126Co 126/2023

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a soudkyň JUDr. Jany Hrbkové a Mgr. Marie Jelínkové ve věci nezletilé: [osobní údaje nezletilé] zastoupená kolizním opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] dítěte rodičů: [jméno] [příjmení], narozená dne 13. 3. 1980 bytem [obec a číslo] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], narozený dne 18. 9. 1972 bytem [adresa], Chorvatská republika o snížení a zvýšení výživného, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu v Kladně dne 14. 8. 2023, č. j. 9 Nc 3728/2020-653, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění II. ve výroku I. tak, že výživné stanovené otci se snižuje počínaje dnem 1. 7. 2022 na částku 3 500 Kč měsíčně; III. ve výroku II. tak, že výživné stanovené otci se zvyšuje počínaje dnem 1. 9. 2023 na částku 5 000 Kč měsíčně, které je splatné do 15. dne v měsíci k rukám matky; jinak se ve zbývající části výroku I. a ve výroku III. potvrzuje.

IV. Dlužné výživné za období od 1. 9. 2023 do 31. 1. 2024 je otec povinen zaplatit k rukám matky ve výši 7 500 Kč, které je oprávněn plnit ve splátkách po 500 Kč měsíčně spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek počínaje měsícem následujícím po právní mocí tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

VI. Státu se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozhodl v záhlaví citovaným rozsudkem tak, že počínaje dnem 1. 8. 2022 se otci snižuje vyživovací povinnost k nezletilé z částky 4 000 Kč měsíčně na částku 3 000 Kč měsíčně, kterou je povinen platit k rukám matky do 15. dne v měsíci předem (výrok I.), návrh matky na zvýšení výživného od 1. 8. 2023 se zamítá (výrok II.), tím se mění rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 28. 6. 2021, č. j. 9 Nc 3728/2020-232, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022, č. j. 100 Co 271/2021-444 (výrok III.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že naposledy bylo rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 28. 6. 2021, č. j. 9 Nc 3728/2020-232, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022, č. j. 100 Co 271/2021-444, tak, že nezletilá byla svěřena do péče matky, otci byla stanovena povinnost platit výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně od 1. 8. 2020 a dále byl upraven styk otce s nezletilou. Matka měla další vyživovací povinnost k nezletilé [jméno], na kterou dostávala výživné 4 000 Kč měsíčně. Matka byla na rodičovské dovolené, pobírala rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně. Otec nastoupil do nového zaměstnání, kde dosahoval příjmu 16 000 Kč měsíčně. Jeho výdaje na bydlení, zálohy na energie i další výdaje převýšily příjmy, proto soud dospěl k závěru, že kromě příjmů od zaměstnavatele otec musí mít i příjmy další a vycházel z příjmů kolem 30 000 Kč měsíčně. Nyní se otec domáhá snížení výživného na částku 2 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 8. 2022. Zároveň se matka domáhá zvýšení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně od 1. 8. 2023. Otec se v srpnu 2022 z finančních důvodů přestěhoval zpět do Chorvatska. Nejdříve bydlel u své matky a musel prodat pozemek včetně dvou obytných přívěsů za 20 000 €. Z toho zaplatil právníky, asistované styky s dcerou a úvěr. [příjmení] dluhů mu však zbyla. Našel práci u zaměstnavatele, u kterého již před 4 lety pracoval. Nastoupil jako [anonymizována dvě slova]. Ke mzdě má možnost bezplatného bydlení v areálu podniku. Pracovní smlouvu má na dobu neurčitou, mzda je mu vyplácena na účet plus náhrady cestovného. Žije sám, příležitostně se stará o svou matku, za kterou dojíždí. Další vyživovací povinnost nemá. Pokud jede za dcerou do České republiky, za cestu tam a zpět vydá 200 €, najede při tom 890 km. Vlastní motocykl, rok výroby 2003 a automobil rok výroby 2004, který je odstaven na vrakovišti. Loni si koupil ojetou [anonymizována dvě slova], rok výroby 2007 za 1 600 €, s tímto vozidlem jezdí za dcerou. V České republice dluží 500 až 600 tis. Kč, převážně na sociálním a zdravotním pojištění z doby, kdy v zde podnikal. Dluh má i v Chorvatsku, a to úvěr, který splácí 700 € měsíčně, zbývá uhradit asi 10 000 €. Z prostého překladu pracovní smlouvy otce ze dne 1. 7. 2022 bylo zjištěno, že pracuje [jméno] [příjmení] [anonymizováno] a od tohoto data je zaměstnán na dobu neurčitou jako montér nábytku v [anonymizováno] a dle potřeby zaměstnavatele i na jiném místě na území Chorvatské republiky. Byla sjednána hrubá měsíční mzda ve výši 8 221,65 HRK. Má nárok na stimulativní složku mzdy a cestovní náhrady. Mzda je vyplácena jednou měsíčně na účet otce u [anonymizováno] banky. Otec podle potvrzení zaměstnavatele (listina v chorvatštině s prostým překladem) v období 12/ 2022 - 6/ 2022 vydělával v průměru 739,46 € čistého měsíčně. K tomu mu bylo podle výpisu z jeho účtu vypláceno dalších v průměru 173,44 € měsíčně jako cestovní náhrady. Na tomto výpisu z účtu (printscreen internetového bankovnictví) jsou zachyceny i částky uvedené v potvrzení zaměstnavatele. Když byl otec v lednu, únoru a březnu 2023 za nezletilou v České republice, zaplatil vždy za pobyt v penzionu 3 600 Kč. Matka pobírala rodičovský příspěvek 10 000 Kč měsíčně do prosince 2022, dále je měsíčně vyplácen přídavek na dítě ve výši 1 270 Kč, resp. 1 470 Kč (od roku 2023) na nezletilou [jméno] a ve výši 1 130 Kč, resp. 1 330 Kč (od roku 2023) na nezletilou [jméno]. Matce byl také přiznán příspěvek na bydlení, kdy v období od září 2022 do března 2023 pobírala v průměru 2 328 Kč měsíčně. Matka dne 26. 1. 2023 nastoupila zpět po rodičovské dovolené do zaměstnání a její průměrný příjem v období do dubna 2023 činil 23 979 Kč čistého měsíčně. Pracuje na zkrácený úvazek, pracovní poměr má na dobu neurčitou. Platila zálohy na elektřinu 2 890 Kč měsíčně, od května 2023 byla jejich výše stanovena na 5 100 Kč měsíčně. Její žádost o příspěvek na bydlení byla zamítnuta. Vlastní dům, kde bydlí se svými dcerami. Splácí na něj hypotéku 6 800 Kč měsíčně. Zbývá jí uhradit asi 1,2 mil. Kč. Vlastní automobil, rok výroby 2006 Náklady na bydlení činí necelých 7 000 Kč měsíčně. Její starší dcera [jméno] po prázdninách nastoupí do 8. třídy základní školy, nadále na ni dostává výživné 4 000 Kč měsíčně. Nezletilá [jméno] zatím do školky nechodí, hlídají ji prarodiče, ale je přijata od září 2023. Mělo by se platit školkovné a stravné celkem 1 500 Kč měsíčně. Je zdravá, matka jí platí stavební spoření 400 Kč měsíčně a 480 Kč měsíčně životní pojištění. Otec výživné jeden čas neplatil, nyní zasílá 2 500 Kč měsíčně, proto podala trestní oznámení. Nyní se otec s dcerou stýká dle nové dohody rodičů o úpravě styku schválené soudem v červnu 2023.

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil za použití § 913 odst. 1 a 2, § 915 odst. 1 a § 923 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) tak, že ani jeden z návrhů rodičů není zcela důvodný, konkrétně, nejsou dány podmínky pro zvýšení výživného a důvody pro snížení výživného jsou splněny jen zčásti. Od poslední úpravy výživného uplynulo pouze jeden a půl roku a k nárůstu odůvodněných potřeb nezletilé nedojde ani jejím nástupem do mateřské školy. Matka bude platit školkovné a stravné cca 1 500 Kč měsíčně a řadu placených aktivit bude absolvovat v rámci mateřské školy a zajištění stravy matku vyjde nastejno. Ke všem zvýšeným výdajům na nezletilou bylo přihlédnuto již při posledním rozhodování soudu o výživném. K zásadní změně poměrů došlo na straně obou rodičů. Matka nastoupila do zaměstnání po skončení rodičovské dovolené a dosahuje vyšších příjmů než před tím. Otec po návratu do vlasti má zajištěno stabilní zaměstnání a z něj pocházejícího příjmu se mu daří splácet své závazky. Nyní má však vyšší náklady na cesty za nezletilou. Počet vyživovacích povinností rodičů se však nezměnil. S ohledem na tyto veškeré skutečnosti jsou dány důvody pro snížení výživného stanoveného otci od 1. 8. 2022, tj. o jeho návratu do Chorvatska, avšak na částku 3 000 Kč měsíčně s ohledem na rozsah odůvodněných potřeb nezletilé a poměry obou rodičů.

4. Proti tomuto rozsudku ve výroku I. a. II. podala matka odvolání, které odůvodnila tím, že nesouhlasí se snížením výživného. Soud prvního stupně uvedl, že vychází z aktuální situace obou rodičů, přesto výživné snížil již od 1. 8. 2022. Pro takové rozhodnutí nejsou dány důvody, neboť otec si rok nazpět pro dceru jezdil sporadicky a matka byla na rodičovské dovolené. Rovněž nebyly zjišťovány příjmy za období od srpna do prosince 2022. Otec své příjmy nedoložil, předložil listinu v chorvatštině bez ověřeného překladu, o které tvrdí, že se jedná o pracovní smlouvu. V listině je uvedena u mzdy již neexistující měna, proto otec musí nutně mít novou smlouvu, kterou nepředložil, stejně tak výši cestovních náhrad. Proto by měly být poměry otce detailněji prostřeny a jinak je třeba aplikovat fikci příjmu (tzv. zásady potenciality). Otec měl prodat svůj pozemek v Chorvatsku za 20 000 €, proto by mělo být zjištěno, jak bylo s utrženou částkou naloženo. K tomu je třeba vyžádat kupní smlouvu a výpis z katastru nemovitostí. Otec se odstěhoval zpět do Chorvatska koncem června 2022, aby měl zajištěno jiné zaměstnání a zdroj příjmů. Do té doby jezdil za dcerou z [obec] s 20 cestami měsíčně v celkové trase 1 600 km. Nyní z Chorvatska najezdí cca 1 900 km za měsíc. Styky otce v srpnu, září a prosinci 2022 neproběhly, protože vůbec nepřijel. V této době také nezaplatil výživné, proto matka požádala o jeho vymáhání v cizině. Dále matka znovu popsala své poměry a potřeby nezletilé. Proto navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že zvýší výživné stanovené otci na částku 5 000 Kč měsíčně od 1. 8. 2023 a zamítne jeho návrh na snížení výživného.

5. Otec k podanému odvolání uvedl, že jeho poměry se nezměnily, snaží se platit výživné nyní ve výši 3 000 Kč měsíčně. Je rád za každý čas s dcerou, ale matka mu žádné věci na pobyt s ní nedává, proto musí všechno kupovat. Taky by přispíval na další výdaje dcery jako je např. školka, ale matka mu nedává žádné informace. Pozemek v Chorvatsku prodal v loňském roce za 20 000 €, peníze použil na úhradu svých dluhů. Proto navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil.

6. Kolizní opatrovník nezletilé navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“)) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a podle § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání matky je částečně důvodné.

8. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Současně odvolací soud neshledal jiné důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Výroky III. a IV. o změně dosavadního rozhodnutí o výživném a o náhradě nákladů řízení nebyly odvoláním matky nijak dotčeny, avšak jedná se o výroky závislé, proto nenabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř.) a jsou rovněž předmětem odvolacího řízení.

10. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť matka je státním občanem České republiky, otec je státním občanem Chorvatské republiky, kde žije, a nezletilá je státní občankou obou států. Ve věcech s cizím prvkem se užije zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“), avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Otázku vyživovací povinnosti upravuje Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení o výživném“). Podle jeho čl. 15 ve spojení s Rozhodnutím Rady ze dne 30. listopadu 2009, č. 2009 /941/, se užije též Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Haagský protokol“). Při konkurenci Nařízení o výživném, resp. Haagského protokolu a mezinárodní smlouvy uzavřené mezi členskými státy má aplikační přednost toto nařízení (viz jeho čl. 69 odst. 2); Haagský protokol je použitelný pouze mezi členskými státy Evropské unie a smluvními státy (viz jeho čl. 18 a 19 odst. 1). Proto je vyloučena aplikace dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou jako nástupnickým státem Socialistické federativní republiky Jugoslávie (sdělení č. 207/1964 Sb.).

11. Podle čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu.

12. Podle čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak.

13. Nezletilá má obvyklý pobyt v České republice. Ve věci je tak dána mezinárodní pravomoc českých soudů, které věc posoudí podle českého (hmotného) práva (čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném, čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu) za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS).

14. Odvolací soud vyšel ze soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu, jak je zřejmé z obsahu soudního spisu a shrnuto v bodě [číslo] odůvodnění tohoto rozsudku shora, přičemž lze též odkázat na body [číslo], 6. až 16. odůvodnění napadeného rozsudku.

15. Nad rámec uvedeného je dále z obsahu spisu zřejmé, že rozsudkem ze dne 22. 5. 2023, č. j. 9 Nc 3728/2020-613, byla schválena dohoda rodičů o úpravě styku otce s nezletilou, a to od 8. 6. 2023 od 6:15 hodin do 11. 6. 2023 do 18:00 hodin, od 22. 6. 2023 od 6:15 hodin do 18:00 hodin a od 1. 9. 2023 každý třetí víkend v měsíci od pátku 7:15 hodin do neděle 18:00 hodin. Dále byl styk upraven o Velikonocích v lichém roce od pátku 9:00 hodin do Velikonočního pondělí do 18:00 hodin, o jarních prázdninách v sudém roce od pátku 9:00 hodin předcházejícího těmto prázdninám do neděle 9:00 hodin následující po těchto prázdninách, o Vánocích v sudém roce od 23. 12. od 7:15 hodin do 27. 12. do 9:00 hodin a v lichém roce od 28. 12. od 7:15 hodin do 2. 1. následujícího roku do 9:00 hodin, během letních prázdnin 2023 v třetím týdnu v červenci od čtvrtka od 7:15 hodin do neděle do 18:00 hodin a v srpnu od první soboty od 9:00 hodin do druhé neděle do 9:00 hodin a od roku 2024 od první soboty v srpnu od 9:00 hodin do třetí neděle v srpnu do 9:00 hodin.

16. Před tím byl styk otce s nezletilou upraven soudním rozhodnutím v lichém týdnu v úterý od 14:00 do 18:00 hodin a od pátku od 14:00 hodin do neděle do 18:00 hodin a v sudém týdnu od středy od 14:00 hodin do čtvrtka do 18:00 hodin s výjimkou období od neděle předcházející 33. kalendářnímu týdnu od 18.00 hodin do neděle 34. kalendářního týdne do 18.00 hodin, kdy styk je upraven od čtvrtka 34. kalendářního týdne od 9:00 hodin do neděle 34. kalendářního týdne do 18:00 hodin. Dále byl upraven styk o velikonočních prázdninách v lichém roce od čtvrtka předcházejícího velikonočním prázdninám od 9:00 hodin do Velikonočního pondělí do 18:00 hodin a o vánočních prázdninách v lichém roce od 26. 12. od 10:00 hodin do 30. 12. do 18:00 hodin a v sudém roce od 22. 12. od 10:00 hodin do 26. 12. do 10:00 hodin.

17. Odvolací soud doplnil dokazování podle § 213 odst. 4, § 213a odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 28 odst. 1 z. ř. s. s ohledem na odvolací námitky a časový odstup od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně.

18. Ze sdělení Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně ze dne 27. 10. 2023 odvolací soud zjistil, že žádost o vymáhání výživného v cizině byla chorvatskému úřadu odeslána dne 17. 3. 2023, následné doplnění bylo odesláno dne 23. 5. 2023. Žádost byla postoupena místně příslušnému úřadu, který učiní kroky k potvrzení adresy povinného a dobrovolnému plnění. Od cizozemského orgánu zatím nebyly poskytnuty další informace. Matka dne 27. 9. 2023 sdělila, že povinným byla informována o údajném obstavení jeho majetku a vedení trestního stíhání proti jeho osobě.

19. Z úředně ověřeného překladu pracovní smlouvy odvolací soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a otec dne 1. 7. 2022 uzavřeli Smlouvu o práci na dobu neurčitou, a to od 1. 7. 2022. Otec dle smlouvy vykonává práci jako montér nábytku. Místem výkonu je [anonymizováno] a dále dle potřeby zaměstnavatele i na jiném místě na území Chorvatské republiky. Za vykonanou práci otec obdrží hrubou měsíční mzdu ve výši 8 221,65 HRK. Má nárok na stimulativní složku mzdy, která závisí na výsledcích jeho práce a celkových výsledcích zaměstnavatele. S ohledem na povahu práce se základní mzda zvyšuje o příplatky (práci v obtížných podmínkách, práci přesčas, noční práci a práci o víkendu, svátcích nebo jiných státem stanovených pracovních dnech). Zaměstnanec má nárok na náhradu nákladů za služební cesty a nárok na náhradu skutečně vynaložených nákladů souvisejících s cestovními náklady. Mzda a příplatky jsou vypláceny jednou měsíčně nejpozději do 15. dne v měsíci za předchozí měsíc na účet u [anonymizováno] banky. Pracovní úvazek činí 40 hodin týdně s nárokem na přestávku 30 minut během práce, s nedělním volnem a roční dovolenou v délce 24 pracovních dnů.

20. Z úředně ověřeného překladu potvrzení o výdělcích vystaveného zaměstnavatelem otce odvolací soud zjistil, že otci byla v období 12/ 2022 - 6/ 2023 vyplacena čistá mzda na jeho účet v průměrné výši 739,81 € měsíčně.

21. Ze scanu příchozích plateb v internetovém bankovnictví otce odvolací soud zjistil, že otci bylo v období 1/ 2023 - 7/ 2023 jeho zaměstnavatelem vyplaceno celkem 5 325,73 €. Jedná se o měsíční mzdu za období 12/ 2022 - 6/ 2023 ve výši 7 x 594,95 €. Zbývající částky mají být cestovné. V lednu 2023 byla konvertována příchozí platba na 284,87 €.

22. Z obžaloby Okresního státního zastupitelství v Kladně, sp. zn. 2 ZT 64/2023, odvolací soud zjistil, že otec neměl plnit svou vyživovací povinnost vůči nezletilé v období od března do listopadu 2022. Otec po zahájení trestního stíhání vypověděl, že v době od 1. 9. 2021 do 30. 6. 2022 pracoval jako truhlář ve společnosti [právnická osoba], kde dosahoval čistého měsíčního příjmu okolo 18 000 Kč. Následně v době od 1. 7. 2022 pracoval v Chorvatsku pouze brigádně, přičemž měl příjem okolo 200 € měsíčně. Od 1. 9. 2022 začal pracovat ve [právnická osoba] [anonymizováno], kde pracuje stále, a to s příjmem kolem 690 € měsíčně. V předmětné době nebyl dlouhodobě nemocný a nepobíral ani v jednom ze států žádné sociální dávky. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] a mzdových listů vyplynulo, že otec byl v dané společnosti zaměstnán od září 2021 do června 2022 včetně. Jeho čistá měsíční mzda se pohybovala od 17 844 Kč do 18 110 Kč. Podle výpisu z pozemkové knihy Chorvatské republiky je otec vlastníkem pozemku o rozloze 514 m2, který má charakter pastvin. Otec je rozvedený, má jednu vyživovací povinnost, nebyl soudně trestán.

23. Z kopie spisu Okresního soudu v Kladně, sp. zn. 5 T 69/2023, odvolací soud zjistil, že otec má 84letou matku, o kterou se stará. V Chorvatsku má exekuce pro své dluhy a obstavený účet u banky. Dle fotografií otcem vlastněný pozemek v Chorvatsku je neudržovaný. Také byl zaměstnán u [právnická osoba] s. r. o. na dohodu o pracovní činnosti v období od 19. 5. 2021 do 13. 6. 2022. Odpracoval menší rozsah prací jen v květnu a červnu 2021 s odměnou 6 933 Kč a 12 209 Kč. Otec byl zaměstnán u [právnická osoba] jako montážní technolog od 1. 9. 2021 do 30. 6. 2022. V tomto období podle potvrzení o výdělku dosahoval v průměru 17 802 Kč čistého měsíčně. Od 1. 9. 2020 do 23. 8. 2021 pracoval u [právnická osoba] jako výrobní technik V tomto období podle potvrzení o výdělku dosahoval v průměru 11 874 Kč čistého měsíčně. Otec v České republice nevlastní žádnou nemovitost a na jeho majetek je vedeno celkem osm exekucí. Otec při svém výslechu v postavení obviněného dne 17. 3. 2023 a 22. 5. 2023 vypověděl, že v době narození dcery pracoval jako truhlář v Dublinu. V České republice pak bydlel v pronajatém bytě nebo na ubytovně. V Kladně bydlel za 12 000 Kč měsíčně do září 2021. Od října 2021 do června 2022 bydlel v [obec] za 14 500 Kč měsíčně. Po návratu do Chorvatska žil u své matky, ničím jí nepřispíval, žili z jejího důchodu ve výši 270 € měsíčně. Od poloviny srpna 2022 se přestěhoval do bytu 1 + 1, který má od svého zaměstnavatele. Za to si zaměstnavatel sráží 200 € měsíčně z jeho mzdy. Resp. mu zaměstnavatel nevyplácí bonusy vzhledem k takto poskytovanému bydlení. Na mzdě je mu vypláceno cca 690 € měsíčně čistého po odečtení ubytování, hrubá mzda je stanovena na cca 1 100 € měsíčně. Takto je zaměstnán od září 2022, do té doby byl jen na brigádě a vydělal si asi 200 €. Z České republiky odešel, protože nebyl schopen platit své závazky. Má středoškolské vzdělání s maturitou v oboru [anonymizována dvě slova] získané v Chorvatsku. Pracoval vždy jako truhlář, do roku 2016 měl v České republice svou firmu. V letech 2016 - 2018 pracoval brigádně jako delegát v [anonymizována dvě slova] [příjmení], což je v Chorvatsku, kde se také seznámil s matkou nezletilé. V posledním zaměstnání v České republice měl flexibilní pracovní dobu, což mu vyhovovalo kvůli dceři. Před odchodem do vlasti se poohlížel po jiném zaměstnání. Měl nabídky i za 25 000 Kč čistého měsíčně, avšak zaměstnavatel neumožňoval flexibilní pracovní dobu kvůli dceři nebo na tento požadavek nechtěl přistoupit.

24. Z internetové portálu https://bdeex.com/cz/croatia odvolací soud zjistil, že v únoru 2024 průměrná měsíční mzda v Chorvatsku po přepočtu činila 25 470 Kč, resp. 22 280 Kč ve výrobní sféře. U jednotlivých profesí výše mzdy dosahovala 20 860 Kč pro soustružníky, 19 490 Kč pro sběrače nábytku, 24 760 Kč pro vedoucí dílny nebo 17 650 Kč pro zámečníka.

25. Z potvrzení zaměstnavatele otce odvolací soud zjistil, že v období 7 - 11/ 2022 činila jeho průměrná čistá mzda 1 035,23 € (bez cestovních náhrad). V období 6 - 11/ 2023 otec vydělával v průměru 1 450,15 € čistého měsíčně, bez cestovních náhrad.

26. Z výpisů účtu otce u [anonymizováno] d. d. za období 1. 1. 2022 - 27. 11. 2023 odvolací soud zjistil, že otci je mzda vyplácena na dva účty. Jedna část je zasílána na chráněný účet, exekučně nepostižitelný. Mzda za období 7 - 11/ 2022 byla v jednotlivých měsících vyplacena vždy ve výši 4 482,67 HRK. Na cestovních náhradách bylo celkem vyplaceno 8 884 HRK, na prémiích bylo vyplaceno 3 x 1 000 HRK. Mzda za období 12/ 2022 - 10/ 2023 byla v jednotlivých měsících vyplacena vždy ve výši 594,95 €, jen za říjen 2023 činila 670,96 €. Na cestovních náhradách bylo vyplaceno celkem 1 725,20 € a na prémiích 564,08 €. Na druhý (exekučně postižitelný) účet, je vyplácen zbytek mzdy a cestovní náhrady. Mzda za období 7 - 11/ 2022 byla v jednotlivých měsících vyplacena ve výši 4 017,33 HRK, 3 017,33 HRK, 4 017,33 HRK, 2 517,33 HRK a 3 017,33 HRK. Mzda za období 12/ 2022 - 10/ 2023 byla v jednotlivých měsících vyplacena ve výši 559,74 €, 555,05 €, 655,05 €, 655,05 €, 655,05 €, 511,40 €, 595,68 € 755,05 €, 655,05 €, 705,05 €, 905,05 € a 729,04 €.

27. Z potvrzení o výdělcích matky odvolací soud zjistil, že v období 5 - 10/ 2023 činil její průměrný čistý příjem 26 167 Kč měsíčně.

28. Z potvrzení Mateřské školy [obec] odvolací soud zjistil, že v 1. pololetí školního roku 2023 2024 matka zaplatila celkem 770 Kč za aktivity nezletilé pořádané školou (lezecká stěna, divadlo, hrátky se zvířátky, vánoční tvoření). Ve druhém pololetí se očekávají náklady na podobné akce včetně školního výletu ve výši 1 790 Kč.

29. Skutkový stav po doplnění dokazování k poměrům obou rodičů s ohledem na plynutí času doznal významných změn a odvolací soud dospěl nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně k závěru, že otec neplatil výživné v dosud stanovené výši, proto byla podána žádost o jeho vymáhání v Chorvatské republice, zatím bez výsledku, a v České republice je trestně stíhán pro neplacení výživného, státní zástupce již podal obžalobu. V období od 1. 9. 2020 do 23. 8. 2021 pracoval u [právnická osoba] s průměrným čistým příjmem 11 874 Kč měsíčně jako výrobní technik. V době od 1. 9. 2021 do 30. 6. 2022 pracoval jako truhlář ve společnosti [právnická osoba] s průměrným čistým příjmem 17 802 Kč měsíčně. Otec je od 1. 7. 2022 zaměstnán u [právnická osoba] ([anonymizována dvě slova]) na dobu neurčitou na pozici montér nábytku s místem výkonu práce [anonymizováno]. Hrubá mzda byla sjednána ve výši ve výši 8 221,65 HRK, má nárok na odměny, který však nedostává, neboť mu zaměstnavatel poskytuje bydlení v hodnotě 200 € měsíčně. Otec již nevlastní pozemek v Chorvatsku, neboť jej loni prodal za 20 000 €. Je rozvedený, nemá žádnou další vyživovací povinnost. V České republice nevlastní žádnou nemovitost a na jeho majetek je vedeno celkem osm exekucí. Exekuci čelí také v Chorvatsku, proto je vyplácena jeho mzda zčásti na chráněný účet a zčásti na běžný exekučně postižitelný účet. Aktuální průměrná mzda v Chorvatsku činí cca 25 500 Kč po přepočtu, ve výrobní oblasti v profesích podobných pracovní pozici otec se jedná o částku cca 21 000 Kč. Výše čisté vyplacené mzdy dle otcem předloženého potvrzení jeho zaměstnavatele odpovídá částkám, které jsou vypláceny na jeho účty, kam jsou rovněž vypláceny cestovní náhrady, které v potvrzení zaměstnavatele zahrnuty nejsou (stejně jako naturální plnění v podobě bydlení). Při přepočtu byly užity měnové kurzy 1 HRK = 3,30 Kč, 1 HRK = 0,13 € a 1 € = 25 Kč. Ve druhém pololetí 2022 otec vydělával v průměru 1 055 € měsíčně, tj. cca 26 375 Kč. K tomu mu byly vypláceny cestovní náhrady v průměrné výši 192 €, tj. 4 800 Kč. Za prvních 10 měsíců roku 2023 otec dosahoval průměrného čistého příjmu 1 340 € měsíčně, tj. 33 505 Kč. Na cestovních náhradách bylo vyplaceno v průměru 173 € měsíčně. Matka vydělává cca 26 000 Kč čistého měsíčně. V souvislosti s nástupem nezletilé do mateřské školy platí měsíčně školkovné 547 Kč a stravné 1 100 Kč. Další platby na školní akce se pohybují v řádu set Kč měsíčně. Do května 2023 byl styk otce s nezletilou upraven po dobu celkem 4 dnů ze 14 a dále o Vánocích a Velikonocích. Poté byla soudem schválena dohoda o změně úpravy styku, a to každý třetí týden v měsíci od pátku ráno do neděle večer a dále o Velikonocích a Vánocích včetně jednoho a půl týdne celkem o letních prázdninách v roce 2023 a od následujícího roku po dobu dvou týdnů. Otec se stále s nezletilou stýká podle této nové úpravy.

30. Soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení odkazovaná shora v bodě č. 3 odůvodnění, přičemž odvolací soud jen pro úplnost cituje další významná ustanovení, která soud prvního stupně podle obsahu odůvodnění napadeného rozsudku použil.

31. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

32. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

33. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

34. Podle § 919 věty první o. z. nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918.

35. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

36. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

37. Podle § 923 odst. 2 věty první o. z. dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací.

38. Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 1973, sp. zn. 12 Co 140/73, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 27/1974, pro posouzení předpokladů ke změně pravomocného rozsudku o výživném (§ 99 odst. 1 zák. o rod., nyní § 923 odst. 1 o. z.) musí být doložen závěr, že došlo ke změně poměrů a že v důsledku toho je třeba změnit i výši výživného. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1966, sp. zn. 5 Cz 67/66, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 3/1967, při posuzování změněných poměrů je nutno přihlížet ke všem okolnostem, které by mohly odůvodnit změnu výživného. Důvodem ke změně vyživovací povinnosti rodičů je jen taková změna okolností, za nichž bylo dosud výživné určeno, jež se výraznějším způsobem projeví v poměrech účastníků.

39. Citovaná judikatura je použitelná i v poměrech o. z. a § 475 odst. 1 z. ř. s., podle kterého změní-li se poměry, může soud změnit rozhodnutí (…) o výživném pro nezletilé dítě. Podle citovaného ustanovení je tedy zapotřebí, aby nastala, resp. byla zjištěna změna poměrů, které ovlivňují kritéria rozhodná pro stanovení výše výživného, a v kladném případě zároveň posoudit, zda taková změna poměrů odůvodňuje také změnu dosavadního soudního rozhodnutí.

40. Ostatně tak stanoví § 913 odst. 1, § 915 odst. 1 a 2 o. z. Pokud má být životní úroveň dítěte shodná s životní úrovní rodičů, měl by ji soud při určování výše výživného pro nezletilé děti, z úřední povinnosti komplexně zjišťovat. Zákon výslovně ukládá soudu povinnost vycházet při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů nejen z fakticity příjmů povinného, resp. z reálných majetkových poměrů povinného, ale z potenciality příjmů povinného (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 1356/16).

41. Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012, při určení výše potenciálního příjmu soud nevychází z vyššího příjmu, kterého povinný dříve dosahoval, ale z příjmu, kterého by s ohledem na své skutečné schopnosti a možnosti (popř. i majetkové), dané mimo jiné jeho fyzickým stavem, nadáním, vzděláním, pracovními zkušenostmi a nabídkou a poptávkou na rozumně regionálně určeném trhu práce mohl dosahovat. Na splnění podmínek uvedených v § 913 odst. 2 o. z. lze usuzovat zejména tam, kde povinný dlouhodobě vykazuje účetní ztrátu, jestliže byl opakovaně sankčně vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání, vyhýbá se nabízené práci odpovídající jeho věku, zdravotnímu stavu a vzdělání, zavinil, že mu nevznikl nárok na invalidní důchod pro nesplnění doby pojištění, vzdal se bezúplatně či za zjevně nepřiměřeně nízkou úplatu nemovitosti či jiné věci vyšší majetkové hodnoty, z níž mohl mít majetkový prospěch, či podílu na ní apod.

42. Odvolací soud dospěl k závěru, že na straně otce došlo ke změně poměrů počínaje dnem 1. 7. 2022, když toho dne nastoupil do zaměstnání v Chorvatsku, odkud pochází a kam se přestěhoval. V té době otec dosahoval nižšího příjmu, než ze kterého vycházely soudy v době posledního rozhodování. Otec na jemu dostupném trhu práce zcela využívá své možnosti a schopnosti, když pracuje u svého bývalého zaměstnavatele a v oboru, ve kterém je vzdělán. Ve svém zaměstnání dosahuje vyššího výdělku než je průměrný příjem pro daný sektor v Chorvatsku. Proto není žádného relevantního důvodu vycházet z tzv. zásady potenciality příjmu, jak se odvolatelka domáhá. V daném období se otec s nezletilou stýkal, s čímž souvisely nezanedbatelné náklady na dojíždění z bydliště otce do České republiky. Tuto skutečnost je třeba vzít v úvahu při určení výše výživného. Stejně tak při posuzování celkových poměrů otce (§ 913 odst. 1 a 2 o. z.) a jeho životní úrovně, na níž nezletilá má právo se podílet (§ 915 odst. 1 o. z.), je třeba zohlednit, že zaměstnavatel otci poskytuje bydlení jako nepeněžité plnění a že otec získal prostředky z prodeje pozemku. Dále při zjišťování příjmu otce byly zohledněny cestovní náhrady v rozsahu jedné třetiny (k tomu srov. např. usnesení Ústavního sodu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 1012/15, a tam odkazovanou judikaturu). Pro účely rozhodování o výživném však nelze přihlédnout k tomu, že otec výtěžek z prodeje nemovitosti použil na úhradu svých dluhů a že je na jeho majetek vedena exekuce. V tomto období byl rozsah odůvodněných potřeb nezletilé a poměry její matky stejné jako v době posledního rozhodování o výživném. Proto jsou splněny podmínky pro snížení výživného s účinností od 1. 7. 2022 a zákonem vymezeným kritériím v přezkoumávané věci ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu odpovídá částka 3 500 Kč měsíčně. Důsledky snížení za dobu minulou upravuje § 923 odst. 2 o. z. Jestliže otec dluží na výživném (a to i sníženém) za dobu minulou lze se jeho vymožení domáhat na základě exekučních titulů o úpravě vyživovací povinnosti otce.

43. V průběhu času došlo v roce 2023 ke změně poměrů, jak na straně nezletilé, tak na straně obou rodičů. Matka se v lednu vrátila zpět do zaměstnání, otci se významně zvýšil příjem a nezletilá v září 2023 začala navštěvovat mateřskou školu, když do té doby ji opatrovali prarodiče ze strany matky. Proto je třeba od 1. 9. 2023 určit výživné stanovené otci, které bude zohledňovat veškeré tyto změny. V souvislosti se započetím předškolní docházky nezletilé došlo ke zvýšení rozsahu jejích odůvodněných potřeb a tím i nárůstu výdajů na jejich uspokojení. Zvýšila se životní úroveň otce, která je odrážena zejména nárůstem jeho příjmu. Vzhledem k tomu, odpovídající částkou výživného je 5 000 Kč měsíčně, jsou splněny podmínky pro zvýšení výživného (z výživného sníženého z částky 4 000 Kč měsíčně na částku 3 500 Kč měsíčně). Při stanovení rozsahu vyživovací povinnosti otce od tohoto data odvolací soud přihlížel ke stejným skutečnostem jako při určení výše výživného pro období od 1. 7. 2022 do 31. 8. 2023 (viz bod [číslo] shora), a to zejména k rozsahu styku upraveného novým rozhodnutím soudu z poloviny roku 2023. Styk je takto realizován, přičemž otec na své náklady překonává nemalou vzdálenost mezi svým bydlištěm a bydlištěm nezletilé (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 197/14, a nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. I. ÚS 2996/17). Pokud matka navázala známost a počala dítě s cizincem, musela a měla si být vědoma všech z toho plynoucích důsledku, tedy i případného rozchodu, odstěhování se otce do své vlasti a následně způsobu a podmínek pro výkon rodičovské odpovědnosti z jeho strany.

44. Zvýšením výživného stanoveného otci ze snížené částky 3 500 Kč měsíčně na 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2023 mu vznikl na výživném dluh ve výši 7 500 Kč, a to za období od tohoto data do 31. 1. 2024, neboť pro soud je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Otec měl za toto období zaplatit na výživném o 7 500 Kč více (5 měsíců x 1 500 Kč jako rozdíl stanoveného, resp. sníženého a zvýšeného výživného), přičemž otec platil výživné nejdříve ve výši 2 500 Kč měsíčně, po vyhlášení napadeného rozsudku ve výši 3 000 Kč měsíčně. Dluh na výživném vzniklý jeho zvýšením zpětně soud umožnil otci plnit ve splátkách po 500 Kč měsíčně (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.) pod ztrátou výhody splátek (§ 1931 o. z.), a to s ohledem na výše příjmů otce a dluhu na výživném a nutnost jeho splacení v přiměřené době.

45. Soud prvního stupně správně v souladu s § 475 odst. 1 z. ř. s. změnil dosavadní rozhodnutí o výživném (výrok III. napadeného rozsudku).

46. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. ohledně výše výživného a data účinnosti snížení výživného a ve výroku II. o zvýšení výživného podle § 220 písm. b) o. s. ř. změnil a ve zbývající části výroku I. týkající se snížení výživného (splatnost a místo placení) a ve výroku III. o změně dosavadního soudního rozhodnutí o výživném jej jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Dále odvolací soud rozhodl o výši dlužného výživného vzniklého jeho zvýšením splatného za období do dne vyhlášení svého rozsudku.

47. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 věty první z. ř. s., neboť neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení.

48. Státu vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši 8 107 Kč v souvislosti s překladem listin doručovaných otci prostřednictvím dožádaného soudu v cizině. Odvolací soud podle § 150 o. s. ř. státu náhradu těchto nákladů nepřiznal, neboť právo na překlad doručovaných listin vyplývá z čl. 12 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2020/1784 ze dne 25. listopadu 2020 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech.