12 Cmo 23/2024 - 147

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Hodanové a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobce: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba žalobci zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 32 512 560 Kč s příslušenstvím, o odvolání obou žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2023, č. j. 64 Cm 38/2023-84 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II a III. potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni společně nerozdílně zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 139 488,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku zamítl návrh na přerušení řízení do pravomocného ukončení řízení, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 43/2020, v bodě II. výroku zamítl žalobu ve věci a v bodě III. výroku uložil žalobcům povinnost zaplatit společně nerozdílně žalovanému na náhradu nákladů řízení 278 977,60 Kč.

2. Podle odůvodnění se žalobci na žalované domáhali náhrady škody ve výši 32 512 560 Kč s přísl., která jim vznikla v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalovaného, sjednané v čl. 4.1. smlouvy o převodu akcií ( dále jen Smlouva), uzavřené dne 7. 5. 2019 mezi žalovaným a společností [právnická osoba]. ( nyní [právnická osoba]), jejímž předmětem byl převod 100 % akcií emitenta společnosti [právnická osoba]. (dále jen Společnost) ve vlastnictví [právnická osoba] na žalovaného. V tomto článku smlouvy bylo mj. ujednáno, že žalovaný se zavazuje zajistit, že Společnost nebude po žádné osobě, která je ke dni převodu akcií členem představenstva nebo dozorčí rady Společnosti vymáhat žádné nároky na náhradu škody způsobené Společnosti právním jednáním takové osoby, pokud se však nejednalo o jednání úmyslné nebo z hrubé nedbalosti; v případě porušení tohoto závazku je žalovaný povinen nahradit takové osobě způsobenou škodu. Společnost se však žalobou ze dne 14. 2. 2020 v řízení, vedeném týmž soudem pod sp. zn. 80 Cm 43/2020 na žalobcích, kteří ke dni 7. 5. 2019 byli členy představenstva Společnosti, domáhá náhrady škody ve výši 32 512 560 Kč s přísl. Tuto škodu měli žalobci Společnosti způsobit porušením svých zákonných povinností jednat při výkonu při výkonu funkce členů představenstva Společnosti s péčí řádného hospodáře. Žalobci tento nárok Společnosti neuznávají. Vznik škody na své straně spatřují žalobci ve vzniku jejich povinnosti (dluhu) k úhradě škody v případě, že by v řízení vedeném pod sp. zn. 80 Cm 43/ 2020 byli k úhradě škody zavázáni a dále ve vzniklých nákladech právního zastoupení v uvedeném řízení.

3. Žalovaný žalobou uplatněný nárok zcela odmítl. Závazky ze Smlouvy neporušil. V řízení, vedeném pod sp. zn. 80 Cm 43/2020, v němž Společnost uplatnila vůči žalobcům nárok na náhradu škody způsobené porušením jejich povinnosti péče řádného hospodáře při výkonu funkce členů představenstva Společnosti, jehož si je vědom, neměl postavení žalobce. Jednání žalobců, jehož se měli dopustit porušením povinnosti péče řádného hospodáře při výkonu funkce, není jednáním chráněným č. 4.1 Smlouvy. Žalobce a) není osobou chráněnou tímto smluvním ujednáním, žalobce b) v této věci řádně nepodal žalobu. Žaloba je nadto podána předčasně. Výsledek dosud neskončeného řízení, vedeného pod sp.zn. 80 Cm 43/2020 nemá pro řízení v této věci jakoukoliv relevanci. V případě zamítnutí žaloby škoda v podobě dluhu vůči Společnosti, jejíž náhrady se žalobci v tomto řízení domáhají, žalobcům nevznikne. V případě, že žalobě bude vyhověno, bude pravomocně postaveno na jisto, že žalobci jednali úmyslně (protože jiných, než úmyslných škod se Společnost v řízení nedomáhá) a povinnost žalovaného zajistit, že Společnost nebude po žalobcích vymáhat jimi způsobenou škodu, se tak na takové jednání žalobců vztahovat nebude.

4. Soud prvního stupně vyšel ze shodných tvrzení účastníků, jimiž má za zjištěné, že dne 7. 5. 2019 uzavřela společnost [právnická osoba] jako převodce se žalovanou jako nabyvatelem Smlouvu o převodu akcií, na jejímž základě nabyla žalovaná 100 % akcií Společnosti. V čl. 4.1. této smlouvy označeném „Prohlášení a záruky převodce“ se nabyvatel zavázal zajistit, že Společnost nebude po žádné osobě, která je členem představenstva nebo dozorčí rady Společnosti ke dni převodu akcií, vymáhat žádné nároky na náhradu jí způsobené škody právním jednáním takové osoby, pokud se však nejednalo o jednání úmyslné nebo z hrubé nedbalosti; v případě porušení tohoto závazku je nabyvatel povinen v souladu s ust. § 2890 občanského zákoníku nahradit takové osobě nabyvatelem způsobenou škodu. Nabyvatel v tomto smluvním ujednání dále vzal na vědomí, že Společnost uzavřela dne 25. 10. 2016 Mandátní smlouvu s obchodní společností [právnická osoba], dne 1. 1. 2014 se společností [Anonymizováno] Smlouvu o výkonu funkce sportovního konzultanta a poradce trenérů brankářů, ve znění dodatku č.1 ze dne 1. dubna 2016 a dodatku č. 2 ze dne 7. 12. 2017, dále Smlouvy o zprostředkování s obchodní společností [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2016, ze dne 18. 1. 2017, ze dne 24. 2. 2017, Dohodu o spolupráci ze dne 25. 5. 2016 s REINPO, Příkazní smlouvu s REINPO ze dne 1. 9. 2016, ve znění dodatku č.1 ze dne 5. 9. 2016, které tvoří přílohu D této Smlouvy. Zprostředkovatelské smlouvy byly ke dni převodu akcií dle této Smlouvy dohodou jejich stran zcela zrušeny a společnosti [Anonymizováno] ani [Anonymizováno] vůči Společnosti nemají ze Zprostředkovatelských smluv žádné pohledávky. Nabyvatel se zavázal zajistit, že Společnost nebude po dni převodu akcií dle této Smlouvy rozporovat Zprostředkovatelské smlouvy. Soud dále zjistil, že žalobci a) a b) byli ke dni uzavření Smlouvy o převodu akcií členy představenstva Společnosti. Ta dne 14. 2. 2020 podala proti žalobcům a) a b) žalobu o náhradu škody ve výši 33 952 680 Kč s přísl., řízení je u soudu vedeno pod sp. zn. 80 Cm 43/2020. Podle žalobních tvrzení v tomto řízení škodu v uvedené výši způsobili žalobci a) a b) Společnosti porušením péče řádného hospodáře při správě majetku Společnosti tím, že dlouhodobě zneužívali svého postavení členů představenstva k vlastnímu obohacení uzavíráním fiktivních smluv ve prospěch společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno], na jejichž základě protiprávně čerpali peněžní prostředky žalobce. Upřednostnili tak svůj vlastní zájem na protiprávním obohacení se před zájmy Společnosti, které byli povinni chránit a jednali v rozporu s péčí řádného hospodáře. Odpovídají za veškerou škodu, kterou Společnosti tímto svým dlouhodobým a koordinovaným protiprávním jednáním způsobili, kdy částka v souhrnné výši 33 952 680 Kč, vyplacená za poslední tři roky společnostem [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na základě fiktivních smluv, o niž se obě společnosti bezdůvodně obohatily ( § 2991 o. z.), je skutečnou škodou, způsobenou žalobci Společnosti. Dále zjistil, že v řízení, vedeném pod sp. zn. 80 Cm 43/2020, bylo usnesením ze dne 8. 3. 2020 č. j. 80 Cm 43/2020-306 řízení co do částky 1 440 120 Kč zastaveno na základě částečného zpětvzetí žaloby, vycházejícího z nově zpracovaného znaleckého posudku. Řízení ve věci nebylo doposud pravomocně ukončeno.

5. Z dalších provedených důkazů již žádné relevantní skutečnosti soud nezjistil a ostatní návrhy na doplnění dokazování pro nadbytečnost zamítl.

6. Právní poměry účastníků posoudil soud podle § 2913 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Základním předpokladem vzniku povinnosti k náhradě škody dle citovaného ustanovení je vznik újmy, která je přičitatelná jednání smluvního partnera. Zda poškozenému přísluší nárok na její náhradu, závisí na tom, zda sledovaná újma představuje relevantní škodu, tedy škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením povinnosti ze smlouvy.

7. Podle žalobních tvrzení měla škoda v žalobou uplatněné výši žalobcům vzniknout v důsledku porušení povinnosti žalovaného dle čl. 4.

1. Smlouvy o převodu akcií ze dne 7. 5. 2019, k němuž mělo dojít tím, že Společnost podala proti žalobcům žalobu o zaplacení 32 512 560 Kč (po částečném zastavení řízení) s přísl. z titulu náhrady škody. Žalovaný se v čl. 4.

1. Smlouvy smluvně zavázal nahradit škodu způsobenou vymáháním nároků na náhradu škody, způsobené Společnosti právním jednáním osoby, která byla členem představenstva nebo dozorčí rady Společnosti ke dni převodu akcií, pokud se však nejednalo o jednání úmyslné nebo z hrubé nedbalosti. Dále se v tomto článku žalovaný zavázal zajistit, že Společnost nebude po dni převodu akcií rozporovat zde specifikované zprostředkovatelské smlouvy. Škoda, vzniklá žalobcům, podle žaloby spočívala povinnosti (dluhu) žalobců nahradit Společnosti žalovanou částku 32 512 560 Kč s přísl. a náhrady nákladů soudního řízení a dále v nákladech řízení za právní služby vynaložené žalobci v řízení, vedeném pod sp. zn. 80 Cm 43/2020. Přes výzvu soudu nebyli žalobci schopni specifikovat, v jaké výši tyto již vynaložené náklady tvoří žalobou požadovanou částku 32 512 560 Kč, pouze doplnili, že v žalované částce 32 512 560 Kč jsou zahrnuty i náklady, jimi již vynaložené v řízení, vedeném pod sp. zn. 80 Cm 43/2020. Soud vyložil, že ani případná specifikace těchto nákladů by pro rozhodnutí soudu ve věci nebyla významná. Náklady řízení za právní služby, vynaložené žalobci v řízení sp.zn. 80 Cm 43/2020, nejsou předmětem řízení a změnu žaloby ve smyslu jejího rozšíření žalobci vůči soudu neučinili.

8. Soud uzavřel, že žaloba je předčasná, protože tvrzená škoda, která má spočívat v povinnosti (dluhu) žalobců nahradit Společnosti žalovanou částku 32 512 560 Kč s přísl., žalobcům dosud nevznikla. Povinnost k náhradě této škody by mohla žalobcům vzniknout až na základě pravomocného rozsudku, ukládajícího žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit Společnosti 32 512 560 Kč s přísl. Samotným podáním žaloby v řízení vedeném pod sp.zn. 80 Cm 43/2020 nikoliv. Obdobně to platí o případné povinnosti žalobců k náhradě nákladů daného řízení. Žalobě nebylo možno vyhovět ani ohledně nákladů, vynaložených žalobci v řízení, vedeném pod sp.zn. 80 Cm 43/2020. V případě neúspěchu Společnosti jako žalobce v tomto řízení, bude Společnosti uložena povinnost k náhradě všech nákladů řízení, vzniklých žalovaným, tj. žalobci a) a žalobci b). V opačném případě tyto náklady nepředstavují škodu vzniklou porušením povinnosti sjednané v čl. 4.

1. Smlouvy o převodu akcií, protože úmyslné jednání žalobců je z čl. 4.1 vyjmuto. Uzavírání fiktivních zprostředkovacích smluv ve prospěch společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno], na jejichž základě pak měli žalobci dlouhodobě protiprávně čerpat peněžní prostředky Společnosti [Anonymizováno] představuje právě takové úmyslné jednání žalobců. Závazek zajistit, že Společnost nebude po dni převodu akcií rozporovat specifikované zprostředkovatelské smlouvy, dle soudu nemohl žalovaný platně na sebe převzít, protože jde o ujednání neplatné dle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp.zn. 27 Cdo 1873/2019). Došlo-li v důsledku uzavírání shora uvedených fiktivních zprostředkovatelských smluv žalobci jako členy představenstva Společnosti k vyvádění finančních prostředků ze Společnosti, nevymáhání nároku na náhradu škody způsobené tímto jednáním žalobců, by bylo porušením péče řádného hospodáře. Z uvedených důvodů soud také zamítl návrh na přerušení řízení v této věci do pravomocného skončení řízení, vedeného pod sp.zn. 80 Cm 43/2020, neboť v něm není řešena žádná pro rozhodnutí ve věci relevantní otázka.

9. Žalobu proto zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

10. Oba žalobci podali proti rozsudku včasné odvolání. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek, vycházející z neúplného a nesprávně zjištěného skutkového stavu a nesprávného právního posouzení věci, ve výrocích II. a III. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Samostatně podaná odvolání žalobců vychází ze stejné argumentace, založené zejména na tvrzení o nesprávném posouzení a výkladu závazku žalovaného, sjednaného v čl. 4.1 Smlouvy o převodu akcií. Soudem provedený výklad tohoto smluvního ujednání je nejen v rozporu s jeho jazykovým vyjádřením, ale především se zákonnou úpravou výkladových pravidel právních jednání v občanském zákoníku. Soud vyložil, že povinnost žalovaného k náhradě škody dle čl. 4. 1 Smlouvy se uplatní až v případě pravomocného soudního rozhodnutí, ukládajícího žalobcům povinnost k náhradě škody způsobené Společnosti, aniž se jakkoliv zabýval skutečným úmyslem smluvních stran zamezit tímto ujednáním budoucímu vymáhání škod po bývalých členech orgánů Společnosti, s výjimkou škod jimi způsobených úmyslně nebo z hrubé nedbalosti a předejít jakýmkoliv soudním sporům mezi Společností a žalobci tak, aby nedocházelo ke zpětnému hodnocení kvality výkonu funkce těchto osob v orgánech Společnosti. Tento úmysl smluvních stran, který je základním hlediskem pro výklad právních jednání, byl vyjádřen již v předsmluvní komunikaci účastníků a potvrdil jej sám žalovaný ve vyjádření k žalobě. Nesprávně soud posoudil také vznik škody. Škoda spočívající ve vzniku dluhu, vzniká již z deliktu samotného, přičemž od deliktního jednání se již odvíjí běh objektivní promlčecí doby. Subjektivní se pak odvíjí od okamžiku, kdy doručení výzvy k plnění žalobcům. Rozhodnutí soudu ve věci sp. zn. 80 Cm 43/2020 o náhradě škody má pouze deklaratorní povahu v tom smyslu, že buď jím bude žaloba zamítnuta nebo bude rozsudkem deklarována povinnost žalobců nahradit Společnosti způsobenou škodu. Z § 2592 o. z. vyplývá, že záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. S odkazem na soudní judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 6. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1517/2022) a odbornou literaturu právní názor JUDr. Filipa Melzera, Ph.D., LL. M v časopise Právní prostor z 2. 2. 2015) uvedli, že pokud je dluh žalobců vůči žalovanému již předmětem řízení, škoda jim ve formě vzniku dluhu již vznikla. Posouzením této otázky se soud nezabýval a vznik škody ve formě dluhu nezkoumal. Subjektivní stránku jednajících osob (zavinění žalobců) soud neposuzoval a vyšel pouze z tvrzení Společnosti v řízení sp. zn. 80 Cm 43/2020, nadto měněných v průběhu řízení. Úmysl žalobců způsobit Společnosti škodu z hlediska vynětí takového úmyslného jednání z ochrany v čl. 4.1 Smlouvy, pokud jde o jednání, která nejsou založena na Zprostředkovatelských smlouvách, však musí být v řízení prokázán a důkazní břemeno tíží žalovanou. Soud zcela pominul, že pokud ani jeden ze žalobců neuzavřel Zprostředkovatelské smlouvy, nemohli ani porušit žádnou povinnost. Důkazy, navržené žalobci k prokázání jejich tvrzení, že nikdy nejednali s úmyslem způsobit Společnosti škodu, soud neprovedl. Řádnost plnění poskytnutého Společnosti byla prokázána i při finančním úřadem provedené daňové kontrole Společnosti. Způsob, jakým současné představenstvo Společnosti při zprostředkovávání sponzorů postupuje, je shodný se způsobem, vytýkaným Společností žalobcům v řízení sp. zn. 80 Cm 43/2020. Závazek Společnosti v čl. 4.1 Smlouvy zajistit, že Společnost nebude rozporovat Zprostředkovatelské smlouvy byl sjednán bez ohledu na formu zavinění. Jedná se o samostatný závazek, který žalovaný převzal. Závěr o neplatnosti části ujednání čl. 4.1 Smlouvy, týkající se Zprostředkovatelských smluv, je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Způsob, jakým má žalovaný splnit závazek, nebyl v předmětném ujednání sjednán. Žalovaný jej mohl splnit nejen prostřednictvím svého vlivu na nové představenstvo Společnosti, ale např. také úhradou údajného dluhu žalobců nebo poskytnutím finančních prostředků na úhradu tohoto dluhu žalobcům, případně převzetím závazku. Ve smlouvě se žalovaný nezavázal k žádnému nedovolenému jednání, ujednání čl. 4. 1 Smlouvy je platné. Škoda spočívající v nákladech, vzniklých žalobcům v řízení sp. zn. 80 Cm 43/2020 jim vznikla v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalované v č. 4. 1 Smlouvy bez ohledu na to, zda jim v řízení bude náhrada nákladů řízení přiznána. Soud v řízení nezabýval jednáním žalovaného a Společnosti ve shodě a vzájemné koordinaci. Obě společnosti jsou součástí jednoho podnikatelského uskupení, majetkově ovládaného [Anonymizováno]. Fakticky jedna z nich (žalovaný) závazek převzala a druhá ( Společnost) jedná v přímém rozporu s tímto závazkem. [Anonymizováno] jako osoba ovládající obě společnosti měl k dispozici veškerou dokumentaci, a přestože odsouhlasil obsah všech ujednání Smlouvy, instruuje Společnost k vymáhání údajných škodních nároků. Uvedené tvrzení o koordinovaném postupu obou společností dokládá i písemná komunikace a podání, učiněná v soudních řízeních, na jejichž přípravě a zpracování se podílely kromě právních zástupců účastníků další s oběma společnostmi propojené advokátní kanceláře. Při jednání před odvolacím soudem dále doplnili, že v listopadu bylo soudem prvního stupně rozhodnuto ve věci sp. zn. 80 Cm 43/2020. Žaloba byla zamítnuta, rozsudek dosud není pravomocný. Soud v řízení ve věci sp. zn. 80 Cm 43/2020 po provedení rozsáhlého dokazování dospěl k závěru, že uzavřené smlouvy nejsou fiktivní, nedocházelo k porušení ustanovení o střetu zájmů a smlouvy nebyly pro společnost [právnická osoba] ani nevýhodné a že žalovaní ( žalobci v tomto řízení) neporušili svou povinnost vykonávat funkci členů představenstva Společnosti s péčí řádného hospodáře.

12. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit, protože soud nemohl rozhodnout jinak než žalobu zamítnout. Bylo prokázáno, že nárok na náhradu škody uplatnili žalobci s vědomím, že škoda jim dosud nevznikla, tudíž že je žaloba předčasná. Postup soudu, který se s ohledem na závěr o předčasnosti uplatněného škodního nároku nezabýval ostatními zákonnými předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu, je v souladu s judikaturou (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2625/2003). Žalovaný Smlouvu o převodu neporušil. Jeho povinnost dle čl. 4. 1 Smlouvy o převodu se neuplatní v případě úmyslného jednání členů představenstva Společnosti (žalobců), kteří uzavřením fiktivních smluv za Společnost umožnili dlouhodobé vyvádění finančních prostředků ze Společnosti. V jiném, souvisejícím řízení, vedeném žalobkyní, společností [právnická osoba] proti žalovanému pod sp. zn. 66 Cm 38/2023, provedl soud výklad předmětného smluvního ujednání a přijal závěr, že v čl.4. 1 Smlouvy o převodu žalovaný nepřevzal závazek garance dle § 1769 o. z., ale závazek přímluvy, který splnil a dále závěr, že škoda, jejíž náhrady se se Společnost domáhá proti žalobcům, má jednoznačně původ v úmyslném jednání žalobců, a tudíž spadá pod výjimku výslovně vymezenou v předmětném smluvním ujednání. Žalobci si ve svých tvrzeních odporují. V odvolání tvrdí, že závazek povinného k plnění vzniká v případě odpovědnosti za škodu již z deliktu samotného a škoda jim již vznikla, protože dle § 2952 o. z. může spočívat v existenci dluhu, současně však jakýkoliv dluh vůči Společnosti popírají s tím, že jeho existenci případně potvrdí až pravomocné rozhodnutí soudu. Nedůvodně také namítají, že soud pochybil, když se nezabýval subjektivní stránkou jednání žalobců vůči Společnosti a neprovedl důkazy v této souvislosti žalobci navrženými. Alternativní způsoby, kterými podle žalobců mohla žalovaná splnit převzatý závazek, nejsou realizovatelné, protože převzetí dluhu je podmíněno udělením souhlasu věřitele (§ 1888 odst.1 o. z.) a plnění nabídnuté třetí osobou nemusí věřitel přijmout (§ 1936 o. z.). Žalovaný se nikdy nezavázal k tomu, že žalobce jejich dluhů zprostí. Nelze po něm ani spravedlivě požadovat, aby žalobcům poskytl prostředky na úhradu dluhu, vzniklého jednáním žalobců, spočívajícím v úmyslném porušení jejich povinností v představenstvu Společnosti. O škodní nárok v rozsahu nákladů řízení, které měli žalobci vynaložit v jiném souvisejícím řízení, žalobci nikdy žalobu nerozšířili. Účelová jsou také tvrzení žalobců o nepoctivém, dobrým mravům odporujícím, koordinovaném jednání žalované a Společnosti.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo.

14. Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně z jím provedeného dokazování.

15. Žalobou uplatněný nárok je nárokem na náhradu škody, která měla dle žalobních tvrzení spočívat ve vzniku skutečné škody, spočívající v dluhu žalobců vůči Společnosti, resp. v jejich povinnosti nahradit Společnosti škodu 32 512 560 Kč s přísl. Tuto škodu měl žalobcům způsobit žalovaný porušením závazku, smluvně převzatého v čl. 4. 1 Smlouvy o převodu akcií. Předmětem přezkumu odvolacího soudu jsou závěry soudu prvního stupně, že není naplněn jeden ze základních zákonných předpokladů vzniku nároku, a to vznik škody na straně žalobců a dále závěr, že část smluvního ujednání v čl. 4. 1 smlouvy, jehož porušení se žalobci dovolávají, je pro rozpor se zákonem neplatné.

16. Náhrada škody je v občanském zákoníku upravena v § 2894-2971. Škodu občanský zákoník vymezuje v § 2984 jako újmu na jmění, představovaném souhrnem majetku a dluhů osoby. Škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti, upravenou v § 2913 o. z., podřazuje pod závazky z deliktů. Podle § 2913 o. z. povinnost k náhradě škody vzniká tomu, kdo protiprávním jednáním poruší povinnost vyplývající ze smlouvy, a způsobí tím buď druhé smluvní straně anebo osobě, v jejímž zájmu mělo k plnění dojít, škodu. Z deliktního jednání tak vzniká závazkový právní vztah, jehož obsahem je především povinnost nahradit způsobenou újmu. Předpoklady vzniku nároku na náhradu takové škody stanoví zákon kumulativně a jsou jimi porušení povinnosti ujednané ve smlouvě, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Vznik škody na straně poškozeného jako jeden ze zákonných musí být naplněn, tedy škoda musí poškozenému vzniknout nejpozději v okamžiku rozhodování soudu o nároku. Rozsah a způsob náhrady je upraven § 2951 a násl. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Zákon pod skutečnou škodu, představovanou zmenšením majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, které vyžaduje vynaložení majetkových hodnot k uvedení věci do předešlého stavu, podřazuje v § 2952 i vznik dluhu na straně poškozeného, aniž by jej poškozený svému věřiteli splnil. Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má podle citovaného ustanovení poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

17. Smluvně převzatý závazek žalovaného, jehož porušení se žalobci dovolávají, byl formulován v čl. 4.

1. Smlouvy o převodu akcií, uzavřené mezi převodcem a majitelem akcií a jejich nabyvatelem. Žalobci nebyli účastníky předmětné smlouvy. V citovaném smluvním ujednání se žalovaný smluvně zavázal nahradit škodu způsobenou vymáháním nároků na náhradu škody, způsobené Společnosti HC Sparta právním jednáním osoby, která byla členem představenstva nebo dozorčí rady společnosti ke dni převodu akcií, pokud se však nejednalo o jednání úmyslné nebo z hrubé nedbalosti. Je tak zřejmé, že úmyslné nebo hrubě nedbalé jednání členů představenstva nebo dozorčí rady společnosti je z této smluvně převzaté povinnosti žalovaného vyjmuto. Jestliže se v řízení, vedeném MSPH pod sp. zn. 80 Cm 43/2020 společnost [Anonymizováno], tj. emitent předmětných akcií domáhá náhrady škody, kterou měli žalobci jako členové představenstva této společnosti způsobit porušením povinnosti péče řádného hospodáře, lze s ohledem na podstatu takto žalobou uplatněného nároku dovodit, že porušení péče řádného hospodáře, má-li podle žalobních tvrzení jednání žalobců, spočívat v uzavření fiktivních či pro společnost nevýhodných smluv, na jejichž základě byly ze společnosti vyvedeny finanční prostředky v objemech milionů korun, nelze na to nahlížet jinak než jako jednání , podřaditelné pod výjimku ze závazku žalovaného, sjednaného v čl. 4.1 smlouvy, tedy jinak než jako jednání hrubě nedbalostní či dokonce úmyslné. Nelze proto ani dovodit, že by žalovaný s ohledem na naplnění uvedené výjimky porušil smluvně v ujednání převzatý závazek. Pokud by případná povinnost nahradit škodu způsobenou společnosti [Anonymizováno] byla rozhodnutím soudu ve věci sp. zn. 80 Cm 43/2020 žalobcům uložena, by byla zřejmým důsledkem jejich škodního jednání, spočívajícího v porušení jejich zákonných povinností osob v postavení členů statutárního orgánu společnosti jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře a úvaha o možném regresu takového nároku dle čl. 4.1 Smlouvy o převodu akcií by tak byla zcela mimo rámec dobrých mravů. Nadto, jak uvedli žalobci při jednání před odvolacím soudem, rozsudkem ve věci sp. zn. 80 Cm 43/2020 byla soudem prvního stupně žaloba společnosti [právnická osoba] zamítnuta, kdy na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že zprostředkovatelské smlouvy nejsou fiktivní, nedocházelo k porušení ustanovení o střetu zájmů a nebyly pro společnost [právnická osoba] a tyto smlouvy nebyly pro Společnost ani nevýhodné. V takovém případě by bylo nutno dovodit, že při jednáních souvisejících s uzavřením zprostředkovatelských a jiných smluv nebyla porušena povinnost jednajících osob jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře. Výkladem předmětného ujednání čl. 4.

1. Smlouvy o převodu akcií se zdejší odvolací soud zabýval v rozsudku ve věci sp. zn. 6 Cmo 176/2023. Toto smluvní ujednání (závazek převzatý žalovaným) posoudil podle § 1769 o. z. Vyložil, že pokud se dlužník zavazuje věřiteli, že formou přímluvy u třetí osoby zajistí pro věřitele poskytnutí plnění třetí osobou, je vztah dlužníka vůči věřiteli čestným vztahem nevymahatelným rozhodnutím soudu, nejedná se tak o vztah ručení, dlužník nezajišťuje dluh jiného, dlužník není povinen plnit místo třetí osoby a věřitel nemá nárok na plnění třetí osoby ani na soudem vymahatelné určité jednání dlužníka, jímž by docílil plnění třetí osoby. Předmětný závazek neshledal neplatný.

18. Odvolatelům, pokud jde o posouzení otázky běhu promlčecí lhůty k uplatnění nároku na náhradu škody, spočívající ve vzniku dluhu, lze však přisvědčit v tom, že záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu podle § 2952 věty druhé o. z. a zvolí-li poškozený proti škůdci právo, aby mu škůdce poskytl náhradu, je podle ustálené judikatury pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty takového práva určující vědomost poškozeného o osobě škůdce a o vzniku dluhu, nikoli případné splnění dluhu, nebo jeho splatnost. Povědomost poškozeného znamená, že se dozví o majetkové újmě určitého druhu a rozsahu, kterou lze natolik objektivně vyčíslit v penězích, že lze právo na její náhradu důvodně uplatnit u soudu a zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a předběžně i její rozsah, aniž by jej konkrétní výši škody znal zcela přesně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001).

19. Zákonné předpoklady pro vznik žalobou uplatněného nároku na náhradu škody neshledal odvolací soud z důvodů shora vyložených splněny a proto napadený rozsudek ve výrocích II. a III. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst.1 ve spojení s § 142 odst.1 o. s. ř. V řízení plně úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v rozsahu odměny za dva úkony právní služby ve výši po 57 340 Kč dle § 7 a 11 advokátního tarifu (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem), dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst.4 advokátního tarifu a náhrady DPH, celkem 139 488,80 Kč. Odměnu za další dva úkony právní služby, spočívající v nahlížení žalovaného do spisu ve dnech 4. 6. 2024 a 31. 10. 2024 odvolací soud žalovanému nepřiznal, neboť tyto úkony neshledal účelnými. Do spisu nebyly založeny žádné další listiny, s nimiž by se žalovaný musel před projednáním věci seznámit a ani na tyto úkony nenavazovalo žádné podání žalovaného vůči soudu.

Poučení