13 C 166/2019

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Tůmovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] žaloba podle části V. o. s. ř. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalovaná domáhá nahrazení výroku II. a III. nálezu Finančního arbitra č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 25. 5. 2019, potvrzený rozhodnutím o námitkách, č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 17. 7. 2019 tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 91 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 91 200 Kč ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. V předmětné věci podal každý z účastníků žalobu, přičemž žaloba žalované ze dne [datum] byla původně projednávána pod sp. zn. 21 C 126/2019. Následně byla žaloba žalované spojena v souladu s § 250b odst. 1 o.s.ř. s žalobou podanou žalobkyní dne 1.8.2019 pod sp. zn. 13 C 166/2019.

2. Řízení ohledně žaloby žalobkyně bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 4.6.2021, č.j. 13 C 166/2019-65 zastaveno, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek za podanou žalobu ve stanovené lhůtě. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Nadále je tak řízení vedeno pouze ohledně žaloby podané žalovanou původně pod sp. zn. 21 C 126/2019.

3. Žalovaná se touto žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by soud nahradil nález finančního arbitra ze dne 25. 5. 2019, č. j. FA/SR/ZP [číslo] potvrzený rozhodnutím o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 17. 7. 2019, a to výroku II. a III. tak, že žalobkyně, [právnická osoba], je povinna žalobci, [jméno] [příjmení], zaplatit částku ve výši 91 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 91 200 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že byla výše uvedenými rozhodnutími finančního arbitra dotčena na svých právech. Žalovaná se návrhem k finančnímu arbitrovi ze dne [datum] domáhala určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] a dále vydání bezdůvodného obohacení ve výši 91 200 Kč s úrokem z prodlení, neboť pojistná smlouva je neplatná. Finanční arbitr však z důvodu akceptace námitky promlčení ze strany žalobkyně přiznal žalované pouze část nároku ve výši 36 480 Kč. Žalovaná má za to, že finanční arbitr dospěl k napadenému výroku nezákonným postupem, neboť se odmítl zabývat skutkovým tvrzením žalobce a dále nedostatečným zjištěním skutkových okolností, nesprávným právním posouzením skutkového stavu, který svědčí o úmyslu žalobkyně bezdůvodně se obohatit a o nemravnosti námitky promlčení vznesené žalobkyní. Žalovaná má tedy za to, že finanční arbitr postupoval nesprávně, pokud v rozhodnutí o námitkách zamítl námitky žalované, jakož i žalobkyně, k závěru o neplatnosti pojistné smlouvy dospěl bez zjištění skutkového stavu, a nesprávně posoudil otázku promlčení práva žalované na vydání bezdůvodného obohacení. Rozhodnutí o námitkách bylo žalované doručeno dne [datum]. Žalovaná spatřovala neplatnost pojistné smlouvy na základě jiných důvodů než finanční arbitr, který se jí vznesenými důvody neplatnosti smlouvy vůbec nezabýval. Žalovaná má za to, že neplatnost smlouvy byla zejména ve skutečnosti, že nebyla sjednána nákladová a poplatková struktura pojištění a rizikového pojistného v pojistné smlouvě, což způsobilo neurčitost ujednání ohledně rozsahu pojistného plnění v případě pojistné události ve smyslu § 2 zákona o pojistné smlouvě při sjednání rozsahu pojistného plnění. Žalovaná nebyla před podpisem smlouvy seznámena s pojistně technickými zásadami a přehledem poplatků, pojistná smlouva dále neobsahovala konkrétní výši počátečních a správních nákladů a rizikového pojistného či způsob jejich sjednání. Z důvodů absence rizikové složky jako esenciální složky pojistné smlouvy je pojistná smlouva jako celek absolutně neplatná. Žalovaná má dále za to, že žalobkyně měla již od počátku v úmyslu se na žalované bezdůvodně obohatit. Dále je žalovaná přesvědčena, že žalobkyní vznesená námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy a finanční arbitr k této neměl přihlížet. Na vyjádření žalobkyně žalovaná dále setrvala na svých tvrzeních, k argumentaci žalobkyně usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399 žalovaná uvedla, že argumentace není přiléhavá a zdůraznila, že k námitce promlčení je nutné přistupovat individuálně. Žalovaná namítala, že žalobkyně nemůže důvodně vznést námitku promlčení, neboť se námitkou promlčení nedomáhá právní jistoty nabytých práv a povinností v dobré víře. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010, a dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2014, sp. zn. 28 Cdo 1003/2014. Má za to, že žalobkyně měla v době uzavření pojistné smlouvy zákonnou povinnost zřídit a udržovat funkční a efektivní řídící a kontrolní systém, při jehož řádném fungování by žalobkyně musela zjistit rozpory mezi svým jednáním a právními předpisy. Žalovaná k tomu, že je námitka promlčení ze strany žalobkyně v rozporu s dobrými mravy, odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 23 Co 375/2020. Dále odkázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 15.4.2021, sp. zn. 38 C 80/2019, ve kterém zdejší soud uzavřel, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy.

4. Žalobkyně se k žalobě žalované vyjádřila tak, že tuto považuje za nedůvodnou a odmítá ji v celém rozsahu, nárok žalované neuznává. Žalobkyně vznesla námitku promlčení nároku žalované, neboť pojistná smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne [datum] a žalovaná měla již při uzavřené této smlouvy veškeré relevantní podklady, ze kterých mohla dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy a měla tak možnost dovolat se údajné neplatnosti pojistné smlouvy. Právo žalované na vydání bezdůvodného obohacení tak bylo v tomto případě promlčeno uplynutím subjektivní promlčecí doby v délce dvou let, avšak návrh na zahájení řízení u finančního arbitra byl podán až dne [datum]. Žalobkyně proto setrvala na tom, že je nárok žalobkyně promlčen a z důvodu hospodárnosti pak není nutné se zabývat dalšími námitkami žalované. Dále žalobkyně k námitce nemravnosti vznesené námitky promlčení uvedla, že s touto námitkou žalované nesouhlasí, neboť žalobkyně vznesenou námitkou promlčení v řízení pouze hájí svá práva. Žalobkyně má za to, že pokud se žalovaná po téměř šesti letech po uzavření pojistné smlouvy dovolává neplatnosti této smlouvy, je to právě ona, kdo se v rozporu s dobrými mravy snaží získat majetkový prospěch. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na usn. Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399, ve kterém soud uvedl, že„ uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil (…) Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty.“ Dále Nejvyšší soud upozornil, že„ rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku.“ Žalobkyně nijak nepřispěla k marnému uplynutí promlčecí doby po vzniku nároku, ani žalované nijak nebránila v jeho včasném uplatnění. Dále se žalobkyně podrobně vyjádřila k problematice platnosti pojistné smlouvy tak, že veškerá ujednání pojistné smlouvy, včetně ujednání o počátečních, správních a inkasních nákladech, o rizikovém pojistném a o odkupném jsou dostatečně určitá a nelze je proto považovat za neplatná; neplatnou pak nemůže být shledána ani celá pojistná smlouva. Před uzavřením smlouvy žalovaná převzala plné znění pojistné smlouvy a dokumentace s uzavřením smlouvy související, tedy mj. Všeobecné pojistné podmínky životního pojištění, Doplňkové podmínky životního pojištění a informace o povaze podkladových aktiv vnitřních fondů. Pokud by pojistná smlouva byla v nějaké části neurčitá, jednalo by se tak maximálně o neplatnost relativní, a nikoliv o absolutní neplatnost celé smlouvy. Po uzavření pojistné smlouvy žalovaná dostávala informace o běhu pojistky v zasílaných výročních dopisech. Žalobkyně rovněž poukázala na skutečnost, že žalovaná po dobu více než 5 let od uzavření pojistné smlouvy nijak neprojevila nesouhlas s jejím obsahem. K otázce platnosti smlouvy žalobkyně poukázala na značnou část rozhodnutí vyšších soudů. Rovněž pojistné podmínky smlouvy stanoví jasný a konkrétní mechanismus výpočtu rizikového pojistného a výše počátečních, správních a inkasních nákladů, a proto ani z tohoto důvodu nemůže být shledána neplatnost smlouvy. Stejně tak i výše pojistného plnění byla ve smlouvě přesně určena. Žalobkyně v závěru uvedla, že má za to, že rozsudek Nejvyššího sudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 nelze v předmětné věci aplikovat. Žalobkyně dále uvedla, že má za to, že finanční arbitr měl žalované přiznat vydání bezdůvodného obohacení za pojistné poskytnuté v dvouleté promlčecí lhůtě před podání návrhu k finančnímu arbitrovi. Návrh byl k finančnímu arbitrovi podán až dne [datum], a proto je nárok žalované na vydání bezdůvodného obohaceni ve výši pojistného zaplaceného přede dnem [datum] promlčen. Vzhledem k tomu, že finanční arbitr přiznal žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 36 480 Kč za použití objektivní tříleté promlčecí doby, obdržela žalovaná dokonce vyšší plnění, než na které měla nárok. Žalobkyně dále odkázala na rozsudky zdejšího soudu, ve kterých nebyla námitka promlčení shledána za nemravnou, a dále na rozhodovací praxi senátu 29 Co Městského soudu v Praze. K rozhodnutí zdejšího soudu pod sp. zn. 38 C 80/2019 žalobkyně uvedla, že v této věci již došlo k rozhodnutí odvolacího soudu, který napadený rozsudek změnil a uvedl, že právní názor v této věci je nesprávný a námitka rozporu s dobrými mravy je nedůvodná.

5. K podané žalobě se též vyjádřil Finanční arbitr tak, že v řízení před finančním arbitrem se žalovaná domáhala určení neplatnosti pojistné smlouvy pro rozpor se zákonem a neurčitost pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy se zákonným úrokem z prodlení. Finanční arbitr shrnul, jaká zjištění v řízení učinil, a uvedl, že velmi pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. [příjmení] [příjmení] i Rozhodnutí o námitkách náležitě odůvodnil, proč rozhodl o částečném vyhovění návrhu na zahájení řízení, současně odkázal na relevantní skutková zjištění. Finanční arbitr v řízení dovodil absolutní neurčitost pojistné smlouvy z důvodu neoddělitelnosti neplatných ujednání o počátečních, správních nákladech a o rizikovém pojištění. Po připuštění důvodné námitky promlčení ze strany žalobkyně finanční arbitr rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna žalované vydat plnění z bezdůvodného obohacení ve výši 36 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36 480 Kč od [datum] do zaplacení, ve zbývající části žalobu zamítl.

6. Soud na tomto místě konstatuje, že vlastní dokazování nad rámec důkazů provedených finančním arbitrem – až na dále popsané výjimky – neprováděl, neboť podle ustanovení § 250e odst. 2 o. s. ř. může soud vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Mezi účastníky přitom nebyl o skutkovém stavu věci spor, neshodli se toliko v jeho interpretaci a zejména právním posouzení. Podle věty druhé cit. ust. soud pouze zopakoval důkaz pojistnou smlouvou, doplňkovými a všeobecnými pojistnými podmínkami, výročními dopisy, přehledem zaplaceného pojistného a potvrzením o uzavření pojistné smlouvy a pojistkou.

7. Nálezem ze dne 25.5.2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], finanční arbitr rozhodl tak, že určil, že pojistná smlouva [číslo] je od počátku neplatná, žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované částku ve výši 36 480 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, ve zbývající části žalobu žalované zamítl, a dále žalobkyni uložil povinnost zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 15 000 Kč. V odůvodnění [příjmení] finanční arbitr uvedl, že ze shromážděných podkladů zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu, s počátkem pojištění dne [datum], s pojistnou dobou 18 let, s měsíčním pojistným ve výši 1 520 Kč, se sjednanou garantovanou částkou pro případ smrti ve výši 500 000 Kč. S účinností od [datum] se účastníci dohodli na změně běžného pojistného na částku 18 240 Kč ročně, s účinností od [datum] se účastníci dohodli na snížení pojistné částky pro případ smrti na 30 000 Kč. Žalovaná zaplatila na pojistném celkem částku ve výši 91 200 Kč. Finanční arbitr uvedl, že rozhodnou právní úpravou pro posouzení promlčení práva navrhovatele je občanský zákoník účinný do 31.12.2013. Na žalovanou je třeba nahlížet jako na tzv. průměrného spotřebitele dle zák. [číslo] Sb, občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“) a v souladu s evropskými předpisy. Finanční arbitr nezjistil, že by žalovaná neměla před podpisem pojistné smlouvy k dispozici všechny potřebné dokumenty a nemohla si je řádně prostudovat. Při posouzení platnosti pojistné smlouvy finanční arbitr posuzoval, zda smluvní ujednání doplňkových pojistných podmínek o strhávání nákladů a rizikového pojistného a dále ujednání o podstatných náležitostech pojistné smlouvy, jsou určitá ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., přičemž dospěl k závěru, že ujednání o strhávání počátečních a správních nákladů v čl. 1 bodu 3.1 doplňkových pojistných podmínek je neurčité a podle § 37 odst. 1 obč. zák. neplatné. Ke stejnému závěru finanční arbitr dopěl i ohledně ujednání o rizikovém pojistném a ujednání o odkupném. Z těchto důvodů finanční arbitr uzavřel, že pojistná smlouva je neplatná jako celek. Finanční arbitr se dále zabýval námitkou promlčení vznesenou žalobkyní, přičemž uvedl, že subjektivní promlčecí doba je dvouletá, objektivní promlčecí doba je tříletá. Ze shromážděných podkladů nezjistil dřívější vědomost navrhovatele o vzniku bezdůvodného obohacení než k měsíci prosinci 2017, kdy žalobkyně žalovanou přípisem ze dne [datum] informovala o stavu pojištění. Jelikož od uvedeného data, kdy začala plynout subjektivní promlčecí doba práva a vydání bezdůvodného obohacení, neuplynula do zahájení řízení před finančním arbitrem doba dvou let, použil pro posouzení promlčení nároku navrhovatele na vydání bezdůvodného obohacení objektivní tříletou promlčecí lhůtu. Rozhodné datum pro promlčení nároku je tedy dle arbitra den [datum], tedy tři roky před podáním návrhu na zahájení řízení k finančnímu arbitrovi, pojistné zaplacené před tímto dnem je promlčené. Finanční arbitr odmítl jako nedůvodnou námitku žalované, že námitka promlčení žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, stejně jako námitku, že se žalobkyně na žalované úmyslně bezdůvodně obohatila. Finanční arbitr posoudil námitku promlčení žalobkyně jako důvodnou a zjistil, že ode dne [datum] žalovaná na pojistném uhradila částku 36 480 Kč. Finanční arbitr shledal i podmínky pro přiznání nároku žalované na úrok z prodlení, který přiznal z částky 36 480 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení.

8. Rozhodnutím o námitkách ze dne 17.7.2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo] bylo výše uvedené rozhodnutí finančního arbitra potvrzeno, a námitky obou účastníků byly zamítnuty. Finanční arbitr setrval na svém odůvodnění z [příjmení] a konstatoval, že neshledal, že by v řízení o určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení z této smlouvy rozhodl věcně nesprávně z důvodů namítaných účastníky a setrval na svém právním závěru, že pojistná smlouva je neplatná pro neurčitost ujednání o nákladech a rizikovém pojistném, a že žalobkyně je povinna vydat žalované plnění z bezdůvodného obohacení.

9. Z pojistné smlouvy o životním pojištění DIAMANT Zdravý život ze dne [datum], [číslo] soud zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobkyní pojistnou smlouvu DIAMANT Zdravý život s níže uvedenými podmínkami. Součástí smlouvy je zdravotní dotazník.

10. Z vydání životní pojistky jako písemného potvrzení o uzavření pojistné smlouvy [číslo] soud zjistil datum uzavření pojistné smlouvy dne [datum], počátek pojištění dne [datum], pojistnou dobu 18 let, konec pojištění dne [datum], pojistnou částku pro případ smrti ve výši 500 000 Kč a měsíční pojistné 1 520 Kč.

11. Z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že v příloze tohoto dopisu žalovaná obdržela výše uvedenou Pojistku, a dále jí byly sděleny platební údaje k hrazení pojistného.

12. Doplňkovými pojistnými podmínkami má soud za prokázané následující. Dle bodu 2 odst. 3 se rizikovým pojistným rozumí úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou. Dle bodu 2 odst. 5 se kapitálovou hodnotou rozumí aktuální hodnota pojištění a člení se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotou negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižuje k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšuje o zaplacené pojistné. Kapitálová hodnota se může měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota může snižovat o mimořádné výběry. Dle čl. 1, odst. 1.6 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, dle odst. 1.7 rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Dle bodu 3, odst. 3.1 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Soud provedl dále k důkazu Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění.

13. Z tabulky zaplaceného pojistného žalované vyplývá, že žalovaná zaplatila na pojistném v období od [datum] do [datum] celkem částku 91 200 Kč.

14. Z potvrzení o zaplacení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zaplatila žalované částku 40 923,06 Kč. Z potvrzení o zaplacení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zaplatila sankci 15 000 Kč.

15. Z výročních dopisů ze k pojistné smlouvě [číslo] ze dne [datum], [datum], [datum] a informací k pojistné smlouvě ze dne [datum] a [datum], jejichž součástí jsou informace o stavu pojistné smlouvy, soud zjistil, že žalobkyně žalovanou k výročí uzavření pojistky informovala o pojistné částce pro případ smrti, zaplaceném pojistném, počtu podílových jednotek v dynamickém fondu, kapitálové hodnotě s garantovanou technickou úrokovou mírou.

16. Z dokumentu nazvaného úřední sdělení ČNB z [datum] soud zjistil, že tímto sdělením vydaným v rámci působnosti dohledového orgánu v oblasti pojišťovnictví a částečně i dodržováním vybraných povinností vyplývajících ze zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ČNB upozornila na problematiku ryze formálního výkladu plnění informačních povinností s tím, že„ u pojistných smluv životního pojištění, zvláště pak u těch, kde je nositelem investičního rizika pojistník (tzv. investiční životní pojištění), ČNB i s ohledem na zákaz nekalých obchodních praktik očekává, že pojišťovny a pojišťovací zprostředkovatelé vezmou v úvahu nejen vhodný rozsah, názornost a způsob sdělování informací, ale také individuální situaci zájemců o uzavření pojistné smlouvy, zejména jejich finanční gramotnost (tj. schopnost porozumět, pochopit a vyhodnotit sdělované informace), věk, finanční možnosti, požadavky a potřeby, včetně investičních cyklů!“ Dále upozornila na to, že zájemce o uzavření pojistné smlouvy investičního životního pojištění musí být seznámen se všemi nákladovými parametry pojištění, a to nejen těmi, které jsou spojeny s uzavřením pojistné smlouvy, ale i těmi, které jdou nebo mohou jít k tíži pojistníka během trvání pojistné smlouvy, a dále se strukturou předepsaného pojistného, minimálně v členění na tyto položky: rizikové pojistné (v členění dle jednotlivých rizik), rezervotvorná složka pojistného, veškeré náklady spojené se vznikem a správou pojištění. Za vhodnou strukturu informací považuje ČNB např. přehledné grafické znázornění nebo tabulku, aby bylo zjevné, jaká část z předepsaného pojistného připadá na úhradu nákladů spojených se vznikem a správou konkrétního pojištění a na jednotlivá rizika pojištění nebo připojištění, a dále jaká část tvoří rezervotvornou složku pojistného. Grafické znázornění nebo tabulka obsahuje dále informace o všech částkách snižujících hodnotu podílů nebo cenu podílové jednotky podkladových fondů.

17. Z dokumentu nazvaného interní sdělení [číslo] 2005 soud zjistil, že jím jeden interní zaměstnanec žalobkyně sděloval v roce 2005 dalším interním zaměstnancům žalobkyně, jak postupovat v případě, že klient žádá vyplatit odkupné a jak klientovi vysvětlit, že výplata odkupného je pro něj nevýhodná a vyplatí se mu ve smlouvě pokračovat.

18. Z dokumentu nazvaného Dohledový benchmark [číslo] z [datum] soud zjistil, že ČNB vydala další doporučení ohledně způsobu informování potenciálních zákazníků žalobkyně v oblasti pojištění, přičemž názory obsažené v této informaci vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, který je aplikován v dohledové praxi. Soud a případně i bankovní rada ČNB mohou zaujmout odlišný názor. Postup v souladu s informacemi v tomto materiálu však bude ČNB při výkonu dohledu nad finančním trhem považovat, v mezích okolností posuzování daného konkrétního případu, za postup v souladu s relevantními právními předpisy vztahujícími se k dané oblasti.

19. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nevyvodil žádná zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.

20. Návrh žalované na provedení důkazů předloženými články, výslechem svědků, soud pro nadbytečnost zamítnul, neboť měl na základě provedeného dokazování dostatečně zjištěný skutkový stav pro náležité posouzení nároku uplatněného žalobou.

21. Po provedeném dokazování soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl ke stejnému skutkovému závěru jako finanční arbitr, tento skutkový závěr nebyl mezi účastníky sporný. Účastníci mezi sebou uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu na životní pojištění DIAMANT Zdravý život s počátkem pojištění dne [datum], s pojistnou dobou 18 let, s pojištěním pro případ smrti s garantovanou částkou pro případ smrti ve výši 500 000 Kč, s měsíčním pojistným ve výši 1 520 Kč s umístěním 100 % běžného i mimořádného pojistného do Dynamického portfolia. Žalovaná celkem na pojistném uhradila částku 91 200 Kč. Z kapitálové hodnoty pojištění nebyl proveden žádný mimořádný výběr. Žalovaná se u finančního arbitra domáhala určení neplatnosti pojistné smlouvy, kterou s žalobkyní uzavřela, pro rozpor se zákonem a neurčitost pojistné smlouvy, a dále vydání bezdůvodného obohacení z této neplatné pojistné smlouvy ve výši 91 200 Kč. Nálezem ze dne 25.5.2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo] finanční arbitr rozhodl tak, že předmětná pojistná smlouva je od počátku neplatná, žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované částku ve výši 36 480 Kč, ve zbývající části žalobu žalované zamítl, a dále žalobkyni uložil povinnost zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 15 000 Kč. Rozhodnutím o námitkách bylo toto rozhodnutí finančním arbitrem potvrzeno. Rozhodnutí o námitkách bylo žalované doručeno dne [datum].

22. Dle ustanovení § 244 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

23. Dle ustanovení § 246 odst. 1 o.s.ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

24. Dle ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

25. Soud se nejprve zabýval tím, zda žaloba žalobce byla podána včas dle ust. § 247 odst. 1 o.s.ř., když ze spisu finančního arbitra vyplynulo, že rozhodnutí o námitkách ze dne 17.7.2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo] bylo žalované doručeno dne [datum] a žaloba byla k soudu podána dne [datum], tudíž žaloba byla podána ve lhůtě. Rovněž soud shledal, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou dle ust. § 246 odst. 1 o.s.ř.

26. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

27. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

28. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy uzavřené dne [datum], řídí se tento právní vztah zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ obč. zák“).

29. Podle ustanovení § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

30. Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

31. Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

32. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

33. Dle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

34. Podle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

35. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl na základě výše uvedených zákonných ustanovení k závěru, že žaloba je nedůvodná, neboť rozhodnutí finančního arbitra je věcně správné, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

36. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že pojistná smlouva o životním pojištění DIAMANT Zdravý život [číslo] ze dne [datum] je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 obč. zák. Soud shledal předmětnou pojistnou smlouvu absolutně neplatnou pro absenci určitého a konkrétního smluvního ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění pro případ smrti, když jeho výši nelze zjistit, a to ani výkladem, z žádného smluvního ujednání ať již v předmětné pojistné smlouvě či jejích doplňkových, resp. zvláštních pojistných podmínkách, a to ani odkazem na blíže neurčené technické zásady pojistitele. Toto smluvní ujednání o výši rizikového pojistného přitom soud považuje za neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy ve smyslu ust. § 41 obč. zák., neboť se o ujednání o rizikovém pojistném, jehož určitá a konkrétní definice však absentuje, je opřena celá předmětná pojistná smlouva (§ 2 zákona o pojistné smlouvě), přičemž neplatnost ujednání o rizikovém pojistném pro případ smrti působí neplatnost ujednání o rizikovém pojištění pro případ smrti jako takovém, a tedy i neplatnost i celé pojistné smlouvy, neboť neurčitost a neplatnost tohoto ujednání má za následek, že nedošlo k platnému sjednání životního pojištění. Přitom samotný závěr o neplatnosti ujednání o rizikovém pojistném postačuje pro závěr o neplatnosti pojistné smlouvy jako celku. Soud proto pouze stručně konstatuje, že ve shodě s finančním arbitrem považuje za absolutně neplatné pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák., § 41 obč. zák.) rovněž ujednání o výši odkupného a o počátečních a správních nákladech. S ohledem k závěru o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy je ve smyslu ust. § 457 obč. zák. namístě přistoupit k vypořádání plnění, která si účastníci z předmětné neplatné pojistné smlouvy poskytli.

37. V projednávaném případě má přitom soud na rozdíl od finančního arbitra za to, že se uplatní subjektivní dvouletá promlčecí lhůta dle ust. § 107 odst. 2 obč. zák., přičemž soud zcela souhlasí s právním názorem finančního arbitra, že promlčecí doba pak běží pro jednotlivé platby zvlášť. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Pokud jde o počátek subjektivní 2leté promlčecí lhůty, pak dle právního názoru soudu, tato začala ohledně každé platby pojistného běžet jeho zaplacením, neboť žalobce ke dni podpisu pojistné smlouvy znal konkrétní obsah této pojistné smlouvy, tj. znal rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohl dovodit neplatnost pojistné smlouvy a je irelevantní, zda si žalobce pojistnou smlouvu vyhodnotil jako platnou či neplatnou. Návrh na zahájení řízení byl finančnímu arbitrovi doručen dne [datum], proto platby uskutečněné žalovanou přede dnem [datum] jsou promlčeny. Finanční arbitr zúčtoval v souladu s ust. § 457 obč. zák. nepromlčená plnění, která si účastníci vzájemně uhradili po [datum], tedy pojistné plnění uhrazené žalovanou na životním pojištění ve výši 36 480 Kč, přičemž žalobkyni nezapočítal plnění žádné, neboť neplnila. Jak je však uvedeno výše, soud na rozdíl od finančního arbitra uzavřel, že v předmětném případě je na místě aplikovat subjektivní dvouletou promlčecí lhůtu, tedy dojde k započtení plnění, která si účastníci poskytli po [datum]. Žalovaná zaplatila po tomto datu žalobkyni na pojistném částku 18 240 Kč. Z toho vyplývá, že žalobkyně, která žalované již plnila dle nálezu finančního arbitra, plnila více, než k jaké částce dospěl zdejší soud, a žalovaná tak nemá nárok na žádná další plnění. Z tohoto důvodu již žalované nemůže být další plnění z bezdůvodného obohacení přiznáno, neboť všechna ostatní plnění jsou promlčena. Pouze nad rámec soud uvádí, že nesouhlasí s názorem žalované, že objektivní promlčecí lhůta je v daném případě 10 let, neboť žalobkyně měla jednat úmyslně. Ze samotné skutečnosti, že žalobkyně s žalovanou uzavřela neplatnou pojistnou smlouvu nelze totiž dovodit úmysl žalobkyně se bezdůvodně obohatit s tím, že pokud žalovaná v žalobě argumentovala, že úmysl žalobkyně vyplývá ze skutečnosti, že pojistná smlouva byla uzavřena bez předchozího informování spotřebitele (pojistníka) o nákladové struktuře pojištění, pak tento argument považuje soud za nepřípadný, neboť úmysl se musí vztahovat k vůli subjektu záměrně uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak bezdůvodné obohacení, což však má soud v daném případě za vyvrácené, neboť z chování žalobkyně po uzavření smlouvy (např. vyplacení odkupného) je evidentní, že tato považovala pojistnou smlouvu za platnou, navíc žalovaná rovněž pojistnou smlouvu uzavřela, ačkoli jí z obsahu Doplňkových pojistných podmínek muselo být zřejmé, že nezná výši rizikového pojistného či počáteční a správní náklady, a taky soud z této skutečnosti nedovozuje, že by žalovaná chtěla úmyslně uzavřít neplatnou pojistnou smlouvu.

38. Dále se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalobkyní není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. rozsudek NS ČR ze dne 22.8.2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, či usnesení NS ČR ze dne 24.11.2020, sp. zn. 28 Cdo 2598/2020). Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí ze dne 27.5.2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399 znovu zopakoval, že„ Ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marně uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky téhož soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1283/2019).“ 39. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalované, když ze všech vyjádření žalobkyně, např. reakcí na předžalobní výzvu, jednoznačně vyplývalo, že žalobkyně nárok žalované neuznává a námitkou promlčení se bránila ještě před zahájením řízení. Placením pojistného žalovaná vytvořila na pojistném kapitálovou hodnotu, která měla být oprávněné osobě vyplacena v případě pojistné události. S ohledem na skutečnost, že pojistná smlouva kryla jak riziko smrti, tak i riziko dožití, bylo jisté, že žalobkyně vyplatí z pojistné smlouvy pojistné plnění vždy. V případě platnosti pojistné smlouvy tedy nemohla nastat situace, kdy by si žalobkyně mohla po právu zaplacené pojistné ponechat. Žalovaná se mohla domáhat svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení před uplynutím promlčecí doby. Pokud žalovaná v této souvislosti odkazovala na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 23 Co 375/2020-199, pak je třeba zdůraznit, že skutková situace byla v tomto případě odlišná. Jakkoli v obou případech šlo o investiční životní pojištění, nelze přehlédnout, že právě v případě druhé žalované pojišťovny pojistná smlouva neobsahovala vůbec žádné pojistné krytí. Právě s ohledem na skutečnost, že pojistná smlouva neposkytovala, byť sebemenší, pojistnou ochranu, Městský soud v Praze konstatoval, že akceptace uplatněné námitky promlčení se jeví vůči pojistníkovi jako právnímu laikovi a spotřebiteli nepřiměřeně tvrdá.

40. Pokud pak žalovaná nemravnost vznesené námitky promlčení dovozovala z toho, že Pojistná smlouva je neplatná a o této neplatnosti musela žalobkyně vědět, i tento argument považuje zdejší soud za nepřiléhavý. Jak uvedl Nejvyšší soud, rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat pouze z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Skutečnost, že se někdo vědomě bezdůvodně obohacuje, nemá sama o sobě vliv na fakt, zda následně vznesená námitka promlčení je či není v rozporu s dobrými mravy, když tato skutečnost může mít vliv pouze na délku promlčecí doby, pokud se jedná o úmyslné bezdůvodné obohacení. Navíc v daném případě bylo možno neplatnost Pojistné smlouvy dovodit ze samotného textu Pojistné smlouvy, resp. Doplňujících pojistných podmínek, které jsou její nedílnou součástí, jež byly žalobkyni známy, když v těchto byla jednoznačně uvedena vůle žalované strhávat si z kapitálové hodnoty pojištění počáteční a správní náklady, jež žalobkyně neznala, a rizikové pojistné, jehož výše nebyla určitě stanovena, nýbrž byla určena na základě technických zásad pojistitele, které však nebyly součástí Pojistné smlouvy. Co se týče rozsudku zdejšího soudu vydaného pod spisovou zn. 38 C 40/2019, ve kterém byl shledán rozpor námitky promlčení s dobrými mravy, pak soud uvádí, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4.11.2021, č.j. 29 Co 271/2021 237, byl rozsudek zdejšího soudu změněn a žaloba zamítnuta, neboť odvolací soud dospěl k opačnému názoru a shledal, že námitka promlčení nebyla v vznesena v rozporu s dobrými mravy.

41. Soud tak ze všech výše uvedených důvodů rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaná nebyla v řízení úspěšná a rovněž žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, kdy soud shledává na její straně zavinění ve vztahu k zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku za zahájení řízení. Soud má tedy za to, že obě žaloby nebyly úspěšné a není tedy na místě některému z účastníků náklady řízení přiznat.

Poučení