124 C 17/2019- 136

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] trvale bytem [adresa], [obec] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa] o náhradu škody ve výši 263 550 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh žalobce, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 263 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 498 350 Kč od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 263 550 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá

II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že je osobou, proti níž bylo vedeno na základě usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor [obec], služba kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], trestní stíhání jakožto obviněného, a to ze spáchání pokračujícího zločinu loupeže a zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí. Toto trestní řízení bylo ukončeno dne [datum], kdy Krajský soudu v Praze vydal pod č.j. [číslo jednací] usnesení, který rozhodl tak, že žalobce zprostil obžaloby. Žalovaná je úřadem, u něhož má žalobce dle ustanovení § 6 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem uplatnit nárok na náhradu újmy. Žalobce touto žalobou uplatňuje vůči žalované nárok na náhradu újmy, která byla způsobena nezákonným úředním rozhodnutím, a to usnesením o zahájení trestního stíhání a vedením trestního řízení. Žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy, včetně prožitých duševních útrap ve výši 129 350 Kč (částky 33 350 Kč za samotnou délku řízení a částky 96 000 Kč za způsobenou nemajetkovou újmu). Žalobce náhradu nemajetkové újmy včetně prožití duševních útrap odůvodnil tím, že samotné trestní stíhání zapříčinilo u žalobce podstatné zhoršení jeho psychických problémů, kterými sice trpěl již před svým obviněním, ale které se mu podařilo díky absolvovanému léčení v psychiatrické nemocnici v [obec] zcela utlumit. Uvalení vazby tyto upozaděné problémy znovu otevřelo a žalobce tak v průběhu trestního řízení trpěl velmi silnými depresemi spojenými s úzkostnými stavy, obava o život své matky, obava o budoucnost, obava o zaměstnání a související obava o zdroj jeho příjmu, obava o vztah s přítelkyní. Deprese a úzkostné stavy poškozeného rovněž zvyšovalo i riziko uložení nepodmíněného trestu. Depresi a úzkostné stavy žalobce rovněž prohloubil pocit bezmoci, která pramenila z přístupu [anonymizováno] (zejména vyšetřovatele a státního zástupce), kteří opakovaně a zarytě odmítali žalobcem navrhované důkazy k prokázání jeho neviny. Depresi a úzkostné stavy žalobce navíc prohlubovala i ztráta zaměstnání, neboť jeho zaměstnavatel s ním kvůli vazebně trestnímu stíhání ukončil pracovní poměr. Žalobci v důsledku trestního stíhání bylo znemožněno hradit exekuce a ty opětně vzrostly. Žalobce i po ukončení trestního stíhání trpní nočními můrami a běsy, které mu znemožňují klidný spánek, obává se jakéhokoliv setkání s policisty. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a bylo ukončeno rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zproštěním podané obžaloby, celkem tak řízení trvalo 958 dní (tj. 32 měsíců). Za první dva roky vedení trestního řízení požaduje žalobce v souladu se stanoviskem [název soudu] částku 20 000 Kč, za posledních osm měsíců pak částku 13 350 Kč, dohromady 33 500 Kč. Výši částky 96 000 Kč představující zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu stanovil žalobce částkou 3 000 Kč měsíčně za 32 měsíců. Žalobce se dále domáhá částky 369 000 Kč jako náhrady škody způsobené jeho vzetím do vazby za 246 dnů, kdy za dobu pobytu ve vazbě tak žalobce žádá náhradu v částce 1 500 Kč za každý započatý den trvání vazby. Důvody pro přiznání horní hranice náhrady za vazbu jsou dány zejména velmi negativními prožitky, které žalobce ve vazbě utrpěl, jednalo se o ztrátu lidské důstojnosti, neustálý strach z všude přítomné šikany od vězňů i členů vězeňské služby, obava o život a život své matky. To vše způsobilo u žalobce nespavost, prohloubení deprese a vyžádalo si vyhledání odborné pomoci u psychiatra ve věznici, což pak negativně ovlivnilo chování jiných vězňů na žalobce, který byl kvůli psychiatrické léčbě terčem opakovaných verbálních útoků a urážek. Vazba navíc způsobila ztrátu četných přátel a dobré pověsti žalobce, které se žalobce do svého držení v místě svého bydliště těšil.

2. Žalovaná s návrhem žalobce nesouhlasila, uvedla, že nárok uvedený v žalobě uznává jen částečně, a to pouze do částky 234 800 Kč, a to konkrétně tak, že žalobcem nárokovanou náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve výši 33 350 Kč neuznává ani z části, nemajetkovou újmu za trestní stíhání ve výši 96 000 Kč uznává pouze co do částky 38 000 Kč a nemajetkovou újmu za výkon vazby ve výši 369 000 Kč uznává pouze do částky 196 800 Kč. K trestnímu řízení žalovaná uvedla, že trestní řízení trvalo dva roky sedm měsíců a 14 dnů a v rámci této doby probíhalo přípravné řízení, kdy rozsudkem Okresního soud v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl žalovaný uznán vinným ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1,2 písm. d) trestního zákoníku a pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku. Podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku byl žalovaný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 5 let. Dále bylo žalobci podle § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku uloženo ochranné léčení protialkoholní. Proti rozsudku podal žalobce dne [datum] odvolání. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu projednání. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, zároveň mu bylo podle § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku uloženo ochranné léčení protialkoholní. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne [datum] odvolání. [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl rozsudek [anonymizována dvě slova] zrušen. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne [datum] odvolání, [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl rozsudek Okresního soudu v Kladně zrušen v celém rozsahu a žalobce byl zproštěn obžaloby. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádné abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Teprve posouzení délku konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v § 31a) odst. 3 zákona 82/1998 Sb., umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, a zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv. Pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty, to znamená, že stát je možné činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. V průběhu trestního řízení rozhodoval prvostupňový i odvolací soud o vazebním stíhání, rovněž byly provedeny výslechy řady svědků, vyhotoveny znalecké posudky a k tomu probíhaly výslechy znalců. Věc byla složitější, neboť žalobce byl stíhán pro dva trestné činy, skutkově byla věc rovněž složitější, bylo nutné vyšetřit a posoudit zjištěná zranění poškozené (matky žalobce), které orgány činné v trestním řízení připisovaly žalobci s tím, že tento poškozenou týral, bitím si od ní vynucoval peníze. Svoji roli hrála i skutečnost, že poškozená měnila výpovědi, jednou vypovídala tak, podruhé onak. K nárokové nemajetkové újmě žalobce za trestní stíhání ve výši 96 000 Kč žalovaná uvedla, že má za prokázané, že ke zhoršení psychické stavu žalobce došlo v důsledku trestního řízení. Naopak nemá za prokázané, že příčinou ukončení pracovního poměru bylo trestní řízení, resp. že by bylo zapříčiněno výlučně trestním stíháním. Jedná-li se o žalobcovu obavu o partnerský život, tyto obavy se nenaplnily. Jde-li o žalobcem ztracenou důvěru u sousedů, pracovníků, pečovatelů záchranné služby, k tomu žalovaná uvádí, že žalobce byl již v minulosti pravomocně odsouzen pro trestný čin [anonymizováno] zneužívání nezletilé dívky a byl ve výkonu trestu odnětí svobody, současně mu bylo nařízeno ochranné léčení. Z tohoto důvodu nelze dovodit, že by žalobcova pověst byla bez úhony a byl veřejností považován za vzorného občana, když už jeho pověst doznala své ještě před samotným zahájením trestního řízení. Za přiměřené zadostiučinění považovala žalovaná částku 38 000 Kč. K žalobcem nárokované nemajetkové újmy za výkon vazby ve výši 369 000 Kč žalovaná uvedla, že dle judikatury [název soudu] rozhodnutí ve věci [spisová značka] bylo stanoveno orientační rozmezí pro poskytování náhrady nemajetkové újmy z titulu vazebního stíhání ve výši 500 až 1 500 Kč za jeden den vazby. K tomuto rozmezí je nutno přistupovat jako k orientačnímu. Žalovaná nemá za prokázané takové negativní dopady do sféry žalobce, které by odůvodňovaly odchýlit se při stanovení denní sazby os středové částky 1 000 Kč za den vazby směrem nahoru. Žalovaná navrhla, aby soud zohlednil žalobcovu trestní minulost, tj. že žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody, má tedy zkušenost s odnětím svobody, tudíž na něm vazební stíhání mělo nižší negativní vliv než na osobu dosud netrestanou. Žalovaná má za to, že přiměřeným zadostiučiněním nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o vazbě v případě žalobce se jeví částka 800 Kč. Žalobci bylo za 246 dnů vazby poskytnuto peněžité zadostiučinění ve výši 196 800 Kč. Žalovaná navrhla, aby řízení co do zaplacení částky 234 800 Kč s příslušenstvím bylo zastaveno a ve zbytku, tj. částce 263 550 Kč, byla žaloba zamítnuta.

3. Žalobce před podáním žaloby podal k [stát. instituce] odbor odškodňování žádost o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, a to ve výši 498 350 Kč. Návrh je datován ze dne [datum]. Potvrzení přijetí uplatněné nároku na náhradu škody bylo doloženo potvrzením Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne [datum].

4. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná dne [datum] uhradila žalobci na účet jeho právního zástupce částku 234 800 Kč, žalobce vzal svým podání ze dne [datum] žalobu částečně zpět, a to co do částky 234 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], řízení co do částky 234 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 234 800 Kč od [datum] do zaplacení zastavil.

5. K prokázání svých tvrzení navrhl žalobce provést důkaz trestním spisem 5 T 160/2016, potvrzením od zaměstnavatele, lékařskou zprávou MUDr. [příjmení], zprávou vazební věznice, výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], svědka [příjmení] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení] a účastnickým výslechem žalobce.

6. Z usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], má soud zajištěné, že žalobce byl podle § 68 trestního řádu z důvodu uvedených v § 67 písm. c) trestního řádu, vzat do vazby s tím, že žalobce byl obviněn ze spáchání pokračujícího zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 a 2 písm. d) trestního zákoníku.

7. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum] má soud za zjištěné, že usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl žalobce propuštěn z vazby na svobodu s tím, že důvody vazby nejsou dány. Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě stížnost státní zástupce. Usnesením Krajského soudu v Praze byla stížnost státního zástupce podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta.

8. Z potvrzení zaměstnavatele žalobce [stát. instituce] ze dne [datum] má soud za zjištěné, že žalobce byl zaměstnán u [stát. instituce] v období od [datum] do [datum], jeho průměrný čistý měsíční výdělek činil 8 881 Kč.

9. Ze zprávy zaměstnavatele žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že zaměstnávání osob v rámci veřejně prospěšných prací vždy závisí na splnění podmínek daných Úřadem práce, s ohledem na to nelze konkrétně říci, zda by žalobce byl dále u [stát. instituce] zaměstnán či nikoliv.

10. Z lékařské zprávy Psychiatrické nemocnice [obec], podepsané lékařem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ze dne [datum] má soudu za zjištěné, že žalobce chodí do ambulance pravidelně, pravidelně se podrobuje ochrannému léčení ambulantnímu, bez náznaku recidivy. Již pět let je sociálně adaptován na dospělou partnerku. Řízení v jeho trestní věci bylo ukončeno, během této doby žalobce úspěšně abstinoval. [ulice] se o matku, s péčí mu pomáhá přítelkyně, při tom chodí do práce. Tíživá sociální situaci, kdy se léčí a stará se o nemohoucí matku, byla pro žalobce finančně destruktivní. Žalobce z toho vyšel se středně depresivní symptomatikou s nutností farmakoterapie.

11. Ze zprávy [anonymizována tři slova] ze dne [datum] bylo zjištěno, že po dobu umístnění žalobce ve [stát. instituce] není evidován případ, kdy by žalobce oznámil příslušníkům či dalším zaměstnancům vazební věznice informaci, týkající se možné šikany ze stran ostatních vězňů či ataků ze strany zaměstnanců a příslušníků vězeňské služby [stát. instituce]. Žalobce byl v péči psychiatra vazební věznice pana [příjmení] [jméno] [příjmení].

12. Soud v řízení vyslechl svědkyni [jméno] [příjmení], která je dlouhodobou partnerkou žalobce. Svědkyně vypověděla, že s žalobcem žije v partnerském vztahu, vedou společnou domácnost, starají se o jeho maminku, která je nemocná Zdravotní stav žalobce před jeho umístněním do vazby byl dobrý, jezdil do [obec] k [anonymizováno] [příjmení], užíval léky, měl lepší psychickou stránku než teď, teď má strach, bojí se někam chodit, ze snů se probouzí zpocený, má vysoký krevní tlak, užívá léky. V domě, kde bydlí, na ně sousedi koukají skrz prsty, dříve je zdravili, bavili se s nimi, teď je nikdo nepozdraví. Po návratu z vazby se změnila psychika žalobce, je více nervózní, třese se. Ve vazbě se bál, že neuvidí matku, bál se říci, za co je ve vazbě, spoluvězni po něm chtěli, aby uklízel, aby jim dělal sluhu, to ví od žalobce. Dříve bral jednu tabletu [anonymizováno], teď bere dvě. Po propuštění z vazby se bál chodit ven, říkal, že má strach z lidí, i z policie, že na něj byli zlí, nepříjemní.

13. Svědkyně [jméno] [příjmení], sestra žalobce, vypověděla, že již před umístěním do vazby byl žalobce nervózní, měl deprese, chodil k psychiatrovi. Týden po propuštění z vazby byla žalobce navštívit, byl roztěkaný, nervózní, bojácný, klepaly se mu ruce, klopil oči, když mluvil, měl ze všeho strach, měl obavy, bál se o zaměstnání, měl starost o maminku. Sousedi na ně koukali špatně, když se prošli po chodbě. Žalobce svědkyni říkal, že se bál, aby ho ve vězení někdo neznásilnil. Dále říkal, že po tom, co se to stalo, se na něj v práci blbě koukali, nemluvili s ním. Po návratu z vazby žalobce dojížděl do [obec] k psychiatrovi, bere léky, má deprese, má strach. V době prvního odsouzení žalobce svědkyně se žalobcem a matkou nebydlela, ale jezdila za nimi, sousedé na žalobce nereagovali dobře, nebylo to příjemné.

14. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že v [obec] se léčil dlouhou dobu, začalo to prvním odsouzením před 25 lety, léčil se na [anonymizováno], potom se přidaly i deprese. [anonymizováno] léčba již byla ukončena. Již 6 a půl roku žije s přítelkyní, na deprese užívá [anonymizováno], užívání mu bylo navýšeno. Ve vazbě s léčbou pokračoval. Žalobce připustil, že před umístěním do vazby měl deprese, měl starost v práci, starosti o matku, cítil se nervózní, že na to nestačí, měl bolesti hlavy, trpěl nechutenstvím. Ve vazbě na něj vyvíjeli tlak jak vězni, tak zaměstnanci věznice, kteří byli arogantní, pociťoval z jejich strany štítivost. Prohlídky osobních věci byly takové, že by si to nedovolilo ani gestapo. Na chování příslušníků vězeňské služby si nikde nestěžoval. Na cele byli nejdříve dva, potom tam přibyl třetí, byl to [příjmení], hodně na něj vyvíjel tlak, např. když hráli karty, tak ho bouchal, říkal, že ho bude hulit, hodil po něm hadr. Po návratu z vazby byl na tom špatně, měl 65 kg, volal lékaři do [obec], řešil zaměstnání. Teď má strach, nemá rád lidi, má problémy se zaměstnáním. Kvůli tomu, že byl ve vazbě, ztratil zaměstnání, nemohl splácet své závazky, přítelkyně za něj exekuce zaplatila. Ve vazbě měl obavy o vztah s přítelkyní, jestli to vydrží. Po návratu z vazby na tom byla jeho matka tak špatně, že vyžadovala stálou péči.

15. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], psychiatra žalobce z psychiatrické léčebny v [obec] má soud za zjištěné, že žalobce již není rok a půl až dva v jeho péči. V péči měl žalobce 4 – 5 let, léčil se ambulantně. Měl nařízenou ochrannou léčbu soudem. Souběžně u něj probíhala i léčba sexuologická a ochranná léčba toxikologická, ta byla dobrovolná. Psychický stav žalobce byl kolísavý. Měl strach o matku, o kterou se staral, bylo toho na něj moc, byl mu předepsán lék [anonymizováno]. Po propuštění z vazby žalobce chodil k lékaři na kontrolu jednou za 2 – 3 měsíce, jeho psychický stav vyžadoval léčbu antidepresivy, žalobce mu popisoval sociální tíži, nespavost, podrážděnost, impulzivitu. Sám si léčbu vyžádal. Než byl žalobce vzat do vazby, tolik se u něj psychická stránka neřešila. U žalobce byla klasifikována střední deprese, byl schopný sebepéče, sebefungování, farmakologická intervence u něj byla nutná. Deprese u žalobce byla v souvislosti se situačními důvody, způsobených soudem a vazbou. U žalobce docházelo ke střídání nálad, nemohl nic dělat, na nic se soustředit, trpěl nespavostí, úzkostmi.

16. Soud v řízení vyslechl svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], psychiatra vazební věznice, který uvedl, že ve vazební věznici pracoval necelé tři roky, na žalobce si nevzpomíná. Pokud by měl podezření, že ve věznici byl spáchán trestný čin, oznámil by tuto skutečnost [anonymizována tři slova] sborů a nebo [anonymizováno]. Stížnosti osob umístěných ve věznici by jinak zaznamenal do zdravotnické dokumentace a postoupil ji nadřízené vedoucí nebo řediteli.

17. V řízení nebyla mezi účastníky sporná délka vazby, délka trestního řízení a i vyplacení částky 234 800 Kč žalovanou žalobci.

18. Z provedených důkazů dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním. Po dobu 2 let, 7 měsíců a 14 dnů bylo proti žalobci vedeno trestní stíhání pro pokračující zločin loupeže a zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí, v jehož průběhu byl žalobce stíhán vazebně (ve vazbě setrval po dobu 246 dnů), žalovaný byl původně uznán vinným ze spáchání ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1,2 písm. d) trestního zákoníku a pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku, posléze přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákona, nicméně trestní stíhání se ve svém výsledku ukázalo být lichým, neboť žalobce byl obžaloby zproštěn. Řízení probíhalo třikrát před soudem prvého stupně a třikrát před odvolacím soudem. V době před trestním stíháním žalobce navštěvoval z důvodu nařízené ochranné léčby [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], měl deprese. Žalobce pečoval o svoji matku, měl družku [jméno] [příjmení]. Žalobce byl zaměstnán u [stát. instituce] na dobu určitou. Po návratu z vazby pečoval společně se svojí družkou o matku, došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu.

19. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

20. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona (obec) národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Podle § 2 OdpŠk zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

22. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

23. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

24. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

25. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem (dále jen o.z.).

27. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

28. Žalobce splnil podmínku pro uplatnění soudního nároku předvídanou v ust. § 14 OdpŠ, neboť u žalované předběžně uplatnil dne [datum] nárok na náhradu škody ve výši 498 350 Kč. Žalovaná dne [datum] na nárok žalobce uhradila na účet právního zástupce žalobce částku 234 800 Kč. Na nemajetkovou újmu za trestní stíhání žalobkyně přiznala žalobci částku 38 000 Kč a na nemajetkovou újmu za výkon vazby částku 196 800 Kč.

29. Žalobce se podanou žalobou domáhá zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení ve výši 33 500 Kč.

30. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

31. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

32. Pokud jde o kritérium dle § 31a odst. 3 písm. b) a d) OdpŠk. Konkrétně tedy kritérium složitosti řízení a postupu orgánů veřejné moci během řízení. Z obsahu řízení se podává, že trestní řízení probíhalo od [datum] do [datum]. Řízení bylo dle soudu složitým po stránce skutkové, neboť předmětem trestního řízení byly dva skutky pokračující zločin loupeže a týrání osoby žijící ve společném obydlí. Probíhalo přípravné řízení, řízení u soudu prvého stupně, a to třikrát, a řízení před odvolacím soudem, rovněž třikrát bylo rozhodováno o vazebním stíhání, rovněž byly provedeny výslechy řady svědků, vyhotoven znalecký posudek a k tomu probíhal výslech znalce a svědků. S ohledem na složitost předmětu řízení pak soud uzavírá, že jak policejní orgány, tak soudy I. instance i II. instance činily úkony v přiměřených lhůtách.

33. Pokud jde o kritérium dle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk, pak soud v rámci trestního řízení žalobce využíval dostupných řádných opravných prostředků, přičemž jak již bylo mnohokrát v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu vyjádřeno, účastníku řízení sice nelze odepřít právo podávat proti rozhodnutím soudu řádné i mimořádné opravné prostředky, na druhé straně nelze klást k tíži státu, že řízení o těchto opravných prostředcích celkovou dobu řízení nutně prodlouží. Tedy ani toto kritérium nesvědčí pro závěr o tom, že celková délka řízení byla nepřiměřená.

34. Pokud jde o poslední kritérium významu předmětu řízení podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk, pak lze obecně dospět k závěru, že i Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení typově řadí mezi řízení, kterým se přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (viz. nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. [ústavní nález] publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než jiná řízení. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaného řízení. Nicméně vzhledem k výše popsaným kritériím, tedy složitosti věci, významu řízení pro účastníka, chování účastníka, postupu orgánů veřejné moci uzavřel, že délka řízení přesahující 2 roky, 7 měsíců a 14 dnů před policejním orgánem následně vedená na dvou stupních soudní soustavy je přiměřená, neboť má za to, že odpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a délka řízení netkví v příčinách vycházejících z působení orgánů veřejné moci v trestním řízení. Soud neshledal existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, proto nárok na finanční zadostiučinění za tuto nemajetkovou újmu v části 33 350 Kč zamítl.

35. Žalobce se dále žalobou domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 96 000 Kč s tím, že trestní stíhání negativně zasáhlo do jeho osobního života, a to konkrétně tím způsobem, že nemohl pečovat o svoji nemocnou matku, měl obavu o vztah s přítelkyní, ztratil zaměstnání, v důsledku čehož, nemohl platit exekuce, dále došlo ke ztrátě lidské důstojnosti žalobce a v důsledku šikany a ataků ze strany ostatních spoluvězňů a příslušníků vězeňské služby se zhoršil se i jeho zdravotní stav.

36. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného. Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (viz. nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

37. Na základě provedeného dokazování však nemá soud za prokázané, že by trestní stíhání významně zasáhlo do vztahu žalobce a jeho družky, družka žalobce neopustila, jejich vztah se nerozpadl. [příjmení] o matku žalobce zajišťovala družka žalobce. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce přímo v důsledku trestního stíhání ztratil zaměstnání, neboť jak vyplývá z vyjádření zaměstnavatele žalobce, zaměstnávání osob v rámci veřejně prospěšných prací vždy závisí na splnění podmínek daných Úřadem práce a nelze tedy s jistotou říci, zda by žalobce byl dále u statutárního města Kladna zaměstnán, kdyby vůči němu trestní stíhání nebylo vedeno. V řízení nebylo rovněž prokázáno, že by žalobce byl šikanován či atakován ze strany ostatních spoluvězňů a příslušníků vězeňské služby. Ze zprávy [anonymizováno] služby [anonymizována dvě slova], že po dobu umístnění žalobce ve [stát. instituce] není evidován případ, kdy by žalobce oznámil příslušníkům či dalším zaměstnancům vazební věznice informaci, týkající se možné šikany ze stran ostatních vězňů či ataků ze strany zaměstnanců a příslušníků vězeňské služby vazební věznice. Tvrzení žalobce nebyla podpořena ani výpovědí psychiatra vazební věznice [anonymizováno] [příjmení], který uvedl, že stížnosti osob umístěných ve věznici by zaznamenal do zdravotnické dokumentace a postoupil ji nadřízené vedoucí nebo řediteli. Jde-li o žalobcem ztracenou důvěru u sousedů, pracovníků, pečovatelů záchranné služby, k tomu je nutno uvést, že žalobce byl již v minulosti pravomocně odsouzen pro trestný čin pohlavního zneužívání nezletilé dívky a byl ve výkonu trestu odnětí svobody, současně mu bylo nařízeno ochranné léčení, o tomto odsouzení věděli sousedé žalobce, což bylo potvrzeno výpovědí sestry žalobce, nelze tak jednoznačně dospět k závěru, že by se pověst žalobce mohla zhoršit právě a jedině uvedeným trestním stíháním. Pokud jde o dopady trestního stíhání do sféry žalobce, provedenými důkazy byly prokázány obecné dopady spojené většinou s každým trestním stíháním, tj. pocit nejistoty, stres, obavy z odsouzení, poruchy spánku, ztráta zájmu o dosavadní aktivity. Dále bylo prokázáno, že žalobce, že žalobce již před trestním řízením trpěl depresemi, měl existenční obavy, užíval antidepresiva [anonymizováno], po návratu z vazby mu bylo užívání antidepresiv navýšeno o jednu tabletu. S ohledem na provedené dokazování dospěl soud k závěru, že u žalobce došlo v souvislosti s vazbou k zhoršení zdravotního stavu, nicméně ne v takovém rozsahu, aby bylo odškodněno vyšší částkou než, která mu byla vyplacena žalovanou tj. nad částku 38 000 Kč. Soud proto nárok žalobce co do zbytku požadavku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 58 000 Kč jako nedůvodnou zamítl.

38. Dále se žalobce po žalované domáhal uhrazení částky 369 000 Kč za vykonanou vazbu od [datum] do [datum]

39. Podle ustanovení § 9 odst. 1 OdpŠk, právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu, má právo na náhradu za vazbu.

40. Pro vznik nároku podle tohoto ustanovení je podstatné, zda byla na poškozeném vazba vykonána, zda mu v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda, přičemž rozhodujícím kritériem je pozdější výsledek trestního řízení. Základní podmínkou pro vznik práva na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě je takový výsledek trestního řízení, při němž nedochází k odsouzení dotyčné osoby, resp. k pravomocnému vyslovení jeho viny za skutek (v souvislosti s nímž byl vzat do vazby). Této situaci odpovídá zastavení trestního stíhání, zproštění obžaloby či postoupení věci jinému orgánu.

41. V řízení bylo prokázáno a nebylo to mezi účastníky sporným, že je zde odpovědnostní titul na straně státu, když na žalobci byla vykonána vazba, přičemž byl následně obžaloby zproštěn. Žalovaná na tuto náhradu již částečně plnila a poskytl žalobci částku 196 800 Kč, tj. 800 Kč za každý den vazby. Žalobce požadoval 1 500 Kč za každý den vazby, tj. 369 000 Kč.

42. Dle ustálené judikatury (viz rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka]) je při úvaze o formě a výši odškodnění v případě nezákonného omezení osobní svobody třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozené osoby. Samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí, a v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje.

43. Žalobce byl ve vazbě od [datum] do [datum], tj. po dobu 246 dnů. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro zločin loupeže a zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí. Pokud jde o dopady do sféry žalobce, z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce již byl trestně stíhán a nejednalo se o jeho první pobyt v zařízení pro výkon vazby či výkon trestu odnětí svobody. Dopady do pracovní sféry nebyly žalobcem s ohledem na vyjádření zaměstnavatele prokázány, soud pak z provedených důkazů nevzal za prokázané, že by vazba měla mít negativní dopad na rodinný život či rodinné vztahy žalobce. V této souvislosti nelze přehlédnout, že to byla právě matka žalobce, kdo žalobce označil za osobu, dopouštějící se týrání, v důsledku jejíhož přičinění by trestní stíhání nebylo vůbec vedeno a žalobce by nebyl vzat do vazby. Za této situace lze stěží konstatovat, že by vzetí žalobce do vazby mělo nějak přispět k narušení rodinných vztahů. Šikana žalobce ze strany ostatních vězňů či pracovníků vězeňské služby nebyla v řízení prokázána, zhoršení psychického stavu žalobce prokázáno bylo. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že výkon vazby mohl způsobit na straně žalobce nemajetkovou újmu spíše nižší intenzity. Pokud pak jde o náhradu takto vzniklé újmy, soud neshledal žádného důvodu, aby tato byla kompenzována částkou na horní hranici judikaturou stanoveného rozpětí, když takováto kompenzace je přiznávána v případech skutečně závažných a těžko odčinitelných zásahů do osobnostní sféry, pracovních, společenských vztahů apod., k čemuž na straně žalobce nedošlo. Kauza žalobce nebyla nikde medializována. Žalovanou již vyplacenou kompenzaci ve výši 196 800 Kč považuje soud s ohledem na prokázané skutečnosti za dostačující. Veden popsanou úvahou tak soud žalobu co do zbytku požadavku na náhradu nemajetkové újmy z titulu vykonané vazby, tj. částky 172 200 Kč jako nedůvodnou zamítl.

44. Ve výroku II. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení, kdy ke dni rozhodnutí soudu byla předmětem řízení částka 263 550 Kč, a v plném rozsahu této částky soud žalobu zamítl. Žalovaná by měla dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Rozsah předmětu řízení se v průběhu řízení postupně vyvíjel, soud shledal, že tím jsou dány mimořádné okolnosti, pro které bylo na místě náhradu nákladů řízení žalované straně nepřiznat.