12 Cmo 286/2019 - 301

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Hodanové a soudců Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [datum narození], IČO: [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 231 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 5 2019, č. j. 46 Cm 66/2013-251, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem, vydaným poté, co předchozí rozsudek byl odvolacím soudem zrušen, uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 231 000 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku ), náhradu nákladů řízení ve výši 160.107,50 Kč (bod II. výroku) a České republice náklady státu ve výši 13 525 Kč (bod III. výroku).

2. Podle žalobních tvrzení, následně doplněných v průběhu řízení, se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 231 000 Kč jako sjednané roční odměny za účetní služby, poskytnuté žalovanému žalobkyní na základě ústně uzavřené smlouvy, jejímž předmětem bylo zabezpečení veškerého běžného účetnictví včetně mzdového a vypracování daňových přiznání. Cena za provádění běžného účetnictví byla sjednána fixní částkou 231 000 Kč za rok. Cena za mzdové účetnictví byla sjednána samostatně. Ústní smlouva byla sjednána ode dne 19. 10. 2011, přičemž fakturovány byly služby pouze za rok 2012. V roce 2012 žalobkyně zpracovala celkem 32 875 položek, z toho 14 090 bankovních transakcí, 13 335 položek pokladny, 65 vydaných faktur, 410 přijatých faktur, 4 670 ostatních pohledávek, 163 ostatních závazků, 110 interních dokladů, 17 položek závěrky, 15 položek odpisů majetku, 17 faktur zálohových přijatých, 2 faktury zálohové vydané a kompletní mzdovou agendu včetně přihlašování a odhlašování zaměstnanců, představující v roce 2012 344 položek. Uvedený rozsah vyplývá z elektronické podoby veškeré účetní agendy a zpracování dat, které pro žalovaného provedla. Spolupráce účastníků byla ukončena ke dni 31. 12. 2012. V úředním záznamu ze dne 7. 2. 2013 žalovaný vyjádřil spokojenost s kvalitou všech poskytnutých služeb a potvrdil převzetí veškeré a kompletní dokumentace od žalobkyně. Převzetí veškeré dokumentace následně potvrdil i právní zástupce žalovaného v předávacím protokolu ze dne 29. 3. 2013. Sjednanou odměnu za zpracování mzdové agendy, která byla žalovanému celá předána dne 15. 2. 2013, žalovaný řádně uhradil 27. 2. 2013 na základě faktury č. [Anonymizováno]. Faktura č. [Anonymizováno] ze dne 1. 3. 2013, na částku 231 000 Kč, splatná dne 10. 3. 2013, jíž žalobkyně účtovala provedené služby za běžné účetnictví, nebyla zaplacena ani poté, co byla žalovanému zaslána předžalobní výzva dle ust. § 142a o. s. ř. V prodlení s jejím zaplacením je žalovaný již ode dne 11. 3. 2013. Žalobkyně si následně rozsah a cenu svých služeb odborně ohodnotit daňovým poradcem [Anonymizováno], který zjistil, že žalobkyní požadovaná cena je výrazně nižší než cena obvyklá.

3. Žalovaný nárok neuznal a navrhl žalobu zamítnout. Tvrzení žalobkyně o poskytování služeb vedení účetnictví na základě ústní dohody s ukončením služeb ke dni 31. 12. 2012 učinil nesporné. Uvedl, že s výjimkou mzdové evidence, předané dne 15. 2. 2013 mu účetnictví předáno nebylo, ač žalobkyně byla k jeho vydání opakovaně vyzývána. Popřel pravost podpisu svého jednatele na úředním záznamu ze dne 7. 2. 2013. Převzetí účetnictví není potvrzeno ani v protokolu ze dne 29. 3. 2013. Právní zástupce žalovaného převzal uvedeného dne pouze dva dokumenty, a to předávací protokol k úřednímu záznamu ze dne 7. 2. 2013 a přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2012. Jestliže ještě dne 29. 3. 2013 došlo k předání přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2012, které bylo sestaveno dne 14. 3. 2013, tedy po dni údajného předání všeho, nemohlo k předání veškerého účetnictví dojít již dne 7. 2. 2013. V návaznosti na poučení soudu doplnil, že obsahem ústně uzavřené smlouvy bylo vedení účetnictví včetně mzdové agendy, zpracování a podání příslušných daňových přiznání a hlášení a zastupování žalovaného před příslušnými úřady. Za tyto všechny činnosti byla sjednána celková odměna ve výši 140 000 Kč za rok. Nevrácena zůstala většina dokumentů, vážících se k řádnému vedení účetnictví. Na žalovaného se přitom obracejí bývalí věřitelé ohledně úhrady již uhrazených závazků.

4. Původní rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. 5. 2018, č. j. 46 Cm 66/2013- 195 byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 1. 2019, č. j. 12 Cmo 218/2018-215. Odvolací soud odůvodnění rozsudku neshledal v souladu s ust. § 157 odst.2 o. s. ř., neboť z něj přes všechny v řízení provedené důkazy nevyplývá, jaká skutková zjištění z nich učinil a jak všechny tyto důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti hodnotil; případně chybí vysvětlení, proč z určitých provedených důkazů žádná skutková zjištění neučinil. Konstatoval, že s ohledem na žalobou uplatněný nárok a shodná (nesporná) tvrzení účastníků, že žalobkyně se se žalovaným dohodla na vedení účetnictví včetně účetnictví mzdového a zpracování daňových přiznání za cenu, jejíž výše byla mezi účastníky sporná a dále na skutečnost, že závazkový vztah účastníků se týkal jejich podnikatelské činnosti, musí soud nejprve posoudit, jakým smluvním typem dle zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák.), ve znění účinném do 31. 12. 2013, jímž se vztahy mezi účastníky řídily, je smlouva uzavřená účastníky a jaké jsou její podstatné náležitosti a následně přijmout závěr, zda smlouva byla či nebyla uzavřena. Uzavřel, že za situace, kdy žalobkyně, řádně soudem poučená dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o své důkazní povinnosti k prokázání tvrzení o existenci ujednání o ceně za vedení účetnictví za rok 2012 s výjimkou mzdového ve výši 231 000 Kč za rok uvedla, že toto tvrzení není schopna prokázat, bude povinností soudu poučit žalovaného o jeho důkazní povinnost ohledně prokázání jeho tvrzení o existenci ujednání o ceně ve výši 140 000 Kč za rok za vedení veškerého účetnictví za rok 2012, tedy běžného, mzdového a vypracování daňových přiznání. Pokud by žalovaný své důkazní břemeno ohledně tohoto svého tvrzení unesl, uložil soudu, aby v intencích zákonných ustanovení upravujících příslušný smluvní typ posoudil, kdy vzniká nárok na plnění (zaplacení) a zda vznikl v tomto konkrétním případě. Při hodnocení zmíněného bude třeba mít na zřeteli, jaký byl závazek žalobkyně ze smlouvy (vedení účastnictví) a zda byl žalobkyní splněn řádně a včas a zda jí tudíž nárok na zaplacení ceny vznikl. Postupovat dle § 118a odst. 2 o. s. ř. a nárok po právní stránce posudit jinak než jako nárok na zaplacení smluvní ceny by soud mohl teprve v případě, že by žalovaný svá tvrzení neprokázal, resp., k nim neunesl důkazní břemeno.

5. Soud na základě shodných skutkových tvrzení účastníků a po provedeném dokazování listinnými důkazy má zpracovaným účetním deníkem za rok 2012 za prokázané, že žalobkyně pro žalovaného zpracovala celé účetnictví za rok 2012, a to včetně přiznání k dani z příjmu. Tento žalovanému předala dne 7. 2. 2013, jak prokazuje úřední záznam ze dne 7. 2. 2013, v němž jednatele žalovaného vyslovil s kvalitou žalobkyní poskytnutých účetních služeb naprostou spokojenost. Poskytnuté služby vyúčtovala žalovanému fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 1. 3. 2013 za částku ve výši 231 000 Kč, splatnou dne 10. 3. 2013. Faktura byla žalovanému doručena jako příloha emailu ze dne 5. 3. 2013 a dále jako doporučená zásilka podacího čísla [Anonymizováno] , podaná dne 25. 3. 2013 na poště [adresa]. Reakcí na doručení faktury byl dopis právního zástupce žalovaného [Anonymizováno] ze dne 5. 3. 2013, v němž namítal, že ze strany žalobkyně nebyly vráceny některé blíže nespecifikované doklady, aniž by ovšem fakturu vrátil např. z důvodu, že byla účtována jiná než mezi účastníky dohodnutá částka. Opětovně byla faktura žalovanému doručena společně s předžalobní výzvou ze dne 25. 4. 2013. Teprve v v dopise ze dne 30. 4. 2013, jímž právního zástupce žalovaného reagoval na předžalobní výzvu, uvedl, že nárok na zaplacení částky 231 000 Kč žalovaný neuznává, částku ve svém účetnictví neeviduje a není zřejmé, z jakého právního titulu je žádána a jak byla stanovena. Ani v tomto dopise není výhrad k účtované částce za vedení účetnictví co do její odlišně sjednané výše. Tvrzení, že sjednaná částka byla jiná, uplatnil žalovaný až v podání ze dne 26. 10. 2016 v návaznosti na soudem poskytnuté poučení dle ust. § 118a o. s. ř. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně předala žalovanému veškeré doklady, které měla v roce 2012 u sebe za účelem zpracování účetnictví, a to Úředním záznamem ze dne 7. 2. 2013, v němž je převzetí veškeré dokumentace zmíněno, a který, jak vyplývá z Úředního záznamu o podaném vysvětlení paní [Anonymizováno], narozené 15. 9. 1962 podle § 158 odst. 6 trestního řádu č. j. KRPA-164415-81/TČ-2013-001493 ze dne 3. 11. 2014, podepsal osobně p. [Anonymizováno], žalobkyně a paní [Anonymizováno], kteří byli schůzce v kanceláři žalobkyně na adrese [adresa], přítomni. Paní [Anonymizováno] potvrdila, že panu [Anonymizováno] bylo předáno účetnictví roku 2012, konkrétně účetní doklady s výjimkou mzdové evidence a přiznání k dani z příjmů za rok 2012 a protokolu o předání dokladů, který měl být vypracován následně. Předání veškerých dokladů bylo potvrzeno rovněž zástupcem žalovaného [Anonymizováno], [Anonymizováno], který na schůzce dne 29. 3. 2013 podepsal Předávací protokol o předání přiznání k dani z příjmů za rok 2012 a dále Předávací protokol k úřednímu záznamu ze dne 7. 2. 2013, v němž jsou výslovně vyjmenované jednotlivé druhy předaných dokladů. Předání dokladů vyplývá také z Předávacího protokolu - mzdová evidence ze dne 15. 2. 2013, který podepsal jednatel žalovaného [Anonymizováno], v němž je odkaz na úřední záznam ze dne 7. 2. 2013. Protože žalobkyně po soudem poskytnutém poučení uvedla, že není schopna prokázat své tvrzení, že sjednaná odměna činila 231 000 Kč za rok a navrhla posoudit nárok z titulu bezdůvodného obohacení, soud ustanovil znalkyni za účelem zjištění obvyklé ceny za zpracování účetnictví žalovaného za účetní rok 2012. Podle závěrů znaleckého posudku č. 337/07/2017, doplněného o výslech znalkyně, obvyklá cena za zpracování samostatného finančního účetnictví žalovaného za rok 2012 bez mzdového činí nejméně 250 000 Kč. Soud dále uzavřel, že žalovaný po soudem poskytnutém poučení podle ust. § 118a o. s. ř. nedoplnil svá tvrzení o dalších okolnostech, kromě té, že si tuto cenu měly strany ústně sjednat na jednání, při němž byla přítomna jen žalobkyně a jednatel žalovaného p. Plšek, které by nasvědčovaly sjednání ceny ve výši 140 000 Kč za rok za veškeré účetnictví včetně mzdového. Z provedených důkazů vyplývá opak a s přihlédnutím k tomu, že tvrzení o jiné sjednané ceně učinil žalovaný až v průběhu tohoto řízení, přičemž sám navrhl určit cenu znaleckým posudkem, soud neprovedl žalovaným navržený výslech p. [Anonymizováno]. Soud proto přijal závěr, že v řízení nebylo prokázáno, jaká cena byla mezi účastníky sjednána, resp. že by vůbec byla sjednána.

6. Právní vztahy účastníků posoudil podle ust. § 536 a násl. obch. zák., a ust. § 451 obč. zák. Z provedeného dokazování vyplývá, že vůlí účastníků v době jednání o uzavření smlouvy bylo ( zřejmě ) sjednání smlouvy o dílo. Podle ust. § 536 odst.1 obch. zák. se smlouvou o dílo zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Dle odst. 3 cit. ust. cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení. Dovodil, že není-li cena způsoby tam uvedenými sjednána, smlouva uzavřena není, protože ujednání o ceně je podstatnou náležitostí smlouvy o dílo. Tvrzení účastníků o ceně jsou rozdílná, dle žalobkyně byla cena ve výši 231 000 Kč sjednána za vedení účetnictví bez mzdového, dle žalovaného byla sjednána ve výši 140 000 Kč včetně mzdového. Verze ani jednoho z účastníků nebyla prokázána, žádný z účastníků netvrdil, že namísto ceny si sjednali nějaký konkrétní způsob jejího určení nebo že by bylo jejich vůlí uzavřít smlouvu bez určení ceny. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla a nárok žalobkyně proto posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 451 a násl. obč. zák. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil tím, že žalobkyně pro něj provedla služby spočívající ve vedení běžného účetnictví v roce 2012 včetně zpracování daňového přiznání daně z příjmů právnických osob. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel z ceny obvyklé, stanovené znaleckým posudkem částkou 250 000 Kč. Protože žalobkyně požadovala pouze částku 231 000 Kč, tuto jí přiznal včetně úroků z prodlení dle ust. § 369 obch. zák.

7. Z uvedených důvodů žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst.1 a 148 odst.1 o. s. ř.

8. Žalovaný proti rozsudku podal včasné odvolaní, v němž s odkazem na odvolací důvody, vymezené v ust. § 205 odst.2 písm. c), e) a g) o. s,. ř. navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Má za to, že rozsudek stejně jako předchozí rozsudek nevyhovuje zákonným požadavkům dle ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. a je nepřezkoumatelný. Z odůvodnění rozsudku se nepodává, jaká skutková zjištění soud učinil ohledně rozhodných skutečností, z jakých důkazů vycházel a jak je hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a jakými úvahami se přitom řídil. V napadeném rozsudku soud podrobně rekapituluje přednesy a písemná podání účastníků a jednotlivé důkazy a skutková zjištění činí až v závěru, aniž se ovšem vypořádal s tím, že se jedná o důkazy rozporné. Takto například přijal závěr, že žalobkyně předala žalovanému všechny doklady, které v rámci zpracování účetnictví měla u sebe, přestože proti tomuto závěru svědčí řada důkazů, zejména sepsání předávacího protokolu s pozdějším datem, odborné vyjádření k otázce pravosti podpisu jednatele žalovaného na předávacím protokole (nevylučující možnost falza podpisu), výzva žalovaného k vrácení účetních dokladů, podané trestní oznámení jakož i rozsah účetních dokumentů vylučující jejich fyzické předání. Závěr soudu o předání účetnictví nemá v provedeném dokazování oporu. Nesprávně soud vyhodnotil rovněž tvrzení žalovaného, že mu faktura žalobkyně nebyla doručena. Soud doručení faktury dovodil ze zjištění, že v dopise z 5. 3. 2013 žalovaný námitky k obsahu faktury neuvedl. Z obsahu dopisu však o doručení faktury ani o tom, že by jím bylo na doručení faktury reagováno, nic neplyne. Právní zástupce žalovaného teprve v dopise ze dne 30. 4. 2013 uvedl, že tvrzenou pohledávku neuznává a žádal o bližší informace.

9. Podle závěrů odvolacího soudu ve zrušovacím usnesení měl soud prvního stupně za situace, kdy žalobkyně své tvrzení o sjednané ceně za vedení účetnictví nebyla schopna prokázat, poučit žalovaného o jeho důkazní povinnosti dle ust. § 118a odst.3 o.s.ř. k prokázání jeho tvrzení o existenci smluvního ujednání o ceně za vedení účetnictví ve výši 140 000 Kč s tím, že teprve v případě, že žalovaný svoji důkazní povinnost neunesl, byl by důvod postupovat podle ust. § 118 odst. 2 o. s. ř. a nárok posoudit jinak. Přestože žalovaný poté, co byl soudem ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen a navrhl důkaz výslechem jednatel [Anonymizováno] a požádal o poskytnutí lhůty k poznačení dalších důkazů, soud důkazní návrh výslechem jednatele [Anonymizováno] zamítl, lhůtu žalovanému neposkytl a skončil dokazování. Neprovedení důkazu výslechem jednatele odůvodnil tím, že z provedeného dokazování vyplývá opak a že tvrzení o sjednané ceně 140 000 Kč za vedení účetnictví žalovaný učinil až v průběhu řízení. Soud postupoval v rozporu s konstantní soudní judikaturou (rozsudek Nejvyššího soud ve věci sp. zn. 21 Cdo 2604/2009), podle níž soud poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. o důkazní povinnosti poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo označil důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže by z důvodu neunesení důkazního břemene účastník nemohl být ve věci úspěšný. Pokud by soud při poučení podle ust. § 118a o.s.ř. postupoval správně, žalovaný by k prokázání svého tvrzení navrhl (kromě výslechu [Anonymizováno]) důkaz výslechem dalšího svědka, pan [Anonymizováno], případně i další důkazy. V důsledku procesních pochybení soud prvního stupně neumožnil žalovanému prokázat, že cena za vedení účetnictví dle smlouvy o dílo ve výši 140 000 Kč byla mezi účastníky sjednána, tedy že žalobou uplatněný nárok je nárokem na zaplacení ceny díla. V případě, že by toto tvrzení prokázáno bylo, měl se soud zabývat řádným splněním závazku a posouzením, zda při neoprávněném zadržování účetnictví žalobkyní její nárok není v rozporu s dobrými mravy. Právní posouzení věci jako nároku z bezdůvodného obohacení je nesprávné.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž za tím účelem nařídil jednání ( § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. ) a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu.

11. V projednávané věci odůvodnění rozsudku opětovně není v souladu s požadavky na řádné odůvodnění rozsudku, jak jsou upraveny v ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. Soudní judikatura opakovaně zdůraznila, že povinnost soudu odůvodnit rozsudek způsobem zakotveným v § 157 odst. 2 o. s. ř., je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajícího z článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, z článku 1 Ústavy České republiky a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2010, sp. zn. 32 Cdo 4455/2009, nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, ročník 1995, č. 34, nebo nález Ústavního soudu ze dne 3. září 2009, sp. zn. III. ÚS 346/09). Podle tohoto ustanovení soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. V projednávané věci z obsahu spisu, protokolu z jednání, konaného před soudem prvního stupně dne 9. 2. 2017, vyplývá, že soud při jednání kromě důkazů, konstatovaných v odůvodnění rozsudku, provedl řadu dalších listinných důkazů. Závěr o tom, jaká zjištění z nich učinil, případně proč tyto důkazy neshledal pro posouzení věci relevantní, v rozsudku chybí. Soud v rámci závěru o skutkovém stavu věci pouze souhrnně vyložil, kterými důkazy má za prokázány skutečnosti, které vyhodnotil jako významné pro rozhodnutí věci. S dalšími provedenými důkazy se však nevypořádal.

12. Zásadní procesní pochybení soudu prvního stupně shledal odvolací soud v tom, že jednak neprovedl žalovaným navržený důkaz výslechem jeho bývalého jednatele p. [Anonymizováno], který žalovaný po soudem poskytnutém poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. označil jako důkaz k prokázání svého tvrzení o existenci ujednání účastníků o ceně ve výši 140 000 Kč za vedení (zpracování) veškerého účetnictví společnosti za rok 2012 a dále v tom, že k žádosti žalovaného mu soud prvního stupně neposkytl lhůtu k označení dalších důkazů. Povinnost žalovaného označit důkazy k prokázání shora uvedeného tvrzení se vázala k soudem poskytnutému poučení, nikoliv k rozhodnutí odvolacího soudu a v něm přijatých závěrů. Z podaného odvolání přitom vyplývá, že žalovaný, pokud by mu byla soudem poskytnuta lhůta k doplnění důkazních návrhů, navrhl by jako další důkaz svědeckou výpověď [Anonymizováno]. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud neshledal relevantní, že žalovaný tvrzení o sjednané výši ceny učinil až v průběhu řízení za situace, kdy je učinil v návaznosti na poučení soudu dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. Podle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. v případě, že v průběhu jednání se ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá, pro rozhodnutí věci významná skutečnost, nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. Poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř slouží právě k tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení. Pokud navržený důkaz proveden nebyl, nelze předjímat, zda by jím bylo tvrzení žalovaného prokázáno, a to ani s ohledem na zjištění o odlišné skutkové verzi účastníků o ceně za účetní služby, o nichž bylo mezi žalobkyní a žalovaným jednáno. Závěr soudu, že provedeným dokazováním bylo prokázáno tvrzení opačné, není skutkově podložen žádným důkazem. Za jaké služby a v jaké výši byla sjednána cena za účetní služby, zůstalo jen v rovině odlišných tvrzení účastníků. Zda a co bylo v tomto směru mezi účastníky skutečně sjednáno, nebylo dosud vůbec předmětem dokazování. Žalobkyně výslovně uvedla, že své tvrzení o sjednané ceně 231 000 Kč za vedení běžného účetnictví není schopna prokázat. Důkaz, který žalovaný navrhl k prokázání svého tvrzení, že za vedené veškerého účetnictví byla sjednána cena 140 000 Kč, soud neprovedl.

13. Lze tak uzavřít, že soud prvního stupně procesně pochybil, když neprovedl žalovaným navržený důkaz a neposkytl žalovanému lhůtu k označení případných dalších důkazů nad rozsah důkazu výslechem jednatele p. [Anonymizováno], neboť tím žalovanému neumožnil prokázat jím učiněná a pro rozhodnutí věci relevantní tvrzení. K tvrzení žalovaného o existenci ujednání o ceně 140 000 Kč za vedení celého účetnictví přitom v řízení dosud nebylo vedeno žádné dokazování.

14. Z důvodů shora vyložených odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení, v němž důkazy, navržené žalovaným k prokázání jeho tvrzení o existenci jím tvrzeného ujednání o ceně provede. V případě, že žalovaný unese své důkazní břemeno a tvrzení prokáže, posoudí soud uplatněný nárok v intencích zákonných ustanovení obchodního zákoníku, upravujících smlouvu o dílo, jíž by se právní vztahy účastníků, jak jinak dovodil správně soud prvního stupně, řídily. Bude tedy posuzovat, zda závazek byl žalobkyní splněn řádně a včas a zda jí tudíž nárok na zaplacení ceny vznikl. Jednání žalobkyně nastalé po ukončení smluvního vztahu, pokud nebylo ani tvrzeno, že vznik nároku na zaplacení vázán i na ně, není podstatné. Posoudit žalobou uplatněný nárok dle § 118a odst. 2 o. s. ř. jinak než jako nárok na zaplacení smluvní ceny díla, tedy jako nárok z bezdůvodného obohacení by soud mohl učinit teprve v případě, že by po doplnění dokazování dospěl k závěru, že žalovaný ke svému tvrzení neunesl důkazní břemeno. V novém rozhodnutí ve věci bude soud prvního stupně dbát, aby odůvodnění rozsudku splňovalo veškeré náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř.

15. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení