12 Co 348/2021- 309

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Klášterky a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Blanky Chlostové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 270/2017-279 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. a ve výroku III. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce [částka] k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to vše ve splátkách ve výši [částka] měsíčně splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť i jediné splátky řádně a včas, ve výroku II. zamítl žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ve výroku III. pak žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku IV. stanovil, že o odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalovaného bude rozhodnuto samostatným usnesením.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit v 60 splátkách po [částka], splatných vždy k 7. dni v měsíci. Žalovaný však počínaje splátkou splatnou dne [datum] přestal úvěr řádně hradit. Domáhala se tak zaplacení nesplacených měsíčních splátek (včetně pojištění) za období od [datum] do [datum] a nesplacených měsíčních splátek bez pojištění za období od [datum] do [datum] včetně příslušenství. Nadto požadovala zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně v celkové výši [částka].

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že smlouvu s autobazarem nikdy nepodepisoval, nikdy nevlastnil automobil Škoda a ani technický průkaz. [příjmení], který jej prodával do bazaru, neznal. Jde o podvod za účasti cikánské mafie. Za tuto událost sám dostal v minulosti podmíněný trest. Jako důchodce za neznámého muže nemůže platit několik tisíc včetně příslušenství. Smlouvu o spotřebitelském úvěru nepodepsal, právní předchůdkyně žalobkyně mu neposkytla předsmluvní informace, jakož ani s odbornou péčí neposoudila jeho úvěruschopnost, smlouva navíc neobsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti. Ve věci není pasivně věcně legitimován, neboť se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně neobohatil.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištěného skutkového stavu (podrobně uvedeného v bodě.-.odůvodnění napadeného rozhodnutí), že smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřela jsou jako úvěrující [právnická osoba] zastoupená na základě plné moci [právnická osoba], a jako úvěrovaný žalovaný, předmětem smlouvy byl úvěr na pořízení vozidla Škoda Octavia Combi [příjmení] [příjmení] 1,9 TDI PD Ambiente, číslo karoserie ([příjmení]) TMBHS61Z882104345, rok uvedení do provozu 2008, cena vozidla [částka], část kupní ceny zaplacená klientem prodávajícímu ve výši [částka] a část kupní ceny zaplacená prostřednictvím úvěru v částce [částka], přičemž výše poskytnutého úvěru činila částku [částka] a částka ve výši [částka] byla zaslána na účet prodávajícího [právnická osoba] Účastníci smlouvy si dále dohodli, že náklady na sjednání úvěrové smlouvy jsou [částka], splátky ve výši [částka], počet měsíců splátek 60, úroková sazba 25,53 % ročně, RPSN 28,8 % ročně, celková splatná částka [částka], 1. splátka splatná dne [datum] a další splátky vždy 7. dne v měsíci při splatnosti poslední splátky dne [datum] Smlouva byla podepsána oběma smluvními stranami s datem [datum] v 16:00 hod., což byla i hodina převzetí vozidla. Právní předchůdkyní žalobkyně byla vyplacena žalovanému částka [částka].

5. Dne [datum] byla uzavřena na předmětný automobil kupní smlouva mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a [právnická osoba] jako kupujícím, dne [datum] kupní smlouva uzavřená mezi [právnická osoba] jako prodávajícím a [právnická osoba] jako kupujícím a dne [datum] kupní smlouva uzavřená mezi [právnická osoba] jako prodávajícím a [právnická osoba] jako kupujícím.

6. Žalovaný byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], uznán mimo jiné vinným, že dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba] předmětnou úvěrovou smlouvu, čímž spáchal přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zák. a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 36 měsíců a byla mu uložena povinnost, aby přiměřeně podle svých sil nahradil ve zkušební době škodu a poškozená [právnická osoba] byla odkázána s nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Dne [datum] žalovaný uvedl, že osoba se jménem Durinda, resp. [jméno] [příjmení], mu nabídla částku [částka], pokud si na sebe vezme automobil na úvěr a s tím žalovaný souhlasil a úvěrovou smlouvu na automobil podepsal. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl, že předmět úschovy–předmětné vozidlo-připadá Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových, přičemž věc byla Úřadu vydána [datum].

7. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka na adresu uvedenou ve smlouvě. Pohledávka byla následně postoupena na společnost [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba] a následně pak na žalobkyni.

8. Soud I. stupně poté dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy disponovala pouze informací, že žalovaný je důchodce s čistým měsíčním příjmem [částka], z čehož muselo být právní předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že při výši splátky [částka] nemůže být v reálných silách žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách 9. Shledal tak úvěrovou smlouvu podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatnou.

10. Námitku nedostatku pasivní věcné legitimace neshledal důvodnou, neboť to byl žalovaný, kdo požádal o poskytnutí peněžních prostředků na nákup vozidla, k čemuž poskytl své osobní údaje a plnou součinnost spolupracujícím osobám. Také námitku započtení ve výši [částka] neshledal důvodnou, jelikož zajištění předmětné pohledávky smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva nikterak nezbavuje dlužníka jeho odpovědnosti splnit dluh.

11. Výši bezdůvodného obohacení shledal prokázaným poskytnutím částky ve výši [částka] (přímo na účet prodávajícího) a tuto částku uložil žalovanému vydat žalobkyni.

12. Úrok z prodlení odůvodnil ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že byl žalobkyni přiznán až od [datum], tedy ode dne následujícího po dni, kdy měl žalovaný plnit ([datum]) po doručení výzvy k plnění žalovanému ([datum]), přičemž soud vycházel domněnky doby dojití podle ust. § 573 o. z.

13. Ve zbylé části pak žalobu zamítl (výrok II. napadeného rozhodnutí).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně ust. § 150 o. s. ř. s tím, že přestože měla žalobkyně ve věci neúspěch jen v poměrně nepatrné části a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení, přihlédl k důvodům hodných zvláštního zřetele, spočívajících zejména v majetkových a výdělkových poměrech na straně žalovaného a jeho zdravotnímu stavu.

15. Proti tomuto rozhodnutí do vyhovujícího výroku I. podal včasné odvolání žalovaný, které odůvodnil tak, že se ztotožňuje s právním posouzením věci nalézacím soudem, kterým byla smlouva o úvěru [číslo] soudem shledána neplatnou, nikoli však se závěrem, že nemůže obstát námitka nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaného.

16. Bezesporu bylo na místě, aby soud I. stupně aplikoval ust. § 2995 o. z., neboť z okolností případu je zřejmé, že poskytnutím finančních prostředků došlo k obohacení třetí osoby odlišné od osoby žalovaného užitím lsti, a tedy ve smyslu tohoto ustanovení je k vydání bezdůvodného obohacení povinna tato třetí osoba.

17. Rovněž se neztotožňuje s právním závěrem nalézacího soudu ohledně vznesené námitky započtení ve výši [částka]. Na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, jejímž předmětem bylo nabytí vlastnického práva právní předchůdkyně žalobkyně jakožto věřitele k osobnímu vozidlu, pohledávka žalobkyně v rozsahu, v němž je kryta hodnotou převedené věci, v daném případě hodnotou převedeného osobního vozidla, ve výši [částka] zanikla, čímž se nalézací soud vůbec nezabýval.

18. Předmětné vozidlo bylo na základě usnesení Policie ČR ze dne [datum] dáno do soudní úschovy u Obvodního soudu pro Prahu 4, o čemž byla právní předchůdkyně žalobkyně policií vyrozuměna, a byla vyrozuměna i o tom, že nepřihlásí-li se o předmětné vozidlo nikdo do jednoho roku od vyhlášení usnesení, toto připadne státu. Právní předchůdkyně žalobkyně, potažmo žalobkyně, řádně nedbala svých práv, když o vydání předmětného vozidla, jehož byla vlastníkem, nepožádala a svou nečinností způsobila, že svoji pohledávku nemohla uspokojit z výtěžku jeho prodeje, popř. nemohla-li jej z výše uvedených důvodů žalovanému vrátit, byla povinna mu poskytnout náhradu právě ve výši hodnoty osobního vozidla, tj. ve výši započtené žalovaným, ve světle čehož se tato žaloba jeví jako zneužití práva žalobkyně a jako taková by neměla požívat právní ochrany, a žaloba by tedy i z tohoto důvodu měla být minimálně co do částky [částka] zamítnuta.

19. Navrhl, aby odvolací soud ve výrok I. napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba zamítá.

20. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že se plně ztotožňuje s argumentací prvostupňového soudu, když to byl žalovaný, kdo požádal o poskytnutí finančních prostředků na nákup vozidla, k čemuž poskytl své osobní údaje, občanský a řidičský průkaz a plnou součinnost spolupracujícím osobám. Výše uvedené potvrzuje i odsouzení žalovaného v rámci trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. [spisová značka]. Námitka žalovaného, že z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum] vyplývá, že svým jednáním obohatil jiného a ne sebe a že v dané věci figuroval jakožto„ bílý kůň“, je z pohledu žalobkyně zcela irelevantní. Shoduje se i s názorem prvostupňového soudu i co se týče posouzení vznesené námitky započtení.

21. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.

22. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

23. Odvolací soud z bodu 3. smlouvy o úvěru zjistil, že smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva k předmětnému automobilu podle ust. § 2040 a násl. o. z. k zajištění řádného a včasného splacení úvěru žalovaným dnem podepsání úvěrové smlouvy převedl žalovaný žalobci vlastnické právo k předmětnému automobilu (viz smlouva o úvěru z [datum]).

24. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění. Skutkový stav také nedoznal podstatných změn ani v odvolacím řízení. Přitom proti zjištěnému skutkovému stavu v podstatě nic nenamítá ani žalobce v odvolání, když brojí pouze proti právnímu posouzení soudem I. stupně.

25. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud I. stupně pak také podle odpovídající hmotněprávní úpravy.

26. Na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí (zejména bod 14. - 23.) pak z důvodu hospodárnosti lze odkázat (ust. § 6 o. s. ř.).

27. K právnímu hodnocení soudu I. stupně lze doplnit, že Nejvyšší soud opakovaně dospěl k závěru, že smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků úmyslně předstíral určitou vůli se záměrem, aby tím vyvolal u druhého účastníka omyl nebo aby tím využil jeho omylu, není neplatná podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. pro nedostatek vážné vůle nebo podle ustanovení § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Podvodné jednání jednoho z účastníků smlouvy při jejím uzavření je důvodem neplatnosti smlouvy podle ustanovení § 49a obč. zák., jehož se může úspěšně dovolat jen druhý účastník smlouvy (§ 40a obč. zák.). Přestože jde o judikaturu vztahující se k již neúčinnému právnímu předpisu, její závěry lze aplikovat i na právní poměry vzniklé za účinnosti„ nového“ občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 826/2005, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] [rok], a rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 31 Cdo 3620/2010, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 1530/2021). Nejedná se tak o zdánlivé právní jednání podle ust. § 552 o.z.

28. K odvolacím námitkám žalovaného je třeba na úvod zdůraznit, že rozhodnutí soudu I. stupně se již se všemi těmito námitkami vypořádalo a žalovaný pouze opakuje obranná tvrzení a neobsahuje tak žádnou novou skutečnost, kterou by již obsahově neuplatnil před soudem I. stupně.

29. Soud I. stupně dospěl ke správnému právnímu závěru, že v případě plnění na základě neplatné smlouvy platí zásada, dle které závazek k vydání bezdůvodného obohacení vzniká mezi osobami, jež na dotčeném právním důvodu participovaly a měly si podle něj plnit (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2021/2012, sp. zn. 28 Cdo 1035/2013 nebo sp. zn. 28 Cdo 3303/2015).

30. Bylo-li tedy plněno v souladu s neplatnou smlouvou, získává obohacení na úkor kontrahenta poskytujícího plnění druhá smluvní strana a je ochuzeným účastník, jemuž byla uložena povinnost plnit, a obohaceným účastník, kterému bylo právo na toto plnění přiznáno (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1441/2015).

31. Ustanovení § 2995 o. z. umožňuje plniteli uplatnit nárok na vydání bezdůvodného obohacení i vůči třetí osobě, tj. vůči subjektu, který se na právním důvodu, na základě něhož bylo plněno, neúčastnil, přesto se však příslušným plněním rozhojnila právě jeho majetková sféra. Pravidlo upravené v ust. § 2995 o. z. nalezne své uplatnění zejména tam, kde smluvní plnění obohatilo osobu stojící mimo platně nevzniklý smluvní vztah. Taková situace nastává například, je-li v důsledku výkonů zhotovitele zhodnocena věc ve vlastnictví osoby, která není stranou smlouvy o dílo (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3569/2014), nebo jsou-li na základě smluvního ujednání zaslány peněžní prostředky na bankovní účet třetího subjektu označený stranami daného kontraktu jako platební místo (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2505/2019).

32. Naproti tomu nelze uvažovat o aplikaci ust. § 2995 o. z. tam, kde majetkový prospěch tertia nevznikl již samotným plněním ze strany ochuzeného, ale teprve dodatečně, v důsledku následného nakládání s předmětem bezdůvodného obohacení ze strany obohaceného. Platí totiž zásada, že nabude-li předmět obohacení dodatečně třetí osoba, povinnost vydat nabytý prospěch na ni s předmětem bezdůvodného obohacení nepřechází, neboť závazkový vztah z bezdůvodného obohacení se utváří jen mezi tím, kdo se bezdůvodně obohatil, a tím, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1856/2012, sp. zn. 28 Cdo 2998/2014 nebo sp. zn. 28 Cdo 1904/2018). Pozdější dispozice s předmětem obohacení tedy nepůsobí přechod povinnosti k jeho vydání na další nabyvatele (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5503/2015).

33. Bez ohledu na skutečnost, jak žalovaný naložil s předmětem koupě, je tak ve věci pasivně legitimován.

34. Zajišťovací převod práva je právní zajišťovací institut umožňující věřiteli snížit riziko neuspokojení pohledávky. Nicméně nemá vliv na povinnost dlužníka řádně a včas splnit svůj dluh. Smlouvou o zajišťovacím převodu práva podle ust. § 553 o. z. se nositelem práva stává podmíněně věřitel a splnění závazku dlužníkem má za následek obnovení jeho práva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2089/2002, publikovaný v Souboru pod č. C [číslo]).

35. Žalovaný sice vznesl námitku započtení, ale přitom neuvedl žádnou splatnou pohledávku, která by byla schopná započtení podle ust. § 1982 a násl. o.z., když ani sám netvrdil, že by žalovaná vůči němu měla nějaký dluh (a ani žádný z jejích právních předchůdců). Přitom podle ust. § 987 o.z. k započtení jsou způsobilé pouze pohledávky, které lze uplatnit před soudem a pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

36. Soud I. stupně tak správně shledal i tuto námitku žalovaného jako zcela nedůvodnou.

37. Není důvodná ani námitka, že žalovaného, že je zapotřebí žalobu zamítnout podle ust. § 8 o.z. pro zneužití práva žalobkyně. Zneužití výkonu práva lze považovat pouze takové chování, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit újmu jinému (viz přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník [rok], pod [číslo]). Skutečnost, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) nepožádala o vydání automobilu ze soudní úschovy, jehož vlastníkem byla v té době již třetí osoba, nemůže být v žádném případě důvodem pro shledání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyní podle ust. § 8 o.z. za zneužití práva.

38. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I., stejně jako ve výroku III. o nákladech řízení jako věcně správný potvrzen podle ust. § 219 o. s. ř. – výrok I. rozsudku 39. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu odvolacího řízení, když tarifní hodnota sporu byla [částka] dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za jeden úkon právní služby ve výši [částka] podle § 11 odst. 1 písm. a), d) téže vyhlášky za 2 úkony-vyjádření k odvolání a účast na ústním jednání dne [datum]. K odměně advokáta dále náleží paušální dvakrát náhrada hotových výdajů advokáta [částka] dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka], tedy [částka], celkem [částka].

40. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení stanovil odvolací soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a o povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

41. Odvolací soud pak neshledal důvody pro použití ust. § 150 o.s.ř. pro náklady odvolacího řízení, když moderační právo je mimořádný procesní institut a je třeba je vykládat nejen ve vztahu k účastníkovi, v jehož prospěch soud rozhoduje, ale zároveň i ve vztahu k ostatním, zejména k tomu, který by jinak měl za normálního běhu událostí právo na náhradu nákladů řízení.

42. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Významné z hlediska aplikace ust. § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 1529/2017). Ustanovení § 150 o. s. ř. má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy jinými slovy k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení (srov. např. nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 237/05).

43. Odvolání podal pouze žalovaný, ačkoli již mu bylo známo pravomocné trestní rozhodnutí i právní názor soudu I. stupně, a přitom vyvolal řízení před odvolacím soudem v této věci. Samotná skutečnost, že má nízký pravidelný příjem, při zohlednění ostatních okolností případu pak neodůvodňuje nepřiznání žalobkyni nákladů odvolacího řízení.

44. V zamítavém výroku II. zůstalo rozhodnutí soudu I. stupně odvoláním nedotčeno (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).

Poučení