13 C 12/2022 - 130

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Tomáše Klusáka a přísedících Mgr. Zity Bouškové a JUDr. Jiřího Navrátila ve věci žalobce:[Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [datum] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované:[právnická osoba]., IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [tituly před jménem]. [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o neplatnost skončení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalované ze dne [datum], je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 46 044 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 3 850 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne [datum] domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalované ze dne [datum] je neplatné. Žalobce pracoval na základě pracovní smlouvy od [datum] u žalované jako [Anonymizováno]. Dne [datum] žalobce obdržel ukončení pracovního poměru, kde žalovaná uvádí, že s ním ukončuje pracovní poměr k [datum] dle § 55 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění účinném ke dni 21. 3. 2022 (dále jen „zákoník práce“), za opakované hrubé porušení pracovní kázně. Žalobce měl dne [datum] a [datum] v rozporu s nařízením vedoucího nenastoupit do zaměstnání bez uvedení důvodu, čímž se měl dopustit porušení příkazu vedoucího a vnitřních předpisů zaměstnavatele. Měl údajně žalované způsobit organizační problémy s plněním smluvních závazků. Žalobcem avizované čerpání dovolené mu nebylo povoleno. Žalobce uvedl, že je pravdou, že dne [datum] a [datum] se nedostavil do zaměstnání, a to z toho důvodu, že měl nastoupit termín [Anonymizováno] pobytu. Žádost o dovolenou ohlásil žalované 17 dnů předem. Jednatel žalované žalobci sdělil, že dovolenou nedostane, neboť na tu nemá zákonný nárok. V úvahu přicházelo toliko neplacené volno, což žalobce akceptoval. Po nástupu do [Anonymizováno] žalobce onemocněl [podezřelý výraz] [Anonymizováno] a následovala pracovní neschopnost. Po skončení pracovní neschopnosti dne [datum] žalobce následující pracovní den dne [datum] se dostavil do zaměstnání a bylo mu doručeno shora zmíněné ukončení pracovního poměru. Žalobce je přesvědčen, že neporušil žádné zákonem stanovené povinnosti a v souladu s dohodou se žalovanou čerpal neplacené volno. I kdyby soud dospěl k závěru, že se jednalo o neomluvenou absenci, tak jeho jednání rozhodně nenaplnilo intenzitu nezbytnou pro to, aby žalovaná mohla ukončit pracovní poměr jeho okamžitým zrušením dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

2. Žalovaná nárok uplatněný v žalobě neuznala. Dle žalované došlo k okamžitému ukončení pracovního poměru žalobce dne [datum] platně. Žalovaná ukončila pracovní poměr s žalobcem kvůli neomluvené absenci v zaměstnání v rozsahu dvou pracovních dní. Odmítla, že prostřednictvím jednatele nabídla na tyto dny žalobci neplacené volno. Žalovaná v inkriminované době potřebovala dokončit práce dle smlouvy o dílo, kde měla postavení zhotovitele. Výkonem těchto prací byl pověřen právě žalobce. Jeho přítomnost v místě výkonu práce byla klíčová. Žalobce se zcela svévolně a opakovaně nenastoupil do zaměstnání, čímž porušil svou základní povinnost vyplývající ze zákoníku práce. Žalobce si byl vědom, že jeho nepřítomnost ztíží plnění závazku žalované vyplývající ze smlouvy o dílo, a to z důvodu nedostatku kvalifikovaných pracovníků. Proto přítomnost žalobce při dokončení zakázky byla klíčová.

3. Žalobce ve své replice trval na skutečnosti, že mu bylo poskytnuto neplacené volno ze strany žalované. Poukázal na špatné pracovní podmínky u žalované (špatnou evidenci dovolené, odebírání dovolené), z čehož někdy plynuly spory mezi žalobcem a jednatelem žalované. Žalobce poukázal na to, že využití institutu okamžitého zrušení pracovního poměru je prostředkem ultima ratio. Dosavadní postoj plnění pracovních úkolů u žalobce byl na vysoké úrovni, svoji nepřítomnost se snažil omluvit, žalobce nezpůsobil svojí nepřítomností žalované jakékoliv škody, termín dokončení díla stále odkládal. Rovněž poukázal na to, že se žalovaná snažila uzavřít s žalobcem i pracovní poměr dohodou ke dni [datum].

4. Žalovaná ve svém vyjádření zdůraznila klíčové postavení žalobce, a to s ohledem na to, že v době zakázky měla pouze [Anonymizováno] zaměstnance a žalobce byl jedním z nich. Dále poukázala na fakt, že mohla být postižena sankcí v podobě náhrady škody uplatněné generálním dodavatelem, zdůrazňovala konfliktní chování žalobce při práci na zakázkách u žalované i u svých předchozích zaměstnavatelů. Ohledně doby nepřítomnosti žalobce žalovaná poukázala na skutečnost, že pokud by žalobce neonemocněl [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], jeho absence v zaměstnání by dosáhla 5 dnů.

5. V podrobnostech argumentace účastníků odkazuje soud na jejich písemná podání a přednesy, které jsou součástí spisu a jsou druhé straně sporu známy.

6. Podle § 120 odst. 3 o. s. ř. soud vzal za svá skutková zjištění v podobě shodných skutkových tvrzení účastníků, že žalobce se dne [datum] a dne [datum] nedostavil do zaměstnání u žalované. Dále je mezi účastníky nesporné, že žalobce dne [datum] převzal od žalované písemnost s názvem ukončení pracovního poměru.

7. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

8. Žalobce s žalovanou uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu, kde byl určen počátek výkonu práce od [datum] a žalobce měl vykonávat práci [Anonymizováno] (pracovní smlouva, č. l. 6). Pracovní smlouva, která byla sjednaná na dobu určitou do [datum], byla dne [datum] prodloužena na dobu neurčitou (dodatek č. [hodnota] k pracovní smlouvě, č. l. 3).

9. Z písemnosti ukončení pracovního poměru ze dne [datum] (č. l. 9) soud zjistil, že pracovní poměr byl ukončen z důvodu opakovaného hrubého porušení pracovní kázně, a to ke dni [datum] dle § 55 zákoníku práce. Ukončení pracovního poměru bylo odůvodněno, že žalobce dne [datum] a [datum] v rozporu s nařízením vedoucího nenastoupil do zaměstnání bez uvedení důvodu, dopustil se porušení příkazu vedoucího a vnitřních předpisů zaměstnavatele. Zároveň způsobil firmě organizační problémy s plněním smluvních závazků. Avizovaná čerpaná dovolená mu nebyla povolena.

10. Dne [datum] doručil žalobce žalované své sdělení o tom, že trvá na dalším zaměstnávání dle § 69 zákoníku práce, a to z toho důvodu, že rozvázání pracovního poměru bylo neplatné (přípis vč. doručenky, č. l. 7-8).

11. Z písemnosti ukončení pracovního poměru, kde jako zaměstnavatel je žalovaná a zaměstnanec žalobce je patrné, že se jedná o dohodu o ukončení pracovního poměru ke dni [datum] dle § 49 zákoníku práce. Tato dohoda je datována dnem [datum] a je podepsána jednatelem žalované (dohoda, č. l. 35).

12. Z výplatních pásek (č. l. 36-67) soud zjistil, že za měsíc leden měl žalobce odpracovat 10 dnů, čerpat 4,5 dne dovolené a překážky na straně zaměstnavatele byly 6,5 dne. Za měsíc únor odpracoval žalobce 15 dnů, překážky byly 4 dny, dovolená nula, neomluveno jeden den.

13. Z e-mailu ze dne [datum] (č. l. 33) soud zjistil, že v lednu a únoru [Anonymizováno] byli ubytováni v [Anonymizováno] [Anonymizováno] od žalované dva [Anonymizováno] a objednávku vytvářel pan [jméno FO]. Z podnětu ze dne [datum] na [Anonymizováno] (č. l. 34) soud zjistil, že tento podnět učinil žalobce vůči žalované, přičemž k tomuto podnětu poukazoval na nesprávně uvedené údaje ve výplatnici za březen [Anonymizováno], dále poukazoval na krácení dovolené bez oznámení.

14. Z e-mailové komunikace (č. l. 50-51) soud zjistil, že žalobci byl zrušen [Anonymizováno] pobyt již v březnu [Anonymizováno], objednávku na další [Anonymizováno] pobyt vytvořila [jméno FO], a to [datum] s nástupem [datum]. Na základě uvedené objednávky byla žalobci a jeho [Anonymizováno] vytvořen [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] poukaz (č. l. 51v). Žalobce byl [Anonymizováno] testován na [Anonymizováno] dne [datum] ([Anonymizováno], č. l. 52). Na základě této skutečnosti bylo rozhodnuto o dočasné pracovní neschopnosti žalobce, a to do [datum] (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, č. l. 52v).

15. Dne [datum] vystavila žalovaná společnosti [právnická osoba]. prohlášení o shodě, a to na veškeré [Anonymizováno] práce na [Anonymizováno]“ (prohlášení o shodě, č. l. 58). Ze strany společnosti [právnická osoba]. byla učiněna objednávka [Anonymizováno] [Anonymizováno] u žalované dne [datum] s termínem dodání únor [Anonymizováno] (objednávka, č. l. 63). Z faktur (č. l. 59-62) vystavených žalovanou na společnost [právnická osoba]. soud zjistil, že těmito fakturami účtovala žalovaná shora uvedené společnosti provedené práce v měsících leden, březen, 2x duben [Anonymizováno], a to na zakázce „[Anonymizováno]“ (shodně faktury, č. l. 65-68).

16. Z faktury za roční školení v oblasti [Anonymizováno] (č. l. 64) a z mzdových lístků [jméno FO] soud nezjistil pro věc žádné rozhodné skutečnosti.

17. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] učiněné na jednání dne [datum] soud zjistil, že se jedná o [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dle svědkyně si objednali s žalobcem v [Anonymizováno] [Anonymizováno] pobyt. Dle svědkyně to manžel nahlásil v práci. Jeho šéf mu řekl, že mu nevznikl na dovolenou nárok, nicméně že mu dá neplacené volno. Uvedené se mělo stát [datum]. Svědkyně uvedla, že nevěděla, proč mu nevznikl nárok na dovolenou, protože si měl převádět část staré dovolené. [Anonymizováno] nebyl objednán nebo doporučen ze strany [Anonymizováno], uvedený pobytu si hradili sami. Dle svědkyně žalobce v lednu a v únoru nečerpal dovolenou, byla mu propsána do mzdového lístku. O tom se dozvěděla až v únoru, a to z mzdového lístku za leden. Dále svědkyně uvedla, že po návratu z [Anonymizováno] a ukončení pracovní neschopnosti byly dány žalobci dvě výpovědi. Žádné pracovní pochybení mu za dobu trvání pracovního poměru ze strany žalované žalobci vytýkáno nebylo. Co se týče žalobce, tak se léčí [Anonymizováno] ([Anonymizováno]). Dále svědkyně uvedla, že před nástupem u žalované pracoval žalobce u společnosti [právnická osoba], kde skončil na vlastní žádost.

18. Výpověď svědkyně [jméno FO] soud hodnotil ve vztahu k poskytnutí neplaceného volna jako nevěrohodnou, přičemž svědkyně působila ze začátku své výpovědi nervózním dojmem. Okolnosti ohledně poskytnutí neplaceného volna měla všechny zprostředkovaně od [Anonymizováno] [Anonymizováno], což rovněž snižuje její věrohodnost ve vztahu k těmto zmíněným skutečnostem o poskytnutí neplaceného volna.

19. Z výpovědi svědka [jméno FO], učiněné na jednání dne [datum] soud zjistil, že působil u žalované zhruba [Anonymizováno] roku jako [Anonymizováno], přičemž jeho pracovní poměr skončil [datum]. Svědek uvedl, že společně s žalobcem vykonávali zakázku pro žalovanou ve [Anonymizováno], kam jezdili on spolu s žalobcem. Svědek si vše nepamatoval úplně přesně, nicméně uvedl, že dva týdny před odjezdem do [Anonymizováno] sděloval žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] (jednateli žalované), že chce jet do [Anonymizováno]. Jednatel žalované mu měl sdělit, že nikam nepojede, že jej potřebuje v práci. Pokud by případně jel, že mu dá neplacené volno. Celá konverzace probíhala emotivně, křičelo se. Následně tedy v rozhodném období jel do [Anonymizováno] sám, žalobce nevyzvedával, protože věděl, že je v [Anonymizováno]. Následně mu volal [tituly před jménem] [jméno FO], který byl překvapený, že žalobce opravdu nepřišel. V nějaké další dny mu na zakázce vypomáhal i sám [tituly před jménem] [jméno FO], kdy konflikt si svědek nepamatoval. Dále svědek upřesnil v průběhu výslechu, že padala slova jako neplacené volno, nicméně že [tituly před jménem] [jméno FO] s tím nesouhlasil, protože žalobce v práci potřeboval. Občas s nimi na stavbě pracoval i pan [jméno FO], byl tam se svědkem i s panem [jméno FO] asi týden. Následně působil brigádník [jméno FO] na [Anonymizováno] v době, kdy tam nebyl žalobce. Podle svědka nebylo neobvyklé, že na [Anonymizováno] pracoval občas i [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědek hodnotil žalobce po pracovní stránce jako dobrého pracovníka, který ovšem vždy sdělil vše, co měl na jazyku, a to i ohledně nepřipravenosti určitých zakázek, což občas vyvolávalo na [Anonymizováno] určité konflikty. Svědek nebyl přítomen, že byl žalobce nepřišel do práce bez propustky. Svědek dále připustil, že u žalované byl problém s dovolenou, která se obtížně vybírala. Dále svědek potvrdil, že na [Anonymizováno] se hodně křičelo, zvyšování hlasu bylo běžné i s ostatními zaměstnanci u žalované.

20. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], učiněné na jednání dne [datum] soud zjistil, že působil jako [Anonymizováno] na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve [Anonymizováno], kde žalovaná byla jejich [Anonymizováno]. Objednávka byla u žalované podána v listopadu [Anonymizováno] s tím, že termín dokončení byl v únoru [Anonymizováno]. Byly tam určité problémy, vše se dodělávalo ve druhé polovině března [Anonymizováno] a i později se dělaly další dodělávky. Svědek uvedl, že žalovaná neobdržela v souvislosti se zpožděním jakoukoliv smluvní pokutu. Dále svědek potvrdil, že kvalita provedené práce žalobce byla dobrá, nicméně jako pracovník mu neseděl, protože nikdy nezavřel ústa (vše komentoval). Svědek uvedl, že žalobce měl sdělovat, že se do zaměstnání další týden nedostaví, že jede do [Anonymizováno]. Jestli o tom věděl jednatel žalované, svědek nevěděl. Dále svědek uvedl, že s [tituly před jménem] [jméno FO] realizoval desítky různých [Anonymizováno] a nepamatoval si, že by dělal na [Anonymizováno] pravidelně. Dále svědek uvedl, že žádná konkrétní škoda ani v souvislosti se zpožděním zakázky, která by se musela řešit, tak nevznikla na tom [Anonymizováno].

21. Z účastnické výpovědi žalobce, učiněné na jednání dne [datum] soud zjistil, že žalobce dne [datum] komunikoval s [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně dovolené, to kvůli [Anonymizováno]. Ze strany jednatele žalované mu bylo sděleno, že žádnou dovolenou nemá, že dovolenou z minulého roku vyčerpal a další nárok na dovolenou mu zatím nevznikl. Žalobce uvedl, že byl z toho velmi psychicky špatný, protože nevěděl, že mu byla propsána dovolená z loňska za leden. To se dozvěděl až následně z výplatního lístku. Následně spolu s [tituly před jménem] [jméno FO] vedli konverzaci, zda mu neposkytne neplacené volno, kdy [tituly před jménem] [jméno FO] nejprve souhlasil, nicméně pak si to rozmyslel, protože je moc práce a zakázka musí být hotová. Žalobce si přesto myslel, že nějakým způsobem získá neplacené volno, protože zakázka v termínu do konce února stihnout nešla, a to v důsledku technických problémů a špatného počasí. Po ukončení pracovní neschopnosti jej jednatel žalované vyzval, ať se dostaví do zaměstnání, kde mu předal dvě výpovědi. Jednou s možností ukončení pracovního poměru dohodou a jednou okamžité zrušení pracovního poměru. Žalobce uvedl, že motivací, proč nenastoupil do zaměstnání bylo ulehčit jeho [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Kdyby tam neučinil, stejně by si vzal neschopenku. Dále v něm byla nespravedlnost, že mu byla propsána dovolená, kterou si ušetřil z minulého roku. K čerpání dovolené ohledně ledna [Anonymizováno] žalobce uvedl, že bylo 21 pracovních dní, z nichž 15x byl v práci, 6 dní byly prostoje. Nicméně ve výplatním lístku následně měl odpracováno dnů 10 a čerpáno 5 dnů dovolené. Žalobce uvedl, že mu žalovaná nikdy porušení pracovní kázně před tím nevytkla, neměl před tím žádnou neomluvenou absenci. Žalobce připustil, že mu občas byla vytýkána jeho kooperace s ostatními zaměstnanci, ale uvedl, že se to týkalo toho, že nebyly nachystané pracovní věci ohledně [Anonymizováno], což vyvolávalo konflikty.

22. Z účastnické výpovědi jednatele žalované [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že [datum] za ním přišel žalobce a řekl mu, že si bere dovolenou, přičemž jednatel žalované mu sdělil, že si dovolenou nebere, protože je potřeba udělat práci na rozdělané zakázce. Zmínil teoreticky možnost neplaceného volna, přičemž žalobce sdělil, že si bere neplacené volno. Za té situace nebylo možné neplacené volno poskytnout, a to z toho důvodu, že ho bylo potřeba na tu zakázku. Ohledně propsané dovolené v měsíci lednu uvedl, že to byla dlouhodobá praxe, kdy za špatného počasí byla nařizovaná stará dovolená. Pokud ta se vyčerpala, pak teprve později nastoupily překážky na straně zaměstnavatele. Všichni o tom věděli, všichni s tím souhlasili. Dále soud zjistil, že dle jednatele žalované za nedodržení termínu zakázky ve [Anonymizováno] žádnou smluvní pokutu nedostali. Termíny byly posunuty v důsledku technických problémů. Ohledně posledního kontaktu s žalobcem jednatel žalované uvedl, že [datum] řekl žalobci, že ho očekává v práci, a to dostatečně důrazně. Ohledně ukončení pracovního poměru s žalobcem jednatel žalované uvedl, že napřed nabídl žalobci dohodu, a to z důvodu, aby nebyla žádná špatná atmosféra. Žalobce mu sdělil, že se potřebuje poradit s právníky, proto mu tedy dal následně okamžité zrušení pracovního poměru. Výpověď mu nedal proto, že by následně žalobce marodil a celé by to bylo složitější. Jednatel žalované ohledně kvality práce prováděné žalobcem uvedl, že ten svoji práci dělal normálně a ohledně [Anonymizováno], tak tu práci dělal v zásadě dobře a pečlivě. Žalobce zaměstnával 5 let z důvodu nedostatku kvalitních pracovních sil, a to i přesto, že musel trpět jeho konfliktní chování. Jednateli žalované bylo známo, že při nařizování dovolené nestíhali tu dovolenou nařídit 14 dnů předem, ale zaměstnanci proti tomu neprotestovali, nikdo s tím neměl problém. Jednatel žalované uvedl, že žalobce byl konfliktním pracovníkem, který se často tzv. montoval do věcí, do kterých mu nic nebylo, které měl řešit on jako jednatel (připravenost [Anonymizováno]). Někdy kvůli tomu měl problémy i s obchodními partnery, nicméně vždy je přesvědčil a žalobce na [Anonymizováno] poslal.

23. Návrhy na doplnění dokazování výpovědi [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] (nar. [datum]), [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] soud zamítl. Soud dospěl k závěru, že by další dokazování bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie v řízení, jelikož skutkový stav ohledně poskytnutí/neposkytnutí neplaceného volna byl zjištěn dostatečným způsobem. Rovněž skutkový stav k důvodům absence žalobce v zaměstnání v rozhodném období a dále i ke kvalitě jím vykonávané práce, resp. k jeho způsobu plnění pracovních povinností byl zjištěn dostatečným způsobem. Výslech svědka [jméno FO] proto vyhodnotil jako nadbytečný. Rovněž za nadbytečný vyhodnotil výslech svědků [jméno FO], [jméno FO] (nar. [Anonymizováno]) a [jméno FO], kteří měli vypovídat ke konfliktní povaze žalobce, jelikož rovněž tato skutečnost byla dle soudu zjištěna dostatečným způsobem. Jako nesouvisející vyhodnotil soud navrhované svědky [jméno FO] a [jméno FO], kdy pro soud nebylo rozhodné, zda probíhala školení [Anonymizováno] (svědek [jméno FO]), případně jaké vztahy měl žalobce u bývalého zaměstnavatele (svědek [jméno FO]).

24. Soud vzal za prokázaný následující skutkový stav.

25. Žalobce si s [Anonymizováno] v listopadu [Anonymizováno] objednali odkládaný [Anonymizováno] pobyt, a to od [datum] do [datum]. Žalobce si vyšetřil dovolenou za rok [Anonymizováno], přičemž ta mu byla ze strany žalované nařízena v lednu [Anonymizováno] z důvodu špatného počasí. Dne [datum] žalobce žádal jednatele žalované o poskytnutí dovolené, a to za účelem absolvování [Anonymizováno] pobytu, přičemž dovolená mu ze strany jednatele žalované udělena nebyla. Dle soudu bylo prokázáno, že žalobci nebylo rovněž poskytnuto ani neplacené volno, a to z toho důvodu, že i žalobce si byl vědom odmítavého postoje jednatele žalované, který trval na tom, že žalobce musí přijít do práce z důvodu práce na zakázce ve [Anonymizováno]. Dle soudu bylo tedy prokázáno, že žalovaná jako zaměstnavatel neplacené volno na požadované období žalobci neudělila. Dále bylo mezi stranami nesporné, že žalobce se [datum] a [datum] nedostavil do zaměstnání k žalované, a to vzhledem k tomu, že byl na [Anonymizováno] pobytu. [Anonymizováno] musel žalobce ukončit z důvodu onemocnění [Anonymizováno], přičemž následně mu byla vystavena dočasná pracovní neschopnost, kterou ukončil dne [datum]. Po svém příchodu do zaměstnání mu jednatel žalované předložil jednak dohodu o skončení pracovního poměru, jednak okamžité zrušení pracovního poměru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce na dohodu nepřistoupil, bylo mu předáno okamžité zrušení pracovního poměru, a to dne [datum]. Dle soudu bylo dále v řízení prokázáno, že žalobce působil u žalované jako [Anonymizováno] přes 5 let. Za tu dobu mu nebyla dána žádná písemná výtka ohledně jeho pracovní morálky či kvality odváděné práce nebo ohledně plnění jeho pracovních povinností. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobce byl konfliktnějším pracovníkem, který se rád ke všemu vyjadřoval a do všeho se tzv. „montoval“. Přesto však žalovaná žalobce zaměstnávala dál a uvedené nebylo pro ni překážkou z důvodu kvalitně odváděné práce ze strany žalobce. Dle soudu bylo v řízení prokázáno, že zakázka [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve [Anonymizováno] se dokončovala i v měsících březnu a dubnu [Anonymizováno]. Žalované za nesplnění termínu nebyla udělena jakákoliv smluvní pokuta ani v důsledku prodlení žalované nedošlo ke vzniku škody na [Anonymizováno] [Anonymizováno].

26. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod následující zákonná ustanovení.

27. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

28. Podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem. Podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce od vzniku pracovního poměru je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

29. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonané práci zvlášť hrubým způsobem.

30. Podle § 217 odst. 1 zákoníku práce, dobu čerpání dovolené je povinen zaměstnavatel určit podle písemného rozvrhu čerpání dovolené, vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace a rady zaměstnanců tak, aby dovolená mohla být vyčerpána zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo, pokud v tomto zákoně není dále stanoveno jinak. Při určení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně dva týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpání dovolené. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemné oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.

31. Právním posouzením shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobce podal žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ve lhůtě stanovené dle § 72 zákoníku práce.

32. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] bylo neplatné. Uvedenou žalobu tak soud vyhodnotil jako důvodnou.

33. Soud vyšel z následujících východisek.

34. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2542/2007, vyplývá, že „zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet při posouzení, zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy "méně závažné porušení pracovní kázně", "závažné porušení pracovní kázně" a "porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem" definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení pracovní kázně. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval“.

35. Okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) části věty před středníkem zákoníku práce výjimečným opatřením (srov. dikci ustanovení § 55 odst. 1 zákoníku práce „Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, ...“). K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení proto může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1218/2005, uveřejněného pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5727/2015).

36. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4150/2019, vyplývá, že „neomluvené zameškání práce v trvání pěti a více dnů zpravidla představuje – samo o sobě porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením“.

37. V projednávané věci bylo důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce neomluvená absence v délce dvou pracovních dní. Soud se tedy musel zabývat, zda uvedené porušení pracovní kázně žalobce lze hodnotit jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonané práci zvlášť hrubým způsobem a zároveň po zaměstnavateli nešlo spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby. Soud se rovněž v této souvislosti tedy zabýval při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně osobou žalobce, k funkci, kterou zastával, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu.

38. V kontextu shora uvedených východisek bylo v projednávané věci prokázáno, že žalobce chtěl spolu s [Anonymizováno] absolvovat odkládaný [Anonymizováno] pobyt kvůli svým zdravotním problémům. Uvedené tvrzení vzal soud za prokázané z účastnického výslechu žalobce a [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Ohledně této skutečnosti hodnotil soud výslech [Anonymizováno] jako věrohodný, ostatně nikdo uvedenou motivaci k absolvování [Anonymizováno] pobytu ani nezpochybňoval. Uvedený důvod soud vyhodnotil jako důvěryhodný i s ohledem na [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalobce i povahu jím vykonávané práce ([Anonymizováno]). Z dalších důkazů (výplatní lístek žalobce, výslech žalobce, jeho [Anonymizováno] i jednatele žalované) vzal soud za prokázané, že žalobce i za tímto účelem převáděl svoji starší dovolenou, která mu však byla nařízena žalovanou k čerpání z důvodu špatného počasí u zakázky [Anonymizováno], přičemž o uvedené skutečnosti se žalobce dozvěděl až ze sdělení jednatele žalované a ze svého výplatního lístku. Protože žalobce neměl dle sdělení nárok na dovolenou a žalovaná jej potřebovala při výkonu zakázky, čerpání dovolené mu neumožnila. Žalobce se následně snažil získat alespoň neplacené volno, což mu rovněž kvůli potřebě prací na zakázce nebylo umožněno. Žalobce se přesto ve dnech [datum] a [datum] nedostavil do zaměstnání k žalované k výkonu svých pracovních povinností, čímž se dle soudu dopustil porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonané práci.

39. Dále bylo v řízení prokázáno z dalších svědeckých výpovědí (svědek [jméno FO], svědek [jméno FO], účastnická výpověď jednatele žalované), že žalobce byl dobrým pracovníkem, který svoji práci [Anonymizováno] vykonával dobře, tzv. po něm byla dobrá práce, nicméně byl pracovníkem konfliktním, který sdělil bez obalu vše, co měl na jazyku. Žalovaná jej přesto zaměstnávala pět let, protože byl dobrým a kvalifikovaným pracovníkem. Neudělila mu žádnou výtku ohledně neplnění pracovních povinností, neměl neomluvené absence před posuzovanou situací. Rovněž bylo v řízení prokázáno, že zakázka, na které žalobce pracoval byla dodělávána v důsledku dílčích zdržení, které byly i na straně objednatele, až v průběhu března a následně i dubnu [Anonymizováno]. Žalované nebyla udělena žádná smluvní pokuta, ani nedošlo ke škodě na zakázce. Absence žalobce přímo nevedla k zásadním zdržením na zakázce v důsledku, kterých by žalované mohla vzniknout škoda. Přestože byl žalobce pracovníkem důležitým, nebyl pracovníkem nepostradatelným, jelikož jej výjimečně na [Anonymizováno] zastoupil jednatel žalované, resp. brigádník [jméno FO]. Rovněž nebyl ani nepostradatelným pracovníkem, když mu bylo dáno okamžité zrušení pracovního poměru v době, kdy se zakázka ve [Anonymizováno] ještě dodělávala. Soud však nezpochybňuje, že žalobce svým jednáním způsobil žalované určité organizační problémy se zajištěním práce na zakázce.

40. Dle soudu lze hodnotit porušení pracovní kázně ze strany žalobce v podobě neomluvené absence v zaměstnání v délce dvou dnů jako porušení povinností zaměstnance, nicméně nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce se snažil v dostatečné době (14 dnů) omluvit svoji absenci za účelem absolvování [Anonymizováno] pobytu ke zlepšení svých [Anonymizováno] potíží čerpáním dovolené či neplaceného volna, což mu nebylo umožněno. Při hodnocení intenzity porušení pracovní kázně soud rovněž přihlédl k hodnocení žalobce jako dobrého pracovníka bez výtek k plnění pracovních povinností. Zároveň jednáním žalobce nevznikla žalované žádná škoda (neudělení smluvní pokuty) a ke zpoždění zakázky rovněž zásadním způsobem nedošlo. Dle soudu v projednávané věci nelze odhlédnout od způsobu nařizování staré dovolené (za minulý kalendářní rok) ze strany žalované z důvodu špatného počasí zcela v rozporu s § 217 zákoníku práce, tj. bez dodržení zákonem stanovení lhůty 14 dnů předem a bez přihlédnutí k oprávněným zájmům zaměstnance (dle soudu tvrzení, že o tom všichni věděli a akceptovali nelze brát jako dohodu dle uvedeného ustanovení). Žalobce se o nařízení dovolené dozvěděl až zpětně, přičemž motivací žalované nebylo umožnit svým zaměstnancům překážky v práci, které ležely na straně žalované jako zaměstnavatele. Dle soudu nařizování dovolené v době špatného počasí je zcela proti smyslu § 217 zákoníku práce a rovněž v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnance, který má dle žalované při špatném počasí tzv. sedět doma na dovolené, a tímto způsobem mu není umožněna volba činností při zotavení na dovolené. Uvedený způsob nařizování dovolené dle soudu přispěl i konfliktu ohledně čerpání dovolené od [datum] za účelem [Anonymizováno] pobytu.

41. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobce porušil v důsledku své neomluvené absence v délce dvou dnů své povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonané práci, nicméně dle soudu nebyla naplněna hypotéza § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonané práci zvlášť hrubým způsobem). Soud přihlédl k tomu, že postup zaměstnavatele při ukončení pracovního poměru okamžitým zrušení pracovního poměru je postupem dle zákona výjimečným, přičemž musí být splněno porušení povinností zvlášť hrubým způsobem a zároveň po zaměstnavateli nešlo spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.

42. Dle soudu na základě zjištěných skutečností nešlo dospět k závěru, že by po žalované nešlo spravedlivě požadovat, aby žalobce zaměstnávala až do uplynutí výpovědní doby. Dle soudu žalobce žalované nezpůsobil žádnou škodu, ani jí z jeho strany žádná nehrozila. Jeho další zaměstnávání nemohlo ani vést k rozkolu v kolektivu zaměstnanců, jelikož s dalším zaměstnancem [Anonymizováno] měl žalobce dobré vztahy. O tom, že žalovaná mohla žalobce zaměstnávat dále svědčí i její nabídka dohody, dle které měl pracovní poměr skončit až dne [datum].

43. Co se týče námitek žalované, že žalobce chtěl mít absenci 5 dnů, tak dle soudu bylo nutné posuzovat důvody faktického zrušení pracovního poměru, což byly 2 dny neomluvené absence. K hodnocení žalobce ze strany žalované jako konfliktního pracovníka, který vyvolával konflikty na pracovišti, soud uvádí, že přestože byl žalobce konfliktní, tak svoji práci odvedl vždy dobře (výtky k plnění pracovních povinností ze strany žalované činěny nebyly). Dle soudu se takové osoby (tzv. vyjadřující se ke všemu) najdou v každém zaměstnaní, nelze ani odhlédnout od prostředí [Anonymizováno], kde se pravidelně zvyšuje hlas, což bylo potvrzeno ze strany svědka [jméno FO]. Rovněž jednatel žalované uvedl, že na [Anonymizováno] na svoje pracovníky zvyšoval hlas, tj. dle soudu různé drobné konflikty se na [Anonymizováno] vyskytují pravidelně. Pro soud bylo podstatné, že žalobce si svoji práci plnil svědomitě a dobře, což potvrzovala sama žalovaná. Ke vzniku možných hypotetických škod na straně žalované soud uvádí, že pro něj bylo důležité, že na základě provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalované žádná škoda nevznikla.

44. Soud tedy uzavírá, že podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce naplněny nebyly, a proto podané žalobě bylo vyhověno.

45. Výrok II. je odůvodněn skutečností, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti žalované jako účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

46. Náklady žalobce tvoří odměna za zastoupení ve výši 2 500 Kč/úkon – 13 úkonů, tj. 32 500 Kč podle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), dále paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, jimiž jsou příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba, vyjádření ve věci samé ze dne 17. 10. 2022, další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], podání ve věci samé ze dne 16. 12. 2022, podání ve věci samé ze dne 20. 2. 2023, účast na jednání před soudem dne [datum] (2 úkony, jednání nepřesáhlo 4 hodin), podání ve věci samé ze dne 20. 4. 2023, účast na jednání před soudem dne [datum] (2 úkony, jednání nepřesáhlo 4 hodin) podle § 11 odst. 1 písm. a),c), d) a g) advokátního tarifu v celkové výši 3 900 Kč. Dále má zástupce žalobce nárok na náhradu DPH ve výši 21 %, jíž je zástupkyně žalobce plátcem, ve výši 7 644 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Rovněž má žalobce právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč Náhradu nákladů řízení v celkové výši 46 044 Kč uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

47. Zbylé požadované úkony soud vyhodnotil jako neúčelně vynaložené náklady, proto za ně odměnu a paušální náhradu hotových výdajů zástupkyni žalobce nepřiznal. Co se týče porady se žalobcem před podáním žaloby dne [datum], tak dle soudu je uvedené zahrnuto v úkonu v převzetí a příprava zastoupení. Dále soud nepovažoval za účelně vynaložené úkony porady žalobce se svou zástupkyní před písemnými úkony ve věci (replika, replika ze dne 20. 2. 2023), a to vzhledem k tomu, že tyto porady pro reakce zástupkyně žalobce nebyly nezbytně nutné (porady s klientem [datum] + [datum]). Soud hodnotil jako účelnou pouze poradu před prvním jednáním, a to z hlediska určení strategie pro vedení jednání dne [datum]. Soud vyhodnotil jako neúčelný rovněž úkon nahlédnutí do spisu ze dne [datum], a to s přihlédnutím ke kritériím určeným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 4012/18. Soud nezpochybňuje, že dle uvedeného nálezu lze daný úkon považovat za úkon právní služby, nicméně v projednávané věci soud vždy zasílal jednotlivá podání účastníků na vědomí, účastníci si je zasílali rovněž bez ingerence soudu. V daný moment nebylo ve spise ničeho nového, ať již z hlediska skutkového či důkazního, o čemž svědčí i skutečnost, že při daném nahlížení nebyly pořizovány jakékoliv kopie. Za této procesní situace dané nahlížení nelze automaticky hodnotit dle § 11 odst. 3 advokátního tarifu analogicky za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu.

48. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Shora uvedenému nároku žalobce bylo v plném rozsahu vyhověno, žalovaná byla v řízení zcela neúspěšná, proto je povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně náhradu nákladů řízení spojených s vyplacením svědečného. Svědečné bylo vyplaceno [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 3 850 Kč na základě usnesení ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Celkem tak náklady státu činí 3 850 Kč, a proto je žalovaná povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 3 850 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení