13 C 131/2022 - 263

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Ing. Evy Otáhalové a přísedících Dany Grymové a Mgr. Ing. Petry Nedvědové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupen advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupen advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení 41 908,58 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 41 908,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 92 259,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náklady řízení ve výši 4 991 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá po žalovaném úhrady částky uvedené v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím představující škodu, která byla žalobci jako zaměstnavateli způsobena žalovaným jako zaměstnancem při dopravní nehodě ze dne [datum]. Žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] zaměstnán u žalobce jako řidič nákladní dopravy, když dne [datum] při plnění své pracovní náplně způsobil dopravní nehodu nákladního vozidla tov. zn. [Anonymizováno], reg. zn. RZ: [SPZ] a návěsu tov. zn. [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ] na silnici II. třídy č. [hodnota], km 11,984 v ulici Třída [jméno FO] v obci [adresa] ve směru jízdy od obce [adresa] směrem na obec [adresa]. Dle vyrozumění o šetření dopravní nehody vydaném Policií ČR dne [datum], č. j. [Anonymizováno], se řidič před výše uvedenou jízdou nedostatečně přesvědčil, že má správně zapojený návěs za nákladním vozidlem, jednání bylo za souhlasu žalovaného kvalifikováno jako přestupek a viníkem nehody byl označen žalovaný. Žalobce bezprostředně po nehodě nechal provést prohlídku poškozeného tahače a návěsu v odborném servisu, kde nebyla shledána žádná technická závada. Škodu způsobenou na návěsu žalobce nechal opravit v odborném servisu, kdy celková cena opravy byla vyčíslena fakturou č. [hodnota] ze dne [datum] na částku [částka]. Žalobce danou škodu uplatnil na své smluvní pojišťovně, která však plnění odmítla s tím, že k nehodě došlo dle šetření policie zaviněním řidiče. Žalobci tak nezbylo než škodu uplatnit po žalovaném a vyzval jej výzvou ze dne [datum] k úhradě dané částky do [datum]. Žalovaný však danou částku odmítl uhradit s odůvodněním, že se nedopustil žádného protiprávního jednání, neboť točna, jejíž vinou došlo k nehodě, byla ve špatném a neudržovaném technickém stavu. Žalobce se proto se svým nárokem obrátil na soud.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že žalobce s ním škodu nijak neprojednal a neoznámil mu ji tak, jak mu ukládá ust. § 263 odst. 1 zákoníku práce. Dále uvedl, že již několik hodin po nehodě bylo zjištěno, že žalovaný se žádného protiprávního jednání nedopustil, neboť tzv. točna, jejíž vinou došlo k dané nehodě, byla ve špatném a neudržovaném technickém stavu. V době nehody však o této skutečnosti neměl povědomí a měl nesprávně za to, že nehodu způsobil. Povinnost udržovat návěs i tahač v dobrém technickém stavu je však na straně žalobce jakožto vlastníka tahače, a proto škoda byla zřejmě způsobena v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalobce. Žalovaný rovněž namítal, že nelze jednoznačně určit, zda škoda vyčíslená shora uvedenou fakturou skutečně souvisí s nehodou ze dne [datum].

3. Mezi účastníky byla v průběhu řízení označena jako nesporná tato skutková tvrzení, jež soud vzal podle ust. § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) za svá a s ohledem na zásadu hospodárnosti k nim nevedl dokazování:

4. Žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] pracovní smlouvu, na základě které žalovaný vykonával pro žalobce práci řidiče nákladní dopravy. [adresa] výkonu práce bylo sjednáno sídlo žalobce na adrese [adresa]. Dnem nástupu byl den [datum] a tímto dnem vnikl pracovní poměr žalovaného u žalobce. Pracovní poměr byl následně ukončen ke dni [datum] na základě dohody o ukončení pracovního poměru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum]. Dne [datum] žalovaný v rámci své pracovní náplně řídil jízdní soupravu ve vlastnictví žalobce složenou z nákladního vozidla tov. zn. [Anonymizováno], reg. zn. RZ: [SPZ] a návěsu tov. zn. [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ] a při této jízdě došlo k dopravní nehodě na silnici II. třídy č. [hodnota], km 11,984 v ulici [Anonymizováno] [jméno FO] v obci [adresa] ve směru jízdy od obce [adresa] směrem na obec [adresa], když se od předmětného nákladního vozidla odpojil návěs. Škodu na návěsu způsobenou danou nehodou nechal žalobce opravit odborným servisem. Výše opravy byla vyčíslena fakturou č. [hodnota] ze dne [datum] na částku [částka], kterou žalobce uhradil.

5. Spor je mezi účastníky o příčině vzniku škody na daném návěsu.

6. Ke zjištění skutkového stavu věci pak soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

7. Ze stazků k vozidlu tov. zn. [Anonymizováno], reg. zn. RZ: [SPZ] a návěsu tov. zn. [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ] (č.l. 22-25 spisu) ve spojení s vyjádřením žalovaného ze dne [datum] (č.l. 51 p.v.), žalobce a výpovědí svědka [jméno FO] má soud za prokázané, že v období ode dne [datum] do dne [datum] vozidlo užíval výlučně žalovaný a že dne [datum] uskutečnil jízdu daným vozidlem z [adresa]. Ještě téhož dne s vozidlem včetně návěsu dojel na opravu do Tábora.

8. Z vyrozumění o šetření dopravní nehody Policie ČR ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] má soud za prokázané, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě vozidla tov. zn. [Anonymizováno], reg. zn. RZ: [SPZ] a návěsu tov. zn. [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], kdy došlo k odpojení návěsu od vozidla. Šetření nehody bylo ukončeno blokovým řízením na místě s tím, že k nehodě došlo z důvodu nedostatečně provedené kontroly připojení návěsu za nákladní vozidlo před jízdou. Řidič daného vozidla souhlasil s daným přestupkem.

9. Z oznámení o ukončení šetření škodní události č. [Anonymizováno] ze dne [datum] má soud za prokázané, že pojišťovna žalobce odmítla žalobci vyplatit pojistné plnění s odůvodněním, že ke škodě na návěsu došlo dle šetření policie z důvodu nesprávné obsluhy, kdy tato situace je vyloučena z havarijního pojištění.

10. Z oznámení o vzniku škody a povinnosti k její náhradě a předžalobní upomínky ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce písemně informoval žalovaného o vzniku škody a její výši a vyzval jej k úhradě do [datum], když na tento dopis reagoval žalovaný dopisem ze dne [datum].

11. Z faktury č. [hodnota] ze dne [datum] (č.l. 60 spisu) ve spojení s výpovědí svědka [jméno FO] ze dne [datum] má soud za prokázané, že dne [datum] bylo v servisu společnosti [právnická osoba] na adrese [adresa] provedeno rozebrání a vyčištění točnice vozidla tov. zn. [Anonymizováno], reg. zn. RZ: [SPZ]. Žádná technická závada či poškození na vozidle, resp. točnici nebyla shledána, a proto nebyla prováděná žádná oprava.

12. Z dokladů o servisu vozidla tov. zn. [Anonymizováno], reg. zn. RZ: [SPZ] a návěsu tov. zn. [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ] (č.l. 73-99 spisu) má soud za prokázané, že dané vozidlo s návěsem bylo pravidelně servisováno a že poslední technickou kontrolou prošel tahač dne [datum] a návěs dne [datum].

13. Z karty vozidla tov. zn. [Anonymizováno], reg. zn. RZ: [SPZ] (č.l. 104 spisu) má pak soud za prokázané, že dne [datum] bylo vozidlo poprvé v provozu ve 4:48:50 do 5:03:33 a následně v 5:03:33 vyjelo na cestu. Předmětné vozidlo toho dne ujelo celkem [hodnota] km na cestě z [adresa] do Rakouska a od 12:30 se nacházelo zpět v [adresa], kde bylo několikrát uvedeno do provozu. Naposledy zde bylo v provozu v čase 18:27:35, přičemž neujelo žádnou větší vzdálenost, neboť zápisy vozidla vykazují najetých 0,0 km, což dle vyjádření žalovaného (č.l. 212 spisu) znamená, že vozidlo bylo nastartováno a ujelo méně než 100 m nebo se pohybovalo méně než půl minuty. Z těchto záznamů lze tedy potvrdit tvrzení svědka [jméno FO], žalobce i žalovaného o manipulaci s vozidlem za účelem nakládky na další den. Z této karty má dále soud za prokázané, že dne [datum] bylo vozidlo nastartováno v čase 4:20:22, kdy následně ujelo 400 m (bez předchozího záznamu o pohybu vozidla) a v čase 4:33:17 zastavilo na ulici Třída [jméno FO] 236, Hrad, [adresa] (na místě nehody). [právnická osoba] 6:45:08 se pak vozidlo začalo vracet zpět, což svědčí o pohybu soupravy zpět do areálu. Následně v 10:07:29 vyjelo do Tábora na adresu [adresa], tzn. adresu servisu, a ještě téhož dne se vrátilo, což potvrzuje výpověď žalovaného. Ode dne [datum] bylo vozidlo dále plně v provozu, kdy každé nově započaté jízdě předchází záznam o provozu s najetými 0,0-0,3 km.

14. Z výpovědi svědka [jméno FO] ze dne [datum] ve spojení s výpisem docházky zaměstnance (č.l. 137) má soud za prokázané, že svědek přišel dne [datum] do práce ve 4:24 hodin, tzn. v tento čas elektronicky zaznamenal na pracovišti svůj příchod, následně se šel dle své výpovědi na šatnu převléknout (nikoli tedy v obráceném pořadí, jak namítal v závěrečné řeči žalovaný), poté šel zpět do svého vozidla, kterým přejel k centrálnímu skladu. Zde přesedl do připraveného naloženého nákladního vozidla, kterým přejel ke skladu, kde se zboží vykládá. Z jeho výpovědi má tedy soud za prokázané, že svědek nemohl vidět žalovaného, jak kontroluje řádné připojení návěsu k tahači v momentu, kdy jel nákladním vozidlem od centrálního skladu ke skladu vykládky, když žalovaný svůj vůz nastartoval již ve 4:20 hodin a na povinnou prohlídku vozidla měl před vyjetím maximálně 5 minut, jak ostatně následně potvrdil žalovaný i svědek [jméno FO]. K nehodě pak došlo v čase 4:33 hodin, což odpovídá i výpovědím ostatních svědků a záznamu o šetření policie. Svědek [jméno FO] však přišel do práce ve 4:24 hodin a i s jistou časovou odchylkou nelze předpokládat, že by se stihl převléknout, přejet svým vozidlem k centrálnímu skladu, přesednout do jiného vozidla a pak vidět žalovaného, jak kontroluje připojení. To navíc vše za tmy a z velké vzdálenosti, jak lze dovodit z mapy areálu (č.l. 188 spisu). Skutečnost, že se v areálu v daný okamžik nepohybovalo žádné jiné vozidlo ostatně potvrdil rovněž svědek [jméno FO], který shodně s žalovaným uvedl, že jejich vozidla stála vedle sebe a nikoli za sebou, jak uváděl svědek [jméno FO]. Proto má soud jeho výpověď ve světle ostatních důkazů za nevěrohodnou, a proto z ní nelze prokázat, zda žalovaný kontroloval řádné připojení návěsu.

15. Z výpovědi svědka [jméno FO] má soud za prokázané, že dne [datum] vyjížděl z areálu žalobce ve stejnou dobu jako žalovaný a byl na místě, když se stala předmětná nehoda. Vozidlo žalovaného bylo před jízdou zaparkováno vedle vozidla svědka. V době, kdy svědek přišel k vozidlu, byl žalovaný již na místě a kurtoval náklad. Svědek mu proto rozsvítil u svého vozidla boční světla, neboť byla tma. Dále má soud za prokázané, že bezprostředně po nehodě se na místo nehody dostavil žalobce a svědek z místa nehody následně odjel. Výpovědí svědka však nebylo prokázáno, zda žalovaný kontroloval řádné připojení návěsu k tahači, neboť se svědek věnoval kontrole svého vozu, a ani zda došlo k jisté dohodě mezi žalobcem a žalovaným na místě nehody.

16. Z výpovědi svědka [jméno FO] ve spojení s výpovědí žalovaného má soud za prokázané, že svědek byl dřívějším kolegou žalovaného a v době své výpovědi byl žalovaný opět zaměstnán u stejné společnosti jako svědek. Dále má soud za prokázané, že svědek vystavil žalovanému na jeho žádost vyjádření ze dne [datum] (č.l. 14 spisu), že dne [datum] bylo provedeno rozebrání a vyčištění točnice, kdy byla odstraněna zaschlá vazelína smíchaná s prachem. Uvedl v něm, že v důsledku toho mohlo dojít k nedostatečnému zajištění závory a že po jejím vyčištění se žádný problém již nevyskytl. Z jeho výpovědi před soudem ve spojení s fakturou za čištění točnice má pak soud za prokázané, že na točnici nebyla nalezena žádná technická závada a že nebyla tudíž prováděná žádná její oprava, nýbrž pouze čištění. Dále svědek spontánně potvrdil, že připojení návěsu zkoušeli až po vyčištění točnice, nikoli rovněž před tím. Její zkoušení před vyčištěním vyloučil. Sám žalovaný pak nebyl schopen jednoznačně určit, kdo přesně měl být u dané zkoušky před čištěním přítomen. Z výpovědi svědka má soud rovněž za prokázané, že svědek [jméno FO] vystavil předmětný doklad se značným odstupem od nehody a na základě výslovné žádosti žalovaného, který měl v té době tušení, že „to nedopadne úplně jednoduše“ (č.l. 163 p.v. spisu), a který byl a je jeho dlouholetým pracovním kolegou. Sám před soudem pak své vyjádření zpochybnil a uvedl, že obsah daného vyjádření je jen jeho subjektivním názorem, neboť není znalcem v oboru a považuje jeho vystavení za své profesní pochybení.

17. Z výpovědi svědka [Anonymizováno] ve spojení s výpovědí žalovaného má soud za prokázané, že každý řidič byl povinen mazat točnici vozidla vazelínou, což žalovaný dle své výpovědi učinil dne [datum]. Svědek shodně se svědkem [jméno FO] vypověděl, že běžné promazání točnice má zpravidla na starost řidič daného vozidla, což ostatně potvrdila i výpověď žalobce a žalovaného. Z výpovědi žalovaného má pak soud za prokázané, že řidič je schopen točnici pouze promazat a případně identifikovat, pokud se mu stav točnice nezdá úplně v pořádku, např. tam něco vrže, je špatná guma apod., s čímž je potřeba se obrátit na servis. Z výpovědi žalobce a žalovaného ve spojení se stazky vozidla a karty vozidla má pak soud za prokázané, že do dne nehody bylo vozidlo s návěsem v každodenním provozu, když žalovaný sám jako jeho výlučný uživatel žádný problém s připojováním do té doby nezaznamenal a ani žalobci nehlásil.

18. Z nahrávky ze dne [datum] pořízené žalovaným při předávání vozidla má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným došlo ke sporu ohledně uplatnění nároku vzniklé škody na pojišťovnu. Tím je rovněž mimo jiné prokázána skutečnost, že žalobce již toho dne upozorňoval žalovaného na možný nárok na náhradu škody. Žalovaný na nahrávce sděluje žalobci, že mu pojistné plnění jeho pojišťovnou nebude proplaceno, neboť před jízdou nic neporušil. Z vyjádření ze dne [datum] (č.l. 33 spisu) se však podává, že teprve na základě předžalobní výzvy požaduje žalovaný po žalobci podklady pro svou pojišťovnu, na kterou by případně pojistnou událost nahlásil. Rovněž se z tohoto vyjádření podává, že žalovaný nijak nenamítal, že točnice nebyla v dobře udržovaném technickém stavu a že škodu nezpůsobil vlastním zaviněním, ačkoli již měl mít k dispozici ono vyjádření svědka [jméno FO]. Naopak z oznámení o ukončení šetření škodní události č. [Anonymizováno] ze dne [datum] má soud za prokázané, že to byl žalobce, kdo se pokusil uplatnit daný nárok u své pojišťovny, který byl však odmítnut. Z nahrávky a ani z jiných důkazů pak není prokázáno, že by mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena jakákoli dohoda o tom, že žalovaný vezme nehodu na sebe a že škoda bude uhrazena z pojistky žalobce. Lze jen usuzovat, že účastníci v době nehody nemohli ani objektivně předpokládat, že případné pojistné plnění bude ze strany pojišťovny odmítnuto. Z nahrávky rovněž není prokázáno, že by žalovaný provedl vizuální kontrolu připojení, když v nahrávce hovoří o tom, že slyšel cvaknutí (č.l. 225 spisu). Svědek [jméno FO] a svědek [jméno FO] však shodně vypověděli, že cvaknutí nemusí nutně signalizovat správné zajištění bezpečnostní páky.

19. Z výpovědi svědka [jméno FO], svědka [jméno FO], svědka [jméno FO] a svědka [jméno FO] ve spojení s výpovědí žalobce i žalovaného má pak soud za prokázané, že každý řidič se musí před každou jednotlivou jízdou přesvědčit o tom, zda je návěs řádně připojen k vozidlu, tzn. ověřit, zda je páka v zajištěné poloze tzv. zub za zub, což lze poznat mimo jiné i vizuální kontrolou. Tuto kontrolu je nutné provést před každou jízdou, neboť nelze spoléhat na řádné zapojení soupravy z předchozího dne. Svědci shodně uvedli, že řidiči ne vždy takovou důkladnou kontrolu provedou, neboť spoléhají na své zkušenosti. Svědek [jméno FO] před soudem uvedl, že i jemu se v minulosti stalo, že se mu to odpojilo v situaci, kdy řádně nezkontroloval dotažení páky. Svědci shodně vypovídali, že páka musí být zcela zapadlá a čep zajištěný a toto je třeba ověřit nejen zacvaknutím návěsu, ale rovněž vizuální kontrolou. Svědci shodně potvrdili, že pokud je páka správně zajištěná, nelze táhlo vyškubnout. Svědek [jméno FO] rovněž potvrdil, že zkušený řidič pozná, když je potřeba připojení seřídit, neboť je tam jistá vůle (č.l. 127 spisu). Pokud by tedy vlivem nánosu vazelíny a špíny došlo k nedostatečnému zajištění závory, lze z výpovědí svědků dovodit, že by tato skutečnost byla při důsledné kontrole viditelná.

20. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] má soud za prokázané, že tento byl dne [datum] přivolán k dopravní nehodě v [adresa], kde došlo k rozpojení tahače a návěsu. Svědek potvrdil, že žalovaný se bezprostředně po nehodě vyjádřil tak, že zřejmě dostatečně nezkontroloval připojení návěsu. Ačkoli byl svědkem při sepisu protokolu poučen, že pro případ technické závady na vozidle věc nelze řešit blokovým řízením, tento nijak technickou závadu na vozidle, kterou by nemohl ovlivnit, nenamítal a s řešením přestupku blokovým řízením souhlasil. Z výpovědi svědka nebylo naopak prokázáno, že by na místě nehody při jejím šetření policií a sepisu protokolu byly přítomny jiné osoby a že by zde došlo k nějaké rozepři či dohodě mezi žalobcem a žalovaným ohledně způsobu řešení dané situace. Z výpovědi svědka [jméno FO] ve spojení s výpovědí svědka [jméno FO] má pak soud za prokázané, že pokud by žalovaný na místě nehody ihned namítal, že si je jist, že připojení řádně zkontroloval a že muselo dojít k nějaké technické závadě, bylo by šetření postoupeno do správního řízení, ustanoven znalec a předmětná točna by tak nemohla být do té doby ani vyčištěna, resp. vozidlo by muselo být do skončení vyšetřování vyřazeno z provozu. Sám žalovaný ve svém vyjádření ze dne [datum] (č.l. 12 spisu) pak uvedl, že „měl nesprávně za to, že nehodu způsobil“, což jen potvrzuje fakt, že si bezprostředně po nehodě sám nebyl jist tím, zda provedl řádnou kontrolu připojení návěsu, ačkoli se nehoda odehrála jen pár minut po jejím provedení.

21. Ze smlouvy o servisu vozidla č. [hodnota] ze dne [datum] (č.l. 194 spisu) ve spojení s historií oprav vozidla reg. zn. [SPZ] má pak soud za prokázané, že předmětné vozidlo bylo pravidelně servisováno jeho výrobcem a točnice podléhala předepsanému mazacímu plánu. Naposledy před nehodou pak byla točnice servisována dle mazacího plánu dne [datum] při najetých 342 017 km, následně byla učiněna servisní kontrola vozidla ještě dne [datum] při najetých 380 826 km a další dne [datum] při najetých 382 411 km, tj. při 40 394 najetých km od posledního servisování točnice. Z těchto doložených záznamů má soud za prokázané, že při těchto servisních prohlídkách nebyla shledána žádná závada na točnici a ani žádná nebyla hlášena, ačkoli jiné podezření na technickou závadu typu „něco skřípe“, „neplní turbo-něco bouchlo“ či „řízení jde ztuha“ (č.l. 198-199 spisu) bylo ze strany žalobce servisu hlášeno. Další servisní prohlídka proběhla dne [datum] při najetých 430 000 km, kde rovněž nebyla shledána žádná závada na točnici.

22. Z výpovědi [jméno FO] ve spojení s doklady o servisu vozidla tov. zn. Volvo má soud za prokázané, že je potřeba, aby vozidlo podléhalo pravidelnému servisu, aby byla zajištěna řádná funkčnost točnice. Rovněž je potřeba, aby řidič pravidelně promazával točnici a nedocházelo k jejímu rychlejšímu opotřebení. Z jeho výpovědi má pak soud za prokázané, že je fyzikálně nemožné, aby se řádně zajištěná páka samovolně vypojila v případě, že byla řádně zatažena, a to i v případě jejího přemazání vazelínou či znečištění, aniž by došlo k viditelnému poškození točnice.

23. Z výpovědí žalobce (č.l. 162 spisu), svědka [jméno FO] a svědka [jméno FO] má pak soud za prokázané, že na fotografiích z místa nehody je vidět, že bezpečnostní páka je zajetá, ale bezpečnostní čep neboli západka vyjetý nebyl. Svědek [jméno FO] navíc uvedl, že táhlo zkoušel a zdálo se plně funkční, což vyvrací fakt z vyjádření svědka [jméno FO] o tom, že v důsledku velkého množství zaschlé vazelíny by mohlo dojít k nedostatečnému zajištění závory. Naopak z jeho výpovědi nelze jednoznačně dovodit, v jaké poloze bylo táhlo bezprostředně po nehodě, neboť si svědek tímto nebyl jist, když dle něho bylo v poloze zatažené i vytažené.

24. Pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení soud další dokazování neprováděl, neboť z nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování měl za dostatečně zjištěný skutkový stav věci tak, aby věc bylo možno posoudit a rozhodnout. Neprovedl proto důkaz znaleckým posudkem, když dle vyjádření znalce [tituly před jménem] [jméno FO] by znalecký posudek nevedl k jednoznačnému závěru o příčině dané nehody, když točnice již není ve stavu, v jakém byla při nehodě. Soud rovněž neprováděl místní šetření k ověření vzdálenosti vozidla svědka [jméno FO] a vozidla žalovaného, neboť ze snímku areálu v kontextu výpovědí ostatních svědků nepovažoval jeho výpověď za věrohodnou.

25. Po poučení účastníků ve smyslu ust. § 119a odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) byly soudu předloženy ještě důkazní návrhy ze strany žalovaného ohledně přesného typu točnice, která je na daném vozidle, neboť v řízení vyšlo najevo, že svědek [jméno FO] před soudem prezentoval zcela jiný typ točnice, než je ve skutečnosti na vozidle. Soud tento návrh při jednání zamítl, neboť po celou dobu vedení řízení nebyl typ točnice a princip jejího zapojování žalovaným nijak zpochybněn a ani nebyl nikým konkretizován. Rovněž byl princip zapojení a fungování točnice (nekonkrétního typu) shodně popsán všemi svědky a stejně tak žalovaným. Byl to navíc sám žalovaný, kdo soudu jako první doložil technický obrázek točnice (č.l. 154), která vizuálně odpovídá točnici prezentované svědkem, a následně po poučení o koncentraci řízení doložil obrázek točnice zcela odlišný (č.l. 232 p.v.).

26. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co účastníci uvedli, učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

27. Žalovaný jako řidič nákladního vozidla tov. zn. [Anonymizováno], reg. zn. RZ: [SPZ] a návěsu tov. zn. Mega, reg. zn. [SPZ], při plnění své pracovní náplně pro žalobce jako zaměstnavatele dne [datum] způsobil dopravní nehodu na silnici II. třídy č. [hodnota], km 11,984 v ulici Třída [jméno FO] v obci [adresa] ve směru jízdy od obce [adresa] směrem na obec [adresa], když se mu od předmětného nákladního vozidla odpojil návěs. Žalovaný bezprostředně po nehodě prohlásil, že před uskutečněním dané jízdy nedostatečně provedl kontrolu spojení vozidel. V důsledku této nehody byla způsobena škoda na návěsu tov. zn. Mega, reg. zn. [SPZ] v celkové výši [částka], kterou uhradil žalobce. Předmětná jízdní souprava nevykazovala ke dni předcházejícímu škodní události žádnou technickou závadu, souprava byla pravidelně servisovaná a byla rovněž technicky způsobilá k provozu na pozemních komunikacích. Ani žalovaný jako výlučný řidič dané soupravy na žádnou závadu žalobce neupozorňoval, ačkoli s ní jezdil prakticky každý den a tedy i každý takový den byl povinen před každou jízdou provádět kontrolu řádného spojení vozidel. Žalobce se proto s ohledem na výsledek vyšetřování dané nehody a po odmítnutí pojistného plnění jeho pojišťovnou obrátil na žalovaného s nárokem na náhradu vzniklé škody, kterou však žalovaný žalobci dosud neuhradil, neboť dle svého přesvědčení žádnou svou povinnost neporušil, když točnice na návěsu byla v zanedbaném technickém stavu.

28. Právně byla věc posouzena dle ust. § 205 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), dle kterého je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Dle ust. § 250 odst. 3 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a § 255. Dle ust. § 263 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen se zaměstnancem projednat a písemně mu oznámit výši požadované náhrady škody zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit. Dle ust. § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, je při účasti na provozu na pozemních komunikacích každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Dle ust. § 43a odst. 2 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, řidič nesmí užít jízdní soupravu, pokud spojení vozidel ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Dle ust. § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu. Soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

29. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je plně důvodný. Žaloba stojí na negativním tvrzení, že žalovaný před jízdou, při níž došlo k předmětné nehodě, řádně nezkontroloval spojení jízdní soupravy. Sám žalovaný toto po nehodě přiznal Policii ČR s tím, že se mu to nikdy nestalo. Vzhledem k tomu, že toto doznání učinil v rámci blokového řízení, bylo na žalobci jako zaměstnavateli, aby v souladu s ust. § 250 odst. 3 zákoníku práce prokázal zavinění žalovaného jako zaměstnance. Zavinění zaměstnance přitom vyjadřuje (vnitřní) psychický vztah zaměstnance ke svému jednání (konání nebo opomenutí), jímž porušil své pracovní povinnosti a ke škodě jako následku takového protiprávního jednání. Zavinění ve formě vědomé nedbalosti je pak dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí. Způsobilým předmětem dokazování však mohou být pouze skutečnosti z vnějšího světa. Má-li tedy být prokázáno zavinění zaměstnance ve smyslu § 250 odst. 3 zákoníku práce, může se tak stát jen nepřímo, a to prokázáním takových skutečností, jejichž prostřednictvím se psychický (vnitřní) vztah zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání projevuje navenek, tedy prokázáním takových skutečností, z nichž lze dovodit, že zaměstnanec věděl, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu, popřípadě zda o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl a spoléhal na to, že následek nezpůsobí. Soud zde pak v souladu s ustálenou judikaturou (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1144/2014 a usn. ÚS sp. zn. II. ÚS 3312/16) dospěl rovněž k závěru, že se v daném případě jedná o takovou negativní skutečnost, kdy je třeba modifikovat rozložení důkazního břemene, neboť strana zatížená důkazním břemenem objektivně nemá a nemůže ani mít informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, zde tedy k prokázání negativní skutečnosti, že žalovaný připojení jízdní soupravy před započetím jízdy nezkontroloval. Žalovaný byl proto soudem poučen, že je povinen doplnit rozhodné skutečnosti a důkazy k tomu, jak provedl kontrolu připojení, resp. zajištění přípojného vozidla. S ohledem na obranu žalovaného, že točnice na nákladním vozidle byla ve špatném a zanedbaném technickém stavu a tím došlo k rozpojení soupravy, byl rovněž poučen žalobce, aby toto tvrzení vyvrátil a prokázal zavinění zaměstnance.

30. Žalobce tak v průběhu řízení prokázal, že předmětná jízdní souprava byla dne 22. 2. 2022 technicky způsobilá k provozu na pozemních komunikacích. Rovněž prokázal, že nákladní vozidlo tov. zn. [Anonymizováno], reg. zn. RZ: [SPZ], na kterém je umístěna točnice k připojení návěsu, bylo pravidelně servisováno a že točnice podléhala stanovenému mazacímu plánu a pravidelným servisním kontrolám dle pokynů výrobce. V řízení dále prokázal, že točnice nevykazovala před nehodou a ani po nehodě žádnou technickou závadu a ani žádné známky mechanického poškození. Z výpovědí svědků bylo rovněž prokázáno, že řidič nákladního vozidla je povinen a rovněž schopen rozpoznat a vyzkoušet řádné připojení tahače a návěsu. Tuto povinnost musí plnit před každou jednotlivou jízdou, neboť nelze spoléhat na řádné zapojení soupravy z předchozí jízdy. Dále bylo prokázáno, že žalovaný do dne nehody žalobce nijak neupozornil na to, že by si všimnul jakéhokoli problému s připojováním soupravy, ačkoli s ní jezdil prakticky denně. Stejně tak bylo prokázáno, že ke spojení soupravy došlo znovu bezprostředně po nehodě, se soupravou byla uskutečněna ihned jízda a žádný problém zde zaznamenán nebyl. Jediný problém s připojením se měl objevit u zkoušky v servisu, jejíž provedení se však žalovanému nepodařilo prokázat. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobce informoval písemně žalovaného o požadavku na náhradu škody a rovněž ji s ním projednal, když lhůta jednoho měsíce od zjištění škody a odpovědnosti zaměstnance je lhůtou pořádkového charakteru a nikoli lhůtou prekluzivní. Z provedeného dokazování pak nelze se shora uvedených důvodů učinit závěr o tom, že k dopravní nehodě došlo zaviněním žalobce, tedy technickou závadou na vozidle. V řízení dále z žádných důkazů nebylo prokázáno, že žalovaný se před uskutečněním jízdy dne [datum] dostatečně přesvědčil, že tahač a návěs jsou řádně spojeni, když sám žalovaný si bezprostředně po nehodě nebyl jist, zda danou kontrolu provedl řádně. Ve světle všech provedených důkazů pak proto nelze než uzavřít, že k dopravní nehodě došlo v důsledku porušení pracovních povinností žalovaného, které mu byly stanoveny právními předpisy, neboť před jízdou dostatečně nezkontroloval řádné zapojení jízdní soupravy. Následkem nedostatečně provedené kontroly zapojení pak byl vznik škody na návěsu ve vlastnictví žalobce.

31. Vzhledem k tomu, že se žalobci podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, vyhověl soud tímto rozsudkem s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobě, a to včetně nároku na zaplacení úroků z prodlení, které žalobce požaduje řádně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 92 259,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 677 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 2 780 Kč za každý z osmnácti úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. předžalobní upomínka, 3. návrh ve věci samé, 4. vyjádření ze dne 14. 12. 2022, 5. účast na jednání ze dne 10. 5. 2023, 6. další porada s klientem ze dne 20. 6. 2023, 7. další porada s klientem ze dne 14. 7. 2023, 8. vyjádření ze dne 17. 7. 2023, 9. účast na jednání ze dne 19. 7. 2023 (2 úkony), 10. další porada s klientem ze dne 22. 11. 2023, 11. účast na jednání ze dne 23. 11. 2023 (2 úkony), 12. další porada s klientem ze dne 26. 3. 2024, 13. vyjádření ze dne 28. 3. 2024, 14. účast na jednání ze dne 15. 5. 2024 (2 úkony), 15. účast na jednání ze dne 24. 5. 2024), tj. celkem 50 040 Kč, dále paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto osmnácti úkonů právní služby, tj. celkem 5 400 Kč, a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 55 440 Kč částkou 11 642,40 Kč. Dále soud v souladu s ust. § 13 odst. 1 a.t. přiznal žalobci náhradu hotových výdajů za znalecký posudek o stavu nákladního vozidla a přípojného vozidla před dopravní nehodou a po dopravní nehodě vyhotovený [tituly před jménem] [Anonymizováno] dne 17. 7. 2023 na základě výzvy soudu ze dne 10. 5. 2023 v částce 23 500 Kč, když žalovaný v té době zpochybňoval příčinou souvislost vyčíslené škody s danou nehodou. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

33. Odměnu a náhradu výdajů za podání ze dne 20. 1. 2023, podání ze dne 14. 7. 2023 a podání ze dne 8. 12. 2023 soud žalobci nepřiznal, neboť vyjádřením ze dne 20. 1. 2023 byly soudu dokládány listiny, které nebyly přiloženy k žalobě, vyjádření ze dne 14. 7. 2023 mohlo být spojeno s vyjádřením ze dne 17. 7. 2023 a vyjádřením ze dne 8. 12. 2023 byly soudu zaslány otázky pro případného znalce, a proto uvedené úkony nelze považovat za úkony právní služby dle ust. § 11 a.t.

34. Výrokem III. tohoto rozsudku byla podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. stanovena povinnost nahradit náklady státu žalovanému, neboť tomu vznikla i povinnost k náhradě nákladů druhému účastníku. V době písemného vyhotovení rozsudku byla již výše nákladů státu známa, proto soud stanovil výši náhrady a lhůtu k jejímu plnění v písemném vyhotovení rozhodnutí. Náhrada nákladů státu představuje svědečné přiznané svědku [jméno FO] v souvislosti s jeho svědeckou výpovědí dne 19. 7. 2023 za ušlý výdělek ve výši 1 035 Kč, a dále za svědečné přiznané svědku [jméno FO] v souvislosti s jeho svědeckou výpovědí dne 15. 5. 2024 za ušlý výdělek ve výši 3 956 Kč.