13 C 169/2023 - 84

Rubrum

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] o určení neexistence zástavního práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že zástavní právo váznoucí na nemovitostech - pozemku parcela číslo stavební [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] s číslem popisným [Anonymizováno], rodinný dům, stavba stojí na pozemku parcela číslo stavební [Anonymizováno], na pozemku parcela číslo stavební [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, zemědělská stavba, stavba stojí na pozemku parcela číslo stavební [Anonymizováno], na pozemku parcela číslo [Anonymizováno], trvalý travní porost, a na pozemku parcela číslo [Anonymizováno], trvalý travní porost, - jak jsou zapsány pro obec a katastrální území [adresa] na listu vlastnictví číslo [hodnota] v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště [adresa], zřízené ve prospěch [Anonymizováno]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa], vzniklé na základě zástavní smlouvy k nemovitosti registrační číslo [Anonymizováno] ze dne [datum] uzavřené mezi [Anonymizováno] jako zástavním věřitelem, [Jméno žalobkyně], narozenou [Datum narození žalobkyně] jako zástavcem a manželi [jméno FO], narozeným [datum], a [jméno FO], narozenou [datum], jako dlužníky, k zajištění pohledávky [Anonymizováno]., IČO: [IČO], ve výši [částka] s příslušenstvím vyplývající ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. č. [Anonymizováno], uzavřené dne [datum] mezi [Anonymizováno]., jako bankou a manželi [jméno FO], narozeným [datum], a [jméno FO], narozenou [datum], jako dlužníky, ohledně níž byl vklad práva povolen rozhodnutím [právnická osoba] pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště [adresa], číslo [Anonymizováno], neexistuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6.6.2023 domáhala určení, že zástavní právo specifikované ve výroku I. neexistuje s odůvodněním, že dne [datum] byla mezi žalovanou (jako zástavním věřitelem) a žalobkyní (jako zástavcem) uzavřena zástavní smlouva reg. č. [Anonymizováno] (dále jen „zástavní smlouva“), kterou bylo k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku zřízeno ve prospěch žalované zástavní právo k zajištění pohledávky žalované ve výši 1.500.000 Kč s příslušenstvím (dále jen „zástavní právo“) vyplývající ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. č. [Anonymizováno], která byla uzavřena mezi žalovanou jako věřitelem a manželi [jméno FO] a [jméno FO] jako dlužníky (dále jen „dlužníci“). Zástavní právo bylo zřízeno k nemovitým věcem, jejichž výlučným vlastníkem je žalobkyně. Vyhláškou [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] [spisová značka]-A-2 bylo rozhodnuto o zahájení insolvenčního řízení s dlužníky a zároveň ve výroku II. vyhlášky insolvenční soud vyzval věřitele, kteří chtějí uplatnit své pohledávky v zahájeném insolvenčním řízení dlužníků, aby u tohoto soudu podali přihlášku své pohledávky ve lhůtě do rozhodnutí o úpadku. Usnesením ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] [spisová značka]-B-7 rozhodl [Anonymizováno] o schválení oddlužení dlužníků a jako způsob oddlužení nařídil plnění splátkového kalendáře. Žalovaná svou pohledávku zajištěnou zástavním právem zřízeným na základě zástavní smlouvy do tohoto insolvenčního řízení řádně přihlásila. Následně po splnění podmínek oddlužení dne [datum] [Anonymizováno] usnesením č.j. [Anonymizováno] [spisová značka]-B-22 ve výroku IV. osvobodil dlužníky od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, od placení pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a od placení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku č.j. [Anonymizováno] [spisová značka]-B-7, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Pohledávka žalované vyplývající ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru splňuje podmínku pro osvobození dle § 414 insolvenčního zákona a je tedy předmětem osvobození od placení. Takováto pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníků od placení, sice v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezaniká, ale v soudním či jiném řízení ji nelze věřiteli přiznat. Taková pohledávka má pak v exekučním, resp. vykonávacím řízení, stejný režim jako pohledávka promlčená, a to nejen pokud jde o jistinu samotnou, ale jakékoliv její příslušenství (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010). To znamená, že zástavní právo smluvní zřízené zástavní smlouvou ztrácí způsobilost být soudně nebo jinak mocensky vynutitelné a přetrvává jen ve formě tzv. naturální obligace, kterou je sice dlužník oprávněn splnit, nikoliv však povinen a věřitel ji nemůže vůči jiné dlužníkově pohledávce započíst ani jej s úspěchem na zaplacení pohledávky žalovat. Zástavní právo, stejně jako jiná majetková práva - na rozdíl od práva vlastnického - podléhá promlčení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1918/2005). Nadto pokud dojde k promlčení dluhu, zde zaplacení zbytku pohledávky žalované, kterou dlužníci dobrovolně nezaplatili, nemůže se logicky ani zástavní věřitel domáhat uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, neboť zpeněžení zástavy na návrh zástavního věřitele tu již nemůže být provedeno a dobrovolné splnění práva (nároku) na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy zástavním dlužníkem není pojmově možné; k přijetí „promlčeného dluhu“ tedy v tomto případě, na rozdíl od závazkových právních vztahů, už nemůže z povahy věci dojít (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2185/2009). Na tyto skutečnosti upozornila žalobkyně žalovanou v dopise ze dne 18. 5. 2023, v němž ji zároveň požádala o součinnost při výmazu zástavního práva váznoucího na nemovitých věcech, a to vzdáním se zástavního práva. Zároveň žalobkyně žalovanou upozornila, že nedojde-li ze strany žalované k součinnosti, bude nucena obrátit se na soud s žádostí o určení, že tu zástavní právo není. Žalovaná v odpovědi ze dne 26. 5. 2023 uvedla, že ani přes uvedené okolnosti nesouhlasí s navrženým postupem a nesouhlasí s výmazem zástavního práva zajišťující její dosud existující pohledávku vůči žalobkyni. Jelikož jsou nemovité věci žalobkyně stále zatíženy zástavním právem, které však nebude možné ani v budoucnu s úspěchem uplatnit, je žalobkyně omezena ve výkonu svého vlastnického práva, nemůže s nimi svobodně disponovat. Nezbývá jí tedy než se svého práva domáhat soudní cestou žalobou na určení toho, že tu zástavního právo není. Žalobkyně závěrem v žalobě uvedla, že pohledávka, od jejíhož placení byli dlužníci osvobozeni v insolvenčním řízení, se stává naturální obligací a zástavní právo, o jehož existenci se jedná v tomto řízení, se stává naturálním právem. Zástavní právo sice jakožto naturální právo nezaniká, nicméně, zástavní věřitel se již nemůže domoci prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy a tedy ani uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Zástavní právo proto nemůže nadále (ani v budoucnu) být způsobilým právním prostředkem pro uspokojení zajištěné pohledávky. Naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva vyplývá ze skutečnosti, že zástavní věřitel (žalovaná) odmítl žalobkyni před podáním žaloby poskytnout součinnost k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí, přičemž tímto rozsudkem bude zcela vyřešen spor mezi účastníky a bude proveden výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí. Zde by bez autoritativního určení, že toto zástavní právo neexistuje, nemohla žalobkyně v plném rozsahu vykonávat své vlastnické právo k nemovitým věcem a nakládat těmito nemovitými věcmi, jakož ani vyloučit jiné osoby z nakládání s ní. Zejména by pak žalobkyně neměla žádný podklad pro výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí, kterým by byl případný rozsudek soud v řízení o této žalobě a kterým by byla odstraněna nejistota v právním postavení žalobkyně.

