126Co 37/2023

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a Mgr. Daniely Jandové ve věci nezletilé: [osobní údaje nezletilé] zastoupená kolizním opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] dítěte rodičů: [jméno] [příjmení], [datum narození] t. č. [anonymizována dvě slova] zastoupená opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátem sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] o zvýšení výživného, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 1. 2023, č. j. 42 P 302/2022-66 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně v záhlaví citovaným rozsudkem zvýšil výživné stanovené matce pro nezletilou [jméno] z částky 500 Kč měsíčně na částku 4 000 Kč splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám otce počínaje dnem 1. 8. 2022 (výrok I.), tím změnil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 11. 2014, č. j. 12 Nc 79/2013-25, ve výroku o výživném (výrok II.), uložil matce povinnost zaplatit dlužné výživné za období od 1. 8. 2022 do 25. 1. 2023 ve výši 21 000 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek (výrok III.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tak, že je bezpečně prokázán výrazný nárůst potřeb nezletilé s ohledem na uplynutí doby od poslední úpravy výživného. Matka dlouhodobě výživné neplatí, proto došlo ke zvýšení výživného na částku 4 000 Kč, kterou požadoval otec. Matka se s nezletilou stýká minimálně, nad rámec výživného nijak nepřispívá, nedává jí skoro žádné dárky, naposledy od ní dostala telefon. Stanovenou částku je matka schopna platit, neboť má pouze jednu vyživovací povinnost, dosud na nezletilou nijak neplatila a tato částka je minimální, kterou nezletilá vzhledem k věku potřebuje na své potřeby. Otec žádal přiznat výživné ode dne podání návrhu, tj. od 26. 7. 2022. Vzhledem k tomu, že se jednalo o konec měsíce, výživného bylo přiznáno až od 1. 8. 2022. Za období od tohoto data do 25. 1. 2023 matce vznikl dluh na výživném ve výši 21 000 Kč, který jí bylo umožněno plnit ve splátkách.

3. Proti tomuto rozsudku podala matka prostřednictvím jmenovaného opatrovníka odvolání, které odůvodnila tím, že nebyly zjištěny její majetkové poměry a je pouze předpoklad, že nemá další vyživovací povinnost. Otec v řízení uvedl, že nezletilá si s matkou telefonuje a je s ní i v osobním kontaktu, je tak možné zjistit matčinu adresu, zjistit její stanovisko k návrhu na zahájení řízení a předvolat ji k jednání soudu. Ten pochybil, pokud se nesnažil zjistit její pobyt a rovněž poměry mající vliv na určení výživného. Soud první stupně pouze předpokládal, že matka nemá další vyživovací povinnost, nijak nezjistil její poměry a vyšel z předkladu možnosti dosahovat minimální mzdy. Je nepochybné, že plynutím času došlo ke zvýšení potřeb nezletilé, avšak z odůvodněnínapadeného rozsudku není zřejmé, z jakého důvodu bylo zvýšeno výživné na částku 4 000 Kč měsíčně. Proto matka navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Otec ani kolizní opatrovník nezletilé se k podanému odvolání nevyjádřili.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“)) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 a podle § 28 z. ř. s., když k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 1 písm. d) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání matky je důvodné.

6. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud postupem podle § 212a odst. 5 o. s. ř. zjistil, že řízení před soudem prvního stupně trpí zmatečnostní vadou uvedenou v § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a rovněž dalšími vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava nemohla být zjednána za odvolacího řízení.

7. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť nezletilá [jméno] a otec jsou státními občany České republiky, matka je státní občankou [země] a zdržuje se ve [příjmení] [anonymizováno] [země] na neznámém místě. Ve věcech s cizím prvkem se užije zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“), avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Otázku vyživovací povinnosti upravuje Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení o výživném“). Podle jeho čl. 15 ve spojení s Rozhodnutím Rady ze dne 30. listopadu 2009, č. 2009 /941/, se užije též Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Haagský protokol“). Při konkurenci Nařízení o výživném, resp. Haagského protokolu a mezinárodní smlouvy uzavřené mezi členskými státy má aplikační přednost toto nařízení (viz jeho čl. 69 odst. 2); Haagský protokol je použitelný pouze mezi členskými státy Evropské unie a smluvními státy (viz jeho čl. 18 a 19 odst. 1). Proto je vyloučena aplikace dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou (sdělení č. 209/1993 Sb.), případně relevantních mnohostranných smluv, jejichž signatáři jsou společně Česká republika a [země], resp. [ulice] [anonymizováno] [země].

8. Podle čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu.

9. Podle čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak.

10. Nezletilá [jméno] má obvyklý pobyt v České republice. Ve věci je tak dána mezinárodní pravomoc českých soudů, které věc posoudí podle českého (hmotného) práva (čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném, čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu) za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS).

11. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 11. 2014, č. j. 12 Nc 79/2013-25, byla nezletilá [jméno] svěřena do péče otce a matce bylo stanoveno výživné 500 Kč měsíčně od 1. 11. 2014. Tehdy jednání proběhlo v nepřítomnosti matky, která vzkázala, že se k soudu nedostaví. Bylo zjištěno, že matka rodinu opustila a nemůže se o nezletilou postarat. Matka na výživu dcery nijak nepřispívala. Výživné bylo určeno ve shora uvedené výši proto, že matka neprokázala, že by na její straně byly dány důvody, pro které by takové výživné nemohla platit. Matce bylo tehdy doručováno na adresu [adresa], kde si poštu přebírala. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 6. 2019, č. j. 11 C 5/2019-35, bylo manželství rodičů rozvedeno. Matka byla v řízena zastoupena opatrovníkem z důvodu neznámého pobytu. Bylo známo jen, že žije na Plzeňsku a pracuje v nočních klubech. Dne 11. 4. 2021 se na soud prvního stupně obrátil zástupce matky, který požádal o doručení rozsudku o poměrech nezletilé. V žádosti je uvedena matčina adresa [adresa], [ulice] [anonymizováno] [země]. Dne 26. 7. 2022 podal otec návrh na zvýšení výživného stanoveného matce na částku 4 000 Kč měsíčně. K adrese matky bylo uvedeno, že„ žije v Německu, neví kde“. Matka nebyla v evidencích (ISZR, Centrální evidence vězňů) ztotožněna ani jako [jméno] [příjmení], ani jako [jméno] [příjmení]. Ze sdělení policie je zřejmé jen, že matka je cizinka bez záznamu pobytu a státní příslušnosti. Na výzvu soudu otec nesdělil kontakt na matku. Matce byly doručeny písemnosti na výše uvedenou adresu v cizině, odkud se však vrátila zásilka s poznámkou„ adresát se na adrese nezdržuje“. Usnesením ze dne 22. 11. 2022, č. j. 42 P 302/2022-53, byl matce ustanoven opatrovník podle § 29 odst. 3 o. s. ř. z důvodu jejího neznámého pobytu. Při jednání soudu dne 25. 1. 2023 byl proveden důkaz rozsudkem o poslední úpravě poměrů, potvrzením o výdělcích otce a informací o výši minimální mzdy v České republice od 1. 1. 2023. Dále byl proveden výslech otce, který mimo jiné uvedl, že matka se zdržuje někde v [země], kontakt na ní nemá, ale telefonují si spolu s dcerou, občas se sejdou, naposledy to bylo v listopadu 2022, kdy jí přivezla jako dárek iPhone; vždy se sejdou tak na hodinu, nebo hodinu a půl; k vánocům jí nic nedala, výživné žádné stále neplatí. Má bydlet v [země] a živí ji její přítel. Opatrovník matky navrhl zamítnutí návrhu, neboť nebyla zjištěna životní úroveň matky. Poté byl vyhlášen napadený rozsudek.

12. Podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.

13. Podle § 29 odst. 3 o. s. ř. pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám, nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině (odst. 3).

14. Podle § 50j odst. 1 o. s. ř. při doručování do ciziny se postupuje podle mezinárodní smlouvy nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství upravujícího doručování soudních a mimosoudních písemností anebo podle zvláštního právního předpisu.

15. Podle § 120 odst. 2 věta první o. s. ř. soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu.

16. Podle § 20 odst. 1 z. ř. s. soud je povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí. Přitom není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci.

17. Podle § 21 z. ř. s. soud provede i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány.

18. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

19. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodněnírozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodněnírozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodněníuvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

20. Ustanovení opatrovníka účastníku z důvodu, že není znám jeho pobyt, musí vždy předcházet šetření o tom, zda jsou splněny předpoklady pro takové rozhodnutí a zda není na místě přijmout jiné opatření. Předpoklady pro ustanovení opatrovníka nejsou splněny, jestliže soud před vydáním rozhodnutí neprovedl odpovídající šetření o pobytu účastníka, jehož pobyt není znám; toto šetření se provádí prostřednictvím orgánů obecních úřadů v místě posledního bydliště účastníka, prostřednictvím orgánů na pracovištích, kde byl účastník naposledy zaměstnán, výslechem příbuzných účastníka, vyžádáním spisů od soudních i jiných orgánů, u nichž probíhalo řízení ve věci, jež se týká účastníka, šetřením v dostupných databázích (např. dotazem na vězeňskou službu, na úřad práce, popř. orgány sociálního zabezpečení, na osoby blízké zjištěné z evidence obyvatel apod.). Šetření, jež mají předcházet ustanovení opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, musí být dostatečně aktuální, aby mohla být oporou pro závěr soudu, že důvody pro ustanovení opatrovníka jsou dány ke dni vydání usnesení o tomto opatření (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1706/2017).

21. Účastníku občanského soudního řízení, který nemá pobyt na území České republiky a zdržuje se v cizině, může soud ustanovit opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, jestliže ani po provedení odpovídajícího šetření nezjistil adresu pobytu účastníka v cizině nebo jestliže ji sice zjistil (popřípadě byla soudu známa i bez provedeného šetření), ale nepodařilo se na ni doručit písemnosti, které mají být účastníku doručeny; šetření ohledně adresy bydliště (pobytu) účastníka v cizině musí být provedeno k době, kdy soud provádí doručení písemnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 552/2012).

22. I nepřítomnému účastníkovi soudního řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů a základních práv. Opatrovník je osoba, která má v řízení hájit práva a oprávněné zájmy účastníka, jehož zastupuje. Funkce opatrovníka nebyla zákonem stanovena proto, aby usnadňovala činnost soudu tím, že má kam odesílat písemnosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. III. ÚS 1400/09).

23. Z dosavadního průběhu řízení a obsahu spisu nelze s jistotou uzavřít, že matka je neznámého pobytu a jsou tak splněny podmínky pro jmenování opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř. Soud prvního stupně se pokoušel o doručení matce na adresu v cizině známé z jara 2021. V rámci šetření pobytu se obrátil pouze na policii, která žádné poznatky k pobytu matky nesdělila. Dále bylo zjištěno, že matka není v České republice ve vazbě nebo výkonu trestu a neprochází informačním systémem základních registrů. Dotazy na jiné státní orgány a instituce v České republice učiněny nebyly. Rovněž nebylo využito institutu zjištění adresy v cizině podle čl. 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1784 ze dne 25. listopadu 2020 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (dále jen„ Nařízení o doručování“), které je aplikovatelné jak v České republice, tak ve [příjmení] [anonymizováno] [země]. Bylo totiž zjištěno, že matka žije ve [příjmení] [anonymizováno] [země] a dokonce se s nezletilou stýká a jsou spolu v dalším kontaktu. Tedy jsou dostupné nástroje, jak zjistit matčin pobyt, její adresu pro doručování, předvolat ji k jednání soudu anebo provést dožádání v cizině. Přesto soud prvního stupně nadále ve věci jednal s opatrovníkem jmenovaným matce a rozhodl ve věci samé. Tímto svým postupem zatížil řízení zmatečnostní vadou uvedenou v § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

24. K nápravě případů, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině (nebo je neznámého pobytu), ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady, je vyhrazena žaloba pro zmatečnost (podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3582/2011). Jsou-li naplněny takové důvody zmatečnosti, nezbytným důsledkem je kasace soudního rozhodnutí vydaného v řízení stiženém touto vadou (§ 235e odst. 2 věta první in fine o. s. ř.). K taxativně vypočteným důvodům zmatečnosti přihlíží také soud v odvolacím řízení, a to i z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a shora zjištěný důvod zmatečnosti je uveden ve výčtu vad. Shledá-li odvolací soud zmatečnost řízení, které přecházelo vydání napadeného rozhodnutí, je rovněž důsledkem zrušení takového rozhodnutí podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

25. Mimoto soud prvního stupně se dopustil dalších pochybení, která představují vady řízení, přičemž je bez významu, zda lze takové vady v odvolacím řízením napravit, protože řízení je stiženo zmatečností vadou podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

26. Pro rozhodnutí soudu je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Skutkový stav věci soud zjišťuje pomocí dokazování (§ 120 a násl. o. s. ř.). Řízení péče soudu o nezletilé a dokazování v něm je ovládáno tzv. zásadou vyšetřovací (§ 20 odst. 1, § 21 z. ř. s. ve spojení s § 120 odst. 2 věta první o. s. ř.). Nezbytným úkonem soudu při svém rozhodování je hodnocení provedených důkazů (§ 132 a násl. o. s. ř.), kdy své úvahy a postupy, kterými se řídil vyjeví v odůvodněnípísemného vyhotovení svého rozhodnutí (§ 157 odst. 2 o. s. ř.).

27. Pro poměry tzv. nesporného řízení lze přiměřeně odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 870/2002, který dospěl k závěru, že o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se při zjišťování skutkového stavu věci jedná například tehdy, jestliže v rozporu s § 120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy, nebo jestliže okolnosti rozhodné pro posouzení věci sice nebyly tvrzeny, ale měly být zjišťovány jako skutkový podklad pro posouzení skutečnosti, jíž je soud povinen se zabývat z úřední povinnosti.

28. Porušení zásady vyhledávací (vyšetřovací) v občanském soudním řízení vytváří reálnou překážku dosažení účelu tohoto řízení (§ 1 o. s. ř. ve spojení s § 85 až 87 zákona o rodině; nyní § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“)), proto rozsudek, který je výsledkem takového řízení nelze než kvalifikovat ve smyslu svévolné aplikace jednoduchého práva a tím porušení základního práva na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základní práv a svobod (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. III. ÚS 737/02).

29. Soudy jsou při stanovení výživného povinny dostatečně a konkrétně odůvodnit, z čeho odvíjejí jeho konkrétní výši (viz nález Ústavního soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 4057/18). V odůvodněnírozsudku o výživném je třeba uvést, alespoň přiměřeným rozpětím, měsíční čistý příjem rodiče, který dle závěrů soudu odpovídá jeho schopnostem a možnostem (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 16 Co 30/2018, publikovaný v ASPI, ID: JUD376139CZ).

30. Závěr o skutkovém stavu učiněný soudem prvního stupně ohledně poměrů matky nijak nepostačuje pro právní posouzení věci. Nebyly zjištěny její osobní a majetkové poměry, její výdělkové možnosti a schopnosti. K poměrům matky tak nebylo zjištěno ničeho a řízení bylo dokončeno s opatrovníkem jmenovaným matce z důvodu neznámého pobytu, ačkoliv z průběhu řízení je zjevné, že pro takový postup nejsou splněny podmínky. Jestliže by bylo náležitě provedeno šetření po pobytu matky k zajištění její účasti na řízení, mohl být zjištěn skutkový stav v potřebném rozsahu. Může nastat situace, kdy matka bude skutečně neznámého pobytu, a nebude možné provést takové dokazování z objektivních příčin. O takovou situaci se v přezkoumávané věci v době rozhodování však nejedná.

31. Soud je povinen v odůvodněníuvést, které skutečnosti (skutková tvrzení) významné pro rozhodnutí ve věci byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonným způsobem prokázány a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí soud vyjádřit, jak k tomuto závěru dospěl, tj. jak tyto důkazy hodnotil, zejména jde-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků a vedlejších účastníků. Jednotlivé prokázané skutečnosti je třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu věci, který je rozhodný pro její právní posouzení. Právním posouzením věci se pak rozumí výklad o tom, z jakých ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu soud vycházel (proč pod tato ustanovení podřadil zjištěný skutkový stav) a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti a jak proto byla věc rozhodnuta (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2316/2010).

32. V případě, že odůvodněnírozhodnutí soudu prvního stupně neodpovídá požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje všechny informace, které by z hlediska § 132 o. s. ř. mělo obsahovat, není zopakování důkazů provedených soudem prvního stupně ani doplnění dokazování možné a odvolací soud je povinen vždy rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

33. Není-li z rozhodnutí patrný vztah mezi provedenými důkazy a učiněným skutkovým závěrem, který je rozhodný pro právní posouzení věci, jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 594/17). Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. I. ÚS 2746/19, povinností odvolacího soudu je takové rozhodnutí zrušit, neboť kdyby namísto toho věc na základě odvolání projednal, jakoby šlo o rozsudek bezvadný, a současně změnil rozsudek soudu prvního stupně v neprospěch (ostatních) účastníků, porušil by tím základní právo účastníků řízení na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

34. Napadený rozsudek nemá náležitosti stanovené v § 157 odst. 2 o. s. ř. Není zřejmé, jakými úvahami se soud prvního stupně řídil při hodnocení důkazů, kdy samostatné hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. není patrné. Je proveden pouze výčet dílčích skutkových zjištění ze čtyř důkazních prostředků (výslech otce a listiny) a závěr o skutkovém stavu věci zcela chybí. Z provedeného dokazování nelze žádným způsobem dospět k závěru, že matka nemá žádnou další vyživovací povinnost. Na potencialitu výdělku matky má být patrně usuzováno z výše minimální mzdy v České republice od 1. 1. 2023. Tento postup soudu prvního stupně činí napadený rozsudek nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 244/2004), a to i ve vztahu k právnímu posouzení věci, kdy je uvedeno toliko, že„ částku 4 000 Kč je dle názoru soudu matka schopna platit, matka má pouze jednu vyživovací povinnost, dosud na nezletilou neplatila nic, tato částka je minimální, kterou nezletilá, vzhledem ke svému věku, potřebuje na svoje potřeby“.

35. Odůvodněnípostrádá jednak jakékoliv zjištění poměrů matky a jednak posouzení poměrů obou rodičů, ze kterých soud prvního stupně vycházel při stanovení výživného, když se omezil pouze na odkaz na příslušná ustanovení zákona a obecné závěry, které ve vztahu k poměrům matky nemají oporu v provedeném dokazování. Takové odůvodněnínapadeného rozsudku je pak nepřesvědčivé, kdy není srozumitelně, logicky a konkrétním způsobem zdůvodněno, z jakých zjištění soud prvního stupně vycházel a z jakých důvodů takto rozhodl.

36. Napadený rozsudek je tak nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, kdy soudem prvního stupně provedené dokazování, které je nedostatečné, není nijak zhodnoceno. Nebyl učiněn závěr o skutkovém stavu a není vůbec zřejmé, jaké právní závěry soud prvního stupně dovodil z provedených důkazů, čímž porušil právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 1437/15). Nezbytným důsledkem nepřezkoumatelnosti rozhodnutí je jeho zrušení (viz také např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4075/2016).

37. Nesprávné je rovněž právní posouzení věci, pokud bylo vycházeno v minimální mzdy v České republice, jestliže bylo zjištěno, že matka žije v zahraničí. K tomu srov. body IV. A., D. a G., č. 37 až 40. Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012. Rozhodující jsou poměry, možnosti a schopnosti povinného rodiče v době, za kterou je výživné určováno. Jestliže bylo výživné zvýšeno od srpna 2022, nelze tak vycházet (jen) z výše potenciálního výdělku platné od roku 2023. Z ustanovení § 922 odst. 1 a § 923 odst. 1 o. z. vyplývá požadavek na zjištění změny poměrů rozhodných pro určení výživného jednak co do jejího rozsahu a jednak okamžiku, kdy nastala. U výživného pro děti se lze zabývat obdobím až 3 roky nazpět od data zahájení řízení. Těmito okolnostmi se soud prvního stupně nijak nezabýval.

38. S ohledem na výše uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. a), b), odst. 2 o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

39. Soud prvního stupně v dalším řízení předně provede dostatečné šetření po pobytu matky v intencích shora uvedených východisek. Využije rovněž dostupné informace o matce od nezletilé, které je matčin pobyt nebo kontakt na ni zřejmě znám, a to ve spolupráci s otcem a orgánem sociálně-právní ochrany. Dále lze použít postup podle čl. 7 Nařízení o doručování. Poté pečlivě zváží, zda jsou splněny podmínky pro jmenování opatrovníka matce z důvodu neznámého pobytu. Pokud bude zjištěn matčin pobyt a adresa pro doručování, soud prvního stupně rozhodne o zproštění funkce opatrovníka jmenovaného matce a bude jednat přímo s matkou. Vyzve ji k vyjádření se k návrhu na zvýšení výživného, vylíčení rozhodných skutečností významných pro rozhodnutí o výživném a označení důkazů. Matku přímo předvolá k jednání soudu anebo využije dožádání podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2020/1783 ze dne 25. listopadu 2020 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských a obchodních věcech, které upravuje i způsob provedení dožádání a styk dožadujícího a dožádaného soudu. Tímto způsobem lze opatřit i jiné potřebné důkazy. Při doručování matce do ciziny bude postupovat podle § 50j o. s. ř. odkazujícího na Nařízení o doručování. Tento právní předpis umožňuje doručování přímo prostřednictvím poštovních služeb tzv. na mezinárodní doručenku nebo prostřednictvím příslušného dožádaného soudu v členském státě Evropské unie. Doručování prostřednictvím českého zastupitelského úřadu jiným než českým státní občanům není ve [příjmení] [anonymizováno] [země] možné. Získaná skutková tvrzení budou ověřována dokazováním, a to zejména výslechem matky a vyžádáním příslušných listin, např. od bývalých zaměstnavatelů nebo příslušných státních orgánů nebo přímo od matky, aby soud prvního stupně mohl dostát všem výše uvedeným požadavkům na rozhodování o výživném. Bude-li s jistotou zjištěno, že matka je neznámého pobytu, soud prvního stupně provede další řízení nadále s opatrovníkem jmenovaným matce. K jejím poměrům bude však přesto zapotřebí provést dokazování, a to zejména výslechem otce, který nepochybně má dostatek informací o matce alespoň z minulosti. Využít lze také elektronické sítě a rovněž matku zastoupenou opatrovníkem stíhá povinnost tvrzení a povinnost důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř.), která platí i v poměrech nesporného řízení (§ 1 odst. 3 a 4 z. ř. s.). Tedy lze vyzvat opatrovníka matky k označení důkazů při zjišťování matčiných poměrů, zejména tehdy bude-li třeba aplikovat zásadu tzv. potenciality příjmů rodiče. V takovém případě bude soud prvního stupně vycházet ze závěrů shora citovaného stanoviska Nejvyššího soudu o výživném. Při jednání provede soud znovu celé dokazování ve vztahu k předmětu řízení včetně výslechu otce a listin čtených k důkazu v předcházejícím řízení. Teprve pak po úplném zjištění skutkového stavu bude moci ve věci o výživném znovu rozhodnout, veden zásadou vyšetřovací zakotvenou v § 20 odst. 1 a § 21 z. ř. s. ve spojení s § 120 odst. 2 větou první o. s. ř. Míra dokazování musí být však v takovém rozsahu, který umožní soudu prvního stupně úplné právní posouzení věci s tím, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Následně provedené dokazování zhodnotí postupem podle § 132 o. s. ř. a své úvahy promítne do písemného vyhotovení rozsudku. Rozhoduje-li soud o určení výživném pro nezletilé dítě, den zahájení řízení, resp. počátek měsíce následujícího po něm není pravidlem pro stanovení počátku povinnosti. Výživné pro děti lze přiznat i za dobu nejdéle tří let zpět ode dne zahájení soudního řízení (§ 922 odst. 1 o. z.). Mění-li soud rozsah vyživovací povinnosti, musí stanovit časový okamžik, a to zásadně ode dne, kdy nastala změna poměrů odůvodňující změnu rozsahu vyživovací povinnosti. V tomto směru je třeba rovněž zjistit rozhodné skutečnosti, provést k nim dokazování a zvolený časový okamžik odůvodnit. Stanoví-li soud výživné jako dávku opakující se měsíčně (§ 921 odst. 1 první část věty o. z.), tak při vyčíslení dluhu na výživném je třeba počítat s celou měsíční dávkou splatnou v den vyhlášení rozsudku. Proto období dlužného výživného je třeba ohraničit posledním dnem příslušného měsíce, nikoliv dnem vyhlášení rozsudku.

40. Soud prvního stupně je tímto právním názorem odvolacího soudu vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

41. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť podle § 224 odst. 3 o. s. ř. o nich rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci.

Poučení