13 C 183/2019-173

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] insolvenční správkyně dlužnice: Mgr. [celé jméno původní účastnice], [datum narození], bytem Národní [číslo], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 79 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 78 137 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 78 137 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 863 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 863 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 78 137 Kč za den [datum].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 53 683 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Původní žalobkyně [příjmení] [celé jméno původní účastnice] se žalobou domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit částku 79 000 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení). Žalobu opírala o tvrzení, že byla povinnou v exekuční věci vedené pro vymožení pohledávky oprávněné (žalované), a to pohledávky ve výši 46 055 Kč s příslušenstvím. Exekuci prováděl soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. Pohledávka byla proti Mgr. [celé jméno původní účastnice] vymáhána podle exekučního titulu, jímž byl rozhodčí nález vydaný Mgr. [jméno] [příjmení] dne 13. 9. 2017 pod č.j. 103 Rozh 3229/20 [číslo]. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 12. 2018, č.j. [číslo jednací], ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2019, č.j. [číslo jednací], byla exekuce zastavena. Z exekučně vymoženého plnění bylo vyplaceno oprávněné (žalované) celkem 79 000 Kč. S ohledem na zastavení exekuce se jedná o plnění z právního důvodu, který odpadl, a na straně žalované proto vzniklo bezdůvodné obohacení odpovídající částce 79 000 Kč. Mgr. [celé jméno původní účastnice] žalovanou k zaplacení tohoto plnění vyzvala, vyzvala i právní zástupkyni žalované (výzvou ze dne [datum]), ta však vydání bezdůvodného obohacení odmítla přípisem ze dne [datum].

2. Soud ve věci rozhodl zamítavým rozsudkem ze dne 14. 4. 2022, č.j. 13 C 183/2019 - 88, který byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2022, č. j. [číslo jednací] a věc byla vrácena podepsanému soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná se i po vrácení věci odvolacím soudem bránila tím, že plnění nárokované žalující není plněním z právního důvodu, který odpadl. I po zastavení exekuce nadále existoval hmotněprávní závazek uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] (uzavřené mezi úvěrující žalovanou a úvěrovanou Mgr. [celé jméno původní účastnice]). V řízení o návrhu na zastavení exekuce byl přezkoumáván exekuční titul, nikoliv dluh samotný (exekuční soud o dluhu ani rozhodovat nemohl). Nadále existuje pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 13. 9. 2017, č. j. [číslo jednací], který nebyl nikdy postupem podle zákona o rozhodčím řízení zrušen. Před podáním návrhu na zahájení exekučního řízení nebyla ze strany úvěrované uhrazena ani jistina poskytnutého úvěru.

4. Nově žalovaná poukázala na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, č.j. [číslo jednací]. Pokud senát 14 Co Městského soudu v Praze nesouhlasí se senátem 25 Co Městského sodu v [obec] (který rozhodoval v obdobné věci a v rozhodnutí ze dne 26. 8. 2021, č.j. [číslo jednací] dovodil, že žalovaná se bezdůvodně neobohatila, bylo – li plněno na nezrušený rozhodčí nález), jedná se o rozdílný postoj dvou senátů odvolacího soudu, přičemž Nejvyšší soud v odkazovaném rozhodnutí potvrdil správnost názoru senátu 25 Co, je proto třeba žalobu opětovně zamítnout.

5. Je na místě připomenout i to, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek původní žalobkyně, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] bylo schváleno oddlužení původní žalobkyně plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud rozhodl o povinnosti původní žalobkyně vydat žalobkyni (insolvenční správkyni původní žalobkyně) ke zpeněžení majetek sepsaný v soupisu majetkové podstaty, včetně pohledávky původní žalobkyně za žalovanou. V návaznosti na návrh žalobkyně pokračovat v řízení soud usnesením ze dne 1. 8. 2021, č.j. [číslo jednací] vyrozuměl účastníky o pokračování v řízení s tím, že na straně žalující je v řízení pokračováno s žalobkyní.

6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků, přičemž takto zjistil a vzal za prokázané tyto skutečnosti:

7. Původní žalobkyně, v postavení úvěrované, a úvěrující žalovaná vtělily ujednání o vzájemných právech a povinnostech do smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] kterou původní žalobkyně opatřila svým podpisem dne [datum] a osoba jednající za žalovanou listinu podepsala dne [datum]. Původní žalobkyně jako adresu svého trvalého bydliště uvedla adresu [adresa], přičemž tato adresa se shoduje i s adresou pro doručování. Žalovaná se zavázala původní žalobkyni poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč, a dále revolving ve výši 25 203 Kč, a to s tím, že původní žalobkyně se zavázala splatit celkem 70 008 Kč, v případě poskytnutí každého revolvingu se celková splatná částka navyšuje o 52 506 Kč; úvěr byl splatný v celkem 42 měsíčních splátkách po 2 917 Kč splatných k 22. dni v měsíci; úroková sazba činila 112,73 % ročně, u revolvingu 83,71 % ročně. Takto zjištěné skutečnosti jsou podpořeny i obsahem oznámení o schválení úvěru k č. SRÚ [číslo] a splátkovým kalendářem ke smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo]. Původní žalobkyně se splácením úvěru prodlévala, splátky neplnila řádně a včas, ani zčásti nezaplatila splátku splatnou dne [datum], což je zřejmé z karty klienta (den tisku [datum]). Z té vyplývá i to, že žalovaná úvěrované vyplatila, včetně revolvingů, částku 60 203 Kč, přičemž dle záznamů žalované úvěrovaná splatila celkem 59 340 Kč, zbývalo jí k doplacení, podle evidence žalované, celkem 78 649 Kč. Žalovaná písemně oznámila úvěrované, že je úvěr v návaznosti na její prodlení se splácení zesplatněn v částce 41 208,84 Kč na nesplacené jistině (oznámení ze dne [datum]).

8. V rozhodčí smlouvě ze dne [datum] úvěrovaná a žalovaná ujednaly, že veškeré spory o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] či v souvislosti s ním nebo s případně na základě uvedeného návrhu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru nebo v souvislosti či v návaznosti na smlouvu o revolvingovém úvěru, budou dle zák. č. 216/994 Sb. rozhodovány v rozhodčím řízení, a to podle pravidel rozhodčího řízení uvedených ve smlouvě; takové spory budou v prvním stupni rozhodovány kterýmkoliv z dohodnutých rozhodců uvedených v bodě 3.3 rozhodčí smlouvy, kterému žalobce doručí žalobu dle připojených pravidel rozhodčího řízení, rozhodčí řízení bude vedeno vždy jediným ze sjednaných rozhodců dle volby žalobce, není-li ve smlouvě uvedeno jinak; co do výčtu rozhodců je uvedeno celkem 13 osob, mezi nimiž je i Mgr. [jméno] [příjmení], narozen [datum], sídlem rozhodce [ulice a číslo], [příjmení] předměstí, [PSČ] [obec]; ve smlouvě (čl. V., odst. 5. 1. 1.) je rovněž uvedeno, že rozhodce doručuje stranám jednotlivé písemnosti na adresu, kterou strana uvedla, popř. na adresu bydliště nebo sídla, pokud strana neuvedla jinou adresu; původní žalobkyně uvedla doručovací adresu [adresa].

9. Rozhodčím nálezem ze dne 13. 9. 2017, č.j. 103 Rozh 3229/2017 – 8 rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] rozhodl tak, že uložil původní žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku 47 055 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 47 055 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 112,73 % ročně z částky 41 208,84 Kč za dobu od [datum] do zaplacení), a dále smluvní pokutu limitovanou maximální výší danou součinem 0,5 a částky 60 203 Kč. Rozhodl také o povinnosti původní žalobkyně zaplatit žalované na náhradě nákladů rozhodčího řízení částku 3 278 Kč. Rozhodčí nález dle připojené doložky nabyl právní moci dne [datum] a dnem [datum] se stal vykonatelným (č.l. 8 – 9 spisu Okresního soudu v Bruntále zn. [spisová značka]). Rozhodčí nález byl původní žalobkyni doručován na adresu [adresa], prostřednictvím poskytovatele poštovní služeb, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne [datum] (doručenka do vlastních rukou na č.l. 74 spisu Okresního soudu v Bruntále zn. [spisová značka]).

10. Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 20. 12. 2018, č.j. [číslo jednací] rozhodl o zastavení exekuce vedené na majetek původní žalobkyně, tj. exekuce vedené pro vymožení pohledávek žalované za původní žalobkyní ve výši 46 055 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty, jak byla rozhodčím nálezem přisouzena, nákladů exekučního řízení a nákladů žalované coby oprávněné, podle exekučního titulu, jímž byl shora citovaný rozhodčí nález. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Bruntále pověřil dne [datum] provedením exekuce na majetek původní žalobkyně, podle vykonatelného rozhodčího nálezu, soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Přerov. Původní žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala zastavení exekuce, argumentovala tím, že exekuční titul není pravomocný a vykonatelný, v návaznosti na nesprávné doručování rozhodčího nálezu na adresu [adresa]. Původní žalobkyně brojila proti exekuci i v souvislosti s tím, že jsou proti ní uplatňovány úroky a sankce výrazně převyšující 120 % jistiny ročně. Exekuční soud se s námitkou nedostatku v doručování rozhodčího nálezu vypořádal tak, že rozhodce v souladu se smluvním ujednáním zaslal rozhodčí nález na doručovací adresu, jak ji uvedla původní žalobkyně, tedy v rámci doručování nijak nepochybil. Exekuční soud se vypořádal i s námitkou původní žalobkyně stran neplatnosti rozhodčí smlouvy z hlediska určení rozhodce, a to tak, že ji nelze považovat za neplatnou, když jsou v ní jmenovitě určeni rozhodci, kteří by v případě podání žaloby byli oprávněni samostatně ve věci rozhodnout. Exekuční soud shledal smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, a stala se proto podle exekučního soudu neplatnou i rozhodčí smlouva uzavřená v souvislosti se smlouvou o úvěru. Podle rozhodčího nálezu vydaného na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy pak podle exekučního soudu nelze exekuci vést a je na místě ji podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. Co do závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy vzal exekuční soud do úvahy, že úroková sazba byla sjednána na 112,73 % ročně, RPSN činila 112,73 %, nebyl omezen počet možných revolvingů, výpůjční úroková sazba u revolvingu činila 83,71 % ročně, RPSN činila 86,61 %. Přitom podle Systému časových řad [obec] národní banky ([příjmení]) činily sazby revolvingových úvěrů (pro domácnosti v květnu roku 2015) 13,92 % ročně. Úroková sazba sjednaná mezi úvěrovanou a žalovanou mnohonásobně (8x) převyšovala sazbu požadovanou standardně bankami v době uzavření úvěrové smlouvy. Exekuční soud poukázal rovněž na to, že ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve formulářových smluvních podmínkách předem zpracovaných žalovanou, byla stanovena celá řada sankcí (smluvních pokut) pro případ prodlení úvěrované s hrazením splátek úvěru. Pozastavoval se i nad tím, že pro spotřebitele nevýhodné ujednání o smluvní pokutě bylo nepřehledně skryto v odstavcích na první pohled vzbuzujících dojem nepodstatného charakteru. Dovodil, že ujednání obsahující požadavek na zaplacení několika různých smluvních pokut je na místě hodnotit jako nemravné, a tedy neplatné pro kolizi s dobrými mravy. O obsahu smluvních podmínek přitom úvěrovaná nemohla jakkoliv vyjednávat.

11. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2019, č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnutí exekučního soudu o zastavení exekuce potvrzeno.

12. Soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Přerov dne [datum] vyhotovil oznámení o tom, že v exekučním řízení vedeném na majetek původní žalobkyně, ve prospěch žalované coby oprávněné, bylo vymoženo celkem 102 154,94 Kč, z čehož 79 000 Kč bylo vyplaceno žalované coby oprávněné.

13. Zástupce původní žalobkyně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení (všech částek, které byly vymoženy v exekuci vedené na majetek původní žalobkyně), a to výzvou ze dne [datum]. Žalovaná na výzvu reagovala odpovědí ze dne [datum], v níž s odkazem na nezrušený rozhodčí nález odmítla původní žalobkyni plnit.

14. Z předsmluvního formuláře vztahujícího se ke smlouvě o úvěru [číslo] vyplývá, že Mgr. [celé jméno původní účastnice] podepsala listinu dne [datum], byla seznámena s celkovou výší spotřebitelského úvěru, podmínkami čerpání úvěru, dobou jeho trvání, splátkovým kalendářem a náklady spotřebitelského úvěru včetně nákladů spojených s opožděnými platbami.

15. Z hodnocení klienta ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že tuto listinu dne [datum] podepsaly úvěrovaná Mgr. [celé jméno původní účastnice] a osoba zprostředkovávající úvěr a bylo do ní zachyceno prohlášení úvěrované o výši pravidelného čistého měsíčního příjmu (28 000 Kč), jiné příjmy úvěrovaná nevykázala. Co do výdajů bylo počítáno s částkou 3 800 Kč (úvěrovaná + manžel), s částkou 4 000 Kč (počet nezaopatřených dětí x 2), s částkou 4 000 Kč („ nájemné, inkaso, doprava, ostatní“). V rámci spoření, splátek jiných dluhů vykázala úvěrovaná nulové výdaje. Po zohlednění výdajů (součet 3 800 Kč, 4 000 Kč a 4 000 Kč) byly vyčísleny volné zdroje úvěrované, a to na částku 16 200 Kč. Úvěrovaná předložila tyto doklady: kopii občanského průkazu, potvrzení od zaměstnavatele a výpis z bankovního účtu, nepředložila jiné doklady (doklad SIPO, vyúčtování za telefonní služby, vyúčtování za elektřinu či plyn). Formulář mj. zahrnuje i údaj o tom, že úvěrovaná má vlastní bydlení, dále údaj o rodinném stavu úvěrované (vdaná, avšak nežijící s manželem ve společné domácnosti), o jejím zaměstnání u„ Obec Stará Ves, [ulice a číslo], [obec]“. Úvěrovaná současně prohlásila, že má či bude mít k dispozici dostatek finančních prostředků, aby mohla splatit úvěr, o který žádá (35 000 Kč, splatný ve 24 měsíčních splátkách po 2 917 Kč, celkem k zaplacení 70 008 Kč), a dále aby mohla dostát i svým jiným závazkům. Výsledkem hodnocení pak bylo doporučení zprostředkovatele úvěru k uzavření úvěrové smlouvy, poskytnutí úvěru poté [datum] schválila i centrála žalované.

16. Podle výpisu z NRKI činila u úvěrované Mgr. [celé jméno původní účastnice] ke dni [datum] hodnota CBS skóre 270, tedy skóre v kategorii I., tj. v kategorii s nejnižšími body, kde je vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán (přitom čím vyšší je skóre, tím je platební morálka v registru [spisová značka] lepší). Podle výpisu z registru [příjmení] nebyl o úvěrované Mgr. [celé jméno původní účastnice] v tomto registru ke dni [datum] žádný záznam.

17. Z potvrzení zaměstnavatele soud zjistil, že úvěrovaná Mgr. [celé jméno původní účastnice] za zaměstnavatele Obec Stará Ves vystavila pro sebe potvrzení o svém průměrném čistém měsíčním příjmu (za období od [datum] do [datum] ve výši 28 569 Kč, za období od [datum] do [datum] ve výši 28 609 Kč), potvrdila, že z jejího příjmu nejsou prováděny srážky.

18. Z periodického výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] byla ve prospěch bankovního účtu vedeného bankou pro úvěrovanou Mgr. [celé jméno původní účastnice] zúčtována příchozí platební transakce v částce 28 706 Kč (od zaměstnavatele úvěrované), z hlediska obratů na účtu bylo připsáno za dotčené období ku prospěchu účtu celkem 61 574 Kč, odepsáno bylo celkem 61 876,59 Kč, ke dni [datum] vykazoval účet nulový zůstatek.

19. Z výtisku časových řad [příjmení] soud zjistil, že dle statistických dat [obec] národní banky ohledně úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR činila v květnu roku 2015 průměrná úroková sazba 13,92 % a v květnu roku 2016 průměrná úroková sazba 13,83 % (u kontokorentů a revolvingových úvěrů).

20. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle ust. § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

22. Podle ust. § 1 věta druhá zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

23. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle ust. § 2 písm. f) zák. č. 182/2006 Sb., pro účely tohoto zákona se rozumí osobou s dispozičními oprávněními osoba, které v průběhu insolvenčního řízení přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně všech oprávnění, ze kterých se skládá.

26. Podle ust. § 408 odst. 1 (věta první) zák. č. 182/2006 Sb., o účincích schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty platí ohledně majetku náležícího do majetkové podstaty v době schválení oddlužení obdobně ustanovení tohoto zákona o účincích prohlášení konkursu, včetně zániku společného jmění dlužníka a jeho manžela. Podle ust. § 409 odst. 2 (věta první) zák. č. 182/2006 Sb., jestliže insolvenční soud uložil dlužníku povinnost vydat majetek ke zpeněžení, použije se pro oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty § 408 odst. 1 obdobně.

27. Podle ust. § 246 odst. 1 věta první zák. č. 182/2006 Sb., prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou.

28. Soud byl ve smyslu ust. § 226 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) vázán právním názorem soudu odvolacího vyjádřeným v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2022, č. j. 14 Co 288/2022 113, podle něhož formálně nezrušený rozhodčí nález nevytváří překážku věci rozsouzené, exekuce byla zastavena a procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží žalované, byl takto odklizen. Soud prvního stupně měl po vrácení věci žalobu posoudit věcně (vyřešit, zda plnění vymožené na původní žalobkyni a vyplacené žalované odpovídá hmotněprávnímu závazku původní žalobkyně vůči žalované). Uvedené předpokládá vyřešit otázku platnosti uvěrové smlouvy a pro případ závěru o její neplatnosti uvážit, zda vymožené plnění (79 000 Kč) odpovídá poskytnutému úvěru, neboť by žalovaná v takovém případě plnila původní žalobkyni bez právního důvodu, čemuž by odpovídal závazek vydat, oč se původní žalobkyně bezdůvodně obohatila.

29. Žalovanou zdůrazňované závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. 33 Cdo 1784/2022 jsou soudu známy, avšak citované rozhodnutí shrnuje dosavadní rozhodovací praxi, která však musela být známa odvolacímu soudu při rozhodovávání o odvolání žalobkyně proti prvnímu meritornímu rozhodnutí v této věci, přesto se od tam vyslovených závěrů odvolací soud odchýlil, resp. připomínal závěry rozhodovací praxe na podporu argumentace o tom, že existence formálně nezrušeného rozhodčího nálezu nezapovídá soudu posoudit žalobu věcně.

30. Soud se tak zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy. Stejnou předběžnou otázkou se zabývaly i exekuční soudy rozhodující o návrhu úvěrované na zastavení exekuce. Závazek žalované a úvěrované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (ust. § 2395 o. z.), co do smluvní pokuty pak dle ust. § 2048 a násl. o. z. Při posouzení úvěrové smlouvy (čemuž není na překážku formálně neodklizený rozhodčí nález, jak soud dovodil shora) soud nemohl ponechat bez povšimnutí skutečně excesivně ujednanou úplatu za dočasné přenechání prostředků žalovanou úvěrované, kdy celkové zatížení úvěrované bylo fakticky prohlubováno i uplatněním smluvních pokut (k tomu v podrobnostech shora – k důvodům, pro něž exekuční soudy dovodily absolutní neplatnost úvěrové smlouvy). Takové nastavení vzájemných práv a povinností účastníků úvěrové smlouvy neodpovídá představě rozumného uspořádání vztahů smluvních stran, z níž jedna smluvní strana, úvěrovaný, je navíc spotřebitelem - slabší smluvní stranou. Sjednaná úroková míra (ač žalovaná prosazuje, že se jednalo o tzv. efektivní úrokovou sazbou, které měla odpovídat nominální sazba 77,91 % ročně), významně přesahuje míru, kterou by bylo možné chápat za ještě souladnou s dobrými mravy (i sazba 77,91 % ročně by s ohledem na celkové zatížení úvěru byla sazbou zcela zřejmě excesivní). Kolize právního jednání s dobrými mravy je dána obsahem posuzovaného právního jednání (bez ohledu na smluvní volnost stanovit obsah smlouvy, bez ohledu na to, kdo zavinil rozpor s dobrými mravy). Při posuzování úvěrového vztahu je třeba pamatovat na zásadu poctivosti (ust. § 6 odst. 1, 2 o. z.) a zásadu zákazu zjevného zneužití práva (ust. § 8 o. z.). Žalované nelze při posouzení úvěrové smlouvy poskytovat ochranu k faktické újmě úvěrované, a to s ohledem na závěry, které učinily soudy exekuční, s nimiž se soud ztotožňuje a na které (zde pro stručnost) v podrobnostech odkazuje. Uvedené má na posouzení věci dopad v tom smyslu, že úvěrovou smlouvu soud shledal neplatnou.

31. I pokud by žalovaná nesouhlasila s důvody, pro něž soud shledal úvěrovou smlouvu neplatnou ve shodě se soudy exekučními, a to s ohledem na vlastní obsah smluvních ujednání, je zde i další (samostatný) důvod neplatnosti, vyvěrající z absence řádného posouzení úvěruschopnosti úvěrované.

32. Poté, co soud zjistil, že žalovaná a úvěrovaná jednaly o uzavření smlouvy o úvěru vykazující znaky spotřebitelského úvěru, musel mít na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti žalované postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 145/2010 Sb. Žalovaná poskytla finanční službu, vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru (ust. § 1 zák. č. 145/2010 Sb.). Žalovanou proto stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost úvěrované splatit úvěr. Výsledky provedeného dokazování neumožňují soudu, aby přijal závěr o tom, že žalovaná svým povinnostem dostála.

33. Z provedeného dokazování sice vyplynulo, že žalovaná shromáždila od úvěrované údaje, které zřejmě měly sloužit k vytvoření obrazu o příjmech, výdajích a jiných závazcích úvěrované, nicméně z provedeného dokazování nevyplynulo, že by tyto údaje (zejména údaje o výdajích) byly podloženy potřebnými doklady, že by byly objektivizovány. Za takové situace pak nelze vůbec usuzovat na to, zda úvěrující jednala s odbornou péčí, neboť ta předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, budou ověřeny (objektivně podloženy). Podle výsledků provedeného dokazování žalovaná nedisponovala doklady o výdajích úvěrované, resp. takové podklady nebyly vůbec zahrnuty do podkladů, na jejichž základě prověřovala úvěruschopnost. Nelze vycházet toliko ze zobecněné úrovně výdajů, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalovaná při vytváření obrazu o výdajích úvěrované spoléhala na údaje zjistitelné z výpisu z bankovního účtu, který však vykazoval nulový zůstatek a celková obratová bilance byla záporná (výdaje převyšovaly příjmy). Není zřejmé, proč žalovaná za takové situace netrvala na doložení výdajů úvěrované, kdy např. výdaje na bydlení lze jednoduše doložit. Zabývat se tvrzenými výdaji nabývá na významu i v kontextu zjištění, že úvěrovaná byla zařazena v rámci tzv. scoringu do nejrizikovější kategorie, kde je úvěr výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně je dokonce zamítán. Pro rezignaci na doložení výdajů úvěrované nelze spoléhat na výpočet disponibilních zdrojů, který žalovaná provedla. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná prostředky poskytla bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, uzavřená úvěrová smlouva je proto již z tohoto důvodu neplatná, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Jedná se o další (samostatný) důvod, pro který musí soud úvěrovou smlouvu posoudit jako neplatnou.

34. Na podkladě neplatné úvěrové smlouvy rozhodoval o sporu žalované a úvěrované rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení], rozhodl v rozhodčím řízení ve věci samé nálezem vydaným dne 13. 9. 2017 pod č.j. 103 Rozh 3229/2017 – 8. Neplatnost úvěrové smlouvy zohlednily exekuční soudy v podobě závěru o nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu - rozhodčí smlouva, byť netrpěla nedostatkem transparentnosti, je neplatná v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy, v souvislosti s níž byla sjednána (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 199/11 a ve věci sp. zn. III. ÚS 4084/12 či usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 20 Cdo 4022/2017 a sp. zn. 20 Cdo 1387/2016). Na rozhodčí nález vydaný dne [datum] rozhodcem Mgr. [jméno] [příjmení] pod č.j. 103 Rozh 3229/2017 – 8 proto nemůže být nahlíženo jako na způsobilý titul k nařízení, resp. provedení exekuce. Byť formálně (v řízení o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu) neodklizen, nemá rozhodčí nález potřebné právní účinky, není způsobilým právním titulem pro přijetí (a ponechání) plnění vymoženého v exekuci vedené na majetek úvěrované (k tomu srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. I. ÚS 1707/17).

35. Ani úvěrová smlouva, ani později vydaný rozhodčí nález, nezakládají zavazovací důvod, pro nějž by žalovaná mohla důvodně odpírat úvěrované vrácení nárokovaného plnění. Bylo proto na místě položit si otázku, zda žalované svědčí jiný právní titul pro ponechání plnění exekučně vymoženého a žalované soudním exekutorem vyplaceného, tedy zda žalovaná měla podle hmotného práva nárok na exekvované plnění (79 000 Kč). Žalovaná a úvěrovaná si podle výsledků provedeného dokazování vzájemně plnily podle neplatné smlouvy, poskytly si vzájemně majetkový prospěch, a to z neplatného právního jednání. Takové plnění je třeba kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení (ust. § 2991 o. z.), které má ochuzený obohacenému vydat. Je třeba zjistit rozsah bezdůvodného obohacení stran neplatné úvěrové smlouvy a následně provést vypořádání.

36. Žalovaná úvěrované vyplatila, včetně revolvingů, částku 60 203 Kč. Podle vlastních záznamů žalované úvěrovaná žalované před zahájením exekučního řízení splatila celkem 59 340 Kč. Rozdíl činí 863 Kč. V exekuci bylo žalované vyplaceno vymožené plnění v částce 79 000 Kč.

37. Soud poskytl žalované potřebné poučení směřující k tomu, aby tvrdila a prokázala, jakému konkrétnímu dluhu původní žalobkyně odpovídá vymožené plnění 79 000 Kč. Žalovaná po poučení doplnila, že plnění přijala„ na úvěr a následně na revolving“. Na jistině úvěru zbývalo úvěrované splatit 863 Kč a podle žalované je také třeba zohlednit obvyklý úrok v částce celkem 3 888,01 Kč.

38. Poskytnutím plnění v částce 863 Kč úvěrovaná doplatila žalované svůj dluh na vyplacené jistině úvěru a o toto plnění tak po vzájemném vypořádání práv a povinností úvěrující a úvěrované je třeba žalobní požadavek ponížit. Jinými slovy - žalovaná se na úkor ochuzené úvěrované obohatila co do částky 78 137 Kč (79 000 Kč minus 863 Kč) a není zde žádné další plnění, které by si mohla žalovaná ponechat.

39. Pokud jde o požadavek žalované na zohlednění obvyklého úroku, rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v posuzovaném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle ust. § 588 o. z. Tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu ust. § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. K tomuto závěru bylo v obdobné věci, a sice věci projednávané u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Co 197/2019, v rozhodnutí ve věci samé vyjádřeno (a promítnuto do posuzované věci), že žalovaná jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru, vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly; z toho lze bez pochyb uzavřít, že žalovaná by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala. S ohledem na závěr soudu v posuzované věci o tom, že smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle ust. § 588 o. z. jako celek, nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ust. § 577 o. z. Nelze proto uvažovat o tom, že by žalované náležela jakákoliv úplata za poskytnutí úvěru (resp. dočasné přenechání prostředků úvěrované) v podobě ještě přiměřeného (obvyklého) úroku (k tomu srov. závěry rozsudku Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka]).

40. Proto soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 78 137 Kč, neboť v tomto rozsahu se žalovaná na úkor úvěrované bez spravedlivého důvodu obohatila. Co do částky 863 Kč s příslušenstvím soud žalobu zamítl, neboť v tomto rozsahu si žalovaná mohla peněžité plnění ponechat (umořil se tímto plněním dluh úvěrované na jistině vyplaceného úvěru, vč. revolvingů).

41. Jelikož žalovaná prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla jí povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Pokud jde o splatnost peněžitého dluhu žalované, vyšel soud z toho, že žalovaná byla k zaplacení (vydání bezdůvodného obohacení) vyzvána dne [datum]. Jelikož bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele (uvedené je dovoditelné z ust. § 1958 odst. 1, 2 o. z.), byla žalovaná povinna plnit bez zbytečného odkladu po výzvě, tedy již dne [datum]. Proto prodlévá až ode dne [datum], nikoliv již ode dne [datum]. Žaloba proto musela být zamítnuta i v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 78 137 Kč za den [datum].

42. Pro úplnost soud uvádí, že aktivní legitimace svědčí žalobkyni, neboť ta je osobou s dispozičním oprávněním ve vztahu k dotčené pohledávce.

43. Zástupce žalobkyně v podání ze dne [datum] tlumočil jakýsi odhad úvěrované o tom, že žalované splatila cca 100 000 Kč – 150 000 Kč. Tento přibližný odhad úvěrované nebyl dostatečně konkrétním tvrzením, z provedeného dokazování (jehož výsledky žalobkyně ostatně ani nezpochybňovala) nevyplynulo, že by úvěrovaná splatila více než 59 340 Kč. Obdobně výsledky provedeného dokazování ani nepodporují nové tvrzení žalobkyně o tom, že by žalovaná úvěrované vyplatila toliko 35 000 Kč. Soud žalobkyni nepoučoval o potřebě sporná tvrzení prokázat, a to s ohledem na nekonkrétnost tvrzení, resp. s ohledem na to, že se jedná o tvrzení nová (neuplatněná žalobkyní před nastolením účinků koncentrace řízení).

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v převažujícím rozsahu úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 683 Kč. Soud nekrátil náhradu i přes částečný procesní neúspěch žalobkyně, jelikož žalobkyně byla neúspěšnou v zanedbatelné části předmětu řízení (i při zohlednění nárokovaného a přisouzeného úroku z prodlení zkapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku představuje úspěch žalobkyně 98,89 % předmětu řízení a její neúspěch odpovídá toliko 1,11 % předmětu řízení). Náklady tvoří: 1/ náhrada za zaplacený soudní poplatek v částce 3 950 Kč; 2/ náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč za podání (tehdy nezastoupené) žalobkyně ze dne [datum], počítáno podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.; 3/odměna zástupce žalobkyně v celkové výši 42 600 Kč (stanovena podle § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif („a. t.”), sestává z částky 4 260 Kč za každý z deseti úkonů právní služby ve smyslu ust. § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, sepis podání ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], sepis odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], účast na jednání před soudem ve dnech [datum] a [datum], sepis podání ze dne [datum]); 4/ paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 3 000 Kč (10 x 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 4 a. t.); 5/ náhrada cestovních výloh zástupce žalobkyně v celkové výši 633 Kč (dle doložených jízdenek); 6/ náhrada za promeškaný část cestami zástupce žalobkyně k jednotlivým jednáním v celkové výši 3 200 Kč (8 x 100 Kč za cestu ke každému ze čtyř jednání soudu, ze sídla zástupce k soudu a zpět, dle ust. § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a. t.).