12 Co 376/2021- 119

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Klášterky a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Blanky Chlostové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 C 10/2020-95 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. a ve výroku III. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka] k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, ve výroku II. zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a ve výroku III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením ze dne [datum] obviněn Policií ČR, Obvodní ředitelství policie [obec] I, Služby kriminální policie a vyšetřování, 5. odbor obecné kriminality, 1. oddělení obecné kriminality, č. j.: KRPA [číslo] ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle ust. § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, dále jen „tr. zák.“ a přečinu neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle ust. § 234 odst. 1 tr. zák. Pro tyto trestné činy byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též jen„ obvodní soud“) na žalobce obžaloba. Žalobce byl následně rozsudkem z 23. 7. 2019, sp. zn. 3 T 83/2015, který nabyl právní moci dne [datum], zproštěn obžaloby.

3. Žalobce uplatnil jednak nárok na náhradu škody ve výši [částka] představující náklady na odměnu advokáta a jednak nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]. Nemajetkovou újmu odůvodnil tak, že mu trestní stíhání způsobilo velké příkoří v životě, došlo k narušení jeho sociálních a rodinných vazeb, neboť v důsledku„ lichého“ obvinění s ním přestali jeho nejbližší, přátelé a spolupracovníci jednat jako s bezúhonným člověkem. Neoprávněné trestní stíhání výrazně ovlivnilo i ekonomickou stránku života žalobce, často absentoval v práci, což spolu se stresem z trestního stíhání mělo významný vliv na stagnaci jeho pracovní pozice. Neoprávněné trestní stíhání zasáhlo především jeho manželku a syna, kteří žili pod nepředstavitelným tlakem, jak trestní stíhání žalobce dopadne, což se negativně projevilo i na jejich zdravotním stavu. Trestní stíhání trvalo téměř 53 měsíců a s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1976/09, měl za to, že mu náleží satisfakce v peněžní formě.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobce u ní dne [datum] uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s výše uvedeným trestním stíháním podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen„ OdpŠk“). Nároku na náhradu nákladů trestního řízení vyhověla žalovaná co do částky [částka], když nepřiznala náhradu škody za účast na hlavním líčení dne [datum], jež bylo odročeno bez projednání věci za celý úkon, ale toliko ve výši jedné poloviny, a dále nepřiznala náhradu za veškeré porady po jednání až na porady ze dne [datum] a dne [datum].

5. U nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se zároveň omluvila. Nárok žalobce v podobě peněžní satisfakce měla za neopodstatněný, jelikož žalobce byl trestně stíhán pro zvlášť závažného zločinu loupeže podle ust. § 173 odst. 1 tr. zák. a přečinu neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle ust. § 234 odst. 1 tr. zák., když z opisu rejstříku trestů fyzických osob vyplývá, že se žalobce opakovaně dopouští trestné činnosti a situace probíhajícího trestního stíhání je mu známá. Délku řízení 4 roky a 5 měsíců shledala jako věci přiměřenou, když orgány postupovaly plynule a v řízení bylo vydáno 5 meritorních rozhodnutí ve věci. Vyjádřila pochybnosti nad žalobcem uváděnými dopady trestního stíhání na život žalobce. S ohledem na skutečnost, že žalobce byl za jiný trestný čin loupeže dne [datum] pravomocně odsouzen, nebyly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě.

6. Podáním ze dne [datum] žalobce vzal žalobu co do částky [částka] z titulu náhrady škody (obhajného) z důvodu plnění žalovanou po podání žaloby. Soud I. stupně usnesením ze dne [datum] řízení ohledně této částky zastavil a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

7. Předmětem řízení pak zůstal nárok žalobce na náhradu škody ve výši [částka] a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím.

8. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu (podrobně uvedeného v bodě 4. - 10. odůvodnění napadeného rozhodnutí), že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu škody a na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne [datum].

9. Řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 83/2015 bylo vůči žalobci zahájeno usnesením Policie ČR, vydaném podle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, dále jen „tr. řád“, ze dne [datum], č. j.: KRPA [číslo], o zahájení trestního stíhání pro trestný čin loupeže podle ust. § 173 odst. 1 tr. zák. a trestný čin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle ust. § 234 odst. 1 tr. zák. Proti tomuto usnesení byla dne [datum] podána stížnost, která byla zamítnuta. Usnesením podle § 160 odst. 1, 5 tr. řádu ze dne [datum], č. j.: KRPA [číslo], byl žalobce obviněn Policií ČR ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle ust. § 173 odst. 1 tr. zák. a přečinu neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle ust. § 234 odst. 1 tr. zák. Proti tomuto usnesení žalobce podal dne [datum] stížnost, která byla zamítnuta. Dne [datum] byla Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy] obžaloba k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Dne [datum] vydal obvodní soud rozsudek, kterým uznal žalobce vinným a uložil mu souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, na základě kterého Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum] rozhodl, že napadený rozsudek se zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne [datum] byl obvodním soudem vydán rozsudek, kterým znovu uznal žalobce vinným a uložil mu společný trest odnětí svobody na 3 roky s podmíněným odkladem na 5 let. Proti tomuto rozsudku opět žalobce podal odvolání, na základě kterého dne [datum] Městský soud v Praze vydal usnesení o tom, že napadený rozsudek se zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. Rozsudkem obvodního soudu ze dne [datum] byl pak žalobce zproštěn obžaloby podle ust. § 226 a) tr. řádu. Právní moci nabylo toto rozhodnutí dne [datum].

10. Žalobce byl dne [datum] Obvodním soudem pro Prahu 1 pravomocně odsouzen za jiný trestný čin loupeže podle ust. § 173 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen do [datum].

11. Žalobce se spolu se svým obhájcem dostavil dne [datum] k nařízenému hlavnímu líčení u obvodního soudu, které bylo odročeno na [datum] pro absenci vypracování znaleckého posudku.

12. Ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] byly uskutečněny porady žalobce s jeho právním zástupcem, každá po dobu delší než hodinu, avšak nikdy nepřesahující dvě hodiny.

13. Žalobce s manželkou žili v nejistotě a ve velkém stresu, jak to celé dopadne. Trestní stíhání podepsalo na jeho zdraví, na jeho pracovním i rodinném životě. Špatně spal. S manželkou se hádali, často brečela, zhoršilo se jí astma. Mají autistického syna, kterému se kvůli stresu nemohl plně věnovat. V průběhu trestního stíhání mu zjistili rakovinu, doktorka mu řekla, že jejím spouštěčem bývá stres. Kvůli účasti na jednáních a jiných úkonech orgánů činných v trestním řízení, často chyběl v práci, pak i kvůli stresu a fyzickému a psychickému vyčerpání byl v pracovní neschopnosti. Dvakrát za ním přišla policie do práce a odvedli si ho. To se projevilo i finančně, měli méně peněz, museli si půjčovat od rodiny a kamarádů. Proběhla u něj doma i domovní prohlídka, jíž byl přítomen i syn, před jehož zraky policie žalobce spoutala. Podporu v rodině měl, ale především telefonickou, neboť kromě manželky a syna, všichni žijí v Bulharsku. Manželce se zhoršilo astma. Když byl žalobce zadržen policií v práci a propuštěn až druhého dne, nikdo manželce nic neřekl a nevěděla, co se stane. Žili ve stresu a v nejistotě. Kvůli stresu manželka nezvládala plně péči o autistického syna.

14. Soud I. stupně poté uzavřel, že odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označené trestné činy. Žádnou z výluk uvedených v ust. § 12 OdpŠk pak žalovaná netvrdila. Podle ustálené judikatury zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle ust. § 31a odst. 2 ve spojení s ust. § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

15. Shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Ve shodě s ustálenou judikaturou zhodnotil kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

16. Trestní stíhání žalobce trvalo zhruba 4 roky a 5 měsíců. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Při přihlédnutí k celému průběhu trestního řízení, zejména s ohledem na skutkovou a procesní náročnost věci hodnotil soud I. stupně délku trestního stíhání žalobce jako stále přiměřenou, avšak zároveň již jako delší.

17. Žalobce byl ohrožen sazbou odnětí svobody 2 roky až 10 let a mohl se důvodně obávat uložení trestu odnětí svobody, když prvním nepravomocným odsouzením mu byl uložen trest odnětí svobody na 3 léta do věznice s ostrahou. Podruhé mu byl nepravomocně uložen již podmíněný trest. Povaha trestného činu, pro který byl žalobce trestně stíhán (měl poškozené strhnout kabelku, ve které se nacházela peněženka včetně platebních karet), zpravidla nepůsobí větší společenské odsouzení oproti trestnímu stíhání např. pro trestný čin proti životu a zdraví, se kterými převážně bývá spojena i mnohem výraznější dehonestace.

18. V žalobcově osobnostní sféře vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, pracovního a rodinného života, na zachování osobní cti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že absentoval více v práci, v důsledku čehož došlo i ke snížení finančních příjmů rodiny. Žalobce trpěl pocity frustrace, stresu, nejistoty, jak celá kauza dopadne, nicméně nelze odhlédnout, že žalobce již nebyl bezúhonný, což snižuje jeho nemajetkovou újmu a měl podporu v rodině. Přihlédl také k tomu, že k zadržení žalobce došlo v místě zaměstnání, což je jistě zase okolnost umocňující jeho újmu.

19. Samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání s přihlédnutím k okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. Dostačujícím momentem jaksi„ završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu I. stupně jevilo zaplacení částky [částka].

20. U nároku na náhradu škody, jenž po částečném plnění žalovanou zůstal neuspokojen, co do výše [částka] představující odměnu obhájce za úkon - účast na hlavním líčení dne [datum], jež bylo odročeno bez projednání věci, v poloviční nezaplacené výši odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Z protokolu z hlavního líčení vyplývá, že ač se žalobce spolu s obhájcem k hlavnímu líčení dostavili, jednání se nekonalo a bylo odročeno. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že za tento úkon je možno přiznat toliko náhradu v poloviční výši ve smyslu ust. § 14 odst. 2 téže vyhlášky.

21. Žalovaná dále nepřiznala žalobci náhradu za porady po jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum]. Soud I. stupně, kromě porady konané po odročeném hlavním líčení dne [datum], kde jednání nebylo zahájeno, shledal tyto úkony účelnými úkony právní služby. Soud I. stupně tak nárok žalobce na náhradu škody shledal opodstatněný i co do částky [částka], představovaný zmiňovanými devíti poradami po jednání za jeden úkon ve věci á [částka] a [částka] režijní paušál a DPH.

22. Soud I. stupně pak zamítl žalobu ve zbývajícím rozsahu ([částka]) jako nedůvodnou.

23. Úrok z prodlení pak soud I. stupně odůvodnil ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, ve spojení s ust. § 15 odst. 2 OdpŠk a jeho výši ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data prodlení žalované.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení soud I. stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 3 o. s. ř.

25. Proti tomuto rozhodnutí podala proti vyhovujícímu výroku včasné odvolání žalovaná, které odůvodnila tak, že soudu I. stupně vytýká nesprávné právní posouzení věci podle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.

26. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání věci žalobci nepřiznala peněžité zadostiučinění a má za to, že ani v rámci řízení před soudem nebyla nemajetková újma prokázána v takovém rozsahu, aby odůvodňovala přiznání peněžitého zadostiučinění ve výši [částka]. Je nutno především přihlédnou k tomu, že žalobce nebyl bezúhonný, v minulosti byl pravomocně odsouzen již za stejnou trestnou činnost. I v rámci odůvodnění zprošťujícího rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 3 T 83/2015, bylo uvedeno, že z listinných materiálů týkající se osoby žalobce a jeho předešlého protispolečenského chování přestupkového charakteru vyplývá, že mu agresivní chování není cizí a tohoto chování se v minulosti dopouštěl i na své manželce.

27. Žalobce se mohl obávat nepodmíněného trestu odnětí svobody, ale nebýt prvního pravomocného odsouzení, žalobci by jistě hrozil jen podmíněný trest, což podstatným způsobem nemajetkovou újmu žalobce snižuje. Žalobce je stále zaměstnán u stejné společnosti a skutečnost, že měl být povýšen a jen v důsledku trestního stíhání k tomu nedošlo, prokázána nebyla. To, že manželka žalobce později přišla o miminko, nelze klást do příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce. Všechny tyto skutečnosti připouští soud I. stupně i v odůvodnění svého rozhodnutí.

28. V rámci provedeného dokazování tedy nebyly prokázány prakticky žádné zásahy do žalobcovy osobnostní sféry a přiznání peněžitého zadostiučinění ve výši [částka] není okolnostem daného případu přiměřené.

29. U částky ve výši [částka], která představuje náhradu nákladů obhajoby, trvá na tom, že se nejedná o účelně vynaložené náklady na zrušení nezákonného rozhodnutí, které by mohly být odškodněny v režimu zákona č 82/1998 Sb. U tzv. dalších porad přesahujících jednu hodinu je třeba poměřovat celkový počet, frekvenci a časovou posloupnost jednotlivých porad s rozsahem a složitostí projednávané věci a počtem a charakterem úkonů, které byly prováděny, jakož i obsahem, složitostí a rozsahem a kvalitou úkonů obhájce, které bezprostředně s těmito poradami souvisely.

30. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu stupně ve výroku I. změnil tak, že žaloba se zamítá a ve výroku III. znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení.

31. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že považuje odvolání za nedůvodné. Žalobce je přesvědčen, že nemajetková újma byla prostřednictvím svědeckých výpovědí a doložených listinných důkazů náležitě prokázána. Plně ztotožňuje se závěry soudu I. stupně, jenž vzal nemajetkovou újmu na straně žalobce za prokázanou.

32. Žalobce se také u náhrady škody se závěry žalované neztotožňuje, když je přesvědčen, že veškeré náklady, které musel vynaložit během vleklého trestního stíhání, byly vynaloženy v rámci snahy zajistit si právní zastoupení, které bude s to prokázat jeho nevinu a tím zajistit právo na spravedlivý proces.

33. Navrhl, aby odvolací soud potvrdil napadené rozhodnutí soudu I. stupně.

34. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Přitom ve věci postupoval podle ust. § 115a ve spojení s ust. § 211 o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili.

35. Pokud pak jde o přezkoumávané rozhodnutí ve vyhovujícím výroku I. ve věci samé, soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění. Skutkový stav také nedoznal žádných změn ani v odvolacím řízení.

36. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud I. stupně pak také podle odpovídající hmotněprávní úpravy.

37. Na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí (zejména bod 13. - 28.) pak z důvodu hospodárnosti lze odkázat (ust. § 6 o. s. ř.).

38. K jednotlivým odvolacím námitkám žalované je především nutné uvést, že neuvádí jiné skutečnosti a ani jiné námitky, než uváděla již před soudem I. stupně a kterými se již zabýval soud I. stupně v napadeném rozhodnutí (zejména bod 19. - 28. odůvodnění).

39. Bezesporu lze přisvědčit soudu I. stupně, že nemajetkovou újmu žalobce umocňuje skutečnost, že žalobce byl zadržen na svobodě v místě zaměstnání a v důsledku stresu se minimálně ztížila léčba žalobce z rakoviny, když je notorietou, že podstatným úspěchem při léčbě je právě klid. Žalobce trpěl pocity frustrace, stresu a nejistoty, jak celá kauza dopadne. Ty byly ještě znásobeny tím, že došlo k vynesení 2 odsuzujících rozsudků, než byl žalobce obžaloby zproštěn. Též délka trestního řízení bezesporu nebyla časově nijak zanedbatelná a to probíhalo po dlouhou dobu. Správně soud I. stupně na druhé straně i přihlédl k tomu, že žalobce již nebyl bezúhonný a měl podporu v rodině.

40. Samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím„ smyslu“ nutno zdůraznit) se ani odvolacímu soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. Jak již uvedl soud I. stupně, forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

41. Pokud žalovaná namítá, že žalobci agresivní chování není cizí a tohoto chování se v minulosti dopouštěl i na své manželce, sama o sobě tato skutečnost nemá vliv na posouzení nezákonnosti trestního stíhání. Žalobce se sice mohl obávat nepodmíněného trestu odnětí svobody i v důsledku prvního pravomocného odsouzení, nicméně námitka žalované, že jinak by žalobci„ jistě hrozil jen podmíněný trest“ za tak závažný trestný čin, je pouhou spekulací odvolatelky.

42. Poškození žalobce spočívající v tom, že nebyl povýšen, neshledal ani soud I. stupně, proto je irelevantní, pokud se odvolatelka proti tomuto žalobnímu tvrzení vymezuje. Totéž se týká potratu manželky žalobce.

43. Soudem I. stupně přiznaná částka [částka] se jeví jako přiměřená. Přitom nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné reparace negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné. Navíc žalobce byl také stíhán pro dva přečiny, u nichž trestní soud nakonec ve zprošťujícím rozsudku dospěl k závěru, že se vůbec nejednalo o trestné činy. Výše částky je odůvodněna zejména povahou trestní věci s trestní sazbou až 10 let a intenzitou zásahu do rodinného, pracovního a soukromého života žalobce. Též dvojí nepravomocné odsouzení umocňuje jeho nemajetkovou újmu.

44. Pokud odvolatelka namítala, že uvedená výše odškodnění neobstojí ve srovnání s ostatními obdobnými případy, když ve věci vedené u soudu I. stupně pod sp. zn. 43 C 108/2015 byl poškozený bezúhonný a v důsledku trestního stíhání došlo k rozvodu poškozeného s manželkou a také bylo lékařskými zprávami doloženo, že po zahájení trestního stíhání došlo k výraznému zhoršení onemocnění vysokého krevního tlaku a zahájena terapie hypertenze, nelze se žalovanou souhlasit.

45. I když poškozený byl bezúhonný, trestní stíhání však trvalo nepoměrně kratší dobu (15 měsíců) a tedy období, po němž musel snášet trestní řízení žalobce, ač nikoli bezúhonný, trvalo daleko delší dobu, nehledě na 2 nepravomocná odsouzení v jejím průběhu. Lze obecně (při zvážení odlišností svědčících pro žalobce a proti žalobci) tedy tyto případy porovnat.

46. Při posuzování nároku na náhradu újmy způsobené trestním stíháním musí totiž soud rovněž zohlednit délku řízení jako jedno z určujících kritérií. Délka řízení má v tomto případě jiný význam než při posuzování její přiměřenosti pro případné odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. To z toho důvodu, že újma u trestního stíhání spočívá v morálním poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života, zatímco v případě nepřiměřené délky řízení újma spočívá ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení.

47. Z toho důvodu i délka řízení, jež je pro posouzení posledně uvedeného nároku shledána přiměřenou, může při posouzení nároku na náhradu újmy způsobené trestním stíháním vést k závěru o vzniku újmy vyšší intenzity. Z toho důvodu je nezbytné, aby při posouzení tohoto nároku byla délka řízení rovněž zohledněna. Uvedené neplatí pouze v tom případě, kdy se žalobce již dříve domáhal nároku na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, přičemž při posouzení tohoto nároku již bylo přihlédnuto ke zvýšenému významu řízení pro poškozeného (srov. např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3604/2014).

48. Soud I. stupně tak nepochybil, pokud dospěl k závěru, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání s přihlédnutím k okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí a shledal jako přiměřené zaplacení částky [částka].

49. U nároku na náhradu škody (v části nezaplacené žalovanou) ve výši částky [částka] jako náhrady za porady po jednání konaných dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum], též lze souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že všechna tato jednání byla v délce několika hodin, provádělo se při nich množství listinných důkazů i výslechy svědků a znalců. V posuzovaném případě je třeba náklady spojené s výše uvedenými poradami žalobce se svým zástupcem (advokátem) považovat – s přihlédnutím ke skutkové složitosti věci (dané mimo jiné tím, že byla opakovaně projednávána před soudem I. i II. stupně) i k celkové délce řízení a k době prodlev mezi jednotlivými jednáními soudu prvního stupně, jakož i k tomu, že porady probíhaly po jednání soudu – za potřebné k účelnému uplatňování práva žalobce (srov. např. i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 444/2016).

50. Tento právní názor není ani v rozporu s rozhodnutími Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3208/08, II. ÚS 3211/08, II. ÚS 782/07 a sp. zn. I. ÚS 826/09, na které odkazuje odvolatelka, dle nichž obecně soud má posuzovat, zda počet porad, jejich frekvence a časová posloupnost odpovídá rozsahu a složitosti věci a počtu a charakteru úkonů řízení, které byly v jednotlivých stádiích řízení prováděny.

51. V souzené věci množství výše uvedených (provedených a doložených) porad odpovídá rozsahu a složitosti věci a počtu a náročnosti ostatních úkonů právní služby, které byly v rámci obhajoby provedeny. Další požadované úkony žalobcem naopak soud I. stupně shledal nad rozsah legitimního očekávání žalobce na advokátní odměnu za porady.

52. Soud I. stupně pak správně vypočetl i výši odměny a náhrad za jednotlivé úkony i celkovou výši.

53. Soud I. stupně pak nepochybil ani při rozhodnutí o úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 15 odst. 2 OdpŠk a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data následujícího po prodlení žalované.

54. Stejně tak soud I. stupně na výrok o náhradě nákladů řízení přiléhavě použil ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a správně stanovil i jejich výši.

55. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I., jakož i ve výroku III. o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř.

56. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu odvolacího řízení, když tarifní hodnota sporu byla [částka] ([částka] za jinou nemajetkovou způsobenou nezákonným rozhodnutím dle § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a [částka] na náhradě škody podle § 11 odst. 1 písm. a) téže vyhlášky za jeden úkon právní služby ve výši [částka] za vyjádření k odvolání. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta [částka] dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka], tedy [částka], celkem [částka].

57. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení stanovil odvolací soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů, a je tak na místě poskytnout žalované pariční lhůtu delší než obecnou. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

58. V zamítavém výroku II. zůstalo rozhodnutí soudu I. stupně odvoláním nedotčeno (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).

Poučení