12 Co 308/2025 - 319

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: Česká republika – [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o nahrazení projevu vůle k odvolání žalobců a vedlejšího účastníka proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. srpna 2025, č.j. 16 C 483/2022-259 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku I. potvrzuje, ve výroku II. se mění tak, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení v částce 1 500 Kč a dále žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náklady řízení v částce 15 064,50 Kč k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], vše do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku III. se zrušuje.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náklady odvolacího řízení v částce 10 043 Kč k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci jako nabyvatelé domáhali po žalované jako převodci uzavření Smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. [číslo], katastrální území [adresa], a parc. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], zapsané na LV č. [číslo] pro katastrální území [adresa] a katastrální území [adresa], vedených Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa] (výrok I.), žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl, že náklady soudního poplatku nese Česká republika (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci (v případě žalobce b/ se v době podání žaloby jednalo o jeho právního předchůdce p. [jméno FO], zemřelého dne [datum]) domáhali nahrazení projevu vůle žalované s tím, že jsou osobami oprávněnými ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále též jen „zákon o půdě“) a mají nárok na převedení náhradního pozemku od žalované ve smyslu ustanovení § 11 téhož zákona. Požadovali vydat pozemky parc. č. [číslo], k.ú. [adresa] a parc. č. [číslo], k.ú. [adresa].

3. Podáním ze dne 31.3.2025 žalobci vzali žalobu zpět co do vydání pozemků parc. č. [číslo], k. ú. [adresa], a parc. č. [číslo], k. ú. [adresa], zároveň však s tím, že rozšiřují žalobu tak, že žádají přikázat jako náhradní pozemky do svého spoluvlastnictví, každý jednou polovinou, pozemky parc. č. [číslo], k. ú. [adresa], a parc. č. [číslo], k. ú. [adresa]. Soud I. stupně tento návrh na připuštění změny žaloby usnesením ze dne 22.5.2025, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 25.5.2025, podle ust. § 95 ve spojení s § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) připustil.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že byť nesporuje skutečnost, že žalobci jsou oprávněnými osobami a nesporná je i výše jejich nároků, pozemky parc. č. [číslo], k. ú. [adresa], a parc. č. [číslo], k. ú. [adresa], nejsou pozemky vhodné k vydání, naopak dle žalované jsou z převodu na žalobce vyloučeny, neboť o bezúplatný převod těchto pozemků požádalo [právnická osoba] žádostmi dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. Dané pozemky byly předmětem vícero soudních řízení, kdy žaloby na nahrazení projevu vůle byly v tomto směru opakovaně zamítnuty.

5. Vedlejší účastník na straně žalované rovněž navrhl zamítnout žalobu v celém jejím rozsahu s obdobnou argumentací, jak učinila žalovaná a s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu v obdobných věcech.

6. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. Žalovanou je pak aktuálně ke dni 14.4.2025 evidován ve prospěch žalobce a) dosud nevypořádaný nárok ve výši 833 882,50 Kč a ve prospěch žalobce b) rovněž dosud nevypořádaný nárok ve stejné výši. U pozemku parc. č. [číslo], k. ú. [adresa], o bezúplatný převod pozemku požádal vedlejší účastník na straně žalované, tj. [právnická osoba], žádostí ze dne 27.6.2016 dle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o [právnická osoba], (dále též jen „zákon č. 503/2012 Sb.“). [právnická osoba] na dané žádosti nadále trvá s tím, že „dle platného Územního plánu sídelního útvaru [právnická osoba] je pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] součástí plochy OB-čistě obytné a ZMK-zeleň městská a krajinná. [právnická osoba] splňuje podmínky § 7 zákona č. 503/2012 Sb. pro bezúplatný převod tohoto pozemku a na tomto převodu trvá. Pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] společně s navazujícími pozemky ve vlastnictví [právnická osoba] bude z části využit k realizaci stavby pro bydlení a z části k realizaci veřejné zeleně s rekreačními aktivitami.“. Tento pozemek byl rovněž v minulosti předmětem dalších soudních sporů (řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp.zn. [spisová značka] – viz rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 11.5.2023, č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 28.6.2024, č.j. [spisová značka]; řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] – viz rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 20.11.2018, č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 2.7.2020, č.j. [spisová značka]), a soudy vždy dospěly k závěru o nevhodnosti vydání takového pozemku, a to právě s ohledem na překážku vydání ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.

7. U pozemku parc. č. [číslo], k.ú. [adresa], o bezúplatný převod pozemku rovněž požádal vedlejší účastník na straně žalované, tj. [právnická osoba], žádostí ze dne 11.11.2015 ve spojení se žádostí ze dne 13.6.2022 dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. [adresa] na dané žádosti nadále trvá s tím, že „Dle platného Územního plánu sídelního útvaru [právnická osoba] je pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] součástí plochy SV-všeobecně smíšené, IZ-izolační zeleň a ZMK-zeleň městská a krajinná. [právnická osoba] splňuje podmínky § 7 zákona č. 503/2012 Sb. pro bezúplatný převod částí tohoto pozemku v ploše IZ a ZMK a na tomto převodu trvá. Pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] bude z části využit jako zeleň s ochrannou funkcí, která odděluje plochy technické a dopravní infrastruktury od jiných ploch, a z části k realizaci veřejné zeleně s rekreačními aktivitami.“. Také pozemek parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa] byl v minulosti předmětem jiného soudního sporu (řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] – viz rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22.10.2019, č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 24.11.2020, č.j. [spisová značka]) a soudy vždy dospěly k závěru o nevhodnosti vydání takového pozemku, a to právě s ohledem na překážku vydání ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.

8. Poté soud I. stupně uzavřel, že žalobci jsou oprávněnými osobami s restitučními nároky ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. Mezi účastníky není sporu o tom, že restituční nároky žalobců, každý v aktuální výši 833 882,50 Kč, nebyly doposavad řádně uspokojeny, a žalobcům proto vznikl nárok na poskytnutí náhradního pozemku či pozemků prostřednictvím žalované dle ustanovení § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě.

9. V řízení bylo prokázáno, že o oba předmětné pozemky byly již v letech 2015 a 2016 předmětem žádostí [právnická osoba] dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném ke dni 31.7.2016, o bezúplatný převod těchto pozemků. Byť tento převod nebyl dosud zrealizován, dle svého aktuálního sdělení [právnická osoba] na těchto svých žádostech nadále trvá s poukazem na platný Územní plán sídelního útvaru [právnická osoba]. Je rovněž zřejmé, že žalovaná shledala dané žádosti dle svého výslovného vyjádření ze dne 18.6.2025 za platné, důvodné a nepromlčené. S ohledem na tento prokázaný stav má tak soud za to, že jak pozemek parc. č. [číslo], k.ú. [adresa], tak i pozemek parc. č. [číslo], k.ú. [adresa], nejsou pozemky vhodnými k vydání žalobcům, neboť jejich vydání brání zákonná překážka ve smyslu shora citovaných ustanovení § 11a odst. 13 (dříve odst. 12 shodného znění) zákona o půdě ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.

10. Proto soud I. stupně zamítl žalobu v celém jejím rozsahu.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení soud I. stupně odůvodnil ustanovením § 150 o.s.ř. s tím, že v daném případě jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které je na místě toto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznat. Zohlednil zejména skutečnost akcentovanou žalobci v průběhu řízení, kdy tito, byť jsou oprávněnými osobami, jejichž nároky nebyly přes značnou dobu doposavad řádně uspokojeny, při využití svého práva domáhat se bezúplatného převodu náhradních pozemků soudní cestou nemají, jak zjistit při vznesení svých žalobních požadavků co do výběru těchto možných náhrad (z pozemků nadále evidovaných na LV č. [číslo] ve prospěch České republiky jakožto vlastníka s příslušností [právnická osoba] hospodařit s tímto majetkem státu), relevantní skutečnosti bránící vydání takových pozemků tak, jak je tomu i v tomto případě. Soud s přihlédnutím k takto zjištěným okolnostem proto rozhodl ve smyslu ustanovení § 150 o.s.ř., tj. žalované ani vedlejšímu účastníku na straně žalované právo na náhradu nákladů nepřiznal (výrok II. rozsudku).

12. Vzhledem k té skutečnosti, že žalobci jsou dle § 11 odst. 2 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. ve spojení s § 21a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), osvobození od placení soudních poplatků, a s ohledem na jejich procesní neúspěch toto právo nepřechází na jiného účastníka řízení, rozhodl soud dále tak, že náklady soudního poplatku nese Česká republika (výrok III. rozsudku).

13. Proti tomuto rozhodnutí podali včasné odvolání žalobci s odůvodněním, že požadovali nahrazení projevu vůle žalované podle zákona č. 229/1991 Sb. k převedení náhradních pozemků, původně v k.ú [adresa], posléze v k.ú. [adresa], když v průběhu řízení bylo u pozemků v k.ú. [adresa] zjištěno, že o jejich převod v roce 2015 a 2016 požádala [právnická osoba], která po dotazu soudu sdělila, že na jejich převodu trvá a soud proto dospěl k závěru, že se u předmětných pozemků nejedná o pozemky vhodné k převodu, přičemž při sdělení tohoto svého právního názoru dále soud prvého stupně odmítl poskytnout žalobcům lhůtu k označení jiných vhodných náhradních pozemků a ani takto jiné pozemky neumožnil žalobcům označit při jednání samém, s tím, že vzhledem k hospodárnosti řízení je na místě ve věci rozhodnout a nezatěžovat další účastníky řízení opětovnou změnou žaloby, když skutečnost zatížení pozemků žádostí [právnická osoba] o převod těchto pozemků byl žalobcům sdělen před ústním jednáním ve věci a žalobci tak měli případnou změnu žaloby navrhnout před jednáním samým.

14. Soud prvého stupně měl dále v řízení umožnit žalobcům označit jiné vhodné pozemky k vydání, tím spíše, pokud o toto žalobci žádali, nikoliv tak žalobu zamítnout, čímž soud prvého stupně porušil právo žalobců na soudní ochranu zaručené jim v čl. 36 odst. 1 LZPS. Tento postup soudu je i v rozporu s hospodárností řízení a odkázali na rozhodnutí Ústavního soudu ČR IV. ÚS 1152/20. Obecné soudy se mají vždy pokusit najít ve prospěch oprávněných osob vhodné náhradní pozemky, a to i za součinnosti žalované. V tomto smyslu musí být žalobci v řízení poučení dle § 118a odst. 2 a 3 o.s.ř.

15. Soud prvého stupně tak nesprávně posoudil jediný možný procesní postup žalobců, když je zcela běžnou praxí ve sporech tohoto typu, že dochází k úpravám předmětu řízení s ohledem na skutečnosti, jenž vyjdou v průběhu řízení najevo, jako že se jedná o pozemek z převodu vyloučený nebo k převodu nevhodný, pozemek v ceně, na níž nedostačuje nárok oprávněné osoby, pozemek, u kterého jsou úspěšné jiné oprávněné osoby v řízeních o nahrazení projevu vůle nebo právě pozemek, o který požádala k převodu obec, tento požadavek obce je stále platný a v souladu s územním plánem nebo veřejným zájmem a nebylo zjištěno, že se jedná o žádost účelovou, bránící toliko uspokojení práv oprávněných osob. Žalobci takto sami opakovaně upravovali předmět řízení pro překážky u jednotlivých požadovaných pozemků v řízení u Krajského soudu v [adresa] pod sp.zn. [spisová značka], jak jim předmětné odvolací soud umožnil v souladu s aktuální judikaturou a naplněním legitimního očekávání žalobců v takovýchto řízeních.

16. Navrhli, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

17. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání i vedlejší účastník na straně žalované do výroku II. o nákladech řízení s odůvodněním, že zaprvé vedlejší účastník nesouhlasí s tím, že by mělo jít k jeho tíži, pokud si žalobci vybrali k uspokojení svého restitučního nároku pozemky, které se ukázaly jako nevhodné. Jedná se totiž o riziko, jež je vlastní každému žalobci v každém sporu, a nelze je přenášet na někoho jiného. S tím žalobci ostatně k žalobě přistupují, vybírají-li si k převodu záměrně lukrativní pozemky na území [adresa], o jejichž nepřevoditelnosti bylo už navíc pravomocně rozhodnuto.

18. Vedlejší účastník o záměru soudu prvního stupně aplikovat § 150 o.s.ř. před vyhlášením rozsudku vůbec nevěděl, což je ovšem v rozporu s nálezovou rozhodovací praxí Ústavního soudu.

19. Zatřetí je potom vedlejší účastník přesvědčen, že mu naopak právo na náhradu nákladů řízení náleží v plné výši, jelikož veškeré úkony právní služby jeho advokáta byly vynaloženy účelně.

20. V rámci rozhodovací soudní praxe totiž není moc dalších složitějších oblastí, které si zasluhují právní zastoupení advokátem. Vypovídá o tom ostatně množství judikatury, která svědčí o značné složitosti a náročnosti restituční problematiky. Ta se stala pro nespecializované advokáty jen velmi obtížně uchopitelnou disciplínou.

21. Oblast převodů náhradních pozemků na oprávněné osoby na základě rozhodnutí soudu totiž nemá svůj podklad v právních předpisech, nýbrž pouze v rozhodovací soudní praxi, která se stále vyvíjí a vyznat se v ní je stále obtížnější. V té souvislosti se nevyhnutelně pracuje s dobovými právními předpisy včetně právních předpisů podzákonných, historickou územně plánovací dokumentací, a to dokonce mnohdy ani neschválenou a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] a rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 3. 10. 2019 č. j. [spisová značka] a ze dne 31. 3. 2020č. j. [spisová značka].

22. Navrhl potvrzení rozsudku ve výroku I. a III. a změnu a výrok II. změnil tak, že vedlejšímu účastníkovi přizná náklady řízení ve výši 15 064,50 Kč.

23. K odvolání žalobců se vedlejší účastník vyjádřil tak, že rozsudek soudu prvního stupně, jímž zamítl žalobu na vydání náhradních pozemků, musí být potvrzen. Odpovídá totiž jak právním předpisům, tak i ustálené rozhodovací soudní praxi. O oba pozemky požádal vedlejší účastník v souladu s § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o [právnická osoba], ve znění účinném ke dni 31. 7. 2016, případně ve znění pozdějších předpisů. Na všech žádostech přitom trvá a má je za oprávněné. Právě to byl důvod, proč soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobci se totiž vůbec nevěnují průběhu řízení, svému chování v jeho rámci, aktivitě soudu, a především nezohledňují ustálenou rozhodovací soudní praxi Nejvyššího soudu. Přitom právě to jsou okolnosti, které je pro posouzení správnosti rozsudku soudu prvního stupně nutné uvážit.

24. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že kromě námitky žalované, že zvolené náhradní pozemky jsou k převodu nevhodné z důvodu doposud nevyřízené žádosti o převod [právnická osoba] dle §7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., žalovaná soudu sdělila, že se jedná o pozemky, o kterých již rozhodovaly jiné soudy v řízeních s jinými oprávněnými osobami a žalobní nároky na převod těchto pozemků byly z důvodů nevhodnosti vybraných náhradních pozemků zamítnuty. Tyto skutečnosti byly žalobcům známy již po jednání dne 3.6.2025. Před jednáním nařízeným na 28. 8. 2025 tedy žalobci věděli o nepřevoditelnosti zvolených náhradních pozemků a měli dostatečný časový prostor k případné další změně žaloby. Mezi žalobci a žalovanou není spor o výši restitučního nároku a stěžejní námitkou pro zamítnutí žaloby zůstává nevhodnost vybraných náhradních pozemků.

25. Tyto skutečnosti byly žalobcům známy již po jednání dne 3.6.2025 a soudem byla účastníkům poskytnuta lhůta ve smyslu ustanovení § 118b odstavec 1 věta druhá a třetí o.s.ř. s tím, nechť uvedou veškerá svá tvrzení a doplní důkazní návrhy k těmto svým tvrzením, a to ve lhůtě 10 dnů počínaje dnem doručení vyjádření žalované k otázce aktuálního stanoviska jak [právnická osoba], tak žalované, k možnosti převodu pozemků parc. č. [číslo], k.ú. [adresa] a parc. č. [číslo], k.ú. [adresa] na [adresa]. Žalobci soudu nedoručili vyjádření a nedoplnili důkazní návrhy.

26. Před jednáním nařízeným na 28. 8. 2025 tedy žalobci věděli o nepřevoditelnosti zvolených náhradních pozemků a měli dostatečný časový prostor k případné další změně žaloby. Mezi žalobci a žalovanou není spor o výši restitučního nároku a stěžejní námitkou pro zamítnutí žaloby zůstává nevhodnost vybraných náhradních pozemků.

27. I přesto, že dle aktuální judikatury je v případě prokázané liknavosti a svévole státu k oprávněným osobám možný převod náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku, nemají být soudní řízení nesmyslně prodlužována, do doby, než žalobci najdou vhodné náhradní pozemky, kterými uspokojí svůj restituční nárok. Skutečnosti o nevhodnosti zvolených náhradních pozemků byly žalobcům známy a mohli důvodně očekávat, že soud bude ve zdejším řízení rozhodovat obdobně jako bylo rozhodováno v jiných právních případech, které již byly rozhodnuty a které se s jejich právním případem shodují v podstatných znacích-tj. ve výběru náhradních pozemků.

28. Navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

29. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání vedlejší účastnice na straně žalované do výroku o nákladech řízení je důvodné, odvolání žalobců shledal nedůvodným.

30. Skutkový stav, jak byl soudem prvního stupně zjištěn, odpovídá výsledkům provedeného dokazování a nebylo třeba dokazování doplňovat či opakovat postupem podle § 213 o. s. ř. Rozsudek soudu prvního stupně má náležitosti předepsané občanským soudním řádem, přičemž soud prvního stupně stručně a jasně vyložil, z jakých důkazů čerpal jednotlivá skutková zjištění, podrobně vysvětlil, jak věc posoudil po právní stránce a jeho rozhodnutí je přezkoumatelné. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť rozhodné skutečnosti byly zjištěny procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu.

31. Soud I. stupně také nepochybil při právním posouzení této věci a na jeho odůvodnění lze z důvodu hospodárnosti zcela odkázat (§ 6 o.s.ř.).

32. V řízení bylo zjištěno, že [právnická osoba] uplatnilo podle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. právo na převod předmětných pozemků a tyto pozemky tak nelze podle § 11a odst. 12 zákona o půdě bezúplatně převést na žalobce, neboť jeho převod je zapovězen zákonem (a nelze jej zahrnout do veřejné nabídky), a nejde tudíž o pozemek vhodný k převodu na oprávněné osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2019, sp.zn. 28 Cdo 393/2019).

33. Ostatně rozhodnutí soudu I. stupně je i v souladu s ustanovením § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle něhož každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Jak již bylo uvedeno výše, ke stejnému závěru dospěly i soudy v rámci paralelně probíhajících řízení.

34. Lze pak sice souhlasit s názorem odvolatelů, že v řízení o vydání náhradního pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dojde k porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nevyzve-li obecný soud neúspěšného žadatele k označení jiných vhodných pozemků způsobilých uspokojit jím uplatněný nárok (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 22. září 2020, IV. ÚS 1152/20, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3250/2008, ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1082/2008, ze dne 2. 4. 2009 sp. zn. 28 Cdo 4265/2007, či rozsudek ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2423/2008), nicméně v souzené věci je tato námitka zcela nedůvodná.

35. Předmětem původní žaloby ze dne 15.12.2022 byl nárok žalobců na nahrazení projevu vůle státu s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa]. Dne 31.3.2025 žalobci vzali žalobu zpět ohledně výše uvedených pozemků s tím, že žalovaná není vlastníkem pozemku parc.č.[číslo] v k.ú. [adresa], který byl vydán v jiném řízení [tituly za jménem] [jméno FO] a u pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa] bez odůvodnění a navrhli změnu žaloby s tím, že žádají o převod náhradních pozemků parc. č. [číslo], k.ú. [adresa] a parc. č. [číslo], k.ú. [adresa] do svého spoluvlastnictví. Poté žalovaná sdělila, že zvolené náhradní pozemky jsou k převodu nevhodné z důvodu doposud nevyřízené žádosti o převod [právnická osoba] dle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. a že se jedná o pozemky, o kterých již rozhodovaly jiné soudy v řízeních s jinými oprávněnými osobami a žalobní nároky na převod těchto pozemků byly z důvodů nevhodnosti vybraných náhradních pozemků zamítnuty.

36. Tyto skutečnosti byly žalobcům známy již po jednání dne 3.6.2025 a soudem byla účastníkům poskytnuta lhůta ve smyslu ustanovení § 118b odstavec 1 věta druhá a třetí o.s.ř. s tím, nechť uvedou veškerá svá tvrzení a doplní důkazní návrhy k těmto svým tvrzením, a to ve lhůtě 10 dnů počínaje dnem doručení vyjádření žalované k otázce aktuálního stanoviska jak [právnická osoba], tak žalované, k možnosti převodu pozemků parc. č. [číslo], k.ú. [adresa] a parc. č. [číslo], k.ú. [adresa] na [adresa] (viz protokol o ústním jednání ze dne 3.6.2025). Žalobci soudu poté již nedoručili žádné vyjádření a nedoplnili důkazní návrhy.

37. Žalobcům byla argumentace žalované známa již mnoho měsíců, ke dni 7.7.2025 byli seznámeni i s aktuálním stanoviskem [právnická osoba] ze dne 9.6.2025, vyžádaným na základě důkazního návrhu žalobců při jednání soudu dne 3.6.2025, ze kterého bylo zřejmé, že [právnická osoba] na svých žádostech ve smyslu ustanovení § 7 zákona č. 503/2012 Sb. nadále trvá. Žalobci tak měli dostatečný časový prostor přistoupit k případné změně žaloby již před jednáním soudu I. stupně dne 28.8.2025, přesto tak neučinili.

38. Před jednáním nařízeným na 28. 8. 2025 tedy žalobci věděli o nepřevoditelnosti zvolených náhradních pozemků, jakož i o zamítnutí dalších zamítnutých žalobách týkajících se týchž pozemků a oprávněných nároků jiných osob a měli dostatečný časový prostor k případné další změně žaloby.

39. Žalobci pouze s ohledem na argumentaci žalované co do nevhodnosti vydání předmětných pozemků požádali „pro případ, že by se soud s právním názorem žalované ztotožnil, o přerušení řízení na dobu několika měsíců, např. 6, poskytnutí lhůty, v rámci, které by přistoupili k další změně žaloby“. Soud I. stupně tomuto návrhu nevyhověl.

40. Ostatně žalobci tak neučinili ani v odvolacím řízení. Za této situace soud I. stupně nepochybil, když neposkytl další lhůtu žalobcům k případné změně žaloby. Žalobci přitom doposud v tomto směru nevyvinuli jakoukoli vlastní iniciativu.

41. Tímto postupem by navíc mohlo dojít k neustálému prodlužování stávajícího řízení s možným rizikem nekonečných průtahů. Soud na každém stupni soudní soustavy v souladu s ustanovením § 100 odst. 1 věta prvá o.s.ř. je povinen postupovat tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Přitom však ke zkrácení práv žalobců zvoleným postupem ze strany soudů nedojde i s ohledem na možnost podání nové žaloby či žalob, jejichž předmětem mohou být pozemky dle aktuálního návrhu žalobců, kdy k podání takové žaloby či žalob k místně příslušnému soudu mohou žalobci přistoupit v podstatě kdykoli a zcela bezplatně (zákon oprávněným osobám co do jejich nároku na převedení náhradních pozemků přiznává osvobození od soudních poplatků bez ohledu na jejich majetkové a výdělkové poměry).

42. Nadto v souzené věci žalobcům již před podáním žaloby nejen že mohl a měl být znám uplatněný nárok vedlejšího účastníka, ale i nevhodnost převedení takového pozemku, když z pouhého nahlédnutí do map.cz lze zjistit, že se nachází mezi budovami [Škola] a [Škola].

43. I přesto, že dle aktuální judikatury je v případě prokázané liknavosti a svévole státu k oprávněným osobám možný převod náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku, nemají být soudní řízení nesmyslně prodlužována, do doby, než žalobci najdou vhodné náhradní pozemky, kterými uspokojí svůj restituční nárok. Skutečnosti o nevhodnosti zvolených náhradních pozemků byly žalobcům známy a mohli důvodně očekávat, že soud bude v řízení rozhodovat obdobně jako bylo rozhodováno v jiných právních případech, které již byly rozhodnuty a které se s jejich právním případem shodují v podstatných znacích-tj. ve výběru náhradních pozemků.

44. I odvolací soud rovněž velmi citlivě vnímá principy, které stanoví občanský soudní řád pro možné připuštění změny žaloby (ustanovení § 95 odst. 2 o.s.ř.), pro koncentraci řízení (ustanovení § 118b odst. 1 věta druhá a třetí a odst. 2 věta prvá o.s.ř.) či pravidla pro stanovení místní příslušnosti (ustanovení § 88 písm. b) o.s.ř.), když v případě poskytování případné lhůty žalobců ke zvážení (opětovné) změny žaloby by tyto principy byly oproti jiným řízením zčásti či zcela popírány.

45. Návrh žalobců, nechť soud sám vybere vhodný adekvátní pozemek, by znamenal nadstandardní ingerenci soudu ve prospěch jedné strany, a to i ve specifických poměrech restitučních sporů. Nelze též přehlédnout, že takový postup z hlediska soudu lze vnímat jako těžko představitelný, když je dle soudu nezbytné, aby k výběru náhradního pozemku přistoupili žalobci dle vlastních preferencí a tímto způsobem definovali svůj návrh následně soudem projednávaný (srov. I ustanovení § 79 o.s.ř.). Nelze též pominout, že žalobci vznášejí svůj nárok po více než 33 let po účinnosti zákona, jedná se o potomky původních vlastníků a je dnes již namístě především akcentovat právní jistotu vlastnických vztahů, jelikož z důvodu restitučních nároků nelze libovolné vlastnické vztahy (právně nijak nesouvisející s vlastnictvím původních vlastníků před rokem 1989) kdykoli zpochybňovat.

46. Samozřejmě i odvolací soud je si vědom judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, že pokud oprávněná osoba požaduje uspokojení svého práva na náhradní pozemek, které žalovaný může plnit vícero způsoby, jde o řízení o určitém způsobu vypořádání ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. Podstatou uplatněného návrhu je nárok na převod náhradního pozemku, soud však není vázán žalobním petitem, podle něhož má být převeden konkrétní pozemek. Soud může podle uvedeného ustanovení překročit návrh účastníků, protože z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Tento postup je však nepoužitelný v případě, že by žalobce odmítl jiné plnění, než převod jím označených pozemků. V rozsudku ze dne 10. 8. 2010 sp. zn. 28 Cdo 2423/2008 Nejvyšší soud zmínil, že ukáže-li se v průběhu řízení, že oprávněnou osobou vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného (vhodného) pozemku za předpokladu, že s takovým plněním oprávněná osoba souhlasí. Nejvyšší soud i v řadě dalších rozhodnutích zopakoval závěr, že v situaci, kdy soudy dovodily nemožnost převodu v žalobě označeného pozemku k uspokojení práva na náhradní pozemek, porušily § 153 odst. 2 o. s. ř. tím, že nezjistily, zda žalobci souhlasí s převodem i jiných vhodných pozemků podle rozhodnutí soudu (k tomu viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne[Anonymizováno]6. 1. 2009 sp. zn. 28 Cdo 3250/2008, ze dne 24. 3. 2009 sp. zn. 28 Cdo 1082/2008, ze dne 2. 4. 2009 sp. zn. 28 Cdo 4265/2007, usnesení ze dne 9. 4. 2019 sp. zn. 28 Cdo 3648/2018 či zmíněný rozsudek sp. zn. 28 Cdo 2423/2008).

47. Je namístě vést účastníky k tomu, aby byl restituční nárok žalobce uspokojen převodem jiných vhodných pozemků vlastněných žalovanou. Řízení o uspokojení nároku převodem náhradního pozemku oprávněné osobě je totiž řízením o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. Nárok oprávněné osoby lze tudíž uspokojit vícero způsoby a soud v řízení není žalobním návrhem (petitem) vázán (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2009 sp. zn. 28 Cdo 3250/2008 nebo ze dne 27. 6. 2017 sp. zn. 28 Cdo 4048/2016).

48. I Ústavní soud uvedl, že existují-li dvě možnosti procesního postupu, je třeba vždy zvolit řešení, které poskytuje ochranu právům účastníka řízení (nález ze dne 14. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2398/18, bod 57. odůvodnění). V řízení o vydání náhradního pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dojde k porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nevyzve-li obecný soud neúspěšného žadatele k označení jiných vhodných pozemků způsobilých uspokojit jím uplatněný nárok (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 22. září 2020, sp.zn. IV. ÚS 1152/20).

49. Porušení práva stěžovatelů na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) však i Ústavní soud shledal v tom, že obecné soudy nedostály své povinnosti vyzvat stěžovatele k označení jiných vhodných pozemků způsobilých k vykrytí uplatněného restitučního nároku.

50. Nicméně v souzené věci vzhledem k průběhu řízení a procesní pasivitě žalobců je tato námitka zcela nedůvodná.

51. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku I. podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

52. Nelze však souhlasit se závěry soudu I. stupně ohledně nákladů řízení a použití ustanovení § 150 o.s.ř. z důvodů, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které je na místě toto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznat.

53. Předně je právně relevantní námitka vedlejšího účastníka, že jestliže má soud v plánu použít moderační právo nebo ho některá ze stran navrhne, musí soud umožnit druhé straně, aby se k tomu vyjádřila (k záměru i k důkazům). Není možné, aby soud dospěl vnitřně k přesvědčení, že je třeba aplikovat § 150 o.s.ř., a straně, která by jinak náklady získala, to neřekl a ta se to dozvěděla až z rozhodnutí, neboť ke všem důkazům má právo se vyjádřit a všechny úvahy doplnit svým tvrzením (shodně např. nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 3161/08 nebo sp. zn. II. ÚS 1605/15).“ To soud I. stupně neučinil.

54. Odvolací soud pak neshledává ani důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř. Žalobci jsou sice oprávněnými osobami (právními nástupci oprávněných osob), jejichž nároky nebyly přes značnou dobu doposud řádně uspokojeny a při využití svého práva domáhat se bezúplatného převodu náhradních pozemků soudní cestou mají k dispozici jen veřejně přístupné informace. Nicméně měli a mají alternativu k vedení soudního sporu, a to vybrat si náhradní pozemky v hodnotě nepřevyšující jejich restituční nárok ze seznamu náhradních pozemků pro restituenty, které zveřejňuje [Jméno žalované] prostřednictvím veřejných nabídek. Tyto nabídky jsou dostupné online na oficiálních stránkách [právnická osoba] v sekci „Restituce – Nabídka pozemků“. Výběr pak probíhá formou soutěže mezi přihlášenými restituenty, kde rozhoduje výše nabídnuté ceny.

55. Žalobci přitom ani netvrdili, že by se snažili uspokojit svoje nároky mimo soudní řízení. Účastník si musí být vědom toho, že v případě neúspěchu ponese náklady řízení, a to případně i náklady právního zastoupení protistrany. Na druhou stranu mu však příslušné procesní předpisy garantují, že jeho náklady řízení budou v případě úspěchu nahrazeny (srov např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 3819/13).

56. Odvolací soud tak neshledává důvody pro použití ust. § 150 o.s.ř., když žalobci ani netvrdili, že by byli sociálně slabými občany.

57. Odvolací soud proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil ve výroku II. rozhodnutí soudu I. stupně a dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. žalované přiznal náklady za řízení před soudem I. stupně za 5 úkonů po 300 Kč (vyjádření k žalobě, příprava a účast na ústním jednání 3.6.2025 a 28.8.2025), jejichž výše byla stanovena podle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 1 500 Kč. V souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. bylo žalobcům uloženo zaplatit tyto náklady ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

58. Vedlejšímu účastníkovi na straně žalované pak přiznal náhradu nákladů řízení za řízení před soudem I. stupně v souladu s § 7 bod 5; § 9 odst. 3 písm. b) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „AT“, za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření ze dne 25. 8. 2025 a účast na ústním jednání dne 28. 8. 2025 po 3 700 Kč a náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT 3x 450 Kč a 21% DPH z částky 12 450 Kč[Anonymizováno]ve výši 2 614,50 Kč, celkem 15 064,50 Kč.

59. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že je mu sice známa judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu, která vychází z teze, dle níž jsou-li stát a statutární města k hájení svých zájmů vybaveny příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášely na soukromý subjekt (advokáta), a pokud tak přesto učiní, není zásadně důvod pro to, aby jim takto mu vzniklé náklady byly uznány jako účelně vynaložené. Neznamená to však, že by tyto náklady bylo možné považovat za "neúčelně" vynaložené za každé situace. Předně nelze pominout, že se jedná o právo každého účastníka řízení (§ 26 odst. 1 o.s.ř.) zvolit si zástupce (a běžně tak činí v soukromých věcech i profesionální advokáti).

60. Je-li předmětem sporu právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy (statutárním městem), případně jde-li o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod., lze shledat jejich zastupování advokátem, který se na danou problematiku specializuje, za zcela adekvátní. V nyní posuzované věci vzal odvolací soud v úvahu, že (jak je mu známo z jeho úřední činnosti), vedlejší účastník sice disponuje více než stovkou zaměstnanců s právnickým vzděláním, jejichž pracovní náplň tvoří mimo jiné i majetkoprávní otázky související s obvyklou činností [právnická osoba], nejedná se však o specialisty na restituční problematiku (konkrétně problematiku poskytování náhradních pozemků oprávněné osobě), která nadto mezi běžnou agendu vedlejšího účastníka ani nespadá. Daný spor nelze označit za jednoduchý, zejména po právní stránce, o čemž svědčí i postupný vývoj související judikatury, k němuž v posledních letech, docházelo (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 393/2019 či 28 Cdo 3307/2019 vyjadřující se k otázce možnosti uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradního pozemku, na který bylo ze strany obce uplatněno právo podle § 7 zákona č. 503/2012 Sb. či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3804/19 vyjadřující se k otázce nepřevoditelnosti částí pozemku oddělených geometrickým plánem bez existence územního rozhodnutí). Orientace v dané problematice tak vyžaduje zvláštní znalosti, jimiž disponuje především profesionál věnující se této oblasti práva, o čemž ostatně svědčí i to, že rovněž protistrana (žalobkyně) využívá v této věci (jakož i v dalších sporech, v nichž uplatňuje obdobné nároky) právní pomoci zkušeného advokáta.

61. Za této situace odvolací soud dospěl k závěru, že nelze mít vyhledání právního zastoupení ze strany vedlejšího účastníka za neopodstatněné a náklady s tím spojené za neúčelně vynaložené (ostatně jak odvolací soud shledal již opakovaně v obdobných věcech – např. v rozhodnutí ze dne 3. 10. 2019 č. j. [spisová značka], ze dne 31. 3. 2020, č. j. [spisová značka], ze dne 4.2.2021, č. j. [spisová značka], nebo rozsudek ze dne 14.4.2022, č. j. [spisová značka]).

62. Výrok III. o soudním poplatku byl pak zrušen podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., jelikož tento výrok neměl být vůbec vydán, protože neukládá žádnému z účastníků povinnost podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

63. Výrok o nákladech řízení mezi žalobci a žalovanou v odvolacím řízením je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 o. s. ř. Žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná, vznikly náklady řízení za 3 úkony po 300 Kč (vyjádření k odvolání, příprava a účast na ústním jednání 2.12.2025), jejichž výše byla stanovena podle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 3.000 Kč. V souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. bylo žalobcům uloženo zaplatit tyto náklady společně a nerozdílně ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

64. Vedlejšímu účastníkovi na straně žalované pak přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení v souladu s § 7 bod 5; § 9 odst. 3 písm. b) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „AT“, za písemné podání ve věci – odvolání do nákladů řízení spojené s vyjádřením k odvolání žalobců a účast na ústním jednání dne 2. 12. 2025 – 2 úkony po 3 700 Kč a náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT 3x 450 Kč a 21% DPH z částky 8 300 Kč ve výši 1 743 Kč, celkem 10 043 Kč.[Anonymizováno]V souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. bylo žalobcům uloženo zaplatit tyto náklady společně a nerozdílně ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku a na zákonné platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení