12 Co 34/2022- 512

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Klášterky a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Blanky Chlostové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupené advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o odškodnění o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 28/2018 - 432 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. a ve výroku III. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce [částka] k rukám advokáta Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,5% p. a. od [datum] do [datum], dále část doplatku zákonného úroku z prodlení v částce [částka] ve výši 0,45% p. a. od [datum] do [datum] a dále částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% p. a. od [datum] do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, ve výroku II. zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% p. a. za dobu od [datum] do zaplacení a ve výroku III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobkyně se na žalované původně domáhala zaplacení částky [částka], dále částky [částka] a částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), která měla žalobkyni vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 218/2009 (dále též jen„ posuzované řízení“).

3. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobkyně na žalované původně domáhala zaplacení částky [částka], dále částky [částka] a částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád) -dále jen„ zákon“, která měla žalobkyni vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 218/2009 (dále též jen„ posuzované řízení“). Posuzované řízení pro ni mělo vyšší význam, neboť v době jeho zahájení bylo žalobkyni 75 let. Kauzy o náhradu škody podle zákona za nepřiměřenou délku nejsou složité a jedná se o skutkově i právně velmi jednoduché záležitosti, žalobkyni nelze ničeho vytknout a neměla vliv na celkovou délku řízení. Posuzované řízení ke dni [datum] již trvalo 9 let a 10 měsíců. Taková délka je zjevně nepřiměřená a extrémní. Požadovala odškodnit celkovou délku řízení, a to buď do skončení namítaného řízení, nebo do vyhlášení rozsudku v tomto řízení.

4. Následně vzala návrh co do částek [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím zpět. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 28/2018–18, bylo řízení co do částky [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím zastaveno. Dále usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 28/2018–64, bylo řízení co do částky [částka] (bez příslušenství) zastaveno, když v tomto rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět, neboť tato částka byla žalobkyni ze strany žalované zaplacena po podání žaloby.

5. Předmětem řízení pak zůstala částka [částka] s příslušenstvím a požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] a nově požadovaná částka [částka], když soud I. stupně rozšíření žaloby o částku [částka] připustil usnesením ze dne [datum].

6. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce a proto poskytla žalobkyni finanční zadostiučinění v částce [částka] a žalobkyně potvrdila přijetí této částky dne [datum]. Posuzované řízení probíhá na třech stupních soudní soustavy, soud prvého stupně rozhodoval ve věci samé prozatím čtyřikrát, soud druhého stupně třikrát, probíhá čtvrté odvolací řízení a Nejvyšší soud rozhodoval dvakrát. Posuzované řízení je složitější po skutkové stránce, soud musel provádět k důkazu obsáhlé spisy, k jejichž provedení bylo zapotřebí několik ústních jednání, také opakovaně rozhodoval o návrzích na změnu žaloby a prováděl další žalobkyní předložené listiny. V posuzovaném řízení nebyly shledány žádné neodůvodněné průtahy, celkovou délku lze však shledat nepřiměřenou, zejména s ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud dvakrát zrušil rozsudky obou soudů. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce [částka] s tím, že za jeden rok řízení náleží částka [částka], přičemž za prvé dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato základní částka byla snížena s ohledem na skutkovou složitost věci o 10 % a o dalších 20% z důvodu, že řízení proběhlo na všech stupních soudní soustavy a základní částka tak byla ve výsledku snížena o 30 %. Žalovaná proto dospěla k závěru, že žalobkyně má nárok na zadostiučinění v částce [částka]. Posuzované řízení, ke kterému bylo vedeno toto odškodňovací řízení, bylo taktéž odškodňovací řízení, kde žalobkyně byla odškodněna částkou ve výši [částka] jako náhrady nemajetkové újmy. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 341/2011, vzhledem k tomu, že předmětem původního řízení taktéž byla peněžitá částka, by částka přiznaná jako zadostiučinění v tomto řízení neměla původní částku převyšovat. Navrhla, aby soud žalobu zamítl.

7. Soud I. stupně již v řízení rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 28/2018-85, kterým kromě jiného ve výroku I. uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni 8,05 % p. a. úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku a v této části tento rozsudek již nabyl právní moci.

8. Soud I. stupně vzal v řízení za prokázané (jak je podrobně uvedeno v bodě 7. - 8. napadeného rozhodnutí), že žalobkyně podáním ze dne [datum], které bylo téhož dne doručeno žalované, požadovala na žalované finanční satisfakci za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení v částce [částka]. Žalovaná reagovala stanoviskem ze dne [datum], ve kterém dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky a na základě zákonných kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk dospěla k závěru, že žalobkyně má nárok na finanční zadostiučinění v částce [částka] a tato částka byla vyplacena žalobkyni dne [datum].

9. Posuzované řízení bylo ve vztahu k žalobkyni zahájeno dne [datum], kdy žalobkyně uplatnila svůj nárok u původní žalované v rámci požadavku ust. § 14 odst. 3 a 15 odst. 2 OdpŠk o zaplacení finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce [částka] a o náhradu škodu v částce [částka] v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. Nc 664. Dne [datum] byla u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 218/2009 podána žaloba žalobkyně [jméno] [příjmení] proti České republice Ministerstvo spravedlnosti o zaplacení finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce [částka] a o náhradu škodu v částce [částka] v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. Nc 664. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 19 C 218/2009. Naposledy rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka], jinak byl v tomto výroku a ve výroku I. potvrzen (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum] a dne [datum] byl rozsudek rozeslán účastníkům. Dne [datum] bylo podáno ze strany žalobkyně dovolání, které bylo doplněno dne [datum] Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 4032/2019 – 715, tak, že dovolání odmítl. Ústavní soud usnesením ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2167/20, odmítl ústavní stížnost.

10. Soud I. stupně poté dospěl k závěru, že nárok je třeba posuzovat podle ust. § 13 odst. 1 ve spojení s ust. § 31a odst. 1 OdpŠk a shledal, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Zmíněný nesprávný úřední postup, který negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení a představuje dopad do osobní sféry žalobkyně takové intenzity, která již vyžaduje poskytnutí peněžité kompenzace, když je dána i příčinná souvislost mezi již uvedeným nesprávným úředním postupem a nemajetkovou újmou.

11. Uzavřel, že rozhodné období začalo [datum] a skončilo dne [datum]. S ohledem na délku posuzovaného řízení, vycházel soud I. stupně ze základní sazby v částce [částka] za rok trvání řízení s tím, že za prvé dva roky se počítá částka poloviční. Základní sazbu pro přiměřené finanční zadostiučinění za uvedené období tak stanovil v částce [částka].

12. S ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1303/2021, dospěl soud I. stupně k závěru, že je nutná bonifikace žalobkyně za nutnost absolvování soudního pin pingu a z tohoto důvodu soud navýšil základní částku o 20 %. Přihlédl též ke kritériu vyššího významu řízení pro žalobkyni z důvodu jejího věku, když v době zahájení řízení byla ve věku 75 let a zvýšil celkovou částku o dalších 10 %.

13. Základní částku tedy zvýšil celkem o 30 % a výslednou částku [částka] shledal přiměřené a vnitrostátní úrovni odpovídající finanční zadostiučinění za žalobkyni vzniklou nemajetkovou újmu v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

14. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil podle ust. § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, podle úspěchu ve věci ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., podle zásady zavinění.

15. Proti vyhovujícímu výroku I. podala včasné odvolání žalovaná, které odůvodnila tak, že nesouhlasí se soudem prvého stupně v tom, že by bylo nutno základní částku zvyšovat o 20 % z důvodu soudního„ ping-pongu“. Ústavní soud uvedl, že je„ nutno zvážit bonifikaci“ žalobkyně z tohoto důvodu, a nikoliv že je bez dalšího nutno zadostiučinění zvýšit. Soud prvého stupně pak na jakékoliv transparentní úvahy rezignoval, když toto poměrně razantní zvýšení odůvodnil velice stručně a nedostatečně. Vadný postup soudů je už dostatečně zohledněn v samotné délce posuzovaného řízení a z toho plynoucím závěru o její nepřiměřenosti, když je žalobkyni přiznáváno peněžité plnění za celou dobu trvání řízení, ale i tím, že na rozdíl od„ standardně“ probíhajících řízení, kde je instančnost důvodem pro snížení základní částky.

16. V tomto případě základní částka snižována nebyla právě s přihlédnutím k vadnému postupu soudů. Žalovaná proto nevidí prostor pro další navyšování základní částky z tohoto důvodu.

17. V nyní napadeném rozsudku soud přiznal žalobkyni částku [částka], tedy o [částka] vyšší než ve svém předchozím rozsudku. Žalovaná má za to, že žalobkyně tím, jak omezila předmět dovolacího přezkumu, jasně deklarovala, že utrpěnou újmu hodnotí nanejvýš o [částka] vyšší částkou, než jí byla přiznána v rozsudku soudu prvého stupně ze dne [datum] a proto tuto částku nyní nelze překročit, ačkoliv Ústavní soud dovoláním vymezený předmět řízení nereflektoval.

18. Podle žalované i po nálezu Ústavního soudu ale nelze pominout původně aplikované snížení základní částky a znovu nehodnotit všechny okolnosti, které mají vliv na stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění, a to i s přihlédnutím k celkové výši peněžitého zadostiučinění.

19. Dále by měl soud přihlédnout k tomu, oč žalobkyni v posuzovaném řízení šlo. Samo posuzované řízení totiž bylo kompenzačním řízením, v rámci kterého byla žalobkyni přiznána částka [částka]. Tímto odvoláním napadeným rozsudkem však bylo žalobkyni přiznáno peněžité zadostiučinění ve více než dvojnásobné výši a takto přiznané zadostiučinění je nepřiměřeně vysoké.

20. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí ve vyhovujícím výroku změnil tak, že se žaloba zamítá, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

21. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že nutno vyjít ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3628/2010, že počet instancí, v nichž byl posuzovaný případ projednáván, je relevantním kritériem pro posouzení přiměřenosti celkové doby řízení. V rámci stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v porušení práva účastníka na přiměřenou dobu řízení již ale nelze toto kritérium klást k tíži účastníka, pakliže se z jeho strany nejednalo o bezdůvodné podávání opravných prostředků.

22. Ústavní soud pak zcela pregnantně uvedl, že instančnost řízení byla zapříčiněna postupem rozhodujícího soudu. V logice tohoto závěru je pak nutno poukázat na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu pod č. j. 30 Cdo 1166/2020-207, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení, ale za použití výkladového pravidla a contrario je nutno tyto skutečnosti klást k tíži státu z důvodu podle ust. § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk. Je tak zcela zjevně odůvodněný závěr soudu o neuplatnění snížení základní částky a naopak její navýšení o 20%.

23. Ohledně limitace nároku žalobkyně žalovaná zjevně opomíjí skutečnost, že v řízení nejde jen o žalovanou jistinu částky, ale i o příslušenství, a to především nákladům řízení (tyto nebyly žalobkyni ve finálním rozhodnutí přiznány, ačkoliv většinu řízení byla právně zastoupena). Ohledně úroků z prodlení žalobkyně uvádí, že i o tyto šlo, avšak díky vadnému rozhodnutí zjevně nepřiznávajícím úrok z prodlení, kdy tohoto si žalobkyně nevšimla, pak již o tomto nároku nebylo rozhodováno. Navíc žalobkyně má za to, že rozhodnutí ultra petita partium je v případech odškodnění nepřiměřené délky řízení možné.

24. Navrhla, aby odvolací soud žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

25. Odvolací soud přezkoumal v mezích odvolání napadený rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212, ust. § 212a a ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a shledal odvolání žalované do vyhovujícího výroku I. nedůvodným.

26. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění. Zjištěný skutkový stav posuzoval pak také dle odpovídající hmotněprávní úpravy – tedy zákona č. 82/1998 Sb. Skutkový stav také nedoznal žádných změn ani v odvolacím řízení.

27. U žalobkyní požadované další imateriální újmy ve výši ve výši [částka] a [částka] s příslušenstvím se pak odvolací soud také zcela ztotožňuje se závěry soudu I. stupně. Z důvodu hospodárnosti lze podle ust. § 6 o. s. ř. zcela odkázat na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí (bod 11. až 23.).

28. K odvolacím námitkám žalované je zapotřebí uvést, že výše částky, která byla předmětem dovolacího řízení, v této věci není právně relevantní, když zrušením rozhodnutí soudu I. stupně, odvolacího i dovolacího soudu Ústavním soudem se předmětem řízení stala opět částka [částka] s příslušenstvím a požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] a nově požadovaná částka [částka], nikoli jen [částka] Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1303/21, zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 30 Cdo 622/2021-360, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 12 Co 218/2020-279, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 28/2018-233, jako celek a tím byl a je soud I. stupně i odvolací soud vázán. Žalobkyně pak žalobu nevzala zpět ani částečně a trvala na ní v rozsahu, v němž rozhodl i soud I. stupně, až do vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu.

29. Je sice pravdou, že v posuzovaném řízení žalobkyni byla přiznána částka v ekvivalentu [částka], nicméně žalobkyně v něm požadovala celkem [částka], tedy tehdejší ekvivalent [částka]. Přiznaná částka je tedy nižší než částka, která byla předmětem posuzovaného řízení.

30. Navíc překročení částky požadované v namítaném řízení ve výjimečných případech připouští i platná judikatura. Zadostiučinění poskytované podle ust. § 31a odst. 2 OdpŠk v případě nepřiměřené délky řízení musí být přiměřené újmě poškozeného, jejíž intenzita je dána především významem předmětu řízení pro poškozeného. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011).

31. V souzené věci pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčí především celková extrémní délka řízení a postup orgánů veřejné moci během řízení (ust. § 31a odst. 3 písm. a/ a d/ OdpŠk).

32. Rozhodnutím soudu I. stupně přiznané peněžité zadostiučinění tak zcela ve světle platné judikatury a závazného právního názoru Ústavního soudu, vysloveného v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1303/2021, zcela obstojí.

33. Ve výše uvedeném nálezu Ústavní soud kromě jiného uvedl, že instančnost řízení, která je posuzována v rámci kritéria složitosti věci ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nemůže být vykládána v neprospěch poškozeného, byla-li nepřiměřená délka řízení způsobena opakovaným posuzováním věci na jednotlivých stupních soudní soustavy, jež lze v konkrétní věci přičíst k tíži soudům. Přitom je nerozhodné, zda zásadní právní vada, jež měla za důsledek zrušení rozhodnutí, spočívala v právu hmotném nebo procesním. Je-li v takovém případě poškozenému kráceno zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení s odkazem na složitost věci, jde o porušení jeho základního práva na náhradu škody podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

34. Ústavní soud dále konstatoval, že v posuzované věci došlo k poměrně extrémnímu tzv. soudnímu ping-pongu, který se velmi zásadně promítl do celkové délky řízení. Obvodní soud jako soud nalézací ve věci rozhodoval celkem pětkrát, Městský soud taktéž celkem pětkrát, Nejvyšší soud rozhodoval třikrát. Již pouhý počet rozhodnutí ve věci je nadprůměrně vysoký, pročež již prima facie je zjevné, že jelikož ve věci Nejvyšší soud dvakrát zrušil rozhodnutí nižších soudů, muselo dojít k chybě v jejich rozhodovací činnosti, která nebyla zanedbatelná a měla, resp. mohla mít vliv na výsledek rozhodování.

35. Ústavní soud uzavřel, že z podrobné geneze posuzované věci je zjevné, že Nejvyšší soud svými rozsudky pod sp. zn. 30 Cdo 4501/2011 a sp. zn. 30 Cdo 2352/2014 zrušil napadená rozhodnutí obvodního soudu a Městského soudu pro existenci zásadních právních vad, které zapříčinily nesprávné posouzení nároku stěžovatelky, když nejprve bylo konstatováno, že soudy nesprávně posoudily nárok stěžovatelky jako promlčený (důvod kasace rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4501/2011) a následně nárok sice věcně posoudily, avšak nesprávně aplikovaly kritéria podle § 31a zákona o odpovědnosti za škodu, čímž dospěly k nesprávnému závěru, že ve věci stěžovatelky nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce řízení. Takové vady v rozhodování soudů lze označit za zcela zásadní, jejichž výskyt svědčí o neefektivitě příslušného odškodňovacího řízení.

36. Ústavní soud zastal názor, že popsaný soudní "ping-pong" nelze podřadit pod kritérium tzv. instančnosti řízení, které spadá pod kritérium složitosti věci, nýbrž že opakovaným rušením soudních rozhodnutí na základě nesprávného použití hmotného práva obvodním soudem a následně městským soudem (což vedlo ke dvěma zrušujícím rozsudkům Nejvyššího soudu), je nepřiměřená délka řízení přičitatelná státu v rámci kritéria spočívajícího v postupu orgánů moci veřejné - soudů. V posuzované věci došlo k projednání nároku stěžovatelky opakovaně ve všech instancích, což se však vymyká běžnému instančnímu projednání věci a svědčí o neefektivitě soudního systému. Tato skutečnost v konečném důsledku nemůže být kladena k tíži stěžovatelce, které z tohoto důvodu bylo pokráceno zadostiučinění o 20 %. Uvedené závěry ostatně vycházejí i z judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 1328/2009), v níž Nejvyšší soud uvádí, že v rámci kritéria postupu orgánů moci veřejné je třeba zkoumat zejména, zda postup těchto orgánů v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně. V posuzované věci tedy zjevně nešlo o nedodržení procesních pravidel, nýbrž norem hmotného práva, které byly použity v rozporu s jejich obecně přijímaným výkladem, resp. v rozporu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu, kterou jsou ovšem nižší soudy při výkonu své činnosti povinny znát. Je nerozhodné, zda došlo k soudnímu "ping-pongu" z důvodu procesní chyby či z důvodu nesprávné aplikace hmotného práva, jako tomu bylo v posuzované věci. Obojí má totiž za následek neúměrné prodlužování soudního řízení, což ve svém důsledku může zasáhnout do základních práv účastníků takového řízení.

37. Takové závažné pochybení soudů pak v kontextu posuzované věci nelze klást k tíži stěžovatelce snížením výše zadostiučinění, nýbrž je naopak nutno zvážit bonifikaci stěžovatelky z důvodu této chyby státu v přiznané částce zadostiučinění.

38. Tímto právním názorem Ústavního soudu se soud I. stupně řídil a svoje úvahy řádně zdůvodnil (viz bod 20. napadeného rozhodnutí).

39. Soud I. stupně správně na základě rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1303/2021, dospěl k závěru, že je nutná bonifikace žalobkyně za nutnost absolvování soudního pin pingu a z tohoto důvodu navýšil základní částku o 20 %, když přihlédl k tomu, že v namítaném řízení rozhodoval soud I. stupně celkem pětkrát, městský soud rozhodoval taktéž celkem pětkrát, Nejvyšší soud rozhodoval 4 x a Ústavní soud 2 x. Jeho úvaha je pak zcela logická a odpovídající skutkovým zjištěním a závaznému právnímu názoru Ústavního soudu (ust. § 59 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).

40. Je také právně irelevantní odvolací námitka žalované, že v této části rozhodnutí soudu I. stupně zcela nepřezkoumatelné. Povinnost soudů rozsudky odůvodnit způsobem zakotveným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a z článku 1 Ústavy České republiky, který představuje součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3726/2007).

41. Rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody, a ani odvolací soud proto nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 3814/2015).

42. Pro úplnost lze uvést, že zástupce žalované při odvolacím jednání dne [datum] uvedl, že žalovaná zaplatila žalobkyni částku dle výroku I. rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 28/2018-85. Vzhledem k tomu, že neuvedl žádnou konkrétní částku, datum zaplacení a ani na jaké platební místo měla být zaplacena a také sdělil, že doklad o zaplacení nemá a právní zástupce žalobkyně zaplacení nepotvrdil, měl odvolací soud toto tvrzení pouze za účelové. Ostatně žalovaná toto tvrzení po právní moci výše uvedeného výroku neuvedla ani v průběhu dovolacího řízení, řízení před Ústavním soudem, novém řízení před soudem I. stupně a ani v odvolání proti napadenému rozhodnutí.

43. Lze tak přijmout jednoznačný závěr, že napadené rozhodnutí soudu I. stupně není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a splňuje podmínky ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.

44. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, přiznal jí náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby, každý v částce [částka] (vyjádření k odvolání a účast na ústním jednání dne [datum]) podle ust. § 6 odst. 1 ve spojení s § 7, § 9 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších právních předpisů, a dvakrát náhrada hotových výdajů po [částka] podle ust. § 13 advokátního tarifu, celkem [částka]. K odměně advokáta dále náleží podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka], tedy [částka], celkem [částka].

45. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení stanovil odvolací soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů, a je tak na místě poskytnout žalované pariční lhůtu delší než obecnou. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

46. V zamítavém výroku II. zůstalo rozhodnutí soudu I. stupně odvoláním nedotčeno (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).

Poučení