12 Cmo 240/2021 - 558

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Černé a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a JUDr. Evy Hodanové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO: [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [tituly před jménem]. [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované]., IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] 2) [Jméno advokátky C]., IČO: [IČO advokátky C] sídlem [Adresa advokátky C] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 7 459 305 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020, č. j. 8 Cm 110/2008-510, takto:

Výrok

Napadený rozsudek se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 7 459 305 Kč (bod I. výroku) a uložil žalobci povinnost zaplatit každému žalovanému náhradu nákladů řízení jím vynaložených (bod II. a III. výroku).

2. Z odůvodnění vyplývá, že žalobce uvedl, že je od 4. 1. 2000 vlastníkem rozpracované stavby telekomunikační technologie, a to metalické a optické sítě, nacházející se podél železničních tratí [adresa]. Vlastnické právo ke stavbě nabyl na základě kupní smlouvy ze 4. 1. 2000 od předchozího vlastníka, společnosti [právnická osoba]., která vlastnické práva nabyla od společnosti [právnická osoba], pro kterou ji zhotovila společnost [právnická osoba], na základě smlouvy ze dne 23. 4. 1996. Dne 20. 5. 2004 se žalobce dozvěděl, že v roce 1999 byla metalická síť žalovaným č. 2, konkrétně jeho odštěpným závodem [Anonymizováno], bez vědomí žalobce zprovozněna a užívána. K 1. 4. 2005 byl odštěpný závod [Anonymizováno], vložen do žalovaného č. 1 a od uvedeného data užívá metalickou síť právě žalovaný č. 1, když na základě smlouvy o spolupráci ze dne 8. 6. 2005 poskytoval žalované č. 2 prostřednictvím této metalické sítě telekomunikační služby. Zprovozněním a užíváním metalické sítě se žalovaný č. 2 a posléze žalovaný č. 1 bezdůvodně obohacují na úkor žalobce, když metalickou síť užívají bez jeho souhlasu. Právo užívat nevyplývá ani ze smlouvy ze dne 24. 5. 1996, která je neplatná a nebyla nikdy realizována. Výši bezdůvodného obohacení stanovila na základě toho, že žalovaní užívají celkem 12 800 metrů metalické sítě při počtu dvou využitých bloků kapacity a tří rezervních bloků kapacity, a toho, že cena za užívání jednoho využitého bloku činí 20 Kč ročně za 1 metr a cena za užívání jednoho rezervního bloku činí 10 Kč ročně za 1 metr. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení není promlčen, neboť ke dni podání žaloby neuplynula čtyřletá promlčecí lhůta (o užívání metalické sítě se žalobce dozvěděla dne 20. 5. 2004).

3. Žalovaný č. 1 ve vyjádřeních k žalobě uvedl, že žádnou datovou síť žalobce neužívá. Datová síť nacházející se podél železničních tratí [adresa] ve vlastnictví žalobce nikdy nebyla. Dne 24. 5. 1996 byla mezi žalovaným č. 2 a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva, na základě které měla společnost [právnická osoba] jako zhotovitel vybudovat tuto datovou síť pro žalovaného č. 2 jako objednatele. Ve smlouvě bylo výslovně stanoveno, že síť zůstane ve vlastnictví žalovaného č.

2. Smlouva ze dne 23. 4. 1996 nepředstavuje právní titul k nabytí vlastnického práva k této síti, když se jedná o zajištění provedení prací společností [právnická osoba] pro společnost [právnická osoba], když v této smlouvě vystupuje společnost [právnická osoba] jako vyšší zhotovitel. Smlouvou ze dne 18. 3. 1997 došlo k postoupení práv a převzetí povinností společnosti [právnická osoba] ze smlouvy ze dne 24. 5. 1996 na společnost [právnická osoba]., která se stala právní nástupkyní společnosti [právnická osoba], a to co do práv a povinností ze smlouvy ze dne 24. 5. 1996. Smlouvou ze dne 4. 1. 2000 měla společnost [právnická osoba]. tuto síť prodat žalobci. Společnost [právnická osoba]. v této smlouvě sice prohlásila, že je vlastníkem sítě, což ale pro vznik vlastnického práva nepostačuje. Protože žalobce své vlastnické právo k síti neprokázal, nemůže mu svědčit nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Vlastníkem sítě byl od počátku žalovaný č. 2; v současnosti je síť ve vlastnictví Správy železniční dopravní cesty, státní organizace. Nadto uvedl, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen.

4. Žalovaný č. 2 ve vyjádření k žalobě uvedl, že se podél železničních tratí [adresa] nachází telematická síť a že žalovaný č. 2 využíval čtyři vlákna metalické sítě podél železniční tratě [adresa]. Síť byla vybudována na základě smlouvy z 24. 5. 1996 uzavřené mezi ním, resp. odštěpným závodem [právnická osoba], a společností [právnická osoba], v níž bylo ujednáno zhotovení této sítě společností [právnická osoba] pro žalovaného č. 2 a povinnost pronajmout část kapacity této sítě po jejím dokončení společnosti [právnická osoba]. Smlouvou z 18. 3. 1997 došlo k postoupení práv a převzetí povinností společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba]., která se tak stala smluvní stranou smlouvy z 24. 5. 1996 namísto společnosti [právnická osoba]. Smlouvou ze 4. 1. 2000 měla společnost [právnická osoba]. prodat své vlastnické právo k této síti žalobci. Na základě této smlouvy se však společnost [právnická osoba]. vlastníkem sítě nestala, když tato smlouva nebyla uzavřena v souladu se smlouvou z 24. 5. 1996, když k jejímu uzavření nedal žalovaný č. 2 souhlas. Užívání z její strany nebylo bez vědomí žalobce, neboť právo užívat vyplývalo již ze smlouvy z 24. 5. 1996, na základě které byla síť vybudována. I kdyby bezdůvodné obohacení na straně žalovaného č. 2 vzniklo, je nárok promlčen. Pro případ, že by námitka promlčení nebyla shledána jako důvodná, vznesl kompenzační námitku ve výši 3 800 000 Kč představující neuhrazenou třetí a čtvrtou splátku ze smlouvy z 24. 5. 1996 a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 6 800 000 za každý den prodlení za období od 1. 1. 1997 do 1. 4. 2013.

5. Soud rozhodl v pořadí třetím rozsudkem, když předchozí dva byly odvolacím soudem zrušeny.

6. Žalobce shrnul, že nárok vychází ze skutečnosti, že žalovaný č. 2 užíval bez vědomí a souhlasu žalobce jako vlastníka jeho metalickou a optickou síť nacházející se podél železničních tratí [adresa], tj. celkem 12 800 metrů metalického kabelu zn. TCEKPFLE 5XN0,8. Žalovaní využívají uvedené metalické sítě při počtu 2 využitých bloků kapacity a 3 rezervních bloků kapacity, přičemž cena za užívání 1 využitého bloku činí 20 Kč/rok/metr a cena za užívání 1 rezervního bloku činí 10 Kč/rok/metr. Žalovaný č. 2 užíval tuto část metalické a optické sítě do 1. dubna 2005 prostřednictvím svého odštěpného závodu, a to [právnická osoba], a od 1. dubna 2005 ji užíval žalovaný č. 1.

7. Žalovaní zopakovali, že žalobce se nestal vlastníkem sítí. Nabytí od nevlastníka je vyloučeno s ohledem na nedostatek dobré víry, a to s ohledem na personální propojení žalobce a společnosti [právnická osoba]. a společnosti [právnická osoba]. prostřednictvím osoby [Anonymizováno] a s ohledem na výslovný odkaz na smlouvu ze dne 24. 5. 1996 obsažený ve smlouvě ze dne 4. 1. 2000. I kdyby nárok žalobci svědčil, pak nikoliv vůči žalovaným, neboť od 1. 1. 2003 je provozovatelem železniční dráhy, včetně všech jejích zákonných součástí (datových a radiových sítí) Správa železniční dopravní cesty, státní organizace. Vůči žalovaným by byl nárok do 18. 5. 2004 promlčen a na zbývající část nároku žalovaný č. 2 započetl svůj nárok na zaplacení ceny sjednané ve smlouvě ze dne 24. 5. 1996 a smluvní pokuty.

8. Soud na základě provedeného dokazování (smlouvou ze dne 24. 5. 1996, dohodou o postoupení práv a převzetí závazků ze dne 18. 3. 1997, kupní smlouvou ze dne 4. 1. 2000 včetně příloh, smlouvou ze dne 23. 4. 1996, smlouvou ze dne 20. 6. 1996, smlouvou ze dne 27. 7. 1996, dopisem společnosti [právnická osoba]. z 11. 7. 1996, dopisy [Anonymizováno] ze dnů 1. 8. 1996, 15. 8. 1996 a 23. 9. 1996, objednávkou společnosti [právnická osoba] ze dne 19. 8 1996, smlouvou ze dne 16. 4. 1996, dohodou ze dne 18. 3. 1997, dohodou ze dne 19. 3. 1997, kupní smlouvou ze dne 4. 1. 2000 včetně příloh č. 1 a č. 2, předávacím protokolem ze smlouvě ze dne 4. 1. 2000, dopisem ze dne 30. 12. 2008, dopisem ze dne 8. 3. 2009, dopisy žalobce ze dnů 4. 8. 2008, 4. 9. 2008 a 3. 10. 2008, dopisy ze dnů 8. 8. 2008 a 9. 10. 2008, dopisem žalovaného č. 2 ze dne 25. 1. 2004, memorandem ze dne 17. 6. 2008 a výslechem svědka [Anonymizováno]) uzavřel, že žalobce opírá svůj nárok o vlastnické právo předmětné telekomunikační sítě, nabyté od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy z 4. 1. 2000 s tím, že telekomunikační síť je žalovanými užívána neoprávněně bez vědomí žalobce. Soud se tudíž nejprve zabýval tím, zda je žalobce vlastníkem telekomunikační sítě a zda je osobou, na jejíž úkor se mohl jiný obohatit. Smlouvou ze dne 4. 1. 2000 byla na žalobce převedena všechna práva a povinnosti společnosti [právnická osoba], která byla nástupkyní v právech a povinnostech společnosti [právnická osoba], a to jednak v jejích právech a povinnostech vzniklých jí ze smlouvy z 24. 5. 1996, jednak v jejích právech a povinnostech vzniklých jí ze smlouvy z 23. 4. 1996. Společnost [právnická osoba] získala na počátku roku 1996 pověření k vybudování a provozování telekomunikační sítě na území vymezených místních sítích [adresa] a [adresa]. Smlouvou z 23. 4. 1996 se tato společnost dohodla se společností [právnická osoba], že tato zajistí pro společnost [právnická osoba] dohodnuté práce související s vybudováním této sítě, zejména její vlastní vybudování, připravení podkladů k uzavření propojovací dohody se společností [Anonymizováno] a inženýrské práce. Smlouvou ze dne 24. 5. 1996 se společnost [právnická osoba] dohodla s [právnická osoba], že pro ně vybuduje předmětnou telekomunikační síť a že si ji poté pronajme na dobu třiceti let s tím, že část přenosové kapacity poskytne bezplatně [Anonymizováno]. Ze zmíněných smluv se podává, že společnost [právnická osoba] měla pro [právnická osoba] vybudovat předmětnou telekomunikační síť, že k tomu použila společnost [právnická osoba] a že po dokončení této telekomunikační sítě ji měla společnost [právnická osoba] získat od [Anonymizováno]. do nájmu. Vlastnické právo k předmětné telekomunikační síti upravovala smlouva ze dne 24. 5. 1996, která je smlouvou smíšenou, když část týkající se vybudování předmětné telekomunikační sítě je smlouvou o dílo ve smyslu § 536 odst. 1 a 2 obch. zák. ve spojení s § 261 odst. 1 a 2 obch. zák. a část týkající se nájmu dokončené předmětné telekomunikační sítě je smlouvou nájemní ve smyslu § 663 obč. zák. ve spojení s § 1 odst. 2 a § 261 odst. 1 a 2 obch. zák. Vzhledem k tomu, že dílo, tj. pokládka datových kabelů do drážního tělesa železničních tratí, bylo zhotovováno na pozemcích [Anonymizováno] platí podle § 542 odst. 1 obch. zák., že vlastníkem takto zhotovovaného díla se staly [právnická osoba] jakožto objednatel díla. Totéž bylo ujednáno v samotné smlouvě. K tvrzení žalobce, který své vlastnické právo k telekomunikační síti dovozuje z kupní smlouvy ze dne 4. 1. 2000, potažmo ze smlouvy ze dne 23. 4. 1996, nelze přihlédnout. Žalobce nemohl vlastnické právo k předmětné síti nabýt smlouvou ze dne 4. 1. 2000, ač platně uzavřenou, protože společnost [právnická osoba], nemohla na žalobce toto vlastnické právo převést, když ani jí, ani její předchůdkyni (společnost [právnická osoba]) vlastnické právo nikdy nesvědčilo. V soukromém právu hmotném přitom platí zásada, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má. Žalobce vstoupil prostřednictvím společnosti [právnická osoba] do práv a povinností společnosti [právnická osoba] plynoucí jí ze smlouvy ze dne 23. 4. 1996 a ze smlouvy ze dne 24. 5. 1996. Ze smlouvy ze dne 24. 5. 1996 vlastnické právo k předmětné telekomunikační síti ve prospěch žalobce dovodit nelze, když z ní plyne, že vlastníkem telekomunikační sítě se staly [právnická osoba]. Vlastnické právo žalobce nelze dovodit ani ze smlouvy ze dne 23. 4. 1996, která upravuje to, že společnost [právnická osoba] bude pro společnost [právnická osoba] zajišťovat vybudování telekomunikační sítě na vymezeném území. Ve spojení se smlouvou ze dne 24. 5. 1996 jde o smlouvu subdodavatelskou, neboť zatímco předmětem smlouvy ze dne 24. 5. 1996 je položení konkrétních telekomunikačních (tj. optických a metalických) kabelů v konkrétním místě společností [právnická osoba]., v likvidaci, coby zhotovitelem, tak předmětem smlouvy ze dne 23. 4. 1996 je určení, že společnost [právnická osoba] provede zhotovení díla pro společnost [právnická osoba]. jakožto její subdodavatel.

9. Dále se soud zabýval otázkou, zda žalobce nenabyl vlastnického právo k předmětné telekomunikační síti i přesto, že toto vlastnické právo společnosti [právnická osoba]. nikdy nesvědčilo (§ 446 obch. zák.). Uvedené by bylo možné za předpokladu, že žalobce byl v dobré víře o tom, že společnost [právnická osoba]. byla v době uzavření kupní smlouvy vlastníkem předmětné telekomunikační sítě (k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. I. ÚS 437/2002 a nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 75/2004). Dobrá víra právnické osoby, respektive její vědomost o určité právně významné skutečnosti, se odvíjí od dobré víry, respektive vědomosti, osob, které byly členy jejího statuárního orgánu nebo které ji při dotčeném právním úkonu zastupovaly (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4554/2015). Tento předpoklad však naplněn není, neboť žalobce v době uzavření kupní smlouvy ze 4. 1. 2000 nebyl v dobré víře, neboť mu v době uzavírání smlouvy byla známa existence smlouvy ze dne 24. 5. 1996, tj. smlouvy, ve které bylo mezi předchůdkyní společnosti [právnická osoba]. a společností [právnická osoba] ujednáno, že vlastnické právo k předmětné telekomunikační síti náleží společnosti [právnická osoba] a že předchůdkyně společnosti [právnická osoba]. náleží „pouze“ právo nájmu této telekomunikační sítě. Vědomí žalobce o existenci smlouvy ze dne 24. 5. 1996 v době uzavření smlouvy ze dne 4. 1. 2000 je dovozován z toho, že ve smlouvě ze dne 4. 1. 2000 na tuto smlouvu obě strany, tj. společnost [právnická osoba]. a žalobce, odkázaly.

10. Vlastníkem sítí byly od počátku [právnická osoba] (na základě smlouvy z roku 1996), toto právo nikdy nepřevedly a žalobkyně vlastnické právo nemohla nabýt ani podle § 446 obch. zák., soud uzavřel, že žalobkyni nesvědčí nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklý užíváním předmětné datové sítě. I kdyby se prokázalo, že telekomunikační síť byla od roku 1999 užívána [Anonymizováno], šlo u užívání věci v jejím vlastnictví. Žalobci nevzniklo ani právo nájmu předmětné telekomunikační sítě, jak bylo ujednáno ve smlouvě z e dne 24. 5. 1996, neboť toto právo by jí vzniklo až po úplném dokončení telekomunikační sítě, k čemuž nedošlo. Úplné dokončení předmětné telekomunikační sít představuje odkládací podmínku pro vznik práva nájmu (§ 36 odst. 1 a 2 obč. zák.).

11. Soud neprovedl důkazy navržené žalobcem na jednání dne 26. 5. 2000, neboť směřovaly k prokázání toho, že žalobce na vybudování telekomunikační sítě pracoval. To však nebylo předmětem sporu. Žalobci na základě smluv tato povinnost vznikla a v řízení ji nikdo nerozporoval. To, že na díle vykonávala práce, neprokazuje její vlastnictví k telekomunikační síti. Stejně tak nebyly provedeny důkazy mající prokázat pasivní legitimaci žalovaných s ohledem na nedostatek legitimace aktivní. S ohledem na uvedené bylo nadbytečné zabývat se posouzením užívání kabelů telekomunikační sítě a období, v jakém k užívání docházelo, a rozsahem a výší bezdůvodného obohacení a kompenzační námitkou.

12. Při právním posouzení vycházel soud z ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) a z ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jako obch. zák.). Konkrétně soud věc posoudil podle § 536 odst. 1, 2, § 542 odst. 1 obch. zák. a § 451 odst. 1, 2 a § 663 obč. zák. Poukázal, že soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu případu, přičemž rozhodující je stav v době vyhlášení rozhodnutí (§ 153 odst. 1 a § 154 odst. 1 o. s. ř.

13. Soud žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení a přiznal ji ve sporu úspěšným žalovaným (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

14. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním a navrhl, aby jej odvolací soud změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví. Pro případ, že by byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení navrhl, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce. Odvolání odůvodnil tím, že soud prvního stupně se závěry a závazným právním názorem odvolacího soudu, které citoval, neřídil a zabýval se opět otázkou žalobcova vlastnického práva, tj. jeho aktivní věcnou legitimací ve sporu. Opětovně pak dospěl k závěru, že žalobce není aktivně legitimován, neboť není vlastníkem předmětné metalické sítě (metalických kabelů). K tomuto závěru dospěl proto, že ani společnost [Anonymizováno] jako právní předchůdce žalobce se vlastníkem sítě nestala vzhledem k obsahu smlouvy ze dne 24. 5. 1996. Tento závěr je v rozporu nejen s obsahem smlouvy ale i s provedeným dokazováním. Některé z důkazů soud prvního stupně pak ignoroval. Žalobce prokazoval, že vlastnické právo nabyl od předchozích vlastníků sítě společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Společnost [Anonymizováno] si jako objednatel objednala smlouvou ze dne 23. 4. 1996 zhotovení předmětné telekomunikační sítě u zhotovitele [Anonymizováno] a jako objednatel díla k ní získala vlastnické právo. To následně převedla na společnost [Anonymizováno], a to dohodou ze dne 19. 3. 1997, jejímž předmětem bylo postoupení veškerých práv ze smlouvy o dílo. Následně žalobce nabyl vlastnické právo k síti smlouvou ze dne 4. 1. 2000. Soud prvního stupně, aniž by hodnotil zmíněné smlouvy, vyšel z jedné věty ve smlouvě ze dne 24. 5. 1996, kterou vyložil nelogicky a nesmyslně. Předmětem uvedené smlouvy nebyla výstavba, ale umístění telekomunikačních technologií v nebytových prostorách a na pozemcích [Anonymizováno], když chybí specifikace díla, bez něhož nemůže smlouva o dílo vzniknout (§ 536 obch. zák.). Nadto smlouva ze dne 24. 5. 1996 se nikdy nerealizovala, když [právnická osoba] nikdy žádné nebytové prostory dle smluvních ujednání neposkytla. Společnost [Anonymizováno] nikdy ani [Anonymizováno] nepředala požadavek na vybudování spojení, neuzavřela s nimi smlouvy na zhotovení děl, ani smlouvy o užívání jednotlivých věcí. Smlouva ze dne 24. 5. 1996 nebyla co do jejího předmětu nikdy naplněna. Soud prvního stupně dospěl i k protichůdným závěrům, když žalovaného č. 2 měl být dne smlouvy ze dne 24. 5. 1996 zároveň objednatelem i zhotovitelem díla, které však není ve smlouvě ani definováno. Ze smlouvy rovněž nevyplývá závazek společnosti [Anonymizováno] zhotovit dílo pro [právnická osoba] a žalovaný č. 2 si žádné dílo touto smlouvou neobjednal. Odkaz na § 524 odst. 1 obch. zák. není relevantní. Při posuzování a výkladu obsahu smlouvy je třeba přihlédnout i k následnému chování smluvních stran. Žalovaní nikdy netvrdili, že by se vlastníkem telekomunikační sítě stal na základě smlouvy ze dne 24. 5. 1996 žalovaný č.

2. Při provádění inventury dne 20. 5. 2004 si byli pracovníci žalovaného č. 2 vědomi, že kabely jsou ve vlastnictví společnosti [Anonymizováno]. Vlastnictví žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 4. 1. 2000 potvrdil i žalovaný č. 1 v memorandu ze dne 17. 6. 2008. V řízení vedeném pod sp. zn. 19 Cm 130/2008 pak žalovaný č. 2 tvrdil, že vlastníkem kabelové sítě je společnost [Anonymizováno]. V rozsudku vydaném v tomto řízení byl za vlastníka sítě označen žalobce. Žalovaný č. 1 pak při jednání dne 7. 7. 2015 tvrdil, že síť mohla být převedena pouze na společnost [Anonymizováno], která ji však nemohla převést na žalobce bez souhlasu žalovaného č.

2. Žalovaný č. 2 potvrdil dne 12. 12. 2000 Finančnímu úřadu [Anonymizováno], že neeviduje žádné dodatky smluv a dohod vzniklé v návaznosti na smlouvu ze dne 24. 5. 1996 a dále že má zájem fakticky vyhaslou smlouvu prakticky ukončit a narovnat, přičemž nemá k dispozici podklady, kdo je vlastníkem sítě. Tímto dopisem navrhl žalobce provést důkaz, což soud prvního stupně ignoroval. Závěr soudu prvního stupně vyznívá nesmyslně i s ohledem na jím přijatý jiný závěr, že dohodou o postoupení práv a povinností ze dne 19. 3. 1997 došlo k převodu vlastnického práva z původního vlastníka [Anonymizováno] na společnost [Anonymizováno], která se tak stala vlastníkem této sítě. Na jiném místě odůvodnění však soud prvního stupně píše, že společnost [Anonymizováno] nemohla na žalobce vlastnické právo převést, když jí ani jejímu předchůdci společnosti [Anonymizováno] toto právo nikdy nesvědčilo. Nesprávný je i závěr, že žalobce vstoupil do práv a postavení společnosti [Anonymizováno] ze smlouvy ze dne 24. 5. 1996. Neexistenci dobré víry žalobce pak soud prvního stupně dovodil z pouhé vědomosti o smlouvě ze dne 24. 5. 1996. Jednak se tato smlouva nikdy nerealizovala, jednak jejím předmětem nebylo vlastnické právo. V době uzavření smlouvy ze dne 4. 1. 2000 nebyl žalobce personálně propojen se společností [Anonymizováno], když oba měli odlišné statutární zástupce i akcionáře. Soud prvního stupně ignoroval i obsah výpovědi svědka Mejzlíka, který uvedl, že žalovaný č. 2 si u společnosti [Anonymizováno] nic neobjednával, zhotovená síť byla určena pro [Anonymizováno]. Žalobce po druhém zrušujícím usnesení a poučení ze strany soudu prvního stupně týkající se užívání sítě důvodně předpokládal, že se soud prvního stupně bude řídit závazným právním názorem odvolacího soudu. Jednání dne 26. 5. 2020 však soudkyně zahájila tím, že dokazování je skončeno a přistoupila k závěrečným návrhům. Při jednání také vyšlo najevo, že žalovaný č. 1 doručil soudu prvního stupně písemné podání ze dne 29. 4. 2020, které žalobci nebylo nikdy doručeno a žalobce tak neměl možnost na něj reagovat. Žalobce také nebyl vyzván, aby se vyjádřil k otázce dobré víry, jejíž absence nebyla v řízení tvrzena. Průběh jednání je patrný ze zvukového záznamu, který žalobce se souhlasem soudkyně pořídil.

15. Žalovaný č. 1 ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Uvedl, že nedostatek dobré víry žalobce tvrdil žalovaný č. 2 a svědčí o ní obsah samotné smlouvy ze dne 4. 1. 2000, auditová řádná účetní závěrka žalobce ke dni 31. 12. 2000, účetní závěrky společnosti [Anonymizováno] ke dni 31. 12. 1997 a 31. 12. 1999, smlouvy o dílo ze dne 24. 5. 1996 a personální propojení žalobce a společnosti [Anonymizováno]. Smlouvy, na jejichž základě měl žalobce údajně nabýt vlastnické právo, je třeba hodnotit v souvislosti s klíčovou smlouvou ze dne 24. 5. 1996. Podnikatelským záměrem společnosti [Anonymizováno] bylo vybudování veřejné telefonní sítě a rádiová spojení a jejich propojení se sítí [Anonymizováno]. Společnost [Anonymizováno] měla spolupracovat s žalovaným č. 2 na zajištění kabelizace a realizace páteřní telekomunikační sítě žalovaného č. 2, přičemž ta měla zůstat v jeho majetku. Předmětem smlouvy s [Anonymizováno] je výstavba místní metalické sítě, jejíž užívání je předmětem sporu. Dílo nebylo realizováno společností [Anonymizováno], ani společností [Anonymizováno], ale žalovaným č. 2 ve spolupráci se společností [Anonymizováno], na základě povolení [právnická osoba]. Předmětná síť sloužila k obsluze dráhy, spadala pod divizi dopravní cesty [Anonymizováno] a zřejmě je využívána [Anonymizováno]. V inventuře využití kabelizace [Anonymizováno] ze dne 20. 5. 2004 se hovoří o zhotovitelích. Žalobce se věnuje pouze smlouvě mezi žalovaným č. 2 a společností [Anonymizováno], a to jen některým z ustanovení. Pomíjí ujednání o vybudování místní veřejné telefonní sítě a poskytnutí její přenosové kapacity žalovanému č.

2. Metalickou síť nikdy ani společnost [Anonymizováno], ani žalobce neevidovali ve svém účetnictví a majetku, což potvrzuje audit za rok 2000. Žalovaný č. 2 byl ve vztahu ke společnosti [Anonymizováno] jak v postavení objednatele, tak zhotovitele, a to pro různé části díla, neboť některé kabelizace prováděla společnost [Anonymizováno] pro společnost [Anonymizováno] a žalovaný č. 2 by v pozici zhotovitele, ale v jiných případech se společnost [Anonymizováno] podílela na výstavbě v pozici zhotovitele. Žalovaný č. 1 nikdy metalickou síť neužíval. Není pravda, že z označení kabelů v Inventuře využití kabelizace je patrné vlastnické právo žalobce, resp. společnosti [Anonymizováno]. Jedná se o pracovní označení k rozlišení kabelů. Pokud jde o návrh na změnu soudce, s ní nesouhlasí, a to s ohledem na hospodárnost a rychlost řízení.

16. Žalovaný č. 2 ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Uvedl, že vrchní soud v předchozím rozhodnutí konstatoval, že společnost [Anonymizováno] nebyla vlastníkem metalických kabelů a k tomu, aby žalobce nabyl od této společnosti vlastnické právo, by musel být v dobré víře, že je oprávněna toto právo převést. Soud prvního stupně se od závazného právního názoru neodchýlil. Otázku dobré víry posoudil soud prvního stupně v souladu s judikaturou týkající se dobré víry právnické osoby. Dobrou víru není možné presumovat ani s ohledem na personální propojení v osobě [Anonymizováno], který ve věci metalických sítí vystupoval jménem společnosti [Anonymizováno] a poté společnosti [Anonymizováno]. Akcionářem žalobce se jmenovaný stal necelý rok po uzavření kupní smlouvy. Absence dobré víry byla namítána ve vyjádření ze dne 27. 8. 2018. Metalická síť byla postavena ve spolupráci žalovaného č. 2, společnosti [Anonymizováno] a společnosti [Anonymizováno], což dokládá rozhodnutí Městského úřadu ve [adresa] nebo ze sdělení drážního úřadu k ohlášení udržovacích prací. Smlouvou ze dne 24. 5. 1996 bylo žalobci pouze umožněno metalickou sít v majetku žalovaného č. 2 umístit a užívat. Společnost [Anonymizováno] se zavázala v součinnosti s žalovaným č. 2 vybudovat do jeho vlastnictví síť a žalovaný č. 2 umožnil použít jeho pozemky a nemovitosti k vybudování místních telefonních sítí. S odkazem na § 2 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., § 9 vyhlášky č. 177/1995 Sb., a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU ze dne 21. 11. 2012 vyvodil, že metalické kabely musí nutně tvořit s dráhou nedílný celek. Pokud jde o navrhovanou změnu vyřizujícího soudce, žalovaný č. 2 s ní vyslovil nesouhlas, neboť jde o výjimečné opatření.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro potvrzení napadeného rozsudku ani pro jeho změnu.

18. Na vysvětlenou ke změně senátu v průběhu odvolacího řízení odvolací soud uvádí, že věc byla dne 6. 8. 2020 přidělena k vyřízení senátu 6 Cmo. Dne 4. 9. 2020 vyslovil řídící předseda tohoto senátu JUDr. Stanislav Bernard nesouhlas s přidělením věci, který nebyl s odkazem na rozvrh práce platný ke dni 1. 8. 2020 shledán důvodným. Opakovaný nesouhlas vyslovený jmenovaným předsedou senátu s přidělením věci (vznesený po čtrnácti měsících od nápadu) byl dne 8. 11. 2021 předsedou Vrchního soudu v Praze shledán důvodným a věc byla dne 9. 11. 2021 přidělena k vyřízení senátu 12 Cmo.

19. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně z provedeného dokazování a ze skutkových zjištění učiněných jím ze zopakovaného dokazování při jednání konaném dne 12. 4. 2017.

20. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na závěru, že vlastnické právo k telekomunikační síti upravovala smlouva ze dne 24. 5. 1996, která je smlouvou smíšenou, a to zčásti smlouvou o dílo (§ 536 a násl. obch. zák.) a zčásti smlouvou nájemní (§ 663 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2012). Dílo, tj. pokládka telekomunikačních sítí, bylo zhotovováno na pozemcích [Anonymizováno], a proto platí, že vlastníkem zhotoveného díla se staly ony jako objednatel díla. Z uzavřených smluv podle soudu prvního stupně dále vyplývá, že společnost [Anonymizováno] byla v postavení zhotovitele (dodavatele) díla a společnost [Anonymizováno] v postavení faktického zhotovitele (subdodavatele).

21. S těmito závěry se odvolací soud neztotožnil z následujících důvodů. Podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo je vymezení díla a určení ceny nebo vymezení způsobu jejího určení. Povinností zhotovitele je pak dílo provést na svůj náklad a nebezpečí ve sjednané době a objednatel je povinen provedené dílo převzít (§ 536 a 537 odst. 1 obch. zák.). Smlouva ze dne 24. 5. 1996 požadavkům kladeným na smlouvu o dílo nevyhovuje. Jak již uvedl odvolací soud ve svém prvním zrušujícím usnesení, předmětem smlouvy ze dne 24. 5. 1996 byl závazek [Anonymizováno] jako poskytovatele umožnit společnosti [Anonymizováno] jako uživateli umístění a následné užívání telekomunikačních technologií v nebytových prostorách a na pozemcích poskytovatele, ke kterým má vlastnické právo nebo právo hospodaření. Uživatel se zavázal zaplatit sjednanou cenu (nájemné) a po vybudování telefonní sítě bezplatně poskytnout pro potřeby poskytovatele potřebnou přenosovou kapacitu. Z takto sjednaných práv a povinností nelze dovodit, že by předmětem smlouvy byl závazek společnosti [Anonymizováno] provést dílo a tomu odpovídající závazek společnosti [právnická osoba] jako objednatele dílo převzít a zaplatit za provedení díla cenu. Závěru soudu prvního stupně odporuje i ujednání, že společnost [Anonymizováno] po vybudování veřejné telefonní sítě bezplatně poskytne společnosti [právnická osoba] přenosovou kapacitu. Pokud by společnost [právnická osoba] byla vlastníkem sítě, měla by k dispozici veškerou její přenosovou kapacitu a nebyl by důvod zajišťovat si její bezplatné poskytnutí v potřebném rozsahu; naopak by to byla ona, kdo by volnou kapacitu mohl přenechat ostatním. Stejně tak, byla-li by společnost [Anonymizováno] výhradně a jen zhotovitelem díla, jak dovodil soud prvního stupně, nemá logiku, aby se zavázala k úhradě nájemného za užívání prostor a pozemků ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], kde budou sítě umístěny, protože by žádný důvod pro jejich užívání (ani během zhotovování díla, ani po jeho provedení po dobu třiceti let) nemohla mít. Pokud měly společnosti [právnická osoba] a [Anonymizováno] fakticky v úmyslu uzavřít smlouvu, z níž by společnosti [Anonymizováno] vyplývala povinnost zhotovit pro společnost [právnická osoba] dílo, tj. položit optické a metalické kabely, pak se tento úmysl do předmětné smlouvy nepromítl. Závazek společnosti [Anonymizováno] provést dílo není ani obsahem druhého odstavce článku II. smlouvy, který naopak upravuje závazek společnosti [právnická osoba] jako zhotovitele „stavebně zajistit za úhradu rovnající se vynaloženým nákladům položení telekomunikačního vedení pro spojení mezi jednotlivými poskytnutými prostorami a pro přípojná vedení s [Anonymizováno] dle požadavku uživatele“. Pokud by byly takové „stavební úpravy“ provedeny, byly by samozřejmě ve vlastnictví společnosti [Anonymizováno] jako jejich zhotovitele, a to obzvláště za situace, kdy by k nim docházelo v objektech či na pozemcích v jejím vlastnictví. Nestala-li se společnost [právnická osoba] na základě smlouvy ze dne 24. 5. 1996 vlastníkem telekomunikačních sítí, nemohla mít ani případná znalost jejího obsahu vliv na posouzení absence dobré víry při nabytí vlastnického práva k těmto sítím žalobcem na základě kupní smlouvy ze dne 4. 1. 2000. Hodnocením kupní smlouvy ze dne 4. 1. 2000 se odvolací soud již zabýval ve zrušujícím usnesení ze dne 12. 4. 2017 a shledal ji platně uzavřenou z důvodů tam uvedených, na které pro stručnost odkazuje.

22. Z dosud provedeného dokazování má odvolací soud za to, že vlastnické právo žalobce k telekomunikační technologii (metalické síti) prokázáno bylo, tj. žalobci svědčí ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení aktivní legitimace. Tímto závěrem je soud prvního stupně, nedozná-li skutkový stav změny, vázán.

23. Odvolacímu soudu s ohledem na shora uvedené nezbylo, než v pořadí třetí rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 o. s. ř. zrušit a věc mu podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátit k dalšímu řízení. V něm se bude soud prvního stupně, jak již odvolací soud ve svých předchozích zrušovacích usneseních uvedl, zabývat nejprve namítaným nedostatkem pasivní legitimace žalovaných a námitkou promlčení, přičemž přihlédne k závěrům odvolacího soudu uvedeným již v prvním zrušujícím rozhodnutí, na jehož odůvodnění lze odkázat (strana 7 a 8 tohoto rozhodnutí). Dospěje-li soud prvního stupně k závěru, že je u obou žalovaných dána pasivní legitimace a uplatněný nárok není promlčen, učiní zjištění týkající se faktického užívání metalických kabelů ze strany žalovaných či některého z nich (v jakém období ten který z nich jaké kabely užíval a v jakém rozsahu) a výši bezdůvodného obohacení tomu rozsahu a době užívání odpovídající, a také vznesenou kompenzační námitkou.

24. Odvolací soud nenařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce, neboť samosoudkyně, která vydala odvoláním napadeným rozsudek, již soudcem Městského soudu v Praze není.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení