12 Cmo 52/2025 - 1345

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň Mgr. Kateřiny Černé a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]. sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [tituly před jménem] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalované[Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení směnečné sumy 16 521 935 EUR s příslušenstvím, odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. července 2024, č. j. 41 Cm 43/2016-1200, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 29. července 2024, č. j. 41 Cm 43/2016-1226 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8. července 2024, č. j. 41 Cm 43/2016-1200 se v části I. výroku, kterou bylo rozhodnuto o ponechání v platnosti směnečného platebního rozkazu ze dne 16. 1. 2017, č. j. 41 Cm 43/2016-249 co do částky 16 376 238,36 EUR se 6 % úrokem p. a. z částky 16 521 935 EUR od 12. 10. 2012 do 29 5. 2014 a se 6 % úrokem p. a. z částky 16 376 238,36 EUR od 30. 5. 2014 do zaplacení, dále co do směnečné odměny ve výši 55 073 EUR a náhrady nákladů řízení ve výši 4 635 981,60 Kč a ve výrocích II., III. a IV., ve znění doplňujícího usnesení ze dne 29. července 2024, č. j. 41 Cm 43/2016-1226, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

II. Odvolání žalované proti části výroku I. rozsudku, kterou bylo rozhodnuto o zrušení směnečného platebního rozkazu ze dne 16. 1. 2017, č. j. 41 Cm 43/2016-249 co do částky 4 003 743,74 Kč, tj. 145 696,64 EUR se 6 % úrokem z této částky p. a. od 30. 5. 2014 do zaplacení a co do náhrady nákladů řízení ve výši 3 775,20 Kč, se odmítá.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 16. 1. 2017, č. j. 41 Cm 43/2016-249 co do částky 4 003 743,74 Kč, tj. 145 696,64 EUR, co do úroku ve výši 6 % p. a. z částky 145 696,64 EUR od 30. 5. 2014 do zaplacení a co do náhrady nákladů řízení ve výši 3 775,20 Kč, ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 16 376 238,36 EUR, úroku ve výši 6 % p. a. z této částky od 12. 10. 2012 do 29. 5. 2014, úroku ve výši 6 % p. a. z částky 16 376 238,36 EUR od 30. 5. 2014 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 55 073 EUR a náhrady nákladů řízení ve výši 4 635 981,60 Kč rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti (výrok I.), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 98 % celkové výše nákladů námitkového řízení ve výši 5 057 097,70 Kč (výrok II.) a zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 38 978 Kč (výrok III.) a konečně uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 394 Kč (výrok IV.). Doplňujícím usnesením ze dne 29. 7. 2024, č. j. 41 Cm 43/2016-1226 soud prvního stupně dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 43,24 Kč (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 4 280,72 Kč (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v souvislosti s vydáním doplňujícího usnesení (výrok III.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 521 935 EUR s příslušenstvím ze směnky vystavené společností [právnická osoba] dne 28. 4. 2011 v Praze, kterou se tato společnost zavázala zaplatit žalobkyni ve svém sídle při prezentaci směnky směnečný peníz ve shora uvedené výši. Žalovaná a pan [jméno FO] připojili na směnku své podpisy jako rukojmí. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podala žalovaná včasné námitky. Uvedla v nich, že a) není dána pravomoc českých soudů k rozhodování shora uvedené věci s ohledem na dohodu účastníků o řešení sporů v rozhodčím řízení, b) pan [jméno FO], který za žalovanou směnku podepsal, nebyl k podpisu nijak zmocněn a i pokud by tomu tak bylo, poskytnutím zajištění směnky poškodil obchodní zájmy žalované, c) podpisy pana [jméno FO] na směnce nejsou pravé, d) směnka je nejasná a neurčitá, není z ní patrné, kdo je jejím výstavcem a kdo avalem, e) na směnku byla v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Plzni ve věci dlužníka [právnická osoba], uhrazena částka 4 003 743,74 Kč, f) směnkou zajištěný závazek je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně si v době, kdy po společnosti [právnická osoba], žádala zajištění uvedeného závazku formou směnky, byla vědoma toho, že uvedená společnost se nachází na hranici úpadku, nebude schopna své závazky plnit a reálně se bude jednat o směnku neexistentní, žalobkyně vyvinula nátlak na společnost [právnická osoba], aby k zajištění závazku využila institut směnečného rukojemství a hrubě zneužila institut směnky, g) zajišťovaný závazek je neplatný a neexistentní pro nesplnění podmínek pro výplatu dividendy a úpadkovou situaci výstavce, směnka byla vystavena bez právního důvodu, byla součástí kupní ceny za podíl ve společnosti [právnická osoba] a pokud by tato společnost byla jejím výstavcem, zajišťovala by závazek žalované k úhradě kupní ceny ve společnosti [právnická osoba], což představuje nepovolenou finanční asistenci, h) směnečné prohlášení je neplatné, neboť směnka je členěna tak, že mezi jednotlivými částmi textu není vzájemná souvislost, nadpisy jednotlivých znaků směnky, které jí mají vymezovat, jako např. den a místo jejího vystavení, směnečná suma a údaje v nich uvedené, netvoří celek, ale oddělují text listiny a činí z něj nesouvislou řadu údajů, i) nárok vůči žalované jako subjektu lucemburského práva by měl být posuzován podle tohoto práva, obdobně jako v případě uplatňování nároku žalobkyně proti panu [jméno FO] posuzoval ruský soud domnělý nárok žalobkyně podle ruského práva. S ohledem na ustanovení čl. 30.1 Master Agreement by na předmětný vztah mohlo být aplikováno i právo anglické, j) směnečný nárok je promlčen, neboť se jedná o směnku na viděnou, která obsahuje doložku, že nebude předložena k placení dříve než dne 18. 10. 2011. Směnka byla vystavena dne 28. 4. 2011 a vzhledem k tomu, že nedošlo k jejímu předložení do 27. 4. 2012, nastala ke dni 27. 4. 2011 fikce jejího předložení k placení a tedy se k uvedenému datu stala splatnou. Promlčení lhůta tak začala běžet ode dne 28. 4. 2011 a skončila dle čl. I § 70 z. s. š. nejpozději ke dni 28. 4. 2015.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 23. 6. 2010 byla mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] jako prodávajícími a žalovanou jako kupující uzavřena rámcová smlouva, jejímž předmětem byl převod obchodních podílů ve společnostech [právnická osoba] a [právnická osoba] na žalovanou. Smlouva obsahuje mimo jiné definici některých pojmů, podle nichž se „Směnkou“ rozumí směnka vystavená společností [právnická osoba] a avalovaná panem [jméno FO] a kupujícím se splatností dne 1. 12. 2010, která bude vystavena do deseti pracovních dnů od rozhodnutí o vyplacení dividend v souladu s bodem 5.4. „Dividendami“ pak jsou dividendy schválené valnou hromadou společnosti [právnická osoba] ve výši 15 600 000 EUR, které budou vyplaceny ve formě směnky. Dne 28. 7. 2010 byla mezi společnostmi [právnická osoba]. a [Anonymizováno] dohodnuta změna některých ujednání rámcové smlouvy, podle níž se mimo jiné „Směnkou“ nadále rozumí směnka vystavená společností [právnická osoba] a avalovaná panem [jméno FO] a kupujícím se splatností dne 14. 1. 2011, která bude vystavena v souladu s rozhodnutím o vyplacení dividend, jak je uvedeno v bodě 5.4 (viz Amendment and Restatement Agreement to the Master Agreement, v překladu Smlouva o změně a novém znění rámcové smlouvy ze dne 28. 7. 2010). Dne 28. 4. 2011 byla mezi [právnická osoba] uzavřena Dohoda o restrukturalizaci pohledávky zajištěné směnkou vlastní a o novaci, ve které smluvní strany projevily vůli „zrušit“ směnku vystavenou společností [právnická osoba] dne 27. 7. 2010 na řad [Anonymizováno]. na částku 15 600 000 EUR zaručenou avalem pana [jméno FO] [jméno FO] a společnosti [Anonymizováno]. se splatností dne 14. 1. 2011 (splatnost byla dohodou stran prodloužena do 23. 3. 2011) a vystavit v den podpisu dohody novou směnku vlastní ve výši jistiny 16 531 935 EUR v podobě tvořící přílohu B. dohody. Ve smlouvě se [právnická osoba] zavázala dodat advokátní kanceláři [Anonymizováno], dokumenty tam uvedené, mimo jiné originál plné moci, kterou žalovaná udělila panu [jméno FO] dne 28. 4. 2011 za účelem udělení záruky související s novou směnkou vlastní a originál zápisu z jednání představenstva žalované ze dne 27. 4. 2011. Dle článku 9 společenské smlouvy žalované bude společnost vůči třetím osobám zavazována v případě jediného ředitele samostatným podpisem jediného ředitele nebo v případě vícero ředitelů podpisy kterýchkoli dvou ředitelů společně nebo samostatným podpisem osoby, jíž byla tato podepisovací pravomoc udělena představenstvem nebo jediným ředitelem společnosti, ale pouze v rámci takové pravomoci. Dne 27. 4. 2011 se konalo zasedání představenstva žalované za přítomnosti členů [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] [jméno FO], na němž bylo rozhodnuto o schválení podpisu záruky (per aval) vlastní směnkou, vystavenou společností [právnická osoba] na řad žalobkyně na částku 16 521 935 EUR, splatnou po předložení směnky, ale ne dříve než dne 18. 11. 2011 a o udělení plné moci k podpisu této směnky i veškeré dokumentace s ní související panu [jméno FO], bytem v [adresa] Plná moc byla jmenovanému udělena dne 28. 4. 2011.

4. Pokud jde o posouzení pravosti podpisů členů představenstva žalované na shora uvedených listinách, vyšel soud ze znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyně z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, č. 270/22 ze dne 25. 9. 2022 a č. 280/2023 ze dne 22. 7. 2023 a z výslechu této znalkyně, z nichž zjistil, že podpisy paní [jméno FO] na zápisu z jednání představenstva i na plné moci vystavené panu [jméno FO] jsou s vysokou pravděpodobností pravými podpisy pisatelky, na jejíž jméno zní a dále, že je pravděpodobnější, že podpis znějící na jméno pana [jméno FO] na zápisu z jednání představenstva a na plné moci jsou pravými podpisy pisatele, na jehož jméno zní, než že by se jednalo o padělky psané se snahou o nápodobu. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] ze dne 22. 1. 2024 a z výslechu tohoto znalce bylo zjištěno, že za předpokladu, že jsou srovnávací podpisy osoby [jméno FO] nespornými, autentickými vzorky jejích podpisů, lze konstatovat, že sporné podpisy předpokládaného znění „[jméno FO]“ na dokumentech - zápis z jednání představenstva společnosti žalovaného konaného v Lucemburku dne 27. 4. 2011 a na plné moci vystavené osobě I. [jméno FO] jsou s vysokou pravděpodobností pravými, spontánními, tj. standardními a běžně užívanými podpisy paní [jméno FO]. V případě podpisů předpokládaného znění „[jméno FO]“ na těchto dvou dokumentech nelze objektivně o pravosti podpisů rozhodnout. Na základě rozsahu srovnávacího materiálu a na základě zjištěných znaků nelze jejich pravost pouze vyloučit (ale zároveň ani prokázat). Podle svého písemného prohlášení ze dne 28. 6. 2023 si pan [jméno FO] nevzpomíná na konání zasedání představenstva žalované dne 27. 4. 2011 ani na to, zda byla vyhotovena a podepsána plná moc pro [jméno FO] dne 28. 4. 2011, resp. na to, zda jmenovaný vůbec kdy přijel do Lucemburku.

5. Ze sporné směnky soud zjistil, že byla vystavena v Praze dne 28. 4. 2011 a obsahuje závazek společnosti [právnická osoba] zaplatit žalobkyni částku 16 521 935 EUR po jejím předložení, ale ne dříve než dne 18. 10. 2011. Směnka byla splatná na adrese sídla společnosti [právnická osoba] [adresa]. Jako směnečný rukojmí jsou na směnce uvedeni [jméno FO] a žalovaná, za kterou směnku podepsal na základě plné moci [jméno FO]. Podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12. 9. 2021, č. 251/2021 jsou oba podpisy pana [jméno FO] na směnce pravé. Předmětná směnka byla žalobkyni vydána advokátní kanceláři [Anonymizováno] dne 1. 6. 2021 a společnosti [právnická osoba] byla předložena k placení dne 11. 10. 2012. [jméno FO] originál listiny shlédl, vrátil jej a sdělil, že kopii nepotřebuje, neboť tuto listinu zná, za směnku ochoten zaplatit není. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku ze sporné směnky v celkové výši 422 383 268,27 Kč v rámci insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 54 INS 13671/2012. Originál směnky byl předložen při prvním přezkumném jednání dne 4. 1. 2013, insolvenčním správcem nebyla pohledávka žalobkyně popřena, zástupce dlužníka a dlužník učinil ve vztahu ke stejným přihlášeným pohledávkám totožné popěrné úkony jako správce i s totožným zdůvodněním jako insolvenční správce. Dne 17. 9. 2012 bylo rozhodnuto o úpadku společnosti [právnická osoba] Žalovaná je jediným společníkem této společnosti ode dne 28. 7. 2010. Dne 9. 1. 2013 byla povolena reorganizace společnosti. Reorganizačním plánem bylo schváleno uspokojení věřitelů společnosti [právnická osoba] v procentuální výši 0,9478935450 %, přičemž částka 4 003 743,74 Kč, která byla žalobkyni uhrazena dne 29. 5. 2014, byla započítána na jistinu předmětné pohledávky. Žalované jako jedinému společníku společnosti [právnická osoba], musely být známy a byly jí odsouhlaseny účetní závěrky společnosti [právnická osoba] za roky 2010 a 2011, v nichž je zmiňován závazek společnosti týkající se výplaty bývalému společníkovi nevyplacené části podílu na zisku za rok 2008 ve výši 5 000 tis. EUR a za rok 2009 ve výši 15 600 tis. EUR i vystavení směnky v hodnotě 15 600 EUR dne 27. 7. 2010 a její nahrazení novou směnkou v hodnotě 16 522 tis. EUR splatnou 18. 10. 2011. Usnesením Sankt – Petěrburgského městského soudu reg. č. 33-1102/14 ze dne 31. 7. 2014, jímž bylo ponecháno beze změn rozhodnutí Moskevského obvodního soudu města Sankt - Petěrburgu ze dne 27. 2. 2014, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení sporné směnky proti [jméno FO], s odůvodněním, že ze směnky není patrné, kdy jedná [jméno FO] za sebe a kdy za žalovanou, dále není patrné, kdo je výstavcem směnky. Sporná směnka proto neodpovídá svojí formou požadavkům OZ RF.

6. Shora uvedená zjištění soud právně posoudil podle ust. čl. I § 17, § 32 odst. 1-3, § 48, § 75 a § 78 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“). Spornou směnku vyhodnotil jako platnou vlastní směnku (čl. I § 75 z. s. š.), z níž žalobkyni dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 a § 32 odst. 1 vznikl vůči žalované jako směnečné rukojmí přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a odměnou.

7. K námitce ad a) odkázal soud na své usnesení ze dne 20. 11. 2017, č. j. 41 Cm 43/2016-494, jímž byla tato námitka pravomocně zamítnuta. Rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2018 č. j. 12 Cmo 5/2018-516, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo zamítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, č. j. 29 Cdo 3306/2018-560. Jak dále uvedl soud prvního stupně, Nejvyšším soudem byla najisto postavena i otázka kauzy směnky, kterou je dohoda o restrukturalizaci ze dne 28. 4. 2011.

8. Námitku nepravosti podpisů [jméno FO] (námitka ad c/) soud vyhodnotil s ohledem na závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] jako nedůvodnou. Uvedl, že závěr posudku je náležitě odůvodněn a podložen obsahem nálezu. Znalkyně přihlédla ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, odůvodnění posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Z posudku měl soud možnost seznat, ze kterých zjištění znalkyně vycházela, jakou cestou k těmto zjištěním dospěla a na základě jakých úvah poté došla ke svým závěrům. Námitka nepravosti podpisů [jméno FO] na směnce proto nebyla shledána oprávněnou.

9. Stejným způsobem jako shora uvedený znalecký posudek hodnotil soud i další posudky vypracované znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO]. Setrval na svém závěru, že důkazní břemeno k prokázání námitky, že [jméno FO] podepsal předmětnou směnku za žalovanou, aniž k tomu byl zmocněn (námitka ad b/) leží na žalované. Znaleckými posudky [tituly před jménem] [jméno FO] bylo prokázáno, byť v rovině pravděpodobnosti, že na zápisu z jednání představenstva konaného dne 27. 4. 2011 i na plné moci ze dne 28. 4. 2011 se nacházejí podpisy členů představenstva žalované [jméno FO] a [jméno FO]. Pokud znalec [tituly před jménem] [jméno FO] dospěl k závěru, že o pravosti podpisů [jméno FO] nelze objektivně rozhodnout, tj. že nelze jejich pravost pouze vyloučit (ale zároveň ani prokázat), zároveň uvedl shodně se znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], že se jedná o subjektivní hodnocení, učiněné z opatrnosti. Závěry znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO] nebyly vyvráceny ani prohlášením [jméno FO], které je neurčité. Soud proto námitku překročení zástupčího oprávnění [jméno FO] shledal nedůvodnou. Uvedl dále, že žalobkyně nejprve předložila kopii zápisu z jednání představenstva ze dne 27. 4. 2011, z něhož vyplývá, že se tohoto jednání osobně zúčastnil i pan [jméno FO], a dále kopii plné moci ze dne 28. 4. 2011. Na předložených dokumentech jsou podpisy dvou osob ([jméno FO], [jméno FO]), nikoli podpisy [jméno FO]. Následně žalobkyně pro účely vypracování znaleckého posudku předložila originály výše uvedených listin, které obsahují jak podpisy [jméno FO], tak i „jinak vypadající podpisy znějící na jméno [jméno FO] a [jméno FO]“, a to za situace, kdy byla téhož dne v Praze uzavřena dohoda o restrukturalizaci a vystavena i sporná směnka, kterou podepsal [jméno FO]. Soud s poukazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2019 sp. zn. 29 Cdo 1971/2017 uvedl, že jestliže žalovaná neoznámila žalobkyni bez zbytečného odkladu poté, co se o podpisu sporné směnky zmocněncem dozvěděla, svůj nesouhlas s překročením oprávnění, uplatnila se nevyvratitelná právní domněnka, že žalovaná překročení schválila. Neztotožnil se přitom s její argumentací, že se o existenci směnky dozvěděla až doručením žaloby spolu se směnečným platebním rozkazem a svůj nesouhlas vyjádřila ve včas podaných námitkách. Poukázal na skutečnost, že žalovaná byla od 6. 8. 2010 jediným společníkem [právnická osoba], schvalovala její účetní závěrku za rok 2010 ze dne 31. 5. 2011, v níž se o směnce hovoří, stejně jako v účetní závěrce za rok 2011. Dále uvedl, že pohledávka ze sporné směnky byla přihlášena do insolvenčního řízení ve věci dlužníka [právnická osoba], nebyla popřena ani proti ní nebyly žalovanou vzneseny žádné námitky.

10. Z výše uvedených důvodů soud uzavřel, že [jméno FO] nejednal za žalovanou jako nezmocněný jednatel a že žalobkyni nemohlo být zřejmé, že zmocněnec své zástupčí oprávnění zjevně překračuje. Nelze rozumně uvažovat ani o tom, že nesouhlas s překročením oprávnění projevený až v námitkách podaných proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu žalovaná učinila ve lhůtě „bez zbytečného odkladu“. Pochybovat konečně nelze ani o tom, že vyslovení nesouhlasu s překročením oprávnění vyplývajícího z plné moci nebylo podmíněno detailní znalostí obsahu vystavené směnky. Žalované se tak nepodařilo prokázal, že by nebyla osobou zavázanou z uvedené směnky s odkazem na ustanovení článku I. § 8 z. s. š.

11. Prokázána nebyla ani námitka, že i pokud by [jméno FO] disponoval plnou mocí, poskytnutím zajištění uvedené směnky poškodil obchodní zájmy žalované, neboť je zcela zřejmé, že zajištění ve formě směnky je vzhledem k finanční situaci ve zjevném nepoměru a dále předmětné zajištění nemohlo být žalované nijak ku prospěchu, ale spíše k újmě. V této souvislosti soud prvního stupně zdůraznil povahu směnečného rukojemství, možnost zastoupení avalisty na základě písemné plné moci a náležitosti podpisu právnické osoby a uzavřel, že na sporné směnce je uvedeno, že [jméno FO] směnku za žalovanou podepsal na základě plné moci, která byla soudu předložena.

12. K námitce, že ze směnky není z důvodu její nesrozumitelné a neurčité struktury zřejmé, kdo je jejím výstavcem a kdo avalem, neboť u žádné osoby není uvedeno, že by se mělo jednat o jejího výstavce a údaj „per aval“ je umístěn „mezi dvěma subjekty vypsanými na směnce, a to mezi [právnická osoba] a [Anonymizováno]., naopak u subjektu označeného jako pan [jméno FO] se nenachází žádné označení, resp. popis“ (námitka ad d/), soud prvního stupně s poukazem na náležitosti vlastní směnky plynoucí z ust. čl. I § 75 z. s. š. uzavřel, že v daném případě i při vědomí zásady směnečné formálnosti nelze dovodit neplatnost směnky, neboť podpis výstavce, tj. společnosti [právnická osoba] kryje souvislý text směnečného prohlášení. Až následně pod podpisem výstavce jsou uvedeni žalovaná a [jméno FO] se svým označením a svými podpisy jako směneční rukojmí. Soud proto neshledal nejasnost v osobách výstavce a avalů. Nepřisvědčil ani argumentaci, že předložená směnka je členěna tak, že mezi jednotlivými částmi textu není vzájemná souvislost, když nadpisy jednotlivých znaků směnky, které ji mají vymezovat, jako např. místo a den vystavení směnky, směnečná suma a údaje v nich uvedené, nemají tvořit ucelený celek, nýbrž oddělují text listiny a činí z něj nesouvislou řadu údajů. Uvedl, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2011 sp. zn. 29 Cdo 5250/2009, na něž odkazovala žalovaná, bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2012 sp. zn. III. ÚS 3660/11 s odůvodněním, že závěr Nejvyššího soudu o neplatnosti směnky z důvodu rozdělení textu do jednotlivých rámečků je formalistický. Z podoby směnky, o jejíž zaplacení v dané věci jde, je zřejmá celková vzájemná souvislost i logická návaznost jednotlivých doložek směnečné listiny, která obsahuje veškeré náležitosti požadované zákonem. Nejedná se o situaci, kdy by šlo pouze o náhodný shluk jednotlivých doložek bez vzájemné jazykové souvislosti, ale o určitý ucelený text, jehož obsahem je směnečné prohlášení. Ani tuto námitku proto soud neshledal důvodnou.

13. K námitce neplatnosti zajišťovaného nároku (námitka ad f/) soud uvedl, že přes poučení o rozložení důkazního břemene, které bylo účastníkům poskytnuto při ústním jednání konaném dne 12. 4. 2021, žalovaná ve stanovené lhůtě 30 dnů neoznačila žádné důkazy k prokázání této námitky. Vzhledem k uplynutí koncentrační lhůty dnem 12. 5. 2021 postupem dle § 118b odst. 1 o. s. ř. již nebylo dále možné v tomto směru důkazní řízení doplňovat. Ze strany žalované ani nebyly označeny či předloženy důkazy, které by představovaly výjimku z koncentrace řízení. Námitky, že společnost [právnická osoba] nesplňovala podmínky pro výplatu dividendy a navíc se nacházela dlouhodobě v úpadkové situaci, že směnka byla vystavena bez právního důvodu, a že pokud by byla společnost [právnická osoba] považována za výstavce, směnka by zajišťovala závazek žalované na úhradu kupní ceny ve společnosti [právnická osoba] jako výstavci, což představuje finanční asistenci, ke které nebyly splněny zákonné podmínky, proto žalovaná neprokázala.

14. Stejný závěr soud přijal i ohledně námitky rozporu s dobrými mravy, podle níž si byla žalobkyně vědoma hrozícího úpadku společnosti [právnická osoba] a tedy i toho, že tato společnost nebude schopna plnit své závazky (námitka ad g/). Uvedl, že na odůvodnění této námitky žalovaná odkázala na vyhlášku Krajského soudu v Plzni sp. zn. KSPL 54 INS 24387/2011-A-2 ze dne 27. 12. 2011, kterou bylo zahájeno insolvenční řízení na návrh věřitele výstavce společnosti [Anonymizováno]., který však byl podáním společnosti [Anonymizováno] ze dne 28. 12. 2011 vzat zpět. Na návrh věřitelů [právnická osoba]. a [právnická osoba] bylo dne 30. 3. 2012 zahájeno další insolvenční řízení, a to vyhláškou Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2012 sp. zn. KSPL 54 INS 7745/2012-A-2). Dle žalované věděla žalobkyně se zřetelem k hrozícímu úpadku společnosti [právnická osoba], že tato společnost nebude schopna plnit své závazky, a proto společnosti [právnická osoba] „vloudila vyhotovení směnky“ a vyvinula na ni nátlak, aby k zajištění jejího závazku využila institut směnečného rukojemství, čímž hrubě zneužila institut směnky a porušila dobré mravy. Soud uzavřel, že tato svá tvrzení žalovaná neprokázala. I pokud by byla připuštěna možnost, že shora uvedené námitky jsou důvodné, odkázal soud na ust. čl. I § 32 odst. 2 z. s. š., podle něhož je závazek směnečného rukojmího je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy. Pohledávka ze směnky byla projednávána v rámci insolvenčního řízení, v němž nebyla insolvenčním správcem ani dlužníkem popřena.

15. K argumentaci týkající se rozhodného práva („námitka“ ad i/) soud prvního stupně uvedl, že dle čl. I. § 93 odst. 2 z. s. š. ve znění k datu 28. 4. 2011 platilo, že účinky ostatních směnečných prohlášení se řídí právem státu, v němž byla učiněna, to znamená, ostatní dlužníci ze směnky, zejména výstavce, indosanti, avalisté a čestní příjemci řídí se ve svých právech a povinnostech místem, kde učinili svá prohlášení. Ustanovení tohoto § 93 z. s. š. odpovídá článku 4 Úmluvy o řešení určitých střetů zákonů v souvislosti se směnkami přijaté na konferenci o sjednocení směnečného práva v Ženevě v roce 1930 (ÚSZS), který stanoví, že účinky závazků příjemce cizí směnky a výstavce vlastní směnky se řídí právem místa, kde jsou tyto listiny splatné. Účinky podpisů jiných směnečně zavázaných stran se řídí právem země, kde se nachází místo, kde došlo k připojení podpisů. Článek 3 ÚSZS přitom stanoví, že forma směnečného závazku se řídí právem země, kde byl podepsán. Ze sporné směnky vyplývá, že žalovaná příslušné prohlášení avala na směnce učinila (podepsala ji) v Praze dne 28. 4. 2011. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by skutečné místo, kde bylo takové prohlášení žalované učiněno, bylo jiné. K poukazu žalované na důvody rozhodnutí Sankt – Petěrburgského městského soudu, reg. č. 33-11102/14 ze dne 31. 7. 2014 a Moskevského obvodního soudu města Sankt – Petěrburgu ze dne 27. 2. 2014 soud prvního stupně uvedl, že oba soudy posuzovaly nárok žalobkyně uplatněný vůči [jméno FO] podle občanského zákoníku Ruské federace, ačkoliv Sovětský svaz ratifikoval ÚSZS dne 25. 11. 1983. Uvedená rozhodnutí tak nemohou být pro Krajský soud v Plzni závazná.

16. Při posouzení námitky promlčení (námitka ad j/) vyšel soud prvního stupně z ust. čl. I § 77 odst. 1 a § 34 odst. 1 z. s. š. Uvedl, že z textu směnky, jejíhož zaplacení se žalobkyně v dané věci domáhá, u údaje vymezujícího její splatnost (na viděnou, ale ne dříve než 18. října 2011) je zřejmé, že jde o směnku splatnou na viděnou s tím, že lhůta k jejímu předložení začala běžet v souladu s článkem I. § 34 odst. 2 z. s. š. ode dne 18. 10. 2011. Sporná směnka byla předložena k placení společnosti [právnická osoba] dne 11. 10. 2012, tedy v roční lhůtě, tříletá promlčecí doba začala běžet dne 19. 10. 2012, žaloba byla soudu doručena dne 7. 10. 2015, tedy před jejím uplynutím. Vůči žalované nastaly účinky předložení směnky okamžikem, kdy se seznámila (mohla seznámit) s obsahem žaloby a sporné směnky. Jestliže ani poté směnku nezaplatila, nemůže s úspěchem namítat, že majiteli směnky nevzniklo právo na 6 % úroky ode dne „splatnosti a směnečnou odměnu.

17. Jako důvodnou tak soud prvního stupně posoudil pouze námitku částečného plnění na směnku ve výši 4 003 743,74 Kč dne 29. 5. 2014 (námitka ad e/).

18. Z výše uvedených důvodů soud uzavřel, že žalobkyně uplatnila právo z platné směnky vlastní (čl. I § 75 z. s. š.), z níž jí dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 a § 32 odst. 1 z. s. š. vznikl vůči žalované jako směnečné rukojmí přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I. § 48 z. s. š.). Protože na směnku byla dne 29. 5. 2014, tedy před podáním žaloby, uhrazena částka 4 003 743,74 Kč, což při vynásobení kursem devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou v den 29. 5. 2014 představuje částku 145 696,64 EUR, byl směnečný platební rozkaz v tomto rozsahu zrušen a ve zbývajícím rozsahu bylo rozhodnuto o jeho ponechání v platnosti. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a s přihlédnutím k částečnému úspěchu žalované ve věci jí byla uložena povinnost k náhradě nákladů námitkového řízení, vynaložených žalobkyní, v rozsahu 98 % jejich celkové výše, tj. v částce 5 057 097,70 Kč. Výroky III. a IV. rozsudku a doplňujícím usnesením ze dne 29. 7. 2024, č. j. 41 Cm 43/2016-1226 soud prvního stupně dále uložil žalobkyni a žalované povinnost zaplatit podle výsledku řízení náhradu nákladů řízení vzniklých státu.

19. Žalovaná napadla rozsudek ve všech jeho výrocích včasným odvoláním, v němž navrhla jeho zrušení a přiznání náhrady nákladů řízení. Zrekapitulovala průběh vztahů mezi účastníky řízení včetně uzavření dohody o restrukturalizaci, v níž strany projevily vůli zrušit původní směnku a nahradit ji spornou směnkou. Uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně je založen na tom, že sporná směnka je dostatečně určitá a tudíž platná, nárok žalobkyně nebyl promlčen, sporná směnka je řádně vystavenou směnkou na viděnou, byla podepsána řádně zmocněným zástupcem žalované a jejím vystavením a následným uplatněním ze strany žalobkyně nedošlo k porušení dobrých mravů a obcházení podmínek pro poskytnutí finanční asistence. Žalovaná s podrobnou argumentací zopakovala své výhrady, vztahující se k promlčení nároků ze směnky, k její neurčitosti, pokud jde o údaj splatnosti, k neplatnosti směnky z důvodu jejích formálních vad, překročení zástupčího oprávnění ze strany I. [jméno FO], porušení dobrých mravů a obcházení podmínek pro poskytnutí finanční asistence. Namítla rovněž nesprávnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení s poukazem na skutečnost, že jí žalobkyně nezaslala ve lhůtě uvedené v ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. výzvu k plnění. Z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, k jakým důvodům hodným zvláštního zřetele soud přihlédl, když na posuzovanou věc aplikoval ust. § 142a odst. 2 o. s. ř., vše za situace, kdy žaloba byla podána až dne 7. 10. 2015. Dále žalovaná podala blanketní odvolání proti doplňujícímu usnesení ze dne 29. 7. 2024, č. j. 41 Cm 43/2016-1226.

20. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení. Uvedla, že napadený rozsudek byl vydán poté, co Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 5. 2020, č. j. 29 Cdo 3306/2018, v němž řešil především námitku nedostatku pravomoci českých soudů, vyslovil rovněž závazný právní názor ve vztahu k otázce, jaká je kauza směnky, a to, že touto kauzou je dohoda o restrukturalizaci pohledávky zajištěné vlastní směnkou a o novaci ze dne 28. 4. 2011, nikoliv rámcová smlouva o převodu obchodních podílů ve společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] ze dne 23. 6. 2010. Podle názoru žalobkyně se soud prvního stupně podrobně a přesvědčivě vypořádal se všemi tvrzeními a právní argumentací žalované a správné je též jeho posouzení otázky rozložení důkazního břemene mezi účastníky řízení, s nímž byl spojen i okamžik koncentrace řízení ve vztahu k tvrzením a důkazním návrhům žalované. Žalobkyně se dále podrobně vyjádřila k jednotlivým bodům odvolací argumentace žalované.

21. Žalovaná ve své replice k vyjádření žalobkyně ze dne 15. 5. 2025 zopakovala svá tvrzení, vztahující se k námitce promlčení a k výhradě neurčitosti sporné směnky, přičemž zejména zdůraznila, že i pokud by připustila výklad, že výstavce měl v úmyslu upravit lhůtu k předložení směnky, pak tato lhůta nebyla stanovena dostatečně určitě. Zdůraznil rovněž zásadu směnečné přísnosti, podle níž je při posuzování směnky rozhodující to, co je na listině skutečně uvedeno. V daném případě nelze připustit aplikaci ust. čl. I § 34 odst. 2 z. s. š., ale pouze ust. čl. I § 34 odst. 1 z. s. š. Tříletá promlčení lhůta tak v daném případě uplynula dne 28. 4. 2015. I pokud by tedy byla sporná směnka platná, nárok žalobkyně je promlčen. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3306/2018 nevyplývá, že by se jakkoli zabýval platnosti směnky z důvodu formálních vad nebo otázkou jejího promlčení, a zopakovala rovněž argumentaci týkající se překročení zástupčího oprávnění, dodatečného schválení právního jednání, neplatnosti zajišťovaného nároku pro nepovolenou asistenci a jeho rozpor s dobrými mravy.

22. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro potvrzení napadeného rozsudku ani pro jeho změnu. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

23. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud předmětnou směnku jako platnou vlastní směnku obsahující náležitosti stanovené čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti zaplacena, vznikl žalobkyni proti žalované jako rukojmí za výstavce směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28 a § 48 odst. 1 z. s. š. přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 16 521 935 EUR se 6 % úrokem p. a. ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 1/3 % směnečného peníze.

24. Svou obranu proti platební povinnosti, uložené jí směnečným platebním rozkazem, založila žalovaná na níže uvedených námitkách: a) není dána pravomoc českých soudů k rozhodování shora uvedené věci s ohledem na dohodu účastníků o řešení sporů v rozhodčím řízení, b) pan [jméno FO], který za žalovanou směnku podepsal, nebyl k podpisu nijak zmocněn a i pokud by tomu tak bylo, poskytnutím zajištění směnky poškodil obchodní zájmy žalované, c) podpisy pana [jméno FO] na směnce nejsou pravé, d) směnka je nejasná a neurčitá, není z ní patrno, kdo je jejím výstavcem a kdo avalem, e) na směnku byla v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Plzni na majetek společnosti [právnická osoba], uhrazena částka 4 003 743,74 Kč, f) směnkou zajištěný závazek je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně si v době, kdy po společnosti [právnická osoba], žádala zajištění uvedeného závazku formou směnky, byla vědoma toho, že uvedená společnost se nachází na hranici úpadku, nebude schopna své závazky plnit a reálně se bude jednat o směnku neexistentní, žalobkyně vyvinula nátlak na společnost [právnická osoba], aby k zajištění závazku využila institut směnečného rukojemství a hrubě zneužila institut směnky, g) zajišťovaný závazek je neplatný a neexistentní pro nesplnění podmínek pro výplatu dividendy a úpadkovou situaci výstavce, směnka byla vystavena bez právního důvodu, byla součástí kupní ceny za podíl ve společnosti [právnická osoba] a pokud by tato společnost byla jejím výstavcem, zajišťovala by závazek žalované k úhradě kupní ceny ve společnosti [právnická osoba], což představuje nepovolenou finanční asistenci, h) směnečné prohlášení je neplatné, neboť směnka je členěna tak, že mezi jednotlivými částmi textu není vzájemná souvislost, nadpisy jednotlivých znaků směnky, které jí mají vymezovat, jako např. den a místo jejího vystavení, směnečná suma a údaje v nich uvedené, netvoří celek, ale oddělují text listiny a činí z něj nesouvislou řadu údajů, i) nárok vůči žalované jako subjektu lucemburského práva by měl být posuzován podle tohoto práva, obdobně jako v případě uplatňování nároku žalobkyně proti panu [jméno FO] posuzoval ruský soud domnělý nárok žalobkyně podle ruského práva. S ohledem na ustanovení čl. 30.1 Master Agreement by na předmětný vztah mohlo být aplikováno i právo anglické, j) směnečný nárok je promlčen, neboť se jedná o směnku na viděnou, která obsahuje doložku, že nebude předložena k placení dříve než dne 18. 10. 2011. Směnka byla vystavena dne 28. 4. 2011 a vzhledem k tomu, že nedošlo k jejímu předložení v době od 18. 10. 2011 do 27. 4. 2012, nastala ke dni 27. 4. 2011 fikce jejího předložení k placení a tedy se k uvedenému datu směnka stala splatnou. Promlčení lhůta tak začala běžet ode dne 28. 4. 2011 a skončila dle čl. I § 70 z. s. š. nejpozději ke dni 28. 4. 2015.

25. Jak se podává z obsahu spisu, námitka nedostatku pravomoci soudů České republiky byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 11. 2017, č. j. 41 Cm 43/2016-494, které bylo k odvolání žalované potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2018, č. j. 12 Cmo 5/208-516. Dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo zamítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, č. j. 29 Cdo 3306/2018-560.

26. Soud prvního stupně rovněž správně vyhodnotil jako nedůvodné námitky ad b) a c) shora, a to včetně posouzení otázky rozložení důkazního břemene mezi účastníky řízení. Jím přijatý závěr, podle něhož popře-li žalovaný ve sporu o zaplacení vlastní směnky její pravost, leží důkazní břemeno ohledně pravosti směnky (pravosti podpisu žalovaného na směnce) na žalobci, který směnku k důkazu předložil a který ze skutečností v ní uvedených vyvozuje žalobou uplatněný nárok, je v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1294/2010 nebo ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 29 Cdo 1310/2019). Z abstraktní a nesporné povahy směnečných závazků současně vyplývá, že majitel směnky nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky. Platná směnka je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na částku v ní uvedenou. Jestliže dlužník ze směnky popírá existenci závazku ze směnky plynoucího, nese v tom směru důkazní břemeno (srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1338/2000, nebo ze dne 26. 3. 208, sp. zn. 29 Cdo 599/2017). Uvedený závěr se uplatní i v případě námitky, že svým (pravým) podpisem na směnce není směnečný dlužník z jakéhokoli důvodu vázán. V poměrech posuzované věci proto bylo na žalované, aby prokázala své tvrzení, že [jméno FO] nebyl oprávněn při převzetí směnečného rukojemství jednat jejím jménem.

27. Pravost podpisu [jméno FO] pod doložkou vyjadřující směnečné rukojemství žalované byla prokázána kategorickým kladným závěrem znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyně z oboru písmoznalectví, č. 251/2021 ze dne 12. 9. 2021. Odvolací soud se ztotožnil s hodnocením tohoto důkazu soudem prvního stupně, který správně vyšel nejen ze závěrů posudku, ale zabýval se i tím, zda je nález řádně, úplně a přesvědčivě odůvodněn.

28. Při posouzení námitky ad b) soud prvního stupně správně vyšel z ustanovení čl. 9 zakladatelské listiny žalované, z něhož zjistil, že vůči třetím osobám bude společnost za všech okolností zavazována v případě jediného ředitele samostatným podpisem jediného ředitele nebo v případě vícero ředitelů podpisy kterýchkoli dvou ředitelů společně nebo samostatným podpisem osoby, jíž byla tato podepisovací pravomoc udělena představenstvem nebo jediným ředitelem společnosti, ale pouze v rámci takové pravomoci. Podle výpisu z obchodního rejstříku byli členy představenstva žalované ke dni 30. 3. 2011 [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Dne 27. 4. 2011 se konalo v Lucemburku zasedání představenstva žalované, při němž bylo za přítomnosti všech tří jeho členů rozhodnuto o „schválení záruky (per aval) směnkou vlastní, která bude vydána společností [právnická osoba] na řad žalobkyně ve výši jistiny 16 51 935 (měna neuvedena), splatné po předložení směnky vlastní, ale ne dříve, než 18. října 2011. Představenstvo se dále rozhodlo pověřit podpisem směnky [jméno FO] a udělit mu k tomu plnou moc. Originál listiny obsahuje podpisy všech tří členů představenstva. Z plné moci udělené dne 28. 4. 2011 bylo zjištěno, že [jméno FO] bylo uděleno písemné pověření k tomu, aby bez jakéhokoliv omezení podepsal za žalovanou jako zmocnitele „záruku (per aval)“ týkající se směnky, uplatněné žalobkyní v tomto řízení. Rovněž tato listina (její originál) je opatřena podpisy všech členů představenstva žalované.

29. V posuzované věci vyhovuje podpis žalované na směnce formálním náležitostem, neboť obsahuje označení žalované jako právnické osoby a je z něho patrno i to, že jde o podpis učiněný jejím jménem [jméno FO] jako osobou k tomu oprávněnou na základě plné moci. Jak vyplynulo ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa] ze dne 25. 9. 2022, podpis znějící na jméno paní [jméno FO] na zápisu z jednání představenstva žalované konaného v Lucemburku dne 27. 4. 2021 je pravděpodobně pravým podpisem pisatele, který psal srovnávací podpisy znějící na jméno [jméno FO] předložené k porovnání. Stejný závěr (tj. kladný závěr ve střední rovině pravděpodobnosti) přijala znalkyně též ohledně podpisu paní [jméno FO] na plné moci ze dne 27. 4. 2021. Při opětovném posouzení pravosti podpisů paní [jméno FO] pak stejná znalkyně v posudku č. 280/2023 ze dne 22. 7. 2023, který byl vypracován po doplnění srovnávacího materiálu, své závěry zpřesnila tak, že oba podpisy jsou s vysokou pravděpodobností pravými podpisy paní [jméno FO]. Ohledně podpisů znějících na jméno pana [jméno FO] znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] v posudku č. 270/2022 ze dne 25. 9. 2022 nejprve uzavřela, že o (ne)pravosti podpisu jmenovaného na zápisu z jednání představenstva ze dne 27. 4. 2021 nelze rozhodnout a současně, že je pravděpodobnější, že podpis znějící na jméno pana [jméno FO] na plné moci ze dne 28. 4. 2011 je podpisem pisatele, který psal podpisy na předloženém srovnávacím materiálu, než že by jej napsal jiný pisatel. V posudku č. 280/2023 ze dne 22. 7. 2023 pak znalkyně ohledně obou sporných podpisů znějících na jméno pana [jméno FO] přijala kladný závěr, byl v nízké rovině pravděpodobnosti (tj. závěr, že je pravděpodobnější, že oba posuzované podpisy jsou pravé, než že by se mělo jednat o padělky se snahou o nápodobu). Znalkyně podrobně popsala a obrazově zdokumentovala všechny nalezené znaky v obou rovinách zkoumání a své závěry, k nimž po jejich vyhodnocení dospěla, podrobně, přesvědčivě a logicky zdůvodnila. Z obsahu obou posudků i z výpovědi znalkyně je zřejmé, že nebyly nalezeny žádné stopy technického padělání a současně, že všechny sporné podpisy jsou malého rozsahu, a tedy obtížně zpracovatelné (podpis paní [jméno FO] je nacvičeného druhu malého rozsahu; lze se domnívat, že se jedná o stylizovanou iniciálu „R“, podpis znějící na jméno [jméno FO] je parafou, skládající se ze dvou křížených tahů; jde rovněž o podpis malého rozsahu). Zkoumáním byly zjištěny pouze shodné znaky, zapadající do variability původního i doplněného srovnávacího materiálu; znalkyně rovněž vysvětlila, že všechny posuzované podpisy byly psány jistým a dynamickým tahem, přičemž stanovení výše závěru bylo limitováno malým množstvím informací, vyplývajících ze způsobu tvorby sporných podpisů.

30. Závěry znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] o pravosti všech čtyř posuzovaných podpisů paní [jméno FO] a pana [jméno FO] nebyly vyvráceny ani dalším znaleckým posudkem, který v řízení předložila žalovaná, neboť [tituly před jménem] [jméno FO], znalec z oboru písmoznalectví, v posudku č. 255/21/2023 ze dne 22. 1. 2024, shodně uzavřel, že za předpokladu, že jsou srovnávací podpisy paní [jméno FO] nespornými a autentickými vzorky jejích podpisů, jsou oba sporné podpisy na zápisu z jednání představenstva ze dne 27. 4. 2011 a na plné moci ze dne 28. 4. 2011 s vysokou pravděpodobností pravými spontánními, tj. standardními a běžně užívanými podpisy paní [jméno FO]. Ohledně sporných podpisů znějících na jméno [jméno FO] pak shora uvedený znalec přijal neutrální závěr, tj. že na základě rozsahu srovnávacího materiálu zjištěných znaků nelze jejich pravost vyloučit, ani prokázat. Případná nepravost podpisů pana [jméno FO] nebyla prokázána ani čestným prohlášením jmenovaného ze dne 28. 6. 2023, z něhož vyplynulo pouze to, že si na konání zasedání představenstva žalované v Lucemburku dne 27. 4. 2011 ani na vyhotovení a podepsání plné moci dne 28. 4. 2011 nevzpomíná, nedohledal žádnou dokumentaci či komunikaci týkající se podpisu a vystavení sporné směnky a nemůže kategoricky prohlásit, že na těchto dokumentech není jeho podpis.

31. Závěr o pravosti podpisů pana [jméno FO] a paní [jméno FO] na zápisu z jednání představenstva a na plné moci nebyl zpochybněn ani zjištěním, že pan [jméno FO], který je spolupodepsán na originálech obou těchto listin, se měl zúčastnit dne 27. 4. 2011 v Lucemburku zasedání představenstva žalované a následujícího dne vystavení plné moci, kterou měl téhož dne podepsat, to vše za současného uzavření dohody o restrukturalizaci a vystavení sporné směnky rovněž dne 28. 4. 2011 za osobní účasti pana [jméno FO], avšak tentokrát v Praze. Předně je třeba uvést, že vzhledem k vzdálenosti obou míst a době, kterou by si vyžádala cesta z Lucemburku do Prahy, nelze přítomnost pana [jméno FO] na obou těchto místech ve stejný den vyloučit. Pominout nelze ani to, že na směnce není vyznačeno datum jejího podpisu žalovanou, přičemž z ničeho nelze dovodit, že se tak muselo stát ve stejný den, kdy byla směnka podepsána výstavcem. I pokud by tomu tak bylo, nemusí datum vystavení směnky, které je na ni vyznačeno, odpovídat skutečnosti; k platnosti směnky zcela postačuje, že jde o údaj objektivně možný. Obdobně platí i ohledně data uzavření dohody o restrukturalizaci, které je uvedeno v jejím záhlaví (28. 4. 2011), v níž je vyjádřen záměr společnosti [právnická osoba] vystavit na řad žalobkyně novou směnku vlastní splatnou k 18. 10. 2011. Závěr o pravosti podpisů pana [jméno FO] a paní [jméno FO] na originále plné moci ze dne 28. 4. 2011 nevyvrací ani zjištění, že kopie této listiny (oproti originálu, který byl předmětem písmoznaleckého zkoumání) neobsahuje krom jejich podpisů také podpis pana [jméno FO], neboť tato skutečnost mohla být důsledkem existence několika vyhotovení téže plné moci, z nichž jedno bylo podepsáno (také) panem [jméno FO], zatímco jiné nikoliv.

32. Z výše uvedených důvodů shledal odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ke svému tvrzení, že pan [jméno FO] nebyl při podpisu rukojemského prohlášení na směnce oprávněn jednat jejím jménem, správným. Za této situace již nebylo na místě zabývat se tím, zda a kdy žalovaná toto jednání pana [jméno FO] schválila, neboť šlo o jednání učiněné v souladu s čl. 9 zakladatelské listiny žalované na základě písemného pověření („plné moci“) a v mezích tohoto pověření.

33. Obstát nemohla ani námitka neplatnosti směnky z důvodu její nejasnosti a neurčitosti, kterou žalovaná odůvodňovala tím, že ze směnky není patrné, kdo je jejím výstavcem a kdo avalem (námitka ad d/ shora). Jak správně uvedl soud prvního stupně, podpis společnosti [právnická osoba] v daném případě kryje celý text směnečného prohlášení, v němž je vyjádřen bezpodmínečný slib zaplatit na řad žalobkyně částku na směnce uvedenou; nelze proto mít pochyb o tom, že výstavcem směnky je tato společnost. Podpisy obou avalistů, které jsou umístěné pod doložkou „per aval“ vyjadřující směnečné rukojemství (čl. I § 31 odst. 2 z. s. š.) rovněž tak nevzbuzují žádné pochybnosti o tom, že žalovaná a pan [jméno FO] směnku podepsali jako avalisté za výstavce směnky.

34. Odvolací soud se ztotožnil rovněž se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti námitky neplatnosti směnečného prohlášení, která byla odůvodněna tím, že směnka je členěna tak, že mezi jednotlivými částmi textu není vzájemná souvislost, nadpisy jednotlivých znaků směnky, které jí mají vymezovat, jako např. den a místo jejího vystavení, směnečná suma a údaje v nich uvedené, netvoří celek, ale oddělují text listiny a činí z něj nesouvislou řadu údajů (námitka ad h/). Skutečnost, že v daném případě je pod některými směnečnými doložkami uvedeno, jakých náležitostí se týkají (tj. že pod textem „V Praze dne 28. dubna 2011“ je uvedeno, že jde o místo a datum vystavení směnky, pod textem „po jejím předložení, ale ne dříve, než dne 18. října 2011“ je uvedeno, že jde o den splatnosti směnky a pod textem „Splatné na adrese sídla společnosti [právnická osoba], …“ je uvedeno, že jde o místo platby, zatímco pod podpisem výstavce chybí údaj o tom, že jde o podpis výstavce, nečiní text směnečného prohlášení nesouvislým či nesrozumitelným. Argumentaci žalované, že pokud ze směnky „z důvodu nahodilého užívání popisných označení jednotlivých údajů, resp. absence některých označení, není jasné, z jakého titulu směnku podepsala“, nelze přisvědčit, neboť z ust. čl. I § 75 z. s. š. plyne, že k platnosti vlastní směnky je (mimo jiné) vyžadován podpis jejího výstavce, nikoli však již výslovný údaj o tom, kdo tímto výstavcem je.

35. Soud prvního stupně se správně vypořádal i s výhradou žalované, že v řízení uplatněný nárok by vůči ní jako subjektu lucemburského práva měl být posuzován podle tohoto práva, obdobně jako v případě uplatňování nároku žalobkyně proti panu [jméno FO] posuzoval ruský soud nárok žalobkyně podle ruského práva. Žalovaná rovněž uvedla, že s ohledem na ustanovení čl. 30.1 Master Agreement by na předmětný vztah mohlo být aplikováno i právo anglické (námitka ad i/). K tomu je třeba uvést, že právní úprava směnečného práva v České republice, provedená zákonem č. 191/1950 Sb., vychází z Úmluvy o jednotném zákonu směnečném, z Úmluvy o řešení určitých střetů zákonů v souvislosti se směnkami a z Úmluvy o směnečných poplatcích, které byly přijaty na konferenci o sjednocení směnečného práva v roce 1930 v Ženevě. Všechny tři tyto úmluvy podepsalo mj. Československo, Nizozemí i Lucembursko. Podle ust. čl. I § 92 odst. 1 z. s. š., ve znění do 31. 12. 2013, forma směnečného prohlášení se řídí právem státu, v němž bylo prohlášení učiněno; formou je přitom třeba rozumět nejen platební slib nebo příkaz výstavce, ale i platnost všech ostatních prohlášení (doložek) na směnce. V daném případě nebylo zjištěno (ani tvrzeno), že sporná směnka byla vystavena a avalována na jiném místě, než je na ni uvedeno (tj. jinde než v Praze). Jde-li o posuzování formy směnečných prohlášení výstavce i avalistů, je tedy nutno aplikovat podle § 92 odst. 1 právní řád České republiky, tj. zákon č. 191/1950 Sb. Pokud jde o účinky směnečných prohlášení výstavce (tj. jeho práva a povinnosti), rozhodným právem je rovněž právo České republiky, na jejímž území je směnka splatná (čl. I, § 93 odst. 1 z. s. š.). Práva a povinnosti ostatních směnečných dlužníků (tj. účinky jejich směnečných prohlášení), se řídí právem státu, v němž byla učiněna, tj. v daném případě rovněž právem České republiky (čl. I § 93 odst. 2 z. s. š.). Vzhledem k samostatnosti závazků jednotlivých směnečných dlužníků pak nelze uvažovat ani o vázanosti soudů České republiky rozhodnutími soudů Ruské federace ve věci nároku, který žalobkyně uplatnila vůči jinému ze směnečných avalistů.

36. Správným shledal odvolací soud rovněž závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti námitky promlčení (námitka ad j/), kterou žalovaná odůvodnila tím, že se jedná o směnku na viděnou, která obsahuje doložku, že nebude předložena k placení dříve než dne 18. 10. 2011. Směnka byla vystavena dne 28. 4. 2011 a vzhledem k tomu, že nedošlo k jejímu předložení v době do 27. 4. 2012, nastala ke dni 27. 4. 2011 fikce jejího předložení k placení a tedy se k uvedenému datu stala splatnou. Promlčení lhůta tak začala běžet ode dne 28. 4. 2011 a skončila dle čl. I § 70 z. s. š. nejpozději ke dni 28. 4. 2015. Podle názoru odvolacího soudu obsah směnečného prohlášení ve znění „Já, níže podepsaný, se zavazuji uhradit na základě této směnky …. po jejím předložení, ale ne dříve, než dne 18. října 2011 … “ , neposkytuje prostor k pochybnostem, že sporná směnka je směnkou na viděnou, a tedy je splatná při jejím předložení (čl. I § 34 odst. 1 věta první, § 77 odst. 1 z. s. š.). Z prohlášení výstavce dále vyplývá, že k předložení směnky k placení nemělo dojít dříve, než dne 18. října 2011. V daném případě tedy nedošlo ke změně (tj. prodloužení či zkrácení) zákonem stanovené roční prezentační lhůty ve smyslu ust. čl. I § 34 odst. 1 věta třetí z. s. š, ale k odložení počátku jejího běhu, a to tak, že v daném případě začala tato lhůta běžet nikoli již ode dne vystavení směnky, ale až od 18. října 2011, jak umožňuje ust. čl. I § 34 odst. 2 a § 77 odst. 1 z. s. š. Podle notářského zápisu č. N 290/2012, NZ 268/2012 sepsaného jménem [tituly před jménem] [jméno FO], notářky se sídlem v [adresa], jejím zástupcem podle § 24 notářského řádu [tituly před jménem] [jméno FO], notářským kandidátem, byla směnka předložena výstavci k placení na adrese platebního místa (a tedy se dle čl. I § 34 odst. 1 věty první z. s. š. stala splatnou) dne 11. 10. 2012. Žaloba byla v daném případě podána u soudu dne 7. 10. 2015, tedy před uplynutím tříleté promlčecí doby dle čl. I § 70 odst. 1, § 77 odst. 1 a § 78 odst. 1 z. s. š.

37. Odvolací soud se tak neztotožnil s názorem žalované, že směnečné prohlášení výstavce „nemění lhůtu k předložení sporné směnky, ale pouze upravuje její splatnost“; skutečnost, že podle dohody o restrukturalizaci měla být vystavena směnka splatná v určitý den (dne 18. 11. 2011), nemění nic na tom, že se tak v daném případě nestalo a podle údaje, který je na ní skutečně vyznačen, jde o směnku splatnou na viděnou. Souhlasit nelze ani s argumentací, že směnečné prohlášení neobsahuje žádné „omezení“ pro předložení směnky k placení před 18. 10. 2011; ze znění tohoto prohlášení, tak jak je výše uvedeno, je zřejmé, že podle rozhodnutí jejího výstavce nemělo k předložení směnky k placení dojít (tj. její splatnost neměla nastat) před datem, které je na ní vyznačeno. Protože znění doložky odkládající počátek lhůty k prezentaci vistasměnky není zákonem předepsáno, nelze přisvědčit ani názoru, že formulace použitá v daném případě výstavcem nevyhovuje požadavku ust. čl. I § 34 odst. 2 z. s. š. Přisvědčit nelze konečně ani názoru, že sporná směnka je „určitým mixem mezi směnkou splatnou v určitý den a směnkou splatnou na viděnou“, neboť splatnost směnky je dle odvolatelky nastavena dvojím způsobem: jednak určitým datem (18. 10. 2011), jednak „na viděnou.“ Je-li údaj splatnosti formulován tak, jak je výše uvedeno, je vyloučen závěr o tom, že jde o směnku splatnou v určitý den. Za neurčitý údaj splatnosti, mající za následek neplatnost směnky, by bylo možné považovat například údaj alternativní („na viděnou nebo dne 18. 10. 2011“); o takovou situaci se však v posuzované věci nejedná. K výtce odvolatelky, že lhůta k předložení směnky nebyla stanovena dostatečně určitě, odvolací soud uvádí, že v posuzované věci nebyla prezentační lhůta (co do její délky) doložkou na směnce stanovena vůbec, tj. nebyla prodloužena ani zkrácena, v důsledku čehož se uplatní roční lhůta zákonná.

38. Soud prvního stupně vyhodnotil jako důvodnou pouze námitku částečného plnění na směnku, když uzavřel, že pohledávka žalobkyně ze sporné směnky byla přihlášena v insolvenčním řízení a ve výši 4 003 743,74 Kč (145 696,64 EUR) dne 29. 5. 2014 dlužníkem [právnická osoba] uhrazena. Směnečný platební rozkaz byl proto výrokem I. napadeného rozsudku v rozsahu tohoto plnění, dále co do úroku ve výši 6 % p. a. z částky 145 696,64 EUR od 30. 5. 2014 do zaplacení a co do náhrady nákladů řízení ve výši 3 775,20 Kč zrušen. Protože v tomto rozsahu bylo návrhu žalované vyhověno, odvolací soud její odvolání, nakolik směřovalo proti části výroku I., kterou byl směnečný platební rozkaz zrušen, podle ust. § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako podané osobou k tomu neoprávněnou.

39. Přes shora uvedené závěry neshledal odvolací soud důvody pro potvrzení napadeného rozsudku ani pro jeho změnu ve zbývající části výroku I. a v nákladových výrocích, neboť se neztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně posouzení kauzálních námitek žalované (námitky ad f/ a g/).V projednávané věci se žalovaná ve svých včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu bránila (mimo jiné) tvrzením, že směnkou zajištěný závazek, tedy nárok na výplatu podílu na zisku ve společnosti [právnická osoba] , je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně si v době, kdy po společnosti [právnická osoba] žádala zajištění uvedeného závazku formou směnky, byla vědoma skutečnosti, že se uvedená společnost nachází „na hranici úpadku“ a tedy lze předpokládat, že nebude schopna své závazky plnit. Namítala dále, že žalobkyně „vloudila vyhotovení směnky“ a zejména vyvinula nátlak na [právnická osoba], aby k zajištění závazku využila směnečné rukojemství, čímž hrubě zneužila institut směnky a porušila dobré mravy. Argumentovala rovněž tím, že na výplatu dividendy není právní nárok a může k ní dojít jen tehdy, pokud jsou k tomu splněny ekonomické podmínky, především, že výplata dividendy nezpůsobí společnosti úpadek. Vzhledem k tomu, že tyto podmínky společnost [právnická osoba] nesplňovala, zajištěný nárok neexistuje a směnka byla vystavena bez právního důvodu. Uváděla konečně, že pokud by byla společnost [právnická osoba] považována za výstavce směnky, směnka by zajišťovala závazek žalované na úhradu kupní ceny za podíl ve společnosti [právnická osoba], což představuje finanční asistenci, ke které nebyly splněny zákonné podmínky. I z tohoto důvodu je třeba zajišťovaný závazek i směnku jako zajišťovací instrument považovat za neexistující.

40. Při posouzení přípustnosti těchto námitek vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že ekonomickou kauzou pro vystavení směnky bylo zajištění výplaty dividend žalobkyni za roky 2008 a 2009 ze společnosti [právnická osoba] Poukázal rovněž na skutečnost, že sporná směnka nahrazovala směnku vystavenou na řad žalobkyně dne 27. 7. 2010 na částku 15 600 000 EUR, avalovanou panem [jméno FO] a žalovanou, jak je popsáno v dohodě o restrukturalizaci. Z uvedených zjištění dovodil, že pokud žalovaná jako jediný společník společnosti [právnická osoba] bez dalšího směnku avalovala, má s remitentem dohodnuto obsahově totožné směnečné ujednání jako výstavce, v důsledku čehož může vznášet tytéž kauzální námitky, které by náležely výstavci. Ohledně důvodnosti těchto námitek dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná svá tvrzení ničím neprokázala, neboť ani ve svých včas podaných námitkách, ani následně do uplynutí koncentrační lhůty poskytnuté účastníkům při jednání konaném dne 12. 5. 2021, žádné důkazní návrhy neuplatnila. S tímto závěrem nelze souhlasit.

41. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté ve vztahu k tzv. koncentraci řízení se mimo jiné podává, že: 1) Poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř., účastníci (nejde-li o výjimky stanovené zákonem) nemohou uvádět jen takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat jen takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost; účinky tzv. koncentrace řízení nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu. K projevu, jímž účastník vyjadřuje svůj žalobní požadavek nebo stanovisko k němu, jímž uplatňuje své procesní námitky, jímž shrnuje své návrhy učiněné za řízení, jímž se vyjadřuje k dokazování a ke skutkové a právní stránce věci nebo jímž sděluje svůj názor, jak má být věc soudem rozhodnuta, soud vždy přihlédne, i když je účastník učinil až poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. 2) Účinky tzv. koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. nenastanou, jestliže účastníci nebyli o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat tzv. koncentrace řízení. 3) První jednání lze pokládat ve smyslu § 118b odst.1 věty druhé o. s. ř. za skončené jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010).

42. V poměrech projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že přípravné jednání podle § 114c o. s. ř. nebylo nařízeno a provedeno. První jednání ve věci se konalo dne 12. 4. 2021 a podle protokolu o jednání na č.l. 722 při něm byly účastníkům sděleny výsledky přípravy jednání, byla přednesena žaloba a provedeno dokazování listinnými důkazy. Soud poté účastníkům sdělil svůj názor na rozložení důkazního břemene, podle něhož je na žalované, aby prokázala oprávněnost všech svých námitek vyjma námitky nepravosti podpisu pana [jméno FO] za žalovanou jako rukojmí na směnce, s tím, že neunesením důkazního břemene se účastníci řízení vystavují nebezpečí neúspěchu ve věci. Žalobkyně poté odkázala na svůj důkazní návrh na zpracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a k žádosti účastníků jim byla poskytnuta lhůta v trvání 30 dnů, aby mohli na poučení soudu reagovat.

43. V souladu s výše uvedenými judikatorními závěry lze uzavřít, že účinky koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. v daném případě nenastaly již jen proto, že při jednání, které proběhlo dne 12. 4. 2021, nebyli účastníci řízení o koncentraci a jejích účincích řádně poučeni. Pokud jde o lhůtu, stanovenou účastníkům na základě výzvy soudu podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., je nutno konstatovat, že v soudní praxi nikdy nepanovaly pochybnosti o tom, že soud může přihlédnout k účastníkem uváděným skutečnostem a navrženým důkazům i po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jestliže z nedodržení této výzvy již nedovodil jiné procesní důsledky (např. v podobě rozhodnutí ve věci samé, ke kterému došlo dříve, než účastník na uvedenou výzvu skutečně zareagoval). Taková situace však v posuzované věci nenastala, v důsledku čehož nezbývá než uzavřít, že pokud soud prvního stupně nepřihlížel k důkazním návrhům žalované, které byly uplatněny po uplynutí třicetidenní lhůty stanovené při jednání konaném dne 12. 4. 2021, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jejíž náprava nemohla být zjednána v odvolacím řízení.

44. Souhlasit nelze ani s argumentací, že námitka neplatnosti směnkou zajištěného závazku je nedůvodná i s ohledem na ust. čl. I § 32 odst. 2 z. s. š., podle něhož je závazek směnečného rukojmí platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy. Citované ustanovení totiž hovoří výlučně o směnečných závazcích avalisty a avaláta, nikoli o závazcích směnkou zajištěných či závazcích, které měly být směnkou (prostřednictvím směnky) zaplaceny. Jinými slovy, závěr o nedůvodnosti (přípustné) kauzální námitky uplatněné rukojmím nemůže být založen pouze na zjištění, že jeho směnečný závazek je platný.

45. Z důvodů, které jsou výše uvedeny, odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, ve znění doplňujícího usnesení, podle ustanovení § 219a odst. 1 o .s. ř. v části výroku I., kterou bylo rozhodnuto o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti, v ve výrocích o náhradě nákladů řízení zrušil a věc mu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude třeba, aby opětovně posoudil přípustnost i důvodnost všech včas uplatněných kauzálních námitek žalované, jimiž se brání povinnosti spornou směnku zaplatit. Se zřetelem k rozdílným skutkovým tvrzením účastníků, pokud jde o účel vystavení sporné směnky, bude pro výsledek řízení určující, zda se žalované podaří unést důkazní břemeno ohledně tvrzení, že sporná směnka nahradila původní směnku splatnou dne 1. 12. 2010, která byla vystavena za účelem zajištění nároku žalobkyně na výplatu podílu ze zisku společnosti [právnická osoba] za roky 2008 a 2009, dále, že směnkou zajištěný závazek je neplatný pro jeho rozpor s dobrými mravy, že žalobkyně si byla vědoma toho, že výstavce směnky nebude schopen plnit své závazky a „reálně se bude jednat o pohledávku neexistentní“ a že směnka byla „považována za součást kupní ceny za podíl ve společnosti [právnická osoba]“, což představuje nepovolenou finanční asistenci, v důsledku čehož je třeba považovat zajištěný závazek a tím i směnku jako zajišťovací instrument za neexistující. Zjistí-li soud prvního stupně, že k některému ze shora uvedených tvrzení žalovaná dosud neoznačila žádné důkazy, poskytne jí řádné a úplné poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že z poučení soudu musí být jasné, jaké konkrétní skutečnosti má účastník řízení tvrdit, resp. k jaké tvrzené (konkrétní) skutečnosti má navrhnout důkazy (k požadavku konkrétnosti poučení srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 30 Cdo 350/2006, ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 24/2010, nebo ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 987/2017). Poučení, které je neúplné, je poučením nedostatečným a z hlediska procesních důsledků je třeba klást naroveň situaci, kdy poučení nebylo dáno vůbec (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4255/2011, či ze dne 10. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1480/2018). Z uvedeného je zřejmé, že pouhá informace o rozložení důkazního břemene mezi žalobkyni a žalovanou v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, která byla účastníkům poskytnuta při jednání konaném dne 12. 4. 2021, shora uvedeným požadavkům nevyhovuje. Je dále nepochybné, že soud je oprávněn posoudit důkazní návrhy účastníků a podle své úvahy rozhodnout, které z navržených důkazů budou provedeny (§ 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř.); soud především neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci, jakož i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby byl účelově prodloužen spor. Z toho vyplývá, že při objasňování skutkového stavu věci by soud měl dbát na to, aby byly provedeny takové z navržených důkazů, které jsou v daném případě k prokázání sporných skutečností nejvhodnější (např. výslech pouze těch navrhovaných svědků, kteří byli osobně přítomni události, o níž mají vypovídat). Poučení o důkazní povinnosti podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný.

46. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o.s.ř.).

47. Závěrem považuje odvolací soud za nezbytné upozornit na skutečnost, že odůvodnění napadeného rozsudku je zpracováno značně nepřehledně, když celé jeho podstatné části týkající se skutkových zjištění soudu i hodnocení provedených důkazů jsou sloučeny do jediného, rozsáhlého a nijak nestrukturovaného celku (str. 5-9, 10-18). Taková podoba odůvodnění zásadně ztěžuje orientaci v textu, který se zároveň stává jen obtížně srozumitelným. Na soudu prvního stupně tak bude, aby ve svém novém rozhodnutí ve věci vyhověl nejen požadavkům na obsahové náležitosti rozsudku plynoucím z ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., ale aby při vyhotovení písemného znění rozsudku současně respektoval též pravidla tvorby soudních písemností vyplývající z Instrukce č. 4/2017 ministerstva spravedlnosti ze dne 23. 10. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/36, o soudních písemnostech, z nichž mimo jiné plyne povinnost členit text písemnosti do odstavců, mezi něž se vkládá mezera (§ 6 odst. 1 Instrukce).

Poučení