126Co 2/2023

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a Mgr. Daniely Jandové ve věci nezletilé: [osobní údaje nezletilé] zastoupená kolizním opatrovníkem Městem Kutná Hora sídlem [adresa] dítěte rodičů: [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] o svěření do péče a určení výživného, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 10. 2022, č. j. 0 P 99/2022-33 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění II. ve výroku II. tak, že výše výživného pro období od 1. 1. 2022 do 23. 1. 2023 činí 1 500 Kč měsíčně a pro období od 24. 1. 2023 nadále činí 1 200 Kč měsíčně, III. ve výroku III. tak, že dlužné výživné za období od 1. 1. 2022 do 28. 2. 2023 ve výši 2 634 Kč je otec povinen zaplatit v měsíčních splátkách po 300 Kč spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, jinak se ve zbývající části výroku II. potvrzuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozhodl v záhlaví citovaným rozsudkem tak, že nezletilá [jméno] se svěřuje do péče matky (výrok I.), otec je povinen přispívat na výživu nezletilé částkou 2 000 Kč měsíčně k rukám matky do každého 15. dne v měsíci od 1. 1. 2022 (výrok II.), dluh na výživném za období od 1. 1. 2022 do 31. 10. 2022 nevznikl (výrok III.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně ve vztahu k předmětu odvolacího řízení vyšel ze zjištění, že rodiče nejsou manželé, od 6. 1. 2022 spolu nežijí, nezletilá je v péči matky, otec se s dcerou stýká dle domluvy rodičů a od ledna 2022 platí výživné. Matka byla od 23. 6. 2021 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a pobírá invalidní důchod I. stupně ve výši 7 793 Kč. Od 3. 10. 2022 je brigádně zaměstnána u [právnická osoba] jako uklízečka s hrubou mzdou 6 800 Kč měsíčně. S dcerou bydlí u své tety, které přispívá na domácnost 5 000 Kč měsíčně, další vyživovací povinnost nemá. Otec bydlí se svou přítelkyní v [obec], výživné posílal poštou v různé výši v období od května do září 2022. Má další tři vyživovací povinnosti v celkové výši 1 000 Kč měsíčně. Je nemajetný a nezaměstnaný, brigádně si přivydělává jako [anonymizováno]. Dle statistiky výdělků se mzdové ohodnocení v oboru [anonymizována dvě slova] s minimálním stupněm vzdělání v [obec] pohybuje minimálně okolo 18 000 Kč hrubého měsíčně. Nezletilá navštěvuje mateřskou školu, kde se platí stravné 600 Kč měsíčně, je zdravá a má běžné potřeby.

3. Po právní stránce soud prvního stupně (rovněž ve vztahu k předmětu odvolacího řízení) posoudil věc za použití § 913 odst. 1 a 2, § 914 a § 915 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) tak, že při svěření nezletilé do péče matky je zapotřebí stanovit výživné otci. V jeho možnostech a schopnostech je vydělat si jako dělník výkopových prací v místě svého bydliště nejméně 18 000 Kč hrubého měsíčně. S ohledem na tuto skutečnost a rozsah odůvodněných potřeb nezletilé, které jsou úměrné věku předškoláka, je odpovídajícím výživným částka 2 000 Kč měsíčně. Protože otec pravidelně přispíval na výživu dcery různými částkami, dluh na výživném mu nevznikl.

4. Proti tomuto rozsudku podal otec odvolání dle jeho obsahu proti výroku II., které odůvodnil tím, že má další tři vyživovací povinnosti, a to k nezletilému [jméno] ve výši 400 Kč měsíčně, nezletilé [jméno] ve výši 300 Kč měsíčně a nezletilé [jméno] ve výši 300 Kč měsíčně. Dále v lednu 2023 očekává narození syna. Nyní je bez zaměstnání a stanovené výživné není schopen platit. S nezletilou [jméno] je v kontaktu a bere si ji na návštěvy. Když byl zaměstnán, posílal matce peníze složenkou. Otec proto navrhl odvolacímu soudu, aby rozsudek v napadeném rozsahu změnil tak, že mu bude stanoveno výživné ve výši 700 Kč měsíčně. Zároveň otec požádal o provedení svého výslechu před dožádaným Okresním soudem v Ostravě, neboť nemá peníze na cestu a s družkou pečuje o novorozeného syna.

5. Matka k podanému odvolání uvedla, že za poslední 4 měsíce otec nic na výživném nezaplatil a navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil.

6. Kolizní opatrovník navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že otci bude stanoveno výživné 1 000 Kč měsíčně s ohledem na narození dalšího dítěte.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“)) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 a podle § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání otce je částečně důvodné.

8. Otci bylo v řízení před soudem prvního stupně doručováno na adresu uvedenou matkou v jejím návrhu ([adresa]) a nikoliv na adresu jeho trvalého pobytu ([ulice a číslo], [obec]) zapsanou v evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) o. s. ř.). Proto otec nebyl řádně předvolán k jednání, jehož se měl zúčastnit prostřednictvím videokonferenčního zařízení u Okresního soudu v Ostravě. Soud prvního stupně přesto ve věci jednal a rozhodl v rozporu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Tímto postupem soudu prvního stupně byla otci odňata možnost jednat před soudem a takový postup představuje zmatečnost řízení podle § 229 odst. 3 o. s. ř., která je jeho vadou, jíž lze odstranit v odvolacím řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 29 Odo 55/2004), a to postupem uvedeným níže (viz bod 17. odůvodnění). Napadený rozsudek byl rovněž otci doručen na adresu uvedenou matkou v návrhu, tedy nemohlo dojít k jeho doručení náhradním způsobem podle § 49 o. s. ř. Proto jeho odvolání bylo podáno včas, když mu nezačala běžet lhůta k jeho podání. Adresu pro doručování ve smyslu § 46a odst. 2 o. s. ř. otec uvedl až s podaným odvoláním. Z obsahu odvolání je však nepochybné, že otec se s napadeným rozhodnutím seznámil.

9. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně o svěření nezletilé do péče matky nebyl odvoláním otce dotčen, proto nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.). Výrok III. o dlužném výživném a výrok IV. o náhradě nákladů řízení jsou výroky závislými (§ 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř.) a jsou rovněž předmětem odvolacího řízení.

10. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť nezletilá [jméno] a její rodiče jsou státními občany Slovenské republiky. Ve věcech s cizím prvkem se užije zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“), avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Otázku vyživovací povinnosti upravuje Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení o výživném“). Podle jeho čl. 15 ve spojení s Rozhodnutím Rady ze dne 30. listopadu 2009, č. 2009 /941/, se užije též Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Haagský protokol“). Při konkurenci Nařízení o výživném, resp. Haagského protokolu a mezinárodní smlouvy uzavřené mezi členskými státy má aplikační přednost toto nařízení (viz jeho čl. 69 odst. 2); Haagský protokol je použitelný pouze mezi členskými státy Evropské unie a smluvními státy (viz jeho čl. 18 a 19 odst. 1). Proto je vyloučena aplikace dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou (sdělení č. 209/1993 Sb.).

11. Podle čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu.

12. Podle čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak.

13. Nezletilá [jméno] má obvyklý pobyt v České republice. Ve věci je tak dána mezinárodní pravomoc českých soudů, které věc posoudí podle českého (hmotného) práva (čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném, čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu) za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS).

14. Odvolací soud vyšel ze soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu, jak je zřejmý z obsahu soudního spisu a shrnut v bodě č. 2 odůvodněnítohoto rozsudku shora, přičemž lze též odkázat na body č. 2 až 10. odůvodněnínapadeného rozsudku.

15. Nad rámec uvedeného je obsahu spisu zřejmé, že otec soudu prvního stupně telefonicky sdělil, že je s návrhem matky obeznámen, hovořil s ní, jsou spolu na všem domluveni. Dále uvedl, že se o nezletilou stará, má o ní zájem, navštěvuje ji, kupuje jí dárky a pravidelně zasílá peníze na její výživu. Není nikde zaměstnán, brigádně si přivydělává jako bagrista, je zdravý.

16. Oba rodiče se z jednání odvolacího soudu omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti.

17. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 a § 213a odst. 1 o. s. ř. zčásti zopakoval dokazování ve vztahu k dlužnému výživnému a dále doplnil dokazování podle § 120 odst. 2 věty první a § 213a odst. 1 o. s. ř. a § 28 odst. 1 z. ř. s. s ohledem na odvolací námitky a časový odstup od vyhlášení napadeného rozsudku. Rovněž doplnil dokazování k poměrům otce jeho výslechem u dožádaného soudu v místě jeho bydliště podle § 213 odst. 4 a § 213 odst. 2 ve spojení s § 39 odst. 1 o. s. ř., čímž byl zjištěn skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, když nelze za základ skutkových zjištění pojmout informace získané od otce telefonicky mimo jednání. Tím byla také odstraněna zmatečnost řízení z důvodu uvedeného v § 229 odst. 3 o. s. ř.

18. Z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 2. 2020, č. j. 30 P 165/2017-85, odvolací soud zjistil, že otci je stanoveno výživné na nezletilého [jméno] (nar. [rok]) ve výši 400 Kč měsíčně, na nezletilou [jméno] (nar. [rok]) ve výši 300 Kč měsíčně a na nezletilou [jméno] (nar. [rok]) ve výši 300 Kč měsíčně od 15. 1. 2015 a pro dobu po rozvodu. Rodiče dětí byli manželé. Matka [jméno] [příjmení] pracovala brigádně jako uklízečka s příjmem 2 000 Kč měsíčně a pobírala sociální dávky 15 000 Kč měsíčně. Otec měl v době rozhodování čtvrtou vyživovací povinnost vůči nezletilé [jméno] (nar. [rok]) a částečně i k její matce [jméno] [příjmení], která byla s nezletilou na rodičovské dovolené a pobírala rodičovský příspěvek 10 000 Kč měsíčně. Otec měl dluhy, k jejichž vymožení byly vedeny exekuce. Podnikal krátce v řádu měsíců v roce 2019 v oboru řidič, stavební a pomocné a práce. Živnostenské oprávnění však přerušil na dobu do roku 2029. Před tím byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, z níž byl sankčně vyřazen.

19. Z protokolu o výslechu otce před dožádaným soudem odvolací soud zjistil, že otec vypověděl, že další výživné bude zasílat v únoru 2023. Je nezaměstnaný, proto nemůže předložit potvrzení o výdělcích, o sociální dávky bude teprve žádat, je veden na úřadu práce. Nemá ani žádnou brigádu, naposledy pracoval v roce 2010 u [anonymizována dvě slova] [obec], a v letech 2020 - 2021 u [příjmení] [příjmení] [jméno] asi 2 měsíce se mzdou 16 až 18 tis. Kč měsíčně. Práci se hledá neustále. Má strojnický průkaz, taxikartu, certifikát strážného a průkaz na vysokozdvižný vozík. Tyto průkazy a certifikáty si doplňoval proto, že má jen základní vzdělání. Je zdravý, nemajetný, rozvedený, nevlastní automobil ani nemovitost, nemá žádné úspory. Má dluhy asi za 300 000 Kč za MHD, přestupky za jízdu autem a úvěr. V minulosti byl v insolvenci, ta byla zrušena, protože neplnil oddlužení splátkovým kalendářem. O insolvenci bude žádat znovu. Bydlí v bytě 5 + 1, měsíčně platí nájemné 16 000 Kč, plyn 4 000 Kč, elektřinu 3 000 Kč, vodu 3 000 Kč. Žije s družkou [jméno] [příjmení], jejími čtyřmi dětmi a společným novorozeným synem. Jeho družka je na rodičovské dovolené, bude pobírat rodičovský příspěvek 13 000 Kč měsíčně po dobu 2 let. Dále pobírá dávky hmotné nouze 11 000 Kč, příspěvek na bydlení 13 000 Kč a stravenky ve výši 4 000 Kč. Otec má celkem pět dětí. Nad rámec výživného pro nezletilou [jméno] přispívá po dohodě s její matkou, třeba koupí oblečení nebo zaplatí obědy ve školce. Pojištění nebo spoření pro nezletilou neplatí. V kontaktu s dcerou je neustále, s matkou se bez problémů domlouvají na styku, s dcerou trávil i část Vánoc.

20. Z ústřižků složenek odvolací soud zjistil, že v období od 10. 1. 2022 do 19. 9. 2022 otec zaslal k rukám matky výživné pro nezletilou [jméno] celkem ve výši 17 950 Kč.

21. Z potvrzení o provedení transakce odvolací soud zjistil, že otec zaslal 1 000 Kč dne 4. 1. 2023 a 1 000 Kč dne 2. 10. 2022 na účet č. [bankovní účet] s názvem„ [jméno]“.

22. Z průkazky uchazeče o zaměstnání odvolací soud zjistil, že otec je veden v evidenci úřadu práce od 13. 2. 2023.

23. Z rodného listu odvolací soud zjistil, že otci a [jméno] [příjmení] se dne 24. 1. 2023 narodil nezletilý [jméno].

24. Doplněním dokazování byl zjištěn skutkový stav v úplném rozsahu a doznal určitých změn. Odvolací soud dospěl nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně k závěru, že otec je stále nezaměstnaný, je veden v evidenci uchazečů od 13. 2. 2023, žádné příjmy nemá, je nemajetný, nemá úspory, má dluhy cca 300 000 Kč a bude žádat o oddlužení. Naposledy pracoval na přelomu let 2020 a 2021 s příjmem cca 17 000 Kč měsíčně čistého. Bydlí se svou družkou, jejími čtyřmi dětmi a jejich společným synem, který se narodil dne 24. 1. 2023, v pětipokojovém bytě s náklady 26 000 Kč měsíčně. Jejich domácnost hospodaří s 41 000 Kč měsíčně pocházejících ze sociální dávek pobíraných jeho družkou. Nad rámec výživného pro nezletilou [jméno] přispívá různě vysokými částkami, stýkají se. Na výživném k rukám matky zaplatil celkem 17 950 Kč. Matka uvedla, že otec za poslední 4 měsíce na výživném nezaplatil ničeho, tedy nelze přihlížet ke dvěma platbám otce po 1 000 Kč na účet, který nepatří matce. Otci je stanoveno výživné na [číslo]letého [jméno] ve výši 400 Kč měsíčně, na [číslo]letou [jméno] ve výši 300 Kč měsíčně a na [číslo]letou [jméno] ve výši 300 Kč měsíčně.

25. Soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení odkazovaná shora v bodě č. 3 odůvodnění, přičemž odvolací soud jen pro úplnost cituje další významná ustanovení, která soud prvního stupně podle obsahu odůvodněnínapadeného rozsudku použil.

26. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

27. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

28. Podle § 919 o. z. nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti.

29. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

30. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

31. Základními hledisky pro určení výše výživného nesporně jsou odůvodněné potřeby dítěte, jeho majetkové poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče. Platí i pravidlo, že životní úroveň rodičů a dětí má být v zásadě stejná (viz nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 650/15). Pokud má být životní úroveň dítěte shodná s životní úrovní rodičů, měl by ji soud při určování výše výživného pro nezletilé děti, z úřední povinnosti komplexně zjišťovat. Zákon výslovně ukládá soudu povinnost vycházet při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů nejen z fakticity příjmů povinného, resp. z reálných majetkových poměrů povinného, ale z potenciality příjmů povinného (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 1356/16). Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012, za potenciální příjem je možné považovat jen takový příjem, který odpovídá jak schopnostem a možnostem povinného, tak zejména nabídce a poptávce na rozumně regionálně určeném trhu práce, která je schopnostem a možnostem povinného adekvátní.

32. Jedním z kritérií pro stanovení výživného jsou schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče. Proto předmětem posouzení soudem je, zda výdělkové poměry rodiče odpovídají jeho možnostem a schopnostem. Tedy nelze automaticky bez dalšího vycházet z výše příjmu, kterého rodič dosahuje. Podle právní teorie a soudní praxe jsou možnosti chápány jako objektivní kategorie, schopnosti jako subjektivní kategorie. Konkrétně je nutné zohlednit věk, zdravotní stav, vzdělání, manuální zručnost, pracovní návyky a pracovní zkušenosti, flexibilitu, adaptabilnost, sociální (ne) zralost povinného, nepříznivou situaci na trhu práce, vysokou nezaměstnanost v regionu či možnost dojíždění do jiného místa apod. Zákon výslovně ukládá soudu povinnost vycházet při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů nejen z fakticity příjmů povinného, resp. z reálných majetkových poměrů povinného, ale z potenciality příjmů povinného, což je možné považovat za východisko pro stanovování výše vyživovací povinnosti, resp. její existence vůbec (viz KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. § 913 (Rozsah výživného). In: HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 984 a 988, marg. č. 5 a 15).

33. Soud prvního stupně správně vyšel z tzv. zásady potenciality výdělku otce, neboť otec naposledy pracoval jako dělník s příjem cca 17 000 Kč měsíčně a nemá žádné omezení, které by jeho pracovní schopnosti snižovalo nebo zcela vylučovalo. V tomto směru lze odkázat na bod č. 24 odůvodněnínapadeného rozsudku. Avšak nedostatečně posoudil soud poměry otce, k nimž neprovedl úplné dokazování. Kritérii pro stanovení výživného jednomu z rodičů, však nejsou jen jeho poměry, ale i poměry druhého rodiče (§ 914 o. z.) a odůvodněné potřeby dítěte (§ 913 odst. 1 o. z.). Soudem prvního stupně určené výživné nezohledňuje poměry matky a přesahuje jak možnosti otce, tak rozsah odůvodněných potřeb nezletilé. Rovněž nebylo přihlédnuto k tomu, že otec s nezletilou [jméno] stýká, poskytuje jí příležitostná plnění. Při posuzování poměrů otce nebyly zohledněny poměry jeho družky. Ve vztahu k dlužnému výživnému byl učiněn neurčitý závěr o skutkovém stavu, protože nebyla zjištěna přesná výše otcových plateb na výživné a chybí provedení jeho zúčtování, resp. konkrétní zdůvodnění, proč dluh na výživném nevznikl.

34. Potřeby nezletilé [jméno] jsou úměrné jejímu věku, pokud jde o ošacení, obouvání a stravování. Její zdravotní stav je dobrý, proto nevyžaduje žádné zvýšené náklady. Zájmové činnosti se nezletilá nevěnuje a jediným nákladem souvisejícím se vzděláváním je stravné v mateřské škole, neboť je předškolák. Náklady na bydlení matka pokrývá se svého příjmu z brigády a invalidního důchodu v celkové výši cca 15 000 Kč měsíčně. S ohledem na výši matčiny hrubé mzdy a bez ohledu na formu pracovního poměru je její čistý příjem vyšší než samotná hrubá mzda, neboť jí vzniká nárok na daňový bonus. Při posuzování poměrů otce kromě zásady potenciality výdělku je třeba zohlednit počet a rozsah dalších vyživovacích povinností a poměry jeho družky. Otec měl v době rozhodování soudu prvního stupně další tři děti se stanoveným výživným v celkové výši 1 000 Kč měsíčně. Při posouzení rozsahu vyživovací povinnosti otce k jeho dalším dětem soud vychází ze soudního rozhodnutí ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř., není však vázán právními závěry vyslovenými v daném soudním rozhodnutím, protože z něj vychází pouze pro účely zjištění skutkového stavu. Krom toho každý případ je třeba posuzovat individuálně. Proto nelze uvažovat tak, že na mladší děti otce je třeba stanovit nižší výživné, než je určeno pro jeho straší děti. Jak bylo rozvedeno shora, kritérii pro stanovení výživného jsou jednak odůvodněné potřeby toho kterého dítě a poměry jeho obou rodičů. Matka v přezkoumávané věci má sníženou pracovní schopnost, naopak matka otcových starších dětí jez bez jakéhokoliv omezení ve výdělečné činnosti. V průběhu odvolacího řízení otci přibyla další vyživovací povinnost k nezletilému synovi, ale zčásti i k družce, která dosahuje příjmu ze sociálních dávek cca 41 000 Kč měsíčně. Na druhou stranu je třeba zohlednit výdaje jejich sedmičlenné domácnosti na bydlení ve výši 26 000 Kč měsíčně. Otec tedy nemá vyživovací povinnost ke své družce ve smyslu § 920 o. z. v plném rozsahu, neboť její příjmy jsou vyšší než potenciální příjmy otce. Příjmy družky otce jako osoby povinné k výživnému ovlivňují jeho životní úroveň, kterou je třeba při rozhodování o výživném zjišťovat a posuzovat komplexně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 527/06), přičemž je nerozhodné, že příjem družky otce je zcela tvořen sociálními dávkami, které jsou ve výši desetitisíců.

35. V souladu s výše uvedenými závěry odvolací soud dospěl k závěru, že otci je třeba stanovit výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně za období od rozchodu rodičů v lednu 2022 do narození dalšího syna otci. Poté, tj. od 24. 1. 2023 rozsahu vyživovací povinnosti otce vůči nezletilé [jméno] odpovídá částka 1 200 Kč měsíčně.

36. Stanovením výživného otci od 1. 1. 2022 mu vznikl dluh na výživném za období od tohoto data do 28. 2. 2023 ve výši 2 634 Kč ( (12 měsíců a 23 dnů x 1 500 Kč) + (1 měsíc a 7 dnů x 1 200 Kč) minus 17 950 Kč) jako rozdíl částek, které otec měl na výživném zaplatit a které zaplatil. Soud vychází ze stavu, jaký je v době jeho rozhodování (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Proto byl vyčíslen dluh na výživném od data jeho stanovení do konce měsíce, zda který se výživné stalo již splatným. Takto vzniklý dluh v uvedené výši byl otci uložen k placení v měsíčních splátkách po 300 Kč spolu s běžným výživným (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.) pod ztrátou výhody splátek (§ 1931 o. z.) při zohlednění poměrů otce, výše dluhu a jeho splacení v přiměřené době.

37. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. v části o výši výživného pro jednotlivá období a v závislém výroku III. o dlužném výživném podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a ve zbývající výroku II. o určení výživného (osoba oprávněná, osoba povinná, splatnost a místo plnění) jej jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

38. Ohledně náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., neboť neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení.

Poučení