12 Co 263/2023 - 884

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vilda a soudců Mgr. Tomáše Hodného a JUDr. Lenky Novotné ve věci žalobce: [Anonymizováno].[Anonymizováno][Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0],[Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že: a) se zrušuje podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemkům: parc. č. st. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če zem. usedlost, parc. č. st. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště, parc. č. st. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinný dům č. p. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno][Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, společný dvůr, parc. č. st. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če zem. usedlost, parc. č. [Anonymizováno] orná půda, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [Anonymizováno] ostatní plocha, neplodná půda, parc. č. [hodnota] trvalý travní porost, parc. č. [hodnota] ovocný sad, parc. č. [hodnota] ostatní plocha, neplodná půda, parc. č. [Anonymizováno] ostatní plocha, neplodná půda, parc. č. [Anonymizováno] zahrada, parc. č. [hodnota] trvalý travní porost, parc. č. [hodnota] trvalý travní porost, parc. č. [hodnota] ostatní plocha, neplodná půda, parc. č. [hodnota] lesní pozemek, parc. č. [hodnota] ostatní plocha, neplodná půda, parc. č. [hodnota] zahrada, parc. č. [hodnota] ostatní plocha, neplodná půda, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [hodnota] zahrada, parc. č. [Anonymizováno] orná půda, parc. č. [Anonymizováno] orná půda, parc. č. [Anonymizováno] orná půda, parc. č. [Anonymizováno] orná půda, parc. č. [Anonymizováno] orná půda, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [hodnota] vodní plocha, vodní nádrž přírodní, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [hodnota] trvalý travní porost, parc. č. [hodnota] lesní pozemek, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [hodnota] ostatní plocha, neplodná půda, parc. č. [Anonymizováno] lesní pozemek, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [Anonymizováno] ostatní plocha, neplodná půda, zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] a obec [adresa], b) do výlučného vlastnictví žalobce se přikazují pozemky: parc. č. st. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če zem. usedlost, parc. č. st. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště, parc. č. [Anonymizováno] orná půda, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [Anonymizováno] ostatní plocha, neplodná půda, parc. č. [hodnota] ostatní plocha, neplodná půda, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [hodnota] zahrada, parc. č. [Anonymizováno] orná půda, parc. č. [Anonymizováno] orná půda, parc. č. [Anonymizováno] orná půda, parc. č. [Anonymizováno] orná půda, parc. č. [Anonymizováno] orná půda, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [hodnota] trvalý travní porost, parc. č. [hodnota] lesní pozemek, parc. č. [hodnota] vodní plocha, vodní nádrž přírodní, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [hodnota] ostatní plocha, neplodná půda, parc. č. [Anonymizováno] lesní pozemek, parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, parc. č. [Anonymizováno] ostatní plocha, neplodná půda, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno][Anonymizováno]kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] a obec [adresa], c) do výlučného vlastnictví žalované se přikazují pozemky: parc. č. st. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinný dům č. p. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, společný dvůr, parc. č. st. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če zem. usedlost, parc. č. [Anonymizováno] ostatní plocha, neplodná půda, parc. č. [Anonymizováno] zahrada, parc. č. [hodnota] zahrada, parc. č. [hodnota] trvalý travní porost, parc. č. [hodnota] ovocný sad, parc. č. [hodnota] ostatní plocha, neplodná půda, parc. č. [hodnota] trvalý travní porost, parc. č. [hodnota] trvalý travní porost, parc. č. [hodnota] ostatní plocha, neplodná půda, parc. č. [hodnota] lesní pozemek, parc. č. [hodnota] ostatní plocha, neplodná půda, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] a obec [adresa], d) žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku 631 044 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Litoměřicích náhradu nákladů řízení ve výši 14 892,72 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Litoměřicích náhradu nákladů řízení ve výši 14 892,72 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků ke shora uvedenému souboru nemovitostí v katastrálním území [adresa], obec [adresa] zapsaným na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálního pracoviště v [Anonymizováno] (výrok I.), do výlučného vlastnictví žalobce přikázal soubor 9 konkretizovaných pozemků, mezi nimi zejména pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. [Anonymizováno] a pozemek parc. č. [Anonymizováno], lesní pozemek (výrok II.), do výlučného vlastnictví žalované přikázal soubor ostatních 31 konkretizovaných nemovitostí, mezi nimi pozemek parc. č. [hodnota] se stavbou bez čp/če, pozemek parc. č. [hodnota] a ve zbývající části převážně zemědělské pozemky (výrok III.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku 59 716 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok V.), žalobci uložil povinnost uhradit ČR – Okresnímu soudu v [Anonymizováno] na náhradě nákladů řízení částku 14 892,72 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI.), žalované uložil povinnost uhradit ČR – Okresnímu soudu v [Anonymizováno] na náhradě nákladů řízení částku 14 892,72 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VII).

