12 Co 340/2021- 65

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Klášterky a soudců JUDr. Blanky Chlostové a JUDr. Michala Holuba ve věci žalobců: 1. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa]

2. Ing. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa] o vyklizení bytu k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 8C 426/2020-25 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje, ve výroku o lhůtě k plnění se mění tak, že žalovaný je povinen byt vyklidit do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobcům byt [číslo] umístěný v 5. nadzemním podlaží domu [adresa] na adrese [adresa], která je součástí pozemku parcela č. 2049, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy] na listu vlastnictví [číslo] pro obec Praha, katastrální území Holešovice do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok ad I.) a povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok ad II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobci jako podíloví spoluvlastníci bytu domáhali vyklizení předmětné bytové jednotky s tvrzením, že žalovanému nesvědčí žádný titul, na základě nějž by mohl v bytě bydlet. Uvedli, že žalovaný byl nájemcem bytu na základě nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] s právním předchůdcem žalobců [právnická osoba], a.s. Nájemné z bytu bylo za souhlasu žalovaného zvýšeno, žalovaný jej však nehradil řádně a včas. Žalobci dopisem ze dne [datum] doručeným dne [datum] žalovaného vyzvali k řádnému hrazení nájemného za byt, k nápravě nedošlo a žalovaný nadto část nájemného za měsíc únor 2020 uhradil s prodlením. Žalobci dopisem ze dne [datum] žalovaného opět vyzvali k úhradě zvýšeného nájemného, avšak k nápravě nedošlo. Žalobci zaslali žalovanému výpověď z nájmu bytu ze dne [datum], zásilku si žalovaný nevyzvedl a byla mu doručena uložením na poště dne [datum] a žalovaný byl zároveň vyzván ve výpovědi k vyklizení. Žalobci dále tvrdili, že žalovaný nesdělil, že by v bytě fakticky nepobýval, ani že by mu mělo být doručováno na jinou adresu a v zákonné hmotné prekluzivní lhůtě nepodal žalobu k posouzení oprávněnosti výpovědi na soud a výpověď tedy nebyla podrobena soudnímu přezkumu. Žalobci zdůraznili, že nejpozději k [datum] uplynula výpovědní lhůta, žalovaný přesto předmětný byt nevyklidil a užívá jej bez právního titulu.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že v době doručení výpovědi pobýval v zahraničí a nebyl si vědom toho, že mu byla výpověď doručena. Poukázal na účelovost výpovědi s tím, že komunikace probíhala mezi účastníky řízení prostřednictvím emailu, žalovaný dne [datum] výslovně žádal, aby komunikace probíhala po emailu v angličtině a žalobci věděli, že pobývá v zahraničí i o jeho nepřítomnosti při doručování výpovědi. Výpověď v následné komunikaci v průběhu lhůty pro soudní ochranu nebyla žádným způsobem zmíněna a došlo ke zmaření doručení výpovědi žalobci. S odkazem na ustanovení § 6 odst. 1, 2 o.s.ř. žalovaný namítl, že žalobci nejednali poctivě a i po skončení nájemního vztahu k žalovanému přistupovali jako k nájemci. Řešili s ním skrze email potřebné opravy a byl po něm požadován nájem za září a říjen [rok]. Vyjádřil přesvědčení, že následné jednání lze interpretovat jako uzavření nové nájemní smlouvy.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, z nějž vyplývá, že žalobci jsou podíloví spoluvlastníci bytu, jehož byl žalovaný na základě nájemní smlouvy nájemcem, žalovanému byla zaslána výpověď na adresu uvedenou v nájemní smlouvě. Výpověď byla uložena na poště dne [datum]. Součástí výpovědi bylo i zákonné poučení a pokyn k vyklizení. Žalovaný nepodal v zákonem stanovené lhůtě žalobu na přezkoumání platnosti výpovědi.

5. Soud I. stupně uvedl, že k doručení zásilky došlo uložením na poště dnem [datum], neboť výpověď z nájmu bytu je hmotněprávní úkon pronajímatele, který je adresován nájemci. Vycházel z ustanovení § 570 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), podle nějž právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde, zmaří-li doručení druhá strana platí, že k doručení řádně došlo. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2734/2012 ze dne [datum rozhodnutí], v němž potvrdil, že zásilky s hmotněprávním úkonem je třeba považovat za doručené okamžikem, kdy se adresát měl možnost s jejím obsahem seznámit. V projednávané věci měl nájemce bytu objektivně možnost na základě oznámení pošty vyzvednout si uloženou zásilku obsahující výpověď z nájmu bytu a seznámit se s jejím obsahem dříve, než se nevyzvednutá zásilka vrátila zpět. Hmotněprávní účinky výpovědi nastaly v okamžiku, kdy nájemce i přes oznámení uložení zásilky této objektivní možnosti seznámit se s obsahem zásilky, nevyužil, jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3524/2009 ze dne [datum rozhodnutí]. Soud I. stupně považoval výpověď žalobců z nájmu bytu žalovanému za řádně doručenou s tím, že žalovaný žádným způsobem přes poučení soudu nedoložil, že by neměl objektivně možnost zásilku si vyzvednout v době, kdy byla na poště uložena. Dále uvedl, že na této skutečnosti nic nemění ani žádost žalovaného o komunikaci prostřednictvím emailu a v anglickém jazyce, neboť žalobci splnili hmotněprávní podmínky občanského zákoníku, pro doručení výpovědi a žalovaný nedoložil písemnou dohodu, na jejímž základě by byla dohodnuta změna doručování ve vztahu k výše uvedené nájemní smlouvě.

6. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle ustanovení § 2286 o.z., podle nějž běží výpovědní doba od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. V projednávané věci k uložení zásilky došlo dne [datum], výpovědní doba počala běžet dnem [datum] a skončila [datum]. Názor žalovaného, že ve smyslu ustanovení § 2285 o.z. došlo k obnovení nájmu, tedy že nájemce pokračoval v užívání bytu po dobu tří měsíců bez toho, aniž by byl vyzván k tomu, aby nájem bytu ukončil, označil za neakceptovatelný s tím, že k vyklizení bytu byl žalovaný písemně vyzván a dne [datum] byla podána proti žalovanému žaloba, která mu byla následně doručena. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že žalobci prokázali, že žalovaný byt užívá bez právního důvodu a žalobě vyhověl. Lhůtu k vyklizení stanovil na 15 dnů a výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení, jejichž výši stanovil náhradou za soudní poplatek ve výši [částka] a odměnou za právní zastoupení advokátem, celkem v částce [částka], kterou uložil žalovanému zaplatit k rukám právního zástupce žalobců.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž vytkl soudu I. stupně, že se nijak nevyjádřil k námitce porušení dobrých mravů ze strany žalobců, které spočívalo v jednání žalobců, kteří si byli vědomi, že žalovaný s doručením jakékoliv zásilky obsahující výpověď nebyl seznámen, v následné dvouměsíční lhůtě pro podání žaloby jej s touto skutečností neseznámili, nýbrž ji záměrně tajili. Žalovaný namítl rozpor jednání žalobců s ust. § 6 odst. 1 a 2 o.z., neboť žalobci nejednali poctivě, ačkoli si byli vědomi pravého stavu věci, tedy té skutečnosti, že výpověď z nájmu bytu nebyla nikdy doručena a tím zmařili možnost, aby se proti ní mohl žalovaný bránit, nijak ji nezmínili a předstírali pokračování nájemního vztahu. Za nedostatečný důkaz doručení výpovědi žalovaný označil to, že mu mělo být do schránky vhozeno upozornění na pokus doručení zásilky s upozorněním na možnost následného vyzvednutí zásilky na poště. Žalovaný uvedl, že vhození upozornění do schránky je potvrzeno pouze podpisem pošťačky, která jej mohla vhodit do vedlejší schránky nebo jej nevhodit vůbec. Žalovaný odmítl, aby na něj bylo kladeno důkazní břemeno, kdy musí prokázat, že mu nebylo doručeno, což je prakticky nemožné.

8. Žalovaný zdůraznil, že i za situace, při níž by upozornění ze strany pošty bylo skutečně vhozeno do schránky, je důsledek opomenutí této skutečnosti zcela nepřiměřený nemožnosti se bránit proti tvrzeným důvodům výpovědi. Žalovaný namítl, že není-li vyžadováno jakékoliv stvrzení ze strany adresáta a zcela postačuje pouze vágní podpis poštovního doručovatele, jehož správnost nelze dále ověřit, je v důsledku toho akceptován systém s velkou chybovostí, což je v rozporu se zásadou přiměřenosti rozvedenou v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Mellachen a spol., 1989, A [číslo].

9. Žalovaný dále zpochybnil výši nákladů řízení a poukázal na tu skutečnost, že soud I. stupně započítal dvojnásobně paušální náhrady, ačkoli podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 173/2016 ze dne [datum rozhodnutí] přísluší advokátu za společné úkony při zastupování více osob ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada výdajů. Žalovaný upozornil, že toto pochybení by měl odvolací soud zohlednit a chybu napravit.

10. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení, případně jej zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

11. Žalobci navrhli potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako správného s tím, že tvrzení, že před žalovaným tajili, že žalovaný může podat blíže neurčenou žalobu, či že žalobci předstírali pokračování nájemního vztahu, označili za absurdní. Žalobci poukázali na ust. § 2295 o.z., podle nějž má pronajímatel právo na náhradu ve výši sjednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce byt pronajímateli skutečně odevzdá. Užívá-li žalovaný byt i po skončení nájmu bez právního důvodu, je povinen žalobcům platit za toto užívání náhradu, rozhodně to neznamená trvání nájemního vztahu. Žalobci poukázali na to, že žalovaný byl ve výpovědi poučen o možnosti a způsobu obrany proti důvodům výpovědi. Dále uvedli, že jim není zřejmé, v čem žalovaný spatřuje nepoctivost jednání žalobců.

12. Žalobci poukázali na výpověď žalovaného u soudu I. stupně, který uvedl, že v České republice žije více než 15 let, lze se tedy domnívat, že českému jazyku rozumí. Žalobci dále uvedli, že dlouhodobě komunikují s žalovaným prostřednictvím doporučených listovních zásilek v českém jazyce prostřednictvím svého právního zástupce a žalovaný je nikdy neinformoval o tom, že by se v bytě dlouhodobě nezdržoval, tím méně v rozhodné době doručování výpovědi. Žalovaný taktéž nepředložil žádný důkaz ke svému tvrzení, že se v době doručování výpovědi dlouhodobě zdržoval v Německu.

13. Žalobci zdůraznili, že doručení výpovědi prokázali jediným možným a soudní praxí uznávaným způsobem, tedy potvrzením pošty o uložení a nevyzvednutí zásilky, prokázali tak, že výpověď se dostala do sféry vlivu žalovaného. Žalovaný však ani po opakovaném poučení soudem a poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění tvrzení netvrdil a neprokázal žádnou skutečnost, která by to vyvracela.

14. Žalovaný v doplnění odvolání poukázal na vzájemnou elektronickou komunikaci založenou ve spise, z níž vyplývá, že si nebyl vědom výpovědi z nájmu bytu. Žalovaný opětovně odkázal na rozsudek ESLP Mellacher a spol., [rok], A [číslo] s tím, že z něj vyplývá požadavek, aby každá zákonná úprava vycházela ze spravedlivé rovnováhy mezi veřejným zájmem a ochranou základních lidských práv. Soudu I. stupně vytkl, že se nijak nezabýval otázkou přiměřenosti mezi ochranou práva na bydlení a úpravou fikce doručení zásilky podle ust. § 573 o.z. Namítl, že proces poštovního doručování je v České republice fakticky nekontrolovatelný s významnou chybovostí a není nijak prokazatelné, že upozornění o uložení zásilky na poště bylo vhozeno do správné schránky. Namítl, že podpis poštovního zaměstnance takovou jistotu nedává. Žalovaný zdůraznil, že ust. § 573 o.z. má zabránit nemožnosti domožení se práv proti osobám, které jsou nekontaktní a vyhýbají se plnění svých povinností, což však není případ žalovaného, který doložil obsáhlou komunikaci v daném období. Žalobcům žalovaný vytkl, že byl záměrně držen v nevědomí o odeslané zásilce, žalobci s ním jednali, jako by nájemní vztah pokračoval, což označil za vychýlení ze spravedlivé rovnováhy a porušení povinnosti prevence ze strany žalobců podle ust. § 2900 o.z. Nucené vystěhování označil za zásah do jeho vlastnického práva již jen pro náklady s tím spojené a za jednání v rozporu se zásadou dobrých mravů uvedenou v ust. § 6 o.z..

15. Žalovaný dále zdůraznil, že nájemní smlouva má na straně pronajímatelů více osob, předmětem nájmu je vedle bytové jednotky též prostor v suterénu domu, kde má žalovaný jako malíř umístěny všechny své potřeby pro výkon své činnosti. Žalobci jsou vlastníky pouze bytové jednotky, vlastnické právo na prostory v suterénu domu na ně nikdy nepřešlo. Žalovaný namítl, že smlouvu nelze vypovědět pouze částečně a uvést tak nájemce do situace, kdy mu zůstane pouze část majetku v nájmu, za něž bude muset hradit nájem, aniž by ji mohl racionálně využívat. Poukázal dále na to, že nemovitosti od počátku tvořily celek a skutečnost, že žalobci odkoupili pouze část předmětu nájmu od [právnická osoba], a.s. nemůže jít k tíži žalovaného. Žalovaný zdůraznil, že výpověď učiněná pouze jedním ze spoluvlastníků je absolutně neplatná.

16. Pro případ potvrzení rozsudku soudu I. stupně žalovaný navrhl, aby byla prodloužena lhůta pro vyklizení nemovitosti alespoň na tři měsíce, neboť je nereálné během tří dnů si nalézt odpovídající bydlení a předmětný byt vyklidit.

17. Žalobci zdůraznili, že bytová jednotka je vlastněna pouze dvěma spoluvlastníky, a to žalobci, ti dali výpověď, která byla řádně doručena.

18. Při jednání odvolacího soudu žalovaný uvedl, že předmětný byt obývá 15 let, převzal jej v nerenovovaném stavu a stále přetrvává např. zápach z kanalizace. Nejde tedy o žádný luxusní byt. Žalovaný dále uvedl, že je umělec a docent dějin umění a pracuje převážně v zahraničí, nikoliv v České republice. [příjmení] se stává, že po delší dobu, třeba šest měsíců není přítomen v České republice, proto žádal žalobce, aby s ním vedli korespondenci prostřednictvím e-mailu. Poukázal na tu skutečnost, že během těch 15 let probíhala korespondence v angličtině prostřednictvím e-mailu. Žalovaný dále zpochybnil doručení výpovědi s tím, že neměl k dispozici ani lístek a poukázal na disproporcionalitu mezi jeho právem užívat byt a ztraceným lístkem na vyzvednutí doporučené zásilky. Žalovaný označil požadavek žalobců, kteří chtěli, aby byt vyklidil do tří dnů od právní moci rozsudku, za zlovolný. Žalovaný dále uvedl, že byt si prohlédlo více zájemců, kteří neměli vzhledem ke špatnému stavu bytu o něj zájem, pouze jeden zájemce mu nabídl [částka], když se vystěhuje. Žalovaný dále vyjádřil ochotu se domluvit, učiní-li mu pan [příjmení] rozumnou nabídku, která nebude časově nesplnitelná. Poukázal na nájemní smlouvu s tím, že ve smlouvě má uvedenou lhůtu šest měsíců, české právo asi uvádí lhůtu tři měsíce. Žalovaný uvedl též, že nechápe, proč s ním advokát žalobců nemohl normálně komunikovat a poukázal na to, že je malíř a má mnoho uměleckých předmětů, které musí někam uložit. Ke sklepním prostorám uvedl, že žalobcům nepatří a má zde uloženy své malířské potřeby, rámy atd. Otázku užívání sklepních prostor označil za nevyřešenou, namítl, že je vyloučeno užívat jeden prostor bez druhého a to i s přihlédnutím k tomu, že za všechny prostory platí jedno nájemné.

19. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalovaného neshledal důvodným.

20. Soud I. stupně vyšel ze skutkového stavu, který byl zjištěn v dostatečném rozsahu tak, že z něj mohl vycházet též odvolací soud. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobci jsou spoluvlastníky bytové jednotky, kterou na základě nájemní smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobců užívá žalovaný. Žalovanému byla dána žalobci výpověď z nájmu bytu, jejíž součástí bylo i zákonné poučení o možnosti se proti této výpovědi bránit a výzva k vyklizení bytu ve stanovené lhůtě. Žalovaný nepodal žalobu na přezkoumání platnosti výpovědi.

21. Odvolací námitku žalovaného, že předmětem nájmu je vedle bytové jednotky též prostor v suterénu domu, který není ve vlastnictví žalobců, a výpověď daná pouze z bytu a pouze žalobci je absolutně neplatná, shledal odvolací soud nedůvodnou. Předmětem výpovědi z nájmu bytu je bytová jednotka, jejímiž podílovými spoluvlastníky jsou žalobci. Z hlediska platnosti výpovědi je zcela nerozhodné tvrzení žalovaného, že původní nájemní smlouvou měl zároveň s bytem pronajatý též prostor v suterénu domu. Tohoto prostoru, který není ve vlastnictví žalobců, se výpověď z nájmu netýká a výpověď z nájmu bytu byla dána všemi spoluvlastníky.

22. Soud I. stupně vyčerpávajícím způsobem vyložil, že výpověď z nájmu bytu jako hmotněprávní úkon byla doručována v souladu s ust. § 570 odst. 1 o.z. Výpověď z nájmu bytu byla žalovanému doručena uložením na poště dne [datum], soud I. stupně přiléhavě aplikoval i judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že k doručení zásilky došlo v souladu s ust. § 570 odst. 1 o.z. již dnem, kdy zásilka byla uložena na poště a dostala se tedy jako projev vůle do dispozice žalovaného.

23. V této souvislosti neshledal odvolací soud důvodným tvrzení žalovaného, že se v době doručení v předmětném bytě nezdržoval. Bylo na žalovaném, aby prokázal své tvrzení, že se zdržoval na jiném místě a neměl ani objektivně možnost si uloženou zásilku vyzvednout a seznámit se s jejím obsahem. Žalovaný tak neučinil, ač byl vyzván, že své tvrzení musí prokázat, bylo mu poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jakož i podle § 118b odst. 1 o. s. ř., a byla poskytnuta lhůta k předložení důkazů a zároveň byl poučen, že k později předloženým důkazům nebude přihlédnuto. Žalovaný však žádné důkazy na prokázání svých tvrzení nepředložil, před skončením jednání soudu I. stupně byl v souladu s § 119a odst. 1 o. s. ř. poučen, že musí uvést všechny rozhodné skutečnosti a označit důkazy, žalovaný však uvedl, že nepředkládá žádné důkazy a nemá žádné další důkazní návrhy. Soud I. stupně pak zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními vycházel z důkazů, které byly před ním provedeny.

24. Žalovaný tedy nijak neprokázal, že by se v době doručování zdržoval na jiném místě a neměl objektivní možnost se se zásilkou obsahující výpověď z nájmu bytu seznámit. Soud I. stupně zcela správně vycházel ze zjištění, že běh tříměsíční výpovědní lhůty začal dni [datum] v souladu s ust. § 2286 o.z., její běh však skončil uplynutím tří měsíců ke dni [datum] (§ 605 odst. 2 o.z.).

25. Odvolací námitka žalovaného ohledně požadavku na spravedlivou rovnováhu mezi veřejným zájmem o ochranu základních lidských práv je v projednávané věci splněna. Žalobci jako podíloví spoluvlastníci bytové jednotky postupovali zcela v souladu se zákonným ustanovením, výpověď z nájmu bytu byla žalovanému doručena v souladu s ust. § 570 o. z. Na postupu žalobců nelze spatřovat nic, co by namítanou rovnováhu porušovalo. Tvrzení o chybovosti procesu poštovního doručování v České republice jsou pouze obecné úvahy, které nejsou nijak podloženy a nemají právní význam.

26. Žalobci prokázali, že žalovanému byla dána platná výpověď, žalovaný nevyužil svého práva se proti této výpovědi bránit a nájemní poměr žalovaného skončil ke dni [datum]. Námitky žalovaného odkazující na ust. § 2285 o.z. a obnovení jeho nájmu jsou v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními provedenými soudem I. stupně. Žalovanému byla dána platná výpověď, v níž byl vyzván k vyklizení bytu, a zároveň byla dne [datum] podána žaloba na vyklizení. Žalobci jako pronajímatelé splnili podmínky uvedené v § 2285 o.z. a žalovaného jako nájemce vyzvali, aby předmětný byt opustil. Je proto vyloučeno, aby došlo k obnovení nájmu bytu. Ve vztahu k námitce žalovaného, že byt nadále užívá, odkázali žalobci zcela správně na ust. § 2295 o.z., podle nějž má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu. Žalovaný předmětný byt v den skončení nájmu neodevzdal, žalobci proto zcela v souladu s citovaným ustanovením mají právo na náhradu za užívání předmětného bytu.

27. Odvolací soud neshledal splněn ani rozpor s porušením dobrých mravů ze strany žalobců, bylo na žalovaném, aby si efektivním způsobem zajistil doručování zásilek. Nelze proto klást k tíži žalobců, že by jej vědomě s výpovědí neseznámili. Jedná se o pouhé spekulace ze strany žalovaného, stejně tak jako jeho úvahy, že by poštovní doručovatelka mohla vhodit výzvu k vyzvednutí zásilky do jiné schránky.

28. Soud I. stupně se dostatečně vypořádal též s námitkami žalovaného, že požadoval po žalobcích komunikaci e-mailem v angličtině. Soud I. stupně vyložil, že na platnost výpovědi nemá toto jeho tvrzení vliv.

29. Důvodným shledal odvolací soud pouze požadavek žalovaného na poskytnutí delší lhůty k vyklizení bytu, než je zákonná patnáctidenní lhůta stanovená v § 160 odst. 1 o.s.ř.. Vzal v úvahu tvrzení žalovaného, že byt obývá dlouhou dobu, má zde velké množství svých předmětů, což souvisí též s jeho profesí malíře a člověka, který se pohybuje v oblasti dějin umění. Za odpovídající lhůtu proto odvolací soud považoval dobu tří měsíců. Takto stanovená lhůta lépe umožní žalovanému si zajistit jiné bydlení, jakož i přestěhování.

30. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud ve výroku I. o věci samé podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve výroku o povinnosti žalovaného předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobcům jako správný potvrdil. Změny doznal tento výrok ohledně lhůty k plnění, ohledně níž postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve výroku o lhůtě plnění změnil tak, že tuto stanovil v délce tři měsíce od právní moci rozsudku, namísto patnáct dnů uvedených v rozsudku soudu I. stupně.

31. Vzhledem ke změně rozsudku postupoval odvolací soud ohledně výroku o nákladech řízení podle § 224 odst. 2 o. s. ř.. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto byly přiznány ve věci plně úspěšným žalobcům za právní zastoupení advokátem a zaplacený soudní poplatek.

32. Výše nákladů řízení byla stanovena z tarifní hodnoty určené podle § 9 odst. 3 písm. a) o. s. ř. částkou [částka], z níž byla stanovena sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5 částkou [částka], sníženou podle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. při zastoupení dvou osob pro každého ze žalobců o 20 %, tak, že výše úkonů právní služby činí částku [částka]. V řízení před soudem I. stupně byly žalobcům poskytnuty čtyři úkony právní služby po [částka] spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, podání žaloby a dvakrát v účasti na jednání soudu I. stupně a jeden úkon podle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1/2 mimosmluvní odměny za jednoduchou výzvu k plnění v částce [částka], což celkem činí částku [částka] pro každého ze žalobců, tedy pro oba žalobce [částka], k níž náleží pět náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 vyhl č. 177/199 Sb.), když v této souvislosti je třeba přisvědčit žalovanému, že i při zastoupení více osob náleží na hotových výdajích společná částka [částka] pro všechny zastoupené osoby. K takto stanovené výši nákladů [částka] bylo připočteno DPH 21 % v částce [částka] a zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] tak, že celková výše nákladů řízení vzniklých žalobcům před soudem I. stupně činí částku [částka].

33. V odvolacím řízení vznikly žalobcům náklady za dva úkony právní služby (vyjádření a účast na odvolacím jednání) vždy po [částka] pro každého ze žalobců, celkem pro oba žalobce ve výši [částka], k níž náleží dvě náhrady hotových výdajů po [částka] a DPH ve výši [částka] tak, že celková výše nákladů vzniklých žalobcům v odvolacím řízení činí částku [částka]. Celková výše nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím činí částku [částka], kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalobců.