127 C 19/2020-28

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 433 671 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 433 671,52 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně -) z částky 369 820 Kč za dobu od 13. 2. 2020 do 6. 5. 2020 ve výši 8 526,41 Kč, -) z částky 364 690 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do 28. 5. 2020 ve výši 2 228,66 Kč a -) z částky 361 690 Kč za dobu od 29. 5. 2020 do zaplacení a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem 433 671,52 Kč s úrokovým příslušenstvím, jak je toto specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky s odůvodněním, že účastníci řízení dne [datum] uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] (v textu rozsudku dále jen jako„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému jako podnikateli pro jeho podnikatelské účely poskytnout 110 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s dalšími poplatky v 60 měsíčních splátkách po 5 130 Kč vždy k 22. dni v měsíci žalobkyni vrátit. Žalovaný však žalobkyni zaplatil toliko 3 splátky, pročež žalobkyně dne [datum] v souladu s čl. 8 3. Smlouvy zápůjčku zesplatnila a veškeré doposud nezaplacené splátky se staly součástí nové jistiny zápůjčky, a to ve výši 292 410 Kč. Žalobkyni vzhledem k prodlení žalovaného vzniklo podle smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 4 308 Kč (4 x 410,40 Kč a 4 x 666,90 Kč za prodlení se splátkami 2, 3, 4 a 5, a to podle čl. 8 a/ a b/ smlouvy), na smluvní pokutu ve výši 73 102,50 Kč (25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky – čl. 8) a na smluvní pokutu ve výši 71 981,52 Kč (0,1 % z dlužné nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení žalovaného s její úhradou vyčíslená ke dni vyhotovení žaloby). Po zesplatnění žalovaný zaplatil ještě jednu splátku a dále částku 3 000 Kč. Žalovaný žalobou požadované částky nezaplatil ani přes výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a uvedl, že smlouva byla uzavřena někde na parkovišti a žalobou požadovaná částka je zcela nepřiměřená a neodpovídá úvěrům v obdobných věcech, prakticky se jedná o lichvu.

3. K ústnímu jednání dne [datum] se dostavili oba účastníci a soud provedl veškeré v řízení navržené důkazy. Ačkoliv jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku, u tohoto odročeného jednání bylo osobně přítomnému žalovanému soudem sděleno, že je třeba ještě doplnit dokazování, načež bylo nařízeno nové jednání na [datum], k němuž byli oba účastníci předvoláni (žalovaný převzetí tohoto předvolání potvrdil svým podpisem), ale osobně se dostavila toliko žalobkyně, žalovaný se neomluvil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud proto u tohoto dalšího jednání jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.

4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u prvého jednání, vzal soud za prokázané následující podstatné skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] opatřené datem [datum], tj. ze Smlouvy (srov. odst. 1 tohoto rozsudku), že žalobkyně (v listině označená mj. firmou, identifikačním číslem a sídlem jako„ zápůjčitel“) se zavázala žalovanému (v listině označenému mj. jménem, datem narození, místem podnikání/sídlem a identifikačním číslem jako„ vydlužitel“) poskytnout [částka] a žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku spolu s další částkou ve výši 197 800 Kč vrátit v 60 měsíčních splátkách po 5 130 Kč vždy k 22. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byla zápůjčka vyplacena. V čl. 1 listiny je uvedeno, že zápůjčka je poskytována pro podnikatelské účely vydlužitele. Dle čl. 8 nadepsaného jako„ Sankce“, a to konkrétně čl. 8, v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než a) 15 dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost Dlužníků zaplatit Zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky, a dále b) 30 dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost Dlužníků zaplatit Zapůjčiteli, nad rámec smluvní pokuty uvedené v předchozím bodě, smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky; smluvní pokuty dle uvedeného článku jsou splatné do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejich zaplacení (čl. 8). V listině je dále v čl. 8 uvedeno, že v případě, že nebudou uhrazeny 2 splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že se Dlužníci ocitnou v prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části déle než 60 dnů a) je Zapůjčitel oprávněn odepřít plnění veškerých svých závazků (povinností) ze Smlouvy, b) automaticky dojde k zesplatnění zápůjčky až do konce sjednaného splátkového kalendáře zápůjčky. Dle čl. 8, v případě, že způsobem sjednaným v této Smlouvě dojde k zesplatnění zápůjčky, se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jistinu zápůjčky, tak běžný úrok zápůjčky, stávají součástí nové jistiny zápůjčky; tuto novou jistinu zápůjčky jsou Dlužníci povinni zaplatit Zapůjčiteli nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo; zapůjčitel je oprávněn požadovat, aby Dlužníci v případě prodlení s hrazením nové jistiny zápůjčky platili zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny (tedy z celé nové jistiny zápůjčky). Dále dle čl. 8, v případě, že Dlužníci po zesplatnění zápůjčky nezaplatí částku odpovídající nové jistině zápůjčky ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, vzniká Dlužníkům povinnost zaplatit zapůjčiteli nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 8 smluvních ujednání Smlouvy smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky ke dni vzniku povinnosti Dlužníků zaplatit tuto smluvní pokutu; taková smluvní pokuta je splatná v den následující po dni vzniku povinnosti Dlužníků zaplatit tuto smluvní pokutu. V čl. 8 listiny je stanoveno, že v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky (čl. 8 smluvních ujednání Smlouvy) ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká Dlužníkům povinnost zaplatit Zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení Dlužníků s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že Zapůjčiteli vznikne právo na pokutu dle čl. 8 Smluvních ujednání Smlouvy. Konečně v čl. 15 je uvedeno, že smluvní strany výslovně vylučují aplikaci § 1799 a § 1800 o. z. Listina je podepsána oběma účastníky tohoto řízení.

6. Z listiny označené jako Oznámení o schválení zápůjčky ke Smlouvě o revolvingové podnikatelské zápůjčce (č. smlouvy [číslo]) označené datem [datum] včetně splátkového kalendáře, že žalobkyně schválila žalovanému poskytnutí částky 110 000 Kč s 60 měsíčními splátkami po 5 130 Kč počínaje 22. 8. 2019 a konče 22. 7. 2024.

7. Z listiny označené jako DOKLAD O VYPLACENÍ ÚVĚRU - [příjmení] [jméno] Z ELEKTRONICKÉHO VÝPISU PŘI POHYBU NA ÚČTU, že žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému na účet označený ve smlouvě 110 000 Kč.

8. Z listiny označené jako Oznámení opatřené datem [datum] ve spojení s podacím archem, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění závazků vyplývajících ze Smlouvy a vyzvala jej k úhradě dosud nesplacené části zápůjčky, běžných úroků a smluvních pokut, tj. částky v celkové výši 296 718 Kč.

9. Z listiny označené jako Předžalobní výzva opatřené datem [datum] ve spojení s podacím archem, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadované částky.

10. Z nesporných tvrzení obou účastníků, že žalovaný uhradil žalobkyni 4 splátky po 5 130 Kč a jednou částku 3 000 Kč.

11. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení skutkového stavu.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne [datum] dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému 110 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku s dalšími platbami vrátit v 60 splátkách po 5 130 Kč, a pro případ, že tak neučiní, se zavázal žalobkyni zaplatit další dohodnuté poplatky; doposud žalovaný zaplatil pouze 23 520 Kč.

13. Podle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

14. Podle § 421 odst. 1 věta první o. z., za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku.

15. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

18. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

19. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným vzniknuvší na základě Smlouvy soud právně kvalifikuje jako zápůjčku podle § 2390 a násl. o. z., která byla uzavřena mezi podnikateli – žalobkyně se přitom považuje za podnikatele dle § 421 odst. 1 o. z. a v případě žalovaného lze vzhledem k uvedení identifikačního čísla a místa podnikání uvedeného v záhlaví Smlouvy jednoznačně usuzovat na to, že Smlouvu uzavřel v rámci svého podnikání (stejná informace pak plyne i z čl. 1 Smlouvy) – k tomu lze dále zmínit např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1129/2008, podle něhož pokud žalovaný uvedl ve smlouvě své identifikační číslo osoby, dal tím najevo, že se smlouva týkala jeho podnikatelské činnosti. Že by snad Smlouvu žalovaný uzavíral jako spotřebitel, nebylo v řízení žalovaným tvrzeno (natož prokazováno) a ani jinak taková případná skutečnost nevyšla během dokazování najevo. V prvé řadě lze proto uzavřít, že Smlouvu v žádném případě nelze posuzovat prizmatem zákona o spotřebitelském úvěru (č. 257/2016 Sb.) a zejména tak před uzavřením Smlouvy žalobkyně neměla povinnost posuzovat tzv. úvěruschopnost žalovaného (srov. § 86 a § 87 citovaného zákona). Pakliže žalovaný u jednání dne [datum] uváděl, že Smlouva má lichevní povahu a fakticky z toho důvodu namítal relativní neplatnost Smlouvy (k takovému způsobu vyhodnocení uplatnění námitky relativní neplatnosti srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. května 2004, sp. zn. 32 Odo 722/2003), v souladu s § 1797 o. z. se žalovaný neplatnosti z tohoto důvodu jakožto podnikatel dovolávat nemůže. Soud se nicméně z úřední povinnosti zabýval tím, zda Smlouva není absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z., tj. tím, jestli se takové právní jednání případně zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (popř. zavazuje k plnění od počátku nemožnému) a dospěl k závěru, že bez dalšího nelze uzavřít, že by Smlouva skutečně byla absolutně neplatná, a to z následujících důvodů.

20. V prvé řadě lze upozornit na to, že Smlouva je celá v rozsahu 7 stran psána stejným písmem, podpisy žalovaného jsou obsaženy na všech jejích stranách a rovněž i na konci Smlouvy, kde je výslovně určeno místo pro podpis žalovaného s uvedením data uzavření Smlouvy. Nic nepoctivého či nemravného nelze shledat ani na umístění ujednání o smluvních pokutách ve Smlouvě, neboť tato ujednání jsou obsažena přímo v ní a navíc v části týkající se dle jejího nadpisu sankcí, tedy v části smlouvy, kde by je bylo možno očekávat; nejedná se tak zcela zjevně o jakákoliv skrytá ujednání. Dále lze poukázat na skutečnost, že smluvní strany si výslovně sjednaly, že vylučují aplikaci § 1799 a § 1800 o. z. týkající se uzavírání adhezních smluv (čl. 15 Smlouvy), což je v případě podnikatelů možné (srov. § 1801 o. z.). Pokud pak jde případně o zjevné porušení dobrých mravů, v tomto směru lze nejprve upozornit na recentní judikaturu Nejvyššího soudu ČR (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, nebo rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 31 ICdo 36/2020), který shodně jako podepsaný soud dospívá k závěru, že i smlouvu uzavřenou mezi podnikateli lze přezkoumávat z hlediska dobrých mravů, přičemž k absolutní neplatnosti vede jakékoliv porušení dobrých mravů (nikoliv tedy nutně jenom„ zjevné“), nicméně např. toliko výše úroků za poskytnutí úvěru nemůže bez dalšího vést k takovému porušení dobrých mravů (až na zcela výjimečné okolnosti, které však v daném případě shledány nebyly, jak je odůvodněno níže) – k tomu srov. opět např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019. Je skutečností, že žalovaný u jednání dne [datum] tvrdil, že Smlouva byla uzavřena na parkovišti a že i z dalších důvodů je jednání žalobkyně nepoctivé, přičemž u tohoto jednání se žalovanému nedostalo poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti doplnit tato svá tvrzení a jednání bylo usnesením odročeno za účelem vyhlášení rozsudku, nicméně jednalo se toliko o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení a kterým soud není vázán, což bylo žalovanému, jenž byl odročenému jednání přítomen, soudem sděleno (stejně jako byl žalovaný jakožto nezastoupený účastník upozorněn na to, že u dalšího jednání bude poučen ve smyslu citovaného ustanovení) a bylo nařízeno nové jednání na den [datum]. K tomuto dalšímu jednání byl žalovaný řádně předvolán a dokonce obálku obsahující předvolání osobně převzal (což stvrdil svým podpisem), avšak k jednání se bez omluvy nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Tím se ovšem žalovaný připravil o možnost být ze strany soudu poučen, neboť soud činí skutková zjištění zásadně až na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř; soud přitom měl v úmyslu dále se zabývat vším tím, za jakých okolností byla uzavřena Smlouva, jaký byl např. charakter podnikání žalovaného, jaké byly důvody, které vedly ke sjednání výše úroku z prodlení, případnou rizikovostí obchodu vzhledem k předchozímu chování dlužníka apod. (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019), ale to vše bylo možné pouze za součinnosti žalovaného, jenž se dovolával toho, že Smlouva je neplatná, tedy bylo na žalovaném, aby doplnil tvrzení a především pak prokázal, proč by soud skutečně měl dospět k závěru o neplatnosti Smlouvy (srov. § 120 o. s. ř.), když žalobkyně takovou neplatnost netvrdila a prokázání žalovaným tvrzených skutečností vedoucích k aplikaci uvedené normy (§ 588 o. z.) by jí nebylo na prospěch (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3108/2010). Ze stejných důvodů pak soud nedospěl ani k závěru, že by Smlouva (či jakékoliv její ujednání) byla v rozporu se zákonem a (zároveň) zjevně narušovala veřejný pořádek.

21. Soud se proto dále zabýval jednotlivými nároky žalobkyně uplatněnými v žalobě a s přihlédnutím k veškerým provedeným důkazům ve spojení s procesním postojem žalovaného, jenž se k odročenému jednání dobrovolně nedostavil a nedoplnil tak svá tvrzení ani nenavrhl důkazy, dospěl soud k závěru, že tyto nároky žalobkyně jsou všechny bezezbytku opodstatněné, jak je dále odůvodněno.

22. Pokud jde nejprve o samotnou částku 110 000 Kč, jež byla předmětem Smlouvy, z dokladu o vyplacení ze dne [datum] vyplývá její poskytnutí žalovanému bezhotovostní formou, přičemž žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku spolu s úrokem ve výši 197 800 Kč vrátit ve splátkách po 5 130 Kč do [datum], a to vždy k 22. dni v měsíci, počínaje srpnem 2018, jak soud zjistil ze Smlouvy. Protože žalovaný řádně neplatil splátky a dostal se do prodlení s úhradou 4. splátky (splatné dne [datum]) za dobu přesahující 60 dnů, došlo v souladu s čl. 8 3. Smlouvy k předčasnému zesplatnění všech splátek ke dni následujícímu. Žalovaný tak měl ke dni [datum] zaplatit žalobkyni částku [částka] představující dosud nesplacenou jistinu a úrok z poskytnuté zápůjčky, neboť žalovaný do té doby uhradil na splátkách pouze částku 15 390 Kč. Následně žalovaný zaplatil ještě částku 8 130 Kč (ve dnech [datum] a [datum]), a proto žalovaný dluží žalobkyni na nové jistině zápůjčky (představující dosud nesplacenou původní jistinu zápůjčky navýšenou o dosud nesplacený úrok) částku 284 280 Kč. V tomto rozsahu tedy považuje soud žalobu žalobkyně za důvodnou.

23. Soud samozřejmě nemohl přehlédnout značnou výši úroků, kdy tato byla ve Smlouvě za zapůjčení částky [částka] na dobu 60 měsíců sjednána v kapitalizované výši 197 800 Kč. V procentuálním vyjádření tak činí roční úrok ze zapůjčené částky zhruba 180 %. Podepsaný soud má za to, že se jedná o výši, kterou například v případě smluvního vztahu podnikatele a spotřebitele by bylo možné bez dalšího považovat za ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy v takové části neplatné, nicméně za situace, kdy se jedná o zápůjčku realizovanou mezi dvěma podnikatelskými subjekty, nelze i s ohledem na shora citovanou judikaturu bez dalšího dospět k závěru, že by Smlouva byla v této části rozporná s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatná. Přitom například platí, že pokud byla nízká kupní cena (není-li tato v rozporu s cenovými předpisy) výsledkem smluvního ujednání účastníků, aniž by uzavření právního jednání doprovázela, resp. na uzavření smlouvy měly vliv i okolnosti, v jejichž důsledku by se takové jednání příčilo dobrým mravům, pochopitelně taková nízká cena nesleduje nemravný cíl ani nemá nemravný důsledek (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 21/2012). A contrario a při vztažení na projednávaný případ lze tudíž říci, že toliko ze skutečnosti vyšší úplaty poskytnuté služby, tedy vyššího úroku ze zápůjčky, nelze dospět k závěru, že by právní jednání mělo být v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný mohl mít např. enormní zájem na tom, aby mu byla urychleně poskytnuta částka 110 000 Kč i za cenu nadměrně vysokého úroku, když jako podnikatel např. mohl očekávat v nejbližších dnech či měsících vyšší zisky, popř. mohl mít jakýkoliv jiný důvod – toto jsou však toliko spekulace, přičemž bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal konkrétní okolnosti uzavření Smlouvy, které by navíc mohly naopak vést k závěru, že Smlouva (přinejmenším v uvedené části týkající se úroků) neplatná je. K uváděnému závěru ostatně zřejmě směřoval i sám zákonodárce, když např. vyloučil použití ustanovení o lichvě ve vztazích mezi podnikateli (srov. § 1979 o. z. a odst. 19 tohoto rozsudku). Pro úplnost lze zmínit, že ke shodnému úsudku, tedy že pouhá skutečnost, že někdo dostává více nebo méně, než dává, není v rozporu s dobrými mravy, navíc dospívá i právní nauka (srov. Hulmák, M. Kontrola cenových ujednání ve spotřebitelských smlouvách. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 229).

24. Za absolutně neplatné dále nelze považovat ani ujednání o smluvních pokutách dle § 2048 o. z. Soud má za to, že všechny smluvní pokuty, jejichž zaplacení se žalobkyně domáhala v žalobě, není možno považovat za rozporné s dobrými mravy a ani nemá za to, že by tyto smluvní pokuty neplnily některou ze svých tří základních funkcí (utvrzovací, sankční a uhrazovací). Jako právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům dle § 588 o. z., pak nelze považovat ujednání o smluvní pokutě pouze z důvodu nepřiměřenosti její výše. Takovou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka pouze snížit s přihlédnutím ke kritériím stanoveným v § 2051 o. z. Nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat absolutní neplatnost ujednání pro porušení dobých mravů, nýbrž může být důvodem k použití moderačního práva pouze na návrh dlužníka, což však žalovaný jakkoliv neučinil (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5377/2017). Důvodný je tak v prvé řadě nárok na smluvní pokuty dle čl. 8 písm. a) Smlouvy ve výši 8 % z dlužné splátky (v tomto případě tedy ve výši 410,40 Kč) za prodlení s placením každé jednotlivé splátky (2., 3., 4. a 5. splátky), u nichž se žalovaný dostal do prodlení přesahujícím 15 dnů od jejich splatnosti. Stejně tak důvodný je nárok žalobkyně na smluvní pokuty dle čl. 8 písm. b) smlouvy o zápůjčce ve výši 13 % z dlužné splátky (tj. ve výši 666,90 Kč), u níž se žalovaný dostal do prodlení přesahujícím 30 dnů od jejich splatnosti; v tomto případě se jednalo o prodlení se stejnými splátkami jako u pokut uvedených výše. Celkem tak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky 4 308 Kč na těchto smluvních pokutách. Soud žalobkyni dále přiznal i smluvní pokutu dle čl. 8 Smlouvy, která je stanovena jako 25 % z aktuální nové jistiny zápůjčky (tj. v daném případě z částky 292 410 Kč), a na kterou vznikl žalobkyni nárok v důsledku nezaplacení této nové jistiny zápůjčky ve lhůtě 10 dnů od její splatnosti, tj. ve lhůtě 10 dnů od 22. 1. 2019, tedy ve výši 73 102,50 Kč. Konečně soud žalobě vyhověl i co do smluvní pokuty dle čl. 8 Smlouvy, tedy ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny zápůjčky za každý den prodlení s placením této jistiny. K zesplatnění posledně jmenované smluvní pokuty přitom nedošlo (na rozdíl od všech výše uvedených smluvních pokut) automaticky k datu stanovenému v příslušných smluvních ujednáních, ale až na základě výzvy učiněné ze strany žalobkyně, tedy žaloby ze dne 29. 9. 2021, která byla žalovanému doručena dne 14. 2. 2021 (žalovaný svým podpisem potvrdil její přijetí) a k prvému jmenovanému datu byla smluvní pokuta i vyčíslena.

25. Pro úplnost lze dodat, že k obdobným právním závěrům přinejmenším stran platnosti jednotlivých smluvních pokut dospěl i Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku ze dne 1. 9. 2020, č. j. 15 Co 199/2020-47, kdy se zabýval smlouvou velmi podobného znění jako je v nyní projednávané věci Smlouva.

26. Ze všech shora uvedených důvodů proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Právo žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z jistiny, kapitalizovaných úroků, ze smluvní pokuty ve výši 73 102,50 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 4 308 Kč za dobu od 13. 2. 2020 pak plyne z ust. § 1970 o. a počátek prodlení žalovaného je určen datem splatnosti této dlužné částky (tj. 22. 1. 2020; pokud žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od pozdějšího data, byl soud tímto rozsahem vázán – srov. § 153 odst. 2 o. s. ř.), přičemž částka se dalšími dvěma platbami žalovaného následně ponížila. Při určení sazby úroku z prodlení vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění plyne z § 160 odst. 1 o. s. ř.

27. Vedle uhrazení dlužné částky žalobkyně požadovala také náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč, která jí byla přiznána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť je zřejmé, že se jedná o vzájemný závazek podnikatelů (srov. především odst. 19 tohoto rozsudku).

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů ve výši 71 826,40 Kč. Přitom soud vycházel z těchto nákladů: -) Odměna za 4 úkony právní služby po 10 060 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) vždy ve znění ke dni uskutečnění jednotlivých úkonů – nutno přitom zmínit, že sazba mimosmluvní odměny po dobu tohoto řízení zůstala neměnná – (dále jen„ AT“), které uskutečnil zástupce žalobkyně, přičemž jsou jimi tyto úkony: o) převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, o) návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, o) účast zástupce žalobkyně na jednání před soudem dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve dnech [datum] a [datum], -) 4 náhrady hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 AT za 4 úkony právní služby po 300 Kč, tj. celkem 1 200 Kč, -) náhrada za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 41 440 Kč, a to ve výši 8 702,40 Kč, neboť zástupce žalobkyně prokázal, že je jejím plátcem a -) zaplacený soudní poplatek ve výši 21 684 Kč. Pro úplnost soud dodává, že odměnu za sepis předžalobní výzvy k plnění žalobkyně neúčtovala, tudíž ji soud ani nepřiznal, neboť jestliže strana požádá o náklady v nižší míře, zpravidla se jí tyto náklady přiznají právě v této nižší míře, zvláště pokud je zastoupena advokátem, protože je její povinností střežit si právo; pokud požádá o méně, pak se má za to, že její vůle odpovídá jejímu projevu vůle, a že tedy více nepožaduje (shodně BÍLÝ, Martin. § 151 (Určení nákladů a vykonatelnost rozhodnutí). In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 718.). Přiznanou náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení