12 Cmo 4/2023 - 170

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň JUDr. Evy Hodanové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] (dříve [Anonymizováno]), narozená dne [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 27. července 2022, č. j. 55 Cm 31/2021 - 98 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 65 908 Kč.

III. Ve výroku III. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že Česká republika nemá proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 59 020 Kč.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně v plném rozsahu zrušil jím vydaný směnečný platební rozkaz č. j. 55 Cm 31/2021-14 (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady námitkového řízení ve výši 47 800 Kč (výrok II.) a dále nahradit státu náklady řízení ve výši 5 847 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se domáhal zaplacení částky 400 000 Kč s odůvodněním, že je majitelem blankosměnky vlastní vystavené žalovanou v [adresa] na jeho řad. Žalobce v souladu s vyplňovacím prohlášením vyplnil směnku na směnečný peníz 400 000 Kč se splatností 5. 10. 2018. Směnka nebyla žalovanou zaplacena. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podala žalovaná včasné námitky, v nichž uvedla, že sporná směnka byla v plné výši uhrazena. Žalobce jako postupitel uzavřel dne 2. 6. 2020 se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení směnečné pohledávky. Dne 11. 6. 2020 uzavřela žalovaná s postupníkem dohodu o zaplacení, kterou se zavázala uhradit částku 400 000 Kč ve splátkách. SMS zprávou ze dne 11. 8. 2020 žalobce postoupení pohledávky potvrdil, když uvedl: „Ahoj [Anonymizováno], smlouvu pro vyrovnání má zástupce firmy [právnická osoba], [Anonymizováno]“. Skutečnost, že žalobce předal směnku k vymáhání postupníkovi, potvrdil i žalobce při podání vysvětlení v trestním řízení. Žalovaná uvedla data a výši jednotlivých splátek v celkové výši 400 000 Kč, která odpovídá směnečné sumě. Pokud soud věc posoudí tak, že směnečná suma nebyla uhrazena žalobci, namítla žalovaná, že směnka byla uhrazena podle § 1935 o. z. pomocí třetí osoby, kterou žalobce k tomu pověřil, a to prostřednictvím postupníka. Dále žalovaná namítla, že soudu nebyl předložen prvopis směnky, ale pouze její kopie, žalobce není aktivně legitimován z důvodu postoupení pohledávky, směnkou zajištěná pohledávka ze smlouvy o úvěru byla uhrazena, podle smlouvy o vyplňovacím právu směnečném ze dne 16. 6. 2017 nebyl žalobce oprávněn doplnit do směnky „jakoukoli sumu, než v době vyplnění směnky činila pohledávka ze smlouvy o úvěru.“ Pokud byla po dohodě žalobce s postupníkem uhrazena částka 400 000 Kč, je zřejmé, že byla uhrazena v souvislosti se smlouvou o úvěru a proto dluh z této smlouvy zanikl. Za postoupení pohledávky obdržel žalobce od postupníka úplatu v hotovosti. Pokud byla postupována směnka, měl ji žalobce předat postupníkovi a vyznačit na ni rubopis, což však neučinil, směnku si ponechal a dluh po žalované opětovně vymáhá. Navíc sám žalované prostřednictvím SMS dne 11. 8. 2020 sdělil, že úhradu směnky má plně v moci postupník. Rovněž v trestním řízení uvedl, že předal pohledávku postupníkovi. Žalobkyně namítla nepoctivost jednání žalobce, nepoctivé udržování protiprávního stavu, zjevné zneužití práva a „trestněprávní přesahy“ jednání žalobce.

2. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle ustanovení § 444 odst. 1 občanského zákoníku, § 11 odst. 1 a § 14 odst. 1 zákona směnečného a šekového. Předmětnou směnku posoudil jako platnou vlastní směnku se všemi náležitostmi podle § 75 a násl. ZSŠ.

3. Námitka nepravosti směnky byla vyvrácena znaleckým posudkem [Anonymizováno], jímž bylo prokázáno, že směnka předložená žalobce je originálem, zatímco směnka předložená žalovanou je kopií směnečné listiny.

4. K námitce nedostatku aktivní legitimace žalobce provedl soud důkaz smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2020, uzavřenou mezi žalobcem jako postupitelem a společností [právnická osoba], z níž zjistil, že předmětem postoupení byla pohledávka postupitele ve výši 400 000 Kč ze směnky vlastní za dlužníkem [Anonymizováno]. Na základě zjištění učiněného z předmětné směnky a ze smlouvy o postoupení pohledávky soud uzavřel, že nelze přisvědčit žalované, že žalobce není k projednávané věci aktivně legitimován. Její tvrzení, že žalobce nedrží originál směnky, bylo znaleckým posudkem vyvráceno, směnka není opatřena indosamentem, který je podle ust. § 11 odst. 1 ZSŠ jediným způsobem převodu práv ze směnky na řad. Protože smlouvou o postoupení pohledávky nelze práva z takové směnky převést, je irelevantní i tvrzení žalobce, že takovou smlouvu nepodepsal. Námitku nedostatku aktivní legitimace žalobce proto soud shledal nedůvodnou.

5. Ohledně námitky zaplacení směnečné sumy prostřednictvím žalobcem zmocněné osoby (zástupce společnosti [právnická osoba] [Anonymizováno]) soud z dohody o zaplacení – splátkového kalendáře ze dne 11. 6. 2020, SMS zprávy žalobce ze dne 11. 8. 2020, z příjmových pokladních dokladů, z výpovědi svědka [Anonymizováno] a z generální plné moci ze dne 1. 8. 2010 zjistil, že žalovaná byla oslovena [Anonymizováno], který vystupoval jako zástupce žalobce k vymáhání pohledávky ze směnky vlastní vystavené žalovanou na částku 400 000 Kč. Svědek [Anonymizováno] vypověděl, že žalobce zná a oslovil ho, aby mu pomohl při vymáhání směnky. Na základě toho uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] smlouvu o splátkách směnečné sumy, na jejímž základě uhradila celou směnečnou sumu, jak bylo zjištěno z příjmových pokladních dokladů a dokladu o úhradě částky 30 000 Kč na dohodě o zaplacení. Zaplacení směnky bylo zjištěno i z potvrzení ze dne 27. 4. 2021, předloženého svědkem Vilímem, podle něhož tímto dokladem potvrdil zástupce společnosti [právnická osoba] [adresa] Vilím, že dluh 400 000 Kč byl v plné výši zaplacen a zároveň byla žalované předána směnka, o které se žalovaná domnívala, že je originálem předmětné vlastní směnky. Jak dále vyplynulo z výpovědi svědka [Anonymizováno], tento disponoval veškerými informacemi týkajícími se směnečného vztahu mezi žalobcem a žalovanou založeného spornou směnkou včetně listin s tímto závazkem spojených.

6. Na základě takto provedeného dokazování soud uzavřel, že žalobce vyvolal u žalované vlastním jednáním domněnku, že zmocnil společnost [právnická osoba] zastoupenou [Anonymizováno] k právnímu jednání, a to vymáhání pohledávky ze sporné směnky. Na základě tohoto jednání pak žalovaná uzavřela dohodu o splátkách a směnečnou sumu ve splátkách uhradila. Uvedený závěr vyplývá i z SMS komunikace, zejména pak ze zprávy žalobce ze dne 11. 8. 2020, v níž žalobce žalované sdělil, že „smlouvu pro vyrovnání má v rukou zástupce firmy [právnická osoba] I pokud by nebyla mezi žalobcem a společností [právnická osoba] uzavřena dohoda, na základě které by společnost byla oprávněna převzít od žalované ve splátkách směnečnou sumu, žalobce se s ohledem na to, že vyvolal u žalované domněnku zmocnění společnosti [právnická osoba], nemůže dovolat nedostatku tohoto zmocnění (§ 444 odst. 1 o. z.). Z komunikace mezi žalobcem a žalovanou a z výpovědi svědka [Anonymizováno] vyplynulo, že žalovaná byla v dobré víře a rozumně předpokládala, že takové zmocnění bylo společnosti [právnická osoba] skutečně uděleno, když zástupce společnosti [Anonymizováno] disponoval veškerými informacemi a listinami o směnečné pohledávce, jakož i žalobce žalovanou informoval SMS zprávami o tom, že smlouvu pro vyrovnání má v rukou zástupce společnosti. Soud proto vyhodnotil námitku zaplacení směnečné sumy jako důvodnou a na jejím základě směnečný platební rozkaz v plném rozsahu zrušil. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na to, že žalovaná měla v námitkovém řízení plný úspěch.

7. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že směnečný platební rozkaz bude potvrzen a bude mu přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Namítl, že se svědkem [Anonymizováno] skutečně o možnosti vymáhání pohledávky za žalovanou komunikoval a na jeho žádost mu poskytl kopii směnky, avšak k finální domluvě o tom, že vymáhat jménem žalobce může a za jakých podmínek, nikdy nedošlo. K aplikaci ustanovení § 444 o. s. ř. uvedl, že aby zmocnění mělo vůči třetím osobám tímto ustanovením předvídané účinky, musí být kumulativně splněno několik podmínek. První podmínkou je vyvolání představy jako právní skutečnosti, resp. právního jednání, druhou podmínkou je, že představu vyvolá domněle zastoupený, v daném případě žalobce a třetí podmínkou je příčinná souvislost mezi vyvoláním domněnky zastoupení a chováním domnělého zmocnitele. Podle přesvědčení žalobce tyto podmínky nebyly naplněny. S podrobnou argumentací zdůraznil, že žalobkyně uzavřela dne 11. 6. 2020 dohodu o zaplacení – splátkový kalendář v situaci, kdy objektivně nemohla být v dobré víře a nemohla rozumně předpokládat, že pohledávku ze směnky bude hradit k rukám třetí osoby. Žádné vlastní jednání ve vztahu k žalované, z něhož by mohla usuzovat, že zmocnil společnost [právnická osoba], k přijímání finančních prostředků jeho jménem, žalobce neučinil, a pokud tak činil svědek Vilím bez jeho souhlasu a vědomí, nelze to žalobci přičítat k tíži. Navíc žalovaná je osobou, která dlouhodobě podniká v oboru financí, tedy osobou orientující se v základní právní terminologii a v ekonomicko-právních záležitostech. Měla si rovněž všimnout, že podpis žalobce na smlouvě o postoupení pohledávek není jeho pravým podpisem. Ze zprávy žalobce ze dne 11. 8. 2020 nevyplývá, že by žalobce informoval žalovanou o tom, že pohledávku ze směnky postoupil, ani že by žalované sdělil, že ji může hradit k rukám třetí osoby. Žalobci není rovněž zřejmé, z jakého důvodu byl směnečný platební rozkaz zrušen v plném rozsahu, když žalovaná netvrdila, že by uhradila i směnečný úrok a směnečnou odměnu, ani to, proč soud přistoupil ke zkoumání pravosti směnky. Nevidí proto důvod, aby nesl náklady na zpracování znaleckého posudku. V podání ze dne 29. 3. 2023 žalobce s odkazem na ustanovení § 1951 o. z. a judikaturu vztahující se k výkladu ustanovení § 562 obč. zák. dále doplnil, že svědek Vilím nikdy nepředložil žalované žádné potvrzení o tom, že je oprávněn přijmout od ní plnění. Dluh žalované vůči žalobci proto nezanikl.

8. Žalovaná podala odvolání proti výrokům II. a III. rozsudku a navrhla jejich změnu tak, aby bylo žalobci uloženo zaplatit jí náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 59 908,60 Kč, dále, aby žalobci bylo uloženo zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 12 847 Kč. Navrhla rovněž doplnění rozsudku o výrok IV., jímž by bylo rozhodnuto o vrácení zálohy na náklady znaleckého posudku ve výši 7 000 Kč. Soudu prvního stupně vytkla, že nepřihlédl k jejímu podání ze dne 28. 7. 2022, jímž provedla vyčíslení nákladů řízení, a zkrátil ji tak na náhradě nákladů řízení o částku 9 346,60 Kč. Nesprávně soud také určil výši tarifní hodnoty dle ust. § 8 odst. 1 AT, neboť do tarifní hodnoty nezahrnul směnečnou odměnu. Ohledně výroku III. napadeného rozsudku uvedla, že nevidí důvod, proč by měla být povinna cokoliv hradit na nákladech znaleckého posudku.

9. Ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhla žalovaná, aby byl napadený rozsudek ve výroku I. potvrzen. Zrekapitulovala obsah výpovědi svědka [Anonymizováno] i SMS zpráv žalobce ze dne 10. 6. 2020 a 11. 8. 2020, z nichž plyne, že žalobce byl minimálně srozuměn s vymáháním pohledávky prostřednictvím svědka a bylo mu známo i to, že jejich první schůzka se má uskutečnit v [Anonymizováno] dne 11. 8. 2020. Ve světle uvedených skutečností se jeví jako účelové a nepravdivé tvrzení žalobce o tom, že v době, kdy žalovaná uzavřela s [právnická osoba], splátkový kalendář, neměla od žalobce žádnou informaci a nemohla být v dobré víře. Pro věc pak není relevantní, zda další SMS zpráva byla odeslána před nebo po uzavření dohody o vymáhání, neboť žalobce při započetí vymáhání musel potvrdit žalované skutečnost o možnosti hradit třetí osobě, když dle výpovědi svědka Vilíma toto žalovaná nechtěla bez potvrzení žalobce činit. Navíc předmětná druhá SMS byla doručena dne 11. 8. 2020, což se víceméně kryje s okamžikem započetí úhrad žalovanou. Soud prvního stupně tak v tomto ohledu správně zjistil skutkový stav a věc správně právně posoudil, když vyslovil jednoznačný právní názor o tom, že žalobce vyvolal u žalované domněnku, že zmocnil [Anonymizováno] (resp. [právnická osoba]) k vymáhání pohledávky. Žalovaná ke svému vyjádření připojila usnesení Policie ČR, [Anonymizováno] ze dne 28. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno] a odkázala na odůvodnění tohoto rozhodnutí. Ohledně výhrady žalobce vztahující se k nepřiznání směnečné odměny a směnečného úroku uvedla, že možnost jejich úhrady se váže „k užití postihu“, který je však možno vykonat jen v případě, že směnka nebyla zaplacena. Vzhledem k tomu, že žalobcem byla zažalována již uhrazená směnka, nárok na zaplacení úroku a směnečné odměny nevznikl. Soudu prvního stupně dále vytkla, že žalobce neměl být zavázán k úhradě poměrné části nákladů znaleckého posudku, ale měla mu být uložena povinnost hradit celou částku těchto nákladů, neboť nebyl ve věci ani zčásti úspěšný.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil na základě jím zopakovaného dokazování.

11. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 6. 2017 bylo zjištěno, že dne 16. 6. 2017 byla mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako dlužnicí uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 400 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr ve sjednané lhůtě vrátit a zaplatit úroky ve výši 10 % z celkové částky úvěru ročně.

12. Dne 16. 6. 2017 byla mezi účastníky řízení uzavřena též smlouva o směnečném právu vyplňovacím, podle níž žalovaná téhož dne vystavila za účelem zajištění pohledávky žalobce ze smlouvy o úvěru blankosměnku, neobsahující údaje o výši směnečné sumy a datu splatnosti. Žalovaná udělila žalobci oprávnění chybějící údaje na blankosměnku doplnit za podmínek a způsobem v dohodě uvedeným.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávky odvolací soud zjistil, že jako postupitel je v ní označen žalobce, jako postupník společnost [právnická osoba], předmětem smlouvy je dle čl. I postoupení pohledávky postupitele ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím ze směnky vlastní za dlužníkem [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa]. Právním titulem pohledávky je směnka ze dne 16. 6. 2017. Podle prohlášení postupitele v čl. 2 smlouvy pohledávky nebyla postoupena třetí osobě, není vymáhána třetí osobou ani žalována u soudu a dlužník nemůže proti pohledávce provést započtení. Podle čl. 3 smlouvy dohodli účastníci úplatu ve výši 33 %. Smlouva je datována v Čáslavi dne 2. 6. 2020, její originál je opatřen podpisy obou smluvních stran, přičemž žalobce pravost svého podpisu na této listině popřel. Jím předložená kopie téže smlouvy podpis postupitele neobsahuje.

14. Z dohody o zaplacení – splátkového kalendáře ze dne 11. 6. 2020 soud zjistil, že jako dlužník je na smlouvě označena žalovaná, jako věřitel žalobce zastoupený na základě plné moci společností [právnická osoba], „zastoupenou z plné moci jednatele pověřenými zástupci“. Žalovaná prohlásila, že ke dni podpisu dohody dluží věřiteli částku 400 000 Kč „od roku 16. 6. 2017 do zaplacení“ a zavázala se ji splácet v pravidelných měsíčních splátkách nejméně ve výši 50 000 Kč, a to vždy do 30. dne v měsíci, počínaje červencem 2020. Splátky měly být hrazeny v hotovosti k rukám zástupce věřitele. Dohoda obsahuje rovněž údaj, podle něhož byla dne 30. 7. 2020 zaplacena částka 30 000 Kč.

15. Z e-mailové zprávy, která byla dne 5. 8. 2020 odeslána žalobci z adresy [e-mail] a jejíž odesílatel je označen jako [Anonymizováno], bylo zjištěno, že obsahuje žádost o podpis a vrácení přílohy zprávy, a to smlouvy o postoupení pohledávky. V reakci na to žalobce ve své zprávě ze dne 6. 8. 2020 uvedl, že toto nemůže podepsat, protože se mu nelíbí termín „postoupení směnky“, dohoda je, že zastupování pro vymožení pohledávky, a nesouhlasí ani s výší úplaty.

16. E-mailovou zprávou ze dne 11. 8. 2020 žalobce oznámil žalované, že „smlouvu pro vyrovnání má v rukách zástupce firmy [Anonymizováno].“ 17. Z příjmových pokladních dokladů bylo zjištěno, že žalovaná uhradila společnosti [právnická osoba] dne 21. 8. 2020 částku 30 000 Kč, dne 16. 9. 2020 částku 110 000 Kč, dne 9. 10. 2020 částku 30 000 Kč a dále částky 60 000 Kč a 100 000 Kč, s tím, že v posledních dvou případech nejsou data plateb na dokladech uvedena.

18. Dne 27. 4. 2021 společnost [právnická osoba], za níž jednal [adresa] Vilím, písemně potvrdila, že dluh, který převzala od žalobce v částce 400 000 Kč, byl žalovanou v plné výši zaplacen.

19. Ze znaleckého posudku [Anonymizováno] ze dne 31. 1. 2022, č. j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že směnka, která byla v tomto řízení předložena žalobcem a připojena k žalobě, je originál, zatímco směnka předložená žalovanou je kopií. Posudek obsahuje všechny zákonné náležitosti, jeho závěry jsou řádně, logicky a přesvědčivě odůvodněny a podloženy podrobnými zjištěními znaleckého ústavu včetně fotodokumentace. Znalcem přijatý závěr neodporuje ani zjištěním, která soud učinil z dalších provedených důkazů.

20. Z usnesení Policie ČR, [Anonymizováno], ze dne 28. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že policejní orgán rozhodl o odložení trestní věci podezření ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, jehož se měl dopustit [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem v [adresa] tím, že jako zástupce společnosti [právnická osoba], v celkem šesti splátkách vymohl od dlužníka [Anonymizováno] částku 400 000 Kč a tuto si ponechal pro svou potřebu. Policejní orgán dospěl k závěru, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak.

21. Z výslechu svědka [Anonymizováno] bylo zjištěno, že se setkal se žalobcem za účelem pomoci při vymáhání jeho směnečné pohledávky vůči žalované. Kontaktoval proto žalovanou, která si prostřednictvím sms zprávy od žalobce ověřila, že společnost [právnická osoba], za níž svědek jednal, je oprávněna plnění na směnku od ní přijmout. Svědek nedokázal vysvětlit rozpor spočívající v tom, že podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2020 měla být práva z předmětné směnky převedena již k tomuto datu na společnost [právnická osoba], zatímco v později uzavřené dohodě o splátkách – splátkovém kalendáři je stejná společnost označena „pouze“ jako zástupce věřitele (žalobce), jednající na základě jím udělené plné moci; v dané souvislosti svědek pouze připustil možnost, že smlouvu o postoupení pohledávky podepsal žalobce později, než dne 2. 6. 2020. Potvrdil dále, že žalovaná uhradila částku 400 000 Kč, přičemž 1/3 této částky připadla společnosti [právnická osoba] a zbývající 2/3 svědek předal žalobci, který mu vydal směnku. Tuto listinu svědek předal spolu s potvrzením o zaplacení dluhu žalované. Uvedl rovněž, že jej žalobce následně při společném setkání ve [adresa] požádal „na základě nějakého zřejmě dlužního úpisu“, aby pro něho stejnou pohledávku od žalované vymohl znovu, což odmítl.

22. Podle úředního záznamu o doplnění podaného vysvětlení č.j. [adresa] sepsaného se žalobcem dne 30. července 2020 orgánem Policie ČR, [Anonymizováno] žalobce uvedl, že se setkal se zástupcem společnosti [právnická osoba] panem [Anonymizováno] za účelem pomoci při vymáhání plnění ze sporné směnky. Žalobce výslovně potvrdil, že s panem [Anonymizováno] jako zástupcem uvedené společnosti „uzavřel písemný smluvní vztah, jehož podstatou bylo zplnomocnění k vymožení jeho pohledávky od paní Kabeláčové“ a prostřednictvím e-mailu mu zaslal kopii směnky. V uvedené smlouvě byla upravena i výše odměny společnosti [právnická osoba] v procentech. Uvedl rovněž, že předmětnou smlouvu má stále k dispozici (byť nikoli momentálně při sobě) a je ochoten ji poskytnout policejnímu orgánu a dále, že v rámci tohoto smluvního vztahu bylo upraveno i to, že vymožená částka po odečtení odměny „vymáhací společnosti“ bude zaslána na jeho bankovní účet, uvedený ve smlouvě.

23. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud spornou směnku jako platnou vlastní směnku, obsahující zákonné náležitosti vymezené ustanovením čl. I § 75 ZSŠ, z níž vyplývá právo žalobce na zaplacení směnečné sumy ve výši 400 000 Kč.

24. Základem procesní obrany žalované v projednávané věci byla námitka, že směnečnou sumu uhradila. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že tato námitka je důvodná.

25. Předně je třeba uvést, že prvopisem sporné směnky bylo prokázáno, že jejím jediným majitelem byl a je žalobce; soud prvního stupně proto správně uzavřel, že i pokud by byla smlouva o postoupení pohledávky opatřena pravým podpisem žalobce, nejednalo by se o právní jednání, s nímž právní předpisy (čl. I § 11 odst. 1 ZSŠ, § 1103 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) spojují převod práv ze směnky, vystavené na řad, o kterou se v daném případě jedná. Zkoumání pravosti podpisu žalobce na předmětné dohodě tak bylo nadbytečné, neboť námitka nedostatku jeho aktivní legitimace nemohla obstát.

26. Se zřetelem k závěrům znaleckého posudku [Anonymizováno] ze dne 31. 1. 2022, č. j. [Anonymizováno] soud prvního stupně správně vyhodnotil jako nedůvodnou rovněž námitku nepravosti směnky předložené žalobcem. Prokázáno dále nebylo tvrzení žalované o úhradě pohledávky zajištěné směnkou, neboť přestože na předložených příjmových pokladních dokladech je účel platby označen pouze obecně jako „splátka dluhu“, z dalších provedených důkazů, zejména z dohody o zaplacení – splátkového kalendáře a z výpovědi svědka [Anonymizováno] jednoznačně vyplynulo, že veškeré platby uskutečněné žalovanou byly platbami na spornou směnku, nikoli na směnkou zajištěnou pohledávku, kterou byla podle smlouvy o směnečném právu vyplňovacím ze dne 16. 6. 2017 pohledávka žalobce ze smlouvy o úvěru, uzavřené téhož dne.

27. Pokud jde o placení na směnku, je třeba uvést, že ustanovení čl. I § 38 a násl. ZSŠ předpokládá, že k němu dojde při splatnosti směnky (tj. v daném případě dne 5. října 2018), po jejím předložení (rozumí se předložení prvopisu, nikoli pouhé kopie směnky) a při jejím současném vydání majitelem po jejím zaplacení. Jen tímto způsobem může dlužník dosáhnout stažení směnky z oběhu a vyloučit, aby se následně kdokoli jiný domáhal jejího zaplacení. Vedle toho může dlužník požadovat, aby vrácená směnka byla opatřena kvitancí (potvrzením o zaplacení). V posuzované věci nebylo mezi účastníky sporné, že směnka nebyla při splatnosti zaplacena a dále, že žalobce se obrátil na společnost [právnická osoba], zastoupenou svědkem [Anonymizováno], s žádostí o pomoc při vymáhání směnečné pohledávky. Oproti soudu prvního stupně však nemá odvolací soud žádné pochybnosti o tom, že zmocnění, které žalobce uvedené společnosti za tímto účelem udělil, nebylo pouze zdánlivé ve smyslu ust. § 444 odst. 1 o. z., ale skutečné. Tento závěr vyplývá především z úředního záznamu o doplnění podaného vysvětlení č.j. [Anonymizováno] ze dne 30. července 2020 sepsaného orgánem Policie ČR, [Anonymizováno], v němž žalobce výslovně potvrdil, že s panem [Anonymizováno] jako zástupcem společnosti [právnická osoba] „uzavřel písemný smluvní vztah, jehož podstatou bylo zplnomocnění k vymožení jeho pohledávky od paní [Anonymizováno]“. Je přitom zřejmé, že součástí oprávnění uvedeného zástupce bylo i oprávnění přijmout od žalované plnění na směnku, neboť, jak žalobce dále vypověděl, „v rámci tohoto smluvního vztahu bylo upraveno i to, že vymožená částka po odečtení odměny „vymáhací společnosti“ bude zaslána na jeho bankovní účet, uvedený ve smlouvě.“ S uvedeným zjištěním koresponduje i obsah e-mailové zprávy ze dne 6. srpna 2020, v níž žalobce odkázal na „dohodu o zastupování pro vymožení pohledávky“ a ze dne 11. srpna 2020, v níž žalované sděloval, že „smlouvu pro vyrovnání má v rukách zástupce firmy [právnická osoba]“. Rovněž v dohodě o zaplacení ze dne 11. června 2020 je jako věřitel ze směnky označen žalobce, zastoupený na základě plné moci společností [právnická osoba]

28. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že aplikace ustanovení § 444 o. z. na vztah mezi žalobcem a společností [právnická osoba] nebyla v daném případě přiléhavá, neboť žalovaná plnila zástupci této společnosti, která byla k přijetí tohoto plnění žalobcem podle jeho vlastního prohlášení učiněného dne 30. 7. 2020 před orgánem Policie ČR výslovně zmocněna, a to písemnou formou (§ 441 odst. 1 a 2 o. z.). Nedošlo-li následně mezi žalobcem a společností [právnická osoba] k vypořádání takto poskytnutého plnění, jak tvrdil žalobce, nemění se tím nic na tom, že zaplacením směnečného peníze ve výši 400 000 Kč k rukám zmocněnce žalobce závazek žalované zanikl.

29. K poukazu žalobce na právní úpravu obsaženou v ust. § 1951 o. z., podle něhož dlužník splní dluh i tehdy, splní-li tomu, kdo mu předloží věřitelovo potvrzení, že je oprávněn plnění přijmout, nebo vydá-li mu kvitanci, kterou věřitel vystavil, ledaže dlužník věděl, že ten, kdo potvrzení předložil, není oprávněn plnění přijmout, odvolací soud konstatuje, že citované ustanovení nelze interpretovat tak, že by k přijetí plnění od dlužníka s účinky splnění závazku by vedle osob v tomto ustanovení uvedených nebyl oprávněn i zástupce věřitele, a to jak zástupce smluvní, tak zákonný. Zástupci jsou oprávněni plnění za věřitele přijmout právě proto, že jej zastupují; soudní praxe přitom nemá žádné pochybnosti o tom, že zastoupení na základě plné moci je možné a přípustné nejen, pokud jde o podpis směnky, jak výslovně upravuje ust. čl. III odst. 3 ZSŠ, ale též při veškerých dalších úkonech se směnkou souvisejících, tedy i při placení na směnku či přijetí tohoto plnění, jako tomu bylo v posuzované věci.

30. K výtce žalobce, že z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, z jakého důvodu byl směnečný platební rozkaz zrušen v plném rozsahu, když žalovaná netvrdila, že by uhradila i směnečný úrok a směnečnou odměnu, odvolací soud konstatuje, že z obsahu žaloby neplyne, že by sporná směnka byla před zahájením řízení žalované předložena k placení (čl. I § 38 odst. 1, § 77 odst. 1 ZSŠ). Jakkoli tato okolnost nemá žádný vliv na povinnost výstavce směnku zaplatit, nelze pominout, že předložení směnky (coby upomínacího cenného papíru) představuje kvalifikovanou výzvu k plnění, jejímž smyslem je to, aby měl směnečný dlužník možnost zjistit, kdo je ze směnky legitimován a případě mohl též ověřit, zda jde o směnku jím podepsanou. Do okamžiku předložení směnky nemůže být dlužník v prodlení se splněním svého směnečného závazku, přičemž zaplatí-li směnku bezprostředně po předložení, nevznikne mu ani povinnost hradit nároky vypočtené v ust. čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4087/2016). Soudní judikatura je rovněž ustálena v závěru, podle něhož účinky prezentace směnky vůči přímému dlužníkovi nastávají doručením směnečného platebního rozkazu se stejnopisem směnečné žaloby tomuto dlužníkovi (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1937/2000 nebo ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002). V posuzované věci byl směnečný platební rozkaz spolu se žalobou doručen žalované do vlastních rukou dne 8. 4. 2021; k zaplacení směnečné sumy však došlo podle provedených důkazů ještě před tímto datem (nejpozději datovaný příjmový pokladní doklad je ze dne 9. 12. 2020), v důsledku čehož nelze žalobci přiznat ani postižní nároky uvedené v ust. čl. I § 48 odst. 1 body 2 a 4 ve spojení s § 77 odst. 1 ZSŠ, tedy směnečný úrok a směnečnou odměnu.

31. Z důvodů, které jsou shora vyloženy, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., jímž bylo rozhodnuto o zrušení směnečného platebního rozkazu v plném rozsahu, podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

32. Soud prvního stupně správně rozhodl podle ust. § 142 o. s. ř. též o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalované, která měla ve věci plný úspěch, nesprávně však určil výši této náhrady. Žalované náleží náhrada nákladů právního zastoupení celkem za čtyři úkony právní služby po 9 940 Kč (určeno z tarifní hodnoty 401 333 Kč představované součtem směnečné sumy a směnečné odměny, která není – oproti směnečnému úroku – příslušenstvím pohledávky), a to za převzetí zastoupení, sepis námitek, účast na jednáních konaných dne 1. 9. 2021 a 27. 7. 2022 podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále jen „AT“), dále čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrada za promeškaný čas v rozsahu osmi půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT, náklady cestovného právního zástupce žalované spojené s účastí na jednáních soudu dne 1. 9. 2021 a 27. 7. 2022 ve výši 2 421 Kč a 2 857 Kč za cestu z [adresa] a zpět, tj. celkem 302 km osobním vozem [Anonymizováno] RZ [SPZ] při průměrné spotřebě paliva 10,7l/100 km, ceně a sazbě základní náhrady dle vyhl. č. 589/2020 Sb. a vyhl. č. 511/2021 Sb., dále náklady cestovného vynaložené žalovanou ve výši 902,27 Kč a 1089,49 Kč za dvě cesty z místa bydliště do [adresa] a zpět, to je celkem 162 km osobním vozem [Anonymizováno] RZ [SPZ] při průměrné spotřebě paliva 4,3l/100 km, ceně a sazbě základní náhrady dle vyhl. č. 589/2020 Sb. a č. 511/2021 Sb., náhrada zálohy na znalečné ve výši 7 000 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 9 878 Kč. Z uvedených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně v celkové výši 65 908 Kč.

33. Ve výroku III., jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit státu podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve výši 5 847 Kč, byl napadený rozsudek podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že Česká republika nemá proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, neboť usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 9. 2022, č. j. 55 Cm 31/2021-125 bylo žalobci přiznáno úplné osvobození od soudních poplatků.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada nákladů tohoto řízení v celkové výši 59 020 Kč, sestávající z odměny za tři úkony právní služby po 9 940 Kč (vyjádření k odvolání žalobce, účast na jednáních konaných dne 12. 4. 2023 a 12. 10. 2023) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT, odměna ve výši , tedy ve výši 4 970 Kč za odvolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 7 a § 11 odst. 2 písm. c) AT, čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrada za promeškaný čas v rozsahu osmi půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT, náklady cestovaného právního zástupce žalované ve výši 7 769,80 Kč za dvě cesty z [adresa] a zpět, tj. celkem 830 km osobním vozem [Anonymizováno] RZ [SPZ] při průměrné spotřebě paliva 10,7l/100 km, ceně a sazbě základní náhrady dle vyhl. č. 85/2023 a č. 191/2023 Sb., dále náklady cestovného vynaložené žalovanou ve výši 5 103 Kč za dvě cesty z místa bydliště do [Anonymizováno] a zpět, to je celkem 764 km osobním vozem [Anonymizováno] RZ [SPZ] při průměrné spotřebě paliva 4,3l/100 km, ceně a sazbě základní náhrady dle vyhl. č. 85/2023 a č. 191/2023 Sb. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 9 357,56 Kč.

Poučení