12 Cmo 38/2023 - 134

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň JUDr. Evy Hodanové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. září 2022, č. j. 76 Cm 58/2021-70 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 826 Kč.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o ponechání v platnosti směnečného platebního rozkazu ze dne 29. 7. 2021, č. j. 76 Cm 58/2021-13 s příslušenstvím a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 200 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím ze směnky vlastní vystavené společností [právnická osoba] v [Anonymizováno] dne 4. 2. 2020 na řad [právnická osoba] a znějící na částku 4 504 701 Kč. Jako směnečný rukojmí je na směnce uveden žalovaný. Směnka byla rubopisem převedena na společnost [právnická osoba] (dále též „původní žalobkyně“), která ji dne 23. 2. 2022 dále indosovala na řad společnosti [Jméno žalobkyně].

2. Žalovaný v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedl, že sporná směnka zajišťovala pohledávky na základě úvěru č. [Anonymizováno] poskytnutého výstavci [právnická osoba]. Výstavci ani žalovanému nebylo doloženo postoupení pohledávek ze smlouvy o úvěru na žalobkyni, která se tak nemůže domáhat práv ze zajišťovacího instrumentu. Žalovaný na základě předžalobní výzvy požádal původní žalobkyni o specifikaci dluhů vyplývajících z úvěru č. [Anonymizováno], které do směnky doplnil a o sdělení čísla účtu, na který má být dluh uhrazen. Původní žalobkyně těmto výzvám nevyhověla a žalovaný tedy nemůže být v prodlení s úhradou dluhu. Původní žalobkyně nejednala poctivě a snažila se zneužít specifika směnečného řízení. Přitom žalovaný již před podáním žaloby deklaroval ochotu zaplatit dluh, pokud mu bude hodnověrně doložena jeho výše a zejména to, z jakých položek se skládá. Žalovaný dále namítl vyplnění směnky v rozporu s dohodou, s tím, že do ní byla minimálně neoprávněně doplněna částka 1 900 000 Kč představující smluvní pokutu, která byla vyčíslena v uznání dluhu ze dne 21. 5. 2021. Výše smluvních pokut měla být uvedena v přílohách č. 1 a 2 uznání dluhu, to však obsahuje pouze jednu přílohu. Smlouva o úvěru nebyla porušena způsobem uvedeným v této příloze a právo na úhradu smluvních pokut tak nevzniklo. Navíc ve smlouvě o úvěru v čl. 8 není povinnost k úhradě smluvní pokuty navázána na porušení povinnosti dlužníkem, ale závisí na subjektivním posouzení věřitele. Ujednání o smluvní pokutě je tak neplatné. Žalobou požadovaná část směnečné sumy ve výši 500 000 Kč připadá na neexistující smluvní pokuty. Směnku vyplnila původní žalobkyně, nikoli původní směnečný věřitel, a tudíž se původní žalobkyně nemůže bránit dobrou vírou ve vyplněnou směnku. Došlo k porušení dohody o vyplnění údaje splatnosti směnky, neboť doplněné datum dne 17. 5. 2021 je shodné jako datum výzvy k úhradě dluhu. Směnečný věřitel podle dohody mohl vyplnit datum splatnosti, ne však dřívější, než pět dnů od vyplnění směnky. Na směnce uvedené datum navíc předchází splatnosti smluvních pokut, která podle dohody o uznání dluhu nastala až 31. 5. 2021. Na základě směnky tak není možné přiznat plnění od 17. 5. 2021, ale nejdříve od 1. 6. 2021. Rubopis, jímž byla směnka převedena z remitenta na původní žalobkyni, vyplnil za [právnická osoba]. [Anonymizováno] na základě plné moci. Žalovaný se domnívá, že z tohoto důvodu není rubopis směnky platný pro neurčitost plné moci a absenci řádného zmocnění [Anonymizováno]. Původní žalobkyni tak nesvědčí aktivní žalobní legitimace. Původní žalobkyně jednala se záměrem připravit žalovaného o námitkovou obranu, a to na základě skutečnosti, že na ni byla převedena pohledávka a blankosměnka, kterou vyplnila. Postoupení pohledávek nebylo žalovanému oznámeno. Původní žalobkyně při nabývání směnky jednala vědomě na škodu žalovaného.

3. Původní žalobkyně ve svém vyjádření k námitkám uvedla, že v přípisu adresovaném právnímu zástupci žalovaného, který mu byl doručen dne 21. 9. 2021, bylo číslo účtu uvedeno, přesto žalovaný neuhradil ničeho. Při jednání konaném dne 26. 1. 2022 dále uvedla, že v daném případě směnečný nárok přešel indosací, ze zákona nevyplývá povinnost tvrzená žalovaným, směnečná suma mohla být uhrazena v hotovosti, případně mohl žalovaný zjistit číslo účtu žalobkyně z jejích webových stránek, k úhradě však ani po sdělení čísla účtu nedošlo. Žalovaný ničím neprokazuje, že se smluvní pokuta stala součástí směnečné sumy, k námitce neplatnosti smluvní pokuty nepředkládá žádný důkaz, upomínka prokazuje pouze dodatečnou lhůtu k zaplacení, nikoli splatnost, obdobně je tomu i se smluvními pokutami. K námitce absence řádného zmocnění osoby jednající za [právnická osoba] při rubopisu směnky uvedla, že žalovanému svědčí pouze námitka co do nepřetržitosti rubopisu nikoli „co do vztahu mezi jednající osobou v plné moci.“ Dále původní žalobkyně poukázala na skutečnost, že na společnost [právnická osoba], byl prohlášen konkurs a že „na základě postupných smluv přešla směnka i tedy kauzální pohledávka na původního žalobce“ a předložila soudu oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021, k němuž žalovaný uvedl, že bylo vystaveno bankou a nikdy mu nebylo doručeno.

4. Při jednání konaném dne 19. 9. 2022 byl žalovaný soudem vyzván k doplnění tvrzení a důkazů k námitce nesprávného vyplnění blankosměnky a k tomu, aby specifikoval, jaká směnečná suma měla být do listiny vyplněna. Žalovaný doplnil, směnka byla nesprávně vyplněna co do částky 1 900 000 Kč, neboť v tomto rozsahu se jednalo o smluvní pokutu, která je neplatná. Dále uvedl, že mu není známo, „co žalobce do směnky doplnil“ a vyjádřil názor, že „povinnost žalobce vysvětlit strukturu směnečné sumy vyplývá jak z hmotně právních tak procesně právních povinností.“ Žalovaný žádnou smluvní povinnost neporušil a smluvní pokuta není platná.

5. Na základě provedeného dokazování (směnkou, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021, smlouvou o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 4. 7. 2019, ujednáním o údajích na směnce č. [Anonymizováno] o převzetí a vyplnění směnky ze dne 4. 2. 2020, dohodou o uznání dluhu ze dne 21. 5. 2021, výzvou k úhradě dluhu ze dne 17. 5. 2021, dopisem žalovaného ze dne 16. 6. 2021) soud prvního stupně uzavřel, že sporná směnka zajišťovala Smlouvu o úvěru – investiční úvěr č. [Anonymizováno]. Původní žalobkyně nabyla směnku rubopisem a prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2020 vstoupila také do práv věřitele ze smlouvy o úvěru. Postoupení bylo společnosti [právnická osoba]. oznámeno bankou dne 15. 1. 2021 a žalovaný se o něm dozvěděl nejpozději prostřednictvím usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, č. j. 76 Cm 58/2021-64, jímž byl připuštěn vstup současné žalobkyně do řízení na místo původní žalobkyně.

6. Právně soud věc posoudil podle ust. čl. I § 75, § 28 odst. 1 a 2, § 30, § 11, § 16, § 78 a § 48 odst. 1 ZSŠ. Uvedl předně, že žalovanému jako směnečnému rukojmí svědčí kauzální námitky, neboť směnku podepsal jednak za společnost [právnická osoba]., která byla výstavcem směnky, jako její jednatel a zároveň ji podepsal jako ručitel. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2605/2007, ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 4087/2013 a ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 29 Cdo 2134/2021) uvedl, že oba směneční dlužníci tak mají uzavřenu s remitentem smlouvu o podmínkách a způsobu vyplnění blankosměnky a rukojmí je proto oprávněn k uplatnění týchž kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, které příslušely výstavci na základě dohody o vyplňovacím právu. Spornou směnku soud vyhodnotil jako formálně bezvadnou, platnou a splatnou. Žalobkyni svědčí aktivní legitimace, neboť směnka na ni byla převedena nepřetržitou řadou indosamentů. Ohledně námitky neplatnosti rubopisu pro absenci řádného zmocnění za [právnická osoba]. soud uvedl, že žalovaný je oprávněn zkoumat pouze správnost řady indosamentů, nikoli však podpisy indosantů.

7. K výhradě žalovaného, že žalobkyně nespecifikovala položky, které směnečná suma obsahuje, soud s odkazem na důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1650/2007 zdůraznil, že žalobkyně je majitelem formálně bezvadné, platné a splatné směnky a je to žalovaný, který má povinnost tvrdit a svá tvrzení prokazovat, a to i v případě, že uplatní negativní tvrzení.

8. Ohledně námitek, že dlužník není v prodlení se splněním dluhu, neboť žalobkyně nesdělila žalovanému navzdory jeho žádosti číslo účtu k uhrazení dluhu, dále, že postoupení pohledávek žalovanému ani společnosti [právnická osoba] nebylo doloženo a že žalobkyně nespecifikovala ani nedoložila položky, z nichž se směnečná suma skládá, soud uzavřel, že nebylo prokázáno, že tím žalobkyně (ať již původní či současná) jednala ke škodě žalovaného. Shora označené námitky jsou mimo to nepodstatné, neboť žalovaný podepsal za společnost [právnická osoba] dohodu o uznání dluhu ze dne 21. 5. 2021, kde jsou pohledávky vyčísleny a to včetně smluvních pokut ve výši 1 900 000 Kč ke každé z uvedených smluv o úvěru. Součástí dohody o uznání dluhu je pak tabulka, která obsahuje výčet povinností dlužníka a výčet možných porušení smluv, když tato obsahuje 38 porušení a celková výše smluvní pokuty tak činí 1 900 000 Kč (38 x 50 000 Kč). Tvrzení žalovaného, že smlouva o úvěru nebyla porušena způsoby uvedenými v příloze dohody o uznání dluhu a tedy právo na úhradu smluvních pokut nevzniklo, nebylo prokázáno.

9. K námitce, že žalovaná částka 500 000 Kč připadá na smluvní pokutu, která „neexistuje“, neboť smlouva o úvěru nebyla porušena, soud uvedl, že neexistence smluvní pokuty nebyla prokázána, tato smluvní pokuta a její výše je uvedena v dohodě o uznání dluhu, která byla podepsána žalovaným jako jednatelem společnosti [právnická osoba]. Soud tak neshledal důvod o oprávněnosti smluvní pokuty pochybovat. Nebylo prokázáno, že by ve smlouvě o úvěru byla ujednání, která by nebyla běžně v obdobných smlouvách užívána, ani to, že by věřitel postupoval nestandardně ve vztahu k porušení povinností dlužníkem. Soud proto nepřisvědčil ani námitce neplatnosti ujednání o smluvní pokutě.

10. K námitkám vztahujícím se k údaji data splatnosti směnky soud uvedl, že žalovaný neprokázal jeho vyplnění v rozporu s dohodou, podle níž nesmí být toto datum dřívější než pět dnů od vyplnění směnky. Datum výzvy k úhradě dluhu nesvědčí o tom, kdy byla směnka vyplněna – mohlo to být kdykoli (nejméně 5 dnů) před datem 17. 5. 2021 (datum splatnosti směnky). To, že byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu výzvou, jenž je datována stejným dnem jako splatnost směnky, svědčí pouze o tom, že směnka se stala splatnou, nebylo na ni hrazeno a věřitel žádá úhradu směnečné sumy. Vztah mezi výzvou k plnění dluhu a datem vyplnění směnky není žádný. Pokud jde o námitku, že směnka se stala splatnou dříve, než smluvní pokuta ve výši 1 900 000 Kč, jejíž splatnost nastala dle dohody o uznání dluhu až 31. 5. 2021, soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalovaný neprokázal, že by žalovaná částka ve výši 500 000 Kč připadla právě na smluvní pokutu, není důvod žalobkyni tuto částku nepřiznat, a to včetně příslušenství od data splatnosti směnky.

11. Soud uzavřel, že údaje doplněné do směnky, tedy směnečnou sumu ve výši 4 504 701 Kč, datum splatnosti 17. května 2021 a platební místo v Brně, byl věřitel na základě dohody o vyplnění směnky (ujednání o údajích na směnce [Anonymizováno], o převzetí a vyplnění směnky) oprávněn vyplnit, když práva ze směnky na něj přešla indosací směnky a smlouvou o postoupení pohledávky na něj přešla rovněž všechna práva vyplývající ze smlouvy o úvěru, včetně oprávnění vyplnit na směnce chybějící údaje. Žalobkyně vstoupila také do práv a povinností svého právního předchůdce, který byl současně předchozím majitelem směnky, a žalovanému proto zůstaly zachovány všechny námitky, které měl proti poslednímu majiteli směnky. Předloženou směnku soud vyhodnotil jako platnou vlastní směnku obsahující veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 ZSŠ. Protože žalovaný neprokázal že by směnka byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplnění směnky a neprokázal ani neoprávněnost nároku žalobkyně z jiného důvodu, rozhodl soud o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.

12. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a rozhodl, že směnečný platební rozkaz se ruší a žalovanému se přiznává právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že se jednalo o zajišťovací směnku. Zajištěnou pohledávku není možné po žalovaném jako směnečném rukojmí vymáhat s ohledem na ust. § 1883 o. z., podle něhož postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže. Pod pojem „zajištění jiným způsobem“ je třeba podřadit i zajištění směnkou. Postoupení zajištěné pohledávky ze společnosti [Anonymizováno] na společnost [právnická osoba] nebylo žalovanému nikdy bankou oznámeno nebo společností [právnická osoba] doloženo. Vůči žalovanému tak nelze vymáhat plnění ze zajišťovací směnky, i když je platná. Původní žalobce k okamžiku vydání směnečného platebního rozkazu neměl aktivní legitimaci. Tento fakt nelze zhojit dalším postoupením pohledávky.

13. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek jako věcně správný potvrzen a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

15. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud spornou směnku jako platnou vlastní směnku, obsahující zákonné náležitosti vymezené ustanovením čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobkyni, která se stala majitelem směnky na základě nepřetržité řady rubopisů, proti žalovanému jako rukojmímu za výstavce směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28, a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 4 504 701 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze, s tím, že žalobou byl uplatněn pouze nárok na zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím.

16. Základem procesní obrany žalovaného bylo jeho tvrzení, že původní žalobkyně není aktivně legitimována k vymáhání směnečné pohledávky, neboť mu nebylo oznámeno ani prokázáno postoupení pohledávky, která byla směnkou zajištěna.

17. V řízení bylo prokázáno, že sporná směnka byla vystavena jako blankosměnka k zajištění pohledávek remitenta vůči výstavci ze Smlouvy o úvěru – Investiční úvěr č. [Anonymizováno], a to jistiny úvěru ve výši 7 000 000 Kč, úroků, poplatků, nákladů, odškodnění, výdajů, náhrad škody, smluvních pokut i bezdůvodného obohacení až do celkové výše 14 000 000 Kč. Podle listiny označené jako Ujednání o údajích na směnce [Anonymizováno] o převzetí a vyplnění směnky ze dne 4. 2. 2020, které podepsal žalovaný jednak jako osoba jednající za společnost [právnická osoba]. jako výstavce směnky, jednak jako směnečný rukojmí, udělil výstavce remitentovi pro případ porušení smlouvy o úvěru, zejména pokud bude v prodlení s úhradou jakýchkoliv zajištěných dluhů vůči bance, oprávnění doplnit do blankosměnky směnečnou sumu včetně měny, v níž má být proplacena, a to tak, že nesmí převyšovat výši zajištěných dluhů splatných do vyplnění směnky, může být však nižší, dále doplnit datum splatnosti směnky, které nesmí být dřívější než 5 dnů ode dne doplnění směnky, a údaj o místě placení, kterým bude [adresa]. Dopisem ze dne 15. 1. 2021 oznámila [právnická osoba]. společnosti [právnická osoba]., postoupení pohledávek ze Smlouvy o úvěru – revolvingový úvěr [Anonymizováno] uzavřené dne 4. 7. 2019 a pohledávek ze Smlouvy o úvěru – investiční úvěr [Anonymizováno] uzavřené dne 30. 6. 2016 na společnost [právnická osoba] a vyzvala ji, aby pohledávky z úvěrových smluv i ze zajištění ve formě směnečného rukojemství bylo poskytnuto přímo postupníkovi. V Dohodě o uznání dluhu uzavřené dne 21. 5. 2021 mezi [právnická osoba] jako věřitelem a společností [právnická osoba]. jako dlužníkem uznal dlužník, za něhož opět jednal žalovaný, závazek ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené dne 4. 7. 2019 mezi [právnická osoba]. jako věřitelem a uvedenou společností jako dlužníkem (Pohledávka 1) a dále závazek ze smlouvy o úvěru – investiční úvěr č. [Anonymizováno] uzavřené mezi týmiž subjekty dne 30. 6. 2016 (Pohledávka 2). Podle čl. I bodu 3 dohody byly shora uvedené nároky na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a současným věřitelem jako postupníkem dne 16. 12. 2020 v celém rozsahu postoupeny na postupníka. Podle čl. I bodu 4 dohody ke dni uzavření dohody činila výše Pohledávky 2 celkem 4 513 050 Kč a sestávala z jistiny po splatnosti ve výši 2 458 000 Kč s příslušenstvím ve výši 32 100,56 Kč. Věřitel z Pohledávky 2 dále nárokuje smluvní pokutu ve výši 1 900 000 Kč, jejíž výpočet tvoří přílohu č. 2 dohody. Smluvní strany se dohodly, že splatnost smluvní pokuty nastává 10 dnů po podpisu této smlouvy. Z titulu Pohledávky 2 tak věřitel nárokuje po dlužníkovi částku 4 390 100,56 Kč se smluvním úrokem ve výši 6,82 % p. a. z částky 2 458 000 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 2 458 000 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení. Dopisem ze dne 17. 5. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného jako směnečného avalistu k zaplacení částky 4 504 701,95 Kč ze směnky vlastní vystavené dne 4. 2. 2020 společností [právnická osoba]. na řad [právnická osoba]. na částku 6 181 751,16 Kč splatnou dne 17. 5. 2021. Dopisem ze dne 8. 6. 2021 byl žalovaný opětovně vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení částky 4 504 701 Kč ze směnky vlastní vystavené dne 4. 2. 2020 společností [právnická osoba]. na řad [právnická osoba]. na částku 4 504 701,95 Kč splatnou dne 17. 5. 2021 s tím, že předchozí výzva obsahovala nesprávný údaj o tom, že směnečná suma činí 6 181 751,16 Kč.

18. Námitku nedostatku aktivní legitimace původní žalobkyně soud prvního stupně správně vyhodnotil jako nedůvodnou. Prvopisem sporné směnky bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] se stala jejím majitelem na základě rubopisu ve smyslu ust. čl. I § 11 odst. 1 a § 77 odst. 1 ZSŠ a nabyla tak veškerá práva z tohoto cenného papíru plynoucí (čl. I § 14 odst. 1, § 77 odst. 1 ZSŠ). Poukaz žalovaného na ustanovení § 1883 o. z., podle něhož postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže, není v posuzované věci přiléhavý. Citované ustanovení upravuje otázku placení zajištěné pohledávky (nikoli placení směnky jako prostředku zajištění) a vyplývá z něho, že osoba poskytující zajištění, které nebylo postoupení pohledávky notifikováno, se svého závazku zprostí plněním postupiteli. O takovou situaci se v posuzované věci nejedná, neboť převzetím směnečného rukojemství se žalovaný zaručil za zaplacení směnky, nikoli směnkou zajištěné pohledávky (která navíc nebyla postupiteli ani postupníkovi ani zčásti uhrazena). Směnečný závazek je závazkem zcela samostatným, a to bez zřetele na zajišťovací funkci směnky. Již v usnesení ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 33 Odo 202/2002 Nejvyšší soud přijal závěr, že i když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá. Směnka plnící zajišťovací funkci není k zajištěnému závazku ani akcesorická, ani subsidiární. Směnka, lhostejno v jaké funkci, stojí ve vztahu k jiným závazkům vždy v postavení zcela samostatného, na souvisejícím obecném závazku zcela nezávislého závazku. To v poměrech posuzované věci znamená, že nebylo povinností [právnická osoba]., oznamovat žalovanému jako směnečnému avalistovi, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o investičním úvěru (dlužníkovi byla tato skutečnost notifikována dopisem remitenta ze dne 15. 1. 2021). Povinností žalovaného, který se převzetím směnečného rukojemství zaručil za zaplacení směnky (čl. I § 30 odst. 1, § 77 odst. 3 ZSŠ), nikoli za zaplacení směnkou zajištěného dluhu, bylo plnit majiteli směnky, který prokáže své právo předložením prvopisu směnečné listiny (čl. I § 16 odst. 1, § 77 odst. 1 ZSŠ). Námitka tedy není důvodná.

19. Obstát nemohla ani námitka, že původní žalobkyně nesdělila žalovanému číslo účtu, na něž měla být směnečná suma uhrazena, a žalovaný proto není v prodlení s jejím zaplacením. Sporná směnka se stala splatnou dne 17. 5. 2021 a povinností výstavce bylo uhradit ji uvedeného dne na adrese platebního místa, a to v hotovosti. Platná právní úprava nepředpokládá bezhotovostní placení směnky a tedy ani neukládá jejímu majiteli povinnost, jejíž nesplnění žalovaný namítal.

20. Další okruh námitkových tvrzení se vztahoval k porušení ujednání o vyplnění blankosměnky. Žalovaný v této souvislosti zejména uvedl, že do směnky byla „minimálně neoprávněně doplněna částka 1 900 000 Kč za smluvní pokuty.“ K tomu je třeba předeslat, že žalovaný byl jednou ze stran smlouvy označené jako Ujednání o údajích na směnce [Anonymizováno] o převzetí a vyplnění směnky ze dne 4. 2. 2020 a tedy mu obrana zakládající se na jeho vztazích k remitentovi vyplývajících z této smlouvy náleží, a to i vůči původní žalobkyni, na níž byla postoupena pohledávka remitenta ze smlouvy o investičním úvěru. Totéž platí, pokud jde o převod směnkou zajištěné pohledávky na současnou žalobkyni. Námitka nesprávného vyplnění blankosměnky co do údaje směnečné sumy nicméně nemohla být úspěšná, neboť její součástí nebylo tvrzení o tom, jaká jiná (správná) částka měla být do blankosměnky vyplněna. K výtce žalovaného, že žalobkyně (její procesní předchůdkyně) nevyhověla jeho žádosti, aby specifikovala, z jakých pohledávek sestává směnečná suma, je nutno uvést, že takovou povinnost majiteli směnky žádný právní předpis neukládá. Soudní praxe je jednotná v závěru, že břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu tíží žalovaného, nikoli žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12.2015, sp. zn. 31 Cdo 4087/2013). V posuzované věci byla mimo to výše směnkou zajištěné pohledávky podrobně specifikována v dohodě o uznání dluhu ze dne 21. 5. 2021, kterou za výstavce směnky podepsal žalovaný. Uvedená dohoda také vyvrací jeho tvrzení, že smlouva o investičním úvěru nebyla dlužníkem porušena a právo na zaplacení smluvních pokut proto nevzniklo. Jak je níže uvedeno, prostřednictvím námitek vztahujících se k povinnosti hradit smluvní pokuty se nadto žalovaný nemohl ubránit své povinnosti zaplatit žalobou požadovanou část směnečného peníze.

21. Vedle námitky neexistence práva na zaplacení smluvních pokut vznesl žalovaný také námitku neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, kterou odůvodnil tím, že vznik povinnosti k jejímu zaplacení je vázán jednak na subjektivní kritéria na straně věřitele a na jeho vůli, nikoli na chování dlužníka. Uvedená obrana (stejně jako námitka neexistence smluvní pokuty) by mohla být relevantní v případě, že by žalovaný tvrdil a prokázal, že pohledávka ze sporné směnky či ze smlouvy o investičním úvěru byla v rozsahu, převyšujícím smluvní pokutu (tedy částku 1 900 000 Kč) již uhrazena, či zanikla jiným způsobem. V takovém případě by bylo na místě zabývat se (na podkladě včasných, přípustných a řádně odůvodněných námitek) tím, zda byla dohoda o smluvní pokutě mezi výstavcem směnky a remitentem platně sjednána a zda právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na její zaplacení. O takovou situaci se však v posuzované věci nejednalo.

22. Obstát nemohla ani námitka nesprávného vyplnění údaje data splatnosti, kterou žalovaný odůvodňoval tím, že směnka se stala splatnou dne 17. 5. 2021, tedy ve stejný den, kdy je datována výzva původní žalobkyně k úhradě dluhu. Jak vyplývá z obsahu dohody o vyplnění blankosměnky, výstavce směnky udělil remitentovi oprávnění doplnit do ní (mimo jiné) datum splatnosti, které nesmí být dřívější než 5 dnů ode dne doplnění směnky. Údaj splatnosti směnky tedy nijak nesouvisí s datem výzvy k jejímu zaplacení, v důsledku čehož ani tato námitka nemohla zprostit žalovaného povinnosti, která mu byla uložena směnečným platebním rozkazem. Ohledně tvrzení, že datum splatnosti směnky předchází datu splatnosti pohledávek zajištěných směnkou, odvolací soud uvádí, že podle dohody o uznání dluhu ze dne 21. 5. 2021 se směnkou zajištěné pohledávky staly splatnými již dne 3. 12. 2020, a to vyjma smluvních pokut, jejichž splatnost nastala 10 dnů po podpisu dohody. Ke dni vydání směnečného platebního rozkazu byly tedy veškeré pohledávky ze smlouvy o úvěru včetně smluvních pokut splatné.

23. Ohledně námitky, kterou žalovaný zpochybňoval oprávnění osoby, jež jménem banky podepsala první indosament, soud prvního stupně správně uzavřel, že s ohledem na ust. čl. I § 40 odst. 3 a § 77 odst. 1 ZSŠ žalovanému tato námitka nenáleží. Směnečný dlužník je při placení směnky povinen zkoumat správnost řady indosamentů, nikoli však podpisy indosantů.

24. Z důvodů, které jsou shora vyloženy, odvolací soud napadený rozsudek, jímž bylo rozhodnuto o ponechání směnečného platebního rozkazu a o náhradě nákladů námitkového řízení, jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů tohoto řízení v celkové výši 12 826 Kč, sestávající z odměny za jeden úkon právní služby (účast na jednání) ve výši 10 300 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., z jedné paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 2 226 Kč.

Poučení