12Co 138/2023

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. ve věci žalobkyně: F., sídlem Via Dell´ I., C., Italská republika zastoupená advokátem O. B. sídlem B., Praha proti žalované: A., s.r.o., IČO: xxx sídlem N., Praha zastoupená advokátem T. S. sídlem M., B. o 20 566,12 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. února 2023, č. j. 25 C 442/2021-130 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 30 633,72 Kč 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované T. S. advokáta.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 20 556,12 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 566,12 EUR od 2. 10. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I) a uložil žalobkyni uhradit žalované náklady řízení ve výši 148 471,20 Kč k rukám právního zástupce žalované (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 20 556,12 EUR s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela jako kupující s žalovaným coby prodávajícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě automobilu xxx, VIN: xxx (dále také jen „automobil“) za částku ve výši 118 500 EUR brutto, tj. včetně DPH. V uvedené souvislosti vystavila žalovaná žalobkyni nejprve zálohovou fakturu č. 2021090712 na částku 118 500 EUR, tu žalobkyně zaplatila a následně odvezla automobil do Itálie. Žalobkyně je podnikatelka v oboru nákupu a prodeje automobilů, automobil pořídila v rámci podnikatelské činnosti a zařídila jeho vývoz, žalovaná je od platby DPH osvobozena a žalobkyně má povinnost zaplatit DPH v Itálii. Žalovaná tedy měla následně vystavit žalobkyni řádný daňový doklad na kupní cenu bez DPH, tj. částku ve výši 97 933,88 EUR a částku odpovídající DPH ve výši 20 556,12 EUR byla povinna žalobkyni vrátit, to však ani přes výzvu neučinila. Kupní smlouvu připravovala žalovaná, pokud tedy smlouva umožňovala více výkladů, měla by tato skutečnost být posuzována ve prospěch žalobkyně. Ta také nemohla ovlivnit, zda vozidlo bylo nejprve prodáváno v režimu dle § 90 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty a následně v režimu „reverse chargé“.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Potvrdila, že s žalobkyní uzavřela jako prodávající dne 2. 7. 2021 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej předmětného automobilu. Žalobkyně však sjednání kupní ceny interpretuje nesprávně. Automobil byl inzerován za cenu bez DPH s výslovným upozorněním, že kupující nebude mít nárok na daňový odpočet z jeho pořizovací ceny, neboť automobil byl zakoupen od původního majitele bez DPH a žalovaná ho tak ani nemohla s DPH prodávat. S touto informací byl žalobkyni automobil prodán. Jednatel žalované písemně ověřoval nejen technický stav vozu, ale i skutečnost, že kupní cena je opravdu bez DPH. Požadoval slevu z kupní ceny a tomu bylo vyhověno, konečná kupní cena tak činila 118 500 EUR. Poté žalovaná vystavila žalobkyni zálohovou fakturu na částku 118 500 EUR a DPH bylo v této zálohové faktuře uvedeno jako nulové. Protože vozidlo bylo prodáno italskému odběrateli (žalobkyni), byla žalovanou vystavena faktura v běžném režimu pro dodání zboží do jiného členského státu EU. Vozidlo bylo dodáno jako plnění osvobozené od DPH a veškeré další povinnosti žalobkyně týkající se odvodu DPH či jiných plateb se měly odehrát v Itálii mezi žalobkyní a tamní daňovou správou.

4. Soud I. stupně provedl podrobné dokazování, na nějž odvolací soud pro stručnost odkazuje, (body 3-17 napadeného rozsudku) a na jeho základě dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně na základě inzerce na portálu mobile.de zakoupila od žalované vozidlo xxx za cenu 118 500 EUR, přičemž z komunikace jejího jednatele se zástupcem žalované před uzavřením smlouvy plyne, že žalobkyně si byla (musela být) vědoma toho, že vozidlo je tzv. neodpočtové a tudíž nemá žádnou DPH. Pokud se ve smlouvě objevila cena 118 500 EUR brutto, jde o konečnou cenu včetně všech případných daní a poplatků (souvisejících s převozem či registrací), což znamená, že od této částky již nelze odečíst DPH, neboť ta je rovna nule. O tento způsob fakturace požádala žalobkyně žalovanou i následně, tedy po uzavření smlouvy, a to zřejmě proto, že v Itálii měla s odečtem DPH problémy. Ty ale neplynou ze smlouvy mezi účastníky, když i z inzerce žalobkyně na stejném inzertním portále je zřejmé, že žalobkyně si musela být vědoma toho, že jde o konečnou cenu, od které nelze odečíst DPH. Sama zde totiž inzeruje vozidla, u nichž rozpad ceny na s DPH a bez DPH uvádí, přičemž na portále existují i jiné inzeráty žalované, které také označují možný odečet DPH u konkrétního vozidla, zároveň používá i inzeráty na vozidla neodpočtová.

5. Soud I. stupně nenechal ve věci, jak navrhovala žalobkyně, zpracovat znalecký posudek z oboru daňového poradenství, a to s ohledem na obsah sdělení příslušného finančního úřadu, že na straně žalované ve vztahu k účtování DPH v daném případě nedošlo k žádnému pochybení.

6. S odkazem na § 2079 odst. 1 a § 2080 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a na § 64 odst. 1, § 90 odst. 1 písm. b), § 90 odst. 2 písm. e) a § 90 odst. 12 zákona č. 234/2005 Sb., o dani z přidané hodnoty soud I. stupně dospěl k právnímu závěru, že vozidlo bylo žalobkyni prodáváno jako použité, fakturace probíhala nejprve podle zvláštního režimu § 90 zákona č. 234/2005 Sb., poté podle § 64 téhož zákona v systému reverse chargé. Tuto změnu fakturace požadovala přímo žalobkyně. V obou režimech je prodej od DPH osvobozen, respektive DPH je rovno 0, jak potvrdil příslušný finanční úřad, který u žalované žádné pochybení neshledal. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně tak nemá nárok na jakékoliv snížení sjednané kupní ceny, soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jen „o. s. ř.“) a tyto přiznal ve věci plně úspěšné žalované za právní zastoupení advokátem.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), a g) o. s. ř. a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, tak, že žalobě vyhoví, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Poukázala na skutečnost, že kupní cena byla sjednána jako „brutto“, což je označení používané v obchodním styku pro cenu s DPH. V obchodním styku je rovněž standartní sjednat kupní cenu včetně DPH ve výši 21 % i za situace, kdy je vozidlo prodáváno do zahraniční a počítá se s tím, že by plnění mělo být osvobozeno od DPH, tj. že DPH se v České republice odvádět nebude. Účelem uvedené praxe je poskytnutí jistoty prodávajícímu pro situaci, kdyby bylo později zjištěno, že v České republice nebyly splněny podmínky pro osvobození od DPH a DPH se až následně vrací kupujícími. Kupní cena byla sjednána dostatečně určitě včetně 21 % DPH. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nemusela odvádět DPH, byla povinna částku odpovídající 21 % DPH žalobkyni vrátit. Je-li možné kupní smlouvu vykládat různými způsoby, je potřeba použít pro žalobkyni, která smlouvu nesestavovala, výklad nejpříznivější. Soud I. stupně bezdůvodně zamítl návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru daňového poradenství za účelem zjištění, zda pořízení a dodání vozidla z České republiky do Itálie, pokud přepravu zajišťuje prodávající, je osvobozeno od DPH a zda je vozidlo předmětem DPH v České republice nebo v Itálii a kdo má v takových případech povinnost odvést daň. V řízení pořízená odpověď finančního úřadu ze dne 27. 10. 2022 nijak na uvedené otázky neodpověděla, týkala se pouze daňového dokladu, a přesto soud I. stupně na jejím základě založil svoje rozhodnutí. Soud I. stupně také nesprávně vycházel z inzerátu na portále xxx, na němž byl automobil nabízen za částku 2 999 000 Kč, s tím, že nelze odečíst DPH, to však pro projednávanou věc není relevantní, stejně jako není relevantní skutečnost, jakým způsobem žalovaná inzerovala ceny jiných vozidel. Kupní cena měla být sjednána dostatečně a určitě v tomto konkrétním případě, kupující nemá povinnost procházet ostatní inzeráty prodávajícího. Pokud jde o email žalobkyně ze dne 1. 7. 2021 10:30 min., týkající se skutečnosti, že cena není s DPH a vyjednávání lepší kupní ceny (the price has no VAT, could you tell me the best price for us?), nelze z něj dovozovat, že vozidlo nemá odečitatelné DPH. Z kontextu celé věci je naopak zřejmé, že žalovaná nebude muset platit DPH v České republice. Faktura pak představuje pouze dokument jednostranně vytištěný žalovanou. Opravu faktury navíc požadovala žalobkyně tak, aby byla rozlišena cena na 97 933,88 EUR + DPH 20 566,12 EUR, nikoliv opravu z režimu § 90 zákona č. 235/2004 Sb., na režim reverse chargé. Žalobkyně také namítala, že soud I. stupně rovněž nesprávně posoudil otázku náhrady nákladů řízení, kdy žalované přiznal odměnu advokáta za 10 úkonů právní služby. Blanketní odpor, po kterém následovalo samostatné vyjádření ve věci, porada s klientem, u níž není zřejmé kdy měla být učiněna a jak dlouho trvala a písemné podání ze dne 27. 1. 2023, které bylo pouze jednoduchým přípisem a v němž chybí jakákoli věcná argumentace totiž nebyli účelně vynaloženými náklady (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3190/2014 a sp. zn. 32 Cdo 3868/2017). Náklady řízení žalované tak měly činit pouze 109 896,40 Kč.

9. Žalovaná navrhovala, aby rozsudek soudu I. stupně byl jako věcně správný potvrzen a žalované, aby byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Zdůraznila, že žalobkyně o skutečnosti, že se jedná o tzv. neodpočtový automobil a nelze si v takovém případě uplatnit nárok na odpočet DPH, věděla ještě před uzavřením kupní smlouvy. Dále opětovně poukázala na emailovou komunikaci účastníků ze dne 1. 7. 2021, běžné způsoby inzerce automobilů na portálu xxy, kdy v případě, že u inzerovaného vozidla je umožněno uplatnit si daňový odpočet DPH, zobrazuje se kupní cena s rozpadem na částku konečnou včetně všech poplatků (brutto) a cenu bez DPH (netto) spolu s uvedením paušální sazby DPH. Pokud je ovšem na tomto portálu uvedena kupní cena pouze částkou bez dalšího, jako bylo v daném případě, znamená to, že je kupní cena uvedena včetně všech případných daňových zátěží a poplatků a nelze si v tomto případě nárokovat odpočet DPH (viz doplnění vyjádření žalované ze dne 21. 4. 2022 včetně obrazového srovnání zobrazení). I sama žalobkyně na tomto portálu obchoduje a tyto skutečnosti jí tak jsou známy. Současně žalovaná poukázala na navazující komunikaci účastníků v červenci a srpnu 2021 přes aplikaci WhatsApp, ze které rovněž vyplynulo, že žalobkyně věděla, že automobil vozidlo nemá odpočitatelné DPH (např. komunikace ze dne 29. 7. 2021) a požadovala po žalované změnu faktury z režimu prodeje použitého zboží dle ustanovení § 90 zákona č. 235/2004 Sb. na tzv režim reverse chargé, kdy v obou případech je DPH nulové, to potvrdila i svědkyně I. H. a příslušný finanční úřad, který u žalované v rámci kontroly této transakce žádné pochybení neshledal. Označení „brutto“ v daném případě, kdy byl předmět koupě prodáván v režimu osvobození od DPH (tedy DPH bylo rovno 0), představoval pouze formální označení konečné kupní ceny včetně případných poplatků (v tomto případě za zajištění podání a vyřízení žádosti žalovanou o vývoz vozidla do zahraničí - vývozní SPZ).

10. K otázce náhrady nákladů řízení žalovaná uvedla, že odpor i porada s klientem v trvání 70 minut, která se konala dne 11. 4. 2022 a předcházela sepsání vyjádření ze dne 21. 4. 2022 a která byla řádně doložena byly účelnými úkony právního zastoupení, stejně jako písemné vyjádření ze dne 27. 1. 2013, které představovalo reakci na vyjádření žalobkyně ze dne 13. 1. 2023, ve kterém se žalobkyně vyjadřovala k závěrům Finančního úřadu pro hl. m. Prahu, územního pracoviště Praha.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., pouze v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování kupní smlouvou ze dne 21. 7. 2021 a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

12. Z kupní smlouvy ze dne 2. 7. 2021 odvolací soud zjistil, že v jejím čl. II odst. 1 bylo uvedeno, že kupní cena za automobil činí 118 500 EUR brutto, v čl. II odst. 2 pak smluvní strany konstatovaly, že dohodnutá kupní cena zahrnuje poplatek za vyřízení podání a žádostí o vývoz vozidla do jiné země. V čl. VI odst. 1 pak bylo sjednáno, že vztah mezi smluvními stranami se bude řídit právním řádem České republiky, zejména zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem a že místně příslušným soudem bude obecný soud prodávajícího, tj. žalované.

13. Podle čl. 25 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) (dále jen „Brusel I bis“) bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena: a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením; b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.

14. Podle čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „Řím I“) smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.

15. Podle ust. § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen („o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

16. Podle ust. § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle ust. § 556 odst. 2 o. z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

17. Podle ust. § 557 o. z. připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

18. Soud I. stupně sice výslovně neodkázal na žádné právní předpisy, ze kterých by s ohledem na sídlo žalobkyně v Itálii vyplývala pravomoc českých soudů k projednání věci, správně však dovodil, že pravomoc k projednání věci měl, neboť ta vyplývá ze sjednané prorogační doložky účastníků obsažené v čl. VI odst. 1 kupní smlouvy ze dne 2. 7. 2021 (čl. 25 Brusel I bis).

19. Pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně byl podstatný obsah ujednání stran ve vztahu ke sjednané kupní ceně, přičemž kupní smlouva byla uzavřena podle právního řádu České republiky, konkrétně v režimu § 2079 an. o. z. (čl. VI odst. 1 kupní smlouvy).

20. Žalobkyně tvrdila, že v daném případě výraz „brutto“ znamená cenu s DPH, takový výklad však z obsahu kupní smlouvy nevyplývá, neboť v jejím čl. II odst. 2 je výslovně uvedeno, že kupní cena ve výši 118 500 EUR zahrnuje poplatek za vyřízení podání a žádostí o vývoz vozidla do jiné země. Z čl. II kupní smlouvy tudíž plyne, že pokud by měla cena ve výši 118 500 EUR zahrnovat také DPH bylo by to jednoznačně vyjádřeno v čl. II. odst. 2 kupní smlouvy, a to i uvedením procentuální výše DPH, stejně jako skutečnost, že do ceny byl zahrnut i poplatek za vyřízení podání a žádostí o vývoz vozidla do jiné země. Předmětná smlouva neobsahuje žádnou povinnost, která by stanovila kdy a jakým způsobem by žalovaná měla žalobkyni DPH v jaké konkrétní výši vracet a na jaký účet. Tento výklad pak odpovídá i výpovědi svědkyně I. H., která u žalované pracuje na pozici účetní, která sice uvedla, že „brutto“ znamená včetně všech daní a poplatků, ale zároveň uvedla, že DPH byla v daném případě nulová. V případě účastníků však „brutto“ znamenalo, jak výslovně plyne z čl. II odst. 2 kupní smlouvy ze dne 2. 7. 2021, včetně poplatku za vyřízení podání a žádostí o vývoz vozidla do jiné země, čemuž odpovídá obsah předfaktury ze dne 2. 7. 2021, u které je u DPH poznámka „MIMO“.

21. Uvedený výklad čl. II odst. 2 smlouvy pak koresponduje i s obsahem jednání účastníků předcházejících uzavření smlouvy ze dne 2. 7. 2021 a jednání následujících po jejím uzavření. Jak zcela správně poukázal soud I. stupně, skutečnost, že žalobkyně byla srozuměna s tím, že cena 118 500 EUR ve smyslu ust. § 556 odst. 2 o. z. je stanovena bez DPH vyplývá minimálně z emailu zástupce žalobkyně ze dne 1. 7. 2021 z 16:05 hod., kdy sám zástupce žalobkyně uvedl, že cena není s DPH, ale i z následné komunikace účastníků přes aplikaci WhatsApp, kde např. ve zprávě z 21. 7. 2021 potvrdil zástupce žalobkyně, že ví tom, že automobil nemá odpočitatelnou DPH.

22. V těchto souvislostech tak námitku žalobkyně, že smlouvu sestavila žalovaná, a proto má být použitý výraz „brutto“ vykládán k její tíži tak, že cena zahrnuje i DPH (§ 557 o. z.), považuje odvolací soud za neopodstatněnou a zcela účelovou, neboť tato skutečnost z obsahu smlouvy ani z celého kontextu předcházejících a následujícím jednání stran nijak nevyplývá a je v rozporu s provedeným dokazováním.

23. Odvolací soud považuje rovněž za nedůvodné námitky žalobkyně týkající se skutečnosti, že v obchodním styku je při prodeji vozidla do zahraničí běžná praxe taková, že cena se sjednává vždy s DPH ve výši 21 % a že kupní cena 118 500 EUR byla sjednána dostatečně určitě včetně 21 % DPH. Jednak žalovaná částka 20 566,12 EUR z kupní ceny 118 500 EUR činí pouze 17,35 % ze sjednané kupní ceny, nikoliv 21 %, zároveň však skutečnost, že při prodeji vozidla do zahraničí se cena nesjednává vždy s DPH, vyplývá také z dalších inzerátu, které byly provedeny v řízení k důkazu, kdy v některých je uváděna pouze jedna cena a v jiných je, pokud lze odečítat DPH, cena vyčíslena bez DPH i s DPH. Tomu odpovídá i znění ust. § 64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, podle kterého platí, že dodání zboží do jiného členského státu plátcem osobě registrované k dani v jiném členském státě, pro kterou je pořízení tohoto zboží v jiném členském státě předmětem daně, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud a) tato osoba sdělila plátci své daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty, b) je zboží odesláno nebo přepraveno z tuzemska do jiného členského státu plátcem, pořizovatelem nebo třetí osobou zmocněnou plátcem nebo pořizovatelem a c) plátce uvede dodání zboží v souhrnném hlášení.

24. Soud I. stupně také správně vyhodnotil, že vypracování znaleckého posudku z oboru daňového poradenství bylo v projednávané věci nadbytečné, neboť klíčové ve vztahu ke sjednané kupní ceně bylo soukromoprávní ujednání účastníků řízení obsažené ve smlouvě.

25. Ve vztahu k náhradě nákladů řízené žalobkyně namítala neúčelnost vynaložených nákladů za podání odporu, poradu s klientem a vyjádření ze dne 27. 1. 2023 a v této souvislosti při odvolacím jednání odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3868/2018, podle kterého: „Za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Jakkoli náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat, nelze dané pravidlo vnímat jako absolutní; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Situací, kdy náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem nebude možno přiznat, je krom jiného zneužití práva na zastupování advokátem.“ Žalobkyně pak rovněž odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014, podle kterého: „O účelně vynaložené náklady právního zastoupení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům, ale je zneužito ve snaze o zvětšení obohacení zastoupeného účastníka.“ 26. K těmto námitkám odvolací soud uvádí, že zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád umožňuje účastníkům podat ve věci banketní odpor a v daném případě dokonce žalované bylo v odůvodněnív řízení vydaného elektronického platebního rozkazu uloženo, že pokud podá odpor, má se do 30 dnů od uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřit ve věci. Podání samostatného odporu a samostatného vyjádření ve věci za těchto okolností nelze považovat za neúčelné úkony k bránění nebo uplatňování práva, neboť pokud by odpor nebyl podán, nabyl by vůči žalované v řízení vydaný elektronický platební rozkaz právní moci a pokud by se následně v řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne lhůty k podání odporu žalovaná nevyjádřila ve věci samé k žalobě, rozhodl by soud proti ní rozsudkem pro uznání dle § 153a o. s. ř. Zároveň žalovaná řádně doložila, že její právní zástupce s ní měl dne 11. 4. 2022 poradu, po níž následovalo obsáhlé písemné vyjádření ve věci ze dne 21. 4. 2022. Současně se jednalo pouze o jednu účtovanou poradu s klientem v průběhu celého řízení. Ani tento úkon právního zástupce žalované tak nelze považovat za neúčelný, stejně jako písemné vyjádření žalované ze dne 27. 1. 2023, které bylo vyjádřením k písemnému sdělení Finančního úřadu pro hl. m. Prahu, územního pracoviště Praha učiněné před posledním jednáním ve věci dne 13. 1. 2023., při kterém soud I. stupně rozhodl ve věci a který následně svoje rozhodnutí založil i na závěrech uvedeného vyjádření.

27. Vzhledem ke skutečnosti, že odvolací soud neshledal námitky žalobkyně proti napadenému rozsudku důvodnými, postupoval podle ust. § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

28. Výrok o nákladech odvolacího řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., a tyto byly přiznány i v odvolacím řízení plně úspěšné žalované. Náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Za vyjádření k odvolání ze dne 4. 5. 2023 náleží odměna z tarifní hodnoty ve výši 482 481,17 Kč (kurz Eura ke dni 4. 5. 2023 ve výši 23,46 Kč x 20 566,12 EUR) z níž činila odměna za jeden úkon právní služby částku ve výši 10 260 Kč a za účast na odvolacím jednání dne 20. 6. 2023 náleží odměna z tarifní hodnoty 488 445 Kč,35 (kurz Eura ke dni 21. 6. 2023 ve výši 23,75 Kč x 20 566,12 EUR) z níž činila odměna za jeden úkon právní služby částku ve výši 10 260 Kč. Celková odměna advokáta za dva úkony právní služby činí 20 520 Kč, k níž náleží dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč. Další část náhrady nákladů odpovídá náhradě za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 10 půlhodin po 100 Kč, tj. za promeškaný čas strávený cestou k ústním jednáním jednání konanému dne 20. 6. 2023 u odvolacího soudu. Celková částka za promeškaný čas tak činí 1 000 Kč. Další část náhrady nákladů řízení tvoří cestovné podle § 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce a vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023 za cestu z Brna do Prahy a zpět k jednání konanému dne 20. 6. 2023, tj. celkem 412 km automobilem xxx, reg. zn. xxx (při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,20 Kč, ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 44,10 Kč a průměrné spotřebě 5,8 l na 100 km, tj. 5,20 + (44,10 x 5,80):100 =7,76 Kč za 1 km,) tj. částce ve výši 3 197,12 Kč. Poslední část náhrady nákladů řízení tvoří daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. částka 5 316,61 Kč dle ust. § 137 o. s. ř. Celkové náklady řízení žalovaného činí částku ve výši 30 633,72 Kč.

Poučení