126Co 19/2023

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a Mgr. Daniely Jandové ve věci nezletilých: [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození] [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození] oba zastoupeni kolizním opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] dětí rodičů: [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], Slovenská republika zastoupený opatrovníkem z důvodu neznámého pobytu advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o svěření do péče a určení výživného, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 24. 11. 2022, č. j. 25 Nc 2/2022-73 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II., III., IV. a V. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodl tak, že nezletilá [jméno] [jméno] a nezletilý [jméno] [jméno] se svěřují do péče matky (výrok I.), otec je povinen počínaje dnem 24. 1. 2022 přispívat na výživu nezletilé [jméno] [jméno] částkou 3 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého [jméno] [jméno] částkou 2 500 Kč měsíčně vždy do 25. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok II.), dlužné výživné za období od 24. 1. 2022 do 24. 11. 2022 pro nezletilou [jméno] [jméno] ve výši 33 000 Kč a pro nezletilého [jméno] [jméno] ve výši 27 500 Kč je otec oprávněn splácet ve splátkách po 500 Kč měsíčně spolu s běžným výživným od právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek (výrok III. a IV.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tak, že rodiče spolu nežijí ve společné domácnosti od října 2018. Matka nepracuje, neboť se stará o obě děti, které trpí zdravotními postiženími a pobírají příspěvek na péči; bydlí s nimi u své matky, náklady na bydlení a potřeby dětí hradí s pomocí sponzorů a sociálních dávek. Matce není známo, kolik vydělává otec, který je vyučený automechanikem. Jeho dcera jí měla sdělit, že otec proděl [anonymizováno] Nezletilé děti byly svěřeny do péče matky, v jejíž péči se dlouhodobě nachází a nebyly zjištěny žádné překážky pro takové rozhodnutí. Soud prvního stupně dopěl k závěru, že v možnostech a schopnostech otce je přispívat na výživu dětí 3 000 Kč měsíčně na starší dceru a 2 500 Kč měsíčně na mladšího syna, a to zpětně od podání návrhu, tj. 24. 1. 2022, kdy uvedené částky odpovídají rovněž potřebám dětí. Přestože se nepodařilo přes veškerou snahu zjistit poměry otce, dříve v jeho silách bylo pracovat a bylo zjištěno, že nepobírá žádné sociální dávky. Lze usuzovat, že je v jeho možnostech a schopnostech vydělávat tolik, aby byl mohl platit určené výživné. Dále byl vyčíslen dluh na výživném za období do dne vyhlášení napadeného rozsudku, tj. do 24. 11. 2022, který bylo otci umožněno splácet.

3. K osobě otce byly vyžádány zprávy Policie České republiky, slovenského soudu a tamního úřadu práce. Otec žije na Slovensku a je neznámého pobytu, proto mu byl jmenován opatrovník pro řízení.

4. Proti tomuto rozsudku ve výroku II. až IV. podal otec prostřednictvím jmenovaného opatrovníka odvolání, které odůvodnil tím, že přestože otec telefonicky sdělil policejnímu orgánu, že se léčí [anonymizována dvě slova] a bydlí v [obec] na ubytovně, [ulice a číslo], bylo mu stanoveno výživné v celkové výši 5 500 Kč měsíčně. Soud prvního stupně měl učinit pokus o obeslání otce na této adrese a otec by tak měl možnost vyjádřit se k podanému návrhu a objasnit své poměry. Nebylo tak učiněno vše ke zjištění skutečných aktuálních poměrů otce, zejména k jeho příjmu a zdravotnímu stavu. Vzhledem k informaci o pobytu otce není postaveno najisto, zda je neznámého pobytu a je namístě, aby za něj v řízení před soudem jednal jmenovaný opatrovník. Proto navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Matka ani kolizní opatrovník nezletilých se k podanému odvolání nevyjádřili.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“)) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 a podle § 28 z. ř. s., když k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 1 písm. d) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání otce je důvodné.

7. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud postupem podle § 212a odst. 5 o. s. ř. zjistil, že řízení před soudem prvního stupně trpí zmatečnostními vadami uvedenými v § 229 odst. 1 písm. h), odst. 3 o. s. ř. a rovněž dalšími vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava nemohla být zjednána za odvolacího řízení.

8. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně o svěření nezletilých do péče matky nebyl odvoláním otce nikterak dotčen, proto nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.) Výrok V. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení rovněž nebyl odvoláním dotčen, avšak jde o závislý výrok, proto nenabyl samostatně právní moci a je rovněž předmětem odvolacího řízení (§ 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř.) spolu s určením výživného.

9. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť nezletilé děti a matka jsou státními občany České republiky a otec je státním občanem Slovenské republiky. Ve věcech s cizím prvkem se užije zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“), avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Otázku vyživovací povinnosti upravuje Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení o výživném“). Podle jeho čl. 15 ve spojení s Rozhodnutím Rady ze dne 30. listopadu 2009, č. 2009 /941/, se užije též Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Haagský protokol“). Při konkurenci Nařízení o výživném, resp. Haagského protokolu a mezinárodní smlouvy uzavřené mezi členskými státy má aplikační přednost toto nařízení (viz jeho čl. 69 odst. 2); Haagský protokol je použitelný pouze mezi členskými státy Evropské unie a smluvními státy (viz jeho čl. 18 a 19 odst. 1). Proto je vyloučena aplikace dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou (sdělení č. 209/1993 Sb.).

10. Podle čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu.

11. Podle čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak.

12. Nezletilé děti mají obvyklý pobyt v České republice. Ve věci je tak dána mezinárodní pravomoc českých soudů, které věc posoudí podle českého (hmotného) práva (čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném, čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu) za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS).

13. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 24. 1. 2022 matka podala návrh na svěření nezletilých do své péče a určení výživného otci, který se ze společného domácnosti odstěhoval v říjnu 2018 zpět na Slovensko. Otec, který je státním občanem Slovenské republiky, má v informačním systému základních registrů (dále jen„ ISZR“) vedenu adresu trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec a číslo], s platností do 31. 12. 2019. Otci byl doručován návrh na zahájení řízení, usnesení o jmenování opatrovníka nezletilým pro zastupování v řízení a předvolání k jednání soudu na adresu uvedenou matkou v návrhu ([ulice a číslo], [obec], Slovenská republika) a na adresu v ISZR prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Z obou adres se zásilka vrátila. K zásilce doručované na adresu v České republice a uložené na poště dne 15. 2. 2022, bylo vyvěšeno sdělení podle § 49 odst. 4 o. s. ř., a to dne 21. 3. 2022. Na zásilce vrácené z ciziny dne 11. 3. 2022 je uvedeno„ na adrese neznámý“. Ke dni 22. 2. 2022 otec nebyl ve výkonu trestu nebo vazby v České republice. Předvolání se týkalo jednání nařízeného na den 3. 3. 2022, které však pro nemoc soudce bylo zrušeno a odročeno na 14. 4. 2022. Jednání dne 14. 4. 2022 bylo konáno v nepřítomnosti otce podle § 101 odst. 3 o. s. ř., kdy soud prvního stupně uzavřel, že otci bylo předvolání k jednání doručeno náhradním způsobem. Matka při jednání sdělila, že otec žije ve Slovenské republice někde na ubytovně v [obec], o jednání je informován. Po zahájení jednání, byl přednesen návrh matky, provedeny listinné důkazy a matčin výslech. Jednání bylo odročeno na 19. 5. 2022 k opětovnému předvolání otce k jednání a provedení jeho výslechu. Dne 13. 4. 2022 se soudu prvního stupně vrátila nedoručená zásilka s předvoláním otce na jednání dne 14. 4. 2022, doručované na adresu v ISZR, k závadě v doručování nebylo vyvěšeno sdělení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Dne 4. 5. 2022 se soudu prvního stupně vrátila zásilka s předvoláním otce na jednání dne 19. 5. 2022 doručovaná do ciziny na adresu z návrhu s poznámkou„ na adrese neznámý“. Dne 5. 5. 2022 byla matka vyzvána ke sdělení adresy otce. Ke dni 6. 5. 2022 otec nebyl ve výkonu trestu nebo vazby v České republice. Výpis z ISZR je beze změn. Dne 11. 5. 2022 matka soudu prvního stupně sdělila adresu otce [příjmení] [jméno], [ulice a číslo], [obec], Slovenská republika. Jednání nařízené na 19. 5. 2022 bylo zrušeno a odročeno na 20. 6. 2022. Předvolání k tomuto jednání bylo otci doručováno na matkou sdělenou adresu v cizině, dne 10. 6. 2022 se vrátila nedoučená zásilka s poznámkou„ nevyzvednuto“. Matka při jednání dne 20. 6. 2022 uvedla, že adresu na ubytovně v [obec] jí sdělil sám otec a navrhla, aby byl dožádán Okresný súd [obec]. Proto bylo jednání odročeno na 8. 8. 2022. Předvolání k tomuto jednání, návrh a usnesení o jmenování opatrovníka byl otci doručen prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 29. 6. 2022 osobně oproti podpisu na adresu [adresa], Slovenská republika. Přípisem ze dne 5. 5. 2022 (správně 21. 6. 2022) byl požádán Okresný súd [obec] o sdělení adresy otce. Dožádaný soud odpověděl, že otec je účastníkem více řízení, známá adresa je [ulice a číslo], [obec], s tím, že na adrese je neznámý. Nejsou známy jiné adresy bydliště nebo zaměstnavatele. Při jednání dne 8. 8. 2022 byl otci soudem prvního stupně jmenován opatrovník podle § 29 odst. 3 o. s. ř. z důvodu neznámého pobytu a jednání bylo odročeno na 3. 10. 2022. Usnesení o jmenování opatrovníka otci bylo doručeno pouze matce, koliznímu opatrovníkovi nezletilých a opatrovníku jmenovanému otci, nebylo však vyvěšeno na úřední desce soudu prvního stupně. Z důvodu kolize opatrovníka otce bylo jednání zrušeno a odročeno na 13. 10. 2022. U tohoto jednání matka sdělila, že podala na otce trestní oznámení, věc je vedena policejní orgánem OO PČR [obec], kterému se otce podařilo kontaktovat. Jednán bylo tedy odročeno na 24. 11. 2022. Policejní orgán dne 21. 10. 2022 sdělil, že otec jim z telefonního čísla + [tel. číslo] 768 uvedl, že se léčí po [anonymizováno] a bydlí na ubytovně [ulice a číslo], [obec]. Dále byla policejním orgánem postoupena zpráva [anonymizováno 6 slov] [příjmení] ze dne 26. 10. 2022 k poměrům otce. Při jednání dne 24. 10. 2022 po provedeném dokazování listinami byl vyhlášen napadený rozsudek.

14. Podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.

15. Podle § 29 odst. 3 o. s. ř. pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám, nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině (odst. 3).

16. Podle § 229 odst. 3 věty první o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

17. Podle § 46b písm. a) o. s. ř. neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti; není-li taková adresa evidována, adresa místa trvalého pobytu vedená podle zvláštního právního předpisu nebo adresa místa pobytu cizince na území České republiky podle druhu pobytu cizince.

18. Podle § 50j odst. 1 o. s. ř. při doručování do ciziny se postupuje podle mezinárodní smlouvy nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství upravujícího doručování soudních a mimosoudních písemností anebo podle zvláštního právního předpisu.

19. Podle § 120 odst. 2 věta první o. s. ř. soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu.

20. Podle § 20 odst. 1 z. ř. s. soud je povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí. Přitom není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci.

21. Podle § 21 z. ř. s. soud provede i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány.

22. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

23. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodněnírozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodněnírozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodněníuvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

24. Ustanovení opatrovníka účastníku z důvodu, že není znám jeho pobyt, musí vždy předcházet šetření o tom, zda jsou splněny předpoklady pro takové rozhodnutí a zda není na místě přijmout jiné opatření. Předpoklady pro ustanovení opatrovníka nejsou splněny, jestliže soud před vydáním rozhodnutí neprovedl odpovídající šetření o pobytu účastníka, jehož pobyt není znám; toto šetření se provádí prostřednictvím orgánů obecních úřadů v místě posledního bydliště účastníka, prostřednictvím orgánů na pracovištích, kde byl účastník naposledy zaměstnán, výslechem příbuzných účastníka, vyžádáním spisů od soudních i jiných orgánů, u nichž probíhalo řízení ve věci, jež se týká účastníka, šetřením v dostupných databázích (např. dotazem na vězeňskou službu, na úřad práce, popř. orgány sociálního zabezpečení, na osoby blízké zjištěné z evidence obyvatel apod.). Šetření, jež mají předcházet ustanovení opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, musí být dostatečně aktuální, aby mohla být oporou pro závěr soudu, že důvody pro ustanovení opatrovníka jsou dány ke dni vydání usnesení o tomto opatření (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1706/2017).

25. Účastníku občanského soudního řízení, který nemá pobyt na území České republiky a zdržuje se v cizině, může soud ustanovit opatrovníka podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, jestliže ani po provedení odpovídajícího šetření nezjistil adresu pobytu účastníka v cizině nebo jestliže ji sice zjistil (popřípadě byla soudu známa i bez provedeného šetření), ale nepodařilo se na ni doručit písemnosti, které mají být účastníku doručeny; šetření ohledně adresy bydliště (pobytu) účastníka v cizině musí být provedeno k době, kdy soud provádí doručení písemnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 552/2012).

26. I nepřítomnému účastníkovi soudního řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů a základních práv. Opatrovník je osoba, která má v řízení hájit práva a oprávněné zájmy účastníka, jehož zastupuje. Funkce opatrovníka nebyla zákonem stanovena proto, aby usnadňovala činnost soudu tím, že má kam odesílat písemnosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. III. ÚS 1400/09).

27. Z dosavadního průběhu řízení a obsahu spisu je zřejmé, že otec není neznámého pobytu a nejsou splněny podmínky pro jmenování opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř, protože otec si osobně převzal poštovní zásilku s předvoláním k jednání nařízenému na 8. 8. 2022, a to dne 29. 6. 2022 na adrese [adresa], Slovenská republika. Tedy nebylo žádného důvodu, aby soud prvního stupně při jednání dne 8. 8. 2022 vydal usnesení o jmenování opatrovníka otci z důvodu neznámého pobytu. Soud prvního stupně tímto svým postupem zatížil řízení zmatečnostní vadou uvedenou v § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Krom toho usnesení o jmenování opatrovníka nebylo doručeno otci prostřednictvím úřední desky podle § 50b odst. 4 písm. c) in fine o. s. ř., tedy toto usnesení není nejen pravomocné, ale ani vykonatelné.

28. K nápravě případů, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady, je vyhrazena žaloba pro zmatečnost (podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3582/2011). Jsou-li naplněny takové důvody zmatečnosti, nezbytným důsledkem je kasace soudního rozhodnutí vydaného v řízení stiženém touto vadou (§ 235e odst. 2 věta první in fine o. s. ř.). K taxativně vypočteným důvodům zmatečnosti přihlíží také soud v odvolacím řízení, a to i z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a shora zjištěný důvod zmatečnosti je uveden ve výčtu vad. Shledá-li odvolací soud zmatečnost řízení, které přecházelo vydání napadeného rozhodnutí, je rovněž důsledkem zrušení takového rozhodnutí podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

29. Mimoto soud prvního stupně se dopustil dalších pochybení, která představují vady řízení, přičemž je bez významu, zda lze takové vady v odvolacím řízením napravit, když řízení je stiženo zmatečností podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

30. Předvolání otce k jednání nařízenému na 3. 3. 2022 bylo doručováno na adresu trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec a číslo], a na adresu uvedenou matkou v návrhu [ulice a číslo], [obec], Slovenská republika, prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Z ciziny se vrátila zásilka jako nedoručená s poznámkou„ neznámý“. Z adresy v ISZR se rovněž vrátila nedoručená zásilka, k níž bylo vyvěšeno sdělení podle § 49 odst. 4. o. s. ř. Ani jedno z doručení není účinné. Tzv. náhradní doručení v případě doručování do ciziny na mezinárodní doručenku není možné. Ve druhém případě nemohlo dojít k doručení náhradním způsobem podle § 49 o. s. ř., neboť platnost adresy pobytu otce uvedené v ISZR skočila dnem 31. 12. 2019 a jiná aktuální adresa ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. evidována není. Jednání dne 3. 3. 2022 se pro nemoc soudce nekonalo a bylo odročeno na 14. 4. 2022. Vyrozumění o odročení jednání bylo otci doručováno stejným způsobem, jako první předvolání jen s tím rozdílem, že k vrácené zásilce z adresy uvedené v ISZR nebylo následně vyvěšeno sdělení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Krom toho uvedená závada v doručování se vrátila v den jednání a do spisu byla zažurnalizována až po jeho skončení. Přesto soud prvního stupně ve věci dne 14. 4. 2022 jednal v nepřítomnosti otce podle § 101 odst. 3 o. s. ř. K takovému postupu však nebyly splněny podmínky, neboť vyrozumění o odročení jednání nebylo otci doručeno řádně. Při tomto jednání byl proveden výslech matky. Uvedené pochybení soudu prvního stupně představuje další vadu řízení, a to zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř.

31. K řádnému a procesně účinnému doručení otci, a to návrhu na zahájení řízení a usnesení o jmenování kolizního opatrovníka nezletilým pro zastupování v řízení, došlo až dne 29. 6. 2022. Do tohoto okamžiku byla otci odňata možnost jednat před soudem (§ 229 odst. 3 o. s. ř.). Konktrétně se nemohl vyjádřit k návrhu na zahájení řízení, nemohl podat případné odvolání proti usnesení o jmenování kolizního opatrovníka nezletilým pro zastupování v řízení, přestože kolizní opatrovník dětí již vykonával práva a povinnosti zástupce účastníka řízení. Při jednání soudu prvního stupně dne 14. 4. 2022, při kterém byl proveden výslech matky, nemohl otec klást otázky matce při jejím výslechu a vyjádřit se k provedeným důkazům.

32. Šetření pobytu otce soudem prvního stupně bylo nedostatečné. Před jmenováním opatrovníka z důvodu neznámého pobytu otce byla provedena pouze lustrace v ISZR a evidenci vězňů. Rovněž šetření pobytu prostřednictvím dožádaného soudu ve Slovenské republice nebylo úplné. Následně v průběhu řízení vycházely najevo další indicie vedoucí ke zjištění pobytu otce (trestní řízení vedené v České republice proti otci pro neplacení výživného, zjištění pobytu otce a telefonický kontakt s ním prostřednictvím policejního orgánu). Soud prvního stupně zřejmě přehlédl, že otci bylo účinně doručeno do ciziny dne 29. 6. 2022 na adresu [adresa], Slovenská republika, tj. adresu, kterou sdělila v průběhu řízení matka, která ji získala od otce, a jedná se o adresu, kterou otec sám následně sdělil policejnímu orgánu. Přesto soud prvního stupně jmenoval otci opatrovníka pro řízení podle § 29 odst. 3 o. s. ř. z důvodu neznámého pobytu.

33. Pro rozhodnutí soudu je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Skutkový stav věci soud zjišťuje pomocí dokazování (§ 120 a násl. o. s. ř.). Řízení péče soudu o nezletilé a dokazování v něm je ovládáno tzv. zásadou vyšetřovací (§ 20 odst. 1, § 21 z. ř. s. ve spojení s § 120 odst. 2 věta první o. s. ř.). Nezbytným úkonem soudu při svém rozhodování je hodnocení provedených důkazů (§ 132 a násl. o. s. ř.), kdy své úvahy a postupy, kterými se řídil vyjeví v odůvodněnípísemného vyhotovení svého rozhodnutí (§ 157 odst. 2 o. s. ř.).

34. Pro poměry tzv. nesporného řízení lze přiměřeně odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 870/2002, který dospěl k závěru, že o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se při zjišťování skutkového stavu věci jedná například tehdy, jestliže v rozporu s ustanovením § 120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy, nebo jestliže okolnosti rozhodné pro posouzení věci sice nebyly tvrzeny, ale měly být zjišťovány jako skutkový podklad pro posouzení skutečnosti, jíž je soud povinen se zabývat z úřední povinnosti.

35. Porušení zásady vyhledávací (vyšetřovací) v občanském soudním řízení vytváří reálnou překážku dosažení účelu tohoto řízení (§ 1 o. s. ř. ve spojení s § 85 až 87 zákona o rodině; nyní § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), proto rozsudek, který je výsledkem takového řízení nelze než kvalifikovat ve smyslu svévolné aplikace jednoduchého práva a tím porušení základního práva na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základní práv a svobod (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. III. ÚS 737/02).

36. Soudy jsou při stanovení výživného povinny dostatečně a konkrétně odůvodnit, z čeho odvíjejí jeho konkrétní výši (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 4057/18). V odůvodněnírozsudku o výživném je třeba uvést, alespoň přiměřeným rozpětím, měsíční čistý příjem rodiče, který dle závěrů soudu odpovídá jeho schopnostem a možnostem (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 16 Co 30/2018, publikovaný v ASPI, ID: JUD376139CZ).

37. Rozsah závěru o skutkovém stavu učiněného soudem prvního stupně ohledně poměrů otce nijak nepostačuje pro právní posouzení věci. Nebyly zjištěny jeho osobní a majetkové poměry, jeho výdělkové možnosti a schopnosti, nepochybně ovlivněné jeho zdravotním stavem. Nic nebránilo soudu v připojení spisového materiálu z paralelně probíhajícího trestního řízení, vyžádání zpráv o výdělcích otce od jeho dosavadních zaměstnavatelů sdělených slovenským úřadem práce, výzvě otci k předložení lékařských zpráv, učinění dotazu na další příslušné slovenské státní orgány k poměrům otce a v neposlední řadě provedení výslechu otce prostřednictvím dožádaného soudu ve Slovenské republice. K poměrům otce bylo zjištěno toliko, že bydlí na ubytovně, prodělal [anonymizována tři slova], byl krátkodobě zaměstnán a následně byl z evidence uchazečů o zaměstnání vyřazen, přičemž na základě těchto zjištění nemůže obstát právní posouzení, které je samo o sobě neúplné a obecné, včetně na něj navazujícího rozhodnutí o výživném.

38. Soud je povinen v odůvodněníuvést, které skutečnosti (skutková tvrzení) významné pro rozhodnutí ve věci byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonným způsobem prokázány a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí soud vyjádřit, jak k tomuto závěru dospěl, tj. jak tyto důkazy hodnotil, zejména jde-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků a vedlejších účastníků. Jednotlivé prokázané skutečnosti je třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu věci, který je rozhodný pro její právní posouzení. Právním posouzením věci se pak rozumí výklad o tom, z jakých ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu soud vycházel (proč pod tato ustanovení podřadil zjištěný skutkový stav) a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti a jak proto byla věc rozhodnuta (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2316/2010).

39. V případě, že odůvodněnírozhodnutí soudu prvního stupně neodpovídá požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje všechny informace, které by z hlediska § 132 o. s. ř. mělo obsahovat, není zopakování důkazů provedených soudem prvního stupně ani doplnění dokazování možné a odvolací soud je povinen vždy rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

40. Není-li z rozhodnutí patrný vztah mezi provedenými důkazy a učiněným skutkovým závěrem, který je rozhodný pro právní posouzení věci, jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 594/17). Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. I. ÚS 2746/19, povinností odvolacího soudu je takové rozhodnutí zrušit, neboť kdyby namísto toho věc na základě odvolání projednal, jakoby šlo o rozsudek bezvadný, a současně změnil rozsudek soudu prvního stupně v neprospěch (ostatních) účastníků, porušil by tím základní právo účastníků řízení na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

41. Napadený rozsudek nemá náležitosti stanovené v § 157 odst. 2 o. s. ř. Není zřejmé, jakými úvahami se soud prvního stupně řídil při hodnocení důkazů, kdy samostatné hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. není patrné. Je proveden pouze výčet dílčích skutkových zjištění z osmi důkazních prostředků (výslech matky a listiny) a závěr o skutkovém stavu věci zcela chybí. Tento postup soudu prvního stupně činí napadený rozsudek nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 244/2004), a to i ve vztahu k právnímu posouzení věci, kdy je uvedeno toliko, že„ v souladu s ustanoveními § 913, § 914 a § 915 odst. 1 o. z. dospěl soud k závěru, že je v možnostech a schopnostech otce přispívat počínaje dnem 24. 1. 2022 (tj. zpětně od podání návrhu) na výživu starší nezletilé [jméno] [jméno] částkou 3 000 Kč a na výživu nezletilého [jméno] [jméno] částkou 2 500 Kč měsíčně, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci předem k rukám matky. Takto stanovené výživné je výživným, které odpovídá odůvodněným potřebám obou nezletilých dětí. Přestože se soudu nepodařilo přes veškerou snahu zjistit aktuální majetkové poměry otce, dospěl k závěru, že je v možnostech a schopnostech otce takto stanovené výživné hradit, neboť otec byl v minulosti schopen pracovat a bylo zjištěno, že v současné době nepobírá žádnou podporu v nezaměstnanosti ani jiné příspěvky či sociální dávky. Lze tedy usuzovat, že je v možnostech otce dosahovat takových příjmů z pracovní činnosti, ze kterých by byl schopen takto stanovené výživné pro obě nezletilé děti hradit.“ Odůvodněnípostrádá jednak úplné zjištění poměrů otce a jednak posouzení poměrů obou rodičů, ze kterých soud prvního stupně vycházel při stanovení výživného, když se omezil pouze na odkaz na příslušná ustanovení zákona a obecné závěry, které ve vztahu k poměrům otce nemají oporu v provedeném dokazování. Takové odůvodněnínapadeného rozsudku je pak nepřesvědčivé, kdy není srozumitelně, logicky a konkrétním způsobem zdůvodněno, z jakých zjištění soud prvního stupně vycházel a z jakých důvodů takto rozhodl.

42. Napadený rozsudek je tak nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, kdy soudem prvního stupně provedené dokazování, které je nedostatečné, není nijak zhodnoceno. Nebyl učiněn závěr o skutkovém stavu a není vůbec zřejmé, jaké právní závěry soud prvního stupně dovodil z provedených důkazů, čímž porušil právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (k tomu srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 1437/15). Také právní posouzení věci soudem prvního stupně je neúplné, neboť se nezabýval otázkami souvisejícími s přítomností tzv. cizího prvku v řízení (viz body č. 8 až 11. odůvodněníshora). Nezbytným důsledkem nepřezkoumatelnosti rozhodnutí je jeho zrušení (viz také např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4075/2016).

43. S ohledem na výše uvedené závěry odvolací soud rozsudek v napadeném rozsahu včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení podle § 219a odst. 1 písm. a), b), odst. 2 o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc v uvedeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

44. Soud prvního stupně v dalším řízení předně zváží, zda stále (ne) trvají důvody pro jmenování opatrovníka otci z důvodu neznámého pobytu a případně pro jeho zproštění funkce, k čemuž bude provedeno náležité aktuální šetření. Tedy otci bude doručováno na adresu známou v cizině, tj. [adresa], Slovenská republika, a to způsobem upraveným v § 50j o. s. ř. odkazujícím na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2020/1784 ze dne 25. listopadu 2020 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (dále jen„ Nařízení o doručování“). Tento právní předpis umožňuje doručování přímo prostřednictvím poštovních služeb tzv. na mezinárodní doručenku nebo prostřednictvím příslušného dožádaného soudu ve Slovenské republice. Doručování prostřednictvím českého zastupitelského úřadu jiným než českým státní občanům není možné a doručování prostřednictvím slovenských soudních exekutorů je zpoplatněno. Otec bude vyzván, nechť se vyjádří k návrhu matky na zahájení řízení, který mu byl doručen dne 29. 6. 2022 (není vyloučeno jeho opakované doručení) a dále bude vyzván k uvedení rozhodných skutečností významných pro rozhodnutí o výživném. Takto získaná skutková tvrzení budou ověřována dokazováním, a to zejména výslechem otce a vyžádáním příslušných listin, např. od bývalých zaměstnavatelů nebo příslušných státních orgánů nebo přímo od otce, zejména listiny týkající se jeho zdravotního stavu. Soud prvního stupně zváží, zda výslech otce provede sám při jednání anebo využije dožádání prostřednictvím slovenského soudu podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2020/1783 ze dne 25. listopadu 2020 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských a obchodních věcech, které upravuje i způsob provedení dožádání a styk dožadujícího a dožádaného soudu. Tímto způsobem lze opatřit i jiné potřebné důkazy. Ke zjištění skutkového stavu lze použít i poznatky z probíhajícího trestního řízení. Při jednání soudu prvního stupně provede znovu celé dokazování ve vztahu k předmětu dalšího řízení včetně výslechu matky a listin čtených k důkazu v předcházejícím řízení. Teprve pak po úplném zjištění skutkového stavu bude moci ve věci o výživném znovu rozhodnout, veden zásadou vyšetřovací zakotvenou v § 20 odst. 1 a § 21 z. ř. s. ve spojení s § 120 odst. 2 větou první o. s. ř. Míra dokazování musí být však v takovém rozsahu, který umožní soudu prvního stupně úplné právní posouzení věci. Následně provedené dokazování zhodnotí postupem podle § 132 o. s. ř. a své úvahy promítne do písemného vyhotovení rozsudku. Takto zjištěný skutkový stav podřadí pod příslušnou právní normu a srozumitelně vysvětlí své právní závěry. Přitom se bude řídit zde citovanými závěry judikatury týkajícími se rozhodování soudů o výživném a o dokazování. V písemném vyhotovení rozsudku včetně jeho odůvodněníse soud prvního stupně bude řídit jeho náležitostmi podle § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy zejména stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce, přičemž bude dbát o jeho přesvědčivost. Rozhoduje-li soud o určení výživném pro nezletilé dítě, den zahájení řízení není pravidlem pro stanovení počátku povinnosti. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Okamžik stanovení výživného je třeba posoudit podle § 919 ve spojení s § 922 odst. 1 o. z. a zvolený počátek je třeba zdůvodnit. Určuje-li soud rozsah vyživovací povinnosti, musí stanovit její počátek, a to zásadně ode dne, kdy povinný rodič přestal k nezletilému dítěti plnit dobrovolně výživné, resp. je plnil v omezené míře (Hrušáková, M. a kol.: Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. C. H. Beck, Praha 2005, str. 380). Počátek stanovení výživného se váže na okamžik faktické změny poměrů, tedy okamžiku, kdy jeden z rodičů přestal vyživovací povinnost určitým způsobem a v určitém rozsahu plnit, a to v případě nezletilých dětí za období až tři roky zpětně (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. IV. ÚS 257/05). Uvedené právní závěry platí i v poměrech o. z. Stanoví-li soud výživné jako dávku opakující se měsíčně (§ 921 odst. 1 první část věty o. z.), tak při vyčíslení dluhu na výživném je třeba počítat s celou měsíční dávkou splatnou v den vyhlášení rozsudku. Proto období dlužného výživného je třeba ohraničit posledním dnem příslušného měsíce, nikoliv dnem vyhlášení rozsudku.

45. Soud prvního stupně je tímto právním názorem odvolacího soudu vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

46. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť podle § 224 odst. 3 o. s. ř. o nich rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci.

Poučení