13 C 173/2021-95

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] ; bytem [adresa žalobkyně] ; zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] ; bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], RČ: [číslo], bytem [adresa], [PSČ] [obec], je vlastníkem následujících nemovitých věcí: a) pozemku pozemková parcela [číslo] – trvalý travní porost b) spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 1/3 na pozemku pozemková parcela parcelní [číslo] – trvalý travní porost vše zapsáno v Katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek] a [katastrální uzemí].

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši, 25 570 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1 Žalobkyně se svou žalobou ze dne 2. 6. 2021 domáhala určení vlastnictví k nemovitostem specifikovaným ve výroku tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že zjistila, že dne 18. 5. 2021 v katastru nemovitostí byla provedena a zapsána změna vlastnického práva a vymazáno vlastnické právo žalobkyně k předmětným nemovitým věcem specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku (dále jen předmětné věci) a novým vlastníkem byl zapsán žalovaný, a to na základě kupní smlouvy ze dne 9. 12. 2020, resp. 9. 11. 2006 v rámci vkladového řízení číslo [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]. Žalobkyně namítala, že k přepisu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na žalovaného došlo bez jakéhokoli řádného právního důvodu, kdy k přepisu vlastnického práva nemělo vůbec dojít, neboť se jedná o zápis nezákonný a o zápis v rozporu se skutečným právním stavem. Žalobkyně namítala, že kupní smlouva není opatřena jejím úředně ověřeným podpisem, nikdy takovou kupní smlouvu nepodepsala, o její existenci nemá ponětí, neměla v úmyslu vlastnické právo k předmětným nemovitostem převést. Uvedla, že od roku 1999 do cca roku 2011 byla se žalovaným v partnerském vztahu a následně i se žalovaným pracovala v jeho společnosti [právnická osoba] a nevylučuje, že pro potřeby fungování společnosti v minulosti podepsala žalovanému prázdný list papíru, na což si nevzpomíná. Žalovaný v rámci vkladového řízení u katastru nemovitostí předložil katastrálnímu úřadu znalecký posudek zpracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], který katastrální úřad považoval za dostatečný podklad pro to, aby mohl provést zápis vlastnického práva žalovaného k předmětným nemovitostem, s čímž žalobkyně nesouhlasila. Navíc považuje závěry znalce za zavádějící, neobjektivní a nepřiléhavé i mimo jiné proto, že znalec posuzoval výlučně srovnávací materiál předložený mu ze strany žalovaného a žalobkyni v tomto směru nekontaktoval. Dále namítala, že k přijetí návrhu ze strany žalovaného došlo až po 14 letech poté, co údajně měla žalobkyně kupní smlouvu podepsat. I kdyby soud dospěl k závětu, že žalobkyně kupní smlouvu podepsala, poukázala na § 43b tehdy platného občanského zákoníku č. 40/64 Sb., obdobně je to upraveno v § 1735 zákona č. 89/2012 Sb., kdy návrh na uzavření kupní smlouvy by musel zaniknout. S ohledem na skutečnost, že žalovaný měl přijmout údajný návrh na uzavření kupní smlouvy až po více než 14 letech, pak by takovéto přijetí muselo být nepochybně shledáno jako opožděné, neboť v případě převodu nemovitých věcí se nepochybně u doby 14 let nejedná o přiměřenou dobu pro přijetí návrhu. Dle ustanovení § 43c občanského zákoníku, přitom aby vůbec došlo k uzavření kupní smlouvy, pak by přijetí návrhu muselo být provedeno včas. Jelikož k akceptaci údajného návrhu nedošlo v přiměřené době, pak údajný návrh na uzavření kupní smlouvy musel zaniknout a zanikl a jeho opožděné přijetí žalovaným ani v takovém případě nemůže zakládat žádné právní důsledky. Dle názoru žalobkyně tak předmětná kupní smlouva vůbec nevznikla a vzniknout nemohla, katastr nemovitostí vůbec neměl vlastnické právo žalovaného k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí zapsat a žalovaný se tak vůbec nemohl a nemůže stát vlastníkem předmětných nemovitostí. Nad rámec žalobkyně ještě namítala, že dle této kupní smlouvy měla údajně dostat od žalovaného za předmětné nemovitosti částku 150 000 Kč před podpisem této kupní smlouvy. Žalobkyně tuto částku od žalovaného nikdy neobdržela. Žalobkyně v tomto směru poukázala na skutečnost, že předmětné nemovitosti koupila na základě kupní smlouvy ze dne 30. 1. 2004 za částku 495 000 Kč. Je tedy silně nepravděpodobné a nelogické, aby stejné nemovitosti prodala za dva roky žalovanému za méně než 1/3 této ceny. Dále žalobkyně poukázala na to, že v roce 2006 platila právní úprava zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, když dle § 4 odst. 4 písm. a) výslovně platilo, že přílohou návrhu na vklad vlastnického práva musí být„ listina, na základě které má být zapsáno právo do katastru, nebo její úředně ověřený opis (kopie) v počtu o dva větším, než je počet účastníků řízení; jedná-li se o směnu nemovitostí evidovaných v obvodu více katastrálních úřadů, v počtu ještě o dva větším pro každý další katastrální úřad“. Protože žalobkyně kupní smlouvu nikdy nepodepsala, je tedy zcela vyloučeno a žalobkyně odmítá, že by podepsala kupní smlouvu dokonce ve více vyhotoveních, které by byly nezbytné pro převod vlastnického práva v katastru nemovitostí. Pokud by žalobkyně skutečně měla v úmyslu převést vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalovaného, pak s ohledem na tehdy platnou právní úpravu by nepochybně žalobkyně musela podepsat kupní smlouvu ve více vyhotoveních, neboť nelze předpokládat, že by již v té době účastníci věděli, že po roce 2014 (tedy cca po 8 letech) již bude dostačující pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí pouze jediné vyhotovení kupní smlouvy, jako je tomu za stávající právní úpravy. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem. V situaci, kdy vlastnické právo bylo v katastru nemovitostí zapsáno ve prospěch žalovaného bez právního důvodu, pak je nezbytné určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalobkyně. Naléhavý právní zájem je tak dán již tím, že stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému právnímu stavu a je s ním v přímém rozporu. 2 Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 12. 7. 2021 uvedl, že návrh kupní smlouvy akceptoval tak, že jej dne 9. 12. 2020 před pověřeným orgánem ověřeně podepsal a doručil příslušnému katastrálnímu úřadu. Otázku platnosti předložené smlouvy a splnění podmínek pro zápis do katastru nemovitostí posoudil k tomu příslušný katastrální úřad. Podpis na kupní smlouvě nebyl paní [celé jméno žalobkyně] úředně ověřen, avšak katastrální úřad postupoval tak, jak mu to ukládá správní řád a vyzval žalobkyni k vyjádření, zda podpis na předložené kupní smlouvě je jejím vlastnoručním podpisem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně pravost podpisu popřela, vyzval katastrální úřad žalovaného, aby zajistil znalecký posudek, kterým by ověřil pravost podpisu žalobkyně. Žalovaný zajistil prostřednictvím soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] vyhotovení požadovaného znaleckého posudku. Z předloženého znaleckého posudku vyplynulo, že podpis žalobkyně na kupní smlouvě je jejím vlastnoručním podpisem, proto došlo ze strany katastrálního úřadu k zápisu vlastnického práva ve prospěch žalovaného. Z uvedeného je zřejmé, že o převodu vlastnického práva rozhodl příslušný katastrální úřad, který shledal, že jsou splněny podmínky pro povolení vkladu vlastnického práva na základě rozhodnutí příslušného katastrálního úřadu. K námitce žalobkyně o tvrzení, že je podivné, proč žalovaný předložil kupní smlouvu katastrálnímu úřadu až v roce 2020, kdy tuto ve stejném roce podepsal, uvedl, že žalobkyně žalovanému podepsala dne 9. 11. 2006 návrh kupní smlouvy o převodu nemovitostí s tím, že bylo sjednáno mezi žalobkyní a žalobcem, že bude žalovaný akceptovat návrh kupní smlouvy žalobkyně ve chvíli, kdy budou pro převod vlastnického práva příhodné podmínky pro žalovaného, a to zejména s ohledem na skutečnost, že proti žalovanému bylo vedeno finančním úřadem řízení, na základě kterého se žalovaný bránil proti pohledávce, kterou na něm v té době hodlal finanční úřad uplatnit. Dále pak v roce 2010 bylo žalobkyní zřízeno zástavní právo k předmětným nemovitostem ve prospěch [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a následně bylo vedeno soudní řízení o určení, že uvedené zástavní právo k předmětným nemovitostem zaniklo. Toto řízení bylo ukončeno až v roce 2021, proto žalovaný po zjištění, že uvedený soudní spor mezi žalobkyní a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byl ukončen, akceptoval návrh kupní smlouvy a podal návrh na vklad vlastnického práva. Dále uvedl, že žalobkyně návrh kupní smlouvy podepsala před ním a současně obdržela kupní cenu a bylo dohodnuto, že žalovaný bude akceptovat návrh kupní smlouvy ve vhodnou chvíli. Návrh na uzavření kupní smlouvy žalobkyně nikdy neodvolala, a pokud tvrdí, že návrh kupní smlouvy nepodepsala, potom s ohledem na závěry katastrálního úřadu se jedná u ní o nepravdivé tvrzení. 3 S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 4 Teprve až při jednání soudu, které se konalo dne 16. 2. 2022 (tedy po více než šesti měsících), změnil svá tvrzení, kdy nově tvrdil, že k akceptaci smlouvy došlo již dne 9. 11. 2006, nikoli až po 14 letech, a teprve v prosinci 2020 uznal žalovaný svůj podpis za vlastní. Pokud se týká kupní ceny, tak uvedl, že k této skutečnosti bude dokládat znalecký posudek. 5 K tomuto novému tvrzení žalovaného žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce poukázala na kupní smlouvu, u které je uvedena doložka, že žalovaný tuto smlouvu vlastnoručně podepsal až dne 9. 12. 2020, nikoli doložka vidimace, dle které by měl tento podpis uznat za vlastní. 6 Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že k podpisu kupní smlouvy ze strany žalobkyně došlo dne 9. 11. 2006, kdy předpokládá vzhledem k tomu, že byli tehdy partneři, že k podpisu došlo doma nebo v zaměstnání. Nepamatoval si, zda byl podpisu kupní smlouvy přítomen ještě někdo jiný a uvedl, že určitě bylo podepsáno několik paré kupní smlouvy. Katastrálnímu úřadu v r. 2020 předkládal jednu kupní smlouvu, kdy měl k dispozici pouze tento jeden originál kupní smlouvy. Uvedl, že bylo podepsáno 6 kupních smluv, když k tomuto tvrzení doložil návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí z 9. 11. 2006. Uvedl, že od r. 2006 do r. 2016 žil se žalobkyní ve společné domácnosti. V r. 2020 byly jejich vzájemné vztahy bez kontaktu, zhoršily se. Dále uvedl, že kupní cenu zaplatil před podpisem kupní smlouvy ve výši 150 000 Kč v hotovosti, nemá o tom žádný doklad. Tvrdil, že kupní smlouvu podepsal v r. 2006, návrh na vklad podal v r. 2020, neboť k tomu byl důvod, když od r. 2006 nejprve probíhala nějaká finanční kontrola, následně tam byla zástavní smlouva, a až v okamžiku, kdy byla uzavřena mimosoudní dohoda mezi žalobkyní a panem [příjmení] ve věci zrušení zástavního práva, se rozhodl návrh na vklad podat. K dotazu soudu uvedl, že neměl žádný důvod informovat žalobkyni o akceptaci nabídky v r. 2020, kdy se jedná o věc katastrálního úřadu. Poté, co byla žalovanému předložena kupní smlouva, uvedl, že ověřovací doložku on sám nevyhotovil s tím, že se na to musí soud zeptat pošty. Tvrdil, že smlouvu podepsal 9. 11. 2006. Na otázku právního zástupce žalobce, z jakého důvodu nebyl podpis žalobkyně na kupní smlouvě ověřen, žalovaný uvedl, že v té době možná nebyl ověřený podpis třeba a on sám v té době po ní ověřený podpis nepožadoval. 7 Ze spisu [stát. instituce], [stát. instituce], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný předložil originál kupní smlouvy (soudu předložena v kopii, která doslovně souhlasí s originálem, když originál kupní smlouvy byl zaslán Policii ČR), kde je podpis žalovaného ověřen Českou poštou podle ověřovací knihy [příjmení] [obec a číslo] pod pořadovým [číslo] dne 9. 12. 2020. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalec v oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, ve svém znaleckém posudku [číslo] 2021 uvedl, že podpis na jméno [celé jméno žalobkyně] na kupní smlouvě uzavřené mezi žalobkyní coby prodávající a žalovaným coby kupujícím, s datací 9. 11. 2006 a podpis na jméno [celé jméno žalobkyně] na návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí s datací 9. 11. 2006 vztahující se k uvedené kupní smlouvě, jsou pravými podpisy žalobkyně. Dne 15. 3. 2021 katastrální úřad oznámil zahájení řízení o povolení vkladu dle předmětné kupní smlouvy. Dne 15. 3. 2021 informoval katastrální úřad o vyznačení plomby na základě předmětné kupní smlouvy a vyzval k prokázání pravosti podpisu. Ve věci proběhlo ústní jednání dne 31. 3. 2021 za účasti žalovaného. Žalovaný byl zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí na základě kupní smlouvy z 9. 11. 2006 dne 18. 5. 2021 pod [číslo jednací]. 8 Ze zprávy Policie České republiky [číslo jednací] bylo zjištěno, že policejní orgán oznámení [celé jméno žalobkyně] odloží dle ustanovení §159a odst. 1 trestního řádu, neboť bylo prokázáno, že skutek se nestal. Policejním orgánem provedené znalecké zkoumání z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma, byla ve shodě se znaleckým posudkem předloženým žalovaným potvrzena pravost podpisu na sporné smlouvě a jiný důkaz, který by svědčil o protiprávním jednání žalovaného, nebyl policejním orgánem zjištěn. 9 Žalobkyně doložila kupní smlouvu ze dne 30. 1. 2004 včetně geometrického plánu, ze které bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [příjmení] [příjmení] jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující pohledně předmětných nemovitostí, kdy kupní cena byla sjednána na 495 000 Kč. Podpisy obou účastníků byly ověřeny advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který kupní smlouvu sepisoval, a to dne 30. 1. 2004. 10 Žalovaný doložil znalecký posudek [číslo] 2006 vypracovaný na základě objednávky žalovaného [jméno] [jméno] s datem 8. 11. 2006, kterým byla stanovena cena předmětných nemovitostí ve výši 76 120 Kč. Pro rozhodnutí samé není důkaz tímto znaleckým posudkem relevantní. 11 V řízení bylo prokázáno, že na listině nazvané kupní smlouvou ze dne 9. 11. 2006 týkající se předmětných nemovitostí je pravý podpis žalobkyně, jak dokládá znalecký posudek předložený žalovaným. Podpis žalobkyně není úředně ověřený, sám žalovaný ve své výpovědi uvedl, že ověření pravosti podpisu žalobkyně nevyžadoval (přes tuto skutečnost, svůj podpis nechal ověřit). Podpis žalovaného je dle ověřovací doložky pro legalizaci ověřen jako vlastnoruční podpis žalovaného dne 9. 12. 2020. Soud neuvěřil změněnému tvrzení a výpovědi žalovaného, který tvrdil, že kupní smlouvu podepsal již dne 9. 11. 2006, neboť jeho podpis byl legalizován až dne 9. 12. 2020. Je správná připomínka žalobkyně, že pokud by žalovaný podepsal kupní smlouvu již dne 9. 11. 2006, tak by u jeho podpisu byla doložka vidimace, dle které by měl tento podpis uznat za vlastní, nikoli doložka legalizace, která se používá pro ověření podpisu, jako tomu bylo v tomto případě. Navíc tuto svou námitku žalovaný uplatnil až při jednání soudu, kdy ve svém písemném vyjádření potvrdil, že smlouvu podepsal až dne 9. 12. 2020. Soud toto tvrzení žalovaného považuje pouze za účelové, kdy si je žalovaný vědom současné judikatury (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 3382/2020). Námitka žalovaného, že neví, proč byla ověřovací doložka u jeho podpisu na kupní smlouvě ze dne 9. 12. 2020, a že je to věcí České pošty, neobstojí. Na této listině je jasně ověřovací doložka pravosti podpisu žalovaného na kupní smlouvě ze dne 9. 12. 2020, a nikoli doložka vidimace. Soud tedy vychází ze skutečnosti, která byla prokázána, a to, že žalovaný podepsal kupní smlouvu dne 9. 12. 2020, a nikoli jak tvrdí on, už dne 9. 11. 2006. 12 Ostatní skutečnosti soud nehodnotil, když vycházel z prokázaného skutkového stavu, a to pozdního přijetí nabídky žalovaným bez ohledu na tvrzení žalobkyně, že kupní smlouvu nepodepsala, i když tomuto jejímu tvrzení týkající se nepodepsání kupní smlouvy odpovídají i další důkazy, jako je neověřený podpis žalobkyně na kupní smlouvě ze dne 9. 11. 2006, a to s ohledem na skutečnost, že na kupní smlouvě, kterou uzavřela žalobkyně dne 30. 1. 2004 na předmětné pozemky, jsou podpisy prodávající strany a její podpis jako kupující strany řádně ověřeny, a zároveň je zarážející skutečnost, že by předmětné pozemky žalobkyně prodala žalovanému za podstatně nižší kupní cenu, než je nabyla (bez ohledu na předložený znalecký posudek na cenu předmětných nemovitostí ze strany žalovaného). 13 Následně soud věc po hmotně právní stránce posoudil takto: 14 Soud ve věci jednal na základě občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., v současném znění § 80, dle kterého určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem, a dále v souladu s článkem II., bod 2. zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí § 7. 15 V dané věci bylo třeba nejdříve zkoumat, zda žaloba na určení vlastnictví k předmětné nemovitosti může vést k odstranění nejistoty v právním postavení žalobkyně. 16 Ve smyslu § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Dle komentáře uveřejněného v Aspi k tomuto ustanovení existenci naléhavého právního zájmu zkoumá soud z úřední povinnosti, tj. bez toho, že by žalovaný tento nedostatek namítal (Vážný 9311). Soud není ovšem povinen ze všech možných hledisek pátrat po tom, zda by právní zájem mohl být opodstatněn i jinak, než to učinil žalobce (Vážný 4722). Závěr o existenci naléhavého právního zájmu přitom lze přijmout i na základě výsledků provedeného dokazování (SoJ 36/09, NS 29 Odo 1513/2005). Určovací žaloba pak vytváří pevný základ pro vyjasnění právních vztahů účastníků sporu. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na podané žalobě, když lze její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze účinně dospět jinak, nebo když úplněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu, a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící pevný a určitý právní rámec, jež je zárukou odvrácení budoucích sporů. Žaloba na určení, že nemovitosti specifikované ve výroku jsou ve vlastnictví žalobkyně, vede k odstranění tvrzené nejistoty, když podkladem pro zápis vlastnického práva k nemovitosti může být zásadně soudní výrok o určení právního vztahu (§ 7 zákona č. 265/92 Sb.), a je v souladu s ustálenou judikaturou, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2053/2009, a proto je na takovou žalobou uplatňovaném určení dán naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. 17 V době, kdy měla kupní smlouvu podepsat žalobkyně, tedy v roce 2006, byl v platnosti zákon č. 40/64 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Pokud by soud vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně kupní smlouvu podepsala v roce 2006, tak by tato kupní smlouva představovala návrh kupní smlouvy. Dle ustanovení § 43a obč. zák. projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen "návrh"), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh, i když je neodvolatelný, může navrhovatel zrušit, dojde-li projev o zrušení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem. Dokud nebyla smlouva uzavřena, může být návrh odvolán, jestliže odvolání dojde osobě, které je určeno, dříve, než tato osoba odeslala přijetí návrhu. Návrh nemůže být odvolán a) během lhůty, která je v něm stanovena pro přijetí, ledaže z jeho obsahu vyplývá právo jej odvolat i před uplynutím této lhůty nebo b) je-li v něm vyjádřena neodvolatelnost. 18 Dle § 43b obč. zák. (1) Návrh, i když je neodvolatelný, zaniká a) uplynutím lhůty, která v něm byla určena pro přijetí b) uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované smlouvy a k rychlosti prostředků, které navrhovatel použil pro zaslání návrhu nebo c) dojitím projevu o odmítnutí návrhu navrhovateli. 19 (2) Ústní návrh zaniká, není-li přijat ihned, ledaže z jeho obsahu vyplývá něco jiného. 20 (3) Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem v telegramu počíná běžet od okamžiku, kdy je telegram podán k odeslání, a lhůta určená v dopisu od data v něm uvedeného, a není-li v něm datum uvedeno, od data uvedeného na obálce. Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem telefonicky, dálnopisně nebo jinými prostředky umožňujícími okamžité sdělení začíná běžet od okamžiku, kdy návrh dojde osobě, které je určen. 21 Podobně je přijetí návrhu upraveno i v zákoně č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014. Dle tohoto ustanovení nabídka učiněná v písemné formě vůči nepřítomné osobě musí být přijata ve lhůtě uvedené v nabídce. Není-li lhůta uvedena, lze nabídku přijmout v době přiměřené povaze navrhované smlouvy a rychlosti prostředků, jež navrhovatel použil pro zaslání nabídky. 22 V dané věci soud vycházel z ustálené judikatury, a to např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 368/99, dle tohoto rozhodnutí:„ Písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí: písemnosti a podpisu, přičemž písemný projev je platný až od podpisu jednající osoby, který na rozdíl od textu písemnosti musí být zásadně vlastnoruční. Možnost nahrazení podpisu mechanickými prostředky (např. razítkem, faksimile, reprodukcí podpisu na tiskopise) přichází v úvahu pouze tam, kde je to v občanskoprávním styku - posuzováno objektivně - obvyklé. Ke vzniku kupní smlouvy je tedy třeba, aby se její účastníci dohodli na předmětu koupě a na kupní ceně. Vedle těchto tzv. podstatných náležitostí může kupní smlouva obsahovat další ujednání, tzv. vedlejší náležitosti„ .Podle ust. § 43a odst. 1 obč. zák. projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy, jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Podle odst. 2 tohoto ustanovení návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu (§ 43c odst. 1 obč. zák.). Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli (§ 43c odst. 2 obč. zák.). Podle § 43b odst. 1 písm.a/ obč. zák. návrh, i když je neodvolatelný, zaniká uplynutím lhůty, která v něm byla určena pro přijetí, a podle písm.b/ tohoto ustanovení uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované smlouvy a k rychlosti prostředků, které navrhovatel použil pro zaslání návrhu. 23 K tomu, aby mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy jako dvoustranného právního úkonu, však ve smyslu ustanovení 43c odst. 1 obč. zák. bylo zapotřebí nejen prohlášení (v daném případě písemného) žalovaného, jemuž byl návrh určen, nebo jiného jeho včasného jednání (písemného), z něhož bylo možno dovodit jeho souhlas (přijetí návrhu), ale dále bylo ještě třeba, aby toto přijetí návrhu jako vyjádření souhlasu s jeho obsahem došlo žalobkyni (§ 43c odst. 2 obč. zák.) jako oferentovi, a aby akceptace návrhu byla učiněna včas. V daném případě se akceptace smlouvy (přijetí návrhu) do sféry žalobkyně vůbec nedostala, žalovaný kupní smlouvu dne 9. 12. 2020 podepsal, kdy nechal svůj podpis úředně ověřit – legalizovat, a to bez ohledu na jeho účelové tvrzení, že podpis nebyl ověřen, pouze vidimován – a to i přes tu skutečnost, že podpis žalobkyně, jak tvrdil žalovaný, ověřovat nepotřeboval (tedy po uplynutí 14 let), nelze tento úkon žalovaného považovat za včasné jednání učiněné osobou, jíž byl návrh určen, tedy za včasné přijetí návrhu na uzavření smlouvy, a oferta žalovaného proto zanikla uplynutím přiměřené doby (§ 43b odst. 1 písm. b/ obč. zák.), když lhůta pro přijetí návrhu v něm nebyla určena. Z důvodu zániku návrhu ve smyslu citovaného ustanovení proto k uzavření kupní smlouvy mezi účastníky nedošlo. 24 V dané věci soud dospěl k závěru, že došlo k zániku návrhu kupní smlouvy stanovené k jejímu přijetí uplynutím nebo lhůty, kterou lze s ohledem na povahu navrhované smlouvy považovat za přiměřenou. V dané věci návrh nebyl přijat včas, a proto zanikl, a to jak dle zákona č. 40/64 Sb., tak i dle zákona č. 89/2012 Sb. 25 Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Při vyčíslení nákladů řízení soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměně advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu se při určení, zda tu je právní vztah nebo právo, jde-li o právní vztah k nemovité věci, považuje za tarifní hodnotu částka ve výši 50 000 Kč. Tato částka je tak základem pro výpočet mimosmluvní odměny v dané věci. Za jeden úkon právní služby tak náleží žalobkyni částka ve výši 3 100 Kč, dále částka 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky + DPH. Soud přiznal odměnu za zastoupení advokátem za 5 úkonů právní služby dle § 9 ve spojení s ustanovením § 7 bodu 5. advokátního tarifu, celkem za 5 úkonů právní služby (1 - převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb; 2 -písemné podání ve věci samé – žaloba na určení vlastnického práva ze dne 2. 6. 2021; 3 - další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 18. 10. 2021; 4 - další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 14. 2. 2021, kdy potvrzení o provedené poradě ze dne 18. 10. 2021 a ze dne 14. 2. 2022 právní zástupce žalobkyně doložil, 5 - účast na jednání před soudem dne 16. 2. 2022). Celkem ve výši 5x 3 100 Kč, tj. 15 500Kč. Dále soud přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 5 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem 1 500 Kč. Dále přiznal náklady na vynaložený soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 5 000 Kč a DPH ve výši 21 % podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, z částky 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně včetně DPH tak činí v souhrnu částku ve výši 25 570 Kč.

Poučení