123 C 20/2016-640

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudcem JUDr. Lukášem Kratochvílem ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa žalované] proti žalovaným: ; 1/ [anonymizována čtyři slova], [IČO] sídlem [adresa] ; 2/ [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] oba zastoupeni [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 1 642 945 Kč s příslušenstvím a o zaplacení 154 299,30 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh žalobce ze dne 3. 3. 2021, aby soud připustil změnu – rozšíření žaloby, kterou se domáhá proti žalovanému 1/ zaplacení obvyklého nájemného z pozemku žalobce parc. č. St. [číslo] v k.ú. [obec] za období od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2020, se zamítá.

II. Řízení se proti žalovanému 1/ co do částky 124 066,60 Kč s příslušenstvím zastavuje.

III. Řízení se proti žalovanému 2/ co do částky 48 271,20 Kč s příslušenstvím zastavuje.

IV. Žalovaný 1/ je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 925 872 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 339 554,60 Kč od 20. 4. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 169 988 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 246 147 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 246 147 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 246 147 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 246 147 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

V. Žalovaný 2/ je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 106 028,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 106 028,10 Kč od 7. 10. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

VI. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobce vůči žalovanému 1/ na zaplacení částky 593 006,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 894,10 Kč od 20. 4. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 853,70 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení.

VII. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích za státem zálohované znalečné částku ve výši 25 969 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

VIII. Žalovaný 1/ je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích za státem zálohované znalečné částku ve výši 72 201 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

IX. Žalovaný 2/ je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích za státem zálohované znalečné částku ve výši 8 272,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

X. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 20. 4. 2016 (v průběhu řízení upřesněnou) se žalobce domáhal vůči žalovaným zaplacení bezdůvodného obohacení představující obvyklé nájemné za užívání pozemku p. č. St. [číslo] v k.ú. a obci [obec], jehož vlastníkem je žalobce, a to za období od 20. 4. 2014 do 31. 12. 2020. Na části předmětného pozemku stojí budova [adresa] (označovaná jako [anonymizována dvě slova]) na [anonymizována dvě slova] v [obec]. Spoluvlastníky této stavby byl žalovaný 1/ s podílem ve výši id. 7/10 k celku a žalovaný 2/ s podílem ve výši id. 3/10 k celku. Dne 7. 10. 2015 převedl žalovaný 2/ svůj spoluvlastnický podíl (id. 3/10) na žalovaného 1/. Skutečnost, že stavba je zbudována na pozemku, který náleží žalobci, je nesporná. V daném případě se nejedná o tzv. přestavek, jak namítali žalovaní. Nejde o situaci, kdy by stavebník zbudoval stavbu na vlastním pozemku, a v důsledku nevědomého pochybení stavba malou částí zasahovala na cizí pozemek. V době, kdy byla stavba zbudována, žalobce (a jeho tety [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) uplatnil restituční nárok podle zákona o půdě na vydání předmětného pozemku. V rozhodné době se žalobce bránil výstavbě nemovitosti, která v současné době náleží do vlastnictví žalovaného 1/ a soud vydal předběžné opatření, ve kterém zakázal stavbu na pozemku, na který byl uplatněn restituční nárok. Investorem původní stavby byla [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], které požádaly žalobce o souhlas se zbudováním stavby. Předmětná smlouva mezi žalobcem, který zastupoval ostatní restituentky, a investory, byla uzavřena dne 30. 6. 1993. Stavebníci věděli, že staví na cizím pozemku a zavázali se toto do budoucna řešit. Tuto smlouvu neuzavřel žalovaný 1/, který předmětnou nemovitost koupil a k závazkům nepřistoupil. Tato skutečnost svědčí o tom, že se nemohlo jednat o přestavek, neboť stavebník si byl vědom toho, že staví na svém pozemku, navíc stavba stojí na pozemku žalobce procentuálně k výměře zastavěné plochy o velikosti 45,22 %. Z pozemku žalobce zůstala nezastavěná část o výměře 191 m2 a venkovní část 40 m2, která představuje průjezd do nezastavěné části pozemku. Žalobce se snažil před podáním žaloby se žalovanými jednat a věc ukončit smírně, na což však žalovaní nereagovali. Žalobce připomíná, že žaloba žalovaného 1/ o určení vlastnictví k předmětnému pozemku byla pravomocně zamítnuta soudem, dovolání bylo odmítnuto. Soudy opakovaně potvrdily, že je třeba vycházet z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, [pozemkový úřad], pod č. 5040 ze dne 18. 12. 2012. Obvyklá výše nájemného pak byla v řízení prokázána znaleckými posudky. Žalobce vycházel při podání žaloby z obvyklého nájemného určeného znalcem [příjmení]. Nakonec respektoval přes výhrady závěry posledního revizního znaleckého posudku [anonymizováno] [obec], i když trval na námitce, že tento znalecký ústav nevycházel ze srovnatelných pozemků a obvyklé nájemné tak bylo podhodnoceno. V průběhu řízení žalobce upravoval své žalobní žádání, když vůči žalovanému 1/ nejprve požadoval částku 424 638,20 Kč s přísl. jako vlastníku stavby ve výši podílu id. 7/10 a vůči žalovanému 2/ částku 181 987,80 Kč s přísl. jako vlastníku stavby ve výši podílu id. 3/10, avšak pouze za období od 20. 4. 2014 do 7. 10. 2015. Žalobce poté vzal žalobu vůči žalovanému 2/ o částku 27 688,50 Kč zpět a navrhoval připuštění změny (rozšíření žaloby) vůči žalovanému 1/, a to dne 20. 12. 2017 na částku 957 847,70 Kč s přísl., dne 29. 6. 2018 na částku 1 628 004,20 Kč s přísl., dne 26. 9. 2019 na částku 1 642 945 Kč s přísl. V rámci závěrečného návrhu pak žalobce modifikoval svůj aktuální žalobní návrh tak, že s přihlédnutím k závěrům posudku [anonymizováno] navrhoval, aby soud předně připustil rozšíření žalobního nároku za další období od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2020, případně, aby tento jeho nárok vyloučil k samostatnému projednání. Žalobce je přesvědčen, že jím rozšířený žalobní nárok je uplatňován z titulu shodného skutkového základu a právního hodnocení věci. Žalobce vzal zpět uplatněné nároky vůči žalovanému 1/ o částku 124 066,60 Kč a vůči žalovanému 2/ o částku 48 271,20 Kč. Po 20. 4. 2016 vycházel žalobce ze závěru znaleckého posudku [anonymizováno], když roční nájemné činí 246 147 Kč, nájemné za období od 20. 4. 2016 do 31. 12 2016 činí 170 841,70 Kč a za každý další období, tj. 2017, 2018, 2019, 2020 činí roční nájemné 246 147 Kč. Žalobce má za to, že úrok z prodlení by měl být hrazen vždy do 31. 12. toho kterého roku s tím, že případný úrok z prodlení by běžel od každého 1. 1. toho kterého roku. Úrok z prodlení žalobce požaduje ve výši odpovídající ke dni 20. 4. 2016. Celková výše pohledávky vyčíslená žalobcem tak nyní činí 1 518 877,40 Kč, která představuje obvyklé nájemné za období od 20. 4. 2014 do 31. 12. 2020.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Tvrdil, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně výše bezdůvodného obohacení získaného užíváním pozemku. Navíc za období po 30. 6. 2018 nebyl v tomto směru proveden žádný důkaz, ze kterého by soud mohl učinit jakékoliv skutkové zjištění o výši bezdůvodného obohacení. Mezi účastníky je nesporné, že na části předmětného pozemku je umístěna budova, která byla ve spoluvlastnictví žalovaných, avšak tito od počátku popírají, že by kterýkoliv z nich, v jakémkoliv rozsahu užíval nezastavěnou část pozemku. Za této situace by teoreticky bylo možno uvažovat pouze o přiznání náhrady za užívání té části pozemku, která je zastavěna stavbou. Žalobce však neoznačil v průběhu řízení důkaz, ze kterého by bylo možno učinit skutkové zjištění, v jaké konkrétní části je pozemek p. [číslo] skutečně zastavěn budovou [adresa]. Uplatnění nároku žalobcem je dle názoru žalovaných zjevným zneužitím práva, jak má na mysli ust. § 8 o.z. Budova, která byla v minulosti postavena na pozemku žalobce, byla zbudována na základě platného stavebního povolení ze dne 15. 12. 1989 a stavební úřad povolil její užívání kolaudačním rozhodnutím ze dne 15. 12. 1993. Jedná se o stavbu povolenou, oprávněnou, ke které svědčilo ve prospěch žalovaného 1/ (resp. jeho právnímu předchůdci) tzv. právo trvalého užívání zřízené hospodářskou smlouvou ze dne 11. 10. 1984. Toto právo trvalého užívání se pak ze zákona přeměnilo ve vlastnické právo, což bylo osvědčeno i rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 7. 2009 č.j. 11 C 39/09-49. Žalobce získal vlastnické právo k dotčenému pozemku až dne 18. 12. 2012, resp. 25. 1. 2013, na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství, [pozemkový úřad], resp. na základě darovací smlouvy ze dne 25. 1. 2013. Žalobce tak v souvislosti s restitučními předpisy získal vlastnická práva k pozemku až 10 let poté, co již na tomto pozemku, resp. na jeho části, byla zbudována a v roce 1993 kolaudována budova, která byla ve spoluvlastnictví žalovaného 1/ a [právnická osoba] Žalobce si musel být vědom toho, že u zastavěné části předmětného pozemku nebude moci realizovat své vlastnické právo formou užívání a v současné době uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení, zneužívá svého práva na úkor vlastníka stavby. Žalovaní nezavinili, že v důsledku změny právních předpisů ztratili vlastnictví k pozemku. Stavebníci budovy realizovali stavbu za situace, kdy byli oprávněnými vlastníky, resp. uživateli předmětného pozemku. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaný 2/ byl spoluvlastníkem ideálních 3/10 budovy, která se částečně nachází na uvedeném pozemku žalobce, avšak spoluvlastníkem této budovy byl žalovaný 2/ pouze v období 20. 4. 2013 až 10. 12. 2015. Žalobce požadoval vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání pozemku za období od 20. 4. 2013 do 20. 4. 2016 v celkové výši 606 626 Kč. Předmět řízení byl specifikován finanční částkou i obdobím, za které předmětnou pohledávku uplatňoval. Za celé období požadoval náhradu v rovnoměrné lineární výši, a proto byla třetina jím uplatněného nároku promlčena. Následně se žalobce snažil věc zhojit upřesněním žaloby. Vycházeje z revizního znaleckého posudku [anonymizováno] by mohlo být uvažováno o povinnosti žalovaného 2/ k náhradě za bezesmluvní užívání pozemku maximálně ve výši 119 342,84 Kč (tj. v období od 20. 4. 2014 do 31. 12. 2014 ve výši 50 836,34 Kč, v období od 1. 1. 2015 do 10. 12. 2015 ve výši 68 506,50 Kč). To by platilo za předpokladu, že by v průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaný 2/ fakticky užíval i tu část pozemku, která není zastavěna zmiňovanou budovou. Žalovaný 2/ však v průběhu řízení namítal, že nezastavěnou část pozemku budovou [adresa] v rozhodném období neužíval. Absentující tvrzení nelze nahradit obsahem provedeného důkazu, když ani z výslechu svědka [příjmení] nelze učinit skutkový závěr o tom, že by v rozhodném období žalovaný 2/ fakticky užíval nezastavěnou část pozemku. Svědek [příjmení] vypovídal v řízení pouze k aktuálnímu stavu, a nijak se nevyjádřil k užívání nezastavěné části pozemku v období let 2014 2018.

3. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí, z katastrální mapy, částečným výpisem z evidence nemovitostí ze dne 19. 7. 1990 bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. St. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) v k.ú. a obci [obec], zapsaném na listu vlastnictví [číslo]. Tento pozemek vznikl rozdělením pozemku p. č. St. [číslo].

5. Z předžalobní korespondence včetně dokladu o odeslání, bylo zjištěno, že žalobce písemně komunikoval se žalovanými, které neúspěšně vyzval k úhradě obvyklého nájemného za užívání dotčeného pozemku (p.č. St. [číslo] v k.ú. [obec]).

6. Na základě kupní smlouvy ze dne 7. 10. 2015 převedl žalovaný 2/ jako prodávající na žalovaného 1/ jako kupujícího podíl o velikosti id. 3/10 na nemovitostech – domu [adresa] postaveném na cizím pozemku parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro [územní celek], část [územní celek], k.ú. [obec], a to za sjednanou kupní cenu 6 850 000 Kč.

7. Znalec [jméno] [příjmení] doložil kupní smlouvy vč. příloh (geometrický plán), protokol o dražbě, potvrzení o nabytí vlastnictví, ze kterých čerpal informace při zpracování znaleckého posudku. Konkrétně kupní smlouvu ze dne 1. 9. 2011, na základě které převedl prodávající spol. [anonymizována tři slova], [IČO], na kupujícího spol. [právnická osoba], [IČO], nemovitosti – pozemky p. [číslo] v k.ú. [obec] zapsané na [list vlastnictví], když prodávající byl vlastníkem stavby na pozemku p. [číslo] to za sjednanou kupní cenu 3 500 000 Kč za pozemek p. [číslo] 2 000 000 Kč za pozemek p. [číslo]. [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] získala v dražbě dne 20. 11. 2002 za cenu 13 700 000 Kč soubor nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a k.ú [obec], a to pozemek parc. č. st. [číslo] a budovy na parcele st. [číslo] na adrese [adresa], bývalý vlastník [anonymizováno] [obec], státní podnik v likvidaci.

8. Na základě kupní smlouvy ze dne 16. 3. 2016 převedl [jméno] [příjmení] jako prodávající v podílu o velikosti id. na spol. [anonymizováno] [právnická osoba] jako kupujícího, dům [adresa] v části [územní celek], s pozemkem p.č. st. [anonymizováno] v k.ú. [obec] zapsaný na LV [číslo] to za sjednanou kupní cenu 5 400 000 Kč, z čehož 5 200 000 Kč byla cena za budovu [adresa] a 200 000 Kč byla cena za pozemek p.č. st. [anonymizováno]. Na základě kupní smlouvy ze dne 27. 1. 2015 převedla [jméno] [příjmení] jako prodávající v podílu o velikosti id. na spol. [anonymizováno] [právnická osoba] jako kupujícího, dům [adresa] v části [územní celek], s pozemkem p.č. st. [anonymizováno] v k.ú. [obec] zapsaný na LV [číslo] to za sjednanou kupní cenu 3 000 000 Kč, z čehož 2 800 000 Kč byla cena za budovu [adresa] a 200 000 Kč byla cena za pozemek p.č. st. [anonymizováno].

9. Žalobce doložil kupní smlouvy vč. výpisu z katastru nemovitostí, v rámci kterých došlo dle jeho názoru k převodu srovnatelných nemovitostí v daném místě a čase. Kupní smlouvu ze dne 5. 1. 2016, na základě které převedl prodávající [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], na kupujícího spol. [právnická osoba], [IČO], nemovitosti – pozemky p. č. St. [číslo], [číslo], [anonymizováno] (zastavěná plocha nádvoří), p. [číslo] vše v k.ú., obci [obec] zapsané na LV [číslo] to za sjednanou kupní cenu 30 000 000 Kč. Kupní smlouvu ze dne 27. 7. 2016 (nepodepsanou), na základě které měl převézt prodávající [celé jméno žalobce] (žalobce) na kupujícího spol. [právnická osoba], [IČO], nemovitosti – pozemek p. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [číslo] v části [územní celek], pozemky p. [číslo] vše v k.ú., obci [obec] zapsané na LV [číslo] to za sjednanou kupní cenu 25 000 000 Kč. Kupní smlouvu ze dne 13. 3. 2019, na základě které převedli prodávající [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], na kupujícího spol. [anonymizováno 5 slov], [IČO], pozemek [parcelní číslo] o výměře [výměra] v k.ú., obci [obec] zapsaný na LV [číslo] to za sjednanou kupní cenu 6 408 000 Kč.

10. Z rozsudku t.s. č.j. 26 C 103/2013-64 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu č.j. 22 Co 183/2013-92 bylo zjištěno, že žalovaný 1/ se domáhal v procesním postavení žalobce proti žalobci v procesním postavení žalovaného určení vlastnického práva k nemovitostem, když okresní soud zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem pozemku označeného jako stavební parcela [číslo] v k.ú. a obci [obec]. K odvolání žalobce byl tento rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 8. 2016. Dovolání bylo odmítnuto.

11. Z Rozhodnutí pod č. 5040 Ministerstva zemědělství, [pozemkový úřad], ze dne 18. 12. 2012, bylo zjištěno, že oprávněné osoby – [celé jméno žalobce] (žalobce) a paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] - jsou spoluvlastníky pozemku v obci a [katastrální uzemí] označeném jako stavební parcela p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 0, [číslo] ha. Z odůvodnění toho rozhodnutí se podává, že oprávněné osoby prokázaly svůj restituční nárok a splnily tak předpoklady pro restituci nemovitostí dle zákona o půdě. Odůvodnění obsahuje i pasáž, v níž se správní orgán zabývá rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 11 C 39/2009-49 ze dne 29. 7. 2009. Je zde uvedeno, že žalobce [příjmení] [anonymizována čtyři slova]) byl pozemkovým úřadem v rámci restitučního řízení obeslán a že vzhledem k tomu, že dle shora uvedeného rozsudku se stal vlastníkem až ke dni 1. 1. 2005 a ani ke dni účinnosti zákona o půdě, tj. ke dni 24. 6. 1991, nebyl v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník nebo trvalý uživatel předmětné nemovitosti, jej oprávněné osoby nemohly vyzvat k vydání předmětné nemovitosti. Toto rozhodnutí obsahuje poučení o tom, že proti němu není odvolání přípustné, přičemž ten, kdo tvrdí, že byl ve svých právech tímto rozhodnutím dotčen, mohl podat do 2 měsíců od doručení rozhodnutí žalobu u soudu dle ust. § 246 a násl. o.s.ř. Na rozhodnutí je uvedeno, že bylo žalovanému 1/ zasláno na vědomí.

12. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 11 C 39/2009-49 bylo zjištěno, že žalobce [příjmení] se domáhal žalobou proti žalovanému [příjmení] - [anonymizováno 7 slov], určení vlastnictví k nemovitostem, když rozsudkem ze dne 29. 7. 2009 soud žalobě vyhověl a určil, že vlastníkem nemovitostí – pozemků st.p. [číslo] st.p. [číslo] vše v k.ú. [obec] je žalobce, žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 8. 2009. Soud odůvodnil své rozhodnutí tak, že žalobci původně svědčilo právo trvalého užívání předmětných pozemků na základě uzavřené hospodářské smlouvy. Ust. § 879c obč. zákona v tehdejším znění, dalo žalobci možnost stát se vlastníkem těchto pozemků za předpokladu splnění zákonných podmínek, které žalobce splnil tím, že požádal o změnu práva trvalého užívání na vlastnictví dopisem doručeným MF ČR dne 18. 6. 2001. Novelu zákona o majetku ČR provedenou zák. č. 229/2001 Sb. byla ust. § 879c – e) dnem 30. 6. 2001 zrušena. Na základě rozhodnutí ÚS ČR nálezem ze dne 9. 3. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 2/02 byla inkriminovaná část obč. zákona nazvaná„ změna občanského zákoníku č. II“ jako protiústavní zrušena. Z cit. Nálezu ÚS ČR vyplývá, že se obnovil stav založený ust. § 879c – e) obč. zákona. Jestliže se ust. § 879c obč. zákona stala znovu součástí platné právní úpravy ČR, je nutno vlastnictví žalobce k těmto nemovitostem považovat za ze zákona platné.

13. Z hospodářské smlouvy ze dne 11. 10. 1984 včetně příloh bylo zjištěno, že Československý stát zastoupen Městským národním výborem v [obec] byl podle zápisu na listu vlastnictví 1 u Střediska Geodézie v [obec] vlastníkem nemovitého majetku, který odevzdal do bezplatného trvalého užívání dnem 1. 11. 1984 na dobu neurčitou pro účely výstavby [anonymizována dvě slova], a to uživateli: [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec], konkrétně stavební parcelu [číslo] o výměře [výměra], když přejímající organizace se zavázala trpět na přejímaných pozemcích ve prospěch předávající organizace právo užívání.

14. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 15. 12. 1993 bylo zjištěno, že [stát. instituce] povolil užívání stavby [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] na [ulice a číslo], [obec].

15. Ze stavebního povolení z 12/1989 bylo zjištěno, že Městský národní výbor v [obec] vydal stavební povolení na stavbu [anonymizována dvě slova] na [anonymizována dvě slova] v [obec], když územní rozhodnutí bylo vydáno 27. 12. 1984. Objekt [anonymizována dvě slova] umístěný v proluce zasahující z [anonymizována dvě slova] do [anonymizována dvě slova] na parcelách [číslo].

16. Z místního šetření ze dne 7. 4. 2017 včetně fotodokumentace, bylo zjištěno následující: Do dvora na příslušný zastavěný pozemek je vchod od [anonymizována dvě slova] přístupný přes vjezd s bránou, nachází se zde parkoviště s auty. Byla pořízena fotodokumentace, ze které je zřejmé, že z [anonymizována dvě slova] nalevo se nachází prodejna [jméno], napravo banka, na dvoře je parkoviště a prostory pro zásobování.

17. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že bydlí již 49 let na adrese [adresa], jeho bydliště se nachází naproti [anonymizována dvě slova], v jeho zadní části, kde je vjezd mezi [příjmení] [anonymizováno] a přilehlým domem, který není volně přístupný, ani průjezdný. Nachází se zde vchodové dveře, kde vjezd pro auta je možný pouze po otevření brány dálkovým ovladačem. V daném místě dochází často ke kumulaci vozidel a dopravním problémům, ulice je úzká, k zásobování přilehlé restaurace zajíždějí větší vozidla, např. dodávky a navíc v ulici parkují další auta. Svědek je toho názoru, že se nejedná o veřejně přístupný prostor, i s ohledem na existenci vjezdu (brány) na dálkové ovládání.

18. Ze znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] včetně jeho vyjádření a výslechu bylo zjištěno, že na základě dostupných podkladů určil cenu pozemku p.č. St. [číslo] ve výši 6 046 261 Kč s tím, že obvyklé nájemné odvozené z této ceny pozemku činí za rok 302 313 Kč ke dni 28. 11. 2015. Znalec poukázal na to, že v dalším období (rok 2017) došlo k navýšení ceny pozemků a z toho plynoucí zvýšení obvyklého nájemného. Znalec vycházel z cenových předpisů platných v rozhodné době, když k ceně dospěl porovnávacím způsobem, opíral se o svou databázi a realizované prodeje v dané lokalitě. Obvyklé ceny pozemků v centru [obec] se pohybují v rozmezí 8 000 - 20 000 Kč za m2, z toho vypočetl obvyklou cenu nájemného ve výši 5 %, nevyloučil však ani 10 %. Přitom vycházel z ceny srovnatelných nemovitostí, konkrétně pozemku p. [číslo] v lokalitě [příjmení] předměstí z doložené kupní smlouvy ze dne 1. 9. 2011, z protokolu o provedené dražbě ze dne 20. 11. 2002, jejímž předmětem byl soubor nemovitostí, pozemek parc. č. St. [číslo] v [obec] ([list vlastnictví]).

19. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] včetně jeho výslechu bylo zjištěno, že navrhl férovou hodnotu nájemného ve výši 180 000 Kč/rok, přičemž za období od 20. 4. 2014 do 20. 4. 2016 tak činila tato férová hodnota nájemného za st. p. [číslo] částku 360 000 Kč bez DPH. Znalecký posudek znalce [příjmení] označil za nepoužitelný, neboť tento znalec srovnával neporovnatelné subjekty. Svoji metodu považoval za spravedlivou a pro danou věc přiléhavější. Z jeho pohledu se nejedná o cenu obvyklou, ale navrženou férovou hodnotu za situace, kdy předmětný majetek není obchodován na veřejném trhu.

20. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] – [anonymizována dvě slova] (dále jen jako„ [anonymizováno]“) a výslechu zástupce znaleckého ústavu bylo zjištěno, že znalecký ústav určil obvyklé nájemné za období od 20. 4. 2014 do 20. 12. 2017 ve výši 2 024 880 Kč, konkrétně za období 2014 až 2017 ve výši 552 240 Kč/rok a za rok 2018 ve výši 575 250 Kč. U znalce [příjmení] označil stanovenou sazbu výše nájemného (5 % z obvyklé ceny) za standardní v souladu s obecnými zvyklostmi, avšak za problematický považoval výběr porovnávaných nemovitostí, čímž byla stanovená cena zkreslena. Znalec [příjmení] pracoval s pojmy, které zákon o oceňování majetku nepoužívá, stanovení obvyklého nájemného odvozeného od dosažitelného výnosu budovy není správné, neboť hodnota pozemku je přímo úměrná lokalitě a nikoliv způsobu využití stavby, navíc opomenul ceny porovnatelných pozemků v dané lokalitě. Znalecký ústav [anonymizováno] dospěl k doporučené sazbě nájemného vycházeje z rozpětí 4- 8 % z hodnoty nemovitosti, která koresponduje s odbornou literaturou. Použil metodu porovnávací, přičemž využil podklady o realizované dražbě v roce 2015 ohledně pozemku p. [číslo] st. parc. [číslo] na třídě [jméno] v [obec], a dále pozemku [parcelní číslo] v [obec], o jehož prodeji měl telefonickou informaci od makléře spol. [anonymizováno], když podklady získal od [anonymizováno] [příjmení] (ředitel [anonymizováno]) a tyto neověřoval, nabývací tituly neměl k dispozici.

21. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [právnická osoba] (dále jen jako„ [anonymizována dvě slova] [role v řízení]“), včetně doplňujícího stanoviska a výslechu zástupce znaleckého ústavu bylo zjištěno, že obvyklá cena nájemného v daném místě a čase u pozemku p. č. St. [číslo] v k.ú. [obec] činila za období od 20. 4. 2014 do 30. 6. 2018 celkem 1 102 288 Kč. Znalecký ústav prováděl podrobné šetření, avšak nedohledal srovnatelné nájemní smlouvy, a proto zvolil náhradní metodu ocenění, která primárně vychází z obvyklých cen pozemků a procentní sazby, jejímž výsledkem je simulované nájemné. Nezjistil dostatečný počet srovnatelných prodejů, a proto přistoupil k ocenění pozemků náhradní metodou, konkrétně vyhláškovou, následně zjišťoval procentní sazbu, která v daném případě (centrum [obec]) činila 14 %. Znalecký ústav potvrdil, že měl k dispozici dvě kupní smlouvy, které však nebyly použitelné z důvodu rozdělení ceny pro daňové účely a cena za pozemky tak byla nízká (netržní). U znalce [příjmení] shledal chybně zvolenou metodu, která neumí zodpovědět otázku obvyklé ceny nájemného za pozemek.

22. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [obec] [anonymizována dvě slova] v [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (dále jen jako„ [anonymizováno]“) včetně doplňujícího vyjádření a výslechu zástupce znaleckého ústavu bylo zjištěno, že stanovil odborný odhad obvyklého nájemného z pozemku p. č. St. [číslo] v k.ú. [obec] za rozhodné období od 20. 4. 2014 do 30. 6. 2018 ve výši 1 032 417 Kč, která je tak o 69 820 Kč nižší oproti ceně zjištěné znaleckým ústavem [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. Z přehledné tabulky [číslo] na straně 45 posudku (č.l. 515) je zřejmý výsledný odborný odhad nájemného, a to za období od 20. 4. 2014 do 31. 12. 2014 ve výši 169 454,47 Kč, za rok 2015 ve výši 242 295,30 Kč, za rok 2016 ve výši 243 982,70 Kč, za rok 2017 ve výši 250 118,70 Kč, za období od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 126 617,83 Kč. Dle znaleckého ústavu [anonymizováno] využil znalec [příjmení] pomocné metody, které vykazovaly nedostatky, znalec [příjmení] zpracoval posudek na základě odlišného znaleckého úkolu, znalecký ústav [anonymizováno] měl rovněž nedostatky ve znaleckém posudku. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] [role v řízení] vycházel z oceňovací vyhlášky, která je však určena zejména k daňovým účelům, přitom použil náhradní metodu, proto nelze prohlásit zjištěnou cenu za obvyklou. Zástupce znaleckého ústavu [anonymizováno] při výslechu sdělil, že pro určení nájemného není stanoven obvyklý postup, ani konkrétní metodika, znalci se opírají o zákon o oceňování majetku, ve kterém je obvyklá cena definována tak, že vyjadřuje hodnotu věci a určí se porovnáním. [anonymizováno] uvedl tři různé způsoby určení výše obvyklého nájemného a jako správný způsob použil porovnání. Jedná se o orientační odhad obvyklé ceny, který vychází z analýzy trhu a zohlednění lokality, ve které je pozemek situován. Byl použit jeden vzorek, konkrétně pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec], další pozemky nebylo možné pro jejich neporovnatelnost zařadit. Buď byly tyto pozemky zastavěny stavbou jako celek, případně částečně. Znalecký ústav vycházel ze všech dokladů ze spisu a z dostupných zdrojů, přičemž vynaložil veškeré úsilí, aby získal informace o nájemném pod stavbou vlastníka (obrátil se na úřady, prohledal registry smluv). Z toho důvodu provedl metodiku simulovaného nájemného, která vyšla ve větší částce, avšak byla v souladu s výší nájemného, které [anonymizováno] stanovil přímým porovnáním. Porovnávací metoda využívá pro přímé porovnání metodiku, kdy se odlišnosti jednotlivých pozemků, v tomto případě nájmy z pozemků, zohledňují použitím příslušných koeficientů. Pro porovnání byly použity skutečné nájemní smlouvy, jednalo se tedy o realizované nájemné, bylo dohledáno celkem 6 vzorků, přičemž 3 vzorky byly pro extrémní hodnoty vyloučeny.

23. V návaznosti na tu skutečnost, že věc byla rozhodnuta poté, co 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabýval se soud i tím, jaký hmotněprávní předpis aplikovat. Dle ust. § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník), řídí se tímto zákonem práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. S ohledem na to, že žalobce nárokuje vydání bezdůvodného obohacení představující obvyklé nájemné za užívání jeho pozemku p. č. St. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) v k.ú. a obci [obec] ([list vlastnictví]) v období od 20. 4. 2014 a následující, je namístě aplikovat zákon č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 – o.z.).

24. Dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Dle ust. § 638 odst. 1 o.z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Dle odst. 2 téhož ustanovení bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

26. Dle ust. § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

27. Dle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

28. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

30. Soud předně v rámci výroku I. zamítl jako za dané procesní situace neakceptovatelný návrh žalobce prezentovaný v rámci závěrečného návrhu, tedy aby soud připustil změnu – rozšíření žaloby, kterou se domáhá proti žalovanému 1/ zaplacení obvyklého nájemného z dotčeného pozemku (p. č. St. [číslo] v k.ú. [obec]) za další v řízení nezkoumané období od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2020. Soud upozorňuje, že pro takový postup nejsou splněny zákonné podmínky (§ 95 odst. 2 o.s.ř.), neboť k uvedenému období nebyly tvrzeny rozhodné skutečnosti ani prováděno dokazování, kdy relevantní znalecký posudek [anonymizováno] se zabýval obdobím od 20. 4. 2014 do 30. 6. 2018. Proto ani nebylo možné uvažovat o vyloučení takového nároku k samostatnému řízení. V tomto směru si bude muset žalobce případně zvážit podání nové žaloby, kterou by se domáhal úhrady obvyklého nájemného za další požadované období.

31. Žalobce vzal dne 3. 3. 2021 při respektování znaleckého posudku [anonymizováno] žalobu zpět vůči žalovanému 1/ co do částky 124 066,60 Kč s příslušenstvím a vůči žalovanému 2/ co do částky 48 271,20 Kč s příslušenstvím. S tímto zpětvzetím žalovaní souhlasili, proto soud postupem dle ust. § 96 o.s.ř. řízení v této části zastavil (výroky II., III.).

32. Ze skutkových zjištění učiněných na základě provedených důkazů, za použití shora uvedených zákonných ustanovení (§ 2991/1, § 1970 o.z.) soud dospěl k těmto závěrům. Bylo nesporné, že žalobce je vlastníkem pozemku p.č. St. [číslo] v k.ú. [obec] zčásti zastavěného stavbou – budovou [adresa] ([příjmení] [anonymizováno]) na [anonymizována dvě slova] v [obec]. V zásadě spornou otázkou bylo, jakou část pozemku žalobce užívali žalovaní, zda užívali i nezastavěnou část, zda došlo ze strany žalobce ke zneužití práva (§ 8 o.z.), zda byla důvodná námitka promlčení ohledně části nároku žalobce. Žalobce jako restituent získal předmětný pozemek na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství, [pozemkový úřad], č. 5040 ze dne 18. 12. 2012. Toto rozhodnutí bylo zasláno na vědomí i žalovanému 1/. Žalobce se v minulosti bránil výstavbě budovy na jeho pozemku i v rámci podaného předběžného opatření. Stravebníci budovy v rozhodné době věděli, že staví na cizím pozemku. Proto se v daném případě nemohlo jednat o tzv. přestavek. V řízení vedeném u t.s. pod sp.zn. 26 C 103/2013 bylo postaveno najisto pravomocným rozsudkem, že žalovaný 1/ nebyl vlastníkem pozemku p.č. St. [číslo] v k.ú. [obec], když rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen soudem odvolacím a dovolaní bylo odmítnuto. Na základě místního šetření ze dne 7. 4. 2017 ve spojení s výpovědí svědka [příjmení] měl soud za prokázané, že nezastavěná část pozemku va vlastnictví žalobce není volně přístupná, jedná se fakticky o dvůr sloužící k parkování vozidel příp. k zásobování, u vjezdu je závora, se kterou je možná manipulace dálkovým ovladačem. Žalobce tak objektivně nemohl užívat svůj pozemek, naproti tomu tento mohli užívat právě žalovaní např. k parkování, příp. ke vstupu do budovy zadním vchodem ze dvora. Soud zastává názor, že nezastavěnou část pozemku není možné oddělit od užívání části zastavěné stavbou. Soud nepovažoval námitku promlčení za důvodnou. Žalobce se domáhal žalobou podanou dne 20. 4. 2016 zaplacení částky 606 626 Kč s přísl. představující nárok na vydání bezdůvodného obohacení vycházeje přitom ze znaleckého posudku znalce [příjmení]. Tento svůj nárok (za původně označené období od 20. 4. 2013 do 20. 4. 2015) následně upřesnil ve vztahu ke každému ze žalovaných i co se týče předmětného období (2 let – od 20. 4. 2014 do 20. 4. 2016). Obvyklá výše nájemného byla v řízení objektivizována revizním znaleckým posudkem [anonymizováno] [obec], o který soud opřel svůj výpočet. Všichni znalci vystupující v tomto soudním řízení měli problém nalézt dostatečný počet srovnatelných nemovitostí pro aplikaci porovnávací metody. [anonymizováno] se vyjádřil ke zpracovatelům předchozích posudků, a to tak, že znalec [příjmení] využil pomocné metody vykazující nedostatky, znalec [příjmení] zpracoval posudek dle odlišného úkolu, znalecký posudek ústavu [anonymizováno] trpěl rovněž nedostatky. Nejblíže k výpočtu [anonymizováno] byl znalecký ústav [anonymizována dvě slova] [role v řízení] (pozn. lišil se pouze o částku 69 820 Kč), avšak vycházel z oceňovací vyhlášky určené k daňovým účelům za současného použití náhradní metody, proto nebylo možné označit takto zjištěnou cenu za obvyklou. [anonymizováno] využil metodiku simulovaného nájemného a určil obvyklé nájemné přímým porovnáním (s pozemkem p. [číslo] v k.ú. [obec]), přičemž přehledně toto specifikoval v tabulce č. 15 na str. 45 posudku (č.l. 515). Respektovaný znalecký ústav [anonymizováno] [obec] své závěry srozumitelně zdůvodnil a jeho zástupce rovněž věrohodně obhájil při výslechu před soudem, proto z něj soud mohl vycházet. [anonymizováno] dospěl k výpočtu obvyklého nájemného za období od 20. 4. 2014 do 30. 6. 2018 v celkové výši 1 032 470 Kč. Z této částky činí nárok vůči žalovanému 1/ celkem 925 872 Kč. Soud přitom vycházel z toho, že žalovaný 1/ byl vlastníkem dotčené budovy s podílem o velikosti id. 7/10 v období od 20. 4. 2014 do 7. 10. 2015, za které představovalo obvyklé nájemné pozemku žalobce částku 248 727,40 Kč, za zbývající období roku 2015 tj. od 8. 10. 2015 do 31. 12. 2015 částku 56 424,93 Kč. Za následující období, kde byl již žalovaný 1/ výlučným vlastníkem budovy (dle kupní smlouvy ze dne 7. 10. 2015) činilo obvyklé nájemné v roce 2016 částku 243 982,70 Kč, v roce 2017 částku 250 118,70 Kč, za období od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 částku 126 617,80 Kč. Žalovaný 2/ byl vlastníkem dotčené budovy s podílem o velikosti id. 3/10 v období od 20. 4. 2014 do 7. 10. 2015, za které by představovalo obvyklé nájemné částku 106 598 Kč, avšak přiznána mohla být pouze částka nárokovaná žalobcem, tedy konkrétně ve výši 106 028,10 Kč. Žalobce se opakovaně snažil o mimosoudní vyřešení věci, na které však žalovaní nepřistoupili, ač si museli být vědomi, že užívají delší dobu pozemek jiného vlastníka. Žalobce se domáhá vydání pouze toho, co mu po právu náleží jako vlastníku zčásti zastavěného pozemku užívaného v rozhodné době žalovanými jako vlastníky budovy nacházející se na pozemku. Soud se nemohl v žádném případě ztotožnit s námitkou žalovaných ohledně údajného zneužití práva ze strany žalobce. S ohledem na prodlení žalovaných s úhradou dlužných částek náleží žalobci i příslušenství – zákonný úrok z prodlení za předmětná období blíže specifikovaná ve výrocích IV. a V. tohoto rozsudku. Ve zbývající části soudu nezbylo než požadavek žalobce vůči žalovanému 1/ jako nedůvodný zamítnout (výrok VI.).

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. (žalobce zpětvzetím žaloby procesně vzato zavinil částečná zastavení řízení – usn. č.l. 138 a výroky II., III. shora tzn. vůči žalovanému 1/ o částku 124 066,60 Kč, vůči žalovanému 2/ o částku celkem 75 959,70 Kč) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud zohlednil, že celkový úspěch účastníků v řízení byl pouze částečný, a to v poměru blížícímu se 50 %, konkrétně 56,35 % úspěch žalobce vůči žalovanému 1/ a 58,26 % úspěch žalobce vůči žalovanému 2/.

34. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud přiznal znalcům a znaleckým ústavům znalečné v celkové výši 140 442,63 Kč, a to následovně: Znalci [příjmení] [příjmení] částku 1 271 Kč (usn. č.l. 152), znaleckému ústavu [anonymizováno] částku 8 047 Kč (usn. č.l. 216) znaleckému ústavu [anonymizována dvě slova] [role v řízení] částky 9 837 Kč (usn. č.l. 352), 756 (usn. č.l. 381), 544 Kč (usn. č.l. 403), 1 548,80 Kč (usn. č.l. 428), znaleckému ústavu [anonymizováno] částky 113 975,83 Kč (usn. č.l. 586), 4 463 Kč (usn. č.l. 609). Soud připomíná, že u znaleckého ústavu [anonymizováno] bylo kryto zálohou ve výši 4 000 Kč (č.l. 188), u znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] kryto zálohou ve výši 5 000 Kč (č.l. 277), u znaleckého ústavu [anonymizováno] bylo kryto zálohou ve výši 25 000 Kč (č.l. 449), kterou platil žalobce, když platby mu byly započítány. Soud uložil účastníkům povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích za státem zálohované (hrazené) znalečné celkovou částky v poměru odpovídajícícm jejich úspěchu, resp. neúspěchu. Tedy konkrétně žalobci ve výši 25 969 Kč tzn. 42,7 % tj. 59 969 Kč po odečtu záloh 34 000 Kč, z neúspěchu obou žalovaných ve výši 57,3 % (80 473,70 Kč), pak žalovanému 1/ ve výši 72 201 Kč tzn. poměrnou část odpovídající uložené povinnosti (89,72 %), žalovanému 1/ ve výši 8 272,70 Kč tzn. poměrnou část odpovídající uložené povinnosti (10,28 %).

35. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení