12 Co 56/2025 - 271

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL. M. ve věci žalobce: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [adresa] b) [Jméno žalobce B], narozená dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [adresa] 5 proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zrušení služebnosti a o určení promlčení služebnosti k odvolání žalobců a žalované do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. září 2024, č.j. 28 C 85/2023-231 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavých výrocích I. a II. potvrzuje, ve výroku III. o nákladech řízení se mění tak, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení v částce 58 080 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta] do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 19 299,50 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby soud určil, že právo služebnosti užívání pozemku parc. č. [číslo], o výměře 254 m2, způsob využití: jiná plocha, druh pozemku: ostatní plocha, v k. ú. [adresa], zapsaném na LV č. [číslo], vedeném Katastrálním úřadem pro [samosprávný celek], Katastrální pracoviště [adresa], zřízené smlouvou o zřízení věcného břemene, uzavřenou dne 18.6.2012 mezi společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], IČO [IČO], jakožto povinnou, a žalovanou, jakožto oprávněnou, je promlčeno (výrok I.), zamítl žaloba s návrhem, aby soud zrušil služebnost užívání pozemku parc. č. [číslo], o výměře 254 m2, způsob využití: jiná plocha, druh pozemku: ostatní plocha, v k. ú. [adresa], zapsaném na LV č. [číslo], vedeném Katastrálním úřadem pro [samosprávný celek], Katastrální pracoviště [adresa], zřízené smlouvou o zřízení věcného břemene, uzavřenou dne 18.6.2012 mezi společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], IČO [IČO], jakožto povinnou, a žalovanou, jakožto oprávněnou, bez náhrady (výrok II.) a uložil povinnost žalované zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 23 029 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky].

2. Žalobci se podanou žalobou ve znění jejího doplnění ze dne 12. 7. 2023 a změny žaloby ze dne 7.8.2023 domáhali určení, že právo služebnosti užívání pozemku parc. č. [číslo], o výměře 254 m2, způsob využití: jiná plocha, druh pozemku: ostatní plocha, v k. ú. [adresa], zapsaném na LV č. [číslo], vedeném Katastrálním úřadem pro [samosprávný celek], Katastrální pracoviště [adresa] (dále také jen „Pozemek“), zřízené smlouvou o zřízení věcného břemene, uzavřenou dne 18.6.2012 mezi společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], IČO [IČO], jakožto povinnou a žalovanou, jakožto oprávněnou, je promlčeno, in eventum, aby soud služebnost užívání Pozemku zrušil bez náhrady. Žalobci uvedli, že jsou vlastníky každý id. Pozemku, který je zatížen služebností, z níž je oprávněna žalovaná. Služebnost vznikla vkladem do katastru nemovitostí na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 18.6.2012 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako povinnou a žalovanou jako oprávněnou. Existence rozsáhle definované služebnosti znamená, že žalobci nemohou pozemek nijak využívat, neboť by tím mohli narušit věcné právo žalované, tj. zejména nemohou jej pronajmout, prodat. Situace se stala neúnosnou, když jim byla doručena výzva [správní orgán], ke zjednání nápravy, neboť Pozemek se v důsledku (ne)činnosti žalované dostal do stavu nebezpečného pro sousední objekty, když byl na pozemku budován podzemní objekt garáží, avšak tato stavba zůstala nedokončena a na objektu byla postavena provizorní zeď. Stavební jáma byla zabezpečena nedostatečně, kvůli čemuž dochází k sesuvu půdy na sousední pozemek, dále došlo k poškození zámkové dlažby a zeleně. Žalobci tak budou muset kvůli aktivitám žalované vynaložit částku 514 250 Kč na uvedení pozemku do řádného stavu. Za popsané situace proto nelze po žalobcích požadovat, aby zatížení pozemku služebností nadále trpěli a aby za zrušení služebnosti poskytli žalované jakoukoliv náhradu. Žalobci také uvedli, že právo služebnosti je již promlčeno z důvodu, že žalovaná neměla k pozemku nikdy přístupovou cestu a pozemek prakticky neužívala.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když zpochybnila aktivní legitimaci žalobce a), jelikož žalobkyně b) nabyla vlastnictví k pozemku dne 15.2.2016 v rámci exekuce vedené proti společnosti [právnická osoba] a žalobce a) nabyl vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu na základě darovací smlouvy mezi žalobcem a) a žalobkyní b) ze dne 23.5.2016, což je však mezi manžely nepřípustné a smlouvu považuje za neplatnou. Pokud pak žalobci tvrdí, že právo služebnosti je promlčeno, je na nich, aby danou skutečnost prokázali, tj. že žalovaná po dobu 10 let věcné břemeno nerealizovala, což výslovně sporovala, neboť po rozhodnou dobu bylo věcné břemeno realizováno.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalobci jsou spoluvlastníky parc. č. [číslo], o výměře 254 m2 v katastrálním území [adresa], zapsané v katastru nemovitostí na LV č.[číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro [samosprávný celek], katastrální pracoviště [adresa]. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla dne 18. 6. 2012 uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, kterou bylo pro žalovanou zřízeno věcné břemeno neomezeného užívání předmětné nemovitosti (pozemku) na dobu určitou do 31. 5. 2047 za úplatu ve výši 4 200 000 Kč. Právní účinky vkladu věcného břemene nastaly k datu 20.6.2012. Podle aktuálního výpisu z katastru nemovitostí k datu 18.9.2024 již věcné břemeno k pozemku pro žalovanou zapsáno není, když došlo k výmazu věcného břemeno na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky o vzájemné součinnosti ze dne 11.9.2023, kterou v mezidobí uzavřeli, avšak která s ohledem na nesplnění zde uvedené povinnosti žalovanou – zaplacení peněžité částky, nenabyla účinnosti.

5. Soud I. stupně poté uzavřel, že podle § 1300 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, dohodnou-li se strany o zrušení služebnosti zapsané ve veřejném seznamu, zanikne služebnost výmazem z veřejného seznamu. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení se účastníci řízení dohodli na zrušení služebnosti a tato byla vymazána z katastru nemovitostí, zamítl žalobu, neboť odpadl předmět řízení. Obdobné platí i pro žalobou uplatněný nárok na určení, že právo ke služebnosti je již promlčené, neboť jednak nelze určit, že právo ke služebnosti podléhá promlčení, když služebnost zanikla a druhak žalobci nemají na tomto určení ani naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., protože tuto otázku by si soud případně musel posoudit jako otázku předběžnou ve vztahu k existenci předmětného práva služebnosti a tato by objektivně vzato nemohla řešit celý obsah a dosah sporného práva.

6. Zdůraznil, že pro rozsudek je podle § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, rozhodující stav v době jeho vyhlášení a pro věc je proto irelevantní, že strany nepovažují předmětnou smlouvu o součinnosti ze dne 11. 9. 2023 za účinnou, neboť služebnost k datu vydání rozhodnutí soudu již zanikla. Proto soud žalobu zamítl výrokem I. a II. rozsudku.

7. Výrok o nákladech řízení pak odůvodnil analogicky podle § 146 odst. 1 věta druhá o.s.ř. s tím, že je si vědom toho, že žaloba byla zamítnuta, když odpadl předmět sporu, nicméně k tomu došlo pro chování žalované, která v mezidobí plnila, tj. byl proveden výmaz služebnosti z veřejného seznamu (tj. žalobci byli v podstatě s tím, čeho se žalobou domáhali, úspěšní). Za této popsané situace sice měli vzít svou žalobu zpět, nicméně je pochopitelné, že na ní trvali z procesní opatrnosti, vzhledem k tomu, že předmětnou smlouvu o součinnosti nepovažovali z důvodu nesplnění povinnosti z této smlouvy žalovanou, za účinnou.

8. Proti tomuto rozhodnutí podali včasné odvolání žalobci, které odůvodnili tak, že mají za to, že ustanovení § 1300 odst. 1 o. z. nelze na tento případ aplikovat, resp. že by tomu tak mohlo být za situace, kdy by smlouva o vzájemné součinnosti ze dne 18.1.2024, v rámci které si účastníci řízení zánik služebnosti dohodli, byla účinná právě v případě takového ujednání (zrušení služebnosti). Pokud se tak nestalo, se nejedná o dohodu ve smyslu uvedeného ustanovení občanského zákoníku.

9. V případě výmazu v rozporu s právem by soud k této skutečnosti neměl přihlížet a žalobní návrh na zrušení služebnosti (popř. na určení jejího promlčení) měl meritorně projednat.

10. Žalobci jsou přesvědčeni, že žalovaná neplatnost smlouvy způsobila záměrně. Stejně tak žalovaná záměrně podala k příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na výmaz služebnosti, přestože jí muselo být zřejmé, že smlouva nenabyla účinnosti a že z tohoto důvodu nelze návrh Katastrálnímu úřadu podat.

11. Odvolací soud se bude muset zejména vypořádat s tím, zda již jednou z veřejného seznamu, byť nesprávně, vymazaná služebnost v daném případě znemožňuje meritorní projednání věci, jak se domnívá soud I. stupně a zda tato služebnost automaticky zaniká bez možnosti jejího případného následného obnovení, což se nabízí v případě, že by odpověď na prvou otázku byla kladná.

12. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení žalované dle § 146 odst. 1 věta druhá o.s.ř. (soud mě na mysli zřejmě ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.) je správné a s aplikací tohoto ustanovení o.s.ř. se žalobci ztotožnili, neboť žaloba byla zamítnuta (resp. nebyla meritorně projednána) výlučně v důsledku zavinění žalované. Nicméně žalobcům měla být přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 52 393 Kč vč. DPH (9 x 4 000 Kč + 2 x 2 000 Kč + 11 x 300 Kč režijní paušál + 21 % DPH).

13. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc soudu I. stupně vrátil k dalšímu řízení (s tím, že o nákladech nalézacího a odvolacího řízení bude soudem rozhodnuto následně).

14. Žalovaná podala včasné odvolání do výroku III. napadeného rozsudku z důvodu podle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. s tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

15. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 05. 12. 2023, č.j. 28 C 85/2023-163, bylo rozhodnuto ve věci účastníků o určení mediátorky [tituly před jménem] [jméno FO]. Účastníkům byla dále uložena povinnost předložit soudu mediátorkou vystavené potvrzení o tom, že splnili uloženou povinnost setkat se s mediátorkou a současně sdělit výsledek mediace. Dále bylo rozhodnuto o přerušení řízení podle § 100 odst. 2 o.s.ř. na dobu 3 měsíců.

16. Dle ust. § 150 o.s.ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Žalovaná (tj. přímo statutární orgán žalované) se zúčastnila prvního setkání s mediátorkou dne 3. 6. 2024 a předložila soudu potvrzení o své účasti. Žalobci se tohoto prvního setkání s mediátorkou nezúčastnili, neúčast řádně neomluvili a soudem stanovenou povinnost nesplnili.

17. Žalobci v řízení nijak neprokázali skutečnosti, s nimiž zákon spojuje počátek a běh promlčecí doby. Obecně pouze tvrdili, že žalovaná věcné břemeno neužívala a věcné břemeno je tak promlčeno. Žalovaná ve věci uvedla, že námitka promlčení věcného břemene vznesená ze strany žalobců je v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně se též nezabýval dalšími námitkami žalované a důkazními návrhy.

18. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku III. a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, in eventum, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku III. a rozhodl ve smyslu § 150 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Dále žalovaná navrhla, aby odvolací soud po projednání věci napadený rozsudek ve výroku I. a II. potvrdil jako věcně správný.

20. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobců do výroků ve věci samé není důvodné a odvolání žalované do výroku o nákladech řízení důvodné je.

21. Skutkový stav, jak byl soudem prvního stupně zjištěn, odpovídá výsledkům provedeného dokazování a nebylo třeba dokazování opakovat postupem podle § 213 o. s. ř. Rozsudek soudu prvního stupně má náležitosti předepsané občanským soudním řádem, přičemž soud prvního stupně stručně a jasně vyložil, z jakých důkazů čerpal jednotlivá skutkových zjištění, podrobně vysvětlil, jak věc posoudil po právní stránce a jeho rozhodnutí je přezkoumatelné. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť rozhodné skutečnosti byly zjištěny procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu. Soud I. stupně také věc správně posoudil po právní stránce.

22. Skutkový stav pak nedoznal žádných změn ani v odvolacím řízení.

23. Podle ust. § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

24. Podle ust. § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

25. Žalobci nemohou mít naléhavý právní zájem na určení, že právo služebnosti užívání pozemku parc. č. [číslo], o výměře 254 m2, způsob využití: jiná plocha, druh pozemku: ostatní plocha, v k. ú. [adresa], zapsaném na LV č. [číslo], vedeném Katastrálním úřadem pro [samosprávný celek], Katastrální pracoviště [adresa], zřízené smlouvou o zřízení věcného břemene, uzavřenou dne 18.6.2012 mezi společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], IČO [IČO], jakožto povinnou, a žalovanou, jakožto oprávněnou, je promlčeno, když toto právo bylo vymazáno z veřejného seznamu a tak podle ust. § 1300 o. z. zaniklo.

26. Také soud nemůže zrušit bez náhrady služebnost užívání pozemku parc. č. [číslo], o výměře 254 m2, způsob využití: jiná plocha, druh pozemku: ostatní plocha, v k. ú. [adresa], zapsaném na LV č. [číslo], vedeném Katastrálním úřadem pro [samosprávný celek], Katastrální pracoviště [adresa], zřízené smlouvou o zřízení věcného břemene, uzavřenou dne [datum] mezi společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], IČO [IČO], jakožto povinnou, a žalovanou, jakožto oprávněnou, když podle § 1300 odst. 1 o.z. dohodnou-li se strany o zrušení služebnosti zapsané ve veřejném seznamu, zanikne služebnost výmazem z veřejného seznamu. Nelze tak zrušit služebnost, která zanikla.

27. Výrokem soudu se také žalobci nemohou domoci změny zápisu v katastru. Nejsou též ani aktivně legitimováni k podání žaloby podle § 986 odst. 1 o. z., dle něhož není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.

28. Protože jen soudní rozhodnutí o určení věcného břemene je podkladem pro provedení změny v zápisu v katastru nemovitostí, je podaná žaloba způsobilým právním prostředkem k odstranění nejistoty o skutečných právních vztazích mezi účastníky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 646/2009).

29. Cílem žalobci podané žaloby je však docílit stavu zápisu v katastru nemovitostí, který v současné době již existuje.

30. Právně irelevantní je pak skutečnost, zda žalobci dohodu, na základě níž došlo k výmazu sporného práva z katastru nemovitostí za neúčinnou. Zcela právně irelevantní je pak skutečnost, co si žalobci myslí o budoucích žalobách nebo jiných právních úkonech žalované.

31. Proto odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné v napadených zamítavých výrocích I. a II. podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

32. Nicméně shledal jako důvodné odvolání žalované do výroku III. o nákladech řízení.

33. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

34. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná. Ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá nelze v souzené věci použít, jelikož žalobci žalobu zpět nevzali a je zcela právně irelevantní, z jakého důvodu tak neučinili.

35. K analogii se soudy mohou uchýlit pouze v již existujících občanskoprávních vztazích (srov. znění § 853 obč. zák.), avšak nemohou s její pomocí konstruovat zcela nové právní vztahy. Analogii lze přitom uplatnit především v rovině v hmotného práva, v právu procesním je analogie považována za v zásadě nežádoucí (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 1994, sp. zn. III. ÚS 65/93, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 27/1993, svazek 1, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2010, sp. zn. 28 Cdo 3904/2010).

36. V souzené věci nelze ani žalované nepřiznat náklady řízení podle § 150 o.s.ř. Aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. nastupuje tehdy, je-li v řízení zjištěna a prokázána existence důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které nelze přiznat zčásti nebo zcela náhradu nákladů řízení tomu, komu náleží podle ust. § 142, 143, 146, 147 a 148 o. s. ř. Tyto okolnosti je nutno v rámci sporného soudního řízení vnímat komplexně ve vztahu k celému řízení, zvážit poměry obou procesních stran. Nejde o automatické pravidlo, které by se uplatňovalo ve vztahu k typu řízení (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 292/07 a I. ÚS 303/12) jde o prvek individualizace, nikoliv libovůli ze strany soudu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 727/2000) a soud k aplikaci § 150 přistupuje obvykle spíše výjimečně (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 191/06).

37. Toto ustanovení neslouží ke zmírňování či odstranění majetkových rozdílů mezi stranami (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2862/07), má sloužit k dosažení spravedlnosti, pokud jde o vedení soudního řízení a jeho výsledek (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 237/05 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2438/2013). Moderační právo je mimořádný procesní institut a takto je třeba s ním v soudní praxi zacházet.

38. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu než účastníku druhému, okolnosti další (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017).

39. Žalobci netvrdili a netvrdí žádné konkrétní skutečnosti o současných osobních, výdělkových a majetkových poměrech a z jejich tvrzení tak nelze dovodit žádné skutečnosti, pro které by v souzené věci byly důvody pro uplatnění moderačního práva.

40. Soud I. stupně tak nepochybil, pokud toto ustanovení nepoužil a ani odvolací soud neshledal důvody pro jeho použití.

41. Nicméně podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak žalované náleží náhrada nákladů řízení, které představují odměnu advokáta ve výši 2 500 Kč x 2, tedy 5 000 Kč z tarifní hodnoty 2x35 000 Kč podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 6 odst. 1 a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměňování advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“, a to za úkony – převzetí zastoupení, účast na ústním jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum], vyjádření z 24.7.2023, 19.10.2023 a z 9.10.2023 podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu a účast na ústním jednání, kde se nejednalo ve věci dne [datum] a vyjádření z 3.6.2024 ve výši jedné poloviny, tedy 2 500 Kč podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu, tedy 8x5 000 Kč a 2x2 500 Kč, celkem 45 000 Kč a náhradu hotových výdajů § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 10x 300 Kč, celkem 48 000 Kč. Dále žalované náleží 21 % DPH z částky 48 000 Kč ve výši 10 080 Kč,[Anonymizováno]celkem 58 080 Kč.

42. Náklady řízení pak přiznal na zákonné platební místo podle ust. 149 odst. 1 o. s. ř. a v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.

43. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné, a proto změnil výrok o nákladech řízení podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a přiznal žalované výše uvedené náklady řízení (výrok I.).

44. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobci a žalovanou bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. v souladu s ust. § 224 odst. 1 a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když zcela úspěšné žalované přiznal odvolací soud plnou náhradu nákladů řízení za odměnu právního zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby ve výši 2 500 Kč (odvolání podle ust. § 11 odst. 1 z tarifní hodnoty určené dle ust. § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 6 odst. 1 a § 12 odst. 3 advokátního tarifu ve výši jedné poloviny), vyjádření k odvolání ve výši 5 000 Kč (podle ust. § 11 odst. 1 z tarifní hodnoty určené dle ust. § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 12 odst. 3 advokátního tarifu, dále 2x paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce žalované za jeden úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč, za účast při ústním jednání dne [datum] ve výši 7 400 Kč (podle ust. § 11 odst. 1 z tarifní hodnoty určené dle ust. § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 6 odst. 1 a § 12 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2025), dále 1x paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce žalované za jeden úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2025 ve výši 450 Kč, a DPH ve výši 21 % z odměny právního zástupce a náhrady hotových výdajů právního zástupce dle ust. § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z částky 15 950 Kč ve výši 3 349,50 Kč, tj. celkem 19 299,50 Kč.

45. Náklady řízení pak přiznal na zákonné platební místo podle ust. 149 odst. 1 o. s. ř. a v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. – výrok II.

46. Ve vyhlášeném znění výroku I. rozhodnutí odvolacího soudu dne 1. dubna 2025 došlo k početní chybě, když ve vyhlášeném znění byla nesprávně uvedena částka „18 694,50 Kč“, místo správné výše „58 080 Kč“ a ve vyhlášeném znění výroku II. rozhodnutí odvolacího soudu dne 1. dubna 2025 došlo k početní chybě, když ve vyhlášeném znění byla nesprávně uvedena částka „5 808 Kč“, místo správné výše „19 299,50 Kč“.

47. Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 164 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. a výše uvedené početní chyby v písemném vyhotovení rozhodnutí opravil a toto písemné vyhotovení rozhodnutí je tak zároveň opravným usnesením.