126 Co 89/2023

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a Mgr. Daniely Jandové ve věci nezletilé: [osobní údaje nezletilé] zastoupená kolizním opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] dítěte rodičů: [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], Slovenská republika o zvýšení výživného, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 5. 2023, č. j. 15 Nc 14/2023-91 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že dlužné výživné za období od 1. 1. 2023 do 31. 8. 2023 činí 210 €; jinak se v tomto výroku a ve výrocích I. a IV. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozhodl v záhlaví citovaným rozsudkem tak, že se zvyšuje výživné, které je otec povinen platit na nezletilou, z částky 150 € měsíčně na částku 210 € měsíčně vždy do 15. dne v měsíci k rukám matky počínaje dnem 1. 1. 2023 (výrok I.), dluh na výživném za dobu od 1. 1. 2023 do 31. 5. 2023 ve výši 300 € je otec povinen zaplatit ve splátkách po 30 € měsíčně spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku (výrok II.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a tím se mění rozsudek Okresného súdu Liptovský Mikuláš ze dne 28. 3. 2019, č. j. 1 P /93/2018-168, ve spojení s rozsudkem Krajského súdu v Žilině ze dne 21. 11. 2019, č. j. 9CoP/59/2019-346 (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že nezletilá byla v roce 2015 svěřena do péče matky. Naposledy o výživném bylo rozhodováno slovenskými soudy v roce 2019. Výživné stanovené otci bylo zvýšeno na 150 € měsíčně počínaje dnem 30. 5. 2018. Tehdy matka s nezletilou již žila v České republice, kde pracovala s příjmem 25 000 Kč čistého měsíčně, otec vydělával cca 700 € čistého měsíčně. Nyní se matka domáhá zvýšení výživného na 5 500 Kč měsíčně od 1. 1. 2023. Otec s návrhem nesouhlasil, kolizní opatrovník nezletilé návrh podpořil. Nezletilá dochází do 8. třídy základní školy, stravuje se doma. Dlouhodobě se věnuje tanci, je členkou soutěžního týmu [anonymizována dvě slova] s kurzovným a poplatkem klubu ve výši 3 650 Kč pololetně, součástí jsou zimní a letní soustředění, každé s náklady 3 500 Kč a tábor za 6 900 Kč. Dále se platí startovné na soutěžích a s tím související výdaje. Provedení plateb bylo prokázáno potvrzeními klubu. Nezletilá trpí akné, pravidelně dochází na dermatologii. Užívá léčebné ampulky, které se hradí 1 050 Kč měsíčně. Dále matka kupuje speciální kosmetické přípravky (prokázáno pokladními doklady). Nezletilé byla doporučena rovnátka za 120 000 Kč. Levnější varianta by byla možná v případě vytržení 4 zubů. Matka s nezletilou žije v bytě s nájemným 13 900 Kč měsíčně včetně poplatků (prokázáno e-mailem pronajímatele a evidenční listem SVJ). Další náklady na bydlení platí ve výši 1 700 Kč měsíčně. Matka pracuje v pracovním poměru jako [povolání] s příjmem cca 34 000 Kč měsíčně čistého (období 9/ 2022 - 2/ 2023). Dále má brigádu na benzince, kde si vydělá cca 2 000 Kč měsíčně. Léčí se na onkologii. Další vyživovací povinnost nemá. Platí veškeré náklady na nezletilou a dává jí kapesné 500 Kč týdně. Otec pracuje jako údržbář v pekárnách, jeho výdělek v období 9/ 2022 - 2/ 2023 dosahoval v průměru 1 261 € čistého měsíčně. Hradí měsíční poplatky do bytového družstva 86,55 €, zálohy na elektřinu 25 €, zálohy na plyn 4 €, koncesionářské poplatky 4,64 €, kabelovou televizi 4 €, internet 10 €, telefon 18 €, hypotéku 73 € a úvěr 93 €. Ročně zaplatí na pojištění bytu 46,55 €, pojištění automobilu 65 €, životní pojištění 143,55 €, důchodové připojištění 750 €, daň z nemovitosti 8,74 € a místní poplatek za svoz odpadu 19,96 €. Otec nemá další vyživovací povinnost, výživné platí řádně a včas. Nad jeho rámec zasílá nezletilé na její účet kapesné 100 € měsíčně a 20 € jako spoření. Dále jí platí stavební spoření 100 € měsíčně, zůstatek v březnu 2023 činil 4 444,82 €. Otec je s dcerou v telefonickém kontaktu, osobně se vidí o prázdninách, když je nezletilá na Slovensku.

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil za použití § 913 odst. 1 a 2, § 914, § 915 odst. 1 a § 922 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) tak, že návrh na zvýšení výživného je důvodný, neboť od posledního rozhodování soudu uplynuly 4 roky. Během této doby se zvýšily potřeby nezletilé, která navštěvuje druhý stupeň základní škol, aktivně se věnuji tanci a v souvislosti se zdravotním stavem nezletilé jsou zvýšené výdaje. Změna poměrů nastala také u obou rodičů, jejichž příjmy vzrostly. Otci nelze upřít, že nezletilé vytváří úspory, avšak aktuální potřeby nezletilé mají přednost před spořením. Zvýšením výživného otci o 60 € měsíčně mu vznikl dluh za 5 měsíců ve výši 300 €, který mu bylo umožněno splnit ve splátkách.

4. Proti tomuto rozsudku podal otec odvolání, které odůvodnil tím, že měsíčně platí výživné 150 €, kapesné 100 €, stavební spoření 100 € a další spoření 20 €, tj. 370 € celkem. Je ochotný zaplatit rovnátka pro nezletilou, pokud výživné zůstane v původní výši. Matka nedokáže hospodařit s penězi. Pokud matka uváděla, že dceři kupuje kosmetiku a drogerii, tak z výpisu z účtu nezletilé je zřejmé, že drogerii a potraviny si kupuje sama. K důkazu nebylo provedeno daňové přiznání matky a nebyly předloženy důkazy k nájmu bytu, soud prvního stupně vycházel jen z tvrzení matky. Jeho příjem je vyšší proto, že pracuje přesčas, jinak by vydělal cca 900 € měsíčně. Matka se s ohledem na svá dvě zaměstnání věnuje nezletilé nedostatečně. Pokud by nezletilá byla svěřena do jeho péče, pracoval by jen stanovenou pracovní dobu a volný čas by věnoval dceři. Proto navrhl svěření nezletilé do své péče, resp. provedení pohovoru s nezletilou kolizním opatrovníkem, ať se sama vyjádří. Ve věci výživného otec navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že zamítne návrh matky na zvýšení výživného.

5. Matka k podanému odvolání uvedla, že dostatečně prokázala nárůst nákladů na potřeby nezletilé. Otec se nijak nepodílí na výchově nezletilé. Vztahy rodičů jsou narušené, komunikace s otcem není možná. Ke svým poměrům uvedla, že na Slovensku vlastní třípokojový byt, který zrekonstruovala. V České republice má pronajatý dvoupokojový byt a zahradu, kde tráví s dcerou volný čas. Rovněž vlastní 17 let starý osobní automobil. Dále popisovala vztah otce a nezletilé, způsob trávení jejího volného času a zájmové aktivity. Také se vyjádřila k otcově návrhu na změnu péče. Navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil.

6. Kolizní opatrovník nezletilé navrhl napadený rozsudek potvrdit.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“)) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 a podle § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání otce není důvodné.

8. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť nezletilá a její rodiče jsou státními občany Slovenské republiky (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 200/2009). Ve věcech s cizím prvkem se užije zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“), avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Soud prvního stupně se správně zabýval otázkou mezinárodní soudní příslušnosti a rozhodného práva a dospěl ke správným závěrům, že ve věci je dána pravomoc českých soudů, které věc posoudí podle českého práva (viz body [číslo] až 47. odůvodněnínapadeného rozsudku).

9. Odvolací soud vyšel ze soudem prvního stupně správně a úplně zjištěného skutkového stavu, jak je zřejmé z obsahu soudního spisu a shrnuto v bodě [číslo] odůvodněnítohoto rozsudku shora, přičemž lze též odkázat na body č. 4 až 43. odůvodněnínapadeného rozsudku. Dále bylo doplněno dokazování podle § 213a odst. 1 o. s. ř. a § 28 odst. 1 z. ř. s. s ohledem na odvolací námitky a časový odstup od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně.

10. Z potvrzení o výdělcích matky od [právnická osoba] odvolací soud zjistil, že v období 3 - 7/ 2023 vydělávala v průměru 38 700 Kč čistého měsíčně.

11. Z výpisu účtu nezletilé za období od 12. 7. 2021 do 29. 6. 2023 odvolací soud zjistil, že otec ji zasílá 50 € a 20 € měsíčně. Částka 20 € je ukládána na spoření. Z účtu jsou prováděny běžné transakce platební kartou (drogerie, potraviny, oblečení atp.).

12. Z výpisu stavebního spoření odvolací soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2022 zůstatek činil 3 859,04 €. V roce 2022 bylo otcem ukládáno 100 € měsíčně, avšak v lednu 250 € a v říjnu 300 €.

13. Skutkový stav po tomto doplnění dokazování nedoznal významných změn a odvolací soud dospěl nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně k závěru, že během uplynulých dvou let otec pravidelně ukládá na stavební spoření nezletilé 100 € měsíčně. Posílá jí každý měsíc kapesné 50 € měsíčně a nikoliv 100 €, jak uvedl otec ve svém odvolání. Dále dceři spoří každý měsíc ještě 20 €. Nezletilá si z kapesné kupuje většinou potraviny, oblečení a drogistické zboží v ceně desítek až stovek Kč. Matčiny příjmy mírně vzrostly.

14. Otec se k jednání odvolacího soudu nedostavil, svou neúčast omluvil a nepožádal o jeho odročení z důležitého důvodu, ačkoliv byl předvolán řádně a včas. Proto odvolací soud jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

15. Ve vztahu k výdělkům otce odvolací soud vystačil s jejich výší zjištěnou soudem prvního stupně, neboť otec na výzvu odvolacího soudu nepředložil potvrzení zaměstnavatele za další období. Dále odvolací soud vyšel z tvrzení matky v souladu s § 132 in fine o. s. ř., že otec od června 2023 platí na výživném 210 € měsíčně a zároveň splácí dlužné výživné po 30 € měsíčně.

16. Pro nadbytečnost odvolací soud neprovedl důkaz listinami předloženými matkou (výpis z katastru nemovitostí Slovenské republiky, vysvědčení nezletilé, fotografie nezletilé ze zájmové činnosti), neboť poměry matky a nezletilé byly zjištěny v potřebném rozsahu a prospěch nezletilé plnící povinnou základní školní docházku není pro rozhodnutí ve věci významný (srov. § 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř., § 21 z. ř. s.). Matka pracuje v pracovním poměru a její výdělky byly spolehlivě prokázány potvrzením zaměstnavatele, proto není důvodu vyžadovat její daňové přiznání, k jehož podání není ani povinna (srov. § 38g odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů). Náklady matky na domácnost a potřeby nezletilé byly prokázány listinami (viz § 125 a § 129 odst. 1 o. s. ř.) a výslechem matky jako účastníka řízení (viz § 125, § 131 odst. 1 a 2 o. s. ř., § 22 z. ř. s.) dostatečným a věrohodným způsobem.

17. Soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení odkazovaná shora v bodě č. 3 odůvodněnía pro úplnost odvolací soud uvádí následující ustanovení, která soud prvního stupně podle obsahu odůvodněnínapadeného rozsudku použil.

18. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

19. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

20. Podle § 917 o. z. rozhoduje-li soud o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor, nevylučují-li to okolnosti zvláštního případu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte. O správě takto poskytnutých částek platí obecná pravidla o jmění dítěte.

21. Podle § 919 o. z. nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti.

22. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

23. Podle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

24. Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 1973, sp. zn. 12 Co 140/73, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 27/1974, pro posouzení předpokladů ke změně pravomocného rozsudku o výživném (§ 99 odst. 1 zák. o rod., nyní § 923 odst. 1 o. z.) musí být doložen závěr, že došlo ke změně poměrů a že v důsledku toho je třeba změnit i výši výživného. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky ze dne 30. 6. 1966, sp. zn. 5 Cz 67/66, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 3/1967, při posuzování změněných poměrů je nutno přihlížet ke všem okolnostem, které by mohly odůvodnit změnu výživného. Důvodem ke změně vyživovací povinnosti rodičů je jen taková změna okolností, za nichž bylo dosud výživné určeno, jež se výraznějším způsobem projeví v poměrech účastníků.

25. Citovaná judikatura je použitelná i v poměrech o. z. a § 475 odst. 1 z. ř. s., podle kterého změní-li se poměry, může soud změnit (…) rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě. Podle citovaného ustanovení je tedy zapotřebí, aby nastala, resp. byla zjištěna změna poměrů, které ovlivňují kritéria rozhodná pro stanovení výše výživného, a v kladném případě zároveň posoudit, zda taková změna poměrů odůvodňuje také změnu dosavadního soudního rozhodnutí a od jakého okamžiku.

26. Základními hledisky pro určení výše výživného nesporně jsou odůvodněné potřeby dítěte, jeho majetkové poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče. Platí i pravidlo, že životní úroveň rodičů a dětí má být v zásadě stejná (viz nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 650/15). Ostatně tak stanoví § 913 odst. 1, § 915 odst. 1 a 2 o. z. Pokud má být životní úroveň dítěte shodná s životní úrovní rodičů, měl by ji soud při určování výše výživného pro nezletilé děti, z úřední povinnosti komplexně zjišťovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 1356/16).

27. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že na straně nezletilé a jejích rodičů došlo od poslední úpravy výživného k takové změně poměrů, která odůvodňuje zvýšení výživného stanoveného otci (§ 923 odst. 1 o. z.), a považuje právní posouzení věci, jak je provedl soud prvního stupně, za zcela správné, přičemž lze též plně odkázat na bod č. 53 odůvodněnínapadeného rozsudku.

28. Rovněž soud prvního stupně správně rozhodl o zvýšení výživného od 1. 1. 2023, neboť nebyly splněny podmínky pro přiznání výživného zpětně podle § 922 odst. 1 o. z. Sice od poslední úpravy výživného uplynulo 4,5 roku a změna poměrů nastala dříve než 1. 1. 2023, avšak do té doby byly veškeré odůvodněné potřeby nezletilé uspokojeny a otec se významným způsobem podílel na plnění své vyživovací povinnosti nad rámec placení výživného (spoření, kapesné). V souladu s § 155 odst. 2 písm. b) o. s. ř. bylo výživné stanoveno v €.

29. K nedůvodnosti dalších odvolacích námitek lze uvést následující. Je nerozhodné, že součástí otcovy mzdy jsou také přesčasy. Jedná se o majetkový prospěch, který otec získal a má tak vliv na jeho životní úroveň, na níž se má nezletilé dítě právo podílet (§ 915 odst. 1 o. z.). Výživné je paušální částka, která slouží k úhradě veškerých odůvodněných potřeb dítěte, a vzhledem k tomu má být také stanovena jeho výše. Proto nelze zohlednit otcův návrh, že zaplatí dceři rovnátka, pokud výživné bude ponecháno v dosavadní výši. Také je zcela na rodičích, zda budou svým dětem dávat kapesné, v jaké výši a zda určí také jeho účel. Vzhledem k věku nezletilé nelze kapesné považovat za výživné s místem plnění k jejím rukám. Obdobně tomu je u tvorby úspor pro nezletilou. Otcovy poměry nedosahují takové úrovně, aby ve smyslu § 917 o. z. odůvodňovaly spořící složku výživného, které mu bylo stanoveno. Stejně tak samotná výše výživného a rozsah odůvodněných potřeb nezletilé, jak byl popsán shora, neskýtá prostor pro spoření jako součást výživného. Rodiče mohou vytvářet dceři úspory mimo svou vyživovací povinnost v rámci své rodičovské odpovědnosti, kterou vykonávají společně a ve vzájemné shodě, a jejíž součástí je také správa jmění nezletilého dítěte (srov. § 858, § 865 odst. 1, § 876 odst. 1, § 896 odst. 1 a 3, § 897, § 917 in fine o. z.).

30. Zvýšením výživného otci o 60 € měsíčně s účinností od 1. 1. 2023 mu vznikl na výživném dluh ve výši 210 €, a to za období od tohoto data do konce měsíce, za který se výživné stalo již splatné, neboť pro soud je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Otec měl za toto období od 1. 1. 2023 do 31. 8. 2023 zaplatit na výživném 1 680 € (8 měsíců x 210 €) a zaplatil 1 470 € ( (5 měsíců x 150 €) + (3 měsíce x 210 €) + 3 x 30 €). O plnění dluhu ve splátkách bylo soudem prvního stupně rozhodnuto správně v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. a § 1931 o. z.) vzhledem k výši příjmů otce, výši dluhu a nutnosti splacení dluhu v přiměřené době.

31. Soud prvního stupně za této situace správně v souladu s § 475 odst. 1 z. ř. s. změnil dosavadní rozhodnutí o výživném (výrok IV. a bod č. 56 odůvodněnínapadeného rozsudku). Obecně platí, stát vykonává svou moc pouze na svém území a nezasahuje tím do výkonu státní moci jiného státu. V přezkoumávané věci je však bez významu, že se jedná o cizozemské rozhodnutí. To pochází z členského státu Evropské unie, která je podle Rozhodnutí Rady ze dne 30. listopadu 2009, č. 2009 /941/ (dále jen„ Rozhodnutí) vázána Haagským protokolem ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Haagský protokol“) a daná oblast je upravena rovněž Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení“). Posledně uvedený právní předpis zavádí tzv. volný pohyb exekučním titulů bez nutnosti zvláštního řízení o uznání (čl. 17 odst. 1, resp. čl. 23 odst. 1 Nařízení). Je činěn jen rozdíl mezi exekučními tituly podle toho, zda pochází z členského státu, který je vázán Haagským protokolem a který nikoliv. K Haagskému protokolu přistoupila Evropská unie jako celek, proto jsou jím vázány všechny členské státy včetně Irské republiky, s výjimkou Dánského království a mimo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, které již není členským státem (srov. body č. 10 až 12. úvodních ustanovení Rozhodnutí). V případě exekučního titulu vydaného v členském státě nevázaným Haagským protokolem lze vést fakultativní řízení o uznání a povinně je vedeno řízení o prohlášení vykonatelnosti (čl. 23 odst. 2 a čl. 26 Nařízení). V případě exekučního titulu vydaného v členském státě vázaným Haagským protokolem se nevede žádné zvláštní řízení o uznání a prohlášení vykonatelnosti, přičemž odpůrce může navrhnout přezkum exekučního titulu (čl. 17 odst. 1 a 2, čl. 19 Nařízení). V přezkoumávané věci je exekučním titulem soudní rozhodnutí Slovenské republiky, jež je členským státem Evropské unie vázáným Haagským protokolem. Významná je rovněž úprava mezinárodní soudní příslušnosti v čl. 3 Nařízení. Mezi jednotlivými hraničními určovateli neexistuje hierarchický pořádek, nýbrž alternativní, a závisí tak pouze na volbě navrhovatele, jaké sudiště si vybere, jsou-li dány podmínky pro založení pravomoci soudů více států. Uvedené ustanovení nestanoví pouze pravomoc, tj. příslušnost mezinárodní, ale i místní (viz Zavadilová, Marta. K § 47. In: PAUKNEROVÁ, Monika. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478 -368-5; rozsudek ze dne 17. 9. 2020, WV proti Landkreis Hamburg, C -540/19, ECLI:EU:C: 2020, bod 29). V přezkoumávané věci bylo poslední rozhodnutí vydáno slovenským soudem v souladu s čl. 3 písm. a) Nařízení (místo obvyklého pobytu povinného), i když nezletilá (jako oprávněná) měla obvyklý pobyt v České republiky jako má dosud. Nyní však zvolila český soud podle čl. 3 písm. b) Nařízení (místo obvyklého pobytu oprávněného), přičemž omezení příslušnosti podle čl. 8 odst. 1 Nařízení na projednávanou věc nedopadá, protože řízení nebylo zahájeno k návrhu povinného (otce). Proto z výše uvedených důvodů je v přezkoumávané věci třeba rozhodnout o změně dosavadního cizozemského rozhodnutí o výživném, aby mohl případně nastat účinek předvídaný § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. anebo v § 284 odst. 3 o. s. ř.

32. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. o výši dlužného výživného vzniklého jeho zvýšením splatného za období do dne vyhlášení tohoto rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil, ve zbývající části tohoto výroku (stanovení povinnosti otci, místo, lhůta a způsob plnění) a ve výrocích I. a IV. o zvýšení výživného a změně dosavadního rozhodnutí jej jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

33. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., neboť neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení (viz také bod č. 55 odůvodněnínapadeného rozsudku).

34. Otec v odvolacím řízení navrhl svěření nezletilé do své péče, přičemž se jedná o uplatnění nového nároku, které v odvolacím řízení není přípustné (§ 216 odst. 2 o. s. ř.). Proto se odvolací soud nemohl touto otázkou zabývat. Soud prvního stupně provedl prostřednictvím kolizního opatrovníka pohovor s nezletilou k žádosti otce a zápis o jeho průběhu mu byl doručen.