2. K žalobě se vyjádřila žalovaná písemným podáním ze dne 25.9.2023 tak, že zcela odmítá tvrzení žalobkyně, že zástavní právo žalované k nemovitým věcem ve vlastnictví žalobkyně, vzniklé na základě Zástavní smlouvy k nemovitosti, reg. číslo: [Anonymizováno] ze dne [datum], není soudně vymahatelné a nelze je vykonat. [jméno FO] [jméno FO] a [jméno FO] [Anonymizováno] jako úvěroví dlužníci ze Smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru uzavřené dne [datum] pod reg. [Anonymizováno] sice na základě pravomocného usnesení [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] [spisová značka]-B-22 byli osvobozeni od placení neuspokojeného zůstatku pohledávek svých věřitelů, tato skutečnost ovšem nemá žádný vliv na další existenci či vymahatelnost zástavního práva, které slouží k zajištění úvěrové pohledávky žalované. Podle ustanovení § 414 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenční zákon), (dále jen „insolvenční zákon“), při osvobození insolvenčního dlužníka od placení pohledávek „zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku“. Insolvenční zákon tedy explicitně a jednoznačně stanoví, že zástavní právo žalované nezaniká a zůstává vykonatelné i v případě osvobození insolvenčního dlužníka po splnění oddlužení. Je pouze na žalované, zda se po ukončení insolvenčního řízení rozhodne svého zástavního práva využít a přistoupí ke zpeněžení nemovitých věcí sloužících k zajištění její pohledávky. Žalobkyně ve své žalobě argumentuje také ustanovením § 414 odst. 3 insolvenčního zákona, podle něhož se osvobození od placení pohledávek „vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.“ Toto ustanovení zákona ovšem nelze vykládat tak, že ručitelé či jiné osoby v obdobném postavení, která mají vůči dlužníku právo postihu, jsou osvobozeni od placení pohledávek společně s dlužníkem. Taková interpretace by postrádala elementární logiku a šla by proti účelu insolvenčního zákona, jak podrobně a precizně rozvádí Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010. Smysl ustanovení § 414 odst. 3 insolvenčního zákona tkví v tom, že osvobození přiznané dlužníku insolvenčním soudem podle § 414 odst. 1 ohledně placení pohledávek se vztahuje i na postižní práva ručitelů a jiných osob (např. zástavních dlužníků), vůči dlužníku. Jinak řečeno, dlužník je rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným podle § 414 odst. 1 osvobozen též od placení pohledávek svým ručitelům a jiným osobám, které za něj plnily jeho věřitelům na pohledávky zahrnuté do oddlužení. Jinak by nemělo žádného smyslu vymezovat osoby označené v § 414 odst. 3 zákona jako ty, jež mají „právo postihu“ vůči „dlužníku“. Rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, tedy nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu, tj. ani zástavní dlužníky. Úvěrová pohledávka žalované zajištěná předmětným zástavním právem k nemovitým věcem není a nemůže být promlčena, neboť byla až do 15. 6. 2023 splácena úvěrovými dlužníky [jméno FO] a [jméno FO]. Po ukončení insolvenčního řízení se úvěroví dlužníci dohodli se žalovanou na dobrovolném pokračování ve splácení pohledávky ze Smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru, reg. číslo: [Anonymizováno] tak, aby nedošlo ke zpeněžení zastavených nemovitých věcí žalobkyně. Úvěroví dlužníci se zavázali hradit na účet pro splácení úvěru částku 8.500 Kč měsíčně, což také řádně a včas plnili. Poslední řádná platba byla na účet žalované připsána dne 20. 3. 2023. Celková výše pohledávky Žalované ke dni 24. 9. 2023 činí 538.438,45 Kč, z toho je 18.582,22 Kč po datu splatnosti. Splatnost nejstarší dlužné částky nastala dne 15. 7. 2023. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, u kterého provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, že kterých zjistil následující skutečnosti: - z informací o pozemku a z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí – pozemku parcela č. St. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] s č.p. [Anonymizováno], rodinný dům, stavba stojí na pozemku parcela č. St. [Anonymizováno], na pozemku parcela č. St. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, zemědělská stavba, stavba stojí na pozemku parcela č. St. [Anonymizováno], pozemku parcela č. [Anonymizováno], trvalý travní porost, a pozemku parcela č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, - jak jsou zapsány pro obec a katastrální území [adresa] na listu vlastnictví číslo [hodnota] v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Na těchto nemovitostech vázne zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 1.500.000 Kč s příslušenstvím pro oprávněnou [Anonymizováno] a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 12.11.2007, právní účinky vkladu práva ke dni 20.11.2007. - ze zástavní smlouvy k nemovitosti reg. číslo [Anonymizováno] soud zjistil, že touto smlouvou uzavřenou dne 12.11.2007 mezi [Anonymizováno]. (jako zástavním věřitelem, v tomto řízení žalovanou), [Jméno žalobkyně] (jako zástavcem a v tomto řízení žalobkyní) a manželi [jméno FO], nar. [Anonymizováno], a [jméno FO], nar. [Anonymizováno], jako dlužníky, účastníci smlouvy sjednali zástavní právo k nemovitostem specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku k zajištění pohledávky zástavního věřitele za dlužníky vyplývající ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru uzavřené pod reg.č. [Anonymizováno] ze dne 12.11.2007 na výši 1.500.000 Kč s příslušenstvím. - ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. č. [Anonymizováno] soud zjistil, že dne 12.11.2007 byla mezi [Anonymizováno]. (jako bankou, v tomto řízení žalovanou) a manželi [jméno FO] a [jméno FO] (jako dlužníky) uzavřena smlouva, na základě které se banka zavázala poskytnout dlužníkům úvěr ve výši 1.500.000 Kč a dlužníci se zavázali tento úvěr splatit s úroky a dalším příslušenstvím úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě. Bylo dohodnuto, že část úvěru ve výši 300.000 Kč bude poskytnuta neúčelově a část ve výši 1.200.000 Kč bude použita na rekonstrukci nemovitosti budova č.p. [Anonymizováno] (bydlení) ba pozemku stavební parcela č. [hodnota] v části obce [adresa], obec [adresa], k.ú. [adresa]. V čl. VII smlouvy se dlužníci zavázali zajistit úvěr zřízením zástavního práva k nemovitostem specifikovaným v tomto článku smlouvy ve prospěch banky. - z usnesení [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] [spisová značka]-B-7 soud zjistil, že soud schválil oddlužení dlužníků – manželů [jméno FO] a [jméno FO] plněním splátkového kalendáře. Soud zároveň ve výroku III. dlužníkům uložil, aby po dobu 5 let platili v tomto výroku uvedeným nezajištěným věřitelům na úhradu jejich pohledávek prostřednictvím insolvenčního správce [tituly před jménem] [jméno FO] počínaje dne m 25.2.2015 vždy ke každému 25. dni v měsíci z příjmů, které získají po schválení oddlužení, částku nejméně ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci spokojeny přednostní pohledávky, a to po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce podle poměru pohledávek věřitelů tak, jak je ve usnesení uvedeno. Mezi nezajištěnými věřiteli je pod bodem 4 uvedena [Anonymizováno], IČ: [IČO], výše zjištěné pohledávky 1.272.309,87 Kč, procento uspokojení 55,62 %. - z vyhlášky ze dne [datum] soud zjistil, že [Anonymizováno] vyhláškou [Anonymizováno] [spisová značka]-A-2 oznámil, že dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníků – manželů [jméno FO] a [jméno FO] a že dne [datum] v 11:34 hodin byla tato přihláška zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Soud vyzval věřitele dlužníků, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení, aby podali u soudu přihlášku své pohledávky ve lhůtě do rozhodnutí soudu o úpadku. - z usnesení o splnění oddlužení soud zjistil, že [Anonymizováno] usnesením ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] [spisová značka]-B-22 vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníků – manželů [jméno FO] a [jméno FO] a ve výroku IV. usnesení osvobodil dlužníky od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, od placení pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a od placení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku č.j. [Anonymizováno] [spisová značka]-[právnická osoba] ze dne [datum], ač tak učinit měli. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. - z výzvy k součinnosti ze dne 18.5.2023 a doručenky soud zjistil, že žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce obrátila na žalovanou s žádostí o poskytnutí součinnosti při výmazu zástavního práva specifikovaného ve výzvě váznoucího na jejích nemovitostech z katastru nemovitostí, a to prohlášením žalované o vzdání se svého zástavního práva. Výzva byla doručena žalované do datové schránky dne 18.5.2023. - ze sdělení k výzvě z 26.5.2023 soud zjistil, že odmítla vystavit prohlášení banky o vzdání se zástavního práva. - z dopisu manželů [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 2.9.2020 a odpovědi žalované z 5.10.2020 soud zjistil, že se tito obrátili na žalovanou s návrhem dohody o splácení dluhu po 8.500 Kč měsíčně po dobu 3 let bezúročně. Žalovaná s návrhem souhlasila. - z výpisu z běžného hypotečního úvěru za období od 21.2.2020 do 24.9.2023 a z přehledu pohledávky k datu 24.9.2023 soud zjistil, že [jméno FO] splácel dluh ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg.č. [Anonymizováno] pravidelnými splátkami po 8.500 Kč měsíčně od 16.10.2020 do 20.3.2020, poslední platba ve výši 100 Kč přišla na účet žalované dne 22.6.2023.Na jistině bylo dosud splaceno 961.561,55 Kč, zbývá zaplatit 538.438,45 Kč, po době splatnosti je částka 18.582 Kč. - z protokolu o přezkumném jednání a zápisu ze schůze věřitelů ze dne 12.1.2015 ve věci [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] [spisová značka]-B-5, ze zprávy insolvenčního správce o činnosti ze dne [datum] a ze seznamu přihlášek soud zjistil, že insolvenční správce přihlášené pohledávky věřitelů 1-11 nepopřel, stejně tak dlužníci pohledávky nepopřeli. Pohledávka žalované je evidována pod č. věřitele 4, pořadové číslo přihlášky 5, pohledávka přihlášena [datum], celková výše pohledávky [částka], nezajištěno [částka], nevykonatelné ve výši [částka]. Pohledávka žalované tak byla uznána a zjištěna ve výši [částka].

4. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázáno, že na nemovitostech žalobkyně specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku je v katastru nemovitostí evidováno zástavní právo vzniklé se zástavní smlouvy uzavřené dne 12. 11. 2007 mezi žalovanou (jako zástavním věřitelem) a žalobkyní (jako zástavcem), a to ve prospěch žalované za účelem zajištění pohledávky žalované ve výši 1.500.000 Kč s příslušenstvím vyplývající ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. č. [Anonymizováno], která byla uzavřena mezi žalovanou jako věřitelem a manželi [jméno FO] a [jméno FO] jako dlužníky (dále jen „dlužníci“). Dlužníci pak byli v úpadku, insolvenční řízení bylo vedeno u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] [spisová značka]. V rámci insolvenčního řízení pak byli všichni věřitelé dlužníků (tedy i žalovaná) vyzváni, aby včas, ve lhůtě uvedené ve vyhlášce, přihlásili veškeré své pohledávky do insolvenčního řízení. Žalovaná svou výše uvedenou pohledávku za dlužníky řádně v řízení přihlásila, pohledávka žalované byla uznána a zjištěna jako nezajištěná. Dlužníci pak byli po splnění podmínek oddlužení usnesením soudu ze dne [datum] osvobozeni od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, od placení pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a od placení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku č.j. [Anonymizováno] [spisová značka]-B-7, ač tak měli učinit. Žalobkyně vyzvala žalovanou k součinnosti při výmazu zástavního práva váznoucího na nemovitých věcech, a to vzdáním se zástavního práva, avšak žalovaná s tímto nesouhlasila.

5. Podle § 414 insolvenčního zákona jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Při osvobození dlužníka zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.

6. V dané věci se soud nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na určení neexistence zástavního práva podle § 80 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je „o.s.ř.“) a dospěl k závěru, že takovýto zájem je dán, neboť žalobkyně navrhuje určení neexistence zástavního práva, které zatěžuje její nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí a na základě navrhovaného soudního rozhodnutí má být dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí ČR.

7. Po výše provedeném dokazování soud na prokázaný skutkový stav věci aplikoval citované ustanovení insolvenčního zákona a dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Za stěžejní v této věci soud považoval vyřešení otázky, zda se vztahuje osvobození dlužníků manželů [jméno FO] a [jméno FO] i na jejich závazek vůči žalované či ne. V tomto řízení bylo prokázáno (dokumenty z insolvenčního rejstříku – viz strana 5 a 6 odůvodnění tohoto rozsudku), že žalovaná se řádně přihlásila do insolvenčního řízení dlužníků se svou pohledávkou vůči nim, která byla zajištěna předmětným zástavním právem zatěžujícím nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně, nicméně tato pohledávka byla zjištěna a uznána jako nezajištěná. Protože byli dlužníci následně osvobozeni od placení pohledávek (mimo jiné) zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, splňuje pohledávka žalované vůči dlužníkům podmínku pro osvobození dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona a je tedy předmětem osvobození od placení. Toto má podle ustálené soudní praxe za následek, že pohledávka v neuhrazeném rozsahu sice nezanikla, ale věřitel (v tomto řízení žalovaná) ji nemůže úspěšně vymáhat; v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat (pohledávka má povahu naturální obligace), ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka a pokud je např. k dané pohledávce nařízena exekuce, měla by být exekuce zastavena. Je tak zcela na dlužníku, zda dobrodiní zákona dané úspěšně proběhnuvším oddlužením využije (zda o osvobození od placení pohledávek požádá), čemuž v duchu téže logiky odpovídá, že dlužníku, který se rozhodne pohledávky, od jejichž placení byl rozhodnutím insolvenčního soudu osvobozen, později uhradit dobrovolně, zůstane tato možnost zachována (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010). Z toho plyne, že smluvní zástavní právo zřízené výše citovanou zástavní smlouvou ze dne 12.11.2007 uzavřenou mezi účastníky ztrácí způsobilost být soudně nebo jinak mocensky vynutitelné a přetrvává jen ve formě tzv. naturální obligace, kterou je sice dlužník oprávněn splnit, nikoliv však povinen a věřitel ji nemůže vůči jiné dlužníkově pohledávce započíst ani jej s úspěchem na zaplacení pohledávky žalovat.

8. Soud se zcela ztotožnil s názorem žalobkyně, že zástavní právo se (na rozdíl od práva vlastnického) promlčuje (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1918/2005) a pokud došlo k promlčení samotného dluhu (tedy zbytku pohledávky žalované vůči dlužníkům), nemůže se zástavní věřitel (tedy v tomto řízení žalovaná) ani domáhat uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, neboť zpeněžení zástavy na návrh zástavního věřitele tu již nemůže být provedeno a dobrovolné splnění práva (nároku) na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy zástavním dlužníkem není pojmově možné; k přijetí „promlčeného dluhu“ tedy v tomto případě, na rozdíl od závazkových právních vztahů, už nemůže z povahy věci dojít (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2185/2009). V dané věci vzniklo zástavní právo za účinnosti starého občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., dále jen „obč.zák.“), právo na uspokojení zajištěné pohledávky se tedy řídí právní úpravou obč.zák. účinnou do 31.12.2023. Právo (nárok) na uspokojení ze zástavy vzniká dnem, v němž je zástavní věřitel podle hmotného práva oprávněn požadovat, aby zajištěná pohledávka byla uhrazena z výtěžku získaného zpeněžením zástavy. Takový okamžik nastává (dle § 165 obč.zák. tehdy, jestliže dlužník zajištěnou pohledávku řádně a včas (tj. v době, v níž měl být podle dohody, právního předpisu nebo rozhodnutí dluh odpovídající zajištěné pohledávce dlužníkem splněn) nesplnil, tedy - řečeno jinak - marným uplynutím doby splatnosti zajištěné pohledávky. V posuzovaném případě z obsahu úvěrové smlouvy reg.č. [Anonymizováno] ze dne 12.11.2007 vyplývá, že byla účastníky smlouvy sjednána splatnost poskytnutého úvěru do 21 let od první splátky a že při porušení povinností dlužníků může banka (v tomto řízení žalovaná) od smlouvy odstoupit a požadovat okamžité splacení jistiny i příslušenství úvěru. Ze zápisu z přezkumného jednání insolvenčního soudu, které se konalo dne [datum], vyplývá, že žalovaná svou pohledávku za dlužníky přihlásila jako splatnou (tedy předčasně zesplatněnou). Nejpozději tedy od tohoto dne tedy teoreticky lze počítat počátek promlčecí doby pro uspokojení práva ze zástavy, nejpozději pak od dne následujícího po vyhlášení usnesení o oddlužení dlužníků (usnesení [právnická osoba] z [datum]. I když se smlouva o hypotečním úvěru řídí obchodním zákoníkem (zákon č. 513/1991 Sb.), promlčení zástavního práva se řídí obč. zákoníkem. Podle ustanovení § 100 odst. 2 věty první obč.zák. se promlčují všechna majetková práva s výjimkou práva vlastnického. Promlčení tedy podléhá rovněž zástavní právo, neboť jde o majetkové právo, které z možnosti promlčení nebylo – na rozdíl od vlastnického práva (které má rovněž věcněprávní povahu) - vyloučeno. Z ustanovení § 151f odst. 1 obč. zák. nevyplývá, že by se zástavní právo nemohlo promlčet. Promlčecí doba zástavního práva je podle § 101 obč.zák. tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy). Bylo-li však zástavní právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§ 110 odst. 1 věta první obč.zák.); v případě, že zástavní právo bylo zástavním dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo, nebo, byla-li v uznání uvedena lhůta k plnění, od uplynutí této lhůty (§ 110 odst. 1 věta druhá obč.zák.) – nic takového však nebylo žalovanou ani tvrzeno, ani z obsahu spisu nevyplývá. Dlužníci pouze po ukončení insolvenčního řízení dobrovolně spláceli neuspokojený zbytek svého dluhu, když s žalovanou uzavřeli dohodu o splátkách. Podle ustanovení § 100 odst. 2 věty třetí obč.zák. se zástavní práva nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka. I kdyby tedy marně uplynuly promlčecí doby podle ustanovení § 101 nebo § 110 odst. 1 obč.zák., zástavní právo by nebylo promlčeno, jestliže dosud neuplynula promlčecí doba u zajištěné pohledávky; v takovém případě se zástavní právo promlčuje teprve marným uplynutím promlčecí doby zajištěné pohledávky. S ohledem na výše uvedené ohledně hypoteční smlouvy však pohledávka žalované vůči dlužníků zajištěná předmětným zástavním právem promlčena byla zjevně před zahájením řízení v této věci. Proto také došlo i k promlčení zástavního práva marným uplynutím obecné tříleté promlčecí doby (zástavní právo v tomto případě nebylo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu ani jiného orgánu; a také nebylo zástavním dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše) běžící ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé dle § 101 obč.zák. (tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy). V posuzovaném případě proto již není možné, aby se žalovaná u soudu úspěšně domáhala uspokojení své pohledávky za dlužníky ze zástavy (srov. § 100 odst. 1 obč.zák.).

9. Vzhledem k výše uvedenému se zástavní právo, které zatěžuje nemovitosti žalobkyně, zřízené ve prospěch žalované, stalo naturální obligací, žalovaná nebude moci ani v budoucnu s úspěchem své právo uplatnit (nemůže se již domoci prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy a tedy ani uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy). Žalobkyně je tak již nedůvodně omezena ve výkonu svého vlastnického práva, nemůže se svými nemovitostmi svobodně disponovat. Proto soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil, že předmětné zástavní právo specifikované ve výroku I. neexistuje.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23.603,29 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč sestávající z částky 3.100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva z 18.5.2023, žaloba, účast u ústního jednání před Okresním soudem v Prostějově dne 29.11.2023) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 11. 2023 náhrada 4.253,96 Kč za 528 ujetých km v částce 3.453,96 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,9 litru/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17.853,96 Kč ve výši 3.749,33 Kč. (výrok II.)

Poučení