12 Cmo 61/2020 - 190

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Černé a soudců Mgr. Mileny Filingerové a JUDr. Evy Hodanové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO: [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupen advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované A], narozený dne [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2) [Jméno žalované B], narozený dne [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení směnečného peníze ve výši 614 975 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2019, č. j. 44 Cm 51/2018-109, takto:

Výrok

I. Rozsudek soud prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaní č. 1 a č. 2 jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci k rukám jeho právní zástupkyně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 28 870,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 18. 5. 2018, č. j. 44 Cm 51/2018-16 a v bodě II. výroku uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 80 440,80 Kč.

2. Uvedl, že směnečným platebním rozkazem vyhověl soud žalobě o zaplacení částky 614 975 Kč s postižními právy, proti němuž podali žalovaní včasné námitky. V nich uvedli, že půjčka nebyla poskytnuta. Smlouva uzavřená s [právnická osoba] (dále jen „[Anonymizováno]“) je neplatná z důvodu uvedení v omyl. Ze stejného důvodu je neplatná i smlouva o půjčce podle § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“). Všechny smlouvy jsou smlouvami závislými (§ 1727 obč. zák.). Dále namítli rozpor se spotřebitelskými smlouvami dle § 1810 a § 1814 písm. f) obč. zák., neboť nebyli seznámeni, zda a za jakých podmínek jim bude úvěr či půjčka poskytnut. Sjednaná smluvní pokuta je zneužitím práva, neboť žalobce musel vědět, že závazky ze smlouvy o dílo nebudou schopni plnit. Smlouvy jsou v rozporu s § 8 a § 1813 obč. zák. vzhledem k nepřiměřeným ujednáním a zjevnému zneužití práva. K omylu uvedli, že dle příkazní smlouvy se [Anonymizováno] zavázala poskytovat žalovaným finanční poradenství a žalovaní byli ujišťováni, že nebude-li jim poskytnut úvěr, má pro ně žalobce a [Anonymizováno] řešení v měsíčních splátkách po 10 000 Kč, což odpovídá reklamě na internetu, kde je u výše splátky v programu „[Anonymizováno]“ a „[Anonymizováno]“ uvedena výše částky 7 531 Kč. Jen proto, že žalovaní byli ujišťováni, že budou moci financovat výstavbu rodinného domu v některém z programů za 10 000 Kč nebo méně, rozhodli se pro podpis smlouvy se žalobcem. Až po uzavření smluv jim bylo sděleno, že při financování domu v programech nabízených žalobcem a [Anonymizováno] budou hradit 18 470 Kč měsíčně. Výší splátky byli uvedeni v omyl.

3. Na základě provedeného dokazování (spornou směnkou, smlouvou o půjčce ze dne 31. 3. 2015, výpisem z účtu žalobce, předžalobní upomínkou, podacím archem, smlouvou o budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno], smlouvou o dílo na projektovou dokumentaci č. [Anonymizováno], smlouvou příkazní č. [Anonymizováno], emaily [Anonymizováno] ze dne 19. 12. 2014, ze dne 25. 3. 2015 včetně návrhu smlouvy o půjčce a etického kodexu, ze dne 5. 2. 2016 a ze dne 12. 4. 2016, žádostí o poskytnutí půjčky ze dne 31. 3. 2015, emaily [Anonymizováno] ze dne 20. 4. 2015 a 21. 4. 2015, emaily [Anonymizováno] ze dne 24. 7. 2015 a ze dne 18. 1. 2016, dopisy ze dne 30. 6. 2016, podacím lístkem, dopisem ze dne 26. 7. 2016, dopisem ze dne 29. 3. 2017 a podacím archem, dopisem ze dne 18. 5. 2017 a podací stvrzenkou, internetovou prezentací [Anonymizováno], výslechem svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a výslechem účastníků) soud uzavřel, že předložená směnka je směnkou platnou ve smyslu čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen z. s. š.). Žalovaní vystavili blankosměnku zajišťující pohledávku žalobce ze smlouvy o půjčce ze dne 31. 3. 2015, v níž udělili žalobci vyplňovací právo spočívající v oprávnění žalobce doplnit do blankosměnky chybějící údaje týkající se nezaplacené části jistiny půjčky a smluvní pokuty za prodlení s úhradou půjčky ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny půjčky jdoucí ode dne následujícího po splatnosti půjčky do dne vyplnění této prvé směnky, a dále datum splatnosti směnka tak, že nesmí být doplněno dříve než po splatnosti půjčky, tj. nejdříve dne 2. 6. 2015. Pokud žalobce v souladu s ujednáním do směnky doplnil splatnost 13. 4. 2018 a směnečnou sumu 614 975 Kč, došlo tímto vyplněním dle čl. I § 77 odst. 1 a čl. I § 10 z. s. š. k přeměně směnky neúplné v úplnou.

4. Ke kauzálním námitkám žalovaných soud uvedl, že smlouva o půjčce je smlouvou nepojmenovanou (§ 1746 odst. 2 obč. zák.) a spotřebitelskou (§ 1810 obč. zák.). Při posuzování smlouvy nebyla shledána jakákoliv ujednání, z nichž by bylo možno dovodit, že v rozporu s právní úpravou ochrany spotřebitele je zde zjevná nerovnováha v právech a povinnostech účastníků, která by vykazovala znaky zneužívající klauzule. Ze strany žalobce mělo být plněno do třiceti dnů od podpisu smlouvy, žalovanými mělo být plněno do 1. 6. 2015. Text smlouvy je přehledný a srozumitelný, z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaní měli proti textu smlouvy námitky či požadavky na její úpravu. Nerovnováha nebyla shledána ani v rámci přezkumu námitky nepřiměřeného ujednání o smluvní pokutě. Smluvní pokuta zajišťovala nejvýznamnější smluvní povinnost žalovaných, a to povinnost vrátit žalobcem poskytnuté prostředky ve sjednané lhůtě. Denní sazba ve výši 425 Kč odpovídá významu povinnosti, s jejímž porušením je spojena, a není v extrémním nepoměru k její hodnotě. Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, pokud k jejímu navýšení došlo v důsledku prodlení žalovaných s vrácením půjčky (k tomu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 12 Cmo 94/2017). Žalovaní byli srozuměni jak s výší smluvní pokuty, tak s tím, že žalobce potřebuje půjčené prostředky ve sjednané lhůtě vrátit a ujistili jej, že mají zajištěný dostatek prostředků tak, aby mohli závazek řádně a včas hradit.

5. Smlouvy, které žalovaní uzavřeli se žalobcem a s [Anonymizováno], nejsou smlouvami závislými podle § 1727 obč. zák., neboť nejsou splněny podmínky citovaného ustanovení. Nejedná se o smlouvy uzavřené při jednom jednání stejnými účastníky, smlouvy byly uzavřeny různými subjekty v rámci dvou různých jednání, ve dvou různých časových okamžicích. Odkázal na článek III. odst. 3.3 smlouvy o půjčce.

6. Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobce postupoval v rozporu s dobrými mravy a že by využil situaci žalovaných ve svůj prospěch. Důkazy označené žalovaný směřují k jednání [Anonymizováno], které nelze ztotožňovat s jednáním žalobce. Personální propojení žalobce a [Anonymizováno] prostřednictvím jednatele je nesporné, v daném případě však není rozhodující, neboť ze smluv je zřejmé, že jednotlivé subjekty byly zcela jednoznačně odlišeny a žalovaní neměli důvod domnívat se, že smlouvu o půjčce uzavírají se stejným subjektem jako smlouvu o smlouvě budoucí o dílo. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by se žalobce zavázal zajistit pro žalované hypoteční úvěr. Oporu v provedených důkazech nemá ani tvrzení žalovaných, že žalobce již v době uzavření smlouvy o půjčce věděl, že žalovaní hypoteční úvěr neobdrží. Sdělení pracovníka banky týkající se neposkytnutí úvěru došlo [Anonymizováno], jednající za [Anonymizováno], asi měsíc po uzavření smlouvy o půjčce. Jak z účastnických výpovědí žalovaných, tak jmenované svědkyně [Anonymizováno] vyplynulo, že nebyl důvod přepokládat, že by žalovaným úvěr schválen nebyl. Žalovaní uvedli, že si nebyli vědomi záznamu v bankovním registru, nemohl si ho být vědom ani žalobce. Žádost přitom byla zamítnuta právě z tohoto důvodu. Jiné skutečnosti ke zneužití práva žalovaní neuvedli. Nebylo prokázáno ani obcházení zákona ze strany žalobce, když smlouvu o půjčce nelze podřadit režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Proto nemůže být aplikováno ani ustanovení § 18 tohoto zákona o vyloučení použití směnky a ani ustanovení § 580 obč. zák. Pokud jde o omyl spočívající ve zvýšení měsíční platby, která je podstatnou okolností, nebylo prokázáno, že by žalovaní byli uvedeni v omyl právě žalobcem. Žalobce a [Anonymizováno] jsou dva rozdílné subjekty, což bylo žalovaným známo. Jedná se o jiný případ, než který byl předmětem rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 688/2012. Námitka neposkytnutí protiplnění byla vyvrácena výpisem z účtu žalobce, z něhož je zřejmé, že žalobce jednal v souladu se smlouvou o půjčce. Pokud byl namítán nedostatek protiplnění ze strany [Anonymizováno], jde o závazek vyplývající z jiné smlouvy, uzavřené s jiným subjektem (k tomu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 5 Cmo 220/2016). Důvodnou neshledal soud ani námitku, že žalobce jednal v rozporu s dobrými mravy, jestliže nechal narůstat smluvní pokutu, i když věděl, že závazek ze smlouvy splněn nebude. Smlouva o půjčce je samostatným závazkem a žalovaným ze smlouvy bylo zřejmé, kdy a jak mají závazek splnit. Poskytnutí půjčky nebylo vázáno na poskytnutí hypotečního úvěru. Nesplnění závazku ze smlouvy o dílo na závazcích ze smlouvy o půjčce nic nemění. V článku 3. 3 smlouvy o půjčce účastníci sjednali, že odstoupením od smlouvy o dílo se nevztahuje na tuto smlouvu. Žalobce nemohl ani vědět, že žalovaní svůj závazek ze smlouvy o půjčce nesplní. Na danou věc rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4358/2015 nedopadá. Vyčkávání žalobce s vyplněním směnky není postupem rozporným s dobrými mravy. Pokud žalovaní poukazovali na nabídku [Anonymizováno], týkající se převodu zakázky do programu [Anonymizováno], jedná se o program [Anonymizováno]. Rozhodné nejsou ani podoba a informace uvedené na internetových stránkách [Anonymizováno]. Nadto jde o nabídku předpokládající standardní vybavení domu a je zřejmé, že v návaznosti na konkrétní okolnosti může být následná cena jiná. To zároveň zohledňuje smlouva o dílo, kdy je uvedena budoucí cena cca 2 600 000 Kč.

7. Soud neprovedl důkazy navržené žalovanými, na nichž následně netrvali. Skutečnosti, které bylo možné zjistit z jejich výslechu, byly zjištěny z výslechu svědka [Anonymizováno]. Nebyl proveden ani důkaz zápisem z prvního jednání [Anonymizováno] se žalovanými, o němž svědek [Anonymizováno] uvedl, že jej nedohledal.

8. Protože námitky nebyly důvodné, byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Žalovaní napadli rozsudek včasným odvoláním a navrhli jeho změnu tak, že se směnečný platební rozkaz zrušuje. Zopakovali, které smlouvy se žalobcem a [Anonymizováno] uzavřeli s tím, že by smlouvu o půjčce neuzavřeli, pokud by nebyli ujišťováni, že získají od [Anonymizováno], případně od žalobce finanční produkt – úvěr se splátkami do 10 000 Kč měsíčně. Utvrzování vyplývá jak z listinných důkazů, tak výpovědí žalovaných a [Anonymizováno]. Ke dni uzavření smlouvy o půjčce již byla sjednána příkazní smlouva, v níž se [Anonymizováno] zavázala k přidělení a servisu manažerky financí a úvěrového analytika a zpracování modelu financování a odkázal znění této smlouvy a smlouvy o smlouvě budoucí o dílo. [Anonymizováno] žádné vyúčtování za práce provedené pro žalované nepředložila. V rámci služby za 60 000 Kč poskytla [Anonymizováno] tu službu, že v bance zjistila, že žalovaný má zesplatněný úvěr a že mu z tohoto důvodu žádný program [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno] poskytnut nebude. Žalovaný o zesplatněném úvěru nevěděl, žalovaní neměli žádné exekuce, nebyli v úpadku. Do uzavření smlouvy o půjčce vyvolávalo jednání [Anonymizováno] a žalobce dojem, že [Anonymizováno] a žalobce zajistí financování ve zmíněných programech. Inženýrská činnost vykonána nebyla, tudíž nemohla být ani vyúčtována. Paní [Anonymizováno] sdělila žalovaným až po uzavření smlouvy o půjčce, že v programu [Anonymizováno] by splátka činila 17 748 Kč. Z dokladů, které měla k dispozici, jí muselo být zřejmé, že rodina s matkou na rodičovské s příjmem domácnosti cca 20 000 Kč takovou splátku nesplatí. Žalovaní neuvedli ve smlouvě o půjčce, konkrétně článku III. bodě 3.1, nepravdivé údaje, když neprohlásili, že nemají zesplatněný úvěr a záznam v registru. Žalovaní se dostali do pasti připravené jednatelem [Anonymizováno] a žalobcem. Při vyhledávání judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu lze nalézt celou řadu rozhodnutí ve skutkově obdobných věcech. Žalovaným je známo, že jsou podávány stovky žalob proti klientům v obdobné situaci, v níž jsou oni. Jde o systematickou činnost žalobce v kooperaci s [Anonymizováno] ve vztahu ke klientům, co nemohou dostat úvěr od bank, čímž generují za „finanční poradenství“ neoprávněné pohledávky v řádech stovek milionů Kč. Na situaci, kdy [Anonymizováno] nevyvíjí činnost odpovídající částce 170 000 Kč, dopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 688/2012. Skutkově totožné je to, že [Anonymizováno] uzavřela smlouvu o budoucí smlouvě a namísto žalobce vystupoval v řízení [Anonymizováno]. Jmenovaný alias žalobce poskytuje půjčku tím, že plnění neposkytuje dlužníkovi, ale přesune účetně finanční prostředky z dceřiné společnosti do [Anonymizováno] za účelem úhrady zálohy na práce, které nikdy nebudou provedeny a vyúčtovány, pokud klienti nezískají úvěr od banky na financování domu. Nejvyšší soud vzkázal, že se v takovém případě nemá vycházet z toho, že právní vztahy jsou vztahy samostatnými. V tomto směru odkázali žalovaní na nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 563/11 a k otázce tzv. vázaných smluv na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 43/2001. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že nejde o smlouvy provázané, protože byly uzavřeny různými subjekty, odchýlil se od názoru prezentovaného Nejvyšším soudem. Soud prvního stupně správně uzavřel, že smlouva o půjčce je smlouvou spotřebitelskou, nesprávně však vyložil § 1813 obč. zák. V projednávané věci nemusela [Anonymizováno] poskytnout činnost, avšak žalovaní byli zavázáni k hrazení půjčky. V bodu C3 smlouvy o smlouvě budoucí o dílo je uvedeno, že odměna 60 000 Kč nezávisí na rozsahu provedených prací. Přípravné práce (jak a kde bude nemovitost postavena a jak bude financována) dělá podnikatel ve stavebnictví běžně zadarmo. Ve výběrových řízeních je běžné vypracovávat zadarmo složité a rozsáhlé nabídky, které převyšují to, co měla vykonat [Anonymizováno]. Žádné přípravné práce provedeny nebyly, přesto jsou žalovaní povinni hradit půjčku. To představuje nerovnováhu v právech a povinnostech. V projednávané věci ztížil žalobce v kooperaci s [Anonymizováno] mimo jiné uplatnění práva na slevu dle § 2108 obč. zák. vůči [Anonymizováno]. Výkon práva na slevu byl konstrukcí půjčky ztížen tak, že je snaha vytvářet samostatný právní vztah ze zápůjčky nezávislý na odpovědnosti za vadné plnění nebo neposkytnutí plnění [Anonymizováno]. Smlouvy o půjčce je tak neplatná z důvodu § 1814 písm. a) obč. zák. Smlouva o půjčce vytváří závazek bezpodmínečně plnit žalobci, avšak společnost [Anonymizováno] může plnit libovolně. Smlouva je tak neplatná i z důvodu uvedeného v § 1814 písm. b) obč. zák. I v případě odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí by vznikla povinnost hradit půjčku bez ohledu na vypořádání s [Anonymizováno]. Smlouva je tak neplatná i z důvodu dle § 1814 písm. c) obč. zák. Protože je smlouva o půjčce neplatná, nebylo možné platně vyplnit směnku a domáhat se vydání směnečného platebního rozkazu. Žalovaní byli uvedeni v omyl v tom směru, že [Anonymizováno] nabízela v reklamě program [Anonymizováno] a [Anonymizováno] se splátkou 7 531 Kč měsíčně při ceně domu 2 750 000 Kč. [Anonymizováno] se zavázala poskytnout úvěrového analytika, ale až po uzavření smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že financování domu není možné. Žalovaní byli vmanipulování do nevýhodného závazku. Uvedení v omyl je třeba hodnotit v kontextu toho, že [Anonymizováno] přivádí žalované k žalobci a navozuje důvěru ve zdárné vyřešení finančních záležitostí. Námitku uvedení v omyl a neplatnosti vznesli žalovaní v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, ale také ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy o půjčce.

10. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Uvedl, že judikatura odvolacího soudu i dovolacího soudu je jednoznačně sjednocena na platnosti kauzálního závazku, jehož zajištění směnkou je v souladu s dobrými mravy, včetně sjednané smluvní pokuty (k tomu rozsudky Vrchního soudu sp. zn. 12 Cmo 301/2019, sp. zn. 12 Cmo 209/2019, sp. zn. 2 Cmo 288/2019, rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2279/2018, sp. zn. 29 Cdo 2377/2019 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1387/2019). Zdůraznil, že kauzou je poskytnutá půjčka nikoliv plnění ze vztahu žalovaných a [Anonymizováno]. Irelevantní je tedy ta část odvolání vztahující se k plnění ze smluv uzavřených s [Anonymizováno]. Uvedené již řešil Vrchní soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 5 Cmo 220/2016. Pouhá majetková a personální propojenost žalobce a [Anonymizováno] není způsobilá založit právo směnečného dlužníka na obranu proti povinnosti zaplatit směnku na skutečnostech vyplývajících z jeho vztahů k osobě odlišné od majitele směnky. Smlouva o smlouvě budoucí o dílo a smlouva o půjčce nejsou smlouvami závislými, a to i s odkazem na čl. 3.3 smlouvy o půjčce. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 688/2012 řešila vztah jiných účastníků, přičemž nešlo o vztah ze smlouvy o půjčce a dovolací soud nastolil právní otázku, tj. aby se odvolací soud zabýval tím, jaké důsledky na případnou povinnost žalované plnit ze směnky má okolnost, že žalované nebylo podle smlouvy o dílo poskytnuto žádné plnění. Na tuto otázku odvolací soud odpověděl v rozhodnutích sp. zn. 5 Cmo 220/2016 a sp. zn. 12 Cmo 301/2019 v tom smyslu, že půjčka, případně úvěr má právní osud nezávislý na tom, na co se cizí finanční prostředky použijí, a že případné neposkytnutí plnění ze smlouvy o dílo nemůže mít vliv na povinnost žalovaných ze smlouvy půjčce.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.) a shledal odvolání žalovaných nedůvodným.

12. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

13. Shodně se soudem prvního stupně lze uzavřít, že žalobce uplatnil právo z platné směnky vlastní, z níž žalobci dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 z. s. š. vznikl vůči žalovaným jako výstavcům směnky přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.).

14. Obrana žalovaných spočívající v tvrzení, že od žalobce žádné plnění neobdrželi, byla vyvrácena výpisem z účtu žalobce, z něhož vyplývá, že částka 170 000 byla žalobcem převedena na účet [Anonymizováno] dne 15. 4. 2015. Závazek vyplývající ze smlouvy o půjčce (poskytnou finanční prostředky v uvedené výši přímo budoucímu zhotoviteli do 30 dnů ode dne podpisu smlouvy) tak žalobce splnil, když smlouva o půjčce byla uzavřena dne 31. 3. 2015.

15. Shodně se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, příkazní a o dílo na projektovou dokumentaci (dále jen smlouva o budoucí smlouvě o dílo) a smlouva o půjčce nejsou smlouvami závislými ve smyslu § 1727 obč. zák. Zásadou vyplývající z citovaného ustanovení je, že každá smlouva, ať už jde o smlouvy zahrnuté do jedné listiny, nebo o smlouvy na samostatných listinách, se posuzuje samostatně. Smlouvy jsou navzájem závislé tehdy, je-li v nich tato závislost výslovně uvedena, nebo vyplývá-li z povahy smluv nebo účelu smluv známého stranám při uzavření smlouvy. Důsledkem je vzájemná podmíněnost vzniku těchto smluv, případně provázanost jejich zániku, zanikne-li závazek z některé takové smlouvy bez uspokojení věřitele. Závislost smlouvy o budoucí smlouvě o dílo a smlouvy o půjčce v žádné z nich není výslovně zmíněna; za výslovnou zmínku nelze považovat uvedení účelu „půjčky“, jak byl popsán ve smlouvě o půjčce. Závislost smluv nevyplývá ani z jejich povahy, když spolu věcně nesouvisí, co do obsahové stránky netvoří ucelený soubor na sebe navazujících a vzájemně podmíněných ujednání; tak je tomu např. u smlouvy kupní a smlouvy leasingové; u smlouvy kupní, smlouvy o zřízení zástavního práva a smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru. Závislost nevyplývá ani z účelu smluv, který by musel být oběma stranám znám již při jejich uzavření. Smlouva o budoucí smlouvě o dílo byla uzavřena o více jak tři měsíce dříve než smlouva o půjčce, přičemž z listinných důkazů ani z výslechu svědků a výslechu žalovaných nevyplynulo, že by v době před podpisem této smlouvy byla řešena i otázka úhrady 170 000 Kč dle jejího čl. 2.1., resp. nezbytnost jejího financování prostřednictvím smlouvy uzavřené se žalobcem. Ve smlouvě o budoucí smlouvě o dílo bylo uvedeno pouze to, že částka v této výši je zálohou na činnosti specifikované v čl. C bod C.1 písm. a) smlouvy a že bude žalovanými uhrazena prostřednictvím úvěru. Ujednání tak dávalo žalovaným možnost vybrat si jakéhokoliv poskytovatele úvěru bez jakéhokoliv omezení. Teprve v březnu 2015, jak vyplývá z emailu ze dne 25. 3. 2015, začala být řešena otázka financování uvedené zálohy, přičemž ze strany žalobce byly žalovaným nabídnuty čtyři varianty řešení (půjčka od [Anonymizováno] - Půjčka na lepší bydlení, Půjčka na cokoliv, Krátkodobý úvěr na cokoliv a půjčka od společnosti [Anonymizováno]) s uvedením jejich základních parametrů. Pokud by si žalovaní vybrali jednu ze tří dalších nabízených variant financování zálohy než v konečném důsledku vybranou, na existenci práv a závazků ze smlouvy o budoucí smlouvě o dílo by to nemělo žádný vliv a taková smlouva by byla rovněž zcela nezávislá na smlouvě uzavřené žalovanými s [Anonymizováno]. Pro závěr o závislosti smluv nepostačuje, že poskytovatelem finančních prostředků na úhradu zálohy se na základě výběru žalovaných stal žalobce, jehož jednatel je současně jednatelem [Anonymizováno]. Závěr o závislosti smluv nelze dovozovat výhradně z toho, kdo je účastníkem smluv, ale, jak uvádí zákon, z povahy smluv nebo jejich účelu. Byla-li by poskytovatelem úvěru banka, nelze předpokládat, že by ji zajímal obsah smluvních vztahů žalovaných s [Anonymizováno], případně nesplnění takových smluvních závazků některým z nich. Stejně jako žalobce by ji logicky zajímalo výhradně splnění závazků z jejího smluvního vztahu k žalovaným. Vzhledem k tomu, že nejde o smlouvy závislé, případný zánik jedné z nich nemohl způsobit zánik druhé. I kdyby smlouva o budoucí smlouvě o dílo byla případně neplatná z důvodu uvedeného v § 583 obč. zák., na posouzení platnosti smlouvy o půjčce by to zůstalo bez vlivu. Protože žalovanými odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 43/2001 řešilo neplatný vznik smlouvy o převodu nemovitosti za situace, kdy vznik smlouvy o převodu nemovitostí byl podmíněn vznikem (uzavřením) smlouvy o převzetí dluhu, a smlouva o převzetí dluhu nebyla platně uzavřena, nebyly závěry v něm přijaté aplikovatelné na posuzovanou věc, neboť vznik smlouvy o budoucí smlouvě o dílo nebyl podmíněn vznikem smlouvy o půjčce ani naopak. Při vzniku smlouvy o budoucí smlouvě o dílo bylo zřejmé pouze tolik, že sjednaná záloha ve výši 170 000 Kč bude financována prostřednictvím úvěru, lhostejno kým poskytnutého.

16. Podle obsahu není smlouva o půjčce smlouvou uzavřenou v režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu poskytnutou bez úroku a jakékoli úplaty (§ 2 písm. c) tohoto zákona), ani smlouvou o zápůjčce (§ 2390 obč. zák.), neboť zápůjčka je smlouvou reálnou, která vzniká až okamžikem přenechání peněz nebo jiných zastupitelných věcí vydlužiteli, přičemž jde o peníze nebo prostředky účelově nevázané. Smlouvu vzhledem k jejímu obsahu nelze podřadit ani pod jiný typ smlouvy upravené občanským zákoníkem, a proto je třeba ji posoudit jako smlouvu inominátní podle § 1746 odst. 2 obč. zák. K podrobnostem hodnocení smlouvy lze odkázat např. na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 12 Cmo 94/2017. Protože smlouva byla uzavřena mezi žalobcem jako podnikatelem na straně jedné a žalovaným jako spotřebitelem na straně druhé, jedná se o smlouvu spotřebitelskou (§ 1810 obč. zák.) a žalovaným se musí dostat adekvátní ochrany. Odvolací soud se tudíž zabýval tím, zda smlouva o půjčce neobsahuje ujednání zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaných (§ 1813 obč. zák.). Z obsahu námitek lze dovodit, že žalovaní vytýkají žalobci, že nebyli v rámci finančního poradenství poskytovaného žalobcem a [Anonymizováno] seznámeni s tím, zda a za jakých podmínek jim bude poskytován v programu [Anonymizováno] „úvěr“ nebo „[Anonymizováno]“, přičemž uvedené považují za zakázané ujednání ve smyslu § 1814 písm. f) obč. zák. Je třeba říci, že žalobce žádné finanční poradenství žalovaným neposkytoval, ani se k jeho poskytnutí smluvně nezavázal, jak vyplývá z provedeného dokazování; poradenství poskytovala [Anonymizováno], která také žalovaným navrhla možné způsoby financování zálohy ze smlouvy o budoucí smlouvě o dílo. Žalovaní vybrali financování prostřednictvím smlouvy o půjčce, přičemž již v rámci návrhu zaslaného svědkyní [Anonymizováno] byl žalovaným předestřen modelový případ půjčky na 170 000 Kč. Text samotné smlouvy o půjčce je stručný, srozumitelný, všechna ujednání jsou obsažena přímo ve smlouvě. Text smlouvy nemohl v žalovaných vzbudit žádné pochybnosti o tom, co je předmětem smlouvy a jaký závazek z ní pro ně vyplývá. Na splnění jejich závazku jim nadto byla poskytnuta jednou tak dlouhá lhůta, než byla ke splnění závazku poskytnuta žalobci. Tvrzení, že žalovaní se zavázali k plnění za podmínek, s nimiž se neměli možnost před uzavřením smlouvy seznámit, tak nemohlo být shledáno důvodným. Odvolací soud pak neshledal ve smlouvě o půjčce ani žádná jiná ujednání, která by bylo možno považovat za zakázaná ve smyslu § 1814 obč. zák. Smlouva o půjčce není neplatná ani pro rozpor s § 8 obč. zák., podle něhož nepožívá ochrany zjevné zneužití práva. V jednání žalobce nelze žádné zneužití práva shledat, neboť smlouvy, jejichž obsahem jsou závazky poskytnout finanční prostředky a finanční prostředky vrátit, případně ujednání týkající se zajištění takových závazků, zákon nezakazuje. Za zjevné zneužití práva nelze považovat ani uplatňování smluvní pokuty, na níž žalobci vzniklo právo poté, co se žalovaní dostali do prodlení se splněním svého závazku ze smlouvy o půjčce, když institut smluvní pokuta jako druh zajištění splnění závazku je právem aprobován. To, zda žalobci vůbec vznikne právo na smluvní pokutu, v jaké výši smluvní pokuta bude či mu žádné takové právo nevznikne, bylo odvislé výhradně od chování žalovaných, tj. od toho, jakým způsobem přistoupí k plnění svého závazku ze smlouvy o půjčce.

17. Z obrany uplatněné v námitkách, že „po uzavření smluv, aniž by [Anonymizováno] tzv. koply do země, vygenerují pohledávky za finanční poradenství a projektovou dokumentaci ke vzorovému domu v ceně 614 000 Kč, vyplývá, že žalovaní zcela ignorují fakt, že kauzou směnky není vztah žalovaných k [Anonymizováno], ale výhradně jejich vztah k žalobci, vyplývající ze smlouvy o půjčce. A jen tímto vztahem se v rámci projednání jejich námitek bylo možné zabývat. Kauzální námitky jsou námitky relativní a je možné je vznášet jen mezi určitými účastníky směnky (dlužník může vznášet konkrétnímu majiteli směnky jen takové námitky, které mají původ ve vztahu toho kterého dlužníka k tomu kterému majiteli směnky). V daném případě je snahou žalovaných vznést vůči žalobci jako majiteli směnky námitky, které mají původ ve vztahu žalovaných k osobě, která nejen že není účastníkem smlouvy o půjčce, ale není ani účastníkem předmětné směnky. Nelze připustit, aby v rámci námitek byla projednána obrana vycházející ze vztahu žalovaných k osobě, která vůbec není účastníkem řízení a nemohla by tudíž uplatnit žádnou obranu. S ohledem na uvedený závěr by bylo nadbytečné zabývat se námitkami majícími základ ve smlouvě o budoucí smlouvě o dílo uzavřené mezi žalovanými a [Anonymizováno] (např. neplatnost smlouvy z důvodu omylu, hodnota činností poskytnutých [Anonymizováno] na základě smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, neprovedení díla). Přijatý závěr samozřejmě žalovaným nebrání domáhat se vrácení poskytnutého plnění ve výši 170 000 Kč, ale v řízení vedeném proti [Anonymizováno], nikoliv v tomto. Pokud se žalovaní bránili tím, že byli uvedeni v omyl i žalobcem, žádná relevantní skutková tvrzení se k této obraně nevztahovala, když omyl spatřovali výlučně v tom, že [Anonymizováno] v rámci reklamy na internetu slibovala splátky 7 531 Kč, přičemž v konečném důsledku byla výše splátky zhruba o 10 000 Kč vyšší, přičemž výše splátek byla podstatnou skutečností. Již z obsahu tvrzení je zřejmé, že popsaný omyl nemohl vyvolat žalobce. Protože námitka uvedení v omyl ze strany žalobce neobsahovala vylíčení, jakým konkrétním jednáním žalobce byli žalovaní uvedeni v omyl, nebyl důvod se touto námitkou jako neodůvodněnou zabývat. S ohledem na tzv. zásadu koncentrace mohou být v námitkovém řízení projednány jen ty námitky, které jsou odůvodněné, tj. v nichž je vylíčen skutek určitě a nezaměnitelně s jiným skutkem.

18. Obrana žalovaných uplatněná v odvolání, že smlouva o půjčce je neplatná i z důvodů uvedených v § 1814 písm. a), b) a c) obč. zák., je obranou novou, ve včasných námitkách neuplatněnou. Nicméně je třeba říci, že i kdyby k této konkrétní obraně mohl odvolací soud přihlédnout, nemohl by ji považovat za důvodnou, neboť žalovaní zakázaná ujednání spatřují výhradně v jednání [Anonymizováno] (výkon práva na uplatnění práva na slevu vůči [Anonymizováno] byl konstrukcí půjčky ztížen, smlouva o půjčce vytváří závazek bezpodmínečně plnit žalobci, ale společnost [Anonymizováno] může plnit libovolně, v případě odstoupení od smlouvy o budoucí smlouvě o dílo by vznikla povinnost hradit půjčku bez ohledu na vypořádání s [Anonymizováno]). Jak již bylo řečeno shora, v rámci řízení o námitkách se nelze zabývat vztahem, který není vztahem žalovaných k majiteli směnky a není ani kauzou směnky.

19. Nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 563/11, kterého se žalovaní dovolávali, na danou věc nedopadá, neboť smluvními stranami smlouvy o budoucí smlouvě o dílo a smlouvy o půjčce byly dvě rozdílně právnické osoby a žalovaní nemohli být na pochybách, kdo je smluvní stranou toho kterého smluvního vztahu, byť tyto právnické osoby mají totožného jednatele. Uzavřením smluv nemohlo dojít ani k žádné manipulaci v jejich neprospěch, když závazek vrátit poskytnuté finanční prostředky by museli splnit, ať už by byl smluvní stranou smlouvy o půjčce kdokoliv. Na danou věc nedopadá ani žalovanými odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 562/2011, neboť v něm byla řešena otázka přípustnosti námitek vůči nabyvateli směnky zakládající se na jeho vztazích k remitentovi bez ohledu na to, zda nový majitel jednal při nabývání směnky vědomě ke škodě dlužníka v případě, že směnka zajišťuje pohledávku remitenta za žalovaným ze spotřebitelské smlouvy. O nic takového v posuzované věci nešlo. Není sporu o tom, že žalovaným vůči žalobci jako prvnímu majiteli námitky (kauzální) přísluší, nicméně jen námitky zakládající se na jejich vztazích k němu jako majiteli směnky. Odvolací soud si je vědom závěrů vyplývajících z usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, týkajících se absolutní neplatnosti spotřebitelských smluv obsahující zakázaná ujednání (dříve ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran), nicméně žádná taková ujednání ve smlouvě o půjčce neshledal, a proto tuto smlouvu hodnotil jako platnou, jak bylo shora uvedeno. Na posuzovanou věc nelze aplikovat ani závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4358/2015, který se týkal smluvní pokuty vyúčtované [Anonymizováno] za porušení závazků ze smlouvy o dílo. V dané věci nebyla smluvní pokuta účtována v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající pro žalované ze smlouvy o dílo; nárok na smluvní pokutu vznikl výhradně v důsledku prodlení žalovaných s vrácením finančních prostředků do sjednané doby. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací postupovaly v intencích naznačených Nejvyšším soudem v jeho rozsudku ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 688/2012, když se zabývaly tím, zda smlouva o půjčce neobsahuje zakázaná ujednání. Dle názoru odvolacího soudu na povinnost žalovaných plnit ze směnky by okolnost, že jim dle smlouvy o dílo nebylo poskytnuto žádné plnění, nemohla mít žádný vliv. Jak již bylo řečeno shora, jak smlouva o budoucí smlouvě o dílo, tak smlouva o půjčce jsou smlouvami samostatnými; osud jedné z nich nesdílí osud druhé. To samozřejmě neznamená, že žalovaní nemají možnost domáhat se vrácení finančních prostředků ve výši 170 000 Kč poskytnutých na základě smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, mají-li za to, že se jim na základě smlouvy o budoucí smlouvě o dílo nedostalo žádného protiplnění; nicméně takový nárok by museli vznést vůči [Anonymizováno], nikoliv vůči žalobci. Z žádných rozhodnutí shora citovaných dle názoru odvolacího soudu nevyplývá, že by vůči remitentovi směnky mohl dlužník ze směnky uplatnit námitky, které se zakládají na jeho vztazích ke třetí osobě, stojící zcela mimo smluvní vztah remitenta směnky a dlužníka ze směnky. Připustit takové námitky je vyloučeno i proto, že by v námitkovém řízení byl řešen smluvní vztah, jehož jedna ze smluvních stran není účastníkem takového řízení a řízení „o nás, bez nás“ občanský soudní řád nepřipouští; ostatně takový postup by byl jednoznačně porušením zásady projednací. Namístě žalobce totiž mohl být kdokoliv, banka, úvěrová společnost nebo rodinný příslušník. Asi by nebylo akceptovatelné, aby takovým věřitelům nebylo přiznáno plnění ze směnky zajišťující závazek vyplývající z jimi uzavřené smlouvy se žalovanými jen proto, že žalovaným se nedostalo plnění z jiné smlouvy, s níž jako poskytovatelé finančních prostředků nemají nic společného a splnění závazků z ní nemohou ani nijak ovlivnit.

20. Z důvodů shora uvedených odvolací soud napadený rozsudek vůči žalovanému podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v celkové výši 28 870,60 Kč ve sporu úspěšnému žalobci. Náklady odvolacího řízení představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 21 560 Kč (2 úkony x 10 780 Kč/úkon - sepis vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem dne 17. 2. 2021) podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, náhradu za promeškaný čas strávený cestou k jednání a zpět v celkové výši 600 Kč (6 půlhodin jedna zpáteční cesta x 100 Kč/půlhodina) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 citované vyhlášky a náhradu cestovních výdajů za cestu z [adresa] a zpět (200 km) ve výši 1 100 Kč, vykonanou automobilem s průměrnou spotřebou 4,3 l/100 km a cenou motorové nafty - 27,20 Kč. Náhrada cestovních výdajů byla vypočtena podle vyhlášek č. 119/1992 Sb. a č. 589/2020 Sb. Náklady odvolacího řízení představuje i 21 % daň z přidané hodnoty z odměny, náhrad hotových výdajů, za promeškaný čas a cestovních výdajů, jejímž plátcem je právní zástupkyně žalobce, ve výši 5 010,60 Kč.

Poučení