12 Co 310/2025 - 164

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL. M. ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro obnovení nájmu honitby k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. července 2025, č.j.13 C 17/2024-135 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 14 329 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta B] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému umožnit žalobkyni výkon práv plynoucích ze smlouvy o nájmu [místo] [název] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 30. 4. 2019 (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení v částce 34 379,29 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému umožnit žalobkyni výkon práv plynoucích ze smlouvy o nájmu [místo] [název] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 30. 4. 2019 z titulu smlouvy a o nájmu [místo] [název] ze dne 30. 4. 2019, na základě které byla žalobkyně oprávněna vykonávat v této [místo] právo myslivosti za sjednané nájemné ve výši 500 000 Kč. Dne 2. 11. 2022 zaslal žalovaný žalobkyni výpověď na základě důvodů podle bodu 12.2.d) ve spojitosti s bodem 9.4 a) smlouvy o nájmu [místo], dle níž měla žalobkyně údajně vypustit minimálně 20 kusů [zvíře] zvěře do [místo], přičemž žalobkyně tuto skutečnost popírá. Žalovaná souhlasila s odstřelem [zvíře] zvěře v důsledku poškození oplocení vichřici. Dne 30. prosince 2022 žalobkyně sdělila žalované, že podanou výpověď považuje za neplatnou. Dne 12. dubna 2023 zaslal žalovaný žalobkyni další výpověď smlouvy o nájmu [místo] z důvodů, že nájemce neuhradil fakturu číslo [číslo] za škody způsobené zvěří. Žalobkyně tuto fakturu nepovažuje za důvodnou, nenese odpovědnost za škodou v ní vymezenou a není povinná k její úhradě. S ohledem na to i tuto výpověď považovala za nedůvodnou. Vyzvala žalovaného, aby upustil od zásahu do nájemního práva žalobkyně. Žalobkyně usiluje o obnovu nájmu honitby v [místo], neboť má stále zájem vykonávat právo myslivosti a rovněž se zde nachází velké množství věcí ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že neví, kdy došlo k proniknutí zvěře do [místo], ale usuzováno podle počasí, kdy byla bouřka, bylo to asi v září roku 2022.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že učinil nesporným, že se žalobkyní uzavřel dne 30. dubna 2019 nájemní smlouvu ohledně honitby, [místo] [název], dne 2. 11. 2022 dal žalobkyni výpověď, a protože žalobkyně polemizovala s důvodem ukončení nájmu, dal jí i druhou výpověď. S odstřelem [zvíře] zvěře souhlasil, neboť chov [zvíře] zvěře v [místo] není přípustný. Dne 30. 11. 2022 provedl prohlídku lesních porostů v honitbě a bylo zjištěno poškození okusem nebo vytažením celkem 5635 kusů sazenic smrku tzv. obalovaných. Skutečnosti, ze kterých nárok žalovaného na náhradu škody vyplývá, byly žalobkyni sděleny přípisem ze dne 4. ledna 2023, zasílaných žalobkyni spolu s fakturou. [zvíře] zvěř se v sousedních honitbách nevyskytuje a v roce 2022 se zde nevyskytovala, je velmi nepravděpodobné, aby se poškozeným plotem proniklo 20 kusů [zvíře] zvěře, které byla v honitbě v roce 2022 a na počátku roku 2023 pozorována. Žalovanému je známo, že uvedenou zvěř do [místo] vypustila žalobkyně nebo přinejmenším s vypuštěním souhlasila. Pracovníci žalovaného zaznamenali v [místo] motorové vozidlo s nástavbou a přívěsem na převoz zvěře, ze kterých byli [zvíře] v [místo] vypuštěni.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu (podrobně uvedeného v bodě 3.-11. napadeného rozhodnutí), že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu [místo] „[název]“ dne 30. 4. 2019 mezi žalobkyní, jako nájemcem, a žalovaným, jako pronajímatelem, dle § 33 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, dále též jen „zákon o myslivosti“. Předmětem nájmu byl pronájem [místo] specifikované ve smlouvě, aby v ní po dohodnutou dobu žalobkyně vykonávala právo myslivosti. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 5. 2019 do 30. 4. 2029 a dle článku VI. si strany sjednaly, že pro [místo] jsou stanoveny jakostní třídy a minimální a normované stavy pro druhy zvěře: jelenec běloocasý, jelen evropský, daněk skvrnitý a srnec obecný, přičemž nájemce se zavázal, že početní stavy jednotlivých druhů zvěře v [místo] bude udržovat minimálně na úrovni uvedené ve sloupci minimální stavy a maximálně na úrovni uvedené ve sloupci normované stavy a odstřel zvěře přizpůsobí rozložení věkových tříd a pohlaví jednotlivých druhů zvěře. Vzhledem ke skutečnosti, že stav dančí zvěře dle jeho sčítání značně překračoval normovaný stav, zavázal se nájemce snížit stav dančí zvěře za normovaný stav nejpozději do 31. 3. 2021 tak, že za každý odstřelený kus dančí zvěře bude pořízen nový kus černé zvěře. Dle článku VIII. nájemce byl povinen hradit škodu uvedenou v § 52 zákona o myslivosti a zavázal se předcházet vzniku škody a činit přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří. Dále bylo sjednáno, že škody na lesních pozemcích a na lesních porostech budou pronajímatelem průběžně sledovány. Nárok na náhradu škody měl uplatnit pronajímatel písemně fakturou, jejíž součástí bude také výpočet výše způsobené škody. Dle článku IX. 9.4 se nájemce zavázal: a) řádně užívat [místo] a plnit povinnosti prostřednictvím svého personálu v souladu s touto smlouvou, pravidly „myslivecké etiky“ a obecně závaznými předpisy, c) zajišťovat řádný stav [místo] plotu, udržovat jej a hradit jeho běžné opravy a údržbu. Dle článku XII. Nájem zaniká výpovědí v případech stanovených v bodech 12. 2 a 12.[právnická osoba] bodě 12. 2. uvedeno, že pronajímatel je oprávněn vypovědět smlouvu a) dostane-li se nájemce do prodlení s placením nájemného nebo jiné platby podle této smlouvy po dobu delší než 30 kalendářních dnů, d) poruší-li nájemce některou z povinností stanovených v bodech 9.4 a), 9.4 b) a 9.4c). Dle bodu 12.3 v případě výpovědi nájmu pronajímatelem zaniká smluvní vztah uplynutím výpovědní lhůty, která začíná běžet dnem doručení písemné výpovědi. Výpovědní lhůta pro případ výpovědi podle 12.2. písm. d), e), f) a g) jeden měsíc, pro případ výpovědi podle bodu 12.2. písm. a), b) a c) jeden týden.

5. Dne 26. 10. 2022 byly pořízeny fotografie zaměstnancem žalovaného, na nichž jsou v [místo] [zvíře] a vozidlo s dřevěnou nástavbou a dále přívěs k převozu zvířat. Při sčítání zvěře na rok 2023 v [místo] [název] dne 18. 3. 2023 bylo uvedeno ke dni 25. 2. 2023 15 kusů [zvíře] zvěře. [zvíře] byli do [místo] dovezeni. Nikdy v minulosti se nestalo, že by bylo oplocení poškozeno tak, že by jím vnikla zvěř. [zvíře] se v dané lokalitě nevyskytují a nejblíže se vyskytují až za dálnicí směrem na [adresa], kde je malá populace. V honitbě [název] a honitbách přímo sousedních se [zvíře] zvěř ke dni 2.4.2025 nevyskytuje, v honitbách na tyto honitby navazující se již [zvíře] zvěř běžně vyskytuje a loví.

6. Výpovědí ze dne 2. 11. 2022 žalovaný vypověděl smlouvu o nájmu [místo] v souladu s bodem 12.2. d) ve spojení s 9.4. a) z důvodu vypuštění [zvíře] zvěře v počtu minimálně 20 kusů do [místo] [název] bez souhlasu žalovaného, držitele honitby a bez souhlasu orgánů správy lesa. Žalobkyně reagovala na výpověď dopisem ze dne 28. 12. 2022 tak, že výpověď považuje za neplatnou a vyzvala žalovaného k upuštění zásahů do nájemního práva.

7. Dne 12. 4. 2023 žalovaný podal druhou výpověď, přičemž uvedl, že důvodem je neuhrazení faktury č. [číslo] za škody způsobené zvěří, přičemž splatnost faktury znějící na částku 217 819,75 Kč včetně DPH nastala 4. 1. 2023 a byla vyzvána dopisem ze dne 4. 1. 2023, opětovně vyzval žalobkyni k předání [místo]. Na to reagovala žalobkyně sdělením ze dne 18. 4. 2023, 21. 4. 2023 a 25. 4. 2023, kdy uvedla, že považuje výpověď za neplatnou.

8. Poté soud I. stupně uzavřel, že po právní stránce posoudil danou věc podle ust. § 32 odst. 3, § 33 odst. 1,2,6, § 52 odst. 1 a § 55 odst. 1,2 zákona č. 449/2001 Sb., zákon o myslivosti, dále také jen „zákon o myslivosti“, a ust. § 1759 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“ 9. Podstatou sporu je otázka, zda výpověď z nájmu honitby daná žalovaným jako pronajímatelem, žalobkyni jako nájemci ze dne 2. 11. 2022 a ze dne 12. 4. 2023 pro nedodržení podmínek smlouvy o nájmu je platná či nikoliv a tudíž, zda je povinností žalovaného vůči žalobkyni nadále strpět výkon práva myslivosti v souladu s jimi uzavřenou nájemní smlouvou ze dne 30. 4. 2019.

10. Účastníci řízení platně uzavřeli smlouvu o nájmu [místo] [název], respektive honitby podle zákona o myslivosti dne 30. 4. 2019 a v rámci smluvních ujednání si sjednali také způsob zániku této smlouvy. Žalovaný jako pronajímatel využil práva plynoucího ze smluvních ujednání a dal žalobkyni výpověď, přičemž strany si tento způsob zániku smlouvy sjednaly v článku XII. Smlouvy. Ten stanoví, že pronajímatel je oprávněn vypovědět smlouvu d) poruší-li nájemce některou z povinností stanovených v bodech 9.4 a), 9.4 b) a 9.4c). Dle IX. 9.4 se nájemce zavazuje a) řádně užívat boru a plnit povinnosti prostřednictvím svého personálu v souladu s touto smlouvou, pravidly „myslivecké etiky“ a obecně závaznými předpisy. Porušení pak spatřoval v tom, že do [místo] byla vypuštěna [zvíře] zvěř v počtu minimálně 20 kusů, která však v [místo] není normována. Soud tedy přezkoumal výpovědní důvod a dospěl k závěru, že žalobkyně podstatným způsobem porušila povinnost, kterou se dle nájemní smlouvy zavázala plnit.

11. Soud I. stupně vyšel z dokazování zjištěných skutečností a dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by [zvíře] zvěř vnikla do [místo] poškozeným plotem v důsledku bouře a překonala tak desítky kilometrů. Nikdy k takovémuto vniknutí zvěře nedošlo a [zvíře] zvěř není v [místo] normována. Této skutečnosti si byla žalobkyně při uzavírání smlouvy vědoma a byla si toho vědoma i ve chvíli, kdy žádala o odstřel pěti kusů [zvíře] zvěře Městský úřad [adresa]. Výskyt nenormované zvěře shledal jako porušení podmínek smlouvy, nadto dle sčítání pro hospodářský rok 2023 ještě na konci února 2023 se v [místo] vyskytovalo 15 kusů [zvíře] zvěře, která se v [místo] vyskytovat nemá a jedná se tak o porušení smlouvy o nájmu.

12. Soud I.stupně dospěl k závěru, že výpověď z nájmu honitby daná žalobkyni dne 2. 11. 2022 je platná a v jejím důsledku, uplynutím výpovědní doby, došlo ke skončení nájmu. S ohledem na tuto skutečnost se soud I. stupně pak již nezabýval platností druhé udělené výpovědi. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nesvědčí výkon práv na základě smlouvy o nájmu [místo], která již zanikla, žalobu zamítl.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

14. Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání žalobkyně, které odůvodnila tak, že soud I. stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem [odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. b) o.s.ř., řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř, soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností [odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o.s.ř., soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním [odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř., rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.

15. Žalobkyně měla primárně za to, že se soud I. stupně nedostatečně vypořádal se všemi skutečnostmi podstatnými pro rozhodnutí v této věci. Ze strany žalované došlo k neoprávněně podaným výpovědím ze smlouvy o nájmu honitby. Napadený rozsudek je v rozporu s jejím legitimním očekáváním, které jí plynulo z judikatury vrcholných soudů, ale i rozhodovací praxe tuzemských obecných soudů. Soud I. stupně tak vydal napadený rozsudek, který se jeví jako překvapivý. Překvapivost spatřuje žalobkyně v tom, že soud I. stupně vydal rozsudek, kterým byla zamítnuta její žaloba na obnovení nájmu honitby v [místo] [název] v rozporu s § 13 o. z. Legitimní očekávání žalobkyně pramení především z toho, že své povinnosti plynoucí ze smlouvy plnila, a tudíž se po ní nelze cokoliv dalšího domáhat či jí vinit z porušení smlouvy. Takový postup by byl v rozporu především se zásadou pacta sunt servanda. Legitimní očekávání přitom nemůže založit ojedinělé rozhodnutí. Soud I. stupně tak v rámci napadeného rozsudku nejednal v souladu se zásadou legitimního očekávání, čímž bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces.

16. Žalobkyně odmítla, že by do [místo] úmyslně a záměrně vypustila [zvíře] zvěř. Žádost ze dne 31. října 2022 na Městský úřad [adresa] o mimořádný odstřel zvěře byla podána z důvodu, že se do [místo] dostala v důsledku poškození oplocení vichřicí [zvíře] zvěř bez přičinění žalobkyně jako nájemce. Žalobkyni však není jednoznačně zřejmé, kdy přesně se [zvíře] zvěř do [místo] mohla dostat. Po schválení této žádosti pak došlo k odstřelu příslušného množství zvěře.

17. Zároveň žalovaný žádným důkazem neprokázal, že by se v [místo] vyskytlo 20 kusů [zvíře] zvěře a že by tuto zvěř do [místo] zatáhla žalobkyně. Souhlasit nelze ani s tvrzením, že v okolí [místo] [název] se nevyskytuje [zvíře] zvěř. Podle informací zjištěných ze statistik o stavu a lovu vybraných druhů zvěře podle krajů je zřejmé, že v [adresa] a ve [adresa] byl kupříkladu v roce 2024 počet 4 778 kusů [zvíře] zvěře. Podle aktuálních informací orgánu ochrany přírody se [zvíře] zvěř v honitbách obce [adresa], tj. na území blízkém [místo] [název] běžně vyskytuje.

18. Skutečnost, že se údajně [zvíře] zvěř nevyskytuje v bezprostředně umístěných [místo] v okolí [místo] [název] ještě sama o sobě nemusí znamenat nemožnost migrace této zvěře.

19. Výpověď podaná žalovaným z důvodu údajného úmyslného vypuštění [zvíře] zvěře do [místo] [název] je nedůvodná, nezákonná a tedy neplatná.

20. Vzhledem k tomu, že se soud I. stupně v rámci napadeného rozsudku nevypořádal s platností či neplatností druhé podané výpovědi, má za to, že došlo k neúplnému vypořádání se s předmětem řízení, a tudíž je i v tomto rozsahu napadený rozsudek nepřezkoumatelný.

21. Nicméně i tuto výpověď žalobkyně shledává jako nedůvodnou, a tedy nezákonnou.

22. V rámci řízení před soudem I. stupně žalobkyně navrhovala, aby došlo k provedení dalších důkazů, a to výslechy pana [jméno FO], nar. [datum], jednatele žalobkyně, a pana [jméno FO], nar. [datum]. Tyto osoby se měly vyjádřit k průběhu jednání s panem [jméno FO] ohledně výpovědi nájmu [místo] [název] a také k věcem ve vlastnictví žalobkyně, které se nacházejí v [místo]. K tomu pak žalobkyně navrhovala provést místní šetření za účelem doložení charakteru oplocení [místo], neboť svědek [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že i toto oplocení nebylo po celém obvodu kvalitní. K tomu pak žalobkyně doplnila návrh na provedení výslechu svědka [jméno FO], který dával dohromady žádost o odstřel [zvíře].

23. Tyto návrhy na doplnění dokazování byly ze strany soudu I. stupně zamítnuty, s čímž vyjádřila žalobkyně nesouhlas a má za to, že provedené návrhy mají relevanci k projednávané věci a povedou k objasnění skutečností a otázek podstatných pro dané řízení (a contrario rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2018, sp. zn. 22 Cdo 5649/2017, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 17374). Dle názoru žalobkyně takové odůvodnění zamítnutí důkazních návrhů není souladné se zákonem, jakož i zásadou spravedlivého procesu.

24. Žalobkyně má důvodně za to, že zamítnutím jejich důkazních návrhů došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, kdy tímto postupem došlo k vydání nepřezkoumatelného napadeného rozsudku.

25. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem má žalobkyně taktéž za to, že výrok napadeného rozsudku, kterým jí byla stanovena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 34 379,29 Kč je nezákonný z důvodu nesprávného posouzení vzneseného nároku žalobkyně. Z logiky věci tak žalobkyně považuje za nesprávný i akcesorický výrok o náhradě nákladů řízení (výrok II. napadeného rozsudku).

26. Zároveň má žalobkyně za to, že žalované byly přiznány náklady řízení za všechny provedené úkony právních služeb, avšak bez bližšího posouzení jejich účelnosti. Tím tak bylo postupováno v rozporu s § 142 odst. 1 o.s.ř.

27. Navrhla, aby odvolací soud v souladu s § 219a odst. 1 písm. a), písm. b) o.s.ř. zrušil napadený rozsudek v celém svém rozsahu a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

28. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že má za to, že zjištění skutkového stavu, který je podkladem pro vydání rozhodnutí, je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soud musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považuje za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci, a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ust. § 132 o.s.ř., což je jeho výsostným právem a nalézací soud tak řádně postupoval.

29. Prvoinstanční soud na základě hodnocení důkazů, založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, dospěl ke spolehlivému a logickému zjištění skutkového stavu věci, kdy tento závěr následně shrnul ve skutkových zjištěních obsažených v rozsudku - hodnotící úvahy jsou rozvedeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí, soud zde vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů.

30. V písemném odůvodnění napadeného rozsudku, který zcela jistě splňuje kritéria obsažená v § 152 an. o.s.ř., soud podrobně vyložil a odůvodnil, jaké skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková tvrzení opřel, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil a proč neprovedl další žalobcem navržené důkazy – napadené rozhodnutí tak zcela jistě nelze označit za překvapivé, nebo formálně nesprávné.

31. Má za to, že i kdyby pominul věcnou stránku žalobcem uplatněného nároku, nemůže být žaloba úspěšná s ohledem na skutečnost, že žalobní petit v té podobě, ve které jej formuloval žalobce, je nevykonatelný.

32. Žalobce v řízení před prvoinstančním soudem žalobní petit nijak neupravoval a logicky tedy nadále obsahuje vady, které byly konstatovány ve výše zmíněném usnesení. Žalovaný považuje předmětný žalobní petit za nevykonatelný, což samo o sobě představuje důvod pro zamítnutí žaloby.

33. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně i právně správný potvrzen a žalobkyni byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před odvolacím soudem.

34. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

35. Soud I. stupně důkazy provedené zákonným způsobem hodnotil v souladu s ust. § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření obou stran sporu.

36. Skutkový stav, jak byl soudem prvního stupně zjištěn, odpovídá výsledkům provedeného dokazování a nebylo třeba dokazování opakovat postupem podle § 213 o. s. ř. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť rozhodné skutečnosti byly zjištěny procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu.

37. Skutkový stav pak nedoznal žádných podstatných změn ani v odvolacím řízení. Soud I. stupně také věc správně posoudil po právní stránce a v souladu s ustálenou judikaturou a na jeho přesvědčivé odůvodnění (zejména bod 14.-21.napadeného rozhodnutí) lze z důvodu hospodárnosti v souladu s ust. § 6 o.s.ř. zcela odkázat.

38. Především je právně irelevantní námitka žalobkyně o nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu I. stupně. Napadený rozsudek soud prvního stupně sice odůvodnil zdaleka nikoli zcela v souladu s požadavky ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., když v rozporu s tímto ustanovením některé závěry přesvědčivě neodůvodnil, nicméně z obsahu rozhodnutí lze dovodit, které skutečnosti má za prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Lze z něj také jednoduše dovodit, jak soud I. stupně věc posoudil po právní stránce.

39. Povinnost soudů rozsudky odůvodnit způsobem zakotveným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. je přitom jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a z článku 1 Ústavy České republiky, který představuje součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne[Anonymizováno]18. 2. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3726/2007).

40. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015).

41. Přitom dle platné judikatury, i kdyby rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovovalo všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

42. Naopak napadené rozhodnutí neobsahuje tzv. souborné či souhrnné zjištění a rozhodnutí se v jeho důsledku nestává v podstatě nepřezkoumatelným (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 94/98).

43. Pouze rozhodnutí, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě, kterých konkrétních důkazů se to, které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi, je nepřezkoumatelný (srov. R 40/02; SoJ 212/04, NS 29 Odo 22/2002).

44. Lze tak přijmout jednoznačný závěr, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů a v podstatě splňuje obsahově podmínky ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., když jeho obsah nebránil žalobkyni k sepisu několikastránkového odvolání.

45. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se v žalobním petitu domáhala po žalovaném uložení povinnosti umožnit výkon práv ze smlouvy o nájmu [místo] [název] uzavřené mezi účastníky dne 30.4.2019. V odůvodnění žaloby pak uvedla obšírně důvody, proč považuje smluvní vztah mezi účastníky za stále existující a proč výpověď smlouvy ze strany žalovaného považuje za neplatnou. Žalobkyně zůstala nečinná i po usnesení soudu I. stupně ze dne 24. 1. 2024, č. j. [spisová značka], kterým žalobkyni vyzval podle ust. § 43 o. s. ř. k odstranění vad žaloby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení tím způsobem, aby vymezila žalobní petit tak, aby byl přesný, určitý, srozumitelný a vykonatelný. Usnesení ze dne 24. 1. 2024 bylo žalobkyni doručeno dne 1. 2. 2024. Žalobkyně na usnesení reagovala podáním ze dne 5. 2. 2024, v němž doplnila žalobní petit pouze o lhůtu do tří dnů od právní moci rozsudku.

46. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobkyně též svoji povinnost tvrzení, uloženou jí ust. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností, nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002). Řádně vymezit předmět řízení je nezbytné i proto, aby soud mohl zkoumat, zda nenastala překážka zahájené či věci rozsouzené.

47. Lze souhlasit se žalovaným, že žaloba i po doplnění není z hlediska znění žalobního petitu zcela perfektní. Podle ustálené judikatury při hodnocení určitosti a úplnosti žalobního návrhu je třeba dát přednost takovému výkladu vůle žalobce, který umožní věcné projednání žaloby, jejíž případné nedostatky se lze pokusit odstranit v rámci důkazního řízení, přičemž riziko neúspěchu takové snahy nese zásadně žalobce (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 28. května 2019, sp. zn. IV.ÚS 2338/18.

48. Ze žaloby vyplývá, že žalobkyně se domáhá po žalovaném ze smlouvy specifikované v žalobě výkonu práva honitby (práva sui generis), když podle předložené smlouvy o nájmu [místo] [název] (vymezená výměrou a hranicemi podle příslušného rozhodnutí správního orgánu a nikoli podle výčtu konkrétních pozemků) byla pronajata proto, aby žalobkyně v ní po dohodnutou dobu vykonávala právo myslivosti ve smyslu ust. § 33 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

49. V uplatněném nároku žalobkyní tedy nejsou takové nedostatky, pro které nebylo možno v řízení pokračovat a ve věci meritorně rozhodnout (viz i závěry uvedené v usnesení odvolacího soudu ze dne 20.května 2024, č.j. 12 Co 114/2024-54).

50. Podle ust. § 32 odst. 3 zákon o myslivosti pronajmout lze honitbu jen české právnické osobě, která na pozemcích v těchto honitbách zemědělsky nebo lesnicky hospodaří nebo která má myslivost uvedenu v předmětu své činnosti a jejíž statutární orgán nebo alespoň jeden jeho člen nebo odpovědný zástupce splňuje podmínku uvedenou v písmenu a).

51. Dle ust. § 33 odst. 1 zákona o myslivosti Smlouva o nájmu honitby musí být uzavřena písemně na dobu 10 let. Držitel honitby je povinen do 15 dnů ode dne uzavření smlouvy zaslat jedno její vyhotovení orgánu státní správy myslivosti.

52. Dle ust. § 33 odst. 2 zákona o myslivosti nájemné z honitby se stanoví dohodou smluvních stran, pokud tento zákon nestanoví jinak.

53. Dle ust. § 33 odst. 6 zákona o myslivosti smlouva o nájmu honitby zaniká g) výpovědí pronajímatele nebo nájemce pro nedodržení podmínek smlouvy o nájmu. (9) Není-li tímto zákonem nebo smlouvou o nájmu stanoveno jinak, řídí se právní vztahy ze smlouvy o nájmu honitby ustanoveními občanského zákoníku o nájmu. Pronájem části honitby nebo podnájem honitby nebo její části je zakázán.

54. Dle § 52 odst. 1 zákona o myslivosti uživatel honitby je povinen hradit a) škodu, která byla v honitbě způsobena při provozování myslivosti na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě nebo lesních porostech, b) škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě, ovocných kulturách nebo na lesních porostech způsobila zvěř.

55. Dle § 55 odst. 1 zákona o myslivosti nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit a) u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla, b) u škod na lesních pozemcích a na lesních porostech vzniklých v období od 1. července předcházejícího roku do 30. června běžného roku do 20 dnů od uplynutí uvedeného období.

56. Dle ust. § 55 odst. 2 zákona o myslivosti současně s uplatněním nároku na náhradu škody způsobené zvěří vyčíslí poškozený výši škody. Na polních plodinách a zemědělských porostech, u nichž lze vyčíslit škodu teprve v době sklizně, ji poškozený vyčíslí do 15 dnů po provedené sklizni.

57. Dle ust. § 1759 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouva strany zavazuje.

58. K odvolacím námitkám žalobkyně je dále zapotřebí zdůraznit, že i odvolací soud má za nadbytečné další žalobkyní navrhnuté důkazy, když sama důkazy účastnickým výslechem [jméno FO] a svědeckým výslechem [jméno FO] označila jako důkazy, kterými by se tyto osoby měly „vyjádřit k průběhu jednání se žalovaným ohledně výpovědi z nájmu [místo] [název] a k věcem ve vlastnictví žalobkyně, které se nacházejí v [místo]“. Tyto skutečnost jsou však pro posouzení otázky, zda nadále trvá nájem žalobkyně právně zcela irelevantní.

59. Totéž se týká místního šetření za účelem doložení charakteru oplocení [místo], když to nemohlo být důkazem o stavu oplocení v roce 2022, natož o divokém vniknutí [zvíře] do předmětné [místo], a svědecký výslech blíže neoznačeného svědka pana [jméno FO] o podání žádosti o odstřel [zvíře]

60. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2018, sp. zn. 22 Cdo 5649/2017, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 17374, i nález Ústavního soudu ze dne 20. října 2005, sp. zn. III. ÚS 139/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 200/2005 a nález Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 1437/07, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 5/2008 je tak též nepřípadný.

61. Závěry soudu I. stupně o skutkovém stavu pak vycházejí z provedeného dokazování, když přímé i nepřímé důkazy tvoří jeden logický celek.

62. Žalobkyně neměla a nemá žádné „legitimní očekávání“, že žalobě bude vyhověno podle § 13 o.z., když v řízení bylo prokázáno, že vzhledem k zániku právního vztahu mezi účastníky žalovaný žádné povinnosti vůči žalobkyni z této smlouvy již nemá. Odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. prosince 2013, č. j. 1 As 95/2013-31, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 25 Cdo 1396/2012, popř. komentář In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V., a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 55, je tak zcela nepřípadný.

63. V žádném případě tak nelze dovodit, že bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces.

64. V řízení pak byla prokázána platnost výpovědi ze dne 2.11.2022, když ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně do [místo] úmyslně a záměrně vypustila [zvíře] zvěř. Pokud v odvolání se zjištěným skutkovým stavem žalobkyně opět polemizuje, činí tak znovu (jako v průběhu celého řízení) obecnými tvrzeními, že [zvíře] zvěř vnikla v blíže neuvedeném datu a čase v důsledku silných bouřek doprovázeným silným větrem a kroupami, které zapříčinily zničení oplocení.

65. Skutečnost, že se [zvíře] zvěř nevyskytuje v bezprostředně umístěných [místo] v okolí [místo] [název] sice ještě sama o sobě nemusí znamenat nemožnost migrace této zvěře, nicméně v souvislosti s dalšími provedenými důkazy zapadá do řetězce důkazů prokazujících neudržitelnost tvrzení žalobkyně o divokém průniku [zvíře] zvěře do [místo], když by migrací museli překonat i okolní [místo] a ani jeden z [zvíře] by pak (zcela nelogicky) nezůstal na území sousedních [místo].

66. Vzhledem k platnosti výpovědi z 2.11.2022 pak již by bylo nadbytečné a nehospodárné (§ 6 o.s.ř.) zabývat se platností výpovědi z 12.4.2023, když toto jednostranné právní jednání již nemohlo způsobit žádné právní následky. Soud I. stupně tak nepochybil, pokud se již touto výpovědí blíže nezabýval.

67. Soud I. stupně pak v souladu se správnými skutkovými i právnímu závěry žalobu zamítl, když žalobkyně již nemá žádný právní důvod k výkonu honitby v předmětné [místo].

68. Pokud pak šlo o náklady řízení před soudem I. stupně, odvolací soud má za to, že žalovanému byly přiznány pouze účelně vynaložené náklady, tj. potřebné k účelnému bránění práva v projednávaném případě v souladu s obecně platnou zásadu přiměřenosti, tedy podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 379,29 Kč, když tyto náklady se sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 3 x 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání ve věci samé ze dne 7. 9. 2023 a ze dne 10. 9. 2024 dle § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 x 3 700 Kč za účast na jednání soudu dne 28. 1. 2025, podání ve věci samé ze dne 26. 3. 2025 a účast na jednání soudu dne 26. 6. 2025 dle § 11 odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. V souvislosti s cestou z [adresa] k soudu realizovanou dne 28. 1. 2025 a dne 26. 6. 2025 náhrada 2 x 2 281,32 Kč za cestovné podle § 13 a. t. při vzdálenosti 300 km, za použití osobního automobilu [název], RZ [SPZ], základní sazba náhrady 5,8 Kč/km, cena pohonných hmot 34,70 Kč z litry nafty a průměrné spotřebě 5,5/4,9/5,2 litrů na 100 km, náhrada za čas strávený cestou k jednání soudu a zpět, tj. celkem 20 půlhodin po 150 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 412,64 Kč ve výši[Anonymizováno]5 966,65 Kč.

69. I obecné a nekonkrétní námitky žalobkyně vůči výši přiznání nákladů řízení jsou tak nedůvodné.

70. Proto odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I., jakož i v závislém výroku II. o nákladech řízení jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

71. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodl dle ust. § 224 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v celkové výši 14 329 Kč. Náklady se sestávají ze odměny právního zástupce žalovaného v odvolacím řízení ve výši 7 400 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 15. 10. 2025 a účast na ústním jednání dne 9. 12. 2025 podle ust. § 9 odst. 3 ve spojení s §6 odst. 1 a § 7 a.t., paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalovaného za výše uvedené 2 úkony právní služby po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 3 a.t. V souvislosti s cestou z [adresa] k soudu realizovanou dne 9. 12. 2025 náhrada 2 342,20 Kč za cestovné podle § 13 a. t. při vzdálenosti 300 km, za použití osobního automobilu [název], RZ [SPZ], základní sazba náhrady 5,8 Kč/km, cena pohonných hmot 34,70 Kč za litr nafty a průměrné spotřebě 5,2 litrů na 100 km, náhrada za čas strávený cestou k jednání soudu a zpět, tj. celkem 8 půlhodin po 150 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 842,20 Kč ve výši 2 486,80 Kč podle ust. § 137 odst. 1 o.s.ř.

72. Soud pak uložil žalobkyni tuto částku zaplatit na zákonné platební místo podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a ve lhůtě k plnění podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.