12 Cmo 28/2025 - 114

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň Mgr. Kateřiny Černé a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 182 493,33 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2024, č. j. 49 Cm 129/2022-87 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 21 562 Kč.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 15. 11. 2022, č. j. 49 Cm 129/2022-21 v platnosti (výrok I.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 70 219,40 Kč (výrok II.). Výrokem III. rozsudku bylo dále rozhodnuto o vrácení zálohy na znalečném ve výši 7 179 Kč žalobkyni. Podle odůvodnění rozsudku se žalobkyně domáhala zaplacení částky 182 493,33 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vlastní, vystavené společností [právnická osoba] na řad právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba]. Žalovaný směnku podepsal jako avalista. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný včasné námitky. Uvedl v nich, že blankosměnka, která byla vystavena jako zajišťující institut pro zápůjčku, byla nesprávně vyplněna, v žalobě není popsáno, jakým způsobem žalobkyně dospěla k žalované částce a z čeho se skládá. Dále namítl formální vady směnky s tím, že si není vědom, že by ji jako rukojmí podepsal. Jelikož směnka zajišťovala půjčku poskytnutou výstavci, vznesl dále námitku, že mezi účastníky neexistoval žádný závazek, který by byl směnkou zajišťován. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že námitky žalovaného – vyjma námitky nepravosti jeho podpisu – jsou nekonkrétní, obecné a neodůvodněné, některá tvrzení jsou mimo to rozporná.

2. Z provedeného dokazování (spornou směnkou, předžalobní výzvou, znaleckým posudkem [tituly před jménem], smlouvou o zajištění reklamních a propagačních služeb) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] vystavila dne 24. 11. 2014 na řad společnosti [právnická osoba]. směnku vlastní na částku 182 493,33 Kč, splatnou bez protestu dne 20. 12. 2020, kterou jako rukojmí za výstavce avaloval žalovaný. Směnka byla indosovaná na žalobkyni dne 7. 7. 2021. Dne 14. 12. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě směnečného dluhu. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem], soudní znalkyně z oboru písmoznalectví ze dne 8. 6. 2024, bylo zjištěno, že sporné podpisy na směnce, která je předmětem řízení, jsou pravými podpisy žalovaného. Podpisy byly na směnku napsány originálně, nebyly přeneseny technickými prostředky. K otázce padělání listiny se může vyslovit znalec z oboru technického zkoumání listin. Znalkyně porovnáním sporných podpisů se srovnávacími materiály žalovaného zjistila individuální shody, které podporují tvrzení, že sporný a srovnávací materiál psala tatáž osoba. Ze smlouvy o zajištění reklamních a propagačních služeb č. [Anonymizováno] ze dne 24.11.2014 uzavřené mezi [právnická osoba]., IČO [IČO] jako zadavatelem a výstavcem směnky jako poskytovatelem soud zjistil, že jejím předmětem je závazek poskytovatele zajistit provádění reklamy a propagace v prostorách a objektech níže specifikovaných provozoven a naproti tomu závazek zadavatele zaplatit poskytovateli za jeho činnost odměnu sjednanou v této smlouvě. V čl. 9.7. smlouvy bylo dohodnuto, že poskytovatel vystavil při podpisu smlouvy na řad zadavatele blankosměnku vlastní s doložkou „bez protestu“, která není doplněna ve směnečné sumě a dnu splatnosti. Blankosměnka byla předána při podpisu smlouvy zadavateli a jako aval je na ní uveden žalovaný. Poskytovatel výslovně oprávnil zadavatele za podmínky, že řádně a včas neuhradí pohledávku ze smlouvy, aby vyplnil na blankosměnce částku a den splatnosti.

3. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ust. § 175 o. s. ř. a podle ust. § 1 a § 75 „cit. zák.“ Zdůraznil předně, že směnka je dokonalý cenný papír, práva a povinnosti ze směnečných vztahů jsou definována směnečnou listinou a směnečné závazky jsou zcela formální. Sporná směnka obsahuje všechny zákonné náležitosti a žalobkyně jako její majitel má právo na její zaplacení. Není její povinností při vymáhání směnečného nároku tvrdit a prokazovat důvod vystavení směnky a obsah směnečné dohody. Důkazní břemeno je v námitkovém řízení plně na žalovaném a je nepřípustné ho přenášet na žalobce. Soud dále akcentoval požadavek určitosti námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a poukázal na rozpornost tvrzení žalovaného, který uvedl, že směnka byla vystavena jako institut zajišťující zápůjčku, přesto zpochybnil pravost svého podpisu na směnce a zároveň tvrdil, že mezi účastníky neexistoval žádný závazek zajišťovaný předmětnou směnkou. Uzavřel, že jde o rozporuplná, ničím neprokázaná tvrzení, která nelze projednat. K námitce nepravosti podpisu žalovaného na směnce odkázal na závěry znaleckého posudku, podle nichž jsou podpisy zástupce výstavce a avala pravými podpisy žalovaného. Další technické zkoumání listiny proto soud neshledal potřebným. Uvedl rovněž, že pravost podpisu lze dovodit i ze smlouvy o zajištění reklamních a propagačních služeb, kdy závazky z této smlouvy byly zajištěny blankosměnkou.

4. Námitku, že mezi účastníky neexistoval žádný závazek zajištěný předmětnou směnkou, soud vyhodnotil s poukazem na ustanovení čl. I § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“) jako nepřípustnou. Uvedl, že námitky byly „převážným dílem neurčité a nekonkrétní“ a žalovaný se snažil přenést důkazní břemeno na žalobce. K námitce nesprávného vyplnění blankosměnky soud uvedl, že žalovaný netvrdil a neprokázal, jak správně měla být směnka doplněna. Zpochybnění znaleckého posudku a uzavření smlouvy o reklamních službách vyhodnotil jako nedůvodné a účelové.

5. Z výše uvedených důvodů rozhodl soud podle ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně. Soud dále rozhodl o vrácení nespotřebované zálohy na znalecký posudek žalobkyni.

6. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť se soud prvního stupně nevypořádal s námitkami, které žalovaný vznesl při jednání konaném dne 27. 11. 2024. Žalovaný namítal především neúplnost znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Znalkyně nebyla soudem vyslechnuta, navíc konstatovala, že na položenou otázku může odpovědět jiný znalec z oboru technického zkoumání listin. Na jeho ustanovení žalovaný trval s ohledem na to, že má důkazní břemeno ohledně prokázání námitek, soud se však s jeho návrhem v odůvodnění rozsudku nevypořádal. Došlo tak k neúplnému zjištění skutkového stavu. Při jednání konaném dne 27. 11. 2024 žalovaný dále namítl, že ani podpis na dohodě o zajištění reklamních a propagačních služeb není jeho pravým podpisem a navrhl další znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Tento návrh soud rovněž zamítl, což v rozsudku nijak neodůvodnil. Žalobce nijak nevysvětlil, jak dospěl k částce, kterou na směnce vyplnil. Výši směnečné sumy odvozoval od smlouvy, kterou žalovaný označil za neplatnou. Žalovaný nerozumí tomu, proč nebylo vyhověno jeho návrhu na zkoumání pravosti jeho podpisu na smlouvě. Závěrem zdůraznil, že předmětná směnka byla vystavena jako zajišťovací institut pro vrácení půjčky, kterou žalobkyně poskytla výstavci.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku. K výtce odvolatele, že se soud prvního stupně nezabýval námitkami uplatněnými při jednání dne 27. 11. 2024, poukázala na zásadu směnečné přísnosti a koncentrace řízení, podle níž lze rozhodovat pouze o námitkách podaných ve lhůtě 15 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu. Uvedla dále, že námitky žalovaného s výjimkou námitky nepravosti podpisu na směnce byly obecné, nekonkrétní a neodůvodněné a odkázala v tomto směru na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1696/2010. Žalovaný směnku podepsal jako výstavce a zároveň jako aval. Dle znaleckého posudku při komparaci sporných a srovnávacích podpisů nebyly nalezeny žádné rozdíly. Podpisy na směnku byly napsány originálně. Znalkyně dospěla k jednoznačnému závěru, že jde o pravé podpisy žalovaného. Soud prvního stupně neměl pochybnosti o správnosti znaleckého posudku a řádně zdůvodnil, jakými úvahami se při hodnocení tohoto důkazu řídil a proč nebylo potřeba dalšího technického zkoumání. Dle žalobkyně soud dostatečně zjistil skutkový stav věci a dospěl ke správnému závěru, že nároky žalobkyně jsou oprávněné.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

9. Spornou směnku posoudil odvolací soud shodně se soudem prvního stupně jako platnou vlastní směnku obsahující náležitosti stanovené čl. I § 75 z. s. š. Protože nebyla při splatnosti zaplacena, vznikl žalobkyni proti žalovanému jako rukojmímu za výstavce směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28, § 30 odst. 1, § 32 a § 48 odst. 1 z. s. š. přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 182 493,33 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 1/3 % směnečného peníze.

10. Na svou obranu proti platební povinnosti, uložené mu směnečným platebním rozkazem, žalovaný předně namítl, že spornou směnku nepodepsal.

11. K této otázce soud prvního stupně provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví znalkyně [tituly před jménem] ze dne 8. června 2024, z něhož bylo zjištěno, že sporné podpisy zástupce výstavce i avala za výstavce směnky jsou pravými podpisy žalovaného. Znalkyně rovněž uzavřela, že uvedené podpisy jsou na směnku originálně napsané, tj. nebyly na ni přeneseny technickými prostředky. K vyhotovení podpisů bylo použito modře píšící kuličkové pero. Jde o prvopisy vzniklé přímým nánosem psací pasty na povrch papíru, tj. je vyloučen reprodukční přenos. Při podrobném zkoumání tahů nebyly nalezeny žádné stopy případných technických zásahů, jako je např. předkreslení, kopírování, protlačení, obtahování či gumování, ani příznaky nespontánnosti provedení. Při komparaci sporných a srovnávacích podpisů nebyl nalezen žádný rozdíl, pouze identifikačně významné shody. Nález ve svém komplexu vylučuje eventualitu padělků, naopak prokazuje pravost sporných podpisů. Znalkyně proto přijala kategorický kladný závěr. Z posudku rovněž vyplývá, že k otázce padělání listiny se může vyslovit znalec z oboru technického zkoumání.

12. Z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu se podává, že znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009 nebo ze dne 3. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, resp. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13). V rozsudku ze dne 27. května 2015, sp. zn. 25 Cdo 259/2012 Nejvyšší soud dále uzavřel, že „má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se i ke správnosti již podaného posudku (srov. zprávu o úrovni znaleckého dokazování u soudů a státních notářství, Cpj 161/79 občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSR, schválenou usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSR z 23. 12. 1980, Pls 3/80, publikovanou pod č. 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vypracovaný posudek je tedy možno podrobit tzv. reviznímu znaleckému zkoumání, a to jak v případě existence několika rozporných posudků, tak v případě pochybností o správnosti posudku přezkoumávaného.

13. V poměrech posuzované věci nelze soudu prvního stupně vytknout pochybení ani v hodnocení shora uvedeného důkazu, ani v tom, že k prokázání pravosti podpisu žalovaného na sporné směnce neprováděl další dokazování. Znalecký posudek byl podán znalkyní jmenovanou pro základní obor písmoznalectví, specializace ruční písmo, a obsahuje všechny náležitosti vyžadované ustanovením § 28 odst. 2 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Znalkyně podrobně popsala a obrazově zdokumentovala všechny nalezené znaky v obou rovinách zkoumání a svůj závěr, k němuž po jejich vyhodnocení dospěla, podrobně, přesvědčivě a logicky zdůvodnila. Nelze proto souhlasit s názorem odvolatele, že „nemohla dojít ke kategorickému závěru.“ Žalovaný ostatně ani v řízení před soudem prvního stupně, ani následně v odvolacím řízení žádné konkrétní výhrady, které by zakládaly důvody k pochybnostem o správnosti posudku, nevznesl. Skutečnost, že se závěry znalkyně, které nepodporují jeho tvrzení, nesouhlasí, pak se zřetelem ke shora uvedenému důvody pro přezkoumání posudku jiným znalcem podle ust. § 127 odst. 2 o. s. ř. nezakládá.

14. Soudu prvního stupně tak lze vytknout pouze to, že vymezení znaleckého úkolu v části, týkající se posouzení pravosti podpisu výstavce směnky a posouzení možnosti technického padělání listiny nemělo podklad ve skutkových tvrzeních žalovaného. Jinými slovy, žalovaný namítal nepravost svého podpisu na směnce, nikoli nepravost podpisu výstavce směnky, za něhož jednal (taková námitka by mu ostatně ani nenáležela a nebylo by proto důvodu se jí zabývat). Námitky neobsahují ani žádné tvrzení o tom, že podpis žalovaného jako směnečného avalisty je sice pravý, s listinou obsahující tento podpis však bylo nepřípustně manipulováno (např. tak, že k jeho podpisu na listině neobsahující žádný text či obsahující jiný text bylo následně dotištěno rukojemské prohlášení žalovaného). Soud prvního stupně proto nepochybil, když neprovedl důkaz dalším znaleckým posudkem z oboru technického zkoumání listin.

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že námitku nepravosti podpisu žalovaného na směnce soud prvního stupně správně vyhodnotil jako nedůvodnou.

16. Žalovaný dále namítal, že směnka, která byla vystavena v neúplné podobě jako zajištění zápůjčky poskytnuté žalobkyní, byla vyplněna nesprávně. Vytkl žalobkyni, že v žalobě nepopsala, jak dospěla k žalované částce a z čeho se skládá. Namítl rovněž formální vady směnky a dále to, že mezi účastníky neexistoval ke dni podání žaloby žádný závazek, který by byl zajišťován předmětnou směnkou.

17. Jak vyplývá z ust. § 175 o. s. ř., v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá.

18. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena na závěrech, že předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá.

19. Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít – podle jeho názoru – význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v § 175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet.

20. Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popřípadě závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku) a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.).

21. K výše uvedeným právním závěrům lze odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008).

22. Majitel směnky nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky. Platná směnka je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na částku v ní uvedenou. Jestliže dlužník ze směnky popírá existenci závazku ze směnky plynoucího, nese v tom směru důkazní břemeno.

23. To znamená, že ani v případě, že žalobce uplatňuje práva ze zajišťovací směnky, která byla původně vystavena v neúplné podobě (jako blankosměnka), nemusí v žalobě tvrdit a následně prokazovat okolnosti, které vznik směnečné pohledávky doprovázely, a tedy ani to, jakým způsobem dospěl k žalované částce. Je-li obrana směnečného dlužníka založena na námitce nesprávného vyplnění blankosměnky, jako tomu bylo i v posuzované věci, je na něm, aby ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedl, jaká směnečná suma (popř. jiný chybějící údaj) měla být správně do blankosměnky doplněna a opodstatněnost takových námitek i prokázal (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3639/2022, včetně další tam uváděné judikatury). Takové tvrzení však námitky žalovaného neobsahují, a tedy již z tohoto důvodu nepředstavují způsobilou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu.

24. Shora uvedeným požadavkům na řádné odůvodnění námitek nevyhovuje ani tvrzení, že sporná směnka má (blíže neuvedené) formální vady. Neobstojí ani námitka, že směnkou zajištěný závazek ke dni podání žaloby neexistoval, neboť postrádá jak vymezení obsahu kauzálního vztahu (konkretizaci zápůjčky, o jejíž zajištění se mělo jednat), tak i uvedení důvodů, o něž žalovaný svůj závěr o neexistenci zajištěného závazku opírá (neposkytnutí zápůjčky, vrácení zápůjčky, zánik závazku započtením, dohodou atd.).

25. K výtce odvolatele, že se soud prvního stupně nevypořádal s námitkami, které vznesl při jednání konaném dne 27. 11. 2024, odvolací soud uvádí, že podle protokolu o jednání, který je součástí spisu, nebyly žádné další námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu při tomto jednání uplatněny. Soud prvního stupně při něm provedl dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví a smlouvou o zajištění reklamních a propagačních služeb. K těmto důkazům se žalovaný prostřednictvím svého zástupce vyjádřil, a to tak, že výše uvedenou smlouvu nezná a podpis na ní není jeho pravým podpisem. Namítl rovněž, že znalkyně nesplnila zadání soudu a nevyjádřila se k možnosti padělání listiny. Navrhl proto zadání dalšího znaleckého posudku z oboru technického zkoumání listin a zadání revize posudku znalkyně [tituly před jménem] Strakové.

26. Výhradu žalovaného vztahující se k podpisu shora uvedené smlouvy nelze považovat za námitku proti směnečnému platebnímu rozkazu, neboť z ní nevyplývá žádný důvod, pro nějž by neměl být povinen směnku zaplatit. Jinými slovy, pokud žalovaný ve včas podaných námitkách smlouvu o zajištění reklamních a propagačních služeb vůbec nezmínil a jako důvod vystavení směnky označil (byť zcela obecně) zajištění závazku ze smlouvy o zápůjčce, nemůže být pro posouzení důvodnosti jeho námitkové obrany relevantní, zda smlouvu o zajištění reklamních a propagačních služeb skutečně podepsal či nikoliv. Nebylo proto ani na místě provádět ohledně této skutečnosti dokazování. Soudu prvního stupně lze v dané souvislosti vytknout pouze to, že za této situace nemohla být shora označená smlouva podkladem pro jeho zjištění, že podpis avalisty na sporné směnce je pravým podpisem žalovaného. Uvedené pochybení však nemělo s ohledem na jednoznačný výsledek znaleckého zkoumání žádný vliv na správnost závěru soudu prvního stupně, že žalovaný spornou směnku avaloval.

27. Je tedy třeba uzavřít, že žalovaný se prostřednictvím podaných námitek neubránil povinnosti, která mu byla uložena směnečným platebním rozkazem. Napadený rozsudek soudu prvního stupně byl proto ve výroku I., jímž bylo rozhodnuto o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti i v nákladovém výroku podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

28. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalobkyni, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 21 562 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) po 8 460 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z náhrady 21% DPH ve výši 3 742 Kč.