13 C 100/2021-994

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyní: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně a žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [právnická osoba] zahraniční osoba registrovaná pod [číslo] sídlem [adresa žalované], [příjmení] republika Německo zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M., Ph.D. sídlem [adresa] o zaplacení částky 44.044.800 Kč s přísl. a částky 1.518.835.200 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 2.565.600 Kč s příslušenstvím a co do částky 74.400 Kč s příslušenstvím zastavuje.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala, aby 1. žalovaná a 2. žalovaná společně a nerozdílně zaplatily žalobkyni částku 44.044.800 Kč s příslušenstvím a částku 1.518.835.200 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů řízení částku 5.347.971 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce 1. žalované.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku 795.374 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce 2. žalované.

V. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku ve lhůtě 30 dnů vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 58.808 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (kterou v průběhu řízení celkem 8 x rozšířila, 2 x vzala částečně zpět) po žalovaných domáhala jakožto nepřímý zástupce osob, jež zakoupily vozidla dotčená tzv. emisní kauzou„ Dieselgate“ (dále také jen„ kauza Dieselgate“), zaplacení částky celkem 1.562.880.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je právnickou osobou založenou s cílem chránit zájmy a prosazovat oprávněné nároky spotřebitelů a dalších majitelů vozidel dotčených kauzou Dieselgate, kdy v tomto řízení zastupuje celkem [číslo] zákazníků, s nimiž má uzavřené komisionářské smlouvy. Tito zákazníci jsou majiteli vozidel, které obsahují motory s ilegálním softwarem (dále jen„ SW“) . 1. žalovaná je právnickou osobou a vrcholnou společností koncernu [anonymizováno], který zahrnuje i značku vozidel ŠKODA. 2. žalovaná je právnickou osobou patřící do koncernu [anonymizováno], dceřinou společností 1. žalované, vyrábějící vozidla značky ŠKODA. 1. žalovaná vyráběla v letech 2009 – 2015 dieselové motory (typ EA189 o obsahu 1.2 l, 1.6 l a 2.0 l TDI), jež obsahovaly SW sloužící k podvodné manipulaci testů emisních limitů, a tyto dodávala 2. žalované a ostatním členům koncernu, aby jej mohli montovat do svých vozidel ([anonymizováno], ŠKODA, [právnická osoba]). SW automaticky přepnul motor do testovacího režimu, který snížil vypouštěné emise oxidu dusíku (NOx), takže dané vozidlo podvodným způsobem splnilo emisní limity Euro 5 a Euro 6. V běžném provozu vozidlo několikanásobně tyto limity překračovalo. Žalované svým jednáním jednaly úmyslně v rozporu s dobrými mravy a úmyslně s využitím lsti zasáhly do práv zákazníků v zájmu dosahování vyšších zisků, ačkoli se prezentovaly svou šetrností k ochraně životního prostředí, ale ve skutečnosti podváděly své zákazníky a regulatorní orgány. Porušení předpisů ze strany žalovaných bylo předmětem rozsáhlého dokazování provedeného v USA, Německu a dalších zemích. Rovněž i žalované se k porušení těchto předpisů a k instalaci uvedeného SW do vozidel veřejně přiznaly. Žalované tak podle žalobkyně tímto úmyslně jednaly proti dobrým mravům, neboť takto došlo skrytě ke změně vlastností motoru. Každý zákazník utrpěl v souvislosti s jednáním žalovaných majetkovou újmu podle § 2909 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), v celkové výši 6.200 Kč obsahující: 1/ snížení zůstatkové hodnoty dotčeného vozidla ve výši 1.100 Kč; 2/ zvýšení nákladů na spotřebu pohonných hmot dotčeného vozidla po odstranění SW ve výši 1.200 Kč; 3/ snížení hodnoty dotčeného vozidla po odstranění SW v důsledku poklesu jeho výkonu ve výši 500 Kč; 4/ škodu, příp. bezdůvodné obohacení, v důsledku nadsazené kupní ceny dotčeného vozidla ve výši 3.400 Kč. Veškeré složky požadované náhrady škody byly žalobkyní přibližně stanovené (složky pod body 1/ až 3/ podle Expertního posudku Oxera), požadované v konzervativní výši, tj. nižší než výši přibližné. Nemajetkovou újmu, jíž se domáhala ve výši 213.800 Kč pro každého zákazníka podle § 2956 a § 2957 o. z., specifikovala tím způsobem, že se jedná o nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do práv poškozeného zákazníka, resp. do jeho cti, důvěry a jeho oklamání. Takovéto zneužívání zákazníků je učebnicovým příkladem rozporu s dobrými mravy, a to jak v rovině civilněprávní, tak v rovině nekalosoutěžní pro rozpor s dobrými mravy soutěže. Zásah do práv zákazníků nadále trvá, přičemž v zemích, kde si žalované svých zákazníků váží, byli zákazníci odškodněni. V ČR odškodněni nebyli, k zákazníkům v ČR se žalované chovají jako k zákazníkům tzv. druhé kategorie. Žalobkyně se velmi obsáhle v řízení vyjadřovala, odkazovala na četné novinové i internetové články, prohlášení představitelů žalovaných v tisku, zahraniční rozhodnutí a mnohé další, jež byly v řízení zamítnuty (blíže viz zamítnuté návrhy na dokazování v odst. 16 tohoto rozsudku). Aktivní legitimace žalobkyně je podle jejího tvrzení v této věci dána, neboť uzavřela s dotčenými zákazníky komisionářské smlouvy, tudíž je jejich nepřímým zástupcem. Je ve veřejném zájmu, aby byla chráněna jejich práva. Žádné ustanovení právního řádu nevylučuje možnost nepřímého zastoupení a starší judikatura k tzv. nepřímému zastoupení není v dnešní době použitelná. Žalobkyně k prokázání aktivní věcné legitimace odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen„ NS ČR“), a to sp. zn. 21 Cdo 5138/2007 a sp. zn. 25 Cdo 3198/2008, k níž podala svůj vlastní výklad. Ke komisionářským smlouvám uvedla, že se v průběhu jejich uzavírání měnila jejich formulace, např. podmínky týkající se postoupení pohledávek, aj., což nedokázala blíže při ústním jednání dne [datum] s ohledem na (z jejího pohledu)„ časovou tíseň“ specifikovat. Obsah komisionářských smluv zůstal shodný v podstatných ohledech.

2. Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] žalobu co do částky 2.640.000 Kč, představující nárok 12 zákazníků, zpět, a to z důvodu žalobkyní způsobených nesrovnalostí v předložených komisionářských smlouvách a žalobních tvrzeních. Učinila tak před zahájením prvého jednání ve věci, soud proto výrokem I. řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil.

3. Žalobkyně při prvém jednání ve věci dne [datum] uplatnila vůči samosoudkyni, JUDr. Kateřině Zavadilové, námitku podjatosti. Tuto spatřovala v nevyhovění samosoudkyně návrhu žalobkyně na fakultativní přerušení řízení z důvodu podaného dovolání žalobkyně u NS ČR vedeného pod sp. zn. 33 Cdo 935/2022, kde je řešena otázka tzv. nepřímého zastoupení na základě uzavřené komisionářské či inominátní smlouvy. Dále samosoudkyně sdělila svůj předběžný právní názor na věc, a to aniž bylo provedeno dokazování ve věci samé, což dokládá též systémovou podjatost soudců zdejšího soudu. Samosoudkyně nepovažovala žalobkyní vznesenou námitku podjatosti za důvodnou, neboť se jedná o námitky spočívající v postupu samosoudkyně v projednávané věci, což nejsou okolnosti, které by odůvodňovaly vyloučení samosoudkyně (§ 14 odst. 4 o. s. ř.).

4. Žalované se k žalobě vymezily negativně. Navrhovaly zamítnutí žaloby. 5. 1. žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť zastupuje dotčené zákazníky nepřímo na základě uzavřených komisionářských smluv. Český právní řád nezná možnost zastoupení v soudním řízení prostřednictvím komisionáře. Jediné zastoupení, které zákon, který upravuje soudní řízení (o. s. ř.), zná, je uvedené v § 24 o. s. ř., tj. na základě plné moci. [jméno] na základě uzavřené komisionářské smlouvy. Nadto zde existuje další konkurence zastoupení, neboť žalobkyně je zastoupená advokátem na základě plné moci podle § 24 o. s. ř. a není tedy zřejmé, kdo je vlastně účastníkem sporu a kdo je zástupce. 1. žalovaná se dále vyjadřovala k jednotlivým složkám žalobkyní požadované škody i nemajetkové újmy, neztotožnila se s tvrzením žalobkyně, že by na uvedené měla žalobkyně nárok. 6. 2. žalovaná se ztotožnila s tvrzeními 1. žalované, a dále uvedla, že sama nebyla výrobcem motoru typu EA189, ani jej nevyvíjela, nýbrž jej pouze montovala do svých vozidel. Není jí proto známa technická otázka předmětného motoru a jeho SW. Uvedený motor byl instalován i do vozidel SEAT a Audi, jejichž výrobcem 2. žalovaná není, a proto ani nemůže být zavázána k jakémukoli nároku z titulu koupě uvedených vozů zákazníky, s nimiž žalobkyně uzavřela komisionářskou smlouvu. Dále poukazovala na promlčení nároků osob uplatněných žalobkyní po rozšíření žaloby dne [datum], tj. ve vztahu k rozšíření žaloby ze dne [datum] a násl. v celkové výši 754.820.000 Kč. Kauza Dieselgate se stala veřejně známou a mediálně sledovanou dne [datum]. Uvedené datum bylo určující pro počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty ve vztahu k nárokům uplatněných žalobkyní. Žalobkyně byla založena dne [datum] za účelem uplatňování nároků, které jsou předmětem projednávané věci. K jejímu uplynutí tak došlo nejpozději dne [datum].

7. Soud se v prvé řadě zabýval mezinárodní příslušností věc rozhodnout, neboť 1. žalovaná je právnickou osobou se sídlem v Německu Česká republika a Německo jsou členy Evropské unie, proto se na předmětné řízení vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 z [datum] o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení“). K uvedenému se vyjádřil v této věci Krajský soud v Praze pod č. j. 31 Nc 1201/2021 – 610, kde uzavřel, že na předmětnou věc se vztahuje čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 2 nařízení. Čl. 7 upravuje příslušnost danou na výběr, která dává žalobci možnost zvolit kromě soudu příslušného podle čl. 4 odst. 1 jiný, z jeho pohledu vhodnější soud. Čl. 7 stanoví nejen mezinárodní příslušnost soudu, ale i příslušnost místní. Příslušnost daná na výběr je výjimkou z obecného pravidla čl. 4 a má být vykládána restriktivně. Stejně tak je nutné vzít v potaz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], sp. zn. C [číslo] – Verein für Konsumenteninformation proti [název žalované], a rozsudek sp. zn. C [číslo] – Shevill proti [právnická osoba] Krajský soud v Praze učinil závěr:„ Žalobkyně nedostatečně tvrdily skutečnosti o mezinárodní místní příslušnosti soudu podle čl. 7 bodu 2 nařízení Brusel I bis ve vztahu k náhradě škody. Zjišťování místa, kde se škoda projevila - místa koupě dotčených vozidel všech (tehdy) [číslo] zákazníků, by bylo nepřiměřeně obtížné a vedlo by navíc k tomu, že by byla dána místní příslušnost kteréhokoliv okresního soudu v České republice, což by neodpovídalo nutnosti restriktivního výkladu článku 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis a rozumnému předpokladu žalovaných, zejména žalované 1) o příslušnosti soudu pro podání žaloby. [příjmení] závěr platí i pro příslušnost soudů podle místa, kde vznikla zastupovaným zákazníkům nemajetková újma, jejíž náhrady se domáhá žalobkyně a) – újma mohla zákazníkům vzniknout kdekoliv na území České republiky. V této situaci je třeba vyjít při určení mezinárodně a místně příslušného soudu z jiných kritérií, a to, že u žalované 2) došlo k zapracování motoru se zakázaným softwarem, minimálně do určitého počtu vozidel, žalovaná 2) si byla nadto, podle žalobních tvrzení vědoma shora popsaného jednání žalované 1), byla s ním srozuměna a se zákazníky komunikovala problémy s dotčenými vozidly. Lze tak dovodit, že objektivně nejlepší předpoklady k projednání a rozhodnutí této věci (zvlášť úzkou vazbu k věci) má Okresní soud v Mladé Boleslavi, v obvodu jehož působnosti má žalovaná 2) sídlo. Pro určení místní příslušnosti tohoto soudu lze aplikovat ustanovení § 11 odst. 2 o. s. ř.“ V dané věci je tedy dána mezinárodní příslušnost Okresního soudu v Mladé Boleslavi, stejně tak příslušnost místní.

8. Mezi Českou republikou a Německem je třeba mimosmluvní vztahy založené po [datum] posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen„ Nařízení Řím II“), které je doplněno § 46a v úvodním zákonu k občanskému zákoníku (Einführungsgesetz zum Bürgerlichen Gesetzbuche, dále jen„ EGBGB“). Podle § 40 EGBGB jsou nároky na náhradu škody z protiprávního jednání v zásadě upraveny právem místa, ve kterém k protiprávnímu jednání došlo ([příjmení] des Handlungsorts), přičemž poškozený může alternativně určit jako použitelné právo místa vzniku škody ([příjmení] des Schadenseintritts). Podle § 41 EGBGB je rozhodné právo právem, které má vzhledem ke konkrétním okolnostem podstatně užší vztah ke skutkové podstatě. Podle čl. 4 Nařízení Řím II platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem. Rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy podle [číslo] tohoto nařízení se řídí zejména základ a rozsah odpovědnosti, včetně určení osob, které mohou nést odpovědnost za své jednání; důvody pro vyloučení odpovědnosti, omezení odpovědnosti a rozdělení odpovědnosti; určení vzniku škody, její povahy a posouzení nebo nárokovaného odškodnění; opatření, která může soud přijmout v rozsahu své pravomoci podle procesního práva, aby zabránil vzniku nebo trvání škody na zdraví nebo na majetku anebo aby zajistil náhradu této škody; otázka, může-li dojít k převodu práva na uplatnění nároku na náhradu škody nebo odškodnění, včetně děděním, a další otázky. Nebyla-li provedena volba práva podle čl. 14 Nařízení Řím II, je zřejmé, že se věc řídí českým právem, neboť škoda se měla stát v ČR s ohledem na tvrzenou koupi vozidel v ČR. Užší vazba na jinou zemi je tedy vyloučena.

9. Soud pro úplnost uvádí, že předložil věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti, neboť s ohledem na obsáhlost, vágnost a i relativní zmatečnost tvrzení žalobkyně nebylo zřejmé, zda nepožaduje své nároky z titulu nekalosoutěžního jednání žalovaných. Vrchní soud v Praze pod č. j. Ncp 572/2021 – 646 uzavřel, že se žalobkyně domáhá na žalovaných náhrady újmy, která měla být zákazníkům způsobena jednáním žalovaných, které bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně v žalobě nijak netvrdila, že by chtěla uplatňovat své nároky na náhradu újmy speciálně (i) v souvislosti s porušením pravidel hospodářské soutěže v hospodářském styku, tedy jako nároky z nekalosoutěžního jednání žalovaných. Uzavřel, že žalobkyně uplatňuje nároky na náhradu újmy ze spotřebitelského vztahu v důsledku úmyslného porušení dobrých mravů při výrobě a prodeji zboží – vozidel. Tedy k projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.

10. Soud provedl v řízení dokazování níže specifikovanými listinami. Stejně tak vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, že 2. žalovaná je výrobcem vozidel ŠKODA a 1. žalovaná vyráběla v letech 2009 – 2015 dieselové motory typu EA189 vč. řídících jednotek, které dále dodávala 2. žalované a dalším společnostem v koncernu [anonymizováno].

11. Žalobkyně byla založena dne [datum], předmětem jejího podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona, spočívající především ve zprostředkování poradenství v souvislosti s uplatňováním nároků subjektů postižených činností jiných subjektů působících v automobilovém průmyslu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně a společenskou smlouvou žalobkyně). 12. 1. žalovaná je mateřskou společností 2. žalované, a dále je vlastníkem [právnická osoba] [příjmení] [jméno] žalovaná je koncernem zahrnující mj. značku ŠKODA (prokázáno internetovým výpisem 1. žalované z německého obchodního rejstříku). 13. 2. žalovaná je akciovou společností, jejímž jediným akcionářem je [právnická osoba] [příjmení], právní forma S. A. Předchozím jediným akcionářem v období [datum] – [datum] byla 1. žalovaná. Předmětem podnikání je mj. výroba silničních vozidel provozovaná průmyslovým způsobem (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku 2. žalované ke dni [datum] a [datum]).

14. Žalobkyně uzavřela se [číslo] zákazníky v letech 2017 – 2021 komisionářské smlouvy, jejichž obsahem bylo obstarání záležitosti spočívající v uplatnění, hájení a vymáhání jakýchkoli nároků zákazníka spojených s emisní kauzou týkající se vozidla ve vlastnictví zákazníka. Žalobkyně se zavázala pro každého zákazníka vymáhat náhradu ve výši 127.500 Kč (odpovídající cca 5.100 USD, přepočet 25 Kč 1 USD). Finanční odměna žalobkyně byla sjednána ve výši 25 % celkové jistiny přiznané náhrady zákazníkovi, dále byla sjednána paušální náhrada nákladů žalobkyně 25.000 Kč. Komisionářské smlouvy žalobkyně uzavírala na dobu 5 let s automatickým prodloužením smluv v případě soudního vymáhání náhrady do doby vydání konečného a nezměnitelného rozhodnutí, a to do doby uplynutí jednoho měsíce ode dne vydání konečného a nezměnitelného rozhodnutí příslušného orgánu a dále nedošlo-li v této době k vymožení jakkoli přiznané náhrady zákazníka do doby, kdy uplyne jeden měsíc ode dne úplného vymožení náhrady. [příjmení], jež uzavřely se žalobkyní komisionářkou smlouvu, byly jak fyzické, právnické, tak fyzické osoby – podnikatelé. Vozidla zákazníků, s nimiž uzavřela žalobkyně komisionářské smlouvy, byla obchodních značek [anonymizována dvě slova], [právnická osoba] (prokázáno seznamem zákazníků ve spojení s komisionářskými smlouvami uzavřenými mezi žalobkyní a těmito zákazníky, předsmluvními informacemi žalobkyně a„ podstatou spolupráce se [právnická osoba]“).

15. Z předžalobní výzvy soud neučinil žádná relevantní zjištění.

16. Soud v řízení neprovedl následující žalobkyní navrhované důkazy, a to pro absenci vypovídací potence: rozhodnutí cizozemských soudů a Soudního dvora EU, výroční zpráva 2. žalované za rok 2015, dopis Ministerstva dopravy ze dne [datum], odkazované články uveřejněné v novinách, vč. internetových, studie, tiskové a výroční zprávy, katalogy, dopisy, zprávy a oznámení, přípisy, výslechy aktuálních a bývalých členů představenstva 2. žalované, výslech bývalého člena dozorčí rady 2. žalované, shrnutí navrhovaného narovnání 1. žalované a dalších společností z jejího koncernu s americkými zákazníky, expertní posudek Oxera a znalecký posudek soudem jmenovaným znalcem. Ze stejného důvodu zamítl i následující důkazní návrhy obou žalovaných: odkazované články, zprávy, studie, rozhodnutí a vyjádření, znalecký posudek ze dne [datum] v rámci řízení u německého soudu pod sp. zn. 8 O 97/16 a návrh 2. žalované na výslech zaměstnance 2. žalované - [jméno] [příjmení].

17. Soud hodnotil shora uvedené a provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícímu skutkovému závěru.

18. Žalobkyně se domáhá částky 44.044.800 Kč (6.200 Kč x [číslo] zákazníků) se zákonným úrokem z prodlení představující náhradu škody a částky 1.518.835.200 Kč (213.800 Kč x [číslo] zákazníků) se zákonným úrokem z prodlení představující náhradu nemajetkové újmy. Žalobkyně byla založena ke dni [datum] za účelem zprostředkování poradenství v souvislosti s uplatňováním nároků subjektů postižených činností jiných subjektů působících v automobilovém průmyslu. 1. žalovaná je mateřskou společností 2. žalované. 2. žalovaná vyrábí silniční vozidla značky [anonymizováno]. Žalobkyně jakožto komisionář uzavřela v letech 2017 – 2021 komisionářské smlouvy se [číslo] osobami jakožto komitenty (právnickými, fyzickými a fyzickými osobami – podnikateli) za účelem vymáhání jejich údajných nároků spojených s emisní kauzou Dieselgate. Žalobkyně za obstarání uvedené záležitosti měla obdržet odměnu od každého zákazníka, s nímž uzavřela komisionářskou smlouvou, ve výši 25 % z jistiny přiznané zákazníkovi, a dále náhradu nákladů v paušální výši 25.000 Kč. Uvedené by v případě úspěchu žalobkyně znamenalo zisk ze žalované částky 390.720.000 Kč (25 % z celkové žalované částky 220.000 Kč, tj. 55.000 Kč x [číslo] zákazníků), a dále paušální náhradu nákladů v celkové výši 177.600.000 Kč (25.000 Kč x [číslo] zákazníků). Což samo o sobě nečiní dojem žalobkyní tvrzeného veřejného zájmu na ochraně zákazníků, a to i optikou de lege ferenda v případě připravovaného zákona o hromadných žalobách, kde je uvažováno o vymáhání nároků spotřebitelů ověřenými a předem určenými neziskovými subjekty (tzv. oprávněné osoby). Pro rozhodnutí ve věci bylo irelevantní, že se měnily žalobkyní nespecifikované formulace komisionářských smluv. Soud se při zkoumání jednotlivých komisionářských smluv zaměřil na jejich platnost ke dni rozhodování soudu, specifikaci obstarání záležitosti, k níž se žalobkyně zavázala, stejně tak, zda se jednalo o obstarání záležitosti úplatné. Žalobkyně v průběhu řízení, které bylo zahájeno již v roce 2017, nebyla nikterak aktivní, že by tvrdila změny ve formulacích komisionářských smluv, či specifikace dalšího relevantního pro rozhodování o náhradě škody a nemajetkové újmy, stejně tak např. kolik osob podle komisionářských smluv vlastní vozidla obchodní značky [anonymizováno] k prokázání pasivní věcné legitimace 2. žalované. Uvedené žalobkyně mohla specifikovat precizně zejména za situace, kdy je zastoupena advokátem. Soud však zaměřil své dokazování pouze na zjišťování aktivní věcné legitimace žalobkyně, pročež nebylo potřebné v uvedeném směru žalobkyni poučovat podle § 118a o. s. ř. V řízení tedy nebylo blíže zkoumáno, kteří zákazníci, a zda vůbec, vlastní vozidlo, jež by obsahovalo dieselový motor EA189, kdy bylo vozidlo zákazníkem zakoupeno, zda vznikla případná škoda či nemajetková újma a mnohé další relevantní skutečnosti za účelem prokazování žalobkyní tvrzeného vzniku škody a nemajetkové újmy. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně není nositelem subjektivního hmotného práva, jehož se v řízení domáhá, které by bylo na žalobkyni např. postoupeno na základě uzavřených komisionářských smluv.

19. Podle § 2455 o. z. komisionářskou smlouvou se komisionář zavazuje obstarat pro komitenta na jeho účet vlastním jménem určitou záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu odměnu.

20. Podle § 2456 o. z. z právního jednání učiněného komisionářem vůči třetí osobě nevznikají práva ani povinnosti komitentovi, nýbrž komisionáři samotnému.

21. Podle § 545 o. z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

22. Účastníci soudního civilního řízení a jejich zástupci jsou upraveni v § 18 a násl. o. s. ř. Zástupci účastníků jsou v procesním předpisu, o. s. ř., specifikováni v § 22 a násl. Jedná se o zastoupení na základě zákona (§ 22 - § 23), na základě plné moci (§ 24 – 28a) a na základě rozhodnutí (§ 29 – 31).

23. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

24. Podle rozsudku NS ČR, sp. zn. 32 Cdo 3464/2008, vymožení práva v soudním řízení není„ obchodní záležitostí“ ve smyslu § 577 tehdy platného a účinného obchodního zákoníku.

25. Podle rozsudku NS ČR, sp. zn. 26 Cdo 3590/2016, mandatář nemůže vymáhat určité plnění ve prospěch mandanta vlastním jménem, protože mandátní smlouva nemůže založit jeho věcnou aktivní legitimaci ve sporu, k jehož předmětu se mandátní smlouva vztahuje.

26. Po právní stránce soud zhodnotil věc následovně.

27. Žalobkyně uzavřela se [číslo] osobami komisionářskou smlouvu (§ 2455 o. z. a násl.). Její podstatou je obstarání určité záležitosti vlastním jménem komisionáře (žalobkyně) na účet komitenta (osoby, jež se žalobkyní uzavřela komisionářskou smlouvu) za situace, kdy z právního jednání (tj. jednání ve smyslu § 545 o. z., pod nějž nelze podřadit jednání ve smyslu § 18 a násl. o. s. ř., které není právním jednáním ve smyslu hmotného práva) učiněného komisionářem vznikají práva a povinnosti právě a jen komisionáři, nikoli komitentovi. Jedná se o tzv. nepřímé zastoupení uvedeného množství osob v rámci hmotného práva, kdy komisionář není nositelem předmětného subjektivního práva komitenta. Komisionářská smlouva sama o sobě nepostupuje z komitenta na komisionáře žádné hmotné subjektivní právo. Účastník civilního řízení však musí být nositelem hmotného subjektivního práva, aby o tomto právu mohl soud rozhodnout. Podle soudu je nadále použitelná judikatura NS ČR specifikovaná v odst. 24 a 25 tohoto rozsudku. K prve uvedenému soud konstatuje, že současná úprava neomezuje obsah komisionářské smlouvy na obstarání„ obchodní“ záležitosti. Zásadní zůstává, že nositelem hmotného subjektivního práva je nadále komitent. K druhému v pořadí odkazovanému judikátu soud uvádí, že ačkoli se v něm hovoří o mandátní smlouvě, je uvedený institut podobný komisionářské smlouvě, a ani jedna ze smluv nemůže založit aktivní věcnou legitimaci ve sporu, k jehož předmětu se mandátní smlouva či komisionářská smlouva vztahuje. Uvedené platí i v recentní právní úpravě. V dané věci je dále zásadní, že procesní předpis, jímž je občanský soudní řád, upravuje zastoupení účastníků vlastním, speciálním, způsobem. Ač je nasnadě, že nelze striktně oddělovat hmotné a procesní právo, neboť se tato dvě právní odvětví relativně prolínají, zásadní je pro ně princip speciality a subsidiarity. To znamená, že upravuje-li určitou otázku občanský soudní řád, nelze využít úpravu v jiném zákoně, tj. ani v občanském zákoníku. Je-li upravena otázka zastoupení v občanském soudním řádu, nelze ji nahradit zastoupením podle občanského zákoníku, tedy nahradit zastoupením tzv. nepřímým na základě uzavřených komisionářských smluv. Uvedené je podpořeno dalším ustanovením občanského soudního řádu, a to § 159a odst. 1 o. s. ř., který zcela zřetelně formuluje, pro které osoby jsou závazná rozhodnutí v civilním soudním řízení. Tedy že závazná jsou pouze a jen pro účastníky řízení, pro nikoho dalšího. Což v tomto řízení znamená, že by výrok rozhodnutí soudu byl závazný pouze pro žalobkyni a obě žalované. [jméno] již pro další osoby, tj. pro osoby, jež uzavřely se žalobkyní komisionářskou smlouvu. Stejně tak se nabízí otázka vykonatelnosti soudního rozhodnutí právě pro osoby, jež jsou smluvní stranou komisionářské smlouvy odlišné od žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně není nositelkou hmotných subjektivních práv, jichž se v tomto řízení domáhá, nesvědčí jí tak aktivní věcná legitimace ve věci.

28. K žalobkyní odkazované judikatuře NS ČR (sp. zn. 21 Cdo 5138/2007 a sp. zn. 25 Cdo 3198/2008) soud uvádí, že je v dané věci nepřípadná. V uvedených rozsudcích NS ČR dospěl k závěrům, že zde existovaly specifické podmínky pro to, aby bylo uznáno tzv. nepřímé zastoupení žalobců. Žalobci (jakožto nepřímí zástupci) v obou sporech byli před zahájením řízení, či v rámci probíhajícího řízení, nositeli (a to alespoň zčásti) hmotného subjektivního práva, jež bylo předmětem civilního řízení.

29. Z výše uvedeného soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 3 o. s. ř. za plného úspěchu žalovaných a náleží jim tak právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokáty, kterým náleží odměna stanovená za jednotlivé úkony právní služby, paušální částka hotových výdajů, náhrada za promeškaný čas, cestovné a náhrada daně z přidané hodnoty. V předmětné věci činí tarifní hodnota v části žalobkyní požadované náhrady imateriální újmy v průběhu celého řízení částku 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), tj. mimosmluvní odměna za jeden právní úkon právní služby činí částku 3.100 Kč. V požadavku žalobkyně na náhradu škody činí výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 a. t. z tarifní hodnoty následující částky: ze žaloby, kdy tarifní hodnota činila 5.648.200 Kč (911 zákazníků x 6.200 Kč), činí mimosmluvní odměna za jeden právní úkon právní služby částku 30.900 Kč; z rozšíření ze dne [datum] na částku celkem 302.500.000 Kč činila tarifní hodnota 8.525.000 Kč ([číslo] zákazníků x 6.200 Kč), tj. mimosmluvní odměna za jeden právní úkon právní služby činí částku 42.420 Kč; z rozšíření ze dne [datum] na částku 533.500.000 Kč činila tarifní hodnota 15.035.000 Kč ([číslo] zákazníků x 6.200 Kč), tj. mimosmluvní odměna za jeden právní úkon právní služby činí částku 50.340 Kč; z rozšíření ze dne [datum] na částku 730.400.000 Kč činila tarifní hodnota 20.584.000 Kč ([číslo] zákazníků x 6.200 Kč), tj. mimosmluvní odměna za jeden právní úkon právní služby činí částku 52.540 Kč; z rozšíření ze dne [datum] na částku 878.900.000 Kč činila tarifní hodnota 24.769.000 Kč ([číslo] zákazníků x 6.200 Kč), tj. mimosmluvní odměna za jeden právní úkon právní služby činí částku 54.220 Kč; z rozšíření ze dne [datum] na částku 1.296.240.000 Kč činila tarifní hodnota 36.530.400 Kč ([číslo] zákazníků x [číslo]), tj. mimosmluvní odměna za jeden právní úkon právní služby činí částku 58.940 Kč; z rozšíření ze dne [datum] na částku 1.400.520.000 Kč činila tarifní hodnota 39.469.200 Kč ([číslo] zákazníků x 6.200 Kč), tj. mimosmluvní odměna za jeden právní úkon právní služby činí částku 60.100 Kč; z rozšíření ze dne [datum] na částku 1.485.220.000 Kč činila tarifní hodnota 41.856.200 Kč ([číslo] zákazníků x 6.200 Kč), tj. mimosmluvní odměna za jeden právní úkon právní služby činí částku 61.060 Kč; z rozšíření ze dne [datum] na částku 1.565.520.000 Kč činila tarifní hodnota 44.119.200 Kč ([číslo] zákazníků x 6.200 Kč), tj. mimosmluvní odměna za jeden právní úkon právní služby činí částku 61.980 Kč; z částečného zpětvzetí ze dne [datum] na částku 1.562.880.000 Kč činila tarifní hodnota 44.044.800 Kč ([číslo] zákazníků x 6.200 Kč), tj. mimosmluvní odměna za jeden právní úkon právní služby činí částku 61.940 Kč.

31. Náklady řízení 1. žalované činí po zaokrouhlení na celé koruny částku 5.347.971 Kč sestávající z následujících náhrad: Vykonání dvou (2) úkonů právní služby, kdy mimosmluvní odměna za jeden právní úkon služby činí celkem částku 45.520 Kč (3.100 Kč + 42.420 Kč), a to: -) převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (jeden úkon), -) sepsání právního rozboru věci podle § 11 odst. 1 písm. h) a. t. (jeden úkon). Tj. celkem 91.040 Kč. Vykonání dvou (2) úkonů právní služby, kdy mimosmluvní odměna za jeden právní úkon služby činí celkem částku 55.640 Kč (3.100 Kč + 52.540 Kč), a to: -) vyjádření k žalobě ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 3. 2019, č. j. 25 C 191/2019/2017 – 197, podle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. (jeden úkon). Tj. celkem 111.280 Kč. Vykonání jednoho (1) úkonu právní služby, kdy mimosmluvní odměna za jeden právní úkon služby činí celkem částku 57.320 Kč (3.100 Kč + 54.220 Kč), a to: -) vyjádření ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon). Vykonání čtyř (4) úkonů právní služby, kdy mimosmluvní odměna za jeden právní úkon služby činí celkem částku 62.040 Kč (3.100 Kč + 58.940 Kč), a to: -) vyjádření ze dne [datum] k podání žalobkyně v odvolacím řízení podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) účast na jednání u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího dne [datum] překračující 2 hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (2 úkony), -) vyjádření ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon). Tj. celkem 248.160 Kč. Vykonání jednoho (1) úkonu právní služby, kdy mimosmluvní odměna za jeden právní úkon služby činí celkem částku 63.200 Kč (3.100 Kč + 60.100 Kč), a to: -) vyjádření ze dne [datum] k dovolání žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon). Vykonání dvou (2) úkonů právní služby, kdy mimosmluvní odměna za jeden právní úkon služby činí celkem částku 64.160 Kč (3.100 Kč + 61.060 Kč), a to: -) vyjádření ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) vyjádření ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon). Tj. celkem 128.320 Kč. Vykonání dvou (2) úkonů právní služby, kdy mimosmluvní odměna za jeden právní úkon služby činí celkem částku 65.080 Kč (3.100 Kč + 61.980 Kč), a to: -) vyjádření ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) vyjádření ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon). Tj. celkem 130.160 Kč. Vykonání tří (3) úkonů právní služby, kdy mimosmluvní odměna za jeden právní úkon služby činí celkem částku 65.040 Kč (3.100 Kč + 61.940 Kč), a to: -) účast na jednání u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne [datum] překračující 4 hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (3 úkony). Tj. celkem 195.120 Kč. Celkem tak za jednotlivé úkony náleží 1. žalované částka 1.024.600 Kč. K tomuto náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze sedmnácti (17) shora uvedených úkonů právní služby (tj. celkem 5.100 Kč). Dále jsou náklady 1. žalované tvořeny náhradou cestovného zástupce 1. žalované na soudní jednání dne [datum] osobním vozidlem zn. BMW 440i xDrive na trase [obec] – [obec] a zpět, kdy jízdné činilo podle § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky MPSV č. 467/2022 Sb. celkem 1.066,39 Kč (jedna cesta na jednání soudu a zpět á 64 km při kombinované spotřebě 7,6 l [číslo] km, cena pohonných hmot 41,20 Kč, náhrada 5,20 Kč/km). 1. žalovaná zaplatila dne [datum] soudní poplatek za odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 3. 2019, č. j. 25 C 191/2019/2017 – 197, ve výši 4.100.000 Kč Tyto jsou jejími náklady v rámci odvolacího řízení a s ohledem na její úspěch ve věci soud zavázal žalobkyni k náhradě uvedených nákladů 1. žalované. Dále 1. žalované náleží náhrada za ztracený čas za účast na jednání dne [datum] ve výši 800 Kč za 8 půlhodin á 100 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.030.500 Kč ve výši 216.405 Kč, neboť zástupce 1. žalované řádně prokázal, že je plátcem předmětné daně v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce 1. žalované, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

32. Náklady řízení 2. žalované činí po zaokrouhlení na celé koruny částku 795.374 Kč sestávající z následujících náhrad: Vykonání dvou (2) úkonů právní služby, kdy mimosmluvní odměna za jeden právní úkon služby činí celkem částku 45.520 Kč (3.100 Kč + 42.420 Kč), a to: -) převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (jeden úkon), -) sepsání právního rozboru věci podle § 11 odst. 1 písm. h) a. t. (jeden úkon). Tj. celkem 91.040 Kč. Vykonání jednoho (1) úkonu právní služby, kdy mimosmluvní odměna za jeden právní úkon služby činí celkem částku 55.640 Kč (3.100 Kč + 52.540 Kč), a to: -) vyjádření k žalobě ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon). Vykonání jednoho (1) úkonu právní služby, kdy mimosmluvní odměna za jeden právní úkon služby činí celkem částku 57.320 Kč (3.100 Kč + 54.220 Kč), a to: -) vyjádření ze dne [datum] k výzvě Obvodního soudu pro Prahu 8 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon). Vykonání dvou (2) úkonů právní služby, kdy mimosmluvní odměna za jeden právní úkon služby činí celkem částku 62.040 Kč (3.100 Kč + 58.940 Kč), a to: -) účast na jednání u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího dne [datum] překračující 2 hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (2 úkony). Tj. celkem 124.080 Kč. Vykonání jednoho (1) úkonu právní služby, kdy mimosmluvní odměna za jeden právní úkon služby činí celkem částku 64.160 Kč (3.100 Kč + 61.060 Kč), a to: -) vyjádření ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon). Vykonání jednoho (1) úkonu právní služby, kdy mimosmluvní odměna za jeden právní úkon služby činí celkem částku 65.080 Kč (3.100 Kč + 61.980 Kč), a to: -) vyjádření ze dne [datum] k upřesnění žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) vyjádření ze dne [datum] k upřesnění žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon). Vykonání tří (3) úkonů právní služby, kdy mimosmluvní odměna za jeden právní úkon služby činí celkem částku 65.040 Kč (3.100 Kč + 61.940 Kč), a to: -) účast na jednání u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne [datum] překračující 4 hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (3 úkony). Tj. celkem 195.120 Kč. Celkem tak za jednotlivé úkony náleží 2. žalované částka 652.440 Kč. K tomuto náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za každý z jedenácti (11) shora uvedených úkonů právní služby (tj. celkem 3.300 Kč). Dále jsou náklady 2. žalované tvořeny náhradou cestovného zástupce 2. žalované na soudní jednání dne [datum] osobním vozidlem zn. Mercedes CLA 180 na trase [obec] – [obec] a zpět, kdy jízdné činilo podle § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky MPSV č. 467/2022 Sb. celkem 960,92 Kč (jedna cesta na jednání soudu a zpět á 64 km při kombinované spotřebě 5,4 l [číslo] km, cena pohonných hmot 41,20 Kč, náhrada 5,20 Kč/km). Dále 2. žalované náleží náhrada za ztracený čas za účast na jednání dne [datum] ve výši 800 Kč za 8 půlhodin á 100 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 656.540 Kč ve výši 137.873,40 Kč, neboť zástupce 2. žalované řádně prokázal, že je plátcem předmětné daně v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce 2. žalované, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

33. O lhůtě k plnění povinností žalobkyně (náhrada nákladů řízení úspěšným žalovaným) bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

34. Podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“), soud vrátí poplatek z účtu soudu i tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena.

35. Podle § 6a odst. 7 zákona o soudních poplatcích poplatek podle sazebníku je vybírán nejvýše v částce 2.000.000 Kč; to neplatí, je-li v sazebníku stanoveno jinak.

36. Podle §6a odst. 3 zákona o soudních poplatcích rozšíří-li se po podání návrhu na zahájení řízení předmět řízení, je poplatník povinen doplatit poplatek. Obdobně to platí, rozšíří-li poplatník po podání odvolání předmět řízení před odvolacím soudem nebo rozšíří-li po podání dovolání předmět řízení před dovolacím soudem. Bylo-li zčásti zastaveno řízení před prvním jednáním, sníží současně soud poplatek o odpovídající část. Pokud byl poplatek již zaplacen, vrátí soud vzniklý přeplatek poplatníkovi.

37. Podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti.

38. V posuzovaném případě byl zaplacen soudní poplatek ve výši 4.100.000 Kč. Žalobkyně v průběhu řízení rozšiřovala žalobu až na požadavek náhrady škody v celkové výši 44.119.200 Kč a nemajetkové újmy v celkové výši 1.521.400.800 Kč (tj. nároky za [číslo] osob). Soudní poplatek (dále jen„ SOP“) činil v případě žaloby v části náhrady škody částku 2.000.000 Kč a 1 % z částky přesahující 40.000.000 Kč podle položky 1, odst. 1 písm. c) sazebníku poplatků (tj. soudní poplatek činil celkem 2.041.192 Kč), a v části imateriální újmy částku 2.000.000 Kč podle položky 3 písm. b) sazebníku poplatků a § 6a odst. 7 zákona o soudních poplatcích Celkem tak činil SOP podle § 6 odst. 2 zákona o soudních poplatcích částku 4.041.192 Kč. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu co do částky 2.640.000 Kč zpět (za 12 osob, z toho náhrada škody činila částku 74.400 Kč, náhrada nemajetkové újmy 2.565.600 Kč). S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby by soud vracel žalobkyni [příjmení] snížený o 20 %, nejméně o 1.000 Kč, podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích za situace, kdy SOP po částečném zpětvzetí činil 4.040.448 Kč (nároky za [číslo] osob). Rozdíl tak činil 744 Kč, a tedy v souladu s § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích k vrácení z této částky nenáleží žalobkyni ničeho. Pro nesprávnou výzvu k zaplacení SOP ze strany soudu se tak žalobkyni podle § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích vrací částka 58.808 Kč (4.100.000 Kč – 4.041.192 Kč = 58.808 Kč). Splatnost SOP byla stanovena podle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.