12 Cmo 36/2023 - 168

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Hodanové a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, č. j. 73 Cm 3/2021-135 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje, ve výroku III. se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši 12 195,03 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 23 716 Kč.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku ponechal jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 1. 2. 2021, č. j. 73 Cm 3/2021-180 v platnosti a v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů námitkového řízení 45 574 Kč, v bodě III. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení s tím, že jejich výše bude určena samostatným usnesením.

2. Podle odůvodnění soud vydaným směnečným platebním rozkazem vyhověl žalobě, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 300 000 Kč s 6% úrokem p. a. od 1. 1. 2019 do zaplacení ze směnky, vystavené žalovaným dne 12. 7. 2017 v Praze na řad žalobce, splatné dne 31. 12. 2018.

3. Žalovaný ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedl, že žalobci vystavil směnku, ale pouze na částku 300 Kč, nikoliv 300 000 Kč. V číselném vyjádření byla částka doplněna o údaj „000,-„ a ve slovním o slovo „tisíc“. Směnka je údaji směnečného peníze neurčitá pro použití znaku minus před číselným údajem oproti kladnému slovnímu vyjádření. Podpis žalovaného na směnce není jeho pravým podpisem, případně byl údaj o směnce následně doplněn nad jeho pravý podpis. Údaj „na řád“ namísto „na řad“ nemůže obstát z hlediska zásad přísné formalistiky směnečného práva. Připojení údaje „komu“ v závorkách za údajem „na řád“ zakládá pluralitu způsobu plnění (na řad či komu), v důsledku toho je směnka neplatná. Označení vystavitel (nad podpisem) zákon směnečný a šekový nezná, nelze jej zaměňovat s výstavcem. Z hlediska projevu vůle žalovaný nechtěl být považován za výstavce, šlo o zdánlivé právní jednání dle § 553 odst.1 obč. zák. Rukou psané údaje data splatnosti a údaje o žalovaném psaly dvě osoby a je nelogické, aby žalovaný vyplnil část směnky a někdo jiný dopsal údaj splatnosti. Je na žalobci, aby prokázal, že údaj o splatnosti existoval na směnce již v době jejího podpisu žalovaným. Podle zák. č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu je zakázáno provádět hotovostní transakce převyšující částku 10 000 €. Směnkou, která tuto částku převyšuje, nelze obcházet uvedené zákonné ustanovení. Hotovostní úhrady převyšující tuto částku se nelze domáhat.

4. Žalobce ve vyjádření námitky označil za nedůvodné a účelové a navrhl ponechat směnečný platební rozkaz v platnosti.

5. Soud na základě provedeného dokazování (prvopisem směnky, znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma a odvětví technické zkoumání dokladů a písemností, vypracovaného Policí ČR – Kriminalistickým ústavem, výslechem znalkyně [Anonymizováno], výslechem zpracovatelky části posudku [Anonymizováno], e-mailovou komunikací zástupců účastníků z 24. 2. 2021, předžalobní výzvou ze dne 30. 11. 2020 a poštovním podacím archem) má znaleckým posudkem, doplněným o výslech znalkyně [Anonymizováno] ve spojení s e-mailovou komunikací zástupců účastníků z 24. 2. 2021 a s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný byl ochoten směnku zaplatit ve splátkách, za prokázáno, že spornou směnku vystavil žalovaný v Praze dne 12. 7. 2017 na řad žalobce, na směnečný peníz 300 000 Kč, se splatností 31. 12. 2018. Podle znaleckého posudku nebyly zjištěny žádné známky padělání podpisu ani vyloženě odlišnosti mezi podpisem na směnce a srovnávacími pravými podpisy. Přijatý závěr v nízké rovině pravděpodobnosti byl odůvodněn jednoduchou stavbou a vyšší variabilitou podpisu žalovaného s malým množstvím individualizovaných znaků, a dále datací srovnávacích podpisů, nepocházejících z období blízkého době vystavení směnky, nicméně pro účely zkoumání vyhovujících. Součástí srovnávacího materiálu byla doručenka s podpisem žalovaného ze dne 12. 2. 2021, variantou odpovídající podpisu na směnce, kdy musela být totožnost žalovaného před jejím podpisem ověřena. K vysvětlení posudku vypracovaného znaleckým ústavem vyslechl jinou znalkyni ústavu [Anonymizováno], protože zpracovatelku posudku nebylo možno vyslechnout s ohledem na její dlouhodobou pracovní neschopnost. Takový postup odpovídá běžné praxi a pokud vypracování znaleckého posudku probíhá za využití standartních metod, které jsou v něm přezkoumatelným způsobem popsány a vyhodnoceny, může závěry posudku vysvětlit a obhájit i jiný znalec znaleckého ústavu. Závěry znaleckého posudku, doplněnými o výslech zpracovatelky posudku [Anonymizováno] má za prokázáno, že žalovaný podepsal již vytištěnou směnku a k zásahu do textu směnky v částce, na kterou byla vystavena, nedošlo.

6. Důkazní návrhy žalovaného na vypracování nového znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, případně posudku revizního soud zamítl, protože posudek splňuje všechny zákonné náležitosti a nejsou pochybnosti o jeho správnosti. Předpoklady pro zadání revizního znaleckého posudku dle § 127 odst. 2 o. s. ř. dány nejsou vůbec. Pro nesouhlas účastníků (§ 131 o. s. ř.) neprovedl navržené účastnické výslechy.

7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně neshledal námitky žalovaného důvodné. Námitka falza podpisu, dotištění textu směnky až po podpisu listiny žalovaným a změny v údaji směnečného peníze byly vyvráceny závěry znaleckého zkoumání. Jako zcela nedůvodnou vyhodnotil námitku vystavení směnky na zápornou částku. Vyložil, že účelem použití znaku „-„ před údajem směnečné sumy bylo ztížení možného pozměnění směnečné sumy dopsáním číslic, nikoliv vyjádření záporné částky. Nedůvodné shledal námitky stran jazykových vad ve směnečném prohlášení. Žalovaným uváděné jazykové vady („na řád“ místo na řad, „vystavitel“ místo výstavce) nejsou způsobilé zpochybnit obsah skutečné vůle žalovaného. Výraz „komu“ vysvětluje význam doložky „na řad“ jako údaje o tom, komu má být ze směnky placeno. Bez právního významu shledal tvrzení, týkající se údaje data splatnosti. Právní úprava výslovně připouští, že směnka může být vystavena bez data splatnosti s tím, že toto bude doplněno později. Námitka, že hotovostní plnění na směnku by bylo v rozporu se zákonným limitem pro plnění v hotovosti dle zák. č. 253/2008 Sb., je rovněž nedůvodná. Na směnku nemusí být plněno v hotovosti, důsledkem hotovostního plnění by mohla být pouze veřejnoprávní odpovědnost za přestupek dle zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Ta na platnost směnky nebo povinnost žalovaného ze směnky nemá vliv.

8. Předmětnou směnku vyhodnotil jako platnou směnku vlastní, obsahující všechny zákonné náležitosti, vymezené v čl. I § 75 ZSŠ, zakládající přímý, nesporný a abstraktní závazek žalovaného k zaplacení směnečného peníze, který je na směnce vyznačen. Protože při splatnosti nebyla zaplacena, vzniklo žalobci dle čl. I § 48 ZSŠ právo na zaplacení žalobou uplatněných postihových práv.

9. Z uvedených důvodů soud rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v celém rozsahu v platnosti (§ 175 odst. 4 o. s. ř.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

10. Žalovaný ve včas podaném odvolání navrhl rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, protože zjištěný skutkový stav věci je v důsledku neprovedení navržených důkazů neúplný. Soud nesprávně při přijetí závěrů o pravosti podpisu žalovaného v rovině nízké pravděpodobnosti vyšel z výslechu znalkyně znaleckého ústavu, která nebyla zpracovatelkou posudku. Zkoumání ručního písma je oborem, v němž zásadní roli hraje individuální posouzení osobou, která posudek zpracovává. Možnost výslechu osoby odlišné od zpracovatele soudní praxe striktně nevylučuje, je ovšem možný pouze v oborech, kde z odůvodnění posudku jsou seznatelné údaje, z nichž zpracovatel vycházel a které umožňují zjištění a přezkoumání přijatých závěrů. V oboru zkoumání ručního písma je však relevantní vlastní úsudek zpracovatele. V důsledku toho může posudek vysvětlit jen jeho zpracovatel, zejména pokud přijal závěr o pravosti podpisu v rovině nízké pravděpodobnosti. Nebyl-li výslech zpracovatele možný, měl soud provést důkaz novým či revizním posudkem. Takové dokazování neprovedl a pravost podpisu žalovaného na směnce v řízení s jistotou prokázána nebyla. Na důkazním návrhu novým znaleckým posudkem nebo revizním znaleckým posudkem z uvedených důvodů nadále setrvává. Při jednání před odvolacím soudem dále navrhl provést důkaz účastnickým výslechem žalovaného za účelem prokázání tvrzení o falzu jeho podpisu na směnečné listině. S odkazem na soudní judikaturu k otázce prokazování pravosti a pravdivosti soukromoprávní listiny zdůraznil, že v případě, kdy předkladatelem směnky jako soukromé listiny není prokázána její pravost, nelze rozhodnout v jeho prospěch. V této věci je rozporná jak pravost směnečné listiny, tak její pravdivost. Znalecký posudek s ohledem na přijaté závěry a zdroje, z nichž vycházel, není přezkoumatelný a nemohl být základem pro rozhodnutí soudu. Podle jeho závěrů je podpis žalovaného snadno napodobitelný. Znalkyní přijatý závěr v rovině nízké pravděpodobnosti jen velmi tenká linie dělí od nemožnosti vůbec o pravosti podpisu rozhodnout. Na druhou zadanou otázku (zda došlo k zásahu do vytištěného textu směnky v číselném a slovním vyjádření) znalkyně vůbec neodpověděla, kategoricky sice odpověděla na třetí zadanou otázku (zda došlo k připojení podpisu výstavce na směnku až po vytištění listiny či zda byla listina nejprve podepsána a poté na ní byl vytištěn text), ale tento závěr s ohledem na absenci odpovědi na druhou zadanou otázku nelze považovat za podložený. Nelze proto přisvědčit soudu prvního stupně, že bez jakýchkoliv pochybností lze přijmout závěr o pravosti podpisu, neboť nemá podklad ve znaleckém posudku. V něm znalkyně dovodila, že v podpisu není shoda, odlišné jsou jak výškové poměry písma, tak i koncové části podpisu. K podpisu na doručence znalkyně výslovně uvedla, že takové podpisy na doručenkách nejsou spolehlivými podpisy pro účely zkoumání. Skutečnost, že [Anonymizováno] jako zpracovatelka posudku nemohla vše k posudku před soudem dotvrdit, nelze přičítat k tíži žalovaného. Z protokolu z jednání ze dne 30. 11. 2021 nevyplývá, že by [Anonymizováno] měla k dispozici originál předmětné směnečné listiny. Jestliže v rámci provedeného důkazního řízení nemohl být takto znalecký posudek zpracovatelkou dotvrzen, nemohly být rozptýleny ani žalovaným tvrzené pochybnosti a nelze přijmout závěr, že pravost podpisu byla prokázána. Ustanovení § 127 o. s. ř. předpokládá výslech znalce, který znalecký posudek zpracoval. Ze znaleckého posudku nevyplývá, že použité metody jsou standardizovány. Z komunikace právních zástupců účastníků z 24. 2. 2021 (o možnosti zaplatit směnečný peníz ve splátkách) nelze dovozovat, že by šlo o uznání závazku. Snaha o mimosoudní vyřešení věci představuje v odvolacím řízení zcela standardní postup, cílem je dosáhnout klidu zbraní a vyřešit problém.

11. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek, který považuje za věcně správný, potvrdit. Tvrzení žalovaného, že závěry posudku může vysvětlit pouze zpracovatel posudku, a pokud jej nelze vyslechnout pro dlouhodobou pracovní neschopnost, měl soud ustanovit jiného znalce, považuje za formální námitku, která na úplnost a správnost skutkových zjištění nemůže mít vliv. [Anonymizováno] závěry, přijaté zpracovatelkou posudku, logicky a přesvědčivě obhájila. Podrobně vylíčila jednotlivé znalecké metody používané v daném odvětví a zodpověděla všechny položené otázky. Občanský soudní řád postavení znaleckých ústavů a zpracovatelů znaleckých posudků výslovně neupravuje. Pokud závěry posudku vysvětlovala jiná osoba než zpracovatel, ale rovněž odborník na zkoumání ručního písma, v konečném důsledku tím správnost znaleckých závěrů může být podpořena. Znalecké závěry o pravosti podpisu žalovaného v rovině nízké pravděpodobnosti, řádně odůvodněné menším, byť postačujícím rozsahem srovnávacího materiálu z období blízkého vystavení směnky, soud správně hodnotil v kontextu s dalšími provedenými důkazy a skutečnostmi, které v řízení vyšly najevo.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.).

13. Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

14. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud znalecký posudek, vypracovaný Kriminalistickým ústavem Policie České republiky, z něhož soud ve svých závěrech vycházel, hodnotil jako znalecký posudek, splňující všechny obsahové náležitosti ve smyslu § 28 zák. č. 254/2019, o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Výhrady žalovaného ke znaleckému posudku neshledal odvolací soud důvodné z důvodů dále vyložených. Podle zadání znaleckého úkolu ve znaleckém posudku měl znalecký ústav posoudit pravost podpisu výstavce (žalovaného) na sporné směnce, dále posoudit, zda došlo k zásahu do vytištěného textu směnky tak, že na řádku „částka“ byl k původně uvedenému údaji 300,- Kč doplněn údaj, 000,- a na řádku „částka slovně „k údaji třista doplněn údaj tisíc a konečně posoudit, zda došlo k připojení podpisu výstavce na předmětnou směnku až po vytištění listiny, či zda listina byla nejprve podepsána a teprve poté do ní byl vytištěn text směnky. Ohledně první části zadaného znaleckého úkolu znalecký ústav přijal závěr, že je pravděpodobnější, že podpis výstavce (žalovaného) na předmětné směnce je jeho pravým podpisem, než že by byl padělek vyhotovený jinou rukou. V rámci zkoumání byly zjištěny převážně znaky shodné, rychlost vyhotovení, plynulost, přítlak, skladba podpisu a jeho vázanost, slov, výškové poměry (kromě výšky koncového výběhového tahu), počáteční a koncová adjustace, shoda tvoření a vedení počáteční, střední části a dílem i závěru podpisu. Současně nebyly zjištěny znaky jako narušená plynulost, nepřirozeně neměnný přítlak nebo pomalejší rychlost vedení tahů. Závěr v rovině nízké pravděpodobnosti přes zjištění převážně shodných znaků znalecký ústav řádně odůvodnil. Vyložil, že tento závěr přijal s přihlédnutím ke kvalitě předložených srovnávacích podpisů, velmi tvarově variabilních a neobsahujících příliš mnoho tzv. identifikačně významných znaků. Současně vyloučil, že by se mohlo jednat o technický padělek nebo smyšlený padělek bez snahy o nápodobu nebo neúmyslně bezděčně komolený vlastní podpisu žalovaného. Znalecký ústav konstatoval, že zkoumání podkladů, vyhodnocení jednotlivých znaků a celková interpretace výsledků analýzy dat byly provedeny prostřednictvím standardních operačních postupů Kriminalistického Ústavu Policie ČR a zvolené postupy byly posouzeny nezávislou kontrolou kvality znaleckých výstupů. S ohledem na shora uvedené závěry, přijaté znaleckým ústavem v rámci zkoumání a posuzování sporného podpisu, shledal odvolací soud tvrzení žalovaného, že znalkyně dovodila absenci shody v podpisu s ohledem na odlišné výškové poměry písma i koncové části podpisu, nedůvodné. Podle posudku byly zjištěny převážně shodné znaky, které podporují hypotézu pravého podpisu. Shoda nebyla zjištěna jen ohledně výšky koncového výběhového tahu. Z toho však nelze dovozovat závěr, který činí žalovaný. Povinnost soudu vyslechnout znalce vyplývá z ustanovení § 127 o. s. ř. Způsob výslechu znalce, je-li jím ustanoven znalecký ústav, tedy ani interpretaci závěrů znaleckého zkoumání, provedeného ústavem, zákon blíže neupravuje. S přihlédnutím k účelu výslechu znalce lze dovozovat, že zpravidla bude vyslechnuta osoba zpracovatele posudku. V projednávané věci byla k písmoznalecké části posudku vyslechnuta nikoli jeho zpracovatelka, [Anonymizováno] (bránila tomu její dlouhodobá pracovní neschopnost, nyní již není pracovníkem Kriminalistického ústavu), ale [Anonymizováno]. Je-li základním účelem výslechu znalce vysvětlení závěrů znaleckého posudku a zodpovězení případných otázek účastníků, pak při standardních metodách a technologiích, používaných v rámci písmoznaleckého zkoumání pro oblast ručního písma, nelze vyloučit interpretaci přijatých znaleckých závěrů osobou odlišnou od zpracovatele posudku se stejnou specializací. Taková osoba je schopna vysvětlit jak použité technologie a metody zkoumání, tak interpretovat zjištění na jejich základě učiněná, včetně konkrétních závěrů. Ostatně v některých případech, jako je dlouhodobá pracovní neschopnost nebo ukončení pracovního poměru zpracovatele posudku, by jinak ani postupovat nešlo. Na znalci je také posouzení zajištěného srovnávacího materiálu z hlediska jeho použitelnosti pro účely zkoumání. To platí i v případě, že jako srovnávací materiál slouží soudní doručenky. Tvrzení žalovaného, že při písmoznaleckém zkoumání ručního písma hraje zásadní roli individuální posouzení zpracovatelem posudku, by ve svém důsledku ztěžovalo, ne-li znemožňovalo přezkoumání tímto zpracovatelem přijatých závěrů. Vzhledem k účelu výslechu [Anonymizováno] k písmoznalecké čísti znaleckého posudku, jímž byla interpretace posudku z hlediska použitých metod zkoumání a přijatých závěrů, je zcela bez významu, zda disponovala příslušným prvopisem směnečné listiny, neboť neměla za úkol posuzovat pravost podpisu žalovaného na sporné směnce, ale interpretovat závěry již vypracovaného posudku.

15. Nedůvodné shledal odvolací soud i výhrady žalovaného k dalším dvěma znaleckým závěrům. Ohledně druhého zadaného znaleckého úkolu- posouzení, zda došlo ke změně v textu směnky a dotisku v číselném a slovním údaji částky směnečného peníze znalecký ústav zjistil, že poměřením horizontálního a vertikálního umístění jednotlivých částí tiskového obrazu nebyly zjištěny žádné odchylky svědčící o samostatném tisku některých částí obrazu a při shodných povrchových strukturách tonerové vrstvy ve všech částech tiskových prvků nejsou patrné známky, že již vytištěný obraz opětovně prošel tiskovým procesem. Přijatý závěr, že nelze posoudit, zda došlo k dodatečnému vytištění části obrazu, znalecký ústav řádně odůvodnil. Vyložil, že dotisk může být proveden bez průkazných znaků, dojde-li k němu z původního textového souboru a se shodnými prostředky. Tento závěr přitom nelze posuzovat odděleně od dalších zjištění, učiněných v rámci zkoumání. Tvrzení žalovaného, že na druhý zadaný úkol ústav nedal odpověď, je tedy zjevně účelové. Ohledně třetího zadaného znaleckého úkolu, zda došlo k připojení podpisu výstavce na směnku až po vytištění listiny nebo zda byla listina nejprve podepsána a poté na ni byl vytištěn text směnky přijal znalecký ústav jednoznačný závěr, že zkoumáním nebyl zjištěny žádné znaky, které by prokazovaly dodatečný tisk směnky k podpisu. Soudu nelze vytýkat, že při hodnocení důkazů a přijetí závěru o nedůvodnosti námitky falza podpisu žalovaného na směnce v souladu s § 132 o. s. ř. přihlížel také ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud tak správně přihlédl k emailové komunikaci právních zástupců účastníků o možnosti úhrady celé směnečné pohledávky ve splátkách. V této souvislosti lze sice obecně žalovanému přisvědčit, že snaha o smírné řešení věci, ať již ve formě mimosoudní dohody účastníků nebo návrhu soudního smíru není nestandardní, nelze ji však předpokládat v případě, že účastník zcela žalobou uplatněnou směnečnou pohledávku popírá a směnku označuje za neplatnou.

16. V hodnocení ostatních uplatněných námitek se odvolací soud zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a pro stručnost na ně plně odkazuje.

17. Odvolací soud neshledal důvody pro doplnění dokazování o další znalecký posudek, případně posudek revizní a ani o účastnický výslech žalovaného. Znalecký posudek je jasný a úplný, nejsou dány pochybnosti o jeho správnosti. Přijaté znalecké závěry byly také řádně vysvětleny vyslechnutými pracovníky znaleckého ústavu. Předpoklady pro vypracování dalšího znaleckého posudku, natož posudku revizního, dány nejsou (§ 127 odst. 2 o. s. ř.). Účastnický výslech žalovaného by byl zcela nadbytečný. Jednak je navržen k prokázání negativní skutečnosti (žalovaný směnku nepodepsal), jednak se nejedná o důkaz způsobilý vyvrátit závěry znaleckého posudku, natož vyvrátit věrohodnost tohoto důkazu.

18. Odvolací soud spornou směnku shodně se soudem prvního stupně vyhodnotil jako platnou směnku vlastní, obsahující všechny zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ, z níž žalobci jako jejímu majiteli vůči žalovanému jako výstavci vznikl dle čl. I § 28 odst. 2, 78 odst. 1, 48 a 53 odst. 2 ZSŠ přímý nárok na její zaplacení v rozsahu žalobou uplatněných postihových práv. Zjištění, učiněná soudem prvního stupně z provedeného dokazování ve spojení se zjištěním, že žalovaný se žalobcem jednal o možnosti úhrady předmětné pohledávky ve splátkách (k dohodě nedošlo s ohledem na nesouhlas žalobce s počtem a výší splátek) umožňují odvolacímu soudu přisvědčit soudu prvního stupně v jím přijatém závěru, že žalobce své důkazní břemeno ohledně pravosti směnky jako soukromé listiny v intencích § 565 obč. zák., včetně žalovaným odkazované judikatury (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 8 Cmo 275/2014, rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021) unesl. Nesprávně však žalovaný dovozuje, že žalobce tíží důkazní břemeno i ohledně pravdivosti listiny. V případě zpochybnění pravdivosti soukromé listiny tíží důkazní břemeno toho, kdo její pravdivost popírá (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 23 Cdo 3895/2016, sp. zn. 22 Cdo 2670/98).

19. Ze shora vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Ve výroku o náhradě nákladů státu jej změnil. Tímto výrokem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení, vzniklých státu s tím, že jejich výše bude stanovena samostatným usnesením. V projednávané věci odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že celková výše nákladů, které v řízení vznikly státu, zahrnuje pouze usnesením ze dne 16. 1. 2023, č. j. 73 Cm 3/2021-123 přiznané znalečné ve výši 22 195, 03 Kč. Tato částka sestává ze znalečného a odměny za výslech zástupce znaleckého ústavu při jednání, konaném dne 30. 11. 2022. Další náklady již nevznikly, neboť [Anonymizováno], která byla vyslechnuta jako zástupce znaleckého ústavu a zpracovatelka části posudku při jednání dne 18. 1. 2023, nároky na znalečné v souvislosti se svým výslechem neuplatnila. Složená záloha na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 10 000 Kč byla žalobci přiznána v rámci bodu II. výroku. Celková výše nákladů státu, o jejichž náhradě musí být rozhodnuto, činí 12 195,03 Kč a povinnost k úhradě nákladů v této výši byla žalovanému uložena výrokem III. rozsudku.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměna za dva úkony právní služby dle § 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši po 9 500 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem), dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a náhrady za 21% DPH, celkem 23 716 Kč.

Poučení