12 Cmo 183/2021 - 480

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Hodanové a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] 9 zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o zaplacení 2 139 902 Kč s přísl. a směnečnou odměnou 7 133 Kč, k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2021, č. j. 45 Cm 241/2010-418 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám její právní zástupkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 164 Kč.

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 18. 10. 2015, č. j. 45 Cm 241/2010-16 ze dne 18. 10. 2010 co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 914 488 Kč s 6% úrokem z částky 914 488 Kč od 21. 7. 2010 do zaplacení a na odměně částku 3 048 Kč (bod I. výroku), ve zbývajícím rozsahu směnečný platební rozkaz zrušil (bod II. výroku), žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení žalované 50 854 Kč (bod III. výroku) a státu 228 Kč (bod IV. výroku).

2. Podle odůvodnění soud směnečným platebním rozkazem vyhověl žalobě, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení pohledávky ve výši 2 139 902 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou ze směnky, vystavené žalovanou dne 22. 8. 2008 na řad žalobce. Směnka byla vystavena jako blankosměnka. Vyplňovací právo k blankosměnce bylo sjednáno v dohodě o převzetí dluhu ze dne 22. 8. 2008.

3. Ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaná učinila nesporným, že vystavila blankosměnku, která měla být doplněna dle dohody o převzetí dluhu ze dne 22. 8. 2008. Touto dohodou měla žalovaná v rozsahu 700 000 Kč převzít závazek své sestry [Anonymizováno] ze smlouvy o půjčce, kterou uzavřela se žalobcem dne 1. 8. 2006. S ohledem na okolnosti, za nichž byla uzavřena, je smlouva o půjčce absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a neplatná je také dohoda o převzetí dluhu a o vyplnění směnky. Žalobce tak nebyl oprávněn blankosměnku doplnit. V době uzavření smlouvy o půjčce byl žalobce jednatelem [Anonymizováno]. (dále jen [Anonymizováno]) a poskytl sestře žalované [Anonymizováno] půjčku ve výši 1 400 000 Kč, účelově vázanou na nákup pozemků. V postavení jednatele a ředitele [Anonymizováno] mohl uzavřít se sestrou žalované a následně i se žalovanou smlouvu o budoucí smlouvě dílo na výstavbu dvou rodinných domků. Společnost [Anonymizováno] na svých internetových stránkách inzerovala zároveň možnost zajištění úvěru bez sjednaného zajištění. Ve smlouvě o půjčce sjednaná 16% výše úroku přesahovala obvyklou úrokovou míru, která v té době u hypotečních úvěrů činila 4-6%. Závazky z půjčky byly zajištěny zástavou na předmětných pozemcích, dvěma vystavenými blankosměnkami a nepřiměřeně vysokou smluvní pokutou 0,25% denně z nezaplacené jistiny včetně úroků. Ujednání o výši úroků a o smluvní pokutě jsou v rozporu s dobrými mravy. Dále namítla, že výše směnečného peníze byla vyplněna nesprávně. Na účet žalobce č. [č. účtu] poukázala pět plateb, dvě ve výši ve výši 5 040 Kč a 3 ve výši 5 208 Kč. Dohoda o převzetí dluhu je neplatná, neboť nebyl doložen souhlas věřitele s převzetím dluhu.

4. Žalobce námitku absolutní neplatnosti smluv označil za nedůvodnou. Smlouvy byly uzavřeny na základě oboustranně projevené vážné a určité vůle účastníků. Půjčku nelze srovnávat s hypotečními úvěry, poskytovanými bankami za zcela odlišných podmínek. Smluvně sjednaná úroková sazba a sankce za pozdní placení nevybočují z pravidel půjček poskytovaných ostatním nebankovním sektorem. Platby žalované byly započítávány na splatné úroky a byly zahrnuty do zaplacených úroků ke dni podpisu dohody o převzetí dluhu.

5. Původní rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. 10. 2012, č. j. 45 Cm 241/2010-91, jímž byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 6. 2015, č. j. 8 Cmo 329/2004-170. Následně vydaný rozsudek soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 2016, č. j. 45 Cm 241/2010-261 dne 25. 11. 2016, kterým byl opětovně směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, byl rozsudkem odvolacího soudu ze dne 20. 10. 2017, č. j. 8 Cmo 40/2017-287 potvrzen, pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení a nákladového výroku ve směnečném platebním rozkaze byl změněn. Rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně byly k dovolání žalované rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 3. 2020, č. j. 29 Cdo 1980/2018-346 zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud uložil soudu prvního stupně zabývat tím, zda ujednání účastníků o celkovém rozsahu sjednaného zajištění nevykazují znaky zneužívající klauzule podle § 56 odst. 1,3 obč. zák. a možným zneužitím směnky žalobcem v dvoudomém postavení jako nástroje ke krytí svého jednání v rámci mimosměnečného vztahu, které by bylo v rozporu s dobrými mravy. Uložil soudu projednat námitku žalované o nepřiměřenosti výše sjednané smluvní pokuty a její funkci s ohledem na současné zajištění závazku smluvním 16% úrokem a zástavním právem.

6. Po provedeném dokazování (směnkou, smlouvami o půjčce a o zřízení zástavního práva k pozemkům, uzavřenými dne 1. 8. 2006 mezi žalobcem a [Anonymizováno], dohodou o převzetí dluhu, uzavřenou mezi žalovanou, žalobcem a paní [Anonymizováno] dne 22. 8. 2008, kupní smlouvou z 22. 8. 2008, smlouvou o budoucí smlouvě o dílo, uzavřenou dne 31. 10. 2002 mezi žalovanou a [Anonymizováno], výpisy z účtu, svědeckou výpovědí [Anonymizováno], předžalobní výzvou, emailovou korespondencí mezi [Anonymizováno] a žalovanou, a dalšími, dále v rozsudku specifikovanými listinnými důkazy) má soud prvního stupně za prokázáno, že žalobce jako fyzická osoba uzavřel se sestrou žalované paní [Anonymizováno] dne 1. 8. 2006 smlouvu o půjčce ve výši 1.400.000 Kč, která byla účelově vázána na nákup ve smlouvě specifikovaných pozemků. Ve smlouvě byl sjednán 16% úrok. Jako zajištění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25% denně z nezaplacené částky (bod 2. 4 smlouvy) a vystavení a předání dvou zajišťovacích blankosměnek, včetně podmínek jejich vyplnění (bod 2. 5 smlouvy). Dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce upravoval čl. II odst. 2. 2., 2. 3. a 2. 6 smlouvy. Poskytnutí půjčky bylo prokázáno výpisem z účtu žalobce o bezhotovostním převodu finančních prostředků na sjednaný účet. Samotnému uzavření smlouvy o půjčce v souvislosti se záměrem paní [Anonymizováno] koupit pozemek, na němž by [Anonymizováno][Anonymizováno]postavily rodinný domek, předcházela korespondence a několik jednání s pracovníky [Anonymizováno], při nichž jí bylo nabídnuto financování koupě pozemku i výstavby domu. V této době byl žalobce jednatelem [Anonymizováno]. Paní [Anonymizováno] poté zakoupila pozemek v [Anonymizováno]. Podle výpovědi paní [Anonymizováno] jí při uzavření smlouvy bylo vysvětleno, že půjčka musí být jakoby od soukromé osoby pana [Anonymizováno]. Smluvně zřízené zástavní právo k pozemku bylo vloženo do katastru. Žalovaná, která měla také zájem o výstavbu domu, se dohodla se svojí sestrou o přenechání poloviny zakoupeného pozemku k výstavbě domu od [Anonymizováno]. S ohledem na svoji finanční situaci se rozhodla uhradit kupní cenu za část pozemku převzetím části dluhu své sestry vůči žalobci. S [Anonymizováno] dne 31. 10. 2006 uzavřela smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno], v níž byl sjednán závazek smluvních stran uzavřít do 31. 5. 2007 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bude zhotovení stavby rodinného domu na pozemcích p. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Součástí smlouvy bylo také objednání vymezených přípravných prací, závazek žalované předložit ve lhůtě 30 kupní smlouvu na pozemek a ujednání o zálohách, z nichž první ve výši 170 000 Kč na krytí přípravných prací, projekčních činností, splatná do 14 dnů od podpisu smlouvy, měla být následně z konečné ceny díla odečtena. Pro případ neuzavření smlouvy o dílo se žalovaná jako objednatel smluvně zavázala uhradit i hotové výdaje a odměnu za činnosti spojené s přípravou projektové dokumentace dle specifikovaného sazebníku. Byla také sjednána odměna příkazníka a její podmínky. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní a technické podmínky dodávek RD společnosti. Mezi účastníky není sporné, že smlouva o dílo se žalovanou nebyla uzavřena.

7. Kupní smlouva na část pozemku o rozloze 1 000 m2 za sjednanou cenu 700 000 Kč byla mezi žalovanou a její sestrou [Anonymizováno] uzavřena dne 22. 8. 2008. Dle smlouvy byla kupní cena uhrazena formou zápočtu, sjednaného tak, že kupující převezme část závazku prodávající do výše sjednané kupní ceny, tj. 700 000 Kč vůči věřiteli [Jméno žalobce] s tím, že zaplaceno bude okamžikem podpisu dohody [Jméno žalobce]. Souhlas s převzetím závazku [Anonymizováno] žalovanou vyslovil [Jméno žalobce] ještě před podpisem smlouvy. Provázanost této smlouvy o půjčce uzavřené mezi [Jméno žalobce] a [Anonymizováno] vyplývá z čl. IV smlouvy. Na základě této smlouvy s ověřenými podpisy žalované a [Anonymizováno] byl proveden vklad do katastru. Dohodu o převzetí dluhu žalovaná a paní [Anonymizováno] podepsaly dne 22. 8. 2008 v sídle [Anonymizováno]. Vyhotovení dohody bez podpisu žalobce si obě odvezly k úřednímu ověření svých podpisů. Žalobce tři vyhotovení dohody podepsal téhož dne a žalované i [Anonymizováno] jedno vyhotovení dohody, opatřené svým podpisem, doporučeně zaslal dne 29. 8. 2008. Ve své dispozici tak každý z účastníků měl vyhotovení dohody, opatřené všemi podpisy. Následně žalobce obdržel zpět jedno vyhotovení dohody s úředně ověřenými podpisy paní [Anonymizováno] a žalované. Rovněž podpis žalobce byl úředně ověřen. Žalovaná následně, dne 6. 10. 2009, odstoupila od smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, uzavřené s [Anonymizováno]. Dluh z půjčky nebyl žalovanou k výzvě žalobce ze dne 6. 4. 2010 ani na základě předžalobní výzvy uhrazen.

8. Při právním posouzení vyšel soud z § 531, 544, 658, 657, 52, 55, 56 zák. č. 40/1964 Sb., zák. č. 321/2001 Sb. a zák. č. 191/1950, zákon směnečný a šekový.

9. Soud prvního stupně dovodil, že námitka absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce, uzavřené dne 1. 8. 2006 mezi žalobcem a dohody o převzetí dluhu ze dne 22. 8. 2008 a v ní obsažené dohody o vyplňovacím právu směnečném, uzavřené mezi žalovanou, žalobcem a sestrou žalované dne 22. 8. 2008, žalované náleží. Obdobné půjčky žalobce poskytoval opakovaně, za úplatu, která neměla pokrývat jen jeho vlastní spotřebu. Smlouva o půjčce (§ 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb.), kterou paní [Anonymizováno] uzavřela jako spotřebitelka, nemá formulářový charakter a byla sjednána individuálně. Její obsah je srozumitelný, všechna ujednání jsou součástí vlastního textu, není odkazováno na žádné obchodní podmínky. Tvrzení žalované, že by paní [Anonymizováno] úvěr na koupi pozemku poskytly [Anonymizováno] za výhodnějších podmínek, než stanovila smlouva o půjčce, z něhož žalovaná dovozuje rozpor smlouvy s ochranou spotřebitele, nebylo prokázáno. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalobce zneužil svého dvoudomého postavení ve vztahu k paní [Anonymizováno] jako spotřebitelce ani ve vztahu k žalované a nebylo prokázáno ani to, že by paní [Anonymizováno] byla jednáním žalobce nebo pracovníky [Anonymizováno] uvedena v omyl. Žalobce na rozdíl od žalované, která se dovolává porušení dobrých mravů žalobcem, všechny své smluvní povinnosti řádně splnil. Naproti tomu žalovaná sama smlouvu neplnila a svoji právní zástupkyni mystifikovala, že žádné peníze žalobci nedluží a neinformovala ji o směnkách, ač si musela být vědoma, že pozemek, který nabyla do svého vlastnictví, nezaplatila. Přesvědčení žalované, že jak pozemek, tak dům bude splácet jednou splátkou až poté, co bude vše postaveno a do té doby nezaplatí ničeho, lze přičíst její nezměrné naivitě, neodpovídající uvažování průměrného člověka. Paní [Anonymizováno] přitom vypověděla, že žalovaná své vztahy k žalobci a k [právnická osoba]. od určité doby řešila samostatně, aniž o tom svědkyni informovala. Paní [Anonymizováno] své závazky nakonec uhradila.

10. Korespondence a uzavření smlouvy o budoucí smlouvě o dílo s [Anonymizováno] prokazuje, že žalovaná jednala přímo s [Anonymizováno]. Před uzavřením dohody o převzetí dluhu se žalovaná mohla seznámit s obsahem smlouvy půjčce a rozhodnout se, zda dluh převezme. Rovněž dohoda o převzetí dluhu byla sjednána individuálně, nemá formulářový charakter, je srozumitelná, neobsahuje jakékoliv skryté a pro žalovanou jednostranně nevýhodné formulace. Vzhledem k poskytnutí podepsaných stejnopisů smluv žalované a paní Maškové za účelem úředního ověření podpisů v případě, že by si vše rozmyslely, nemusely smlouvy s ověřenými popisy žalobci zpět zasílat.

11. Smlouva o půjčce, kterou paní [Anonymizováno] uzavřela se žalobcem je dle závěrů, vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 562/2014 ze dne 31. května 2016 smlouvou spotřebitelskou, vztahovala se na ni právní úprava ochrany spotřebitele (§ 52,55-56 obč. zák.). Součástí smlouvy byla dohoda o vyplňovacím právu směnečném. V rozhodné době zákonná úprava použití směnek jako zajišťovacího prostředku nezakazovala. V intencích závazných závěrů dovolacího soudu posoudil soud prvního stupně smlouvu o půjčce v souvislosti se smlouvou o zřízení zástavního práva, uzavřenou dle čl. 3.3 smlouvy o půjčce téhož dne. Sjednání smluvní pokuty ve smlouvě o půjčce vedle zástavního práva jako dalšího zajišťovacího nástroje vyhodnotil soud prvního stupně § 3 obč. zák. jako rozporné s dobrými mravy. V souhrnu bylo pro případ prodlení se zaplacením peněžité částky ve vzájemných vztazích sjednáno množství institutů, které měly dlužnici dostatečně motivovat k řádnému plnění závazků a více jak dostatečnou formou pokrývaly i paušalizovanou náhradu škody. Takové zajištění závazku paní Maškové vykazovalo znaky zneužívající klausule, v jejímž důsledku není neplatná celá smlouva o půjčce a ní obsažená dohoda o vyplňovacím právu směnečném, ale neplatné je pouze ujednání o smluvní pokutě, a to bez ohledu na její výši.

12. Sjednaný 16% úrok sice převyšuje úrokovou sazbu, která podle řad ARAD vedených ČNB byla pro úvěry poskytované domácnostem na spotřebu a bydlení k 9/2006 činila 6,16 %, ale povinnost hradit tento úrok byla časově omezena na dobu trvání smlouvy. Na rozdíl od bankovních úvěrů nemusela paní [Anonymizováno] prokazovat schopnost řádného splácení půjčky. Bankovní úvěry by byly spojeny s dalšími poplatky a jejich vyřízení by trvalo delší dobu. Nejedná se tedy o nezákonný, lichevní úrok. Převzetí části dluhu paní [Anonymizováno] žalovanou se souhlasem žalobce bylo v řízení prokázáno provedenými důkazy a žalovaná je tak vedle paní [Anonymizováno] jako původní dlužnice zavázána. Závazek však mohla převzít jen v rozsahu, v němž byl shledán platný. Do směnky, kterou shledal soud platnou směnkou, obsahující všechny zákonem stanovené náležitosti, tak žalobce na základě svého vyplňovacího práva nebyl oprávněn do údaje směnečného peníze zahrnout i neplatně sjednanou smluvní pokutu. Námitku nesprávně vyplněného směnečného peníze shledal neprojednatelnou, neboť žalovaná neuvedla správnou výši směnečného peníze, která měla být do směnky doplněna. V řízení nebylo prokázáno, že částky žalovanou specifikované v námitkách byly poukázány na dluh z půjčky.

13. Z uvedených důvodů soud prvního stupně vydaný směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti v rozsahu částky 914 488 Kč, odpovídající neuhrazené jistině ve výši 700 000 Kč a částce 214 488 Kč odpovídající sjednanému 16% úroku a v rozsahu směnečné odměny 3 048 Kč a ve zbývajícím rozsahu jej zrušil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 a 148 o. s. ř.

14. Žalobce napadl rozsudek včas podaným odvoláním ve výrocích II., III., a IV. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že směnečný platební rozkaz se ponechává v platnosti v celém rozsahu (bod II. výroku), žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci (bod III. výroku) a státu (bod IV. výroku) a dále aby žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Závěr o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy, založený na tom, že několikeré zajištění závazku ze smlouvy, včetně zástavního práva vykazovalo znaky zneužívající klausule, přijatý soudem v rámci právního posouzení věci, je nesprávný. Zřízení zástavního práva za současného zajištění smluvní pokutou nelze hodnotit jako rozporné s dobrými mravy či vykazující znaky zneužívající klausule. V případě účelových půjček na nákup nemovitosti se jedná o zajištění zcela obvyklé. Směnečnou kauzou je individuálně sjednaná dohoda se žalovanou o převzetí dluhu, ujednání o smluvní pokutě nelze hodnotit jako rozporné s dobrými mravy, pokud byla žalovaná před jejím podpisem seznámena se všemi relevantními skutečnostmi. Toto ujednání nelze samo o sobě považovat za ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustálené judikatury se platnost právního úkonu z hlediska jeho souladu s dobrými mravy posuzuje podle okolností existujících v době, kdy byl právní úkon učiněn. Případný závěr, že by se v nových podmínkách mohlo jednat o právní úkon pro rozpor s dobrými mravy neplatný, nemá na platnost tohoto právního úkonu žádný vliv. Takto je nutno posuzovat i ujednání o smluvní pokutě. Z hlediska přiměřenosti, platnosti a dobrých mravů obstojí v intencích judikatury i sjednaná smluvní pokuta. Na její nepřiměřenost nelze usuzovat z celkové výše pokuty, pokud je důsledkem dlouhodobého prodlení. K námitce formulářové smlouvy, uplatněné žalovanou v podání ze dne 7. 12. 2020 neměl soud dle § 175 odst. 4 o. s. ř. jako k opožděné námitce přihlížet. Pokud tak učinil, jedná se o vadu řízení (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Předmět námitkového řízení je definován obsahem včas podaných námitek, které nelze po uplynutí lhůty pro jejich podání doplňovat. Rovněž námitka neplatnosti smlouvy o půjčce, potažmo dohody o převzetí dluhu z hlediska spotřebitelských smluv, nebyla v námitkách žalovanou uplatněna a měla být soudem odmítnuta pro opožděnost. S odkazem na soudem zjištěný skutkový stav věci žalobce dále uvedl, že v řízení nebylo zjištěno ani prokázáno, že by žalobce v rámci kontraktačního procesu postupoval vůči paní Maškové a žalované nepřiměřeným nebo nekalým způsobem, že by jakékoliv informace skrýval, zatajoval či zkresloval. Při výkonu svých práv a povinností nejednal v rozporu s dobrými mravy, aplikace § 3 obč. zák. proto nebyla na místě. Krajský soud v Plzni i Vrchní soud v Praze v projednávané věci již v minulosti z hlediska právní úpravy ochrany spotřebitele posuzoval otázku případné neplatnosti smlouvy o půjčce, resp. dohody o převzetí dluhu a z úřední povinnosti se tedy zabýval možnou aplikací dle § 3 obč. zák. a neshledal tyto smlouvy neplatné. Při nezměněném skutkovém stavu věci je na místě rozhodnout obdobně. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaná platně uzavřela dohodu o převzetí dluhu, když namísto úhrady kupní ceny pozemku, jehož vlastníkem se stala, převzala dohodou část dluhu [Anonymizováno]. O úhradě tohoto dluhu se žalobcem, ač mohla, nikdy nejednala a vědomě se vystavila právním následkům v podobě nároku na smluvní pokutu a uplatnění zajišťovací směnky. Původně motivační funkce smluvní pokuty se změnila na uhrazovací a sankční. S ohledem na prohlášení žalované v čl. 6.9 smlouvy o schopnosti řádného a včasného vrácení půjčky, je zajištění této povinnosti smluvní pokutou postupem logickým, souladným se zákonem a odpovídajícím obezřetnému chování v právních vztazích. Sjednaná smluvní pokuta 0,25% denně pak není svojí výší nepřiměřenou, nemravnou či zneužívající postavení věřitele. Vznik nároku na její zaplacení je vázán na porušení povinností žalované jako dlužníka. Na podporu své argumentace žalobce v odvolání odkázal na blíže specifikovanou soudní judikaturu, zejména rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2279/2018-227 a Vrchního soudu v Praze v rozsudku ze dne 12. 3. 2018, č. j. 12 Cmo 94/2017-92. V rozsahu, napadeném odvoláním žalované, navrhl rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Skutkové i právní závěry soudu o platnosti smlouvy o půjčce i dohody o převzetí dluhu považuje za správné, řádně odůvodněné, vycházející i z detailního rozboru předsmluvního jednání účastníků.

15. Žalovaná ve včas podaném odvolání proti výrokům I. a III. rozsudku a jeho doplnění navrhla zrušení rozsudku, případně jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz se v celém rozsahu zrušuje. Setrvává na svém tvrzení o absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce a na ni navazujících právních úkonů, zejména dohody o převzetí dluhu a dohody o vyplňovacím právu směnečném. Vytkla soudu, že z provedených důkazů učinil nesprávná skutková zjištění, nepřihlédl k tvrzením žalované a jí označeným důkazům. Především zcela nesprávně interpretoval svědeckou výpověď svědkyně [Anonymizováno], když z ní dovodil, že svědkyně byla informována o důvodech, proč je ve smlouvě uváděn pan Mencl a že svědkyně dluh vůči žalobci uhradila. Svědeckou výpovědí p. [Anonymizováno] je vyvrácen jak závěr soudu, že smlouva reagovala na individuální přání paní [Anonymizováno], tak závěr, že svůj dluh vůči žalobci uhradila. Naopak z ní vyplývá, že svědkyně půjčku na koupi pozemku vnímala jako půjčku do [Anonymizováno]. Není zřejmé, z jakých skutečností soud dovodil, že smlouvy, předložené žalované a svědkyni v sídle společnosti nemusely posílat zpět, pokud by si to rozmyslely. Žalovaná i její sestra ke všem jednáním přistupovaly velmi vážně a podepsané smlouvy považovaly za závazné. Smlouvy byly žalované a paní [Anonymizováno] k podpisu předloženy hotové bez možnosti změn, přestože v poctivých obchodních vztazích je běžná praxe zasílání konceptů smluv předem k připomínkám. Částmi výpovědí, které toto osvědčují, se soud při hodnocení důkazů nezabýval, přestože na ně právní zástupkyně žalované poukazovala. V podrobnostech pak cituje části protokolu o svědecké výpovědí svědkyně [Anonymizováno] dne 27. 6. 2016 a účastnickém výslechu žalované dne 20. 9. 2016. Soudem přijatý závěr, že žalovaná svoji právní zástupkyni mystifikovala, že žádné peníze žalobci nedluží a o směnkách ji neinformovala, odporuje obsahu výpovědi žalované. Soud se nevypořádal s tvrzením, že žalobci z dohody o převzetí dluhu žádná povinnost ani sankce nevyplývala, ve vztahu k žalované byl sjednány tři sankce, a to smluvní pokuta ve výši 0,25 % z dlužné částky vč. úroků denně pro případ neplacení, zástavní právo na pozemek a sankce ve výši 5.000 Kč pro případ porušení informační povinnosti. Postavení žalobce ve smluvním vztahu bylo oproti žalované neporovnatelně silnější. Z toho žalovaná dovozuje jednoznačnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran a znaky zneužívající klauzule podle § 56 odst. 1 a 3 obč. zák.

16. Nesprávné je dle žalované i právní posouzení věci. Závěr soudu o výhodnosti půjčky s ohledem na omezení povinnosti k placení úroku jen na dobu sjednání půjčky je zcela lichý. Soud vůbec nevzal v úvahu nízké příjmy a nemajetnost paní Maškové, která v tak krátké době dluh 1.400.000 Kč uhradit nemohla. Odkaz na smluvní ujednání, podle něhož měla zajištěn dostatek finančních prostředků či jiných zdrojů k řádnému splnění závazku ze smlouvy, je v kontextu okolností uzavření smlouvy nepřípadný. Jednak svědkyně nic takového neuvedla, jednak ani toto ujednání nezbavilo žalobce povinnosti řádně prověřit její finanční a majetkovou situaci (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Uvedené prohlášení dlužníka ve smlouvě je nutno posuzovat v intencích soudní judikatury, podle níž soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře. V doplnění odvolání odkázala na rozsudek Krajského soudu v Plzni ve skutkově obdobné věci sp. zn. 47 Cm 105/2011, přezkoumaný jak odvolacím, tak dovolacím soudem. V něm soud uzavřel, že smlouvu o půjčce jako mimosměnečné ujednání je nutné považovat za spotřebitelskou smlouvu dle § 52 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013, jejíž podmínky stanovil výhradně žalobce, který stejně jednal vůči dalším potencionálním dlužníkům. S vědomím jejich nepříznivé majetkové situace je ujišťoval je o formálním charakteru sjednaných sankcí. Sankce následně navýšil a inicioval soudní řízení. Soud prvního stupně nepostupoval podle závazného názoru a pokynu dovolacího soudu posoudit otázku (ne)platnosti smlouvy o půjčce a právních úkonů s touto smlouvou souvisejících (smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, dohody o převzetí dluhu, včetně dohody o vyplňovacím právu) s ohledem k právně významným okolnostem, za nichž byly učiněny.

17. Při jednání před odvolacím soudem dále doplnila, že žalovaná i paní [Anonymizováno] od počátku půjčku na financování pozemku spojovaly s výstavbou domu a smlouvou o dílo. [Anonymizováno] se ve smlouvě o budoucí smlouvě o dílo, uzavřené dne 31. 10. 2006, zavázaly provést dílo v době od 15. 6. 2007 do 31. 12. 2007. V této době nebyla výstavba ani započata, pouze dodatky, jichž bylo asi sedm, byl termín výstavby prodlužován až do roku 2010. Přestože stavba rodinného domu nebyla ani zahájena, žalovaná a paní [Anonymizováno] [právnická osoba] poskytly částku ve výši zhruba 200 000 Kč jako zálohu na výstavbu. [Anonymizováno] ve své inzerci i na webových stránkách a v korespondenci se žalovanou prezentovaly, že jsou schopny zajistit financování prostřednictvím hypotečního úvěru od bank, který bude sjednán za co nejvýhodnějších podmínek. Skutečnost, že na smlouvě figuruje jako osoba věřitele pan [Jméno žalobce], podle svědecké výpovědi svědkyně [Anonymizováno] byla zdůvodněna tím, že jí bylo vysvětleno, že je to nezbytné z důvodu právních předpisů. Žalovaná i paní [Anonymizováno] jsou osoby se základním vzděláním, které neměly bližší právní povědomí o tom, jakým způsobem má být při uzavírání smluv postupováno. Jednaly v dobré víře, že ke splácení půjčky mělo dojít až v rámci splácení ceny domu. Ten postaven nebyl, neboť nebyla uzavřena smlouva o dílo, ale [Anonymizováno] přesto přijaly zálohu na základě smlouvy o budoucí smlouvě o dílo. S ohledem na závěry dovolacího soudu a jeho výhrady k hodnocení smluvních ujednání a sjednaných zajištění odvolacím soudem, má za to, že smlouvy ve svém souhrnu i s ohledem na okolnosti jejich uzavření vykazují znaky zneužívající klauzule a svědčí o nerovném postavení smluvních stran při jejich uzavírání.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.) a po provedeném jednání neshledal odvolání žádného z účastníků důvodné.

19. Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

20. Shodně se soudem prvního stupně posoudil spornou směnku jako platnou směnku vlastní, obsahující všechny zákonné náležitosti vymezené čl. I § 75 ZSŠ, z níž žalobci vůči žalované podle čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28 a § 48 vznikl přímý nárok na zaplacení žalobou uplatněných postihových nároků, tj. směnečného peníze 2 139 902 Kč s přísl. a směnečnou odměnou 7 133 Kč.

21. Žalobce podané odvolání založil na dvou odvolacích důvodech. Prvním z nich je vada řízení, spočívající v zásadním procesním pochybení soudu prvního stupně (§ 205 písm. c) o. s. ř., který v rozporu s koncentrační zásadou směnečného řízení (§ 175 odst. 4 o. s. ř.) projednal námitky žalované, k nimž nemohl přihlédnout, protože nebyly žalovanou uplatněny v zákonné námitkové lhůtě (námitka formulářového charakteru uzavřených smluv, námitka neplatnosti smlouvy o půjčce a dohody o převzetí dluhu z hlediska právní úpravy spotřebitelských smluv). Žalobce ovšem pominul, že Nejvyšší soud v rozsudku v této věci, jímž zrušil rozsudky soudu obou stupňů, výslovně soudu prvního stupně uložil, aby v intencích zákonné úpravy spotřebitelských smluv, zejména § 56 odst. 1 a 3 obč. zák. posoudil, zda smluvní ujednání o celkovém rozsahu sjednaného zajištění závazků ze smlouvy ve spojení se smluvním úrokem nevykazuje znaky zneužívající klauzule, přičemž současně uvedl, z jakých hledisek, opírajících se o ustálenou soudní judikaturu, vycházel. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 30. 9. 2015 sp. zn. 29 Cdo 688/2012 formuloval závěr, že i případě sporů ze směnek je povinností soudu, který zjistí, že smluvní klauzule ve spotřebitelské smlouvě má zneužívající charakter, aby o tom z úřední povinnosti informoval účastníky řízení a umožnil jim se k tomu vyjádřit. Závěr o spotřebitelském charakteru obdobných smluv o půjčkách, uzavíraných mezi žalobcem a fyzickými osobami v souvislosti s dalšími smlouvami, které tyto fyzické osoby uzavřely s [Anonymizováno], jejímž byl žalobce jednatelem, formuloval Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 30. 1. 2020 sp. zn. 29 Cdo 402/2018. V něm vyložil, že z hlediska posouzení spotřebitelského charakteru takových smluv a dodavatelského postavení žalobce při jejich uzavření nelze vycházet jen z formálních hledisek (žalobce smlouvu uzavřel jako fyzická osoba), ale je nutné zohlednit také skutečný účel žalobcova jednání, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem, jež byly pro jeho učinění určující. Tento závěr se opíral o judikaturu Ústavního soudu, zejména nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2017 sp. zn. III. ÚS 1293/16, v němž Ústavní soud v případě obdobné smlouvy o půjčce přijal závěr, že postavení smluvních stran takové smlouvy, bez ohledu na to, že se jednalo o smluvní vztah mezi fyzickými osobami, bylo nerovné. Žalobce půjčku poskytl v přímé souvislosti s podnikatelskou činností společnosti [právnická osoba], v níž sám působil jako jednatel a společnost současně měla být dodavatelem rodinného domu na pozemku, na jehož zakoupení byla půjčka žalobcem účelově poskytnuta. Ústavní soud uzavřel, že žalobce při uzavírání obdobných, opakovaně poskytovaných smluv o půjčce, měl postavení dodatele ve smyslu § 52 obč. zák., provozujícího specifickou podnikatelskou činnost. Obdobný závěr pak Ústavní soud přijal již v dřívějším nálezu ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 563/11. V citovaném rozsudku ve věci sp. zn. 29 Cdo 402/2018 Nejvyšší soud dále vyložil, že při posouzení případného zneužívajícího charakteru smluvní klauzule musí soud zohlednit všechny další klauzule smlouvy, přičemž ujednáními, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, jsou ujednání, která nebyla sjednána individuálně. Odvolání žalobce v tomto rozsahu odvolací soud důvodné neshledal, neboť soud prvního stupně při projednání věci postupoval v souladu se závaznými závěry a pokyny, vyjádřenými ve zrušujícím rozsudku dovolacím soudem (§ 226 o. s. ř.), vycházejícími z ustálené, shora citované soudní judikatury.

22. Druhým odvolacím důvodem, jehož se žalobce dovolává, je nesprávné právní posouzení věci (§ 205 písm. g) o. s. ř.). Z hlediska právního posouzení za nesprávný považuje žalobce zejména závěr soudu, že ujednání o sjednaném zajištění závazku ze smlouvy o půjčce v souhrnu vykazovalo znaky zneužívající klausule, v důsledku čehož je pro rozpor s dobrými mravy neplatné ujednání o smluvní pokutě. Dle žalobce rozpor tohoto ujednání s dobrými mravy je nutno posuzovat podle okolností existujících v době, kdy byl právní úkon učiněn, přičemž zajištění závazků z účelových půjček na nákup nemovitosti, bylo (a je) zcela obvyklé a nelze je hodnotit jako rozporné s dobrými mravy či vykazující znaky zneužívající klausule. Samotné ujednání o smluvní pokutě neodporuje dobrým mravům.

23. V rámci právního posouzení věci soud prvního stupně správně uzavřel, že smlouva, uzavřená mezi žalobcem a [Anonymizováno] ze dne 1. 8. 2006 zakládala občanskoprávní vztah, podřízený zák. č. 40/1964 Sb. a žalované, která dohodou o převzetí dluhu, rovněž podléhající režimu zák. č. 40/1964 Sb., uzavřené mezi žalovanou, paní [Anonymizováno] a žalobcem dne 22. 8. 2008, náležely vůči žalobci námitky ve stejném rozsahu jako původní dlužnici žalobce paní [Anonymizováno]. Odvolací soud se však neztotožnil se posouzením této smlouvy jako půjčky dle § 657 obč. zák. S ohledem na závazek žalobce poskytnout paní Maškové finanční prostředky do sedmi dnů od podpisu smlouvy převodem částky 1 400 000 Kč na smlouvou specifikovaný účet notářské úschovy, nejde o půjčku dle § 657 obč. zák., neboť půjčka je smlouvou reálnou, vznikající tím, že věřitel přenechá dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Smlouvu nelze podřadit ani pod jiný, občanským zákoníkem výslovně upravený typ smlouvy. Předmětnou smlouvu je tak nutno posoudit dle § 51 obč. zák. jako smlouvu výslovně zákonem neupravenou. Taková smlouva se vedle samotných smluvních ujednání řídí těmi ustanoveními občanského zákoníku, která jsou jim svým obsahem nejbližší nebo která upravují vztahy oněm smluvním nejpodobnější. Uvedený závěr však na posouzení otázky, zda rozsah sjednaného zajištění ve svém souhrnu nevykazuje znaky zneužívající klauzule, nemá vliv, neboť z dikce ustanovení § 52 odst. 1 obč. zák. vyplývá, že ochranu spotřebitele zákon nespojuje s určitým typem smlouvy, ale s její podstatou. S ohledem na okolnosti jejího uzavření má tato smlouva, jejíž součástí je také směnečná smlouva, charakter spotřebitelské smlouvy stejně jako smlouva o budoucí smlouvě o dílo uzavřená mezi žalovanou a [Anonymizováno]. Žalobce měl při jejím uzavření postavení dodavatele ve smyslu ustanovení § 52 odst. 2 obč. zák. Účelem smlouvy o půjčce nebylo uspokojování osobní potřeby žalobce, ale jeho jednání v přímé souvislosti s obchodními aktivitami společnosti [Anonymizováno], jejímž byl společníkem a jednatelem.

24. Závazky žalované z dohody o převzetí dluhu i závazky [Anonymizováno] ze smlouvy o půjčce a byly zajištěny smluvní pokutou ve výši 0,25 % za každý den prodlení, dále dvěma vystavenými blankosměnkami a zástavním právem k pozemku. Ujednání o smluvní poutě i směnečná dohoda je přímo součástí smlouvy. Zástavní smlouvu podepsala [Anonymizováno] současně se smlouvou o půjčce dne 1. 8. 2002. Zástavní právo bylo následně vloženo do katastru. V dohodě o převzetí dluhu (a rovněž smlouvě o půjčce) byl sjednán 16% úrok ročně. V intencích závazných závěrů Nejvyššího soudu, nebylo povinností soudu posuzovat tyto jednotlivé zajišťovací instituty (jejich obsah a platnost), ale celý tento soubor sjednaného zajištění ve vazbě na sjednaný smluvní úrok (§ 658 obč. zák. ) z hlediska, zda soubor těchto ujednání nevykazuje znaky zneužívající klauzule dle § 56 odst. 1 obč. zák. Podle ustálené judikatury i zajištění spotřebitelské smlouvy podléhá režimu ochrany spotřebitele a práva a povinnosti z této smlouvy nelze posuzovat odděleně od použitých zajišťovacích prostředků (např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 ). Podle § 13 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), jehož se žalobce dovolává, může každý, kde se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Toto ustanovení se uplatní i projednávané věci, neboť podle § 3030 OZ i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. V žalobcem odkazované judikatuře, dále doplněné při jednání u odvolacího soudu o rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 9 Cmo 255/2013, ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 5 Cmo 220/2016, ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 5 Cmo 201/2018, se soudy zabývaly posouzením platnosti ujednání o smluvní pokutě v obdobných spotřebitelských smlouvách o půjčce, obsahujících totožné ujednání o smluvní pokutě a zajištění závazků blankosměnkami (bez zřízení zástavního práva), nikoli ovšem z toho hlediska, zda rozsah zajištění závazků z těchto smluv ve spojení se smluvním úrokem nevykazuje znaky zneužívající klauzule. Odlišný je pouze rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 14 VSOL 394/2021 ve věci určení pravosti pohledávek v insolvenčním řízení. Podle jeho odůvodnění rozsah zajištění sporné pohledávky ze smlouvy o (obdobné) půjčce byl totožný jako v projednávané věci a soud ujednání o smluvní pokutě nevyhodnotil jako zneužívající klausuli. Z rozsudku se však podává, že skutkově byla situace odlišná v tom, že zajištění pohledávky zástavním právem nebylo sjednáno současně se smlouvou o půjčce, ale až později jako dodatečné zajištění. V projednávané povinnost zřízení zástavního práva k pozemku, na jehož nákup byla poskytnutá půjčka účelově určena, byla sjednána již ve smlouvě o půjčce mezi Miroslavou Maškovou a žalobcem. Smlouvu o zřízení zástavního práva podepsala paní Mašková současně se smlouvou od půjčce. V době uzavření dohody o převzetí dluhu žalovanou již bylo zástavní právo vloženo do katastru. Žalovaná dohodu uzavírala s vědomím, že závazek, jehož část převzala, je zajištěn zástavním právem k pozemku. Závazky nebyly zajištěny jen sjednanou smluvní pokutou a zástavním právem, ale také vystavenými směnkami. Sjednání smluvního úroku připouštěla úprava v § 658 obč. zák. Smluvní úrok z hlediska své funkce představuje cenu peněz. V rozhodné době byly spotřebitelské smlouvy upraveny v § 51-99 obč. zák. Občanský zákoník v § 55 stanovil, že se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemohl vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle ustanovení § 56 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. Obsah smlouvy půjčce, uzavřené mezi žalobcem a paní Maškovou, dokládá, že žalobce požadavek na zajištění půjčky smluvní pokutou, blankosměnkami a zástavním právem vznesl již v souvislosti s jednáním o uzavření smlouvy. Pokud by paní Mašková tento požadavek neakceptovala, k uzavření smlouvy by nedošlo. Stejný rozsah zajištění byl pak následně sjednán také v dohodě o převzetí dluhu, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou, kdy již na pozemku, jehož část kupovala žalovaná od své sestry, vázlo zástavní právo zřízené ve prospěch žalobce.

25. Za zneužívající klauzuli ve spotřebitelských smlouvách je nutno považovat každé ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Příkladný výčet takových ujednání je obsažen v § 56 odst. 3 obč. zák.

26. V souhrnu mohou jednotlivá smluvní ujednání ve smlouvě představovat výrazně nerovnocenný právní vztah k újmě spotřebitele. Tak je tomu i v této věci, kdy žalobcem požadovaný a následně smluvně sjednaný rozsah zajištění je ve zjevném nepoměru k zajištěné povinnosti žalované. Rozsah sjednaného zajištění a smluvní 16% úrok, přesahující téměř o 10% úrokové sazby úvěrů, poskytovaných v rozhodné době domácnostem na spotřebu a bydlení, je takovým ujednáním. Se závěrem soudu prvního stupně, že uvedená smluvní ujednání vykazují znaky zneužívající klausule dle § 56 odst. 1 obč. zák., v jehož důsledku není neplatná celá smlouva, ale pouze ujednání o smluvní pokutě, se odvolací soud ztotožnil. Pokud byla pohledávka zajištěna také zástavním právem, kdy včasné zaplacení garantoval jednak dosti vysoký smluvní úrok, v jehož důsledku se zapůjčená částka zhodnocovala (oproti standardním úrokovým sazbám) a možnost realizace zástavního práva, je zajišťovací funkce smluvní pokuty při takto sjednaném zajištění sporná. Ujednání o smluvní pokutě dle § 55 a § 56 obč. zák. samo o sobě nerovnováhu smluvních stran vyvolávat nemusí, nelze však odhlédnout od ostatních smluvních ujednání a od jejich celkových důsledků. Soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován bez ohledu na to, zda byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře. Posuzován musí být vždy individuálně podle konkrétních okolností existujících v době, kdy byl právní úkon učiněn. Pokud byl celý rozsah zajištění sjednán již ve smlouvě o půjčce z 1. 8. 2006 a následně také v dohodě o převzetí dluhu z 22. 8. 2008, muselo být žalobcem takové zajištění požadováno již před podpisem smlouvy. Soulad ujednání o smluvní pokutě s dobrými mravy je nutno posuzovat nejen z hlediska, zda výše sjednané pokuty odpovídá jejímu účelu, který spočívá v pohrůžce dostatečnou citelnou majetkovou sankcí vůči dlužníku pro případ nesplnění zajištěné povinnosti, zda smluvní pokuta je sjednána v odpovídající výši a zda přiměřeně zabezpečuje věřitele proti případným škodám, ale také s přihlédnutím k celkovým okolnostem, za nichž byla sjednána, k pohnutkám, které k jejímu sjednání vedly, k jejímu účelu, k charakteru, případně hodnotě zajištěného závazku, ke vzájemnému poměru hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2626/2013). Jestliže se dobrým mravům zjevně příčily okolnosti, za nichž byla smluvní pokuta sjednána, nelze závěru soudu prvního stupně o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 obč. zák. vytknout pochybení. Sjednaná výše smluvní pokuty pak sama o sobě rozpor s dobrými mravy nezakládá. Sazba smluvní pokuty 0,25 % z jistiny půjčky za každý den prodlení odpovídá významu povinnosti, s jejímž porušením byla spojena, a není ani v extrémním nepoměru k celkové výši zajištěné povinnosti. Nepřiměřenost smluvní pokuty nelze dovozovat ani z její celkové výše, pokud tato byla důsledkem dlouhodobého prodlení žalované s vrácením půjčky (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1299/2006, ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Cdo 2926/2007). Z povinnosti soudu posuzovat přiměřenost smluvní pokuty vždy ve vztahu k zajištěné povinnosti vychází také soudní judikatura (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 33 Odo 890/2002, ze dne 11. 8. 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005, ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3714/2007, ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4986/2009).

27. Jestliže vystavená blankosměnka měla zajišťovat mimo jiné také nároky z neplatného ujednání o smluvní pokutě, nemohl žalobce v rozsahu částky odpovídající smluvní pokutě blankosměnku doplnit. Stejné závěry ve skutkově obdobné věci přijal Vrchní soud v Praze v rozsudku ve věci sp. zn. 6 Cmo 246/2018. Nejvyšší soud podané dovolání proti tomuto rozsudku odmítl, neboť odvolacím soudem přijaté závěry shledal v souladu s ustálenou soudní judikaturou.

28. Žalovaná v podaném odvolání vytkla soudu, že z provedených důkazů učinil nesprávná skutková zjištění a důkazy nesprávně interpretoval (§ 205 písm. e) o. s. ř.), nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem (§ 205 písm. b) o. s. ř) a věc nesprávně právně posoudil (§ 205 písm. g) o. s ř.). K okolnostem uzavření smlouvy mezi paní [Anonymizováno] a žalobcem ze zjištění, učiněných soudem prvního stupně z provedeného dokazování vyplývá, že samotnému uzavření smlouvy předcházela jednání paní [Anonymizováno] s pracovníky [Anonymizováno] v souvislosti se záměrem nechat si od [Anonymizováno] postavit rodinný dům. Při posouzení tvrzení žalované, že soudem přijaté skutkové závěry nekorespondují obsahu svědecké výpovědi paní [Anonymizováno] a účastnickému výslechu žalované, vyšel soud z obsahu protokolů z jednání, konaných před soudem prvního stupně dne 27. 6. 2016 a dne 20. 9. 2016, při nichž byly oba důkazy provedeny. Soudem přijatý závěr, že paní [Anonymizováno] byla informována o důvodech, proč je ve smlouvě o půjčce jako poskytovatel půjčky uveden pan [Anonymizováno], koresponduje obsahu protokolu o výpovědi svědkyně. Z obsahu protokolu o její výpovědi však neplyne nic o případných informacích, které by měla poskytnout své právní zástupkyni o dluhu a směnkách. O tom, že dohoda o převzetí dluhu byla žalované a její sestře předložena k podpisu v hotové podobě, svědčí nejen výpověď žalované, ale rovněž podoba dohody. Celý text jak dohody o převzetí dluhu včetně identifikace účastníků smlouvy, údajů jejich rodných čísel a bydliště je vytištěn s použitím stejného fontu (písma). Ručně jsou doplněny pouze údaje místa a data. Nejde o formulářové smlouvy s doplněnými údaji. Podle obou výpovědí jednáním o uzavření smlouvy předcházela další jednání. Jednáním předcházejícím uzavření smlouvy nasvědčují ve smlouvě obsažené identifikační údaje účastníků a přesná specifikace pozemků. Tyto údaje musely být předem poskytnuty, jinak by nemohly být uvedeny ve smlouvě. Pokud byly tyto smlouvy jak žalované, tak předtím její sestře předloženy v již připravené podobě k podpisu, žalovaná nenamítala, že by vůči takto předloženému návrhu smlouvy vznesla jakékoliv výhrady. Specifické údaje, vymezující příslušné pozemky výměrou a parcelními čísly, dokládají individuální smluvní ujednání, stejně jako výše půjčených prostředků a splatnost. Pouze zajišťovací instituty, zejména smluvní pokuta, jsou shodné s jinými obdobnými smlouvami. K úvaze soudu, že žalovaná i její sestra nemusely žalobci podepsané smlouvy vracet a mohly si vše rozmyslet, je nutno uvést, že podle zjištění z provedeného dokazování dohodu o převzetí dluhu ve [Anonymizováno] podepsala jen žalovaná a její sestra, na místě ovšem ponechaly paré smlouvy k podpisu žalobci. Ten následně dohodu opatřenou svým podpisem oběma zaslal. Nelze tedy přisvědčit závěru soudu, že žalovaná a její sestra nebyly podepsanou dohodou vázány. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce podpisem dohody o převzetí dluhu udělil souhlas s převzetím části dluhu paní [Anonymizováno] žalovanou.

