126Co 134/2022

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a JUDr. Tomáše Němce ve věci nezletilé: [osobní údaje nezletilé] zastoupená kolizním opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] dítěte rodičů: [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o zvýšení výživného, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 9. 2022, č. j. 11 P 127/2013-231 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění tak, že nedoplatek na výživném za období od 15. 6. 2022 do 28. 2. 2023 činí 12 800 Kč a výše splátek činí 400 Kč; jinak se v tomto výroku a ve výroku III. a V. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Státu se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně v záhlaví citovaným rozsudkem schválil dohodu rodičů o změně úpravy styku otce s nezletilou (výrok I.), tím změnil dosavadní rozhodnutí o úpravě styku (výrok II.), zvýšil výživné stanovené otci pro nezletilou [jméno] z částky 3 000 Kč měsíčně na 4 500 Kč měsíčně, které je otec povinen platit do 15. dne v měsíci předem k rukám matky, počínaje dnem 15. 6. 2022 (výrok III.), rozhodl o nedoplatku na výživném za období od 15. 6. 2022 do 30. 9. 2022 ve výši 5 300 Kč, které je otec povinen splácet po 300 Kč měsíčně spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek počínaje měsícem listopadem 2022 (výrok IV.), tím změnil výrok II. rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. 4. 2013, č. j. 11 Nc 183/2012-98 (výrok V.), zamítl návrh otce na snížení výživného (výrok VI.) a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.).

2. Soud prvního stupně ve vztahu k předmětu odvolacího řízení vyšel ze zjištění, že rozsudkem ze dne 25. 4. 2013, č. j. 11 Nc 189/2012-98, byla nezletilá [jméno] svěřena do péče matky a otci bylo stanoveno výživné 3 000 Kč měsíčně od 1. 2. 2013 a pro dobu po rozvodu. Matka má stále dvě vyživovací povinnosti, s dcerami bydlí v nájemním bytě o velikosti 2 + 1 s celkovými náklady 14 500 Kč. Pracuje jako skladnice s příjmem 32 711 Kč v průměrů čistého měsíčně v období 9/ 2021 - 5/ 2022. Vlastní přes 20 let starou [příjmení] [jméno], jiný majetek nemá. Nezletilá [jméno] bude nastupovat do 5. třídy základní školy, ve školní jídelně se stravuje za 600 Kč měsíčně, je zdravá, žádnou placenou zájmovou činnost nemá, navštěvuje jen bezplatný taneční kroužek. Otec se s nezletilou nestýká podle soudní úpravy, vždy jen tak, jak se mu hodilo. Matka na starší dceru [jméno] nemá výživné. Otec byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 8. 12. 2021 bez výplaty podpory v nezaměstnanosti. Dne 8. 2. 2022 se nedostavil na schůzku, proto bylo zahájeno správní řízení o jeho sankčním vyřazení. Od 10. 8. 2022 je znovu evidován na úřadu práce, opět bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Otec nevlastní žádný majetek. Nájemné činí 10 000 Kč měsíčně a je placeno z účtu jeho družky, stejně jako výživné 3 000 Kč měsíčně pro nezletilou [jméno], další vyživovací povinnost nemá. Výše záloh na elektřinu činí 2 000 Kč měsíčně. Nyní bydlí sám, celkové náklady činí cca 15 000 Kč měsíčně a dluží nájemné za 2 měsíce. Otec trpí od roku 2019 cukrovkou bez komplikací. V září 2021 měl zranění, proto byl evidován na úřadu práce. Jinak pracoval v hotelu, kde připravoval snídaně a večeře. Dále pracoval pro přepravní společnost tzv. na zavolání s odměnou 1 000 Kč za směnu. Od května 2022 nepracuje, má problémy s nohou. Otec si vydělal v září 2021 částku 19 500 Kč, v březnu 2022 částku 13 000 Kč a v dubnu 2022 částku 7 500 Kč. Z nabídky volných pracovních míst v [obec] pro profesi [anonymizováno] v oblasti [anonymizováno 5 slov] nebo [anonymizována čtyři slova]) se nabízí mzdové rozpětí 16 200 Kč až 18 500 Kč měsíčně, pozici [anonymizována dvě slova] odpovídá mzda od 27 000 Kč měsíčně a mzdové ohodnocení [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] začíná na 22 100 Kč měsíčně.

3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc (rovněž vzhledem k předmětu odvolacího řízení) za použití § 913 odst. 1 a 2, § 915 odst. 1 a § 923 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) tak, že od poslední úpravy výživného uplynulo 9 let. Tehdy matka pobírala rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč měsíčně, neboť byla s nezletilou na rodičovské dovolené, otec byl bez příjmů a žil z úspor. Nyní nezletilá navštěvuje 5. třídu základní školy, tedy na její straně nastala změna poměrů. Počet vyživovacích povinností rodičů se nezměnil. Matčin příjem se zvýšil, neboť je již výdělečně činná. Otec byl stále nezaměstnaný a zavinil své sankční vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. V mezidobí měl nepravidelnou výdělečnou činnost, naposledy vydělával cca 19 000 Kč měsíčně. Jeho zhoršený zdravotní stav jej však nijak neomezuje v pracovní činnosti. Proto soud prvního stupně u otce vyšel ze zásady tzv. potenciality příjmů s tím, že se na trhu práce nabízí mzdové ohodnocení přes 20 000 Kč měsíčně na pozicích vhodných pro otce. Kritériím rozhodným pro určení výživného odpovídá částka 4 500 Kč měsíčně. K jeho zvýšení soud prvního stupně přistoupil od data zahájení řízení a tím otci vznikl nedoplatek, který mu umožnil plnit ve splátkách.

4. Proti tomuto rozsudku ve výroku III. až V. podal otec odvolání, které odůvodnil tím, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování. Pokud má otec dle soudu prvního stupně dosahovat příjmu přes 20 000 Kč měsíčně, tak podle doporučujících tabulek výživného vydaných Ministerstvem spravedlnosti u dítěte ve věku 11 až 15 let při jedné vyživovací povinnost rodiče výživné činí 18 % jeho příjmu, tj. nejvýše 3 600 Kč měsíčně. Otec je od 1. 11. 2022 zaměstnán s měsíčním příjem 27 000 Kč hrubého, tj. cca 22 000 Kč čistého, proto výživného má být stanoveno nejvýše v částce 3 960 Kč měsíčně. Po odečtení nákladů na živobytí ve výši 15 000 Kč měsíčně a výživného v této výši otci nezbydou žádné volné prostředky pro svou potřebu a dostává se pod hranici životního minima. Otec se svou družkou nežije od ledna 2021. Navrhl doplnění dokazování k možnostem matky čerpat sociální dávky. Neplacení výživného na její druhou dceru [jméno] jejím otcem není v posuzované věci významné. Na brýle pro dceru nepřispěl, protože neměl peníze ani na nájemné. Přesto dceři koupil vánoční dárek za 2 500 Kč. Léčbu cukrovky, kterou trpí od roku 2019, si musel hradit ze svých prostředků, protože nebyl zdravotně pojištěn, když byl nezaměstnaný s ohledem na své zdravotní problémy. Z posledního zaměstnání odešel, protože má problémy s nohama, které jej při práci ve stoje bolí. Od lékaře má doporučení najít si sedavé zaměstnání. Proto otec navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že zamítne návrh matky na zvýšení výživného. Shledá-li odvolací soud důvody pro zvýšení výživného, nechť je zvýší na částku odpovídající 18 % jeho příjmu.

5. Matka k podanému odvolání uvedla, že je samoživitelka, má další vyživovací povinnost k dceři [jméno], na níž žádné výživné nepobírá. Platí nájemné 14 500 Kč měsíčně. Otec měl dostatek pracovních příležitostí, avšak dle jeho svých slov„ nebude pracovat za stovku v supermarketu“. Jeho zdravotní stav není natolik vážný, aby mu znemožňoval pracovní činnost. Naposledy bylo o výživném rozhodováno před 9 lety a po celou dobu se nedomáhala jeho zvýšení, proto je stanovená částka odpovídající. Otec se nijak nezapojuje do výchovy dcery a nemá představy o jejích potřebách. Např. dne 6. 11. 2022 si nezletilá rozbila brýle. Nové obroučky včetně broušení skel stály 2 650 Kč. Žádala otce o přispění 1 500 Kč na brýle, avšak bezúspěšně, kdy otec odpověděl, že platí dost peněz. Proto matka navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek v napadené části potvrdil.

6. Kolizní opatrovník nezletilé navrhl potvrzení rozsudku v části napadené odvoláním.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“)) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 a podle § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání otce není důvodné.

8. Výrok I., II. a VI. rozsudku soudu prvního stupně o schválení dohody rodičů o úpravě styku, změně dosavadního rozhodnutí upravujícího styk a o zamítnutí návrhu otce na snížení výživného nebyly odvoláním otce dotčeny, proto nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.). Výrok VII. o náhradě nákladů řízení je výrokem závislým (§ 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), který je rovněž předmětem odvolacího řízení.

9. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť nezletilá [jméno] a matka jsou státními občany České republiky a otec je státním občanem [anonymizována tři slova] (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 200/2009). Ve věcech s cizím prvkem se užije zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“), avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Otázku vyživovací povinnosti upravuje Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení o výživném“). Podle jeho čl. 15 ve spojení s Rozhodnutím Rady ze dne 30. listopadu 2009, č. 2009 /941/, se užije též Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Haagský protokol“).

10. Podle čl. 69 odst. 1 a 2 Nařízení o výživném tímto nařízením není dotčeno použití dvoustranných nebo mnohostranných úmluv a dohod, jejichž smluvní stranou je jeden nebo více členských států ke dni přijetí tohoto nařízení a které se týkají oblastí upravených tímto nařízením, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle článku 307 Smlouvy (nyní čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie (2012 C 326/01)) (odst. 1). Bez ohledu na odst. 1, a aniž je dotčen odst. 3, má toto nařízení ve vzájemných vztazích členských států přednost před úmluvami a dohodami, které se týkají oblastí upravených tímto nařízením a jejichž smluvními stranami jsou členské státy (odst. 2).

11. Podle čl. 18 Haagského protokolu ve vztahu mezi smluvními státy nahrazuje tento protokol Haagskou úmluvu ze dne 2. října 1973 o právu použitelném na vyživovací povinnosti a Haagskou úmluvu ze dne 24. října 1956 o právu použitelném na vyživovací povinnosti k dětem.

12. Podle čl. 19 odst. 1 Haagského protokolu tímto protokolem nejsou dotčeny další mezinárodní nástroje, jejichž stranami jsou nebo se stanou smluvní státy a jež obsahují ustanovení o otázkách upravených protokolem, neprohlásí-li státy, jež jsou stranami takového právního nástroje, něco jiného.

13. Mezi oběma dotčeným státy není uzavřena použitelná dvoustranná mezinárodní smlouva a ani jeden ze států není smluvní stranou použitelné mnohostranné mezinárodní smlouvy. Proto se v přezkoumávané věci zcela použije Nařízení o výživném, včetně Haagského protokolu, a to v souladu s čl. 288 odst. 1 a 2 a čl. 351 odst. 1 a contario Smlouvy o fungování Evropské unie (konsolidované znění publikované v Úředním věstníku Evropské unie dne 26. 10. 2022 ve svazku 55, č. 2012 C 326/01).

14. Podle čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu.

15. Podle čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak.

16. Nezletilá [jméno] má obvyklý pobyt v České republice. Ve věci je tak dána mezinárodní pravomoc českých soudů, které věc posoudí podle českého (hmotného) práva (čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném, čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu) za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS).

17. K jednání odvolacího soudu byla předvolána také soudem prvního stupně ustanovená soudní tlumočnice pro anglický jazyk, která se však bez omluvy nedostavila. Otec po opakovaném poučení odvolacího soudu i svého zástupce o jeho právu jednat ve své mateřštině za pomoci tlumočníka ve smyslu § 18 o. s. ř., které mu bez jakýchkoliv pochybností porozuměl, se tohoto práva výslovně vzdal. Proto odvolací soud ve věci jednal bez přítomnosti ustanovené soudní tlumočnice.

18. Odvolací soud vyšel ze soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu, jak je zřejmé z obsahu soudního spisu a shrnuto v bodě č. 2 odůvodněnítohoto rozsudku shora, přičemž lze též odkázat na body č. 1, 2., 6. až 24. odůvodněnínapadeného rozsudku.

19. Nad rámec uvedeného je dále z obsahu spisu zřejmé, že matka podala návrh na zvýšení výživného dne 15. 6. 2022 a domáhala se stanovení otci částky 9 000 Kč měsíčně 3 roky nazpět, posléze jen za 3 měsíce. Otec s tímto nesouhlasil a naopak navrhl snížení výživného na 1 500 Kč měsíčně. Rodiče uzavřeli dohodu o změně úpravy styku, tak že otec je oprávněn stýkat se nezletilou [jméno] během školního roku každé úterý od 13:00 do 17:00 hodin a dále každou první sobotu v měsíci od 9:30 do 17:00 hodin. Dosud je styk upraven rozsudkem ze dne 16. 6. 2016, č. j. 11 P 127/2013-134, podle něhož je otec oprávněn stýkat se z nezletilou během školního roku každou středu od 12:00 do 17:00 hodin, každou první sobotu v měsíci od 9:30 do 17:00 hodin a o letních prázdninách každou středu od 9:30 do 17:00 hodin.

20. Odvolací soud doplnil dokazování podle § 213 odst. 4, § 213a odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 28 odst. 1 z. ř. s. s ohledem na odvolací námitky a časový odstup od vyhlášení napadeného rozsudku.

21. Z potvrzení o výdělcích matky odvolací soud zjistil, že v roce 2022 její průměrný příjem včetně náhrad mzdy a stravenkového paušálu činil 32 572 Kč měsíčně.

22. Z potvrzení [stát. instituce] odvolací soud zjistil, že matka pobírala nemocenské 600 Kč denně v období od 11. do 12. 8. 2022.

23. Z potvrzení [anonymizována dvě slova] [okres] odvolací soud zjistil, že matka v období 7 - 9 / 2022 pobírala příspěvek na bydlení ve výši 2 395 Kč měsíčně a v srpnu 2022 byl vyplacen jednorázový přídavek na dítě 5 000 Kč pro nezletilou [jméno].

24. Z potvrzení o platbě brýlí odvolací soud zjistil, že dne 6. 11. 2022 bylo zaplaceno 2 650 Kč.

25. Z potvrzení o prodloužení nájmu odvolací soud zjistil, že otci byl prodloužen nájem bytu [číslo] na adrese [adresa], a to do 31. 8. 2023.

26. Z předpisu záloh odvolací soud zjistil, že otci byly předepsány zálohy na dodávku elektřiny ve výši 2 500 Kč měsíčně.

27. Z lékařské zprávy ze dne 31. 8. 2022 odvolací soud zjistil, že otec stále trpí diabetem II. typu od června 2019 s přechody do I. typu. Cítí se výborně, došlo ke zlepšení antropometrických dat a výsledků laboratorní krevních testů. Otec je nadále medikován, další kontrola naplánována na 8. 2. 2023.

28. Z pracovní smlouvy odvolací soud zjistil, že otec je zaměstnán u [právnická osoba] od 1. 11. 2022 na dobu určitou 1 roku na pozici bellman s pracovní dobou 40 hodin týdně a hrubou mzdou ve výši 27 000 Kč měsíčně.

29. Z potvrzení o výdělcích otce odvolací soud zjistil, že v období od 1. 11. 2022 do 9. 12. 2022 byl zaměstnán u [právnická osoba] Za listopad vydělal 22 917 Kč čistého a za prosinec 7 233 Kč, kdy odpracoval jen 5 dnů (55 hodin).

30. Z čestného prohlášení ze dne 16. 1. 2023 odvolací soud zjisti, že [jméno] [příjmení] čestně prohlásila, že od 13. 1. 2021 nežije s otcem nezletilé ve společné domácnosti.

31. Z nesporných tvrzení rodičů odvolací soud zjistil, že otec se s nezletilou nijak nestýká.

32. Skutkový stav po doplnění dokazování k poměrům rodičů s ohledem na odvolací námitky a plynutí času doznal dílčích změn a odvolací soud dospěl nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně k závěru, že matčin průměrný příjem za celý uplynulý rok činil cca 32 600 Kč čistého měsíčně. Matce byl loni vyplacen mimořádný jednorázový přídavek na dítě ve výši 5 000 Kč měsíčně, a to jak na nezletilou [jméno], tak nezletilou [jméno]. Ve třetím čtvrtletí loňského roku také pobírala příspěvek na bydlení ve výši necelých 2 400 Kč měsíčně, který již nadále vyplácen není z důvodu ztráty nároku na dávku. V listopadu 2022 matka zaplatila za nové brýle pro nezletilou částku 2 650 Kč. Otec stále bydlí v nájemním bytě, přičemž náklady se zvýšily o 500 Kč měsíčně. Nadále trpí cukrovkou, při kontrole v srpnu 2022 se cítil výborně a došlo ke zlepšení celkového stavu. Při další kontrole několik dnů před jednáním odvolacího soudu mělo dojít ke zhoršení hodnot cukru v krvi. Dne 1. 11. 2022 otec nastoupil do zaměstnání na plný pracovní úvazek, kdy v hotelu nosí zavazadla a otvírá dveře. Byla mu stanovena mzda 27 000 Kč hrubého měsíčně. První měsíc si vydělal 22 917 Kč čistého měsíčně. Dne 9. 12. 2022 své zaměstnání ukončil, za tuto část měsíce jeho mzda činila 7 233 Kč čistého. Zaměstnání opustil, protože ho bolely nohy a na doporučení lékaře si hledá sedavé zaměstnání, zatím však neúspěšně. Otec žije sám, jeho bývalá družka opustila společnou domácnost v lednu 2021, nadále je však jeho rodinnou známou, která mu vypomáhá s placením jeho výdajů např. na bydlení nebo výživného, které jí pak splácí, když má peníze. S nezletilou [jméno] se nezačal stýkat dle schválené dohody, údajně kvůli své pracovní době.

33. Soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení odkazovaná shora v bodě [číslo] odůvodnění, přičemž odvolací soud jen pro úplnost cituje další relevantní ustanovení, které soud prvního stupně podle obsahu odůvodněnínapadeného rozsudku použil.

34. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

35. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

36. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

37. Podle § 919 o. z. nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti.

38. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

39. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

40. Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 1973, sp. zn. 12 Co 140/73, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 27/1974, pro posouzení předpokladů ke změně pravomocného rozsudku o výživném (§ 99 odst. 1 zák. o rod., nyní § 923 odst. 1 o. z.) musí být doložen závěr, že došlo ke změně poměrů a že v důsledku toho je třeba změnit i výši výživného. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1966, sp. zn. 5 Cz 67/66, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 3/1967, při posuzování změněných poměrů je nutno přihlížet ke všem okolnostem, které by mohly odůvodnit změnu výživného. Důvodem ke změně vyživovací povinnosti rodičů je jen taková změna okolností, za nichž bylo dosud výživné určeno, jež se výraznějším způsobem projeví v poměrech účastníků.

41. Citovaná judikatura je použitelná i v poměrech o. z. a z. ř. s . Podle soudem prvního stupně správně použitého ustanovení § 475 odst. 1 z. ř. s . (viz bod [číslo] odůvodněnínapadeného rozsudku) je zapotřebí, aby nastala, resp. byla zjištěna změna poměrů, které ovlivňují kritéria rozhodná pro stanovení výše výživného, a v kladném případě zároveň posoudit, zda taková změna poměrů odůvodňuje také změnu dosavadního soudního rozhodnutí.

42. Základními hledisky pro určení výše výživného nesporně jsou odůvodněné potřeby dítěte, jeho majetkové poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče. Platí i pravidlo, že životní úroveň rodičů a dětí má být v zásadě stejná (viz nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 650/15). Ostatně tak stanoví § 913 odst. 1 a 2, § 915 odst. 1 o. z. Zákon výslovně ukládá soudu povinnost vycházet při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů nejen z fakticity příjmů povinného, resp. z reálných majetkových poměrů povinného, ale z potenciality příjmů povinného (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 1356/16). Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012, za potenciální příjem je možné považovat jen takový příjem, který odpovídá jak schopnostem a možnostem povinného, tak zejména nabídce a poptávce na rozumně regionálně určeném trhu práce, která je schopnostem a možnostem povinného adekvátní.

43. Jedním z kritérií pro stanovení výživného jsou schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče. Proto předmětem posouzení soudem je, zda výdělkové poměry rodiče odpovídají jeho možnostem a schopnostem. Tedy nelze automaticky bez dalšího vycházet z výše příjmu, kterého rodič dosahuje. Podle právní teorie a soudní praxe jsou možnosti chápány jako objektivní kategorie, schopnosti jako subjektivní kategorie. Konkrétně je nutné zohlednit věk, zdravotní stav, vzdělání, manuální zručnost, pracovní návyky a pracovní zkušenosti, flexibilitu, adaptabilnost, sociální (ne) zralost povinného, nepříznivou situaci na trhu práce, vysokou nezaměstnanost v regionu či možnost dojíždění do jiného místa apod. Zákon výslovně ukládá soudu povinnost vycházet při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů nejen z fakticity příjmů povinného, resp. z reálných majetkových poměrů povinného, ale z potenciality příjmů povinného, což je možné považovat za východisko pro stanovování výše vyživovací povinnosti, resp. její existence vůbec (viz KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. § 913 (Rozsah výživného). In: HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 984 a 988, marg. č. 5 a 15).

44. Soud prvního stupně správně shledal změnu poměrů podle § 923 odst. 1 o. z. představující důvody pro zvýšení výživného stanoveného otci. Od poslední soudní úpravy výživného uplynulo více než 9 let. Plynutím času se zvýšily odůvodněné potřeby nezletilé, jednak přirozeným růstem a vývojem pokud jde o stravování, oblékání, zájmové aktivity, a jednak postupem v systému vzdělávání. Rovněž u obou rodičů došlo ke změně poměrů, když matka již není s nezletilou na rodičovské dovolené a je zaměstnaná. Otec již nežije ze svých úspor, je nepravidelně zaměstnán a došlo ke změně v jeho zdravotním stavu. V podrobnostech lze v zásadě odkázat na body č. 41 až 43. odůvodněnínapadeného rozsudku.

45. Kritérii pro stanovení výživného jednomu z rodičů, však nejsou jen jeho poměry, ale i poměry druhého rodiče (§ 914 o. z.) a odůvodněné potřeby dítěte (§ 913 odst. 1 o. z.). Na straně nezletilé [jméno] je rozsah jejích základních odůvodněných potřeb úměrný jejímu věku a odpovídá rovněž stupni vzdělávání. Výdaje na náklady pro nezletilou jsou ovšem zvyšovány brýlovou korekcí její oční vady. Otec nemá žádnou vyživovací povinnost. Matka má další vyživovací povinnost k nezletilé [jméno], přičemž při rozhodování o výživném pro nezletilou [jméno] stanoveném otci nelze zohlednit skutečnost, že matka nemá výživné pro svou druhou dceru. Na rozdíl od otce matka plní vyživovací povinnost vůči nezletilé [jméno] také svou osobní péčí o ni vzhledem k věku dítěte. Rovněž matka využívá podporu státu ve formě sociálních dávek v maximální možné míře, přičemž ztratila nárok na příspěvek na bydlení zřejmě z důvodu zvýšení svého příjmu. Otec se na péči o dceru nijak nepodílí a nestýká se s ní, tedy žádným dalším způsobem nenese náklady na uspokojování jejích odůvodněných potřeb (srov. § 913 odst. 2 věta druhá o. z.). Proto je třeba určit rozsah výživného tak, aby přispíval k úhradě nákladů všech odůvodněných potřeb. I přes zvýšení nákladů na bydlení je otec schopen v závislosti na výdělku, kterého může dosáhnout, platit výživné ve výši stanovené soudem prvního stupně.

46. Při posouzení poměrů otce je třeba použít zásadu tzv. potenciality příjmů. Soud prvního stupně dospěl na základě zjištěných nabídek práce, že v silách otce je vydělat nejméně 19 až 20 tis. Kč čistého měsíčně. Z předloženého přehledu zaměstnání a potvrzení o výdělcích otce je zřejmé, že může pracovat za více než minimální mzdu. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel z částky cca 23 000 Kč čistého měsíčně, které otec dosahoval ve svém posledním zaměstnání. V možnostech a schopnostech otce podle § 913 odst. 1 in fine o. z. bylo si najít takové zaměstnání i dříve, neboť posledních měsících je nezaměstnanost v České republice rekordně nízká, nabídka práce převyšuje poptávku. Proto zcela jistě se nabízí pro otce vhodné zaměstnání zohledňující jeho zdravotní stav, který je však velice dobře kompenzován, tudíž dopad na jeho pracovní schopnost není takový, že by jej ve výdělečné činnost omezoval nebo dokonce z ní vylučoval. Otec je také jazykově vybavený, když jeho rodným jazykem je angličtina, má tak širší prostor pro své uplatnění na trhu práce. Pro účely rozhodování o výživném nelze vyjít z toho, je otec je aktuálně opět nezaměstnaný a bez pravidelného příjmu. Zaměstnání opustil, aniž by měl zajištěno jiné zaměstnání, tedy se bezdůvodně vzdal pravidelného zdroje příjmů (§ 913 odst. 2 věty první o. z.). Pokud jeho dosavadní práce měla vliv na jeho zdravotní stav, tak bez důsledku na pracovní schopnost, když jej lékař neuznal dočasně práce neschopným. Za této situace otec zcela bezdůvodně zvolil skončení pracovního poměru. Takové počínání otce nelze zohledňovat, neboť v opačném případě by to mělo negativní vliv na poměry nezletilé a bylo by to v rozporu s jejím nejlepším zájmem, který je preferenčním kritériem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, zakotveným v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (sdělení č. 104/1991 Sb.); k otázce nejlepšího zájmu dítěte blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3430/2011.

47. Argumentace otce, že mu po zaplacení výživného zbude méně, než je částka životního minima jednotlivce, není důvodná. Uvedený institut není kritériem pro určení výživného (srov. § 913 a 915 o. z.) a vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti je primární povinností vyplývající přímo ze zákona. Poskytnutí vánočního dárku je příležitostným plněním, jeho účelem zpravidla není uspokojení odůvodněných potřeb dítěte. Stejně lichá je argumentace tzv. doporučujícími tabulkami výživného zveřejněnými Ministerstvem spravedlnosti, které nejsou pramenem práva a pro soudy závazné. Odvolací soud si je vědom existence tohoto podpůrného materiálu, avšak zatímco některé sousední státy se zaměřují ve své právní úpravě či judikatuře na poměrně sofistikované návody na výpočet výživného, v České republice je ponecháno na soudci, aby v každém individuálním případě přezkoumal okolnosti případu, zejména pak možnosti, schopnosti a majetkové poměry rodičů a následně přiznal tomu odpovídající výši výživného. Ve věci rozhodující soudce by neměl být prostým počtářem, ale měl by se v souvislosti se stanovením výše výživného zamýšlet též nad jeho smyslem a účelem. Výživné se nestanoví jako určité procento s příjmu povinného rodiče, stanovení výživného nelze zjednodušit na prostou matematiku, neboť se jedná o posouzení skutkových zjištění a právní posouzení. (srov. judikaturu odkazovanou v bodě č. 42 odůvodněníshora).

48. V souladu s výše uvedenými kritérii odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že je třeba zvýšit výživné stanovené otci na částku 4 500 Kč počínaje dnem 15. 6. 2022, tj. ode dne zahájení řízení. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně neshledal důvody pro zvýšení výživného se zpětnou účinností.

49. Zvýšením výživného stanoveného otci s účinností od 15. 6. 2022 mu vznikl nedoplatek za období od tohoto data do 28. 2. 2023, neboť v době rozhodování odvolacího soudu bylo již splatné výživné za únor 2023 (srov. § 154 odst. 1 o. s. ř.), a to ve výši 12 800 Kč (16 dnů z měsíce června 2022 v poměrné výši 800 Kč + 8 měsíců x 1 500 Kč), neboť otec dosud platil výživné ve výši podle dosavadního soudního rozhodnutí. Takto vzniklý dluh v uvedené výši mu byl uložen k placení v měsíčních splátkách po 400 Kč (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.) vzhledem k poměrům otce, výši dluhu a jeho splacení v přiměřené době.

50. Soud prvního stupně správně rozhodl o změně dosavadního rozhodnutí soudu o výživném v souladu s § 475 odst. 1 z. ř. s .

51. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. v části týkající se období a výše nedoplatku výživného a výše měsíčních splátek podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil, ve zbývající části tohoto výroku a výrocích III. a V. o zvýšení výživného a změně dosavadního rozhodnutí o výživném jej jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

52. Protože napadený rozsudek byl zčásti změněn, je třeba podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodnout i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to jak mezi účastníky řízení, tak i o nákladech placených státem.

53. Ve vztahu k náhradě nákladů mezi účastníky v řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 věty první z. ř. s., neboť neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení.

54. O náhradě nákladů státu soud prvního stupně nerozhodl, čímž mohou být dány důvody pro doplnění napadeného rozsudku podle § 166 a § 222 odst. 2 o. s. ř. Avšak s ohledem na nutnost nového rozhodnutí o náhradě všech nákladů řízení a před soudy obou stupňů, odvolací soud tímto postupem podle § 224 odst. 2 o. s. ř. pochybení soudu prvního stupně napravil.

55. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

56. Podle § 18 odst. 1 a 2 věty první o. s. ř. účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo.

57. Státu vznikly náklady v souvislosti s tlumočením otci do jeho mateřského jazyka (§ 141 odst. 2 o. s. ř.). Ovšem náhradu nákladů spojených s přibráním tlumočníka k tomu, aby účastník mohl v občanském soudním řízení jednat ve své mateřštině podle § 18 o. s. ř., nelze účastníku řízení uložit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1984, sp. zn. 1 Cz 15/84, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 21/1986).

Poučení