12 Cmo 228/2019 - 472

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Hodanové a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČ [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupen advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupen advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o zaplacení částky 252 495 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019 č. j. 23 Cm 8/2012-274 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 252 495 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z této částky od 16. 11. 2011 do zaplacení, dále náklady řízení ve výši 124 033 Kč a dále mu uložil povinnost k náhradě nákladů státu 20 717,50 Kč.

2. Podle odůvodnění rozsudku se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení této částky z titulu bezdůvodného obohacení, resp. jako plnění z neplatné dohody o narovnání. Uvedl, že žalovaný byl jedním z akcionářů žalobce, který byl založen Fondem národního majetku ČR a na nějž přešel majetek státního podniku dle zák. č. 92/1991 Sb., a to ve formě akciové společnosti. Na základě rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 28. 3. 2008 následně změnil žalobce právní formu z akciové společnosti na společnost s ručením omezeným. Valná hromada rozhodnutím ze dne 1. 3. 2005 schválila změnu podoby 170 418 ks akcií na majitele ze zaknihovaných na listinné, každá ve jmenovité hodnotě 600 Kč, které byly vydávány jako hromadné listiny nahrazující jednotlivé listinné akcie. Na zajištění přeměny a předání akcií v listinné podobě byla uzavřena smlouva se společností [Anonymizováno], která takto v souladu s uzavřenou smlouvou žalovanému dne 6. 12. 2005 vydala 3 ks hromadné listiny nahrazující, každá z nich 100 ks akcií na majitele se jmenovitou hodnotou 1 akcie 600 Kč, každá z těchto hromadných listin byla v celkové jmenovité hodnotě 60.000 Kč č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] (číselná řada akcií od [Anonymizováno] až do [Anonymizováno]), číslo listiny [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], - 2 ks hromadné listiny nahrazující, každá z nich 20 ks akcií na majitele se jmenovitou hodnotou jedné akcie 600 Kč, každá z těchto hromadných listin byla v celkové jmenovité hodnotě 12.000 Kč č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] (číselná řada akcií od [Anonymizováno] až do [Anonymizováno]), [Anonymizováno], [Anonymizováno], 3 ks hromadné listiny nahrazující, každá z nich 5 ks akcií na majitele se jmenovitou hodnotou jedné akcie 600 Kč, každá z těchto hromadných listin byla v celkové jmenovité hodnotě 3.000 Kč č. [Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] (číselná řada akcií od [Anonymizováno] až do [Anonymizováno]), [Anonymizováno], 2 ks hromadné listiny nahrazující, každá z nich 3 ks akcií na majitele se jmenovitou hodnotou jedné akcie 600 Kč, každá z těchto hromadných listin byla v celkové jmenovité hodnotě 1.800 Kč č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] (číselná řada akcií od [Anonymizováno] až do [Anonymizováno]), [Anonymizováno], [Anonymizováno] a 1 ks akcie na majitele, se jmenovitou hodnotou 600 Kč, č. listiny 001006. Celkem byly žalovanému předány akcie v nominální hodnotě 280.550 Kč. Mimořádná valná hromada žalobce usnesením, přijatým dne 25. 9. 2007, schválila určení hlavního akcionáře a jako osoba oprávněná vykonávat právo výkupu akcií rozhodla o přechodu vlastnického práva ke všem akciím, vydaným akciovou společností ve vlastnictví akcionářů odlišných od hlavního akcionáře, na hlavního akcionáře s účinností ke dni uplynutí jednoho měsíce od zveřejnění zápisu tohoto usnesení do obchodního rejstříku a rozhodla o výši peněžitého protiplnění 775 Kč za každou jednu kmenovou akcii na majitele o jmenovité hodnotě 600 Kč. Žalovaný v zákonem stanovené lhůtě nepředložil hlavnímu akcionáři, resp. jím zmocněnému obchodníkovi s cennými papíry akcie a lhůta pro poskytnutí plnění uplynula a žalovanému vzniklo dle ust. § 214 odst. 5 obch. zák. právo na zaplacení ceny akcií s platebním místem [adresa]. V dopise ze dne 24. 8. 2007 žalovaný uvedl, že akcie postrádá a současně vyzval žalobce, aby na případně předložené akcie pohlížel jako na zcizené a neposkytl plnění. Policie, na niž se žalovaný obrátil, mu přípisem z 31. 8. 2007 sdělila, že nebylo zjištěno, že by došlo ke spáchání trestného činu. Následně žalovaný opakovaně žalobce žádal o proplacení hodnoty akcií. Žalobce, jemuž žádná třetí osoba akcie nepředložila, se žalovaným uzavřel dne 19. 1. 2010 dohodu o narovnání, na jejímž základě žalovanému vyplatil dohodnutou částku 252 495 Kč. V dohodě výslovně prohlásil, že předmětné akcie neprodal, nezcizil, nijak nezatížil, či jinak nepřevedl na třetí osobu. V červenci 2010 však předmětné akcie žalobci předložila [Anonymizováno] v zastoupení svého otce [Anonymizováno]. Podle usnesení Policie ČR po šetření, provedeném na základě trestního oznámení podaného žalobcem, nebylo objektivně vyvráceno tvrzení pana [Anonymizováno], že akcie nabyl kupní smlouvou uzavřenou s žalovaným. Žalovaný svým tvrzením, že akcie ztratil, ačkoliv je ve skutečnosti panu [Anonymizováno] prodal, uvedl žalobce v omyl. Přijetím plnění 252 495 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Výzvy k vrácení plnění byly bezvýsledné. Žalobce se dovolal neplatnosti dohody o narovnání.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popřel, že by předmětné akcie prodal panu [Anonymizováno]. Uvedl, že částku 252 495 Kč přijal od žalobce na základě platné dohody o narovnání, jejíž podmínky splnil. Nejedná se o bezdůvodné obohacení ani o přijetí plnění na základě neplatného právního úkonu. V této souvislosti odkázal na usnesení Policie ČR ze dne 7. 10. 2010, v němž je uvedeno, že nebylo potvrzeno tvrzení žalovaného, že by předmětné akcie pan [Anonymizováno] nabyl na základě kupní smlouvy. Tvrzení pana [Anonymizováno] o koupi akcií označil za nepravdivé. Vyslovil přesvědčení, že pan [Anonymizováno] zřejmě využil omylu žalovaného v souvislosti s předáním akcií společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o úplatném převodu cenných papírů, uzavřené mezi žalovaným a panem [Anonymizováno]. Akcie společnosti [právnická osoba] žalovaný vyzvedl z trezoru v [právnická osoba] v [adresa] a pravděpodobně mu spolu s nimi omylem předal i předmětné akcie. Předání akcií nebyl nikdo jiný přítomen. To, že předmětné akcie postrádá, žalovaný zjistil až v návaznosti na oznámení o konání valné hromady žalobce, jejímž předmětem mělo být rozhodnutí o vytěsnění minoritních akcionářů. Žalovaný podal oznámení o ztrátě akcií na Policii ČR a o podaném oznámení informoval emitenta. Následně podal návrh u soudu na umoření ztracených akcií a toto rovněž oznámil emitentovi i společnosti [Anonymizováno], která byla pověřena výplatu finančního protiplnění organizovat. Se žalobcem uzavřel dne 19. 1. 2010 dohodu o narovnání, na jejímž základě mu bylo vyplaceno 90% finančního protiplnění připadajícího na akcie. Odstoupení žalobce od dohody o narovnání z 19. 1. 2010 toto považuje za neplatné. Vznesl námitku promlčení.

4. Původní rozsudek ve věci ze dne 10.6.2015, č.j. 23 Cm 8/2012-141 byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, č. j. 7 Cmo 352/2016-228 a věc vrácena soudu prvního stupně s ohledem na vady řízení, v jejichž důsledku byly žalovanému odňato právo jednat před soudem.

5. Na základě provedeného dokazování listinnými důkazy dále specifikovanými v rozsudku a svědeckými výpověďmi svědků [Anonymizováno] (ten byl vyslechnut opakovaně), [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] soud zjistil, že poté, co byla rozhodnutím valné hromady žalobce ze dne 11.3.2005 schválena změna podoby 170 418 ks akcií na majitele ze zaknihovaných na listinné, každá ve jmenovité hodnotě 600 Kč, které byly vydávány jako hromadné listiny nahrazující jednotlivé listinné akcie, byly společností [adresa] na základě pověření žalobce předány žalovanému dne 6. 12. 2005 předmětné akcie žalobce v hodnotě 280 550 Kč. Mimořádná valná hromada žalobce usnesením ze dne 25. 9. 2007 schválila určení hlavního akcionáře a rozhodla o přechodu vlastnického práva ke všem akciím, vydaným akciovou společností ve vlastnictví akcionářů odlišných od hlavního akcionáře, na hlavního akcionáře s účinností ke dni uplynutí jednoho měsíce od zveřejnění zápisu tohoto usnesení do obchodního rejstříku a rozhodla o výši protiplnění za vykupované akcie ve výši 775 Kč za každou jednu kmenovou akcii na majitele o jmenovité hodnotě 600 Kč. Žalovaný předmětné akcie ve lhůtě hlavnímu akcionáři, resp. jím zmocněnému obchodníkovi s cennými papíry nepředložil. Dne 24. 8. 2007 sdělil žalobci, že akcie, které si převzal, postrádá a požádal žalobce, aby v případě, kdy na osobu, která by se snažila získat finanční protiplnění za tyto akcie, nahlížel jako na možného zcizitele. Policie ČR žalovanému přípisem z 31. 8. 2007 sdělila, že nebylo zjištěno, že by došlo ke spáchání trestného činu. Žalovaný podal návrh na umoření předmětných akcií. Dne 19. 1. 2010 uzavřeli žalobce a žalovaný dohodu o narovnání, v níž žalovaný výslovně prohlásil, že je vlastníkem předmětných akcií a že tyto neprodal, nezcizil, ani nijak nezatížil, či nepřevedl na třetí osobu, avšak tyto akcie v listinné podobě ztratil. Dle této dohody bylo žalovanému vyplaceno protiplnění od hlavního akcionáře v částce rovnající se 90% částky, která by mu náležela v případě předložení akcií k výplatě protiplnění. Řízení o umoření akcií bylo na základě zpětvzetí návrhu usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 se dne 29.8.2011, č.j. 34 U 9/2008-53 zastaveno. O poskytnutí protiplnění ve výši 280.550,- Kč (775,- Kč x 362 ks akcií) za předmětné akcie dne 21. 7. 2010 požádala [Anonymizováno]. Dopisem ze dne 2. 11. 2011 vyzval žalobce žalovaného k vrácení poskytnutého plnění 252 495 Kč z důvodu, že nepravdivým tvrzením v dohodě o narovnání ze dne 19. 1. 2010 o tom, že předmětné akcie nezcizil, žalovaný žalobce uvedl v omyl a sebe obohatil. Dalším dopisem z 10. 1. 2012, v němž se dovolal neplatnosti uzavřené dohody pro omyl, opětovně žalobce vyzval žalovaného k vrácení plnění. Provedenými důkazy má soud za prokázáno, že předmětné akcie prodal žalovaný panu [Anonymizováno] již dne 7. 8. 2006. Žalovaný s panem [Anonymizováno] uzavřel smlouvu o úplatném převodu cenných papírů, jejímž předmětem byly akcie [právnická osoba] ve sjednaném množství a za sjednanou cenu. Tyto akcie mu předal na osobní schůzce v pobočce [právnická osoba] a spolu s nimi žalovaný [Anonymizováno] prodal také předmětné akcie. Výpověďmi svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jakož i svědka [Anonymizováno] bylo prokázáno, že žalovaný předmětné akcie prodal panu [Anonymizováno] za částku 300 000 Kč na schůzce v prostorách [právnická osoba] v [Anonymizováno], při níž byl realizován také prodej akcií [právnická osoba]. Výpověď svědka [Anonymizováno], jemuž po realizaci obchodu s akciemi [právnická osoba] žalovaný sdělil, že je ve finanční tísni a nabídl mu k prodeji též předmětné akcie, je v kontextu s výpovědí svědka [Anonymizováno], který potvrdil, že jej svědek [Anonymizováno] poslal do auta pro další finanční prostředky právě na zaplacení předmětných akcií žalovanému a výpověď svědka Věrného shledal soud věrohodnou a pravdivou. Skutečnost, že při své opakované výpovědi tentýž svědek ([Anonymizováno]) již některé detaily osobního jednání se žalovaným při prodeji akcií nedokázal přesně znovu reprodukovat s ohledem na časový odstup od rozhodných událostí a vzhledem ke své zdravotní indispozici, neshledal soud relevantní za situace, kdy svědek opětovně potvrdil již dříve učiněné tvrzení o žalovaným poukazované finanční tísni. Tvrzení žalovaného o absenci písemné kupní smlouvy na předmětné akcie v této souvislosti neshledal podstatné, neboť zákon písemnou formu smlouvy o převodu nestanovil. Soud neuvěřil spekulativnímu tvrzení žalovaného, že v okamžiku prodeje akcií [právnická osoba] zřejmě omylem předal panu [Anonymizováno] také předmětné akcie. Výpověď svědka [Anonymizováno] nepovažoval soud za hodnověrnou s ohledem na prvotní tvrzení žalovaného, že jeho schůzce s [Anonymizováno] nikdo další přítomen nebyl. Tvrzení o přítomnosti tohoto svědka učinil žalovaný až v průběhu řízení. Navíc není zřejmé, proč by měl být přítomen schůzky mezi žalovaným a panem [Anonymizováno], když sice nejprve tvrdil, že byl schůzky přítomen a žalovaný mu bezprostředně po prodeji akcií [právnická osoba] [Anonymizováno] předal půjčku 100 000 Kč poté, co od pana [Anonymizováno] obdržel kupní cenu za akcie, posléze však uvedl, že půjčku mu žalovaný předal až následně v prostorách [Anonymizováno].

6. Při právním posouzení soud vyšel z § 585 odst. 1, 586, 459a a 40a, 451,456 a 457 zák. č. 40/1964 Sb. Dohodou o narovnání dle ustanovení § 585 odst. 1 obč. zák. mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Omyl o tom, co je mezi stranami sporné nebo pochybné, nezpůsobuje dle ust. § 586 odst. 1 obč. zák. neplatnost dohody o narovnání. Jestliže však omyl byl vyvolán lstí jedné strany, může se druhá strana neplatnosti dovolat. Narovnání sjednané v dobré víře nepozbývá platnosti ani v případě, že dodatečně vyjde najevo, že některá ze stran dohodnuté právo v době sjednání narovnání neměla. Dle ust. § 49a obč. zák. je právní úkon neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět, případně pokud byl omyl touto osobou vyvolán úmyslně. Relativní neplatnosti právního úkonu se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, musí dovolat, jinak se úkon považuje za platný (§ 40a a 49a obč. zák.). Žalobce v dobré víře poskytl žalovanému protiplnění za předmětné akcie v domnění, že žalovaný je jejich majitelem. Žalovaný však věděl, že není již majitelem těchto akcií několik let a uvedl tak žalobce v omyl, a to o skutečnosti, která byla pro uskutečnění právního úkonu podle projevené vůle subjektu právně rozhodující (podstatný omyl), přičemž žalobce se účinně dovolal neplatnosti dohody o narovnání (§ 40a obč. zák.) dne 2. 11. 2011. Ustanovení o omylu dle ust. § 586 odst. 1 obč. zák. na projednávanou věc nedopadá, neboť mezi účastníky nešlo o omyl v rozsahu pochybných nebo sporných závazků, ale o omyl o podstatných okolnostech, za nichž byla uzavřena dohoda o narovnání uzavřena. Soud zdůraznil, že v občanském soudním řízení je vázán pouze rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal (ust. § 135 o. s. ř.) a nikoliv trestněprávní kvalifikací policejního orgánu, jak byla provedena v usnesení Policie ze dne 7. 10. 2010 o odložení věci.

7. Právo na vydání bezdůvodného obohacení žalobce uplatnil ve dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě dle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. a v rámci tříleté objektivní promlčecí lhůty. Podle §107 odst.1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. To se žalobce dozvěděl až k 21. 7. 2010, kdy jej o poskytnutí protiplnění požádala [Anonymizováno]. Dle odst. 2 cit. ustanovení se nejpozději právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Dle odst. 3 cit. ustanovení jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat. Relativní neplatnosti dohody o narovnání se žalobce dovolal rovněž v zákonné tříleté promlčecí době. Řádná byla i výzva k plnění ze dne 2. 11. 2011, skutkově vymezující okolnosti, z nichž žalobce právo na vrácení plnění dovozuje.

8. Soud uzavřel, že podle § 451 odst. 1, § 456 a § 457 obč. zák. je žalovaný povinen žalobci plnění přijaté na základě neplatné smlouvy vydat a žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 151, § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř.

9. Žalovaný napadl rozsudek včas podaným odvoláním, v němž navrhl napadený rozsudek změnit, případně jej zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudem zjištěný skutkový stav věci je neúplný a nesprávný a nesprávné je také právní posouzení. Důvod neplatnosti dohody o narovnání neměl soud posuzovat dle § 49a obč. zák., ale v případě omylu o tom, co je mezi stranami sporné, dle 586 odst. 1 obč. zák., upravujícího zvláštní případ omylu. Podle tohoto ustanovení omyl o tom, co je mezi stranami sporné, nepůsobí neplatnost dohody o narovnání, pokud nebyl vyvolán lstí druhé strany. Pouze v případě omylu vyvolaného lstí se může dotčena strana dovolat omylu. V článku III. dohody o narovnání ze dne 19. 1. 2015 je stanoveno, že mezi účastníky je sporná otázka, zda je žalovaný nadále vlastníkem akcií popsaných v dohodě o narovnání a zda je hlavní akcionář žalobce povinen žalovanému vyplatit protiplnění za jeho akcie ve výši uvedené v dohodě o narovnání. Pozdější zjištění, že žalovaný vlastníkem předmětných akcií již v době uzavření této dohody nebyl, nemá na platnost dohody o narovnání žádný vliv. Sporný závazek uzavřením dohody o narovnání zanikl a byl nahrazen novým závazkem žalobce poskytnout žalovanému částku ve výši 252 495 Kč a závazkem žalovaného vzít zpět návrh na umoření předmětných akcií. Částka 252 495 Kč není protiplněním za akcie ve vlastnictví žalovaného, ale zcela novým, na vlastnictví akcií nezaloženým závazkem. Nejde o protiplnění za akcie žalovaného, neboť takový závazek uzavřením dohody o narovnání zanikl. Dále namítl, že žalobce se neplatnosti dohody o narovnání dovolal až ve výzvě ze dne 10. 1. 2012, předchozí výzva ze dne 2. 11. 2011 nevymezovala důvod požadovaného plnění. Žádná z výzev nebyla žalovanému řádně doručena, byly mu zaslány na adresu jeho bývalého trvalého bydliště v [adresa], na níž se nezdržoval již od konce roku 2010 a výzvy se tak nedostaly do dispoziční sféry žalovaného. O tom, že se žalobce dovolal neplatnosti dohody o narovnání, se žalovaný dozvěděl až v průběhu soudního řízení. K 16. 11. 2011 nemohl být v prodlení a žaloba ze dne 11. 1. 2012 byla podána předčasně. Nesprávně soud posoudil okamžik vzniku práva na úroky z prodlení. Pokud jde o nesprávná skutková zjištění, vzal soud z výpovědí svědků pana [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] za prokázané, že žalovaný v dohodě o narovnání ze dne 19. 10. 2009 žalobce nepravdivě ujistil o tom, že předmětné akcie nezcizil, ač tak učinil, když je prodal panu [Anonymizováno], a tak uvedl žalobce v omyl a obohatil se o částku 252.495 Kč. Jde o nesprávný skutkový závěr, neboť prodej akcií žalobce žalovaným panu Vejvodovi potvrzuje jen výpověď svědka [Anonymizováno]. Svědek, který byl vyslechnut opakovaně si sám od sebe nevzpomněl, že by akcie žalobce od žalovaného koupil a předchozí výpověď potvrdil až po jejím doslovném předestření soudem. I kdyby byla pravdivá, nelze z ní vyvozovat, že žalovaný v době uzavření dohody o narovnání o této skutečnosti věděl. Z jediného relevantního důkazu, usnesení Policie ČR ze dne 7. 10. 2015, nic takového neplyne, resp. plyne z něj závěr spíše opačný. Pokud nelze v jednání žalovaného spatřit úmysl, nelze ani hovořit o lsti jako jediném důvodu neplatnosti uzavřené dohody. Neplatnosti dohody o narovnání a vrácení vyplacené částky se žalobce nemohl dovolávat ani v případě, že by žalovaný skutečně už nebyl vlastníkem předmětných akcií. Tato otázka byla mezi stranami sporná, příp. pochybná, a žalobce musel do jednání o uzavření dohody o narovnání vstupovat s rizikem, že žalovaný vlastníkem není. Žalobce nebyl v dobré víře, že žalovaný je vlastníkem akcií, když dohodou o narovnání bylo jasně stanoveno, že otázka vlastnictví předmětných akcií je sporná. Návrh dohody, připravené právníkem žalobce [Anonymizováno], který se sám účastnil jednání se žalovaným, zcela jistě odpovídal vůli žalobce. K uzavření dohody nebyl žalobce nijak nucen a pokud by bylo oběma stranami zamýšleno, že stav po uzavření dohody může být zvrácen v případě, že se objeví skutečný vlastník předmětných akcií, jistě by to bylo předem dohodnuto. Z výpovědi svědků dle žalovaného nelze hodnověrně usuzovat na to, že akcie byly panu Vejvodovi skutečně prodány v souvislosti s prodejem akcií společnosti [právnická osoba]. [Anonymizováno] je zcela nedůvěryhodným svědkem, neboť je sám na celé věci osobně a finančně zainteresován a pokud by neuvedl před PČR nebo v tomto řízení nějaký legální způsob nabytí předmětných akcií, mohl by sám být osobou podezřelou ze spáchání trestného činu. Nabytí předmětných akcií od žalovaného nedoložil žádnou písemnou kupní smlouvou, ačkoli na koupi akcií společnosti [právnická osoba] byla uzavřena písemná kupní smlouva. Žalovaný nikdy neprodával své akcie bez písemné kupní smlouvy. Pokud by je žalovaný chtěl panu [Anonymizováno] prodat spolu s akciemi [právnická osoba]., rozhodně by mu je nabídl dříve v rámci jednání o prodeji akcií [Anonymizováno] aby mohlo dojít k transakci ve stejný den. Žalovaný nemohl předvídat, že pan [Anonymizováno] bude mít u sebe potřebnou hotovost. Výpověď pana [Anonymizováno] je nepravdivá, pokud jde o počet akcií, o nichž uvádí, že šlo o 362 ks, ačkoli se jednalo o 11 ks akcií. Tento počet se snadno mohl omylem dostat do balíku 672 akcií společnosti [Anonymizováno]. Pravdivost výpovědi svědka [Anonymizováno] o tom, že balík akcií společnosti [Anonymizováno] přepočítal žalovaný, vyvrací kupní smlouva o převodu těchto akcií, v níž pan [Anonymizováno] prohlásil, že si prodávané akcie řádně spočítal a překontroloval. Tvrzení žalovaného ohledně omylu při prodeji akcií společnosti [Anonymizováno] soud bezdůvodně odmítá, ačkoli výsledky šetření PČR v usnesení ze dne 7. 10. 2010 je potvrzují a vyplývá to z jednání žalovaného, který poté, co nenašel ztracené akcie žalobce, snažil se celou situaci příznivě vyřešit. Tvrzení o osobě žalovaného jako problémové osoby, blokující valné hromady je nepravdivé a nedůvodné. Žalovaný průběh jediné valné hromady společnosti [Anonymizováno]., jíž se účastnil, nijak nenarušil, ani ji nenapadl u soudu. Zápisy z jednání z valných hromad [Anonymizováno] navržené k zpochybnění věrohodnosti svědka [Anonymizováno] soud zamítl. Výpověď svědka [Anonymizováno] nepotvrzuje žádná další svědecká výpověď. Svědek [Anonymizováno], jehož věrohodnost je snížena jeho zaměstnaneckým vztahem k panu [Anonymizováno], výslovně nepotvrdil, že se jednalo o prodej akcií žalobce, nemohl ji potvrdit ani svědek [Anonymizováno], který transakci nebyl přítomen. Soud prvního stupně nesprávně hodnotil výpověď svědka [Anonymizováno]. Ten vypověděl, že během jednání mezi žalovaným a panem [Anonymizováno] se žádná osoba nevzdálila z místa jednání ani doprovod pana [Anonymizováno] do jednání žádným způsobem nezasáhl např. tím, že by přinesl nějakou obálku. Výpověď tohoto svědka soud hodnotil jako nevěrohodnou s ohledem na výpověď žalovaného na Polici ČR o tom, , že jeho jednání s panem [Anonymizováno] nebyl nikdo přítomen a přítomnost svědka tvrdil až v průběhu soudního jednání. Výpověď svědka [Anonymizováno], že jednání se účastnil jeho řidič, je nepravdivá, vyvrácená výpovědí svědka [Anonymizováno], který byl v místě jednání přítomen. Při hodnocení svědka [Anonymizováno] jako nevěrohodného z důvodu, že si zcela přesně nepamatoval místo předaní půjčky, poskytnuté žalovaným z peněz, získaných prodejem akcií [právnická osoba] soud nepřihlédl k věku svědka.

10. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Soud správně při posouzení důvodu neplatnosti vycházel z § 49a obč. zák. a nikoliv z § 586 odst. 1. obč. zák. neboť mezi účastníky nešlo o omyl v rozsahu pochybných nebo sporných závazků, ale o podstatný omyl v okolnostech, za nichž byla dohoda o narovnání uzavřena. Při posuzování a výkladu předmětné dohody je rozhodný její obsah a vůle stran, jíž nebylo upravit spornou otázku vlastnictví akcií. Otázka vlastnictví akcií sporná nebyla, jak je patrné z prohlášení žalovaného o ztrátě akcií. Ztrátou akcií nedochází k přechodu ani převodu akcií, nedochází k zániku vlastnického práva akcionáře k akciím. Žalobce uzavřením dohody pouze uvěřil tomuto tvrzení žalovaného o ztrátě akcií, ač je, jak bylo v řízení prokázáno, ve skutečnosti prodal. Rozhodnutí valné hromady žalobce o změně podoby jím emitovaných akcií na majitele ze zaknihovaných na listinné, zajištění přeměny a předání akcií v listinné podobě společností [adresa] žalovanému dne 6. 12. 2005 není sporné, stejně jako rozhodnutí valné hromady žalobce dne 25. 9. 2007, jímž schválila určení hlavního akcionáře a rozhodla o přechodu vlastnického práva ke všem akciím ve vlastnictvím akcionářů odlišných od hlavního akcionáře na hlavního akcionáře z účinnosti ke dni uplynutí jednoho měsíce od zveřejnění zápisu tohoto usnesení do obchodního rejstříku za stanovenou výši protiplnění. Není sporné, že tato lhůta pro poskytnutí plnění marně uplynula a že k poskytnutí protiplnění mohlo dojít pouze a jen na základě předložených listinných akcií. Žalobce tak dohodou fakticky uznal neexistující povinnost. Případné uznání takového nedluhu nemůže dle ust. § 323 obch. zák. založit domněnku, že v době uznání takový závazek trval. Žalobce se proto v tomto řízení domáhá na žalovaném vrácení toho, co mu bez právního důvodu poskytl, když v řízení bylo zcela jednoznačně prokázáno, výpovědí svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], že ujištění žalovaného, na základě, něhož mu bylo poskytnuto plnění, je nepravdivé. Žalovaný nepoctivě, nepravdivě a lstivě ujišťoval žalovaného, že akcie ztratil, přičemž akcie již několik let před takovýmto ujištění prodal. Ujednání v dohodě nebylo novým závazkem, šlo o výplatu protiplnění za akcie v důsledku nepravdivého a lstivého ujištění žalovaného. V řízení bylo zejména svědeckou výpovědí svědka [Anonymizováno] prokázáno to, že to byl žalovaný, který neustále tlačil na odkup akcií prostřednictvím opakovaných emailů a telefonických kontaktů, v nichž opakovaně uváděl, že akcie pouze nemůže najít a potřebuje peníze. Není zřejmé, proč žalovaný nevyčkal ukončení umořovacího řízení, a to ještě navíc v situaci, kdy již uplynulo více jak půl roku od vydání usnesení v řízení o návrhu na umoření akcií. Neplatnosti dohody o narovnání se žalobce dovolal již ve svém podání ze dne 2. 11. 2011. Výzvy byly žalovanému doručovány nejen poštou, ale předávány i při osobních jednáních se žalovaným a do jeho dispozice se dostaly, jak ve své výpovědi potvrdil i svědek [Anonymizováno]. Tvrzení žalovaného, že by se výzvy žalobce do jeho dispozice nedostaly a že se o neplatnosti dohody dozvěděl až v průběhu soudního řízení, není pravdivé. Soud se také řádně vypořádal s hodnocením svědeckých výpovědí vyslechnutých svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. S jeho závěry se žalobce ztotožňuje. Výhrady žalovaného jsou účelové a nemají oporu ve výpovědích, resp. ve skutečnostech, o nichž svědci vypovídali. Policejní orgán ve svém usnesení ze dne 7. 10. 2010 vycházel z presumpce neviny jako základní zásady trestního řízení, která se neuplatní v civilním řízení, v němž soud musí vycházet z provedených důkazů.

11. Rozsudek odvolacího soudu ze dne 11. 2. 2020, č. j. 12 Cmo 228/2019-317, jímž byl napadený rozsudek potvrzen, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne ze dne 10. 11. 2022, č. j. 27 Cdo 305/2022-392 a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v rozsudku podrobně vyložil podstatu a účel dohody o narovnání. Právní posouzení dohody o narovnání odvolacím soudem jako absolutně neplatné pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.) z důvodu jejího uzavření právním nástupcem společnosti, která neměla dispoziční právo ohledně nároku na přiměřené protiplnění, shledal neúplné. Vysvětlil, že skutečnost, že dohodu o narovnání neuzavřel hlavní akcionář, ale společnost, která k výplatě přiměřeného protiplnění podle skutkových zjištění soudů nebyla povinna, nemusí způsobovat neplatnost dohody o narovnání, pokud se obě strany subjektivně domnívaly, že společnost je povinna přiměřené protiplnění poskytnout. Dále uvedl, že zákonná ustanovení upravující jednotlivé instituty závazkového práva se použijí podle toho, zda projev vůle stran, který je třeba podrobit výkladu, zahrnuje jejich podstatné náležitosti. Dohoda o narovnání by nemusela být absolutně neplatná ani v případě, že by se smluvní strany při jejím uzavírání subjektivně nedomnívaly, že je žalobce povinen poskytnout přiměřené protiplnění. Po provedení výkladu projevu vůlí stran totiž přichází v úvahu možnost, že se přes chybné označení listiny nejedná o dohodu o narovnání, nýbrž o dohodu o přistoupení k závazku dle § 533–534 obč. zák. Nesprávný shledal Nejvyšší soud závěr odvolacího soudu, podle něhož nemůže být otázka „držení akcií“ sporná, neboť dovolatel „výslovně prohlásil, že akcie ztratil“. Vyložil, že k tomu, aby se určité právo jako sporné nebo pochybné mohlo stát předmětem dohody o narovnání stačí, že se jedné ze stran určité právo sporným jeví. Kategorie spornosti nebo pochybnosti ve smyslu § 585 obč. zák. se tak posuzuje výhradně z pohledu účastníků dohody o narovnání i v případě, že by jejich přesvědčení bylo nesprávné. Vlastnictví akcií se mohlo stát předmětem dohody o narovnání, byla-li právě tato skutečnost subjektivně sporná nebo pochybná. I kdyby mezi stranami nebylo sporné nebo pochybné, kdo je vlastníkem akcií, je třeba podrobit jejich projevy vůle výkladu. Nepřesné označení žalovaného jako vlastníka akcií nemůže mít vliv na platnost dohody o narovnání, je-li z projevu vůlí stran při použití výkladových metod zřejmé, že tato „zkratka“ směřovala k označení žalovaného jako bývalého majitele akcií, který právo žádat přiměřené vypořádání měl anebo to o sobě alespoň tvrdil. Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, aby v dalším řízení opětovně posoudil platnost dohody o narovnání zejména z hlediska argumentací stran ohledně omylu, jenž měl žalovaný vyvolat svými prohlášeními o tom, že v době uzavírání dohody o narovnání byl majitelem akcií a poukázal na povinnost soudu při výkladu projevu vůle stran respektovat soudní judikaturu, podle níž má prioritu výklad, který nezakládá neplatnost smluv před výkladem opačným.

12. Shora uvedené právní závěry Nejvyššího soudu jsou pro odvolací soud závazné (§ 226 o. s. ř.). Podle ustálené soudní judikatury je soud při interpretaci právního jednání povinen dát přednost skutečné vůli účastníků smlouvy nad jejím formálním projevem (srov. např. nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 770/11). To v důsledku znamená, že se soud nemůže omezovat pouze na výklad smluvního textu, neboť právě vůle účastníků je při vytváření smlouvy a její interpretaci zásadní a doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Shodná vůle účastníků smlouvy má přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. Ústavní soud opakované ve své judikatuře vyložil, že výklad projevu vůle, který uvedená pravidla nerespektuje, představuje ve svém důsledku porušení čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2017 sp. zn. IV. ÚS 3168/16). Za účelem zjištění a provedení výkladu vůle, projevené smluvními stranami v souvislosti s uzavřenou dohodou o narovnání, odvolací soud účastníky podle § 118a odst.1 a 3. o. s. ř. účastníky poučil o jejich povinnosti doplnit tvrzení o tom, zda samotnému uzavření písemné dohody o narovnání předcházela mezi nimi další jednání, mezi kým byla vedena a zda jejich součástí byla písemná či jiná komunikace, dále o jejich povinnosti k těmto tvrzením označit důkazy, a poučil je o důsledcích nesplnění uložených povinností.

13. Žalobce v návaznosti na poskytnuté poučení v podání ze dne 8. 6. 2023 podrobně popsal okolnosti předcházející uzavření dohody o narovnání a obsah korespondence žalovaného s pracovníky žalobce. Navrhl doplnit dokazování o listinné důkazy (přípis žalovaného ze dne 24. 8. 2007 [Anonymizováno], podání trestního oznámení žalovaným ze dne 24. 8. 2007, přípis žalobce žalovanému z března 2008, přípis žalovaného ze dne 31. 3. 2008 [Anonymizováno] jako členu dozorčí rady emitenta, korespondenci mezi žalovaným a [Anonymizováno] ze dne 18. 4. 2008, 10. 7. 2009 a 27. 7. 2009) a dále navrhl výslech svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno] a opakovaný výslech [Anonymizováno].

14. Rovněž žalovaný v návaznosti na poskytnuté poučení v podání ze dne 8. 6. 2023 doplnil skutková tvrzení ohledně jednání a korespondence stran, předcházející samotnému uzavření dohody o narovnání. Navrhl doplnit dokazování o listinné důkazy (oznámení žalovaného z 24. 8. 2007, písemná korespondence mezi žalovaným a [Anonymizováno] z období 2007-2014, email [Anonymizováno] ze dne 7. 6. 2023, návrhy smluv připravené k podpisu žalovaným k řešení situace po předložení ztracených akcií [Anonymizováno], uveřejnění usnesení mimořádné valné hromady emitenta konané dne 25. 9. 2023) a opětovný výslech svědka [Anonymizováno] a účastnický výslech žalovaného.

15. Z podání účastníků vyplývá, že se jedná o velmi rozsáhlé návrhy na doplnění dokazování. Předpoklady pro doplnění dokazování odvolací soud dle § 213 odst. 4 o. s. ř. splněny neshledal, protože se jedná o důkazy navržené k prokázání skutečnosti (obsah jednání předcházejících uzavření dohody o narovnání a vůle projevená účastníky v rámci těchto jednání), k níž fakticky žádné dokazování vedeno nebylo, přičemž tyto důkazy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu věci.

16. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst.2 o. s. ř. zrušil, neboť ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) a věc vrátil soudu prvního stupně podle § 221 odst.1 písm. a) o. s. ř. k dalšímu řízení, v němž soud prvního stupně posoudí, které z navržených důkazů provede a následně po jejich provedení v intencích závazných závěrů dovolacího soudu na základě výkladu účastníky projevené vůle opětovně posoudí platnost dohody o narovnání.

17. V novém rozhodnutí ve věci rozhodne také o nákladech tohoto odvolacího řízení.

Poučení