12 Cmo 192/2022 - 226

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň JUDr. Evy Hodanové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně]. [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 9 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2022, č. j. 13 Cm 39/2021-199 takto:

Výrok

Napadený rozsudek se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání v platnosti směnečného platebního rozkazu ze dne 24. 6. 2021, č. j. 13 Cm 39/2021-44 (výrok I.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 377 762 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení směnečné sumy ve výši 9 000 000 Kč s odůvodněním, že [Anonymizováno] narozený dne [Anonymizováno] vystavil v [Anonymizováno] dne 9. 11. 2020 na řad [Anonymizováno], narozeného dne [Anonymizováno] směnku vlastní, kterou se zavázal zaplatit v [Anonymizováno] na viděnou směnečný peníz ve výši 13 000 000 Kč. Za zaplacení směnky převzali rukojemství manželka výstavce [Anonymizováno] a žalovaný. Při předložení směnky k placení, tj. dne 8. 3. 2001 zaplatil výstavce majiteli směnky částku 4 000 000 Kč. Rubopisem ze dne 10. 3. 2021 byla směnka převedena na žalobce. Zbývající část směnečné sumy nebyla přes výzvu žalobce uhrazena.

2. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti němuž žalovaný podal včasné námitky. Uvedl v nich, že a) směnka obsahuje rozporné označení měny, v níž má být placeno, b) směnka nebyla výstavci dne 8. 3. 2021 předložena k placení a tedy není dosud splatná, c) jde o směnku zajišťovací, která má krýt jednak pohledávky žalobce za společností [Anonymizováno], IČO [IČO] (dále jen „[Anonymizováno]“) jednak pohledávky žalobce za [Anonymizováno] z titulu náhrady škody, nikoli pohledávku remitenta za [Anonymizováno]. Směnečná smlouva byla uzavřena mezi společností [Anonymizováno], žalobcem, žalovaným jako jednatelem společnosti [Anonymizováno], remitentem jako jednatelem žalobce, [Anonymizováno] a [Anonymizováno], aby byly zajištěny případné vzájemné pohledávky společnosti [Anonymizováno] a žalobce. Remitent [Anonymizováno], v jehož prospěch byla směnka formálně vystavena, při jednání s žalovaným, výstavcem a druhým rukojmím zastupoval zájmy žalobce jako jeho jednatel, z tohoto důvodu je směnečnou dohodou s žalovaným vázán remitent i žalobce. d) převzetí rukojemského závazku je neplatné, protože podpis byl vynucen po předchozích hrozbách trestním stíháním remitentem směnky [Anonymizováno] a jeho právním zástupcem [Jméno advokáta A] v souvislosti s údajným neoprávněným čerpáním finančních prostředků společností [Anonymizováno] z účtů žalobce, které mělo v souhrnu představovat právě částku 13 000 000 Kč, a jehož se měl žalovaný dopouštět spolu s výstavcem směnky Martinem Chramosilem, e) směnkou zajištěný dluh ke dni jejího vystavení činil jen 804 510 Kč. Směnečná suma 13 000 000 Kč vychází ze značně nadhodnocené sumy tak, aby byla případná celá výše dluhu zajištěného směnkou kryta. K okamžiku podpisu směnky výstavcem a žalovaným nebylo mezi stranami jisté, v jaké výši jsou vzájemné dluhy společnosti [Anonymizováno] a žalobce. Následně (ještě v námitkové lhůtě) žalovaný předložil podání s přehledem všech vzájemných transakcí obou společností za roky 2011 až 2019, f) žalovaný spolu se společností [Anonymizováno] zaplatil dne 20. 11. 2020 na dluh zajištěný směnkou 3 000 000 Kč na účet advokátní kanceláře [Anonymizováno], což [Anonymizováno] dne 23. 11. 2020 potvrdil a současně potvrdil i vystavení kvitance na směnku, g) výstavce [Anonymizováno] na směnku, resp. dluhy zajištěné směnkou uhradil dne 8. 3. 2021 částku ve výši 4 000 000 Kč. Dluh zajištěný směnkou tak zanikl ve výši až 7 000 000 Kč, přestože jeho výše činí pouze 804 510 Kč.

3. Na základě provedeného dokazování (směnkou, čestným prohlášením ze dne 23. 6. 2021, kvitancí ze dne 8.3.2021, notářským zápisem č. [Anonymizováno] ze dne 14.6.1971, pokynem k výplatě ze dne 30.11.2020, výslechem účastníků řízení, výslechem svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) soud prvního stupně uzavřel, že dne 9. 11. 2020 vystavil [Anonymizováno] v [Anonymizováno] na řad [Anonymizováno] směnku vlastní, kterou se zavázal zaplatit v [Anonymizováno] na viděnou směnečnou sumu 13 000 000 Kč; směnka je opatřena doložkou „bez protestu“. Jako rukojmí směnku podepsali [Anonymizováno] a žalovaný. Rubopisem ze dne 10. 3. 2021 převedl remitent směnku na žalobkyni. Čestným prohlášením ze dne 23. 6. 2021 [Anonymizováno] potvrdil, že mu směnka byla dne 8. 3. 2021 předložena k placení. Kvitancí ze dne 8. 3. 2021 remitent směnky [Anonymizováno] potvrdil, že na úhradu směnky zaplatil její výstavce [Anonymizováno] částku 4 000 000 Kč. Podle notářského zápisu zn. [Anonymizováno] sepsaným dne 14. 6. 1971 [Anonymizováno], notářkou v [Anonymizováno], [Anonymizováno] prohlásil, že předmětnou směnku podepsal z důvodu pocitu morální odpovědnosti za to, že umožnil žalovanému neoprávněně čerpat finanční prostředky z bankovních účtů žalobkyně ve prospěch společnosti [Anonymizováno] a že o tom neinformoval druhého jednatele společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Pokynem k výplatě ze dne 30. 11. 2020 dala společnost [Anonymizováno] společnosti [právnická osoba] pokyn, aby vyplatila částku 3 000 000 Kč původně určené k úschově žalobkyni na částečnou úhradu zápůjčky; pokyn podepsal žalovaný jako jednatel společnosti. Z výpovědi svědka [Anonymizováno], účetního žalobkyně, bylo zjištěno, že na základě pokynů žalovaného prováděl převody finančních prostředků z účtu žalobkyně na účet společnosti [Anonymizováno], aniž mu byly známy důvody těchto transakcí. Po zjištění finančních nesrovnalostí se svědek, žalovaný a [Anonymizováno] sešli v kanceláři společnosti [Anonymizováno], kde [Anonymizováno] žalovanému vysvětlil situaci a snažil se s ním domluvit na řešení, „z čehož následně vyplynul podpis směnky.“ Svědek ji podepsal proto, že o převodech finančních prostředků neinformoval [Anonymizováno]. Částka uvedená na směnce vycházela z prvotních zjištění, s tím, že po provedeném šetření bude zvýšena nebo snížena. Částku 4 000 000 Kč zaplatil svědek dne 10. 3. 2021 poté, co jej o to požádal [Anonymizováno]. Svědkyně [Anonymizováno] vypověděla, že obě směnky podepsala poté, co jí manžel sdělil, že se tak dohodl s [Anonymizováno]; po podpisu druhé směnky byla předchozí směnka zničena. Manžel svědkyni celou věc vysvětlil tak, že žalovaný dluží [Anonymizováno] peníze, které si bral z účtu, a že manžel cítí morální zodpovědnost za to, že to věděl a že nejednal. Z výpovědi svědkyně [Anonymizováno], ředitelky žalobkyně, soud zjistil, že v důsledku koronavirových událostí byla zastavena veškerá kulturní činnost a společnost přestala vydělávat. Bylo zjištěno, že závazky žalobkyně vůči klientům jsou vyšší než prostředky na účtu. [Anonymizováno] nebyl schopen vysvětlit, kde jsou prostředky na krytí závazků a připustil, že to je pravděpodobně jeho vina, „že ty prostředky tam nejsou“. [Anonymizováno] proto od něho požadoval podepsat směnku na chybějící částku, což svědek přislíbil a následně spolu se svou manželkou učinil. Z výpovědi svědkyně [Anonymizováno] bylo zjištěno, že účetnictví společnosti nebylo v letech 2011 – 2019 vedeno řádně.

4. Zjištěný skutkový stav věci soud právně posoudil podle ust. § 175 odst. 1 o. s. ř. a čl. I § 78 odst. 1, § 48 odst. 1, § 30 odst. 1, § 47 odst. 1 a 2 a § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „ZSŠ“). Spornou směnku vyhodnotil jako platnou vlastní směnku, obsahující všechny náležitosti předepsané ustanovením čl. I § 75 ZSŠ.

5. Námitku vztahující se k rozpornému označení měny, v níž má být směnka zaplacena, vyhodnotil soud jako nedůvodnou. S poukazem na požadavek určitosti platebního slibu výstavce, plynoucí z ust. čl. I § 75 ZSŠ uvedl, že z hlediska platnosti směnky není rozhodné, je-li název měnové jednotky vyjádřen slovy či zkratkou. V projednávané věci je směnečná suma na směnce vyjádřena dvakrát, poprvé číselně s označením měny zkratkou „Kč“, podruhé slovně s plně vypsaným názvem měny - „kouruna česká“. Soud zdůraznil, že i přes formální přísnost směnečného a šekového zákona je vždy nutno jednotlivé směnečné doložky posuzovat nejen izolovaně, ale i v kontextu celého směnečného prohlášení a uzavřel, že o tom, v jaké měně byla v daném případě směnečná suma vyjádřena, nemůže být pochyb s ohledem na to, že je na směnce použita zákonem předvídaná zkratka pro koruny české, tj. Kč; je-li současně tato měna rozepsána v podobě „kourun českých“, je zcela zřejmé, že se jedná o chybu v psaní, když žádná takováto měna neexistuje a ani v minulosti neexistovala.

6. Důvodnou soud neshledal ani námitku, že sporná směnka, splatná na viděnou, nebyla výstavci předložena k placení a tedy není dosud splatná. Vyšel přitom z čestného prohlášení výstavce směnky [Anonymizováno] ze dne 23. 6. 2021 i ze svědecké výpovědi jmenovaného, z nichž zjistil, že směnka mu byla předložena k placení dne 8. 3. 2021 a dne 10. 3. 2022 na ni plnil.

7. K námitce neplatnosti rukojemského prohlášení žalovaného z důvodu, že na něm bylo vynuceno předchozími hrozbami trestním stíháním ze strany remitenta směnky a jeho právního zástupce odkázal soud na ustanovení § 574 a § 580 odst. 1 o. z. Uvedl, že pohrůžku podáním trestního oznámení nelze považovat za bezprávné působení na vůli žalovaného při podpisu směnky, neboť kdokoli, kdo dospěje k závěru, že došlo k jednání, které by mohlo naplňovat skutkovou podstatu některého z trestných činů či přečinů, má právo kontaktovat orgány činné v trestním řízení, aby věc prošetřily. Žalovaný tak měl zcela svobodnou volbu, zda směnku podepsat, anebo nepodepsat a ponechat další postup na remitentovi směnky. Pohrůžka podáním trestního oznámení je pohrůžkou legitimní a je samozřejmě následně otázkou, zda takové trestní oznámení bude či nebude úspěšné, ale není to nelegální výhrůžka. Nic z toho, co bylo žalovaným popsáno stran jednání směnečně zúčastněných osob, nenese žádné stopy nelegálního jednání, tedy z tohoto důvodu nemůže být právní jednání žalovaného, kterým na sebe vzal rukojemský závazek, považováno za neplatné. Z výpovědi svědka [Anonymizováno] navíc vyplynulo, že směnka byla podepsána v advokátní kanceláři, kam se žalovaný dostavil dobrovolně, a to bez přítomnosti remitenta směnky.

8. Ohledně námitky, že směnkou zajištěný závazek činil pouze 804 510 Kč, soud uvedl, že výpověďmi svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] bylo vyvráceno, že směnka byla vystavena k zajištění závazků společnosti [Anonymizováno] vůči žalobkyni z běžného obchodního styku tak, jak to ve svých námitkách, zejména v jejich doplnění prezentoval žalovaný. Ve prospěch této verze nesvědčí ani to, že směnku vystavil svědek [Anonymizováno], který vedl účetnictví žalobkyně, a avalovala ji jeho manželka a žalovaný jako jednatel. Okruh směnečných dlužníků naopak podporuje verzi předestřenou jmenovanými svědky, tedy že výstavce směnky [Anonymizováno] v rozporu se svými povinnostmi účetního prováděl z účtu žalobkyně na základě pokynu žalovaného a bez jakéhokoli právního podkladu pro plnění platby ve prospěch společnosti [Anonymizováno], čímž byly z účtu žalobkyně odčerpány finanční prostředky určené k výplatě autorských honorářů ve výši až 17 000 000 Kč. Po plnění na směnku ze strany výstavce ve výši 4 000 000 Kč a plnění na zajištěný závazek ze strany společnosti [Anonymizováno] ve výši 3 000 000 Kč činí závazek zajištěný směnkou minimálně 9 000 000 Kč. Tvrzení žalovaného o účelu vystavení směnky zpochybňuje i ta skutečnost, že na směnkou zajištěný závazek byly společností [Anonymizováno] uhrazeny 3 000 000 Kč, což by nedávalo smysl, pokud by zajištěný závazek činil pouhých cca 800 000 Kč. Tedy ani námitky ad d) a e) neshledal soud důvodnými a podle ust. § 175 odst. 4 věta druhá o. s. ř. rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.

9. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně předně vytkl nesprávné posouzení námitky neplatnosti směnky pro rozporné označení měny zkratkou „Kč“ a slovním označením „kouruny české“. Namítl rovněž, že soud opomenul vyhodnotit řadu navržených a provedených, nebo toliko navržených důkazů a k těmto důkazům ani nezaujal stanovisko, proč je neprovedl, resp. proč z nich nevycházel. Tím zkrátil právo žalovaného na spravedlivý proces a právo navrhnout a vyjádřit se k důkazům. Odvolatel předložil výčet navrhovaných, provedených a nevyhodnocených důkazů prokazujících vydíráním vynucený podpis směnky, směnečnou dohodu, krytí případných závazků žalobkyně vůči společnosti [Anonymizováno], úhradu částky 3 000 000 Kč na směnkou zajištěný dluh, dále výčet navrhovaných a neprovedených důkazů prokazujících „modus operandi [Anonymizováno] při vydírání“, vložení finančních prostředků žalovaného na účet společnosti [Anonymizováno], skutečnou výši bilance mezi žalobkyní a společností [Anonymizováno], tedy výši pohledávky zajišťované směnkou, důkazů vyvracejících „fabulaci [Anonymizováno] ohledně půjčky 3 000 000 Kč“, jakož i důkazů prokazujících směnečnou dohodu. Dle názoru žalovaného jde o důkazy, na jejichž základě by byl schopen zvrátit rozhodnutí soudu ve svůj prospěch. S poukazem na důvody nálezů Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. II. ÚS 437/03 a ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1738/16 žalovaný uzavřel, že uvedené vady rozsudku zakládají jeho nepřezkoumatelnost a předčasnost závěru o nedůvodnosti podaných námitek. Další vadu napadeného rozsudku spatřoval odvolatel v tom, že soud nesprávně vyhodnotil námitku vydírání žalovaného trestním oznámením. Odkázal v této souvislosti na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž se lze dopustit trestného činu vydírání, tím spíše založit oprávněnost námitky neplatnosti právního jednání pro bezprávnou výhrůžku, i pouhou hrozbou podání trestního oznámení v případě, že se vydíraná osoba nepodvolí vůli vydírající osoby. Pokud soud prvního stupně v této části odůvodnění vyšel z výpovědi svědka [Anonymizováno], jde o svévolné hodnocení důkazů. Žalovaný dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 17/2015 a 6 Tdo 301/2016, podle nichž právo podat trestní oznámení je limitováno tím, že obviněný se hrozbou trestního stíhání nesmí domáhat, resp. vynucovat, aby poškozený něco konal, opomenul nebo trpěl. Dále žalovaný soudu vytkl, že „vycházel ze své představy, že žalovaný namítal, že směnka byla vystavena k zajištění závazků společnosti [Anonymizováno] vůči žalobci z běžného obchodního styku.“ Dle názoru soudu měl ale namítat, že jde o blíže neurčené platby bez právního důvodu. Z toho důvodu žalovaný ve svém doplnění námitek ze dne 13. 7. 2021 specifikoval veškeré jemu známé transakce mezi žalobkyní a společností [Anonymizováno] a také namítal nesprávnost, resp. neúplnost postupu [Anonymizováno] při sestavování vzájemné bilance, neboť platby, na něž žalovaný upozorňoval, mají za následek zjištění, že směnkou zajištěný dluh je již uhrazen, ne-li přeplacen. Za zarážející označil žalovaný úvahu soudu prvního stupně o vyvrácení námitek svědeckými výpověďmi, když žalovaný, [Anonymizováno] i [Anonymizováno] potvrdil směnu českých korun na eura, tedy verzi žalovaného uvedenou v námitkách. Žádná z vyslýchaných osob nepotvrdila osobní dluhy žalovaného vůči žalobci. Odvolatel soudu rovněž vytkl, že pokud mu na straně jedné „vyčetl úhradu 3 000 000 Kč na směnkou zajištěný dluh“ a na straně druhé nevyhověl námitce pod písm. f), dopustil se svévolného hodnocení věci. Nevypořádal se dále s úhradou částky 3 000 000 Kč. Smyšlenka [Anonymizováno] ohledně vrácení půjčky nemá oporu v dalším dokazování. Namítl rovněž, že soud při rekapitulaci obsahu námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu neuvedl obsah dalších přednesů stran a pominul argumentaci žalovaného v jeho podáních ze dne 2. 11. 2021 a 6. 5. 2022, v němž byla „zásadním způsobem namítána metoda zjištění pohledávky žalobce za žalovaným svědkyní [Anonymizováno].“ Soud rovněž podle názoru odvolatele rezignoval na hodnocení důkazů a odůvodnění rozsudku nedosahuje standardu vyžadovaného dovolacím soudem např. v rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 1285/2004. V písemném odůvodnění rozsudku se soud konečně nijak nevypořádal s indosací směnky a kauzálními námitkami žalovaného, přestože v ústním odůvodnění rozsudku po jeho vyhlášení uvedl, že o možnosti vznášet kauzální námitky nemá pochyb. Žalovaný dále nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., čímž se soud prvního stupně rovněž odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

10. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Uvedla, že se soud správně vypořádal s námitkou neurčitosti směnečné sumy a s jeho argumentací se ztotožňuje. Ohledně tvrzeného vydírání trestním oznámením uvedla, že pro posouzení, zda se skutečně jednalo o nesvobodné právní jednání, jsou rozhodující okolnosti, které tomuto jednání předcházely a nikoli jednání, která následovala. Z tohoto pohledu je zásadní výpověď svědka [Anonymizováno], který byl podpisu žalovaného na směnce osobně přítomen a který tvrzení žalovaného vyvrací. Pokud má žalovaný za to, že soud měl provést dokazování o skutečnostech a jednáních nastalých po podpisu směnky žalovaným, pak jde o důkazy nadbytečné. Žalobkyně dále s odkazem na své vyjádření ze dne 21. 3. 2022 uvedla, že kauzální námitky jsou přípustné pouze u zajišťovacích směnek a to v rozsahu, který určuje směnečná dohoda. Není-li prokázán opak, platí, že směnka je platební a nikoli zajišťovací. Platební směnka kauzální námitky vůbec nepřipouští. To, že se v daném případě jedná o směnku platební, vyplývá z výpovědi [Anonymizováno]. Žalobkyně dále zdůraznila, že žalovaný zlovolně zlákal pana [Anonymizováno] k tomu, aby protiprávně a k užitku žalovaného převáděl bezdůvodně finanční prostředky z účtu žalobkyně, jejímž je [Anonymizováno] jednatelem. I kdyby se mělo jednat o zajišťovací směnku, nebylo prokázáno, že by k uzavření směnečné dohody došlo mezi účastníky, které žalovaný označil, tj. mezi žalobkyní, společností [Anonymizováno], žalovaným, [Anonymizováno] a jeho manželkou. Z obsahu svědeckých výpovědí [Anonymizováno], [Anonymizováno] i z účastnické výpovědi [Anonymizováno] naopak vyplývá, že samostatná směnečná dohoda byla uzavřena mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno], samostatná směnečná dohoda byla uzavřena mezi manželi [Anonymizováno] a dále byla samostatná směnečná dohoda uzavřena mezi [Anonymizováno] a žalovaným. Z žádného důkazu (kromě výpovědi žalovaného) nevyplývá, že by směnka měla zajišťovat závazky společnosti [Anonymizováno] vůči žalobkyni. Žalovanému jako rukojmímu tak vůči žalobkyni žádné kauzální námitky nepřísluší. Žalobkyně uzavřela, že soud se s důkazy, které provedl, vypořádal dostatečným způsobem a i pokud byly provedeny tzv. opomenuté důkazy, nic by to nezměnilo na výsledku řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu.

12. V posuzované věci založil žalovaný svou procesní obranu především na námitce neplatnosti svého rukojemského závazku, kterou odůvodnil tím, že podpis směnky na něm byl vynucen pohrůžkou trestního stíhání ze strany remitenta a [Jméno advokáta A]. Tuto námitku soud prvního stupně vyhodnotil jako nedůvodnou s poukazem na to, že pohrůžku podáním trestního oznámení nelze považovat za bezprávné působení na vůli žalovaného při podpisu směnky, neboť kdokoli, kdo dospěje k závěru, že došlo k jednání, které by mohlo naplňovat skutkovou podstatu některého z trestných činů či přečinů, má právo kontaktovat orgány činné v trestním řízení, aby věc prošetřily. Žalovaný tak měl zcela svobodnou volbu, zda směnku podepsat, anebo nepodepsat a ponechat další postup na remitentovi směnky. Směnku navíc podepsal v advokátní kanceláři, kam se dobrovolně dostavil, a to v nepřítomnosti remitenta.

13. S tímto názorem se odvolací soud neztotožnil. Soudní praxe je ustálena v závěru, podle něhož je nedostatkem svobody vůle postiženo také jednání učiněné na základě psychického donucení (nátlaku). Aby výhrůžka způsobila neplatnost právního úkonu (ve směnečněprávních vztazích materiální vadu podpisu na směnce), musí především jít o výhrůžku bezprávnou (protiprávní), tj. musí jí být vynucováno něco, co jí být vynucováno nesmí; výhrůžka může spočívat v tom, že je vyhrožováno něčím, co hrozící vůbec není oprávněn provést, nebo co sice oprávněn provést je, ale nesmí tím hrozit tak, aby někoho pohnul k určitému právnímu úkonu (např. že oznámí adresátův trestný čin, neučiní-li tento příslušný právní úkon). Přitom není třeba, aby cíl, který je sledován použitím bezprávné výhrůžky, byl sám protiprávní. Musí jít o výhrůžku takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu jí bylo použito, vzbudila důvodnou bázeň. Konečně musí být bezprávná výhrůžka adresována tomu, jehož právní úkon se vynucuje nebo osobám jemu blízkým (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 1998, sp. zn. 3 Cdon 1522/96, ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 29 Odo 409/2006 a ze dne 8. prosince 2010, sp. zn. 31 Cdo 3620/2010).

14. Z výše uvedených judikatorních závěrů, které se uplatní i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (§ 587 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.), vyplývá, že je sice právem každého podat trestní oznámení, avšak toto právo nesmí být použito jako hrozba, která má někoho přimět, aby něco konal, opomenul nebo trpěl (např. aby vystavil či avaloval směnku). Pokud tedy soud prvního stupně, vzhledem ke svému nesprávnému posouzení této otázky nehodnotil jím provedené důkazy, jimiž žalovaný prokazoval své tvrzení, že byl k podpisu sporné směnky přinucen pohrůžkou podání trestního oznámení (tj. důkazy výslechem žalovaného, výslechem svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno], e-mailovými zprávami právního zástupce žalobkyně ze dnů 16. 11. 2020, 18. 11. 2020, 23. 11. 2020, 9. 12. 2020, částečnou kvitancí, pokynem k výplatě ze dne 30. 11. 2020, e-mailovými zprávami žalovaného a [Jméno advokáta A] ze dne 25. a 26. 11. 2020, smlouvami o svěřenské úschově, aj.) a část těchto důkazních návrhů (zejména výslechy svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) zcela pominul, aniž by jejich neprovedení zdůvodnil, nevyhovuje odůvodnění jeho rozhodnutí požadavkům plynoucím z ustanovení § 157 o. s. ř. Jak ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje Nejvyšší soud, je sice na soudu, které důkazy provede a které nikoliv (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), nesmí jít ovšem o výraz libovůle. Důvody, proč nebylo důkazním návrhům vyhověno, musí být v rozhodnutí vysvětleny, zejména jedná-li se o důkazní návrhy toho z účastníků, jenž byl ve sporu neúspěšný (srov. např. rozsudky ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2900/2010, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 135/2017, a ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2870/2011). Ve světle judikatury Ústavního soudu jde o tzv. opomenuté důkazy, s nimiž Ústavní soud spojuje nejen posouzení rozhodnutí jako nepřezkoumatelného, ale současně též závěr o porušení práva na spravedlivý proces (z četných rozhodnutí Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 18. 4. 2001, sp. zn. I. ÚS 549/2000, ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02, nebo ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 1912/07). Námitka žalovaného, že uvedené vady rozsudku zakládají jeho nepřezkoumatelnost v odvolacím řízení, je proto opodstatněná.

15. K výhradám odvolatele vztahujícím se k posouzení jeho kauzálních námitek soudem prvního stupně je nutno předeslat, že pro vymezení okruhu kauzálních námitek, jež může dlužník použít na svou obranu proti povinnosti zaplatit směnku vystavenou jen jako prostředek zajištění jiné pohledávky za dlužníkem (popř. třetí osobou), je zásadně určující ujednání účastníků směnečného vztahu vymezující funkční vztah směnky ke kauzálnímu poměru, tj. obsah uzavřené směnečné smlouvy; to, jaké kauzální námitky bude moci dlužník proti uplatněnému směnečnému nároku v konkrétní věci použít, není závislé na obsahu samotné směnky (resp. na způsobu, jakým byly jednotlivé doložky na směnku vyznačeny), ale na podmínkách, jež byly ve směnečné smlouvě dohodnuty pro uplatnění zajišťovací směnky vůči dlužníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 81/2014). V posuzované věci žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, které bylo soudu doručeno ještě před vydáním směnečného platebního rozkazu a tedy je třeba je považovat za součást jeho včasné obrany, ohledně důvodu a funkce sporné směnky uvedl, že „měla krýt údajné pohledávky společnosti [Anonymizováno] za společností [Anonymizováno], nikoli pohledávku [Anonymizováno] za [Anonymizováno], jež nemá žádný ekonomický podklad.“ V námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu pak uvedl, že směnka měla krýt jednak pohledávky žalobkyně za společností [Anonymizováno], jednak pohledávky žalobkyně za [Anonymizováno] „z titulu náhrady škody za jednání, jež podle dosavadních poznatků žalovaného osciluje mezi nesprávně vedeným účetnictvím a zpronevěrou“, nikoli pohledávku [Anonymizováno] za [Anonymizováno], jež nemá žádný ekonomický podklad. Rukojemské prohlášení žalovaného je tak založeno (a vynuceno vydíráním remitenta) na dohodě žalovaného s remitentem směnky a jednatelem žalobkyně, že směnka zajistí „i případné dluhy společnosti [Anonymizováno] vůči žalobkyni.“ Dále žalovaný namítl, že směnkou zajištěný dluh ke dni jejího vystavení činil jen 804 510 Kč a že na směnku (dluh zajištěný směnkou) uhradil částku 3 000 000 Kč a výstavce částku 4 000 000 Kč.

16. Soud prvního stupně ohledně shora uvedené obrany uzavřel, že tvrzení žalovaného, že směnka byla vystavena k zajištění závazků společnosti [Anonymizováno] vůči žalobkyni „z běžného obchodního styku“ bylo vyvráceno výpověďmi svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a ve prospěch této verze nesvědčí ani to, že směnku vystavil svědek [Anonymizováno], který vedl účetnictví žalobkyně, a avalovala ji jeho manželka a žalovaný jako jednatel. Poukázal rovněž na okruh směnečných dlužníků, který „naopak podporuje verzi předestřenou jmenovanými svědky, tedy že výstavce směnky [Anonymizováno] v rozporu se svými povinnostmi účetního prováděl z účtu žalobce na základě pokynu žalovaného a bez jakéhokoli právního podkladu pro plnění platby ve prospěch společnosti [Anonymizováno], čímž byly z účtu žalobce odčerpány finanční prostředky určené k výplatě autorských honorářů ve výši až 17 mil. Kč.“ Z odůvodnění napadeného rozsudku tak není zřejmé, jaký skutkový závěr ohledně obsahu směnečné smlouvy uzavřené mezi remitentem a žalovaným soud prvního stupně přijal a tedy ani to, jaký byl vlastní vztah žalovaného k remitentovi (který podle obsahu námitek existoval i přesto, že na něm byl podpis směnky vynucen) a jaké námitky z tohoto vztahu plynoucí žalovanému v daném případě náleží. Rovněž pokud jde o posouzení důvodnosti kauzálních námitek, postrádá odůvodnění napadeného rozsudku náležitosti vymezené ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť z něho není zřejmé, na jakém skutkovém základě přijal soud závěr, že výše závazku zajištěného směnkou činí „minimálně žádaných 9 mil. Kč“, o jaký závazek se jedná, o jaké důkazy toto své zjištění opřel a proč nevyhověl i dalším důkazním návrhům žalovaného, jimiž mělo být prokázáno, že směnkou zajištěný dluh ke dni jejího vystavení činil jen 804 510 Kč a dále, že na tento dluh (nebo na směnku) žalovaný uhradil 3 000 000 Kč. Zejména se však soud prvního stupně nevypořádal s tím, zda shora uvedená obrana žalovaného vyhovuje požadavku na řádné odůvodnění kauzálních námitek, formulovanému Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, podle něhož za odůvodněné lze považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá.

17. Z důvodů, které jsou shora vyloženy, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc mu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení, v němž bude třeba v intencích výše uvedených závěrů opětovně posoudit veškerou včas uplatněnou obranu žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu. Ve svém novém rozhodnutí ve věci bude soud prvního stupně dbát na to, aby obsahovalo veškeré náležitosti uvedené v ust. § 157 o. s. ř. včetně výkladu, které skutečnosti, významné pro rozhodnutí věci, má za prokázané a které nikoliv, z jakých důkazů podle jeho názoru takový závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu § 132 až 135 o. s. ř. hodnotil, a v případě, že některým důkazním návrhům nevyhoví či některé důkazy nebude hodnotit, vyloží, jaké důvody jej k tomu vedly. V případě potřeby poskytne žalovanému poučení o jeho důkazní povinnosti ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o.s.ř.).

Poučení