29. S tvrzením žalované o nerovnováze práv a povinností smluvních stran, sjednaných v dohodě o převzetí dluhu, zejména rozsahu sjednaných sankcí jen ve vztahu k žalované, se soud zcela vypořádal v rámci vyhodnocení smluvních ujednání o zajištění závazků z této dohody (spotřebitelské smlouvy) ve spojení se smluvním úrokem jako zneužívající klausule. Zástavní právo k pozemku bylo zřízeno na základě zástavní smlouvy, kterou uzavřela se žalobcem již paní [Anonymizováno] a jako věcné právo logicky na pozemku vázlo v době odkoupení části tohoto pozemku žalovanou. Nedůvodná je výhrada žalované, že soud nezohlednil povinnost žalobce prověřit finanční situaci paní [Anonymizováno] před uzavřením smlouvy o půjčce, neboť smluvní ujednání, podle něhož měla paní [Anonymizováno] zajištěn dostatek finančních prostředků či jiných zdrojů k řádnému splnění závazku ze smlouvy, jej této povinnosti nezbavovalo, je nedůvodná. V rozhodné době ze žádného zákonného ustanovení taková povinnost žalobci nevyplývala. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, na nějž žalovaná v této souvislosti odkazovala, je zcela nepřiléhavý, neboť jím přijatý závěr, že věřitel je před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a za tím účelem si opatřit potřebné informace, vycházel z později přijaté právní úpravy takové povinnosti věřitele, vyplývající z 9 zák. č. 145/2010 Sb., která neplatila v době uzavření předmětné smlouvy o půjčce. Uzavřená smlouva o půjčce nebyla spotřebitelským úvěrem ani podle zák. č. 321/2001 Sb., některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., zákon o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle § 1 odst. 2 písm. a) se tento zákon se nevztahuje na smlouvu, ve které je poskytován spotřebitelský úvěr na koupi, výstavbu, opravu nebo údržbu nemovitosti. Pokud se žalovaná dovolávala závěrů, přijatých v rozsudku Krajského soudu v Plzni ve věci sp. zn. 47 Cm 105/2011, který byl přezkoumán Vrchním soudem v Praze v řízení, vedeném pod sp. zn. 6 Cmo 246/2018, soud prvního stupně v této obdobné věci rovněž přijal závěr, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy a směnečný platební rozkaz zrušil v rozsahu směnečného peníze, odpovídají výši smluvní pokuty zahrnuté do směnečného peníze a ve zbývajícím rozsahu jej ponechal v platnosti. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyložil, z jakých důvodů neshledal s ohledem na jím přijatý závěr, že sjednaný rozsah zajištění ve spojení se smluvním úrokem vykazuje znaky zneužívající klausule, neshledal neplatnou celou smlouvu, ale pouze smluvní ujednání o smluvní pokutě. Postupoval zcela v intencích závazného názoru a pokynu dovolacího soudu posoudit otázku platnosti smlouvy o půjčce a právních úkonů s touto smlouvou souvisejících s ohledem k právně významným okolnostem, za nichž byly učiněny. Tvrzení, že žalovaná a paní [Anonymizováno] předpokládaly, že ke splácení půjčky mělo dojít až v rámci splácení ceny domu, jehož výstavba nebyla realizována, nemůže obstát, neboť jak ve smlouvě o půjčce, tak v dohodě o převzetí dluhu je výslovně ujednána splatnost úroků v měsíčních splátkách i datum splatnosti půjčky. Žalovaná dle svých tvrzení podepsané smlouvy považovala za závazné. Ujednání obou smluv jsou formulována srozumitelně, z hlediska velikosti písma čitelně a není v nich odkazováno na žádná jiná ujednání mimo smlouvy či na podmínky. Žádná ze smluv nemá formulářový charakter. Podle § 4 OZ, které se podle § 3030 OZ použije i na práva povinnosti, které se posuzují podle dosavadních předpisů, se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Za situace, kdy ve smlouvě byly výslovně sjednány měsíční splátky úroků a její konečná splatnost, nelze shledat důvodnou ani argumentaci žalované, že jako osoba se základním vzděláním neměla povědomost o tom, jak má být při uzavírání smluv postupováno. Žalovaná nemohla být v omylu ohledně své platební povinnosti ze smlouvy, zejména když s využitím půjčky do svého vlastnictví nabyla nemovitost, pozemek, za nějž nic nezaplatila. Závazek k placení měsíčních splátek úroků i závazek splatit půjčku k datu splatnosti půjčky dle smlouvy je ve smlouvě vyjádřen zcela jednoznačně. Pokud se žalovaná se dovolává toho, že [Anonymizováno] ve své inzerci i na svých webových stránkách a v korespondenci se žalovanou prezentovaly, že jsou schopny zajistit financování prostřednictvím hypotečního úvěru od bank, který bude sjednán za co nejvýhodnějších podmínek, ani v rovině tvrzení neuvedla, že by [Anonymizováno] takový závazek vůči ní převzaly. K plnění, které poskytly žalovaná a paní Mašková ES v souvislosti s uzavřenými smlouvami, se ve smlouvách zavázaly (přípravné a projektové práce), jak plyne ze zjištění, učiněných soudem z provedeného dokazování.

30. Námitka nesprávně doplněného údaje směnečného peníze je neurčitá a neprojednatelná. Námitka nesprávného vyplnění blankosměnky žalované sice náleží (čl. I § 10 ZSŠ) Založí-li dlužník námitkovou obranu na takovém tvrzení, musí v podaných námitkách nejen vylíčit obsah směnečné vyplňovací dohody a uvést, v čem byla porušena, ale také uvést, jaké správné údaje měly být do blankosměnky doplněny (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 3. 2018 sp. zn. 29 Cdo 5884/2017).

31. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že částky poukázané žalovanou žalobci, byly plněním na zajištěný závazek.

32. Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v celém rozsahu podle § 219 o. s. ř potvrdil.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. Z celkové výše účelně nezbytných a vynaložených nákladů řízení, vzniklých v řízení převážně úspěšné žalované, zahrnujících odměnu za dva úkony právní služby ve výši po 16 900 Kč dle § 7 bod 6 a §11 vyhl. č. 177/1996 Sb., dvě paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl., cestovného ve výši 1 589 Kč (vozidlo [Anonymizováno], RZ [SPZ], 220 km, cena PHM 37, 1 (zaplacenou cenu PHM 43 Kč /l žalovaná nedoložila) průměrná spotřeba 6,8 l/100 Km, benzin 95, náhrada 4,70/km ) a náhradou za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč dle § 14 cit. vyhl. DPH, celkem 44 030,69 Kč náleží žalované podle výsledku řízení 14%. Za úkon právní služby, spočívající v doplnění podaného odvolání odvolací soud odměnu žalované nepřiznal, neboť tento úkon neshledal nezbytný a s ním spojené náklady účelně vynaložené. Doplnění odvolání se nezakládá na žádných nových skutečnostech, argumentaci obsaženou v podání mohla učinit součástí již dříve podaného odvolání. Odvolací soud proto žalované přiznal právo na náhradu řízení ve výši 6 164 Kč.

Poučení