126Co 118/2022

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a Mgr. Daniely Jandové ve věci nezletilých: [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození] [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození] zastoupených kolizním opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] dětí rodičů: [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [obec a číslo] o zvýšení výživného, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 8. 2022, č. j. 42 P 363/2013-185 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že výživné pro nezletilého [jméno] [jméno] se zvyšuje na částku 5 000 Kč měsíčně a pro nezletilého [jméno] [jméno] na částku 4 500 Kč měsíčně, jinak se v tomto výroku a ve výroku II. potvrzuje.

II. Dlužné výživné za období od 1. 9. 2022 do 31. 12. 2022 pro nezletilého [jméno] [jméno] ve výši 8 000 Kč a pro nezletilého [jméno] [jméno] ve výši 6 000 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky do 30. 4. 2023.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozhodl v záhlaví citovaným rozsudkem tak, že otci se počínaje dnem 1. 9. 2022 zvyšuje výživné pro nezletilého [jméno] [jméno] z částky 2 000 Kč měsíčně na částku 4 000 Kč měsíčně a výživné pro nezletilého [jméno] [jméno] z částky 2 000 Kč měsíčně na částku 3 500 Kč měsíčně splatnými vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok I.), tím se mění rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 11. 2014, č. j. 42 P 363/2013-142 (výrok II.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že naposledy bylo o výživném rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 11. 2014, č. j. 42 P 363/2013-142, jímž bylo otci zvýšeno výživné pro každého z nezletilých na částku 2 000 Kč měsíčně od 1. 8. 2014. Tehdy matka vydělávala 25 013 Kč v průměru čistého měsíčně a otec v průměru 17 300 Kč čistého měsíčně. Oba rodiče neměli žádnou další vyživovací povinnost. Nezletilý [jméno] [jméno] chodil do 2. třídy základní školy a nezletilý [jméno] [příjmení] nastoupil do 1. třídy základní školy, jejich odůvodněné potřeby byla úměrné jejich věku. Nyní nezletilý [jméno] [příjmení] navštěvuje základní školu [anonymizováno] se školným 32 000 Kč ročně, nezletilý [jméno] [jméno] nastoupí od 1. 9. 2022 na [škola] v [obec], kde školné činí 33 800 Kč ročně. Roční kupon na dojíždění do školy matka platí pro staršího syna 6 742 Kč a pro mladšího ve výši 5 642 Kč. Každému také platí 500 Kč měsíčně paušál na mobilní telefon. Matka v období květen 2021 až duben 2022 vydělávala v průměru 60 687 Kč čistého měsíčně a dále jí bylo vypláceno ostatní peněžité plnění ve výši 2 000 Kč měsíčně. Náklady matky na bydlení činí 12 000 Kč měsíčně a k tomu splácí svým rodičům po 7 000 Kč měsíčně za rekonstrukci, která proběhla v roce 2021. Jinou vyživovací povinnost nemá. Otec pracuje jak [anonymizována dvě slova]. Podle daňového přiznání v roce 2021 příjmy 714 833 Kč, výdaje uplatněné paušálem ve výši 428 900 Kč, základ daně se proto rovnal 285 933 Kč. Má další vyživovací povinnost k nezletilé [jméno], narozené 2. 10. 2017, kdy spolu s ní a její matkou žijí ve společné domácnosti v bytě 3+1. Náklady na bydlení činí 13 800 Kč měsíčně, dále splácí hypotéku 6 000 Kč měsíčně, proto si na chod domácnosti vyplácí ze svého podnikání 30 000 Kč měsíčně. Otec dle mimosoudní dohody rodičů platí výživné pro každé z dětí 3 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2019 a uhradil polovinu nákladů na rovnátka. Se syny se stýká každý druhý víkend a 4 týdny o prázdninách. Také jim dává dárky, staršímu synovi posílá na účet kapesné 500 Kč měsíčně.

3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc za použití § 913 odst. 1 a 2, § 914 a § 923 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) tak, že k úpravě vyživovací povinnosti otce došlo naposledy před 8 lety, což představuje změnu poměrů na straně obou nezletilých, přičemž před 3 lety rodiče uzavřeli mimosoudní dohodu o zvýšení výživného. U obou chlapců došlo k nárůstu jejich odůvodněných potřeb a nákladů na jejich uspokojení s ohledem na přibývající věk a postup ve vzdělávacím systému. Ke změně poměrů došlo i na straně rodičů, kdy jejich příjmy se zvýšily, a otci přibyla další vyživovací povinnost. Tím jsou naplněny důvody pro zvýšení výživného stanoveného otci pro nezletilého [jméno] [jméno] na částku 4 000 Kč měsíčně a pro nezletilého [jméno] [jméno] na částku 3 500 Kč měsíčně. Výživné bylo zvýšeno od 1. 9. 2022, kdy matka bude mít zvýšené výdaje s úhradou školného pro obě děti a zvýšenými platbami za jejich dojíždění do školy. Otci na výživném dluh nevznikl.

4. Proti tomuto rozsudku podala matka odvolání, které odůvodnila tím, že soud prvního stupně se nezabýval rozporem mezi příjmy a výdaji otce a nedostatečně zjišťoval jeho výdělky, neboť nelze vycházet jen ze základu daně, kdy nikoliv každý daňově uznatelný výdaje nepředstavuje také výdaj související s podnikání za účelem dosažení, zajištění a udržení zisku. Dále se soud prvního stupně nijak nezabýval příjmy otcovy družky, se kterou žije v domácnosti, společně s ní hospodaří a vychovávají společnou dceru. Zvýšení výživného na částky stanovené soudem prvního stupně nepokryje ani inflaci za dobu uplynulou od posledního rozhodování soudu o výživném. Od té doby také došlo k zúžení styku na žádost otce, kdy synové u něj tráví každý druhý víkend a nikoliv ještě další dva dny v opačném týdnu, jako tomu bylo v minulosti. Od srpna 2022 děti k otci docházet nechtějí a otec je nijak k návštěvě nemotivuje. Veškerá péče o děti tak leží na matce, proto by se otec měl finančně podílet na běžné péči polovinou nákladů na stravu, ošacení, dojíždění aj. vyjma školného. Matce sice vzrostl plat, avšak proto, že dvakrát změnila zaměstnání a budovala kariéru. Není tak žádný důvod, pro který by otec měl vydělávat méně než je průměrná mzda, když oba rodiče mají shodné vzdělání. Matka velkou část svých příjmů investuje do dětí. Proto navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že zvýší výživné pro každého z nezletilých na částku 6 000 Kč měsíčně.

5. Otec se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Kolizní opatrovník navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“)) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 a podle § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání matky je částečně důvodné.

8. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

9. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť nezletilé děti a matka jsou státními občany České republiky a otec je státním občanem Slovenské republiky. Ve věcech s cizím prvkem se užije zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“), avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Otázku vyživovací povinnosti upravuje Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení o výživném“). Podle jeho čl. 15 ve spojení s Rozhodnutím Rady ze dne 30. listopadu 2009, č. 2009 /941/, se užije též Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Haagský protokol“). Při konkurenci Nařízení o výživném, resp. Haagského protokolu a mezinárodní smlouvy uzavřené mezi členskými státy má aplikační přednost toto nařízení (viz jeho čl. 69 odst. 2); Haagský protokol je použitelný pouze mezi členskými státy Evropské unie a smluvními státy. Proto je vyloučena aplikace dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou (sdělení č. 209/1993 Sb.).

10. Podle čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu.

11. Podle čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak.

12. Nezletilé děti mají obvyklý pobyt v České republice. Ve věci je tak dána mezinárodní pravomoc českých soudů, které věc posoudí podle českého (hmotného) práva (čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném, čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu) za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS).

13. Otec a kolizní opatrovník se k jednání odvolacího soudu nedostavili, svou účast omluvili, nepožádali však o odročení jednání z důležitého důvodu. Proto odvolací soud jednal v jejich nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě provedeného dokazování a obsahu spisu.

14. Odvolací soud vyšel ze soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu, jak je zřejmé z obsahu soudního spisu a shrnuto v bodě č. 2 odůvodněnítohoto rozsudku shora, přičemž lze též odkázat na body č. 1, 5. až 8. odůvodněnínapadeného rozsudku.

15. Odvolací soud zčásti zopakoval a dále doplnil dokazování podle § 213 odst. 2, 4 a § 213a odst. 1, 2 o. s. ř. a § 28 odst. 1 z. ř. s. s ohledem na odvolací námitky a časový odstup od vyhlášení napadeného rozsudku.

16. Z daňového přiznání otce k dani z příjmů za rok 2021 odvolací soud zjistil, že příjmy z podnikatelské činnosti dosáhly 714 833 Kč, výdaje byly uplatněny paušálem 60 % (tj. 428 900 Kč) pro druh činnosti specializované [anonymizováno] činnosti, tedy základ daně činil 285 933 Kč. Daň byla vypočtena ve výši 42 885 Kč. Po uplatnění slev na dani na poplatníka 27 840 Kč a školkovné 2 000 Kč a daňového zvýhodnění na dítě 15 204 Kč, vznikl otci nárok na výplatu daňového bonusu 2 159 Kč.

17. Z přehledu výpočtu pojistného na sociální pojištění otce za rok 2021 odvolací soud zjistil, že pojistné bylo vyměřeno ve výši 41 747 Kč, na zálohách bylo zaplaceno 33 710 Kč, tedy vznikl nedoplatek 8 037 Kč.

18. Z přehledu výpočtu pojistného na zdravotní pojištění otce za rok 2021 odvolací soud zjistil, že na záloh bylo zaplaceno 30 386 Kč, pojistné bylo vyměřeno ve výši 28 708 Kč a vznikl přeplatek 1 678 Kč, o jehož vrácení otec požádal.

19. Z faktur vydaných otcem za rok 2022 odvolací soud zjistil, že úhrn fakturovaných příjmů za období od 21. 1. 2022 do 20. 11. 2022 činí 875 707,08 Kč, kdy bylo vystaveno celkem 32 faktur, otec není plátce DPH. Předmětem plnění je zpravidla [anonymizováno 13 slov].

20. Z přehledu výpočtu zákonných odvodů otce jako OSVČ pro rok 2022 odvolací soud zjistil, že při otcem dosud fakturovaných příjmech činí odvod na sociální pojištění 51 130 Kč, na zdravotní pojištění 31 568 Kč a daň 4 486 Kč při uplatnění paušálních výdajů 60 % a slev na dani na poplatníka, dítě a za školkovné ve výši 2 000 Kč.

21. Z potvrzení o výdělcích družky otce odvolací soud zjistil, že v období 12/ 2021 - 11/ 2022 vydělávala v průměru 22 136 Kč čistého měsíčně a dále jí bylo vypláceno další nepeněžité plnění v průměru 740 Kč měsíčně.

22. Z potvrzení o výdělcích matky odvolací soud zjistil, že v období 6 - 11/ 2022 její průměrná čistá mzda činila 60 928 Kč měsíčně a dále jí bylo vypláceno 2 000 Kč měsíčně jako ostatní peněžité plnění 23. Skutkový stav po doplnění dokazování k poměrům rodičů s ohledem na odvolací námitky a plynutí času doznal určitých změn a odvolací soud dospěl nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně k závěru, že otec je OSVČ v oboru specializovaných návrhářských činností, není plátce DPH a výdaje uplatňuje daňovým paušálem ve výši 60 %. V roce 2021 dosáhl příjmů z podnikání 714 833 Kč, tudíž základ daně činil 285 933 Kč. Po odečtení vyměřeného sociálního a zdravotního pojištění a po zohlednění daňového bonusu činí otcův čistý příjem podle daňového přiznání cca 18 136 Kč měsíčně ( (285 933 Kč - 41 747 Kč - 28 708 Kč + 2 159 Kč): 12). V roce 2022 dosud otcův příjem z podnikání dle faktur činí 875 707,08 Kč. Při uplatnění výdajového paušálu 60 % (tj. 525 500 Kč), slev dani a daňového zvýhodnění za stejných podmínek jako v uplynulém roce daň k placení činí 4 486 Kč. Odvod na sociální pojištění dosahuje 51 130 Kč a na zdravotní pojištění se rovná 31 568 Kč. Po odečtení zákonných odvodů od základu daně je otcův pravděpodobný čistý daňový příjem za rok 2022 měsíčně nejméně 21 919 Kč ( (875 707 Kč - 525 500 Kč - 51 130 Kč - 31 568 Kč - 4 486 Kč): 12). Družka otce v uplynulých 12 měsících vydělávala v průměru cca 22 900 Kč čistého měsíčně. Matčin průměrný čistý výdělek za předešlých 6 měsíců nezaznamenal žádných změn.

24. Soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení odkazovaná shora v bodě č. 3 odůvodnění, přičemž odvolací soud jen pro úplnost cituje další relevantní ustanovení, které soud prvního stupně podle obsahu odůvodněnínapadeného rozsudku použil.

25. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

26. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

27. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

28. Podle § 919 o. z. nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti.

29. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

30. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

31. Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 1973, sp. zn. 12 Co 140/73, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 27/1974, pro posouzení předpokladů ke změně pravomocného rozsudku o výživném (§ 99 odst. 1 zák. o rod., nyní § 923 odst. 1 o. z.) musí být doložen závěr, že došlo ke změně poměrů a že v důsledku toho je třeba změnit i výši výživného. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 6. 1966, sp. zn. 5 Cz 67/66, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 3/1967, při posuzování změněných poměrů je nutno přihlížet ke všem okolnostem, které by mohly odůvodnit změnu výživného. Důvodem ke změně vyživovací povinnosti rodičů je jen taková změna okolností, za nichž bylo dosud výživné určeno, jež se výraznějším způsobem projeví v poměrech účastníků.

32. Citovaná judikatura je použitelná i v poměrech o. z. a § 475 odst. 1 z. ř. s., podle kterého změní-li se poměry, může soud změnit rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti nebo rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě. Podle citovaného ustanovení je tedy zapotřebí, aby nastala, resp. byla zjištěna změna poměrů, které ovlivňují kritéria rozhodná pro stanovení výše výživného, a v kladném případě zároveň posoudit, zda taková změna poměrů odůvodňuje také změnu dosavadního soudního rozhodnutí.

33. Základními hledisky pro určení výše výživného nesporně jsou odůvodněné potřeby dítěte, jeho majetkové poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče. Platí i pravidlo, že životní úroveň rodičů a dětí má být v zásadě stejná (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 650/15). Ostatně tak stanoví § 913 odst. 1 a 2, § 915 odst. 1 o. z.

34. Soud prvního stupně správně shledal změnu poměrů představující důvody pro zvýšení výživného stanoveného otci. Od poslední soudní úpravy výživného uplynulo 8 let, k následné mimosoudní dohodě rodičů došlo před 3 lety. Plynutím času se zvýšily odůvodněné potřeby obou nezletilých, a to na stravování, oblékání, zájmové aktivity a vzdělávání. Rovněž u obou rodičů došlo ke změně poměrů, kdy jim vzrostly jejich příjmy, a otci přibyla další vyživovací povinnost. V podrobnostech lze odkázat na bod č. 12 odůvodněnínapadeného rozsudku.

35. Při zjišťování příjmů otce jako OSVČ nelze vycházet jen z daňového přiznání, zvláště za situace, kdy výdaje uplatňuje tzv. paušálem. Proto je třeba vyjít z částky 30 000 Kč, kterou otec uvedl při svém účastnickém výslechu. Tato částka odpovídá výdajům jeho domácnosti (např. na jídlo, bydlení, energie atp.). Rovněž otcem uvedená částka koresponduje s tím, že jeho čistý daňový příjem je nižší, když otec uplatňuje tzv. výdajový paušál, který je tak pro něho z pohledu daňového optima výhodnější.

36. Soud prvního stupně pochybil, pokud při hodnocení celkové životní úrovně otce nepřihlédl k výdělkům jeho družky, s níž otec žije ve společné domácnosti již několik let a nepochybně společně hospodaří. Podle nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 527/06, jakkoli se nejedná o osobu povinnou k poskytování výživného, je zřejmé, že pokud by bylo prokázáno v neurčitém počtu případů stejného druhu, že přítel rodiče s ním žije ve společné domácnosti a podílí se na uspokojování potřeb rodiny, mohla by taková blíže specifikovaná částka nalézat odraz i v poměrech rodiče, a tím i v poměrech nezletilého dítěte. Jedná se tedy o otázku životní úrovně rodiče a nezletilého dítěte, která je ze své podstaty založena na fakticitě, nikoli na„ pouhé“ právní stránce, tj. na tom, zda se jedná či nejedná se o osobu dle zákona k vyživovací povinnosti povinnou; podíl např. druha na uspokojování potřeb rodiny se na životní úrovni člena rodiny projeví fakticky vždy (rozdíl je jen v míře); nepřihlížet k tomu by bylo v rozporu s reálným dějem, konstruováním fikce (což by mohlo vést až k absurdním důsledkům), k čemuž však není žádného rozumného důvodu.

37. Kritérii pro stanovení výživného jednomu z rodičů, však nejsou jen jeho poměry, ale i poměry druhého rodiče (§ 914 o. z.). Proto nelze přehlížet výdělky, majetkové poměry a životní úroveň matky. Ty jsou vyšší než na straně otce, který má navíc jednu další vyživovací povinnost, kdy tuto skutečnost je třeba také zohlednit. Oba rodiče plní svou vyživovací povinnost každý dle svých možností a schopností. Není tedy správný závěr, že každý z rodičů by se měl podílet na úhradě odůvodněných potřeb dětí jednou polovinou. Není důvodná ani matčina odvolací námitka, že pokud oba rodiče mají stejné vzdělání, mají mít i stejný příjem, resp. alespoň ve výši průměrné mzdy, a proto plnit svou vyživovací povinnost rovným dílem. Otec bezezbytku využívá své možnosti a schopnosti v oboru, v jakém podniká. Dosahuje totiž vyššího výdělku, že činí průměrný příjem dekoratérů zaměstnaných v pracovním poměrů, jak je zřejmé z veřejně dostupného zdroje Národní soustava povolání (http://www.nsp.cz/jednotka-prace/[povolání]]). Další rozhodným parametrem pro určení výživného jsou odůvodněné potřeby dítěte (§ 913 odst. 1 o. z.), kterým však předchází hledisko životné úrovně rodiče (§ 915 odst. 1 o. z.) Matčiny příjmy a poměry nepochybně umožnují, aby obě děti navštěvovaly soukromá školská zařízení, neboť odůvodněné potřeby dětí jsou kryty životní úrovní toho kterého rodiče, jíž požívá, neboť má právo se takovou životní úrovni svého rodiče se podílet.

38. Od vyhlášení napadeného rozsudku došlo k další změně mající vliv na určení výšení výživného, a to absenci styku nezletilých dětí s otcem. K tomu došlo začátkem školního roku, kdy oba chlapci k otci přestali docházet, a pro účely stanovení výživného je lhostejné, z jakého důvodu tomu tak je. Totiž i v rámci styku dítěte se svým rodičem ten vůči němu plní svou vyživovací povinnost zejména v naturální formě, tj. péčí, poskytování stravy, bydlení atp. Za této situace, kdy veškeré potřeby dětí zajišťuje výlučně sama matka, je zapotřebí, aby se na zajištění všech odůvodněných potřeb nezletilých dětí otec podílel v peněžní formě.

39. V souladu s výše uvedenými rozhodnými kritérii odvolací soud uzavřel, že odpovídajícím výživným ze strany otce je částka 5 000 Kč měsíčně pro nezletilého [jméno] [jméno] a částka 4 500 Kč měsíčně pro nezletilého [jméno] [jméno], přičemž rozsah jejich odůvodněných potřeb je v zásadě shodný, když oba navštěvují sice jiný stupeň vzdělávání, avšak se školným v obdobné výši, a liší se jen výše jízdného za cestování do školy. Účinnost zvýšení výživného byla soudem prvního stupně správně stanovena od 1. 9. 2022 vzhledem k začátku dalšího školního roku, kdy s tímto okamžikem se pojí zvýšené náklady na potřebu vzdělávání, a vzhledem k uplynulé době od posledního (mimosoudního) zvýšení výživného.

40. Zvýšením výživného stanoveného otci s účinností od 1. 9. 2022 mu vznikl dluh na výživném za období od tohoto data do 31. 12. 2022, neboť v době rozhodování odvolacího soudu bylo již splatné výživné za prosinec 2022 (srov. § 154 odst. 1 o. s. ř.), a to ve výši 8 000 Kč pro nezletilého [jméno] [jméno] (4 měsíce x 2 000 Kč) a ve výši 6 000 Kč pro nezletilého [jméno] [jméno] (4 měsíce x 1 500 Kč), neboť otec dosud na každého syna platil výživné 3 000 Kč měsíčně. Takto vzniklý dluh v uvedené výši mu byl uložen k placení v delší lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.) vzhledem k poměrům otce, výši dluhu a jeho splacení v přiměřené době.

41. Soud prvního stupně správně rozhodl o změně dosavadního rozhodnutí soudu o výživném v souladu s § 475 odst. 1 z. ř. s .

42. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v částech týkajících se výše výživného pro každé z nezletilých dětí podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil, ve zbývající části a v závislém výroku II. jej jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil a dále rozhodl o dlužném výživném.

43. O náhradě nákladů mezi účastníky v řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., neboť soud neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení.