13 C 2/2015-521
Citované zákony (29)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 118a § 120 odst. 3 § 132 § 136 § 137 odst. 3 § 142 odst. 1 § 148 odst. 1 § 149 odst. 1 § 160 odst. 1 § 251
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 odst. 1 písm. a § 11 odst. 1 písm. d § 11 odst. 1 písm. g § 11 odst. 2 písm. f § 8 odst. 1 § 13 odst. 1 § 13 odst. 4
- zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 89 odst. 1 § 89 odst. 2 § 93 odst. 1 § 109 odst. 1 § 114 § 114 odst. 3 § 115 § 115 odst. 1 § 115 odst. 2 § 116 § 118 § 118 odst. 1
Rubrum
Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Tomáše Klusáka a přísedících [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 116 859 Kč s příslušenstvím takto:
Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 116 859 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 10 353,40 Kč od 29. 2. 2012 do zaplacení, 7,75 % ročně z částky 8 891,39 Kč od 31. 3. 2012 do zaplacení, 7,75 % ročně z částky 5 830,74 Kč od 30. 4. 2012 do zaplacení, 7,75 % ročně z částky 8 275,64 Kč od 31. 5. 2012 do zaplacení, 7,75 % ročně z částky 9 864,60 Kč od 30. 6. 2012 do zaplacení, 7,5 % ročně z částky 9 447,50 Kč od 31. 7. 2012 do zaplacení, 7,5 % ročně z částky 2 484,96 Kč od 31. 8. 2012 do zaplacení, 7,5 % ročně z částky 2 006,11 Kč od 30. 9. 2012 do zaplacení, 7,5 % ročně z částky 5 621,50 Kč od 31. 10. 2012 do zaplacení, 7,5 % ročně z částky 4 542,38 Kč od 30. 11. 2012 do zaplacení, 7,5 % ročně z částky 3 075,38 Kč od 31. 12. 2012 do zaplacení, 7,05 % ročně z částky 3 356,45 Kč od 31. 1. 2013 do zaplacení, 7,05 % ročně z částky 5 396,63 Kč od 28. 2. 2013 do zaplacení, 7,05 % ročně z částky 3 089,52 Kč od 31. 3. 2013 do zaplacení, 7,05 % ročně z částky 3 305,35 Kč od 30. 4. 2013 do zaplacení, 7,05 % ročně z částky 8 980,75 Kč od 31. 5. 2013 do zaplacení, 7,05 % ročně z částky 5 559,90 Kč od 30. 6. 2013 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 8 801,29 Kč od 31. 7. 2013 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 5 925,02 Kč od 31. 8. 2013 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 1 895,73 Kč od 30. 9. 2013 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 157,30 Kč od 31. 10. 2013 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 186 266 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 3 554 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou ze dne 31. 12. 2014 se žalobce ve vztahu k žalované domáhal zaplacení částky 116 859 Kč s příslušenstvím. Žalobce pracoval pro žalovanou jako řidič autobusu a podle pracovní smlouvy a mzdového výměru mu byla vyplácena odměna formou úkolové mzdy, přičemž splnění jednoho dílčího úkolu zahrnovalo nejen ohodnocení za cestu podle jízdního řádu, ale i technickou kontrolu autobusu, denní ošetření před i po jízdě, čas potřebný na odbavení, mytí a úklid autobusu, zásobování autobusu pro klientský servis, čerpání pohonných hmot a jiných provozních kapalin do autobusu, bezpečnostní přestávky a případných 0 – 30 minut zpoždění spoje. Žalobce poukazoval na to, že reálně jeho týdenní pracovní doba trvala déle, protože bylo třeba splnit všechny složky konkrétního úkolu. Žalovaná však vycházela při výpočtu celkových odpracovaných hodin pouze z časů předpokládaných jízdních řádem a v návaznosti na to pak v případě nároku na zákonný příplatek bral ohled pouze na odpracovanou dobu stanovenou jízdními řády. Žalovaná fakticky odpracované hodiny žalobcem nezohledňovala. Žalobce požadoval připočíst zákonný příplatek k dosažené úkolové mzdě, a to příplatek za práci přesčas ve výši 44 477 Kč za práci v rozsahu 1006 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2012 a ve výši 25 343 Kč za práci v rozsahu 581,97 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2013; příplatek za práci v sobotu a neděli ve výši 7 690 Kč za práci v rozsahu 437,74 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2012 a dále ve výši 3 663 Kč za práci v rozsahu 211,22 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2013; příplatek za práci v noci ve výši 3 479 Kč za práci v rozsahu 196,63 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2012 a ve výši 632 Kč za práci v rozsahu 36,36 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2013; příplatek za práci ve svátek ve výši 7 002 Kč za práci v rozsahu 39,90 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2012 a ve výši 5 225 Kč za práci v rozsahu 29,11 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2013; za návozy na linku z odstavných míst a odstavení na odstavné plochy tarifní mzdu ve výši 75 Kč za hodinu, tedy částku 11 099 Kč za práci v rozsahu 147,99 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2012 a částku 8 249 Kč za práci v rozsahu 109,99 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2013.
2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala v plném rozsahu. Uvedla, že žalobci nevznikl nárok z titulu neproplacené části mzdy za příplatek za práci přesčas, práci v sobotu a v neděli, ve svátek a za noční práci; mezi žalovanou a žalobcem byla sjednána úkolová mzda, podle které byl žalobce odměňován, což způsob odměňování řidičů, který je možný. Úkolová mzda již sama o sobě zahrnuje všechny požadované příplatky. Dále pokud by žalobci vznikly nějaké přesčasy, resp. nárok za další příplatky, příp. nároky za nájezdy na linku, byly žalobci uhrazeny v rámci osobního ohodnocení. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.
3. V podrobnostech argumentace účastníků odkazuje soud na jejich písemná podání a přednesy, které jsou součástí spisu a jsou druhé straně sporu známy.
4. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 116 859 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.) a zaplatit náhradu nákladů řízení 75 914,10 Kč (výrok II.). Uvedený rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Dle krajského soudu bylo rozhodnutí soudu I. stupně je vnitřně rozporné, neboť na jedné straně uvádělo, že žalobce neprokázal jednotlivé činnosti, které pro žalovanou vykonal (tj. neunesl břemeno důkazní), avšak současně mu žalobou uplatněný nárok zcela přiznal. Aby účastník mohl být v řízení úspěšný, musí unést jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Pouhá výpověď žalobce a jím předložená evidence pracovní doby tak není předpokladem pro jednoznačný závěr o tom, že veškeré tvrzené práce vykonal, a to v tvrzeném rozsahu. Dále nebylo zřejmé, jaké konkrétní práce zahrnuje soud I. stupně pod pojem servisní hodiny, není zřejmé, v čem spočívá rozdíl mezi údaji uvedenými ve sloupci s názvem„ hodiny – skuteč. stav“ a„ hodiny – skuteč. odpracov.“. K tomu, aby zaměstnanec mohl být za vykonanou práci nad rámec úkolové mzdy odměněn, bude třeba prokázat, zda určitou práci nezahrnutou do úkolové mzdy vykonal, přičemž dobu trvání této práce lze určit při neexistující evidenci zaměstnavatele volnou úvahou.
5. Dle krajského soudu v případě, kdy je mzda stanovena jako úkolová, činnosti zahrnuté do úkolové mzdy nemohou být hodnoceny jako práce přesčas, pokud spolu s dobou řízení autobusu nepřesahují stanovenou týdenní pracovní dobu. Při posouzení rozsahu a druhu práce přesčas tvrzeného žalobcem, musí být přihlédnuto ke skutečnosti, že zaměstnanec obdržel mzdu za činnosti, které zaměstnavatel dle evidence vykazoval jako činnost zaměstnance pod označením„ ostatní práce“ a„ servis“.
6. Podle § 120 odst. 3 o. s. ř. soud vzal za svá skutková zjištění v podobě shodných skutkových tvrzení účastníků, že žalobce byl v pracovním poměru u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pracovní pozici [anonymizována dvě slova] s místem výkonu práce [země], přičemž pracovní poměr vznikl ke dni [datum]. Mzdové otázky upravoval mzdový výměr žalovaného [číslo] ve spojení se mzdovým předpisem pro řidiče vnitrostátních a mezinárodních autobusových linek [číslo] [rok]; některé povinnosti řidiče byly specifikovány právě ve mzdovém předpisu pro řidiče vnitrostátních a mezinárodních autobusových linek [číslo] [rok]. Mezi účastníky řízení nebylo sporu též o tom, jaké linky, respektive jaké turnusy žalobce pro žalovanou odjezdil. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, kdy a jak dlouho žalobci trvalo odbavení cestujících a zákonná bezpečnostní přestávka mezi spoji.
7. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
8. Z pracovní smlouvy ze dne [datum], kromě skutečností, které byly shora uvedeny jako nesporné, vzal soud za prokázané, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, a to do 30. 9. 2012, se zkušební dobou v délce 3 měsíců. Žalobce měl vykonávat práci v zákonném rozsahu 40 hodin týdně, pracovní doba byla rozvržena nerovnoměrně na pondělí až neděli. Žalobce souhlasil, aby mu ze strany zaměstnavatele byla nařizována práce přesčas nad rámec stanovený zákoníkem práce. Mzda byla splatná vždy nejpozději předposlední den kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, za nějž pracovníkovi tato mzda náleží. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že se žalobce na straně zaměstnance a žalovaná na straně zaměstnavatele dohodli na tom, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, a to do 30. 9. 2013.
9. Ze mzdového výměru [číslo] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že úkolová mzda žalobce byla sjednána v návaznosti na pracovní smlouvu, od 1. 10. 2011 byla výše hrubé úkolové mzdy stanovena v návaznosti na jednotlivé vnitrostátní autobusové linky, mezinárodní autobusové linky, přičemž základní hrubá úkolová mzda měla zahrnovat ohodnocení za cestu podle jízdního řádu, technickou kontrolu, denní ošetření autobusu před a po jízdě, čas potřebný na odbavení, mytí a úklid autobusu, zásobování autobusu pro klientský servis včetně reklamních kampaní, čerpání PHM, [anonymizováno] a dalších provozních kapalin do autobusu, bezpečnostní přestávky, případných 0 – 30 minut zpoždění spoje. V případě, že některá z předmětných linek započala/byla ukončena v jiném nástupním/výstupním místě, úkolová odměna měla být poměrně upravena. Žalobci bylo možné k základní složce mzdy přiznat osobní ohodnocení, jakožto nenárokovou složku mzdy, a to jednak ohledně vnitrostátní nebo mezinárodní autobusové linky. Zaměstnanec měl v rámci ostatních mzdových složek nárok na odměnu ve výši 75 Kč/hodina hrubého za následující autorizované činnosti: režijní jízda autobusem do servisu, čekání v servisu, prázdný přejezd autobusem na lince, nezaviněná zpoždění nad 30 minut, účast na školeních organizovaných zaměstnavatelem, případně jiné předem autorizované činnosti manažerem autobusové dopravy. Tento mzdový výměr odkazoval na vnitrofiremní [ustanovení právního předpisu EU]„ Mzdový předpis – řidiči vnitrostátních a mezinárodních autobusových linek“ a nadřazenou vnitrofiremní [ustanovení právního předpisu EU]„ Mzdový výměr a zaměstnanecké benefity“.
10. Z organizační [ustanovení právního předpisu EU], vnitřního předpisu žalovaného, pod názvem„ Mzdový předpis – řidiči vnitrostátních a mezinárodních autobusových linek“, s účinností od 1. 3. 2012, soud zjistil, že se jednalo o interní postup a pravidla stanovení mezd řidičů autobusu. Směrnice navazovala na další vnitřní předpis žalovaného, a to nadřazenou organizační [ustanovení právního předpisu EU] – Mzdový řád a zaměstnanecké benefity. Předmětná směrnice obsahovala výčet mzdových složek základní hrubé úkolové mzdy, specifikaci pohyblivých složek, mzdových příplatků, cestovních náhrad atd. Zaměstnanec měl právo na příplatek za práci ve svátek, v sobotu a neděli, v noci, příplatek za práci přesčas a pracovní pohotovost. V ostatních mzdových složkách byla zahrnuta odměna zaměstnance ve výši 75 Kč/hodina hrubého za následující autorizované činnosti: režijní jízda autobusem do servisu, čekání v servisu, prázdný přejezd autobusem na lince, nezaviněná zpoždění nad 30 minut, účast na školeních organizovaných zaměstnavatelem, případně jiné předem autorizované činnosti manažerem autobusové dopravy.
11. Z pravidel pro práci řidičů ve vztahu k servisu (dále též jako„ Manuál řidiče“) soud zjistil základní povinnosti řidiče autobusu. Ohledně pracovní doby bylo řečeno, že evidenci odpracované doby vede dispečer na příslušných přehledech. Řidič byl povinen podstoupit směnu na základě oznámení od dispečera dopravy, nebo jiného přímého nadřízeného. V rámci všeobecných pravidel bylo ohledně výbavy autobusu k povinnostem řidiče specifikováno, že před každým započetím linky se musí řidič přesvědčit, že je v autobuse dostatečné množství veškerého zboží určeného k prodeji, materiálu a potřeb nutné k úklidu vozidla a potřebné množství tiskovin a (probíhá-li kampaň) reklamního materiálu (dále jen zboží). Pro řidiče byla stanovena povinnost, že je třeba nafasovat všechny druhy zboží, doplňků i vybavení busu v takovém množství, aby vystačily do příštího fasování. Doplňkové vybavení busu (čisticí prostředky apod.) si musí řidič doplňovat průběžně (viz Příloha – Fasování zboží). V rámci drobných oprav a kontroly bylo pro řidiče autobusu stanoveno, že je nutné, aby si v rámci zjednodušení a eliminování nutných odstávek vozidel, prováděli některé drobné opravy a údržbu, pokud možno sami. Jedná se zejména o: čištění filtrů u klimatizace cca 1x za 14 dní (dle typu busu a potřeby), kontrola tlaku v pneumatikách, kontrola a oprava vnějšího a vnitřního osvětlení, kontrola a oprava funkčnosti audio, video systému, kontrola a eventuálně doplnění vody v kávovaru a v toaletě (před každou jízdou), kontrola funkčnosti lednic, světel v lednicích a zámků na lednicích, kontrola funkčnosti podnože a ručních opěrek u sedadel, kontrola a oprava světel nad sedačkami, kontrola přehrávačů v palubní desce, kontrola a oprava uchycení a čistoty záclonek, kontrola funkčnosti bezpečnostních pásů, kontrola funkčnosti mikrofonu, kontrola funkčnosti monitorů. V rámci údržby a úklidu autobusu bylo pro řidiče stanoveno, že před každým započetím jízdy linky musí být vozidlo pečlivě uklizeno! Za čistotu zodpovídá posádka autobusu. Úklid se provádí v konečných stanicích. Po příjezdu do destinace řidič provede pečlivý úklid celého vozidla. K úklidu patřily např. tyto povinnosti řidiče: a) před každou jízdou vytření podlahy, zajištění funkční toalety (zjištění vody v umyvadle – pokud není zamrzlá, toaletní papír, tekuté mýdlo apod. Neteče-li voda v umyvadle, musí být k dispozici vlhčené ubrousky umístěné u kávovaru, nebo středních dveří. Tuto informaci sdělí stevardovi/ce a ten/ta to před každou jízdou musí sdělit cestujícím), dále vyčištění toalety a dále vyvětrání, navonění (autobus, toaleta), b) na konci směny vysátí sedaček, špíny mezi sedadly a koberců na podlaze, dále odstranění žvýkaček z podlahy, sedaček a z koberců, dále na konci směny – vytření a důkladné vyčištění prostoru mezi sedadly, dále důkladné vyčištění spár a prostorů kolem kávovaru, schůdků a kompletního prostoru u středních dveří („ Prosím klaďte tomuto prostoru zvýšenou pozornost, je to první část vozidla, kterou zákazník vidí a prohlíží si, když vstupuje na palubu“), dále důkladné vytření a vyčištění podlahy. V rámci pravidel během odbavování a cesty bylo pro řidiče zejména stanoveno, že musí najet k odbavování s vozem do výchozí zastávky nejpozději 20 minut před plánovaným odjezdem (pokud to umožňují pravidla nádraží), jinak nejpozději 15 minut před plánovaným odjezdem; nejpozději 15 minut před plánovaným odjezdem řidič musí začít s odbavováním.
12. V rámci odměn, osobního hodnocení a funkce bylo stanoveno, že řidič je placen úkolovou mzdou, která se odvíjí od prováděné činnosti. Výše tarifů jednotlivých linek měla být k nahlédnutí v aktualizovaných Mzdových výměrech. Na základě absolvovaných linek se měla stanovit výše odměny včetně příplatků za práci o víkendech, státní svátek, v noci, dle typu linky, stravného apod. Ohledně mzdy bylo stanoveno, že na základě údajů uvedených ve výkazu práce je vypočítána výše mzdy. Do mzdy jsou započítány všechny odjeté linky, příplatky za práci v noci, o víkendech, ve svátek, odměna za výkon pomocných servisních prací apod. Veškeré odjeté linky a odpracované hodiny se při zpracování mezd převádí do fondu pracovní doby, z něhož je nutné stanovit průměrnou hodinovou mzdu každého řidiče. Ta slouží k tomu, aby se z ní následně vypočítala odměna v době nemoci, dovolené atd. K příplatku za práci v sobotu a v neděli bylo uvedeno, že přísluší za dobu práce v sobotu a v neděli k dosažené mzdě zaměstnance, a to nejméně ve výši 10 % průměrného (hodinového) výdělku. K příplatku za práci v noci bylo uvedeno, že přísluší za dobu práce v noci k dosažené mzdě zaměstnance, a to nejméně ve výši 10 % průměrného (hodinového) výdělku. K příplatku za práci ve svátek bylo uvedeno, že za dobu práce ve svátek přísluší zaměstnanci příplatek ve výši 100 % průměrného výdělku.
13. Z výplatních pásek za leden 2012 až srpen 2013 soud zjistil výše hrubé a čisté mzdy vyplacené žalobci, výši úkolové mzdy žalobce, počet odpracovaných hodin, výše proplacených příplatků za svátek, za noční směnu, za sobotu a neděli, výše prémie. Z výplatních lístků je zřejmé, kolik žalovaná vyplatila žalobci na mzdě za hodiny dle evidence pracovní doby.
14. Z evidence pracovní doby žalobce u žalované, která byla předložena stranou žalovanou (č.l. 134 - +144), soud zjistil mzdové podklady pro řidiče za období leden 2012 až září 2013. V evidenci je mimo data uveden začátek a konec pracovní doby žalobce, čísla spojů podle jízdního řádu, počet odjetých spojů, celková hodinová dotace, hodiny noční práce, hodiny práce v sobotu a v neděli, hodiny práce ve svátek a hodiny připadající na dovolenou. Rovněž k uvedenému listinnému důkazu je nutné se ze strany soudu na tomto místě vyjádřit ve vztahu k mezi účastníky nespornému listinnému důkazu v podobě výkazů práce za jednotlivé měsíce pro období od ledna 2012 do září 2013 vyhotovené žalovanou. Uvedená evidence obsahuje např. dny [datum] (ostatní práce – 11 hodin), [datum] (ostatní práce – 7 hodin), [datum] (servis – 12 hodin), [datum] (ostatní práce – 11 hodin) a mnoho dalších takových dnů (18), kdy se celá směna žalobce měla skládat z čistě výkonu ostatních prací nebo servisu. Dle výkazů práce žalobce v dané dny vůbec nevykonával práci, jednalo se o dny jeho volna. Žalovaná tedy ve shora označených dnech souhrnně zaevidovala práce, které měli být vykonávány vždy v rámci jízdy autobusem. Žalovaná tedy evidovala jeho směny dle jízdního řádu a ostatní práce a servis vykázala ve dnech, kdy žalobce nepracoval. Dle soudu je tak uvedená evidence nevypovídající skutečně odpracované době žalobce v jednotlivých dnech za žalované období.
15. Z výkazů práce vnitrostátní linky, které předložil žalobce, za měsíce leden 2012 až srpen 2013 soud zjistil linky, které žalobce pro žalovaného odjezdil a časová dotace, která byla na tyto linky vymezena.
16. Ze mzdových podkladů pro řidiče – evidence pracovní doby soud zjistil počet odpracovaných hodin žalobce v pracovním poměru u žalované na jednotlivých spojích a též počet hodin odpracovaných v noci, v sobotu a neděli a ve svátek.
17. Z výkazů práce řidiče z karty řidiče za období od 1. 1. 2011 do 22. 11. 2021 (č.l. 501-514) zpracované žalovanou dne [datum] soud zjistil, že se o evidenci pracovní doby žalobce za žalované období, přičemž odpracovaná doba je rozdělena na dobu řízení, jinou práci, pohotovost, bezpečností přestávky, dovolenou, nemoc a následně součet odpracované doby za daný den, přičemž listiny obsahují i celkový počet odpracovaných hodin za dané měsíce rozhodného období. Dle soudu je na tomto místě nutné poukázat na fakt, že tento listinný důkaz nekoresponduje s výkazy práce za jednotlivé měsíce pro období od ledna 2012 do září 2013 vyhotovené žalovanou. Tyto výkazy navíc byly mezi účastníky nesporné. K uvedeným rozporům lze např. poukázat na dny [datum], [datum] a [datum] žalobce dle výkazu práce za měsíc leden vykonával práci. V tachografu tyto dny chybí. Dále ve dnech [datum] – [datum] čerpal žalobce dle výkazu práce za měsíc březen dovolenou, přesto v tachografu je vykázána práce ([datum] doba jízdy 45 min). Dne [datum] byla u žalované vykázána práce žalobce (doba jízdy 2:27), přestože dle výkazu práce za měsíc červenec 2012 žalobce v tento den vůbec nepracoval. Ještě lze poukázat, že dne [datum] odjel žalobce dle výkazu práce za měsíc červenec 2013 tři spoje, dle tachografu tohoto dne nepracoval vůbec. Dle soudu žalovaná nebyla schopna uvedené rozpory vysvětlit na jednání soudu dne [datum], přičemž domněnky typu, že na kartu žalobce mohl jet někdo jiný nebo že žalobce svoji práci nezaznamenal soud neakceptoval. Takovou evidenci pracovní doby soud vyhodnotil jako nevěrohodnou v rozporu s ostatními důkazy.
18. Z přípisu právního zástupce žalovaného ze dne 15. 8. 2014 se zjišťuje negativní stanovisko zaměstnavatele k nároku uplatněného žalobcem, a to s odkazem na předpisy Evropského společenství. Z e-mailové komunikace je zřejmé, že právní zástupci účastníků spolu komunikovali před podáním žaloby. Předžalobní výzvou ze dne 23. 12. 2014 se právní zástupce žalobce obracel před zahájením sporu na žalovaného s výzvou k úhradě předmětných nároků; podací lístek byl připojen.
19. Z protokolu o jednání ze dne [datum] ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že na tomto jednání byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení], který působil u žalované v letech [rok] [rok] jako [anonymizována dvě slova] na pracovišti [obec] – [anonymizováno]. U žalované byl vypracován plán směn, který se dal na vědomí řidičům. Pak probíhala zpětná kontrola, a to na základě stazek. Stazku definoval jako záznam řidiče o řízení vozidla. Stazka se musí vypisovat v rámci legislativy, je vypisována řidiči ručně, je tam zaznamenán den docházky, začátek, konec. Evidence pracovní doby je u žalované vedena v informačním systému. V rámci směny měl řidič povinnost přijet k autobusu, zkontrolovat jeho stav, společně se stevardkou připravit autobus k jízdě, uklidit autobus, nahřát jej, popř. ochladit. Tyto činnosti byly jasně pro řidiče stanoveny. Dle svědka činnost řidiče v rámci přípravy autobusu netrvala nijak dlouho. Hlavní práci ohledně úklidu měla stevardka. Řidiči měli povinnost v rámci kontroly autobusu před jízdou zkontrolovat utažení šroubů na pneumatikách náprav autobusu (časovou dotaci odhadl svědek na cca 10 minut). Ohledně činností, které musel řidič vykonat před jízdou, již mimo zmíněné utažení kol, uvádím, že tak jako každý řidič musel obejít autobus, zkontrolovat si světla (dle svědka odhad časové dotace 1-2 minuty), dále řidič vykonal nějaké práce uvnitř vozu (časová dotace dle svědka cca 5 minut práce). Činnosti řidiče před a po jízdě jsou u žalované definovány v rámci komplexní přípravy plánu jízd a je kalkulováno s dobou jízdy řidiče a s dobou, která připadá na dobu před a po jízdě. Co se týče činností, které musel řidič vykonat po dojezdu linky, tak svědek uvedl zaparkování autobusu, zkontrolování vnitřku autobusu, případně nějaký úklid. Dle svědka u vnitrostátní linky toho nebylo moc (časová dotace cca 5 minut). Tankování prováděl řidič po jízdě, za mě to bylo u čerpacích stanic [anonymizováno]. Co se týče čerpání na stanici [anonymizováno], tak zde jsme měli řidiče na přesun autobusů, kteří byli využiti v případě, že řidiči na linkách nestíhali, např. když si řidič z linky potřeboval udělat bezpečnostní přestávku, tak mu to řidič z přesunu zajel natankovat. Autobusy se umývaly v případě potřeby a vzhledem k tomu, že majitel žalované chtěl mít autobusy čisté, tak na mytí autobusu se využívali řidiči převozníci (časovou dotaci k umytí autobusu svědek nedokázal odhadnout). V [obec] na [anonymizováno] byla myčka.
20. Z protokolu o jednání ze dne [datum] ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že na tomto jednání byl vyslechnut jako svědek [jméno] [příjmení], který u žalované jsem byl zaměstnán od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] jako [anonymizována dvě slova]. Pracovní dobu řidičů evidovali dispečeři, a to s ohledem na [anonymizováno] byl stanoven plán jízd. Řidiči vyplňovali tzv. stazku, která zahrnovala čas nástupu do práce, čas výjezdu, čas příjezdu, počáteční a koncovou zastávku, evidenci kilometrů. V době, kdy jsem pracoval u žalované, byli řidiči odměňováni na základě úkolové mzdy. Co se týče úkonů řidiče před vlastní jízdou, tak řidič musel provést kontrolu vozidla, dotažení matic kol, kontrolu světel, kontrolu provozních kapalin, zda jsou čisté toalety, jestli jsou doplněny chemikálie na WC, pokud ne, musel řidič zajistit jejich výměnu. Svědek se domníval, že řidičům byla na tyto činnosti před jízdou stanovena časová dotace 15 minut. Co se týče úkonů řidiče po vlastní jízdě, tak měli za úkol natankovat vozidlo a odstavit jej na parkoviště. Měli rovněž za povinnost zkontrolovat WC, kontrolu kapalin v toaletě a zajistit vypuštění splašek z WC. Řidič měl za úkol pouze autobus na vypuštění přistavit, vlastní úkon vypuštění prováděl jiný pracovník. Svědek uvedl, že řidič se mohl podílet na umytí, resp. úklidu autobusu. Nevěděl, do jaké míry měli odpovědnost stevardi, když tito byli primárně odpovědni za úklid autobusu. K časové dotaci pro natankování autobusu, což měl na starosti řidič, tak dle svědka na [anonymizováno] to vzalo cca 30-40 minut, v [obec] to bylo okolo 30 minut. Ohledně fasování věcí ze strany řidičů si toho svědek příliš nepamatoval. Dle svědka řidiči měli fasovat provozní kapaliny a čisticí prostředky. Noviny a občerstvení měli v působnosti stevardi. Ohledně mytí autobusu svědek uvedl, že na [anonymizováno] byla myčka autobusů, u které řidič autobus zaparkoval a zase jiný pracovník autobus umyl. Řidič byl odpovědný za čistotu autobusu. Kde nebyla myčka, tak se asi autobus umýval ručně. Za jeho působení probíhalo fasování v [obec] na [anonymizováno] a v [obec] [obec]. Evidence pracovní doby řidiče při přistavení autobusu před odjezdem nebyla prováděna, protože byla zahrnuta tato doba v rámci úkolové mzdy. Z ručně vyplněné stazky nelze poznat, kolik času strávil řidič při kontrole autobusu před jízdou, mytí autobusu atd. Řidič měl možnost zasáhnout do tachografu a navolit funkci„ jiná práce“, což je činnost, která souvisí s jeho pracovním výkonem a z hlediska [anonymizováno] je mu započítáváno jako doba řízení. Pokud řidič jel natankovat, tak doba vlastního řízení na čerpací stanici měla být zaznamenána na tachografu jako doba řízení, doba kdy dojel ke stojanu, tankoval vozidlo až po usednutí zpět za volant, měla být vyznačena jako jiná práce. V podstatě cokoliv co není fyzické řízení, by mělo být na tachografu vyznačeno jako jiná práce.
21. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] učiněné na jednání dne [datum] vzal soud za prokázané, že svědkyně je zaměstnankyně žalovaného (resp. [anonymizováno]), přičemž u žalované pracuje roku [rok]. Začínala jsem jako [anonymizováno], nyní pracuje jako [anonymizována tři slova], a to na pracovišti v [obec]. Žalobce neznala. Jako stevardka jezdila na autobusových linkách [obec] – [obec] a potom [obec] – [obec]. Řidič poskytoval stevardce součinnost v úklidu, vytíral podlahu, vysával, měl na starosti toaletu, dále doplňoval zásoby, občerstvení v bufetu autobusu. Dále se staral o údržbu autobusu, ale toto neprobíhalo po každé jízdě, ale po určitých kolečkách, resp. cyklech a intervalech. Svědkyně nevybavovala úkony, které prováděl řidič před vlastní jízdou autobusu. Po každé jízdě se prováděla kontrola autobusu i kontrola toalety, na tom se podílel řidič se stevardkou. Dle svědkyně vytírání a úklid autobusu neprobíhal po každé jízdě, záleželo na počtu cestujících, kteří se přepravili. Pokud se uklízelo v autobusu minimálně, tak bych odhadla časovou dotaci na činnost řidiče v délce 10 minut. Pokud to byl závěrečný úklid, kdy se muselo vytřít, vysát, umýt zrcátka, takto mohla být třeba půlhodina. Doplnění bufetu ze zavazadlového prostoru autobusu do lednice autobusu ohodnotila časovou dotací 2 minut. Fasování vlastního zboží pro občerstvení cestujících probíhalo v centrálním skladu. Pokud to probíhalo na [anonymizováno], tak centrální sklad byl zhruba na stejném místě, jak řidiči parkovali, museli ujít cca [číslo] metrů. Ohledně natankování autobusu toho svědkyně moc nevěděla. Zmínila, že někdy to měl na starosti řidič převozník, někdy řidič. Nástupní místa stevarda a řidiče nemusela být stejná, lišila se podle jednotlivých linek, ale většinou tam kde nastupoval řidič v tom nástupním místě, tak nastupoval i stevard. Do centrálního skladu si chodili podle potřeby a v místech, kde centrální sklad nebyl, takto řidiči museli zorganizovat tak, aby si nafasovali zboží na jeden týden dopředu. Neplnila jsem všechny své povinnosti stevarda, které byly stanoveny v popisu práce, po každé jízdě. Dle svědkyně nejmenší úklid mezi spoji stevardce s řidičem zabral tak 10 minut. Provedla se kontrola autobusu, doplnil se bufet. Noviny byly uloženy někde v bedně, pro ně si chodila stevardka.
22. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] učiněné na jednání dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce byl její bývalý kolega a oba jsme pracovali u žalované. Žalobce jako řidič, svědkyně jako [anonymizováno]. U žalované pracovala mezi lety [rok] [rok]. Pracovní den začínal zhruba 30 minut před vyjetím autobusu dle jízdního řádu, kdy se dostavila na stanici odjezdu. Jejím úkolem bylo připravit noviny, časopisy, zkontrolovat čistotu, zkontrolovat, zda je doplněno zboží a dále si šla vyzvednout seznam cestujících, následně 15 minut před odjezdem autobusu probíhal nástup cestujících, kdy samozřejmě tomu je přítomen řidič, který pomáhal nakládat zavazadla. Po příjezdu do cílové stanice po vystoupení cestujících autobus zajede na své parkovací místo, kdy úkolem řidiče je vytřít, vyčistit toaletu, natankovat. Stevardka kontrolovala sedadla, okna, odpadky, nachystala automat na kávu, nachystala případně časopisy. Činnost po dojetí do cílové stanice mohla zabrat tak 30 minut, pokud byla svědkyně rychlá, ale někdy mohla zabrat až 2 hodiny. V [obec] autobus nebyl zaparkován u [anonymizováno], ale řidič tedy musel jít pro autobus a přijet s ním ke [anonymizováno]. Co se týče umývání autobusu, tak buď se umýval autobus ručně, případně v [obec] se používala občas myčka. Po každé jízdě to řidič nedělal. Záleželo samozřejmě na počasí, jak byl vždy daný autobus špinavý. Ohledně doplňování zboží, tak svědkyně uvedla, že byl malý sklad v [obec], kde řidič doplnil vše, co potřeboval (ohledně délky činnosti uvedla svědkyně váhavě časovou dotaci [číslo] min. Úkolem řidiče bylo rovněž natankovat, vždy tankoval řidič, řidič převozník jí nic neříkal. Uklízelo se po každé jízdě. Kontroly probíhaly v podobě tzv. mystery shopping (kontrolor jel v autobuse jako cestující a kontroloval plnění povinností). Svědkyně ani žalobce žádnou výtku ohledně nedostatků úklidu nedostali žádnou výtku. S žalobcem jezdila, ale ne tak často. V letním období řidič umyl čelní sklo od hmyzu, vysál, pokud fungoval vysavač. Pokud vysavač nefungoval, tak musel vzít koště, koštětem to vzít a dále i mokrým hadrem, aby se neprášilo. Co se týče zásob, tak jsme museli doplnit noviny, časopisy, nápoje chlazené, tyčinky, vždycky záleželo, kolik toho bylo (odhaduji asi 15 minut). Ohledně použitých sluchátek svědkyně uvedl, že je svázal řidič, odnesl je na sběrné místo, vyfasoval nové a rovněž zpracoval i odpad z těchto sluchátek. Toalety dělal řidič. V [obec] se to vypouštělo, v [obec] také na tom parkovišti, ale tam samozřejmě musel dojet a vypustit to. Co se týče samotného čištění, to se nedělalo pokaždé. Záleželo, jak byl záchod plný. Samozřejmě v létě se to dělalo častěji, protože už to bylo cítit, určitě co druhý den. Co se týče zimního období, tak zřejmě ne tak často, mohlo to zamrznout, abych odhadla, tak co 4 dny.
23. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] učiněné na jednání dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce byl bývalý kolega svědkyně, který pracoval u žalované jako řidič. Svědkyně byla u žalované zaměstnána jako [anonymizováno]. U žalované pracovala mezi lety [rok] ([číslo]). Jezdila jsem trasy [obec] – [obec], [obec] – [obec], než zrušili trasu i [obec] – [obec]. Jako [anonymizováno] přicházela k autobusu tak 30 min předem. V [obec] začínala s řidičem na garáži. Svědkyně nevěděla, zda činil řidič nějakou činnost před odjezdem. Záleželo, jak kdy a jak kdo. V [obec] cca 30 minut před odjezdem vyjížděli z garáže. Musela nafasovat noviny ze zamčené skříňky, a to na odjezdové stanici. 15 minut před odjezdem se začali odbavovat cestující. Po dojetí do cílové stanice, tak vystoupili cestující, uklízeli s řidičem autobus, kdy každý měl určenou svoji práci. Stevardka dělala sedačky, okna, řidič měl vysát, vytřít. Když bylo potřeba, jel na myčku. Dále řidič tankoval a tankoval po každé jízdě. O řidiči převozníkovi nic nevěděla, tankoval řidič. Přední okno omýval řidič ručně pořád. Když byl samozřejmě čas, jezdili na myčku, a to v [obec]. V [obec] byla hadice, takto musel dělat všechno řidič, v [obec] nevěděla, zda byla myčka. Co se týče toalet, tak ty měl na starosti řidič. Jeho úkolem bylo je vypustit, pokud bylo třeba. Uklízel je vždy, doplnit toaletní papír, mýdlo. Ohledně zásobování svědkyně uvedla, že to byla starost řidiče. V [obec] byl takový sklad, kde skladník jim podle seznamu to vyskladnil a řidiči si to museli odnést do busu. Nešlo to naskladňovat moc dopředu kvůli místu. Pokud některou trasu točili 3x, 4x denně, tak se to muselo prostě doplňovat pokaždé. Doby trvání nedokázala svědkyně odhadnout, protože někteří kluci to dělali třeba 3 hodiny, protože je to prostě naplňovalo, chtěli mít vše pečlivé. Někdo prostě se tomu tak nevěnoval a mohl to mít za 10 minut hotové. Co se týče žalobce, tak s ním zas tak často svědkyně nejezdila, nicméně všechny zmínění činnosti jej viděla vykonávat. Žalobce si dle svědkyně plnil práci svědomitě dle svěřených povinností. Kontrola úklidu probíhala v podobě tzv. mystery shoppingu. Úklid proto prováděli vždy, protože nikdo nechtěl mít v dotazníku, že má neuklizený autobus. Muselo se vždy vysát, vytřít, to se muselo dělat určitě pokaždé od listopadu do března. Ten autobus býval vždy poměrně špinavý. Co se týče sluchátek, tak po sebrání od cestujících se o ně staral řidič, který je odnášel do skladu a řešil i odpad.
24. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] učiněné na jednání dne [datum] vzal soud za prokázané, že pracovala jako [anonymizováno] v autobuse u žalované, žalobce byl řidič. Pracovala jsem u žalované v roce 2013 asi 3 měsíce, odcházela jsem se zkušební době a jezdila jsem na lince [obec] – [obec] a [obec] – [obec]. Ohledně běžného pracovního dne si svědkyně vzhledem ke svému krátkému působení toho moc nepamatovala, nicméně uvedla, že začínala 30 minut před tím, než autobus odjížděl. Dělala se příprava, pak následoval odjezd na zastávku, kontrola autobusu, nástup a odbavení cestujících. Zavazadla měl na starosti řidič. Po příjezdu do cílové stanice bylo nutné připravit autobus na další jízdu. Ona jako stevardka musela uklidit po lidech, především tedy sedačky, vyleštit okýnka, kontrolovala zásoby na další jízdu, připravovala kávovar. Umývání měl na starosti řidič, někdy se jelo do myčky. Doplňování zásob řešil rovněž řidič. Toalety - vypouštění a napouštění měl na starosti řidič. Uklízela po každé jízdě. Tankoval řidič. Pojem řidič převozník jí nic neříkal. Podlahy dělal řidič, řidiči vždy zametali.
25. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] učiněné na jednání dne [datum] vzal soud za prokázané, že vykonával práci [anonymizováno], žalobce byl řidič autobusu (kolega), u žalované jsem pracoval mezi lety [rok] [číslo] mj. na linkách [obec] – [obec], [obec] – [obec]. Přišel do autobusu cca 20-30 min před odjezdem. Poté zkontroloval, zda je vše v pořádku. 15 minut před odjezdem odjížděli na nástupiště. Připravil noviny ze zamčené bedny, 10 minut před odjezdem dle jízdního řádu začali odbavovat cestující, zavazadla měl na starosti řidič. Po příjezdu do cílové stanice probíhal automatický úklid po každé jízdě. Měl sáček, vyhazoval odpadky, kontroloval letáky, brožurky, čistil podtácky, vyleštil okénka, čistil kávovar, připravil noviny na další jízdu. Úklid mu mohl zabrat cca 40 minut. Podlahy a koberec měl na starosti řidič. Tankoval vždy řidič, asi po dvou jízdách. Řidič převozník mu nic neříkal. Umývaná probíhalo v [obec] na externí myčce. Jezdilo se tam 1x během dne. Ručně se dělalo přední sklo a zadní reklama. Umývání bylo povinností řidiče. Celkově ten čas v té myčce mohl zabrat 10 minut, než to projel ten autobus tou myčkou, ale pak se musely dělat takové ty dočišťovací práce v podobě třeba poklic nebo čelního skla, celkově to mytí mohlo zabrat těch 30 minut. Toalety dělal vždy řidič, vypouštěl je. Nedělal to po každé jízdě, mohlo to vydržet i 3 dny. V zimě mohlo být WC zamrzlé a nepoužívat se. Vypouštělo se v [obec], v [obec], v [obec]. Řidič ještě toaletu umýval. Zásobování bylo úkolem řidiče, kromě novin. Řidič musel doplnit nápoje, tyčinky atd. V [obec] jsme měli sklad. Dobu doplnění zásob svědek odhal na asi 20 minut. Většinou se naplňoval na ty 4 dny. Časopisy řešil řidič. Probíhal mystery shopping, což byl tzv. skrytý cestující, který kontroloval, zda si plní povinnosti ohledně úklidu v autobusu. Sluchátka měl po sebrání na starosti řidič.
26. Z účastnické výpovědi žalobce soud vzal za prokázané, že žalobce prováděl úkony, které mu byly zaměstnavatelem uloženy. Jednalo se o úkony týkající se technického stavu vozidla před jízdou, dále prováděl doplnění baru a občerstvení pro cestující, doplňoval provozní kapaliny, dodržoval bezpečnostní přestávky, byl povinen zajistit mytí autobusu, čištění interiéru a exteriéru autobusu. Časová dotace 45 minut na přípravu vozu byla podle požadavků žalovaného ve vnitřním předpisu, přičemž 30 minut připadalo na přípravu vozu před první jízdou a 15 minut na přípravu vozu před každou další jízdou. Řidiči si nemohli dovolit vyjet na linku s nepřipraveným vozidlem, a to i kvůli vnitřním kontrolám a tzv. mystery shopping. Například kontrola utažených matic včetně sundání a nasazení poklic z každé pneumatiky osy autobusu řidiči zabrala cca 30 minut, přičemž žalovaná pravidelně vyzývala řidiče k tomu, aby kontrolu dotažení kol prováděli. Časová dotace na přípravu před další jízdou byla kratší, protože kontrola dotažení matic kol autobusu se prováděla před první jízdou. Žalobce byl povinen vytřít celý autobus, vysát koberce, doplnit vodu do kávovaru a do WC, provést úklid WC a vysát sedačky. Stevardky měly v rámci úklidu svoji práci, která týkala sedadel autobusu – umytí povrchu, vyčištění oken, čištění kávovaru. Před každou jízdou musela být čistá reklamní plocha umístěná vně zadní části autobusu, tu řidiči umývali ručně, nebo na myčce. Dále žalobce prováděl mytí předního skla, někdy řidiči museli umýt vnějšek celého autobusu. Žalobce uklízel, tedy vytíral a vysával, po každé jízdě, a to proto, že to bylo nutné kvůli chování cestujících v autobuse. Kontrola před každou další jízdou, za kterou si žalobce nárokuje 15 minut, zahrnovala kontrolu popř. doplnění provozních kapalin a oleje, doplnění baru ze zásobních prostor autobusu do lednice a na prodejní místo autobusu. Garantem úklidu byl vždy řidič. Časová dotace je podle žalobce v souladu s pokyny žalovaného. Na žalobce nebyly za dobu jeho působení u žalovaného stížnosti zejména týkající se úklidu vozidla; v rámci osobního ohodnocení mu nebyla ubrána žádná částka. Řidiči si autobusy střídali, jezdili ve čtyřech až šesti denních turnusech. V roce 2012 probíhalo fasování potřeb do autobusu v [obec], a to ráno od 5 hodin, od roku 2013 bylo fasování rovněž v [obec]. Někdy 30-45 minut stáli ve frontě a s nákupními košíky a nafasovanými věcmi se museli otočit 3x až 4x; byly to věci na 3 až 6 dní délku turnusu. Například u linky z [obec], kterou žalobce vyjížděl v [anonymizováno] hod., všechny úkony stihl ráno; v [obec] myčka nebyla, tak se autobus umýval ručně, žalobce musel doplnit vodu a provozní kapaliny. Žalobce jezdíval trasu v [obec], a to z odstavné plochy v [obec] ke stanovišti před [anonymizováno] [příjmení] cca za 20 minut. Řidiči tankovali maximálně po 3 až 4 jízdách. Žalovaná stanovila, že autobus má být před jízdou umytý. Nestanovila četnost mytí.
27. Z doplňující účastnické výpovědi žalobce učiněné na jednání dne [datum] vzal soud za prokázané, že servisní hodiny mi byly ze strany žalované uhrazeny a tyto nejsou předmětem žaloby. Servisní hodiny byly započítány do fondu pracovní doby. Tankování v [obec] probíhalo tak, že si žalobce musel natankovat sám, jezdil ve 4 denních, nebo 6 denních cyklech a autobus mu nikdo nenatankoval. V [obec] se nesetkal s tzv. řidiči převozníky, kteří byli určeni např. pro natankování a opětovné přistavení autobusu. Povinnosti ohledně úklidu byly specifikovány v tzv. manuálu. Řidič měl své povinnosti a stevardka své povinnosti. Úklid byl předmětem spousty kontrol (mysteryshopping). Fasování probíhalo v podstatě na bázi obchodu, kdy žalobce nakoupil za k tomu určené peníze chybějící sortiment do autobusu, nikdo jiný mu nic nanafasoval. Fasování zásob probíhala výhradně v [obec]. Jelikož jsem jezdil 4-6 denní cykly, tak jsem musel v [obec] nafasovat zásoby na celou tuto dobu, jednalo se až o 6 nákupních vozíků sortimentu do autobusu. Jak jsme začali fasovat v [obec], tak časovou dotaci snížil na 30 minut. Před jízdou musel sundat poklice kol autobusu a zkontrolovat dotažení matic na jednotlivých kolech autobusu. Co se týče umytí autobusu, tak se využívaly myčky v [obec] a [obec], v [obec] byla situace trochu jiná a jelikož jsme tam byli většinou od půlnoci do šesti do rána, tak žádná myčka nebyla otevřená a autobus jsme si umývali sami. K vypouštění WC v [obec] byl přistaven fekální vůz, v [obec], [obec] a [obec] se vypouštělo WC z autobusu přímo do kanalizace, WC se vypustilo, doplnily se kapaliny a voda. Fekální vůz byl v [obec] přistaven k autobusu a v podstatě vypouštění za pomocí tohoto vozu, nebo vypouštění do kanalizace zabralo zhruba stejnou časovou dotaci. Noviny a občerstvení fasoval vždy řidič. Fasování časopisů probíhalo v [obec] ve velkém skladu současně s fasováním občerstvení. Řidič by měl mít podle směrnice minimálně 8 titulů časopisů.
28. Další dokazování soud neprováděl, jelikož v zásadě veškeré důkazní návrhy, na kterých bylo trváno, vyčerpal. Dle soudu bylo nadbytečné zpracování znaleckého posudku týkajících se dob, které měl žalobce strávit jednotlivými činnostmi, a to vzhledem k právnímu názoru krajského soudu, dle kterého uvedené lze učinit odhadem. Další dokazování by bylo dle soudu v rozporu se zásadou procesní ekonomie řízení.
29. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.
30. Žalobce byl na základě uzavřené pracovní smlouvy od [datum] v pracovním poměru u žalované jako řidič autobusu; místem výkonu práce byla [země]. Pracovní dobu 40 hodin týdně měl žalobce rozvrženou nerovnoměrně na pondělí až neděli. Pracovní poměr žalobce u žalované společnosti skončil dne 30. 9. 2013. Žalovaná vyplácela žalobci za vykonanou práci s odkazem na pracovní smlouvu a mzdový výměr úkolovou mzdu. Úkolová mzda byla dojednána tak, že splnění jednoho dílčího úkolu, podle časové dotace v jízdním řádu, zahrnovalo nejen ohodnocení za cestu podle jízdního řádu, ale i technickou kontrolu autobusu, denní ošetření před i po jízdě, čas potřebný na odbavení, mytí a úklid autobusu, zásobování autobusu pro klientský servis, čerpání pohonných hmot a jiných provozních kapalin do autobusu, bezpečnostní přestávky a případných 0-30 minut zpoždění spoje. Úkolová mzda však nezohledňovala mzdové ohodnocení všech pracovních úkolů, které žalobce pro žalovanou plnil. Žalobce vykonával pro žalovanou práci déle, než byla doba dle jízdního řádu, protože byl podle zadání žalované povinen splnit další konkrétně stanovené úkoly řidiče autobusu (k tomu blíže srov. výše zmíněný„ Manuál řidiče“, stanovující poměrně detailní pravidla a povinnosti pro řidiče ohledně úklidu a údržby autobusu). Časová dotace předepsaná jízdním řádem zohledňovala pouze předpokládanou dobu jízdy po dané trase. Žalobce však byl nejenom povinen vykonat jízdu s autobusem na lince v časovém rozpětí dle jízdního řádu, ale byl též povinen vykonat činnosti ohledně přípravy a kontroly autobusu před jízdou, byl povinen umýt a uklidit autobus, zajistit zásoby autobusu pro klientský servis, načerpat pohonné hmoty a jiné provozní kapaliny do autobusu, atd. Vnitřní předpis pro řidiče vnitrostátních a mezinárodních autobusových linek obsahoval jasnou specifikaci pracovních povinností žalobce, jejichž splnění vyžadoval a kontrolovala žalovaná (viz tzv. mystery shopping). Žalovaná navzdory tomu, že žalobce pro ni pracoval, neuhradila žalobci zákonné příplatky za příplatky za práci přesčas, v noci, v sobotu a v neděli, a ve svátek, a dále odměnu za nájezdy na linku z odstavných míst, vše za období 01/ 2012 až 09/ 2013.
31. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod následující zákonná ustanovení.
32. Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce přísluší za vykonanou práci zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.
33. Podle § 93 odst. 1 zákoníku práce práci přesčas je možné konat jen výjimečně.
34. Ustanovení k § 114, § 115, § 116 a § 118 zákoníku práce jsou upraveny jednotlivé příplatky za práci v sobotu, v neděli, práci přesčas, za noční práci a práci ve svátek.
35. Právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je po doplněném dokazování zcela důvodná.
36. Připomeňme, že mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, které linky, resp. turnusy žalobce pro žalovanou odjezdil, ani to, kdy a jak dlouho žalobci trvalo odbavení cestujících a zákonná bezpečnostní přestávka mezi spoji. Spor se týkal požadavku žalobce na zaplacení mzdy za nájezdy s autobusem na/z odstaveného parkoviště z/na stanoviště autobusu dle jízdního řádu, dále požadavku žalobce na proplacení příplatků za práci přesčas, za práci v sobotu a v neděli, za práci ve svátek, za práci v noci. Žalovaná setrvala na svém přesvědčení, že žalobce byl za veškerou práci odměněn v podobě úkolové mzdy a v případě nájezdů případně osobním ohodnocením.
37. Soud při svém hodnocení vyšel z následujících východisek.
38. Ve sporu o zaplacení mzdy má žalobce jako zaměstnanec břemeno tvrzení o tom, že mezi ním a žalovaným zaměstnavatelem byl uzavřen pracovní poměr a že pro zaměstnavatele vykonal práci. Brání-li se oproti požadavku na zaplacení mzdy žalovaný zaměstnavatel námitkou, že zaměstnanec, se kterým sjednal pracovní poměr, pro něj práci nevykonal, nemá (nemůže mít) ohledně tohoto tvrzení důkazní povinnost (prokazovat lze jen to, co se stalo, nikoliv to, co se nestalo), ale nese břemeno tvrzení, že podle jím vedené evidence odpracované doby zaměstnanec v době, kdy měl podle svého tvrzení vykonat práci, nepracoval, a má povinnost označit k tomuto tvrzení důkazy (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3989/2011). Zákoník práce definuje práci přesčas ve vztahu ke stanovené týdenní pracovní době, přičemž pro charakteristiku práce přesčas stanoví ještě další podmínky (práce je konána na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem, mimo rámec rozvrhu pracovních směn). Pouhá okolnost, že zaměstnavatel, v rozporu se zákonem, nevede nebo není schopen doložit evidenci pracovní doby, práce přesčas a noční práce u jednotlivých zaměstnanců, neznamená, že by zaměstnancova práce nad zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu povahu práce přesčas ztratila. To, že evidence není vedena, znamená jen tolik, že skutečnost, kdy zaměstnanec v jednotlivých dnech týdne práci přesčas konal nelze určit z dokladů, které má vést zaměstnavatel. Jestliže zaměstnanec přesto pro zaměstnavatele práci koná, jedná se o výkon práce vyplývající z existujícího pracovního poměru a přesáhne-li takto konaná práce z časového hlediska stanovenou týdenní pracovní dobu, jde při splnění podmínky, že jde o práci konanou na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem, vždy o práci přesčas. Rozdíl je jen v tom, že výkon práce přesčas a její rozsah je třeba zjišťovat z jiných skutečností (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2878/2009).
39. Žalobce prokázal, že mu vznikl pracovní poměr u žalované a že práci pro žalovanou vykonal. Žalovaná v podstatě nepopírala, že žalobce pro ni práci vykonal, ale nesouhlasila s rozsahem prací a časovou dotací, které použil žalobce při výpočtu nároku.
40. Žalovaná vedla evidenci pracovní doby pouze tak, aby odpovídala jízdnímu řádu a úkolové mzdě; samozřejmě tak tato evidence nezahrnovala dobu, po kterou se žalobce musel věnovat všem dalším činnostem týkajících se údržby, mytí a úklidu autobusu, doplnění provozních kapalin, fasování zásob pro klientský servis a odstavení autobusu. Evidence pracovní doby předložená žalovanou nebyla přesvědčivým důkazem k tvrzení, že žalobce v dané době nepracoval. Soud rozpory v evidenci pracovní doby předložené žalovanou podrobně rozebral při zjišťování rozhodných skutečností z daného důkazního prostředku (srov. odst. 14). Po poučení dle § 118a o. s. ř žalovaná dále předložila výkazy z karty řidiče, které měly rovněž prokazovat, že žalobce práci přesčas nekonal, nicméně i tyto výkazy z karty řidiče dle soudy byly rozporné, a to především ve vztahu k jinému listinnému důkazu, konkrétně k výkazům práce za jednotlivé měsíce pro období od ledna 2012 do září 2013 vyhotovené žalovanou. Soud rozpory ve výkazech z karty řidiče podrobně rozebral při zjišťování rozhodných skutečností z daného důkazního prostředku (srov. odst. 17). Žalovaná, byť poučena, jiné důkazy na podporu svých tvrzení neoznačila, takže neunesla v tomto směru břemeno důkazní. Žalobce má právo na mzdu, neboť evidence pracovní doby vedená zaměstnavatelem neodpovídala skutečnosti a žalobce prokázal, že předmětné práce pro žalovanou vykonal.
41. Mzda za práci přesčas je plnění, které se poskytuje zaměstnanci za výkon práce přesčas; vznik práva na tuto mzdu je tedy podmíněn výkonem práce přesčas a nikoliv jen pouhým pracovním poměrem mezi ním a zaměstnavatelem. Okolnost, že zaměstnanec vykonal pro zaměstnavatele práci, je proto jednou ze skutečností významných pro rozhodnutí sporu o mzdu za práci přesčas, které jsou účastníci povinni tvrdit k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, a k jejichž prokázání jsou povinni označit důkazy. K prokázání toho, že zaměstnanec vskutku vykonal pro zaměstnavatele práci přesčas, slouží zejména evidence odpracované práce přesčas, a která je jedním ze základních pokladů pro výpočet mzdy zaměstnance za práci přesčas (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1099/2016).
42. Jestliže zaměstnavatel nevedl evidenci práce přesčas, není možné dobu práce přesčas prokázat tímto způsobem. To však neznamená, že by zaměstnanec ztrácel nárok na odměnu za práci přesčas. Taková skutečnost může být prokázána jinak. Zákon s neplněním povinnosti zaměstnavatele vést evidenci práce přesčas nespojuje jako sankci vznik nevyvratitelné domněnky či fikce, že zaměstnancem tvrzená práce přesčas byla vykonána. Zaměstnanec za předpokladu, že prokáže, že pro zaměstnavatele práci konal nad stanovenou týdenní pracovní dobu, přičemž se jednalo o práci konanou na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem, má nárok na zaplacení mzdy za práci přesčas. Výši odměny zaměstnance za práci přesčas je možno stanovit úvahou soudu podle ustanovení § 136 o.s.ř. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2878/2009) za podmínky, že byla prokázána práce přesčas, nikoliv však její přesný rozsah. Základem úvahy podle ustanovení § 136 o.s.ř. je zjištění takových skutečností vycházejících z okolností případu, které soudu umožní založit úvahu o výši prokázaného nároku na určitém kvantitativním posouzení základních souvislostí.
43. Úvodem je třeba konstatovat (bude rozvedeno podrobněji níže), že dle soudu žalobce prokázal, že pro žalovanou jako zaměstnavatele konal práci nad stanovenou pracovní dobu, přičemž se jednalo o práci konanou na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem (práce dle manuálu řidiče), a proto dle soudu má žalobce nárok na zaplacení mzdy za práci přesčas. V důsledku delšího faktického výkonu práce, který žalovaná při výpočtu mzdy nezohledňovala, má žalobce v této souvislosti nárok na úhradu příplatků za práci v sobotu a neděli, příplatků za práci v noci, příplatků za práci ve svátek. Vzhledem ke skutečnosti, že součástí úkolové mzdy nebyl výkon práce za návozy na linku z odstavných míst a odstavení na odstavné plochy má žalobce rovněž nárok na tarifní mzdu ve výši 75 Kč za hodinu za žalované období. Přestože bylo právem žalované odměňovat žalobce jako řidiče autobusu úkolovou mzdou a související všechny činnosti, za které žalobce požadoval shora uvedené příplatky byly dle žalované zohledněny v úkolové mzdě, tak dle soudu úkolovou mzdou nesmějí být obcházena ustanovení o práci přesčas. V projednávané věci bylo prokázáno po doplněném dokazování, že výkon činností řidiče autobusu stanovených v manuálu řidiče spolu s čistou jízdou autobusu přesahovaly řádnou pracovní dobu, byť nerovnoměrně rozvrženou. Za výkon těchto činností stanovených v manuálu řidiče, které přesahovaly řádnou pracovní dobu (jednalo se o práci přesčas), žalobci tedy přísluší odměna, která není zahrnuta v úkolové mzdě.
44. Soud pro přehlednost sestavil níže tabulky, znázorňující celkovou výši jednotlivých nároků (za nájezdy na linku z odstavných míst, práci přesčas, práci v sobotu a neděli, noční práci a práci ve svátek). Výkazy práce, předložené žalobcem, byly stěžejním podkladem pro výpočet zákonných příplatků a tarifní mzdy. Žalovaná nepopírala směny (turnusy), které žalobce odjezdil. Pak ke každé jednotlivé směně v tom kterém měsíci bylo třeba připočíst časové dotace na činnosti, které byl žalobce povinen vykonávat a fakticky vykonal; soud vykonanou práci ohodnotil úvahou a počítal s paušální, nejnižší myslitelnou časovou dotací, v rámci které lze reálně předmětné pracovní úkony provést. Výsledný čas této práce nad čas plynoucí z žalované vykazované pracovní doby, byl základní veličinou pro jednotlivé zákonné příplatky a tarifní mzdu za nájezdy autobusu.
45. Soud na tomto místě uvede přehledně argumentaci k jednotlivým nárokům, a to i ve vztahu k hodnocení jednotlivých důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. Při určování časové dotace soud postupoval dle § 136 o. s. ř., přičemž dle jeho názoru bylo zjištěno dostatek takových skutečností vycházejících z okolností případu, které soudu umožnily založit úvahu o výši prokázaného nároku na určitém kvantitativním posouzení základních souvislostí. Nájezdy na linku z odstavných míst 46. Dle soudu žalovaná nemůže žalobci upřít jeho odměnu za práci při za nájezd na linku - odstavení vozidla (ve stanoveném tarifu 75 Kč/hod), a to v destinaci: [obec], [anonymizováno] – odstavná plocha, 2 minuty, [obec], [anonymizováno] – odstavná plocha v [obec], 20 minut, [obec], [anonymizováno] – odstavná plocha garáží, 5 minut, [anonymizována dvě slova] – odstavná plocha garáží, 5 minut. Dle soudu bylo prokázáno, že uvedené činnosti nebyly součástí úkolové mzdy žalobce. Mezi účastníky nebyly sporné dny výkonu práce žalobce pro žalovanou. V řízení prokázáno, že v uvedené dny žalobce shora uvedené nájezdy na linku z odstavných míst vykonal, a to době, kdy si nárokoval odměnu za vykonané přejezdy. Z manuálu řidiče bylo prokázáno, že v rámci pravidel během odbavování a cesty bylo pro řidiče zejména stanoveno, že musí najet k odbavování s vozem do výchozí zastávky nejpozději 20 minut před plánovaným odjezdem (pokud to umožňují pravidla nádraží), jinak nejpozději 15 minut před plánovaným odjezdem; nejpozději 15 minut před plánovaným odjezdem řidič musí začít s odbavováním. Z uvedeného je patrné, že před výkonem jízdy musel řidič vyzvednout autobus na odstavném místě a najet do výchozí zastávky k nástupu cestujících. Uvedené bylo následně potvrzeno i ze svědeckých výpovědí stevardů, kteří pracovali se žalobcem (viz výpovědi svědkyně [příjmení], [příjmení], svědek [příjmení]) a soud jejich výpovědi hodnotil jako věrohodné a významné ve vztahu k projednávané věci. Svědkyně [příjmení] potvrdila, že např. v [obec] autobus nebyl zaparkován u [anonymizováno], ale řidič tedy musel jít pro autobus a přijet s ním ke [anonymizováno], přičemž svědkyně [příjmení] uvedla, že v [obec] se začínalo na garáži, kdy z účastnické výpovědi žalobce bylo prokázáno, že se jednalo o garáž v [obec]. Je zřejmé, že časová dotace přejedu z [obec] za situace, že výkonu této činnosti došlo, mohl soud přistoupit odhadem dle § 136 o. s. ř., přičemž časová dotace určená žalobcem (20 min) soudu přišla jako přiměřená vzhledem ke vzdálenosti [obec] a autobusového nádraží u [anonymizováno]. I na ostatních místech ([obec], [obec]) musel žalobce najet s autobusem na zastávku a případně jej odstavit, i když časová dotace na uvedené byla podstatně nižší. Ohledně průběhu začátku směn dané potvrzoval např. výslech svědkyně [příjmení] a svědka [příjmení]. Svědek [příjmení] potvrzoval, že směnu začínal cca 20-30 min před odjezdem, přičemž cca 15 min před odjezdem odjížděli na nástupiště k odbavování. Po směně musel řidič daný autobus zaparkovat (viz protokol o výslechu svědka [příjmení]), přičemž časová dotace je dle soudu přiměřená obdobně jako u nájezdu.
47. Za nájezdy na linku z odstavných míst: období; Přejezdy (hod.); Mzdový tarif 75 Kč hod. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] Celkem za 2012; 147,99 hod.; 11 099 Kč [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] Celkem za 2013; 109,99 hod.; 8 249 Kč 48. Soud přiznal žalobci tarifní mzdu za nájezdy na linku z odstavných míst a odstavení na odstavné plochy podle smlouvy, kdy tyto úkony nejsou součástí úkolové mzdy a za tyto úkony náleží žalobci mzda ve výši 75 Kč/hod, což představuje za práci v rozsahu 147,99 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou za rok 2012 částku 11 099 Kč a za práci v rozsahu 109,99 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2013 částku 8 249 Kč. Co se týče argumentace žalované ohledně úhrady nájezdů na stanoviště prostřednictvím osobního ohodnocení, tak dle soudu z mzdového výměru žalobce bylo prokázáno, že osobní ohodnocení představuje nenárokovou složku mzdy a právo na její vyplacení vzniká na základě rozhodnutí odpovědného zaměstnance. O konkrétní výši se rozhodne dle hodnocení práce především z hlediska kvality plnění pracovních úkolů, plnění stanovených cílů a dodržování povinností z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Dle soudu je zcela zřejmé, že složka mzdy v podobě osobního ohodnocení vůbec na výkon přejezdů na stanoviště nedopadá, jelikož by výkon těchto činností nemusel být fakticky odměněn, přestože by přejezdy byly vykonány, jelikož se jedná o nenárokovou složku mzdy. Dále je zcela zřejmé, že se tato složka mzdy vztahuje především ke kvalitě plnění pracovních povinností, nikoliv ke splnění pracovní povinnosti. Dále ani tato složka není schopna ohodnotit množství vykonaných přejezdů (přistavení autobusu) ani jejich časovou náročnost. Proto požadovaná částka ze strany žalobce za návozy na linku z odstavných míst a odstavení na odstavné plochy v podobě tarifní mzdy ve výši 75 Kč za hodinu zcela odpovídá vnitřním předpisům žalované i konkrétním okolnostem projednávané věci. Práce přesčas u činností dle manuálu (technická kontrola, mytí a úklid autobusu, tankování, zásobování, odbavení cestujících a bezpečností přestávka)
49. Dle soudu bylo v řízení po doplněném dokazování prokázáno, že žalobce shora uvedené činnosti pro žalovanou vykonal, a to v jím uvedeném rozsahu. Žalovaná v podstatě nepopírala, že žalobce pro ni práci vykonal, ale nesouhlasila s rozsahem prací a časovou dotací, které použil žalobce při výpočtu nároku.
50. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce jako řidič byl přítomen odbavení cestujících, a to 15 minut před každým výjezdem. Tato časová dotace byla mezi účastníky řízení rovněž nesporná. Rovněž z provedených důkazů (výslechu [anonymizováno] [příjmení], [příjmení], [příjmení]) bylo prokázáno, že žalobce byl povinen přistavit bus na výchozí zastávku u vnitrostátních linek nejpozději 15 minut před odjezdem a pak byl povinen podílet se při nakládání zavazadel do úložného prostoru autobusu, hlídat zavazadla proti odcizení a prodávat jízdenky jsou-li volná místa. Je zřejmé, že po dojezdu autobusu někdo musí zavazadla také vyložit.
51. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce jako řidič musel konat bezpečnostní přestávky 45 minut (po každém příjezdu, pokud následuje další spoj). Mezi účastníky řízení bylo v této souvislosti rovněž nesporné, kdy a jak dlouho žalobci trvala zákonná bezpečnostní přestávka mezi spoji. V době trvání bezpečnostní přestávky je nemyslitelné, aby řidič vykonával jakoukoli výše uvedenou činnost. Žalobce byl povinen v průběhu pracovní doby čerpat bezpečnostní přestávky, jejichž dobu soud od pracovní doby neodečetl, neboť doba bezpečnostních přestávek se započítává do pracovní doby (srov. ustanovení § 89 odst. 1 a 2 zákoníku práce).
52. Dle soudu bylo rovněž prokázáno, že žalobce vykonával jako řidič autobusu technickou kontrolu vozu před a po jízdě. Bylo prokázáno z manuálu řidiče, že žalobce jako řidič měl tuto činnost vykonávat. Dle soudu povinnost řidiče konat technickou kontrolu potvrzovali protokoly o výpovědích svědků [příjmení] a [příjmení], kteří pracovali u žalované jako [anonymizováno]. Uvedená skutková zjištění o technické kontrole byla v souladu s účastnickou výpovědí žalobce. Vzhledem k charakteru vozidla, se kterým žalobce jezdil, lze dle soudu souhlasit s časovou dotací 30 minut před každým prvním ranním výjezdem vozu (časově náročná kontrola dotažení matic kol autobusu se prováděla pouze před první jízdou), 15 minut před dalšími výjezdy během dne. Žalobce byl povinen před zahájením jízdy provést denní ošetření a denní kontrolu autobusu, tedy zejména kontrolu dotažení kol, kontrolu pneumatik, kontrolu a dolití provozních kapalin (ostřikovače, olej, fridex), kontrolu stavu nafty (případně [anonymizováno]) v nádrži, kontrolu osvětlení, kontrolu stěračů, kontrolu poškození interiéru i exteriéru autobusu. Je jasné, že za řidiče nikdo nedolil provozní kapaliny a neopravil drobné závady. Před jízdou byl žalobce povinen kontrolovat funkčnost/čistotu všech spotřebičů/agregátů, především klimatizace, AV systému, WC a kávovaru. Po ukončení jízdy byl žalobce opět povinen provést denní ošetření a denní kontrolu autobusu ve výše uvedeném rozsahu. Snad každý motorista si dovede rámcově představit čas připadající na kontrolu dotažení matic kol třínápravového autobusu, což obnáší také demontáž poklic, kontrola dotažení kol, montáž poklic, toto vše na 6 kolech. Netřeba žalované vysvětlovat, že zanedbání této kontroly a případné povolení šroubů může mít fatální následky.
53. Dle soudu bylo prokázáno, že žalobce jako řidič tankoval do autobusu pohonné hmoty (+kapaliny [anonymizováno] a dalších provozní kapaliny). Uvedené bylo prokázáno ze svědeckých výpovědí svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno], kteří se všichni shodli, že tankování pohonných hmot měl na starosti řidič. Řidič tankoval dle svědků buď po každé jízdě, nebo jednou za dvě jízdy. Žádnému ze svědků ([příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení]) nic neříkal pojem řidič převozník, který by tankoval za řidiče. Uvedená svědectví tedy potvrzovala účastnickou výpověď žalobce, který se rovněž nesetkal s praxí řidiče převozníka. Žalobce si dle své výpovědi tankoval vždy sám. V řízení nebylo prokázáno, že by za žalobce tankoval řidič převozník, případně že by se jednalo o zavedenou praxi u žalované. Svědci, kteří jezdili se žalobcem, se s takovou praxí nesetkali. O uvedené praxi mluvila svědkyně [příjmení], která se žalobcem nejezdila, příp. vedoucí dispečinku [obec] – [anonymizováno], a to pouze v případě, že řidič nestíhal (tankoval občas řidič z přesunů). Soud tedy zdůrazňuje, že v projednávané věci u žalobce se praxe řidiče převozníka neprokázala. Co se týče časové dotace uváděné žalobcem, tak dle soudu časová dotace 30 minut je přijatelná, a to na cestu na čerpací stanici a zpět. Netřeba opět vysvětlovat, že někdo na čerpací stanici musí s autobusem zajet, natankovat a dojet s vozem zpět. Dle soudu ani žalobce nepožadoval tankování po každé jízdě. Jím účtované tankování 1x denně až 1x za 3 jízdy zcela odpovídá i provedeným svědeckým výpovědím stevardů, co s ním dané trasy jezdili.
54. Dle soudu bylo prokázáno, že žalobce jako řidič vykonával činnosti při zásobování autobusu pro klientský servis (kromě novin – řešili stevardi), když tento čas byl zahrnut v rámci úklidu. Uvedené bylo dle soudu prokázáno ze svědeckých výpovědí stevardů [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] i [anonymizováno]. Ohledně zásobování např. svědkyně [příjmení] potvrzovala, že to byla starost řidiče. V [obec] byl sklad, kde skladník jim podle seznamu to vyskladnil a řidiči si to museli odnést do busu. Nešlo to naskladňovat moc dopředu kvůli místu. Pokud některou trasu točili 3x, 4x denně, tak se to muselo prostě doplňovat pokaždé. Shora uvedení svědci rovněž potvrzovali, že řidič měl na starosti činnosti související s výměnou sluchátek pro cestující. Tyto sluchátka musel řidič svázat, odnést na sběrné místo a vyfasovat nové a rovněž zpracoval i odpad z těchto sluchátek. Dle soudu shora uvedené svědecké výpovědi potvrzovaly účastnickou výpověď žalobce, že fasování za něj nikdo neudělal, musel do skladu vzdáleného až 200m, někdy fasoval na celý cyklus. Na základě uvedených zjištění lze proto odhadem přijmout časovou dotaci na velké fasování po dobu 60 minut v [obec], nebo pod dobu 30 minut v [obec]. Žalobce doplnil prodaný doplňkový sortiment, doplnil čistá sluchátka pro cestující, zkontroloval a doplnil časopisy, který stevard nabízí cestujícím, dodal stevardovi ingredience pro doplnění kávovaru. Pokud se vůz předával jinému řidiči, musela se provést celková inventura veškerého zboží a předání zásob druhému řidiči.
55. Dle soudu bylo prokázáno ze svědeckých výpovědí stevardů absolvujících směny mj. se žalobcem, že žalobce jako řidič vykonával činnosti při mytí a úklidu autobusu, Žalobce byl povinen před každou jízdou uklidit podlahy (zamést, vytřít), zajistit funkční toalety (zajištění vody ve WC a umyvadle, toaletní papír, tekuté mýdlo), vyčistit toalety, vyvětrat a navonět interiér autobusu, přistavit autobus na vypuštění WC k fekálnímu vozu, nebo k myčce. To, že se tak činilo po každé jízdě, potvrdily všichni slyšení svědci, kteří absolvovali směny se žalobcem ([příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení]). Pokud svědkyně [příjmení] uvedla, že se tak nečinilo po každé jízdě a záleželo na obsazenosti autobusu, tak k tomu soud uvádí, že se jednalo, vzhledem ke zjištěním od shora uvedených svědků, o izolované zjištění, přičemž dle svědků od žalobce navíc ty jejich spoje jezdily poměrně dost obsazené, což rovněž odůvodňovalo pečlivý úklid po každé jízdě. Dle soudu tedy žalobce byl povinen po uskutečněné jízdě vysát koberce na podlaze, odstranit žvýkačky z podlahy, sedaček a z koberců, vytřít a důkladné vyčistit prostoru mezi sedadly, důkladně vyčistit spáry a prostory kolem kávovaru, schůdek a kompletní prostor u středních dveří, důkladně vytřít a vyčistit podlahy.
56. Rovněž bylo prostřednictvím slyšených stevardů prokázáno, že žalobce (opět to za něj nikdo jiný neprovedl) byl povinen při odstavení autobusu provést kompletní úklid WC. Žalovaná bazírovala na tom, že provozuschopné, čisté a náležitě vybavené WC je důležitou součást klientského servisu. Netřeba diskutovat o tom, že žalovaná stanovila žalobci povinnost přistavovat autobus před výjezdem čistý (umýt autobus v myčce na některé z konečných zastávek). To určitě obnáší, že žalobce musel s autobusem do myčky zajet, že musel vyčkat umytí autobusu a poté s ním odjet. Žalovaná vyžadovala po žalobci umýt reklamu na zadní části autobusu před každým výjezdem vozu na spoj. Pokud nebyla k dispozici myčka, žalobce byl povinen umýt autobus ručně. Dle soudu rovněž tato skutková tvrzení byla prokázána ze slyšených svědků, především [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno]. Lze přitkat též časové dotaci 30 minut na úklid interiéru po každém příjezdu, zahrnující i dobu doplňování zásob pro klientský servis po každém spoji. Žalobce byl povinen uklízet velký autobus, takže je pochopitelné, že mu to jistý časový úsek zabralo. Úklid podlahy autobusu nezahrnuje jen vytření vozidla, ale též přípravu úklidových prostředků, zajištění si vody, atd. Připomeňme imperativ žalované, že před každým započetím jízdy linky musí být vozidlo pečlivě uklizeno, a že za čistotu zodpovídá posádka autobusu, přičemž garantem úklidu autobusu byl řidič. Ze svědeckých výpovědí bylo prokázáno, že plnění povinností posádky ohledně čistoty autobusu a klientského servisu byla ze strany žalované kontrolována prostřednictvím mystery shoppingu, přičemž v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobce své povinnosti ohledně úklidu a mytí jakýmkoliv způsobem zanedbával. Na jednu stranu žalovaná chtěl mít čisté autobusy, ale pak jejich úklid odmítal uhradit. V této souvislosti lze souhlasit s žalobcem tvrzenými časovými dotacemi na jednotlivé činnosti, které dle soudu byly přiměřené. Skutková zjištění byly v tomto ohledu dle soudu dostatečná, aby dle 136 o. s. ř. šlo přistoupit ke kvalifikované úvaze o délce trvání jednotlivých činností. Proto lze mít za přiměřenou časovou dotaci 30 minut na interiér autobusu, 15 minut doplnění vody pro WC, kávovaru, vypouštění WC, a dále 30 minut po příjezdu u mytí exteriéru, zahrnující cestu na myčku a zpět.
57. Soud proto na základě shora uvedené argumentace dále přiznal žalobci zákonné příplatky za práci přesčas dle skutečně odpracované doby ve výši 44 477 Kč za práci v rozsahu 1006 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2012 a ve výši 25 343 Kč za práci v rozsahu 581,97 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2013. V podrobnostech přehledně v níže uvedené tabulce. Za práci přesčas: období; hodiny podle přehledu; nemoc; dovolená; servisní hodiny; součet hodin; plán. 40 hod.; hodiny –skuteč. stav; hodiny - skuteč. odpracov.; hodiny přesčas; hodin. průměr Kč; 25 %; doplatek Kč [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] ;;;;;;;;;;;; 44 477 období; hodiny podle přehledu; nemoc; dovolená; servisní hodiny; součet hodin; plán. 40 hod.; hodiny –skuteč. stav; hodiny - skuteč. odpracov.; hodiny přesčas; hodin. průměr Kč; 25 %; doplatek [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] ;;;;;;;;;;;; 25 343 58. Soud dále přiznal žalobci zákonné příplatky za práci v sobotu a neděli dle skutečně odpracované doby ve výši 7 690 Kč za práci v rozsahu 437,74 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2012 a ve výši 3 663 Kč za práci v rozsahu 211,22 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2013. V podrobnostech přehledně v níže uvedené tabulce. Za práci v sobotu a neděli období/ so+ne; zaplaceno; skutečnost; rozdíl; hod. průměr; příplatek 10 % [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] ;;;;; 7 690 období/ so+ne; zaplaceno; skutečnost; rozdíl; hod. průměr; příplatek 10 % [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] ;;;;; 3 663 59. Soud dále přiznal žalobci zákonné příplatky za noční práci dle skutečně odpracované doby ve výši 3 479 Kč za práci v rozsahu 196,63 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2012 a ve výši 632 Kč za práci v rozsahu 36,36 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2013. V podrobnostech přehledně v níže uvedené tabulce. Za noční práci: období/ noc; zaplaceno; skutečnost; rozdíl; hod. průměr; příplatek 10 % [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] ;;;;; 3 479 období/ noc; zaplaceno; skutečnost; rozdíl; hod. průměr; příplatek 10 % [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] ;;;;; 632 60. Soud dále přiznal žalobci zákonné příplatky za práci ve svátek dle skutečně odpracované doby ve výši 7 002 Kč za práci v rozsahu 39,90 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2012 a dále částku 5 225 Kč za práci v rozsahu 29,11 hodin nad rámec pracovní doby přiznané žalovanou v roce 2013. V podrobnostech přehledně v níže uvedené tabulce. Za práci ve svátek: období/ svátek; zaplaceno; skutečnost; rozdíl; hod. průměr; příplatek 100 % [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] ;;;;; 7 002 období/ svátek; zaplaceno; skutečnost; rozdíl; hod. průměr; příplatek 100 % [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] ;;;;; 5 225 61. Celková výše činí částku 116 859 Kč za období od 1. 1. 2012 do 30. 9. 2013. Soud odkazuje na ujednání pracovní smlouvy, podle kterých je mzda splatná vždy nejpozději předposlední den kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, za nějž pracovníkovi tato mzda náleží.
62. Mzdový výměr ani mzdový předpis stanovící úkolovou mzdu v závislosti na konkrétní trase, kterou žalobce jako řidič jel, nezohledňoval, zda žalobce tuto práci odvedl v noci či ve dne, v sobotu, neděli, ve svátek či v pracovní den, a nezohledňoval ani případné kombinování tras, k němuž v případě žalobce docházelo. Žalovaná si byla vědoma práva žalobce na příplatky, neboť jejich část žalobci proplácela. Právo žalobce na zaplacení příplatků bylo stanoveno v mzdovém předpise žalované.
63. Závěrem lze uvést ohledně shora uvedených činností, že žalovaná neprokázala (neunesla břemeno důkazní), že by žalobce jako řidič autobusu činnosti vymezené manuálem (shora podrobně rozebrané) nemusel konat osobně v požadovaném rozsahu, příp. že tyto činnosti trvaly menší dobu, než byla stanovena na základě zjištěných skutečností, přestože k uvedenému byla řádně poučena dle § 118a o. s. ř.
64. Ze všech shora uvedených důvodů soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
65. Soud na tomto místě nepopírá, že i v případě řidiče autobusu vnitrostátní přepravy lze stanovit odměnu v tzv. úkolové mzdě, pokud je akceptován zákaz stanovený v čl. 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 561/2006 ze dne 15. 3. 2006. V úkolové mzdě mohou být ohodnoceny i jiné činnosti, než je čistá jízda autobusu, a to zejména činnosti, které mají přímou souvislost s jízdou, přípravou na jízdu či s ukončením jízdy. Je třeba si však uvědomit, že ustanoveními o úkolové mzdě však nesmějí být obcházena ustanovení o práci přesčas, tj. výkon těchto činností spolu s čistou jízdou autobusu nesmí přesahovat řádnou pracovní dobu, byť nerovnoměrně rozvrženou. V projednávané věci bylo dle soudu prokázáno, že výkon činností žalobce dle manuálu řidiče přesahoval řádnou pracovní dobu, byť nerovnoměrně rozvrženou. Jednalo se proto o práci přesčas, za kterou by zaměstnanci příslušela odměna, která není zahrnuta v úkolové mzdě. V projednávané věci nelze odhlédnout, že žalovaná stanovila celou sadu povinností, které důsledně kontrolovala, přičemž tyto povinnosti zabírali žalobci jako řidiči několik hodin navíc oproti čisté jízdě autobusu. Je sice v pravomoci žalované, jak rozdělí činnosti v rámci efektivity vynakládání mzdových prostředků, a jaké činnosti svěří žalobci jako řidiči autobusu, nicméně dle soudu v případě činností vykonávaných žalobcem se jednalo nejenom o činnost řidiče, ale i údržbáře, uklízeče vozidla, které je na požadovanou údržbu časově velmi náročné. Proto dle soudu není správné stanovisko žalované, že všechna případná práce přesčas, v noci, v sobotu, neděli a ve svátek byla zohledněna již stanovením úkolové mzdy v mzdovém výměru, později ve mzdovém předpisu. Z těchto dokumentů neplyne žádné ujednání ve vztahu k takové práci a předvídané shora citovanými ustanoveními § 114 odst. 3, § 115 odst. 1 a 2, § 116 a § 118 odst. 1 zákoníku práce. Úkolová mzda žalobce nebyla stanovena s přihlédnutím k případné práci přesčas a nezohledňovala případnou práci vykonanou v noci, v sobotu, neděli či o víkendu. Jednalo se skutečně pouze o dobu předepsanou mu k výkonu práce žalovanou jako zaměstnavatelem, o jejímž odpracování soud nemá pochyb.
66. Ohledně nejasností pod pojmem servisní hodiny, příp. v čem spočívá rozdíl mezi údaji uvedenými ve sloupci s názvem„ hodiny – skuteč. stav“ a„ hodiny – skuteč. odpracov.“ soud uvádí, že žalobce uvedené na jednání soudu dne [datum] dostatečně osvětlil. Pojem servisní hodiny zahrnuje opravy autobusu nad rámec běžné údržby činěné řidičem, příp. mimořádné situace během jízdy (píchlé kolo a jeho výměna). Dle jeho vyjádření vykázané servisní hodiny nejsou předmětem žalobou uplatněného nároku, protože servisní hodiny jsou mimo úkolovou mzdu a tyto servisní hodiny mu žalovaná uhradila. Přestože však servisní hodiny byly jako takové uhrazeny, tak jejím výkonem žalobci tzv. nabobtnala doba výkonu práce. V této souvislosti tedy pak co bylo nad rámec měsíčního fondu pracovní doby, tak žalobci nebyl uhrazen příplatek za přesčas, a proto je příplatek za přesčas počítán z hodnoty (sloupce)„ hodiny – skuteč. stav“.
67. Výrok II. je odůvodněn skutečností, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti žalované jako účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř.
68. Náklady žalobce tvoří odměna za zastoupení ve výši 5 780 Kč/úkon – 24,5 úkonů, tj. 141 610 Kč podle § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, jimiž jsou příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba, vyjádření ve věci samé ze dne 20. 12. 2015, účast na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], účast na vyhlášení rozsudku dme [datum] (1/2 úkonu dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu), vyjádření k odvolání ze dne 28. 11. 2018, účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], podání ve věci samé ze dne 20. 12. 2021, účast na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], podání ve věci samé ze dne 29. 7. 2022, účast na jednání před soudem dne [datum] (2 úkony, jednání nepřesáhlo 4 hodin), podání ve věci samé ze dne 13. 2. 2023, účast na jednání před soudem dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (resp. dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu) v celkové výši 7 500 Kč. Dále má zástupce žalobce nárok na náhradu DPH ve výši 21 %, jíž je zástupce žalobce plátcem, ve výši 