2. Okresní soud v pořadí již třetím rozsudkem rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků ke konkretizovaným nemovitostem v obci [adresa], část [adresa], které v minulosti tvořily zemědělskou usedlost s jednou obytnou budovou, hospodářskými stavbami, zahradou, ovocným sadem a přilehlými zemědělskými pozemky. Podíly obou účastníků na společných nemovitostech jsou shodné, mezi účastníky v zásadě nebylo sporu o tom, že podílové spoluvlastnictví je do budoucna neudržitelné právě pro rozpory účastníků týkající se údržby a užívání předmětných nemovitostí. Skutkové okolnosti vedoucí ke vzniku, trvání, obsahu a hodnotě předmětu spoluvlastnického práva účastníků měl okresní soud za nesporné z obsahově shodných přednesů účastníků, v řízení byly doloženy též výpisem z katastru nemovitostí a (po zrušení předchozích rozsudků) nově vypracovaným, resp. aktualizovaným znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba]., o ceně jednotlivých pozemků a staveb. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je žaloba důvodná, a v souladu s ustanovením § 1140 a následujících občanského zákoníku (z. č. 89/2012 Sb.) rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků a do výlučného vlastnictví každého z nich přikázal vždy konkrétní soubor bezprostředně sousedících nemovitostí se srovnatelnou hodnotou, minimální možný vypořádací podíl v rozsahu částky 59 716 Kč uložil zaplatit žalované k rukám žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku. Při rozhodování o přikázání oběma účastníky požadovaného domu č. p. [Anonymizováno] s pozemkem vzal za rozhodná kritéria rozsah minulé údržby a investic, a to včetně schopnosti o dům pečovat i do budoucna, dále budoucí účelné využití domu a konečně též vnitřní vztah účastníků ke sporné nemovitosti. V případě prvého kritéria uvedl, že jej vzhledem k rozsahu provedených prací za dobu minulou více naplňuje žalobce, který však podle posouzení okresního soudu mařil rovnoměrné užívání nemovitostí také ze strany žalované, stejně tak i její účast na údržbě nemovitostí. Pro dobu budoucí pak shledal naplnění předpokladů pro další údržbu a rekonstrukce více na straně žalované. Prvé kritérium souhrnně posoudil tak, že jej oba účastníci naplňují „rovným dílem.“ Rovnocenné naplnění shledal i v případě druhého zvoleného kritéria spočívajícího v budoucím účelném využití domu, ohledně něhož oba účastníci deklarovali zájem na rekreačním využití v rámci své rodiny. Rozhodujícím kritériem se tak stal subjektivní vztah účastníků ke sporné nemovitosti, který podle názoru okresního soudu intenzivněji naplňuje žalobce, neboť žil v domě od dětství a svůj vztah k němu upevňoval právě prováděním pravidelných prací a trávením veškerého volného času. Žalovaná si obdobný vztah sice také vytvořila v dětství, avšak později sem již jen jezdila na návštěvy za příbuznými, prováděla pouze běžné práce v domácnosti a nemá ani přehled o úhradě nákladů za vodu a elektřinu. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle shodného procesního úspěchu obou účastníků ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), v totožném rozsahu uložil oběma z nich povinnost k náhradě nákladů řízení státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Nesouhlasí se způsobem rozdělení jednotlivých pozemků mezi jejich spoluvlastníky, okresnímu soudu vytýká, že nepřihlédl k jejím tvrzením a provedeným důkazům a že při svém rozhodování nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR vztahující se k problematice volby a naplnění kritérií významných pro rozhodnutí, komu z bývalých spoluvlastníků má být společná věc přikázána do výlučného vlastnictví. Žalovaná po celou dobu řízení poukazovala na svévolné a protiprávní jednání žalobce při užívání zejména sporného domu, opakovaně dokládala, že žalobce sám činil rozhodnutí o rozsahu a způsobu provedení udržovacích a rekonstrukčních prací, jejichž výsledkem je aktuální havarijní stav domu, který byl nucen řešit i příslušný stavební úřad nařízením základních sanačních prací, aby nedošlo k ohrožení majetku a zdraví osob. Přestože okresní soud měl na základě provedených důkazů za prokázané, že se žalobce vůči žalované a jejím rodičům opakovaně dopouštěl jednání, jímž je vylučoval z užívání domu, že jim nadával a vyvolával řadu incidentů řešených i před přestupkovou komisí, při právním posouzení věci tyto skutečnosti bagatelizoval a zlehčoval, aniž by pro takový závěr uvedl konkrétní přezkoumatelný důvod. Jestliže na základě tohoto posouzení vyhodnotil kritérium minulého užívání a údržby nemovitostí ve prospěch žalobce, postupoval v přímém rozporu se závěry obsaženými v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ČR (rozsudek ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2598/2011). Z uvedené judikatury totiž vyplývá, že dosáhl-li jeden ze spoluvlastníků (pro něj příznivějšího) naplnění kritéria užívání věci v důsledku protiprávního vyloučení druhého ze spoluvlastníků, nelze v jeho prospěch k uvedenému kritériu přihlédnout, naopak musí být hodnoceno v jeho neprospěch. Okresní soud nakonec pro své rozhodnutí o způsobu rozdělení společných věcí zvolil subjektivní hledisko založené na citovém vztahu účastníků, které shledal intenzivněji naplněné spíše na straně žalobce, a to opět z důvodu jím prováděné údržby a rekonstrukcí a z důvodu trávení téměř veškerého volného času na sporných nemovitostech. Pominul přitom, že takový závěr odporuje základním principům občanského práva, totiž že nikdo nesmí těžit ze své nepoctivosti a že zneužití výkonu práv nemůže požívat právní ochrany (§ 6 odst. 2 a § 8 občanského zákoníku).

4. Žalovaná má za to, že okresní soud se při svém rozhodování nevypořádal s řadou právně významných skutečností, které vyšly v řízení najevo, ať již z provedeného dokazování, nebo se jednalo o skutečnosti mezi účastníky nesporné. Okresní soud totiž neakceptoval žalovanou předestřené kritérium respektu k vůli předků, aby nemovitosti zůstaly k dispozici pro celou širší rodinu. Toto kritérium okresní soud zcela odmítl s odůvodněním, že i případná taková vůle předků by nepochybně nesměřovala k tomu, aby spoluvlastnictví vyvolávalo dlouholeté rozepře mezi členy rodiny. K tomu žalovaná namítla, že aktuální spoluvlastnické podíly jsou výsledkem právě dohody předchozích spoluvlastníků, resp. dědiců, kteří souhlasili s aktuálním uspořádáním spoluvlastnických vztahů. Nepochybně by k němu nepřistoupili, pokud by věděli, že si jeden ze spoluvlastníků bude snažit přisvojit vlastnictví celé jen sám pro sebe. Jako projev respektu k vůli předků, ale i jako důkaz svědčící i o silné citové vazbě žalované k předmětnému domu, nabízela žalovaná po celou dobu řízení navýšení vypořádacího podílu pro žalobce o částku 800 000 Kč, bude-li sporný dům přikázán jí. Pro případ, že by žalobce takový výsledek přijal, nabízela i zřízení osobního doživotního práva žalobce k užívání těch částí domu, které má aktuálně k dispozici, případně též zřízení předkupního práva. Okresní soud však tuto skutečnost zcela pominul a uvedenou nabídku při svém rozhodování nijak nezohlednil. Žalobce přitom žádný obdobný vstřícný krok v průběhu celého řízení neučinil. Jde-li o kritérium budoucí údržby nemovitostí (domu), má žalovaná za to, že lépe naplňuje předpoklady pro zachování hodnoty společných věcí, pokud již nyní vynaložila částku přes 50 000 Kč za odborné posudky týkající se statiky domu a určení rozsahu a způsobu nezbytných sanačních prací, doložila i uzavření smlouvy o smlouvě budoucí na tyto práce. Závěrem uvedla, že okresní soud vzhledem ke shora popsaným pochybením nesprávně zjistil skutkový stav, který také nesprávně právně posoudil, a s odkazem na svá předchozí vyjádření učiněná v řízení před okresním soudem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalobce s odvoláním žalované nesouhlasil, uvedl, že okresní soud podle jeho názoru rozhodl ve věci správně. Po zrušení předchozího rozsudku odvolacím soudem provedl v dalším řízení rozsáhlé dokazování vztahující se k užívání nemovitostí, jejich údržbě a rekonstrukcím ze strany obou účastníků a výsledky tohoto dokazování zohlednil v napadeném rozsudku. Při svém rozhodování o způsobu vypořádání správně přihlédl zejména k dlouholeté a výlučné péči žalobce o dům a zahradu, jakož i k jeho silné citové vazbě k nemovitostem, naproti tomu žalovaná svá tvrzení k týmž otázkám neprokázala. Žalobce zopakoval, že do údržby a zvelebení sporného domu dlouhodobě investoval velké množství prostředků i vlastní práce, pokud by tak nečinil, dům by nepochybně zchátral. Žalovaná a její rodina se na těchto investicích podílela pouze symbolicky, neboť měla k dispozici jiný dům k rekreaci, kam také jezdila. Okresní soud podle pokynů odvolacího soudu zohlednil veškeré tyto skutečnosti a důvodně dům se zahradou přikázal žalobci, který je i do budoucna připraven se o něj starat. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, přezkoumal i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že je odvolání důvodné.

7. Odvoláním napadený rozsudek okresního soudu je již v pořadí třetím rozsudkem v této věci, jde-li proto o základní skutková zjištění týkající se vzniku podílového spoluvlastnictví účastníků, velikosti jejich podílů a předmětu spoluvlastnictví, byly již okresním i krajským soudem opakovaně popsány v předchozích rozhodnutích, proto na ně (při nezměněném skutkovém stavu věci) odvolací soud odkazuje. Rovněž specifické okolnosti posuzované věci z hlediska předmětu spoluvlastnictví účastníků a možností či způsobů jeho rozdělení byly odvolacím soudem podrobně popsány v jeho předchozím zrušujícím usnesení, i zde pro stručnost na uvedené posouzení odvolací soud odkazuje. Podíly obou účastníků na společných nemovitostech jsou shodné, mezi účastníky v zásadě není sporu o tom, že podílové spoluvlastnictví je do budoucna neudržitelné právě pro rozpory účastníků týkající se údržby a užívání předmětných nemovitostí. Z obsahu spisu vyplývá, že v průběhu řízení projevili oba účastníci zájem především o obytnou budovu č. p. [Anonymizováno] s přilehlým pozemkem, oba účastníci také v průběhu řízení tvrdili a prokazovali různé skutečnosti, které podle jejich názoru měly odůvodňovat přikázání domu právě do jejich výlučného vlastnictví. Ostatně odvolací soud v předchozím svém zrušujícím rozhodnutí uložil okresnímu soudu, aby účastníky k takovým tvrzením vedl a aby byly sporné skutečnosti předmětem důkazní iniciativy každého z účastníků. Okresní soud takto skutečně postupoval, nechal účastníky přednést jednotlivá kritéria, která považují za rozhodující pro svůj úspěch ve věci, a provedl velmi podrobné dokazování, jehož výsledky promítl i do odůvodnění napadeného rozsudku. Jde-li o jednotlivá skutková zjištění okresního soudu vyplývající z provedených důkazů, nemá odvolací soud žádný důvod se od takto zjištěného skutkového stavu jakkoli odchylovat, nesouhlasí však s výběrem a hodnocením jednotlivých kritérií, která podle názoru okresního soudu ve svém výsledku vyznívají pro oba účastníky shodně, a v případě subjektivního vztahu účastníků ke sporné nemovitosti pak svědčí více ve prospěch žalobce.

8. Již ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí odvolací soud uvedl, že v posuzovaném případě je na místě provést vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví vytvořením dvou samostatných souborů různých nemovitostí s v zásadě totožnou hodnotou, a to tak, aby si oba celky zachovaly svoji funkčnost s vytvořením minimální společné hranice. Okresní soud se těchto principů v přezkoumávaném rozsudku v zásadě přidržel, avšak jím vytvořené soubory nemovitostí, které mají připadnout do výlučného vlastnictví každého z účastníků, neodpovídají těm kritériím, která jsou podle názoru odvolacího soudu pro rozhodnutí věci významná. Za situace, kdy je velikost spoluvlastnických podílů totožná, kdy se v případě obytného domu nejedná o nemovitost sloužící k uspokojování základní bytové potřeby žádného z účastníků a kdy reálné rozdělení pozemků a budov není účelné a ani možné, je třeba volit především ta objektivní kritéria, která co nejlépe vystihují vztah účastníků k nemovitostem (zejména ke spornému obytnému domu), a to zvlášť za dobu minulou z hlediska údržby domu a jeho užívání, samostatně pak pro dobu budoucí z hlediska zachování jeho podstaty a hodnoty. V té souvislosti nelze pominout ani vyjádření tzv. ceny zvláštní obliby v podobě navýšení vypořádacího podílu pro případ, že bude obytný dům přikázán do výlučného vlastnictví žalované. Subjektivní kritérium založené na vnitřní oblibě ve vztahu k předmětné nemovitosti nutno brát jako kritérium vedlejší, pomocné, jehož naplnění lze dovodit spíše z aktuálních kroků a jednání účastníků, než pouze z jejich vlastních prohlášení.

9. Jde-li o kritérium užívání nemovitostí a jejich minulé údržby, je z výsledků dokazování zřejmé, že to byl ve větším rozsahu žalobce, kdo v průběhu posledních čtyřiceti let nemovitosti pravidelně užíval a prováděl udržovací a rekonstrukční práce, a to nejen na předmětném domě. Naplnění tohoto kritéria žalobcem však podstatným způsobem oslabují dvě zásadní okolnosti. Tou prvou je vyloučení druhého spoluvlastníka (ať již to byla žalovaná či její právní předchůdci) z užívání nemovitostí, a to v podobě uzamykání dveří, omezování přístupu do domu provázené hrubým napadání členů rodiny žalované či pronajímání zemědělsky využitelných pozemků třetí osobě s ponecháním si výtěžku pro vlastní potřebu, a také z účasti na udržovacích a rekonstrukčních pracích. Tímto jednáním, které je ve zřejmém rozporu s náplní spoluvlastnických práv, vytvořil žalobce situaci, kdy druhý spoluvlastník ani objektivně nemohl toto kritérium v minulosti naplňovat. Žalobce proto nemůže těžit z výhody vytvořené jeho protiprávním jednáním, jak vyložil dovolací soud v rozhodnutí, na které žalovaná přiléhavě odkazuje ve svém odvolání. Druhou okolností, kterou rovněž nelze pominout, je skutečnost, že výsledkem výlučné péče žalobce je aktuální havarijní stav domu (což vyplývá z celé řady provedených listinných důkazů a znaleckých posudků), a to stav natolik závažný, že vedl stavební úřad k vydání rozhodnutí o nařízení nezbytných zabezpečovacích prací. Lze proto shrnout, že kritérium minulého užívání, údržby a investic za těchto okolností nemůže svědčit ve prospěch žalobce, naopak (vzhledem ke shora uvedenému) vyznívá v jeho neprospěch.

10. Kritérium vhodnějších předpokladů pro budoucí údržbu domu, zachování jeho podstaty a nezbytné budoucí investice je podle názoru odvolacího soudu na místě posuzovat samostatně, resp. nikoli ve spojení s kritériem minulého užívání a údržby, jak bylo posouzeno shora. Zde se odvolací soud ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že lepší předpoklady nabízí v tomto směru žalovaná, která již reálně investovala částku přes 50 000 Kč do přípravných prací při zhotovení posudků o stavebnětechnickém stavu domu, doložila i uzavření smlouvy a smlouvě budoucí na nezbytné sanační práce a finanční prostředky, které má za tím účelem k dispozici náleží přímo jí, resp. je mají připravené její rodiče, bývalí spoluvlastníci domu. Naproti tomu žalobce je již ve věku, kdy vlastní prací nebude schopen rozsáhlé stavební práce sám provádět, nadto větší část potřebných finančních prostředků náleží jeho synovi, jehož blízký vztah k domu v řízení nebyl ani tvrzen, ani prokázán.

11. Kritériem, které je pro rozhodnutí ve věci neméně podstatné, a které okresní soud nesprávně zcela upozadil, je nabídka tzv. ceny zvláštní obliby ze strany žalované spočívající v navýšení vypořádacího podílu o částku 800 000 Kč ve prospěch žalobce, bude-li předmětný dům přikázán do výlučného vlastnictví žalované. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu ČR výslovně uvádí, že toto kritérium nemůže samo o sobě obstát jako jediné rozhodující pro závěr o přikázání sporné nemovitosti do vlastnictví toho, kdo navýšení vypořádacího podílu nad rámec obvyklého ocenění nabízí, nelze je však zcela pominout a musí být zohledněno společně a s dalšími kritérii (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1114/2016, rozsudek téhož soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016). Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná s touto nabídkou přišla již před vydáním předchozího rozsudku okresního soudu, zopakovala ji v podaném odvolání a znovu i při odvolacím jednání, nadto doložila, že má uvedené finanční prostředky bezodkladně k dispozici. Uvedená částka je natolik vysoká, že podle názoru odvolacího soudu jednoznačně svědčí o velmi silném citovém poutu žalované k předmětnému domu, žalovaná dokonce souhlasila i s takovým výsledkem sporu, že předmětný dům s pozemkem získá jako jedinou nemovitost z celého souboru společných nemovitostí. Nelze si nevšimnout, že žalobce s podobnou nabídkou vůbec nepřišel, vytrvale odmítal jakékoli smírné vyřešení věci s poukazem na jím vynaložené prostředky na údržbu a rekonstrukce. Přitom právě tato nabídka žalované je způsobilá v nemalém rozsahu tyto náklady uhradit a „vyrovnat“ tak podíl žalované a jejích právních předchůdců na minulých vynaložených nákladech.

12. Lze proto shrnout, že shora uvedená kritéria založená na objektivních skutečnostech a rozsah, jímž je žalovaná oproti žalobci intenzivněji či výlučně naplňuje, svědčí pro závěr, že způsob vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví provedený napadeným rozsudkem okresního soudu není správný. Odvolací soud má za to, že naplnění shora uvedených kritérií žalovanou odůvodňuje závěr, podle něhož je na místě přikázat do výlučného vlastnictví žalované soubor nemovitostí tvořící bývalou zemědělskou usedlost v užším slova smyslu (pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] s rodinným domem č. p [Anonymizováno] a dalšími stavbami a bezprostředně sousedící pozemky tvořící zahradu – pozemky [Anonymizováno]), jakož i z východní strany přiléhající ovocný sad (pozemky parc. č. [hodnota], [Anonymizováno]), tedy nemovitosti v souhrnné hodnotě 3 716 022 Kč. Naproti tomu žalobci je přikázán soubor stavebních pozemků přiléhající ze západní strany k pozemku parc. č. [Anonymizováno] (soustředěný kolem pozemků parc. č. st. [Anonymizováno], k nim náleží pozemky parc. č. [hodnota], [Anonymizováno]) a zbývající soubor zemědělských a lesních pozemků, který tvoří jednotný celek vzájemně na sebe navazujících pozemků (pozemky parc. č. [Anonymizováno]), vše v hodnotě 3 884 978 Kč. Rozdíl v hodnotě obou souborů nemovitostí odpovídá vypořádacímu podílu ve prospěch žalované v rozsahu částky 168 956 Kč, náleží-li však žalobci navýšení jeho podílu odpovídající nabídce částky 800 000 Kč ze strany žalované, je konečným výsledkem vypořádání uložení platební povinnosti žalované v rozsahu částky 631 044 Kč ve prospěch žalobce. Odvolací soud naproti tomu neshledal důvod pro vyhovění návrhu žalované na zřízení věcného břemene, na jehož základě by bylo žalobci umožněno i nadále užívat konkrétní místnosti a prostory v obytném domě, když pro zřízení obsahově jednoznačného věcného břemene neměl k dispozici dostatek údajů o vnitřní dispozici domu, jeho společných částech a přístupu k rozvodům vody a elektřiny, proti takové úpravě provedené rozhodnutím soudu svědčí i trvale konfliktní vztahy účastníků. Těm však po právní moci rozsudku nic nebrání v tom, aby k takovému uspořádání užívacích oprávnění ve prospěch žalobce dospěli na základě dohody, ať již by měla být zapsána do katastru nemovitostí v podobě zřízení věcného břemene či by byla realizována i bez takového zápisu. Z obdobných důvodů nepřistoupil odvolací soud ani k založení předkupního práva ve prospěch žalobce či členů jeho rodiny pro případ úplatného zcizení obytného domu žalovanou, i zde však může mezi bývalými spoluvlastníky dojít ke smluvní úpravě uvedeného práva.

13. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků ke konkretizovaným nemovitostem, do výlučného vlastnictví žalobce přikázal soubor stavebních pozemků soustředěný kolem pozemků parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] a dále soubor navazujících a vzájemně sousedících zemědělských pozemků, a to včetně pozemku parc. č. [Anonymizováno], lesního pozemku, jak jsou uvedeny ve výroku I. písm. b) tohoto rozsudku, do výlučného vlastnictví žalované přikázal soubor pozemků se stavbami soustředěný kolem pozemku parc. č. [Anonymizováno], a to včetně navazujícího pozemku parc. č. [hodnota], ovocný sad, a pozemků bezprostředně sousedících, jak jsou uvedeny ve výroku I. písm. c) tohoto rozsudku, a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku 631 044 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

14. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu ČR, na níž správně odkázal i soud prvého stupně, rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků, pokud výsledkem řízení je na straně obou účastníků nabytí totožných majetkových hodnot z jejich zrušeného podílového spoluvlastnictví. V řízení přitom nevyvstaly žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly vydání odlišného nákladového výroku.

15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení na straně státu, které představují státem zálohované znalečné v celkové výši 29 785,44 Kč (v podrobnostech odkazuje odvolací soud na jeho vyčíslení v okresním soudem označených usneseních o znalečném), vyšel odvolací soud rovněž z totožného procesního úspěchu obou účastníků, jimž úhradu uvedené částky uložil podle § 148 odst. 1 o. s. ř. každému v rozsahu jedné poloviny, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení