12Co 101/2023

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL. M. ve věci žalobce: I. R., narozený dne xxx xxx zahraniční osoba registrovaná pod č. xxx sídlem xxx xxx xxx zastoupený opatrovnicí advokátkou xxx xxx xxx sídlem xxx xxx xxx proti žalovanému: N. F., narozená dne xxx bytem xxx xxx xxx zastoupená advokátem xxx xxx sídlem xxx xxx xxx o zaplacení částky 224 250 EUR s příslušenstvím a částky 65 139 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. ledna 2023, č. j. xxx xxx takto:

Výrok

Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku II. a ve výroku III. o nákladech řízení zrušuje a věc se v uvedeném rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3 000 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 EUR od 11. 11. 2013 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále zamítl žalobu o zaplacení 221 250 EUR a o zaplacení 65 139 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 221 250 EUR od 11. 11. 2013 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 65 139 Kč od 11. 11. 2013 do zaplacení (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení v částce 652 572,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III.) a žalobci po právní moci rozsudku vrátil nespotřebovanou zálohu na náklady znaleckého posudku z oboru písmoznalectví ve výši 1 772 Kč (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 224 250 EUR s příslušenstvím a 65 139 Kč s příslušenstvím s tím, že je občanem Ruské federace, který měl v úmyslu na území České republiky investovat finanční prostředky, vyvíjet podnikatelskou činnost a také pobývat se svou rodinou, přičemž zastupoval také zájmy investora, jakož i jeho osobu, pana N K., nar. xxx. Na počátku roku xxx se seznámil se žalovanou, která vystupovala jako odborník na jednání s úřady v České republice s řadou kontaktů, ovládající taktéž český jazyk. Dne 10. 3. 2012 byla mezi společností V. T. s.r.o., IČO25474740, sídlem xxx xxx, zastoupené žalovanou, která v té době byla její jednatelkou, a panem N. K. uzavřena smlouva o poskytování služeb, na základě které se společnost V. T. s.r.o. zavázala k zajištění služeb spočívajících v realizaci investic pana K. dle jeho pokynů. Žalobce za účelem obstarání podkladů a vyřízení žádosti o udělení povolení k trvalému pobytu pro žalobce, pana N. K. a jejich další obchodní partnery a dále za účelem zajištění pronájmu a následnému odkupu nebytového prostoru vhodného k provozování obchodu s oděvy na území Městské části xxx, k. ú. xxx včetně zajištění souvisejících služeb, administrativy, organizačního servisu a konzultací. Žalované průběžně poskytoval peněžní prostředky: a) bankovními převody z účtu č. 40817978408360003951, vedeného u ruské banky Alfa bank - dne 24. 10. 2012 částku 20 000 EUR na účet žalované č. xxx, dne 25. 10. 2012 částku 20 000 EUR na účet žalované č. xxx, dne 26. 10. 2012 částku 20 000 EUR na účet žalované č. xxx dne 29. 10. 2012 částku 20 000 EUR na účet žalované č. xxx, dne 29. 10. 2012 částku 20 000 EUR na účet žalované č. xxx, dne 1. 11. 2012 částku 20 000 EUR na účet žalované č. CZ xxx, dne 6. 11. 2012 částku 20 000 EUR na účet žalované č. CZ xxx, dne 12. 11. 2012 částku 20 000 EUR na účet žalované č. CZ xxx, dne 16. 11. 2012 částku 13 750 EUR na účet žalované č. CZ 720300000022819992, dne 19. 12. 2012 částku 17 500 EUR na účet žalované č. CZ 720300000022819992; bankovními převody z účtu č. xxx, vedeného u ruské banky A. b. - dne 17. 10. 2012 částku 30 000 EUR na účet žalované č, dne 30. 10. 2012 částku 20 000 EUR na účet žalované č. CZ xxx; k rukám žalované zaslal dne 5. 1. 2013 prostřednictvím platebního systému W. U. částku ve výši 40 139 Kč a k rukám žalované zaslal dne 23. 8. 2013 prostřednictvím platebního systému MoneyPolo Transfers částku ve výši 3 000 EUR, d) v hotovosti dne 14. 8. 2013 předal žalobce žalované částku ve výši 25 000 Kč. Celkem tedy žalobce na základě předmětné dohody uhradil žalované částku ve výši 224 250 EUR a ve výši 65 139 Kč. Žalovaná však přes opakované výzvy žalobce v předmětné době neučinila žádné kroky směřující se splnění jejího závazku, vždy se jen vymlouvala na neschopnost české byrokracie, a nakonec v říjnu 2013 se žalobcem ukončila jakýkoliv kontakt. Žalobce proto dne 23. 10. 2013 písemně vyzval žalovanou k vrácení všech poskytnutých finančních prostředků a poskytl jí dodatečnou lhůta k plnění do 10. 11. 2013, kterou nesplnila, a proto ji opětovně vyzval ještě dne 14. 8. 2015. Jelikož žalovaná nesplnila svůj závazek, vznikl žalobci nárok na uhrazení částky 224 250 EUR a 65 139 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu ode dne následujícího po dni, kdy žalované marně uplynula dodatečná lhůta k plnění, tj. od 11. 11. 2013.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobci nedluží žádné finanční prostředky a jako fyzická osoba neodpovídá za závazky právnické osoby- V. T. s.r.o. Rovněž předložené doklady bank nejsou předloženy v originálech a jsou nečitelné a nejsou přeložené. Případnou odpovědnost právnické osoby V. T. s.r.o. není možné zaměňovat s odpovědností fyzické osoby - žalované. Vznesla i námitku promlčení.

4. Žalobce k námitce promlčení uvedl, že ji považuje za irelevantní z důvodu, že finanční prostředky byly zasílány žalované dle jejích pokynů, avšak žádné plnění neposkytla, a proto ji žalobce písemně vyzval dopisem dne 23. 10. 2013 k vrácení všech finančních prostředků do dne 10. 11. 2013. Žalobce uplatnil své právo u soudu dne 21. 8. 2015.

5. Soud I. stupně dospěl k závěru, že v daném případě je dána pravomoc soudů České republiky věc projednat a rozhodnout, neboť žalobce jako občan Ruské federace byl oprávněn dle čl. 1 a 2 Smlouvy domáhat se ochrany svých práv u soudů České republiky. Žalovaná je sice občanskou Ukrajiny, avšak s trvalým místem pobytu na území České republiky, takže aplikoval čl. 4 odst.

1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), (dále jen nařízení Brusel Ia/I bis), dle kterého nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

6. Podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci v občanských věcech podepsané v Moskvě dne 12. srpna 1982, vyhlášené pod č. 95/1963 Sb., pak dospěl k závěru, že rozhodné je právo české.

7. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu (podrobně uvedeného v bodě 12.-21. napadeného rozhodnutí), že dne 10. 3. 2012 uzavřela společnost V. T. s.r.o., IČO xxx sídlem xxx xxx, jako mandatářem, s N. K., nar. xxx, bytem ¨xxx xxx, smlouvu o poskytování služeb, jejímž předmětem bylo poskytnutí služeb spočívajících v realizaci investice mandanta dle jeho pokynů s tím, že mandant se zavázal složit postupně dohodnutou částku 40 000 EUR k rukám mandatáře, která pro případ neuskutečnění předmětného obchodního případu měla být vrácena k rukám mandanta. Smlouva byla sjednána na dobu 6 měsíců. Dne 14. 8. 2015 vyzval již jen žalobce žalovanou k vrácení částky 224 250 EUR a dále 65 139 Kč, které žalobce zaslal žalované v období od března 2012 do srpna 2013 dle dohody, na základě které se zavázala obstarat veškeré nutné podklady a požadavků k udělení povolení k pobytu a které přes výzvy žalobce nevrátila, s tím že stanovil lhůtu nejpozději do 21. 8. 2015.

8. Dne 14. 8. 2013 přijala spol. O. E. , s.r.o., xxx, sídlem xxx xxx, od spol. U. P. s.r.o. částku 25 000 Kč. Dne 23. 8. 2012 přijala spol. O. E. s.r.o. od žalobce částku 3 000 EUR a tato byla zapsána do účetnictví společnosti.

9. Z bankovního účtu č. xxx vedeného u ruské banky xxx na jméno xxx xxx byly na účet žalované pod číslem CZ xxx dne 24. 10. 2012 zaslána částka 20 000 EUR, dne 24. 10. 2012 zaslána částka 20 000 EUR, dne 26. 10. 2012 zaslána částka 20 000 EUR a dne 29. 10. 2012 zaslána částka 20 000 EUR. Z bankovního účtu č. xxx vedeného u ruské banky xxx. společně se žalobcem čestná prohlášení, kde uvedli, že na základě jejich ústní dohody odeslal A. B. S. ze svého účtu č. xxx vedeného u xxx na účet dle pokynu žalobce peněžní částky pokaždé, kdy mu k tomu žalobce dal pokyn, na účet č. xxx dne 24. 10. 2012 částku 2 000 EUR, dne 25. 10. 2012 částku 2 000 EUR, dne 29. 10. 2012 částku 20 000 EUR a na účet č. xxx dne 1. 11. 2012 částku 20 000 EUR, dne 6. 11. 2012 částku 20 000 EUR, dne 12. 11. 2012 částku 20 000 EUR, dne 19. 12. 2012 částku 17 500 EUR a M., nar. xxx, přičemž v období od 17. 10. 2012 do 31. 12. 2012 nebyly z tohoto účtu pro žalovanou odeslány žádné finanční prostředky a ani přijaty žádné finanční prostředky od žalované.

11. Žalovaná na účet xxx u R. a.s. obdržela tyto částky: 15. 6. 2012 částku 8 000 EUR odesílatel A. S. , 31. 7. 2012 částku 15 000 EUR odesílatel R. D.,, 10. 8. 2012 částku 14 000 EUR odesílatel A. S. , 25. 10. 2012 částku 20 000 EUR odesílatel A. S. , 26. 10. 2012 částku 20 000 EUR odesílatel A. S. 29. 10. 2012 částku 20 000 EUR odesílatel A. S. , 30. 10. 2012 částku 10 000 EUR odesílatel R. D. , 30. 10. 2012 částku 10 000 EUR odesílatel R. D. , 30. 10. 2012 částku 20 000 EUR odesílatel A. S. . Celkem byla žalované zaslána na její účet č. xxx u R. a.s. od 15. 6. 2012 do 30. 10. 2012 uvedenými osobami částka ve výši 137 000 EUR, což žalovaná učinila nesporným.

12. Dne 26. 8. 2013 byl pořízen protokol o jednání konaného dne 26. 8. 2013 na adrese xxx xxx, za účasti žalobce, U. P.T. s.r.o., žalované a O s.r.o., který podepsali žalovaná i žalobce, v němž konstatovali, že žalobkyně poskytla žalovanému půjčku v celkové částce 137 000 EUR na jeho obchodní aktivity na dobu 4 měsíců, že odměna za půjčení částky byla dohodnuta ve výši 250 000 Kč, že bylo dohodnuto vracení na účet žalované vedený u R. a.s. žalobcem anebo prostřednictvím osob A. S. a R. D. a konečně že půjčka byla vrácena žalované ve splátkách, a to 15. 6. 2012 ve výši 8 000 EUR, 31. 7. 2012 ve výši 15 000 EUR, 10. 8. 2012 ve výši 14 000 EUR, 25. 10. 2012 ve výši 20 000 EUR, 26. 10. 2012 ve výši 20 000 EUR, 29. 10. 2012 ve výši 20 000 EUR a 30. 10. 2012 ve výši 40 000 EUR (10 000 EUR, 10 000 EUR 20 000 EUR) a žalované byla uhrazena i odměna ve výši 250 000 Kč; smluvní strany si rovněž potvrdily, že žalobce jako fyzická osoba, ani jako jednatel U. P. s.r.o. vůči žalované, ani vůči s.r.o. nemá žádné pohledávky; protokol byl ve formě úředně ověřené kopie, nikoliv v originálu. V rovině nízké pravděpodobnosti přichází v úvahu, že podpis žalobce na kopii Protokolu může být kopií pravého podpisu osoby Iakov Razgonov a že ručně psaná slova Iakov Razgonov nacházející se v pravém dolním rohu citovaného protokolu mohou být kopií ručně psaného textu (textového podpisu) vyhotoveného osobou I. R. , přičemž je pravděpodobnější, že podpis na jméno I. R. na citovaném protokolu je kopií pravého podpisu, než že by se jednalo o kopii padělku vyhotoveného se snahou o napodobení vzoru.

13. Soud I. stupně poté uzavřel, že smlouvu ze dne 10. 3. 2012 o poskytování služeb posoudil podle ust. § 1746 odst. 2 ve spojení s ust. § 2430 o.z. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“, jako smlouvu příkazní, když smluvními stranami nebyli účastníci řízení, nýbrž společnost V. T. s.r.o., IČO xxx, za niž jednala jednatelka N. F. , a pan N. K. . V tomto případě nebyla pasivně legitimována v tomto sporu z titulu této smlouvy žalovaná jako fyzická osoba. Tvrzení žalobce, že mu z tohoto titulu vznikla pohledávka ve výši 40 000 EUR nemohlo tedy obstát. Navíc za situace, kdy ani žalobce nebyl z tohoto titulu aktivně legitimován, když druhou smluvní stranou byl pan N. K. a nikoli žalobce. Proto co do částky 40 000 EUR žalobu zamítl.

14. Dále dovodil, že z bankovního účtu č. xxx vedeného u ruské banky xxx žalobce odeslal žalované postupně na účet č.xxx částku celkem 80 000 EUR a na účet xxx částku celkem 91 250 EUR; z bankovního účtu č. xxx vedeného u ruské banky xxx žalobce odeslal žalované postupně na účet č. xxx částku 30 000 EUR a na účet xxx částku 20 000 EUR. V řízení bylo prokázáno že účet č. xxx není účtem žalované a že účtem žalované je pouze účet č. xxx. Navíc žalovaná nepopřela, že by částku 80 000 EUR obdržela. Tyto částky sice byly odesílány z účtu třetích osob, avšak v řízení bylo prokázáno, že žalobce tyto osoby pověřil k zaslání finančních prostředků na účet žalované. Žalovaná obdržela dne 4. 1. 2013 od žalovaného na svůj účet č. xxx, vedený u R. a.s., hotovostní vklad ve výši 30 000,19 Kč a 220 000 Kč. Co do těchto částek soud přisvědčil tvrzení žalované, že se jednalo o splátku smlouvy o půjčce v částce 137 000 EUR, a to včetně úroku ve výši 250 000 Kč. Smlouvu o půjčce posoudil soud dle § 2390 o. z. v částce 137 000 EUR a 250 000 Kč tedy žalobu zamítl.

15. Pokud jde o částku 40 139 Kč zaslanou dne 5. 1. 2013 prostřednictvím platebního systému W. U. , v této části žalobu rovněž zamítl, neboť tuto částku nepřevzala žalovaná, ale paní N. V. , tudíž žalovaná v této části rovněž nebyla pasivně legitimována.

16. Pokud jde o částku 4 000 EUR zaslanou dne 24. 8. v této části žalobě vyhověl, neboť tuto částku si žalovaná vyzvedla. Po právní stránce posoudil tuto částku jako bezdůvodné obohacení na straně žalované dle § 2991 a násl. o.z., když žalovaná ani netvrdila, ani neprokázala oprávněnost přijetí této částky.

17. Poslední ze sporných částek 25 000 Kč předal žalobce žalované v hotovosti dne 14. 8. 2013. V této částce nebyl žalobce aktivně legitimován a žalovaná nebyla pasivně legitimována, neboť šlo o hotovostní platbu společnosti U. P. s.r.o. společnosti O. E., s.r.o. Proto žalobu o částku 25 000 Kč rovněž zamítl.

18. Přiznal pak žalobci pouze nárok na zaplacení částky 3 000 EUR s úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 11. 11. 2013.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.

20. Proti tomuto rozhodnutí proti zamítavému výroku II. a do výroku III. o nákladech řízení podal žalobce včasné odvolání, které odůvodnil tak, že jsou dány odvolací důvody uvedené v ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), f) o.s.ř. a celkově pro jeho nepřezkoumatelnost, když odůvodněníse zcela nevypořádává s žalobními tvrzeními.

21. Zamítavý výrok II. napadeného rozsudku týkající se částky 221 250 EUR není možné rozklíčovat co do důvodu zamítnutí. Soud totiž v odst. 32. odůvodněnízamítl částku 40 000 EUR, která nebyla předmětem žaloby; v odst. 33 přisvědčil žalované co do existence půjčky (zápůjčky) 137 000 EUR a jejímu tvrzení o zaplacení, takže opět doslova zamítl tuto částku, aniž by se ovšem zabýval tím, jaké položky plateb z žalobních tvrzení mohly být do této půjčky zahrnuty - podle názoru odvolatele to mohlo být pouze maximálně 100 000 EUR (zasílané po částkách 20 000 EUR na účet žalované č. 1271001237/5500 u R. dne 24., 25., 26. a 29. 10. 2012, tedy 80 000 EUR a dalších 20 000 EUR dne 30. 10. 2012 na tentýž účet žalované uvedený však v žalobě v mezinárodním formátu CZ xxx), zůstává tedy zamítnutých 37 000 EUR, které nebyly předmětem žaloby; ve stejném odst. 33. zamítl soud částku 250 000 Kč, která nebyla předmětem žaloby; naopak částkami celkem 121 250 EUR (6 plateb zaslaných dle žalobních tvrzení na účet CZ xxx) se soud nevypořádal, když pouze jaksi mimochodem v odst. 33 odůvodněníkonstatuje, že tento účet není účtem žalované. Navrhl, aby poté, co bude věc vrácena soudu prvého stupně k novému projednání, bylo zjištěno, čí je to účet a jaké vazby k majiteli účtu měla či má žalovaná.

22. Odvolatel napadl tvrzení žalované, že žalovaná má pouze jeden účet u R. (a to č. xxx, v mezinárodním formátu CZ xxx, když žalovaná obdržela odměnu ve výši 250 000 Kč to na účet č. xxx tedy jiný účet než na údajné splácení jistiny.

23. Protokol z jednání ze dne 26.8.2013 je neurčitý, tedy i neplatný, spočívající v odkazu na jakousi ústní smlouvu o půjčce (neprokázáno), neuvedení č. účtu u R., na který měla být půjčka splácena, přestože je v protokole doslova napsáno v souvislosti se zaplacením odměny 250 000 Kč v předposledním odstavci tohoto protokolu „...na její shora uvedený účet“, takže je zřejmé, že v protokolu jde o stále stejný účet; toto je však nesmysl, neboť žalovaná měla 2 účty, na které platby související s údajnou půjčkou přijímala (jistina x odměna).

24. Žalobce opakovaně tvrdil, že tento protokol nepodepsal a že mu není znám, přičemž provedené znalecké posudky na pravost podpisu na kopii listiny nejsou přesvědčivé, a mohlo (a je to s ohledem na okolnosti pravděpodobné) dojít k technickému přenosu jeho podpisu z jiného materiálu. Nesouhlasí s tím, že jeho důkazní návrh na provedení znaleckého posudku z oboru kriminalistiky byl zamítnut pro nezaplacení zálohy, když jde o stěžejní důkaz k části předmětu tohoto řízení, a navrhuje v novém řízení před soudem prvého stupně jeho provedení. Procesní okolnosti kolem tohoto zamítnutí by neměly jít na vrub žalobce.

25. Navrhl, aby odvolací soud v napadené výroky II. a III. rozsudku zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání.

26. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že pravost Protokolu a podpisu žalobce byla prokázána dvěma znaleckými posudky z oboru písmoznalectví znalci M. B. a A. Č. , jakož i svědeckou výpovědí svědka I. T. .

27. Navrhla, aby odvolací soud odvolání žalobce zamítl a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

28. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že nejsou doposud splněny podmínky pro potvrzení nebo změnu napadeného rozhodnutí.

29. Odvolací soud sice souhlasí s právním názorem soudu I. stupně, že je dána pravomoc soudů České republiky věc projednat a rozhodnout a rozhodné je právo české (bod 5.-10. rozhodnutí), nicméně napadené rozhodnutí ve vztahu k meritu věci je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů.

30. Soud I. stupně v odůvodněnínapadeného rozhodnutí nedodržel náležitosti písemného vyhotovení rozsudku podle ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., dle něhož v odůvodněnírozsudku uvede, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřila žalovaná, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodněnírozsudku bylo přesvědčivé.

31. Rozhodnutí soudu I. stupně je nepřezkoumatelné, jelikož je nesrozumitelné. V bodě 31. rozhodnutí soud I. stupně uvádí, že „dospěl k závěru, že žalobce převážně, ač poučen soudem, neunesl důkazní břemeno, když se mu podařilo pouze prokázat, že má nárok na zaplacení částky 3 000 EUR, a ve zbytku se mu nepodařilo jeho žalobní tvrzení prokázat“, oproti tomu v bodě 35. uzavřel, že „pokud jde o částku 4 000 EUR zaslanou dne 24. 8. 2012 prostřednictvím služby spol. M. F. S. s.r.o., v této části soud žalobě vyhověl, neboť tuto částku si žalovaná vyzvedla v systému M. P. pod č. xxx dne 24. 8. 2012, jak prokázalo potvrzení o provedeném převodu peněžních prostředků č. 199307908. Po právní stránce posoudil tuto částku jako bezdůvodné obohacení na straně žalované dle § 2991 a násl. o.z., když žalovaná ani netvrdila, ani neprokázala oprávněnost přijetí této částky.“ 32. Přitom ve výroku rozhodnutí přiznaná částka žalobci činí 3 000 EUR s příslušenstvím a v bodě 16. je uvedeno, že „žalobce zaslal žalované dne 24. 8. 2012 prostřednictvím služby spol. M. F. S. s.r.o. částku 3 000 EUR (prokázáno potvrzením o provedeném převodu peněžních prostředků ze zahraničí ze dne 5. 4. 2017) a tato částka byla žalovanou vyzvednuta v systému M. P. pod č.xxx dne 24. 8. 2012 (prokázáno potvrzením o provedeném převodu peněžních prostředků ze zahraničí)“.

33. V bodě 32. pak soud I. stupně uzavřel, že „tvrzení žalobce, že mu z tohoto titulu vznikla pohledávka ve výši 40 000 EUR, nemohlo tedy obstát. Navíc za situace, kdy ani žalobce nebyl z tohoto titulu aktivně legitimován, když druhou smluvní stranou byl pan N. K. , a ne přímo žalobce. Navíc nebyl tvrzen, ani doložen žádný právní titul, že by tuto pohledávku od něj nabyl. Co do částky 40 000 EUR byla žaloba zamítnuta“.

34. V bodě 33. soud I. stupně shrnul, že žalobce dále tvrdil, že „z bankovního účtu č. xxx vedeného u ruské banky xxx žalobce odeslal žalované postupně na účet č. xxx částku celkem 80 000 EUR a na účet xxx částku celkem 91 250 EUR; z bankovního účtu č. xxx vedeného u ruské banky xxx žalobce odeslal žalované postupně na účet č. xxx částku 30 000 EUR a na účet xxx částku 20 000 EUR. V řízení bylo prokázáno potvrzením banky, že účet č. xxx není účtem žalované a že účtem žalované je pouze účet xxx. Přitom zcela nelogicky v další větě uvedl, že „navíc žalovaná nepopřela, že by částku 80 000 EUR obdržela“.

35. V bodě 33. pak dále uvedl, že „vyšel tedy z provedeného dokazování a dospěl k závěru, že shora uvedené finanční prostředky byly splátkou půjčky. V částce 137 000 EUR a 250 000 Kč tedy soud žalobu zamítl“. Částka 250 000 Kč však nikdy nebyla předmětem tohoto řízení.

36. V bodě 36. soud I. stupně dovodil, že „poslední ze sporných částek 25 000 Kč předal žalobce žalované v hotovosti dne 14. 8. 2013. V této částce nebyl žalobce aktivně legitimován a žalovaná nebyla pasivně legitimována, neboť v řízení bylo prokázáno, že šlo o hotovostní platbu společnosti U. P. s.r.o. společnosti O. E. s.r.o., což bylo prokázáno jak příjmovým pokladním dokladem ze dne 14. 8. 2013, tak i výpisem z účetnictví O. E. s.r.o. s tím, že k této platbě uvedla žalovaná, že se jednalo o platbu za překlady. Z těchto důvodů žalobu o částku 25 000 Kč soud rovněž zamítl“ 37. V bodě 37. pak soud I. stupně uzavřel, že „přiznal žalobci pouze nárok na zaplacení částky 3 000 EUR a co do zbytku, tedy co do o zaplacení 221 250 EUR a o zaplacení 65 139 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 221 250 EUR od 11. 11. 2013 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 65 139 Kč od 11. 11. 2013 do zaplacení, žalobu zamítl“.

38. Nicméně součet částek z odůvodnění, u nichž soud I. stupně uvedl, že je přiznal nebo zamítl činí 181 000 EUR (4 000 EUR+40 000 EUR+137 000 EUR) a 315 139 Kč (250 000 Kč +25 000 Kč +40 139 Kč), ačkoli žalobcem bylo požadováno (a ve výroku rozsudku rozhodnuto) o částce 224 250 EUR s příslušenstvím a částky 65 139 Kč s příslušenstvím, která se objevuje (221 250 EUR+ 3 000 EUR a 65 139 Kč) v bodě 37. napadeného rozhodnutí.

39. Z odůvodněnínapadeného rozhodnutí tak nelze dovodit, za jakého důvodu jednotlivé částky shledal důvodnými nebo nedůvodnými.

40. Závěry soudu I. stupně jsou tak nesrozumitelné a vnitřně rozporné.

41. Povinnost soudů rozsudky odůvodnit způsobem zakotveným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a z článku 1 Ústavy České republiky, který představuje součást práva na spravedlivý proces.

42. Z odůvodněnímusí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3726/2007).

43. Rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody, a ani odvolací soud proto nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015).

44. Lze tak přijmout jednoznačný závěr, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nesplňuje tak podmínky ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.

45. Proto nejsou splněny podmínky pro potvrzení (ust. § 219 o. s. ř.) a ani pro změnu rozsudku soudu I. stupně (ust. § 220 o. s. ř.) a rozhodnutí soudu prvního stupně v části napadené odvoláním podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. odvolací soud zrušil a vrátil k dalšímu řízení.

46. V dalším řízení se soud I. stupně především zaměří na obsah žalobních tvrzení a opět za použití ust. § 118a odst.1 o. s. ř. žalobce vyzve k doplnění žalobních tvrzení, která stále postrádají uvedení konkrétních skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, jaká dohoda a kdy byla mezi účastníky (nikoli mezi jinými osobami, ať již fyzickými nebo právnickými), jaké konkrétní služby žalovaná pro žalobce měla provést, jaká cena byla sjednána a na jakou konkrétní službu žalobce zasílal jednotlivé částky žalované, jakož i k jakému datu došlo k ukončení smlouvy. Pokud toto žalobce nedotvrdí, nemůže splnit povinnost tvrzení podle ust. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a nemůže být v řízení úspěšný. Teprve jestliže je splněna povinnost tvrzení může podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. plnit důkazní povinnost (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Nelze zamítnout žalobu na neunesení důkazního břemene bez předchozího splnění povinnosti tvrzení.

47. Smyslem ust. § 118a o. s. ř. je postup, aby účastníku řízení nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž byl poučen, že takové břemeno má, a že účastníku nelze zamítnout žalobu, protože neunesl důkazní břemeno, aniž by byl poučen, že takové břemeno má (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 212/96, Sb. ÚS sv. 43 N 177/2006). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je směřována i vůči účastníku, který je zastoupen advokátem, přičemž povinnost poskytnout potřebná poučení je splněna i tehdy, jsou-li ze strany soudu poskytnuta jeho zástupci, kterému účastník udělil plnou moc (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, SoJ 2003, č. 59).

48. Pokud pak snad žalobce doplní konkrétní skutková tvrzení týkající se vztahu pouze mezi účastníky a vzájemného plnění mezi nimi, pak soud I. stupně (po případném doplnění dokazování) znovu zhodnotí důkazy (i ve světle odvolacích námitek žalobce, zejména se vypořádá s námitkou žalující strany proti soukromé listině předložené žalovanou, jakož i existence více účtů žalobkyně), věc znovu právně posoudí a znovu meritorně rozhodne.

49. Nezapomene přitom, že v občanském soudním řízení břemeno tvrzení (povinnost účastníka řízení uvést skutečnosti rozhodné pro jeho nárok, resp. pro popření nároku protistrany) a důkazní břemeno (povinnost účastníka řízení prokázat tvrzenou skutečnost) tíží primárně žalobce.

50. Není přitom povinností soudu I. stupně provést všechny navržené důkazy, ale je jeho povinností vysvětlit, proč další důkazy neprovedl, a musí se tím zabývat i v písemném odůvodněnírozhodnutí (ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.).

51. Jinak by se mohlo jednat o závažné procesní chyby v podobě opomenutých důkazů, která ve svém důsledku znamená zakázanou libovůli a porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1738/16).

52. Důvody, proč nebylo důkazním návrhům vyhověno, musí být racionální a musí být v rozhodnutí vysvětleny, zejména jde-li o důkazní návrhy toho z účastníků, jenž byl ve sporu neúspěšný (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017. sp. zn. 32 Cdo 5003/2015).

53. Soud I. stupně také neopomene, že dle žalobních tvrzení vztah mezi účastníky měl vzniknout před 1.1.2014 a před tímto datem také mělo být žalovanou poskytnuto plnění.

54. Věc je třeba tak posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“, popř. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen „obch. zák.“ (viz ust. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

55. Přitom neopomene skutečnost, že pokud došlo k platnému odstoupení od smlouvy, podle ust. § 48 odst. 2 obč. zák. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. Odstoupením se závazek ruší od samého počátku, tedy zpětně (ex tunc). Odstoupením lze přivodit zánik jen takového závazku, který (již i ještě) existuje, nelze tedy například odstoupit od smlouvy, pokud závazek již zanikl z jiného důvodu nebo pokud nevznikl.

56. Potom se však bude muset zabývat tím, zda se případně žalovaná bezdůvodně obohatila podle ust. § 451 obč. zák. na úkor žalobce (nikoli jakýchkoli třetích osob). Primárním definičním znakem bezdůvodného obohacení a předpokladem vzniku práva na jeho vydání je nabytí obohacení. Jako synonymum pojmu „obohacení“ se užívá výraz „majetkový prospěch“, což je odrazem úvahy, že obohacení ve smyslu ust. § 451 obč. zák. musí mít majetkovou povahu, a být tak objektivně vyjádřitelné v penězích (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2191/99 nebo sp. zn. 30 Cdo 4131/2007), ačkoli v konkrétním případě může být kvantifikace získaného prospěchu obtížná a zejména pro absenci dostatečně rozsáhlého trhu s obdobnými statky bude jeho výše pouze aproximována. Obohacení lze vymezit jako stav, ve kterém se majetková sféra osoby rozšířila (její aktiva narostla obdržením určité hodnoty) nebo v němž se majetková sféra osoby nezmenšila, ač se zmenšit měla (nenastal pokles jejích aktiv, k němuž by jinak došlo, tj. nebyla nucena vynaložit prostředky, ač by tak za řádného běhu okolností musela učinit) - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1052/2005.

57. Vznik práva na vydání bezdůvodného obohacení je podmíněn tím, že musí být získáno na úkor jiné osoby, tedy musí vzniknout majetková újma subjektu odlišnému od obohaceného, která je příčinnou souvislostí spjata se vznikem řešeného obohacení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2550/2008, sp. zn. 28 Cdo 225/2010 nebo sp. zn. 28 Cdo 900/2015).

58. Tedy ačkoli obecně újma ochuzeného není rozhodující pro stanovení rozsahu restituční povinnosti obohaceného, je vznik alespoň minimální újmy zmiňován jako předpoklad utvoření závazku z bezdůvodného obohacení (aby tedy byla založena obligace ve smyslu § 451 a násl. obč. zák., musí na straně ochuzeného vzniknout určitá újma; pakliže taková újma existuje, není již pro stanovení rozsahu bezdůvodného obohacení určující její výše). Zjištění osoby, jejíž újma zapříčinila vznik majetkového prospěchu obohaceného, je důležité pro identifikaci subjektu legitimovaného k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení, neboť právě ten, kdo v příčinné souvislosti se vznikem bezdůvodného obohacení utrpěl újmu, se pokládá za ochuzeného, tj. nositele práva na vydání bezdůvodného obohacení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1519/2016).

59. Pro úplnost je zapotřebí ještě uvést, že odvolací soud souhlasí s právním názorem soudu I. stupně, že znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví technického zkoumání dokladů a písemností, jehož úkolem mělo být zkoumání, zda s podpisem žalobce bylo technicky manipulováno a podpis žalobce byl přenesen na protokol z jednání konaného dne 26. 8. 2013, a zjištění, zda tato listina vykazuje znaky montáže, tedy zda jde či nejde o technický padělek, neprovedl dle § 141 o.s.ř., když žalobce neuhradil zálohu na náklady navrženého znaleckého posudku, které mu soud I. stupně uložil usnesením ze dne 14. 9. 2020, č.j. 46 C 378/2015-475.

60. Při vypracování nového rozhodnutí soud I. stupně pak bude dbát na to, aby jeho odůvodněníplně odpovídalo ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., a aby bylo z něj především patrno, jak se vypořádal se všemi námitkami účastníků (včetně odvolacích námitek žalobce a zejména vznesené námitky promlčení) a v řízení provedenými důkazy, případně z jakého důvodu neprovedl i další důkazy a jaký učinil jednoznačný závěr o skutkovém stavu a z jakých konkrétních důvodů.

61. Též samozřejmě bude dbát na to, aby jeho odůvodněníbylo přezkoumatelné, přesvědčivé, srozumitelné a nepostrádalo logické vyjádření skutkového i právního názoru soudu.

62. V konečném rozhodnutí o věci soud I. stupně nově rozhodne také o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem, a to včetně nákladů odvolacího řízení (ust. § 224 odst. 3 o. s. ř.).

63. Vyslovený právní názor je pak pro soud I. stupně závazný (ust. § 226 odst. 1 o. s. ř.).

64. Ve vyhovujícím výroku I. a ve výroku IV. o vrácení zálohy zůstalo rozhodnutí soudu I. stupně odvoláním nedotčeno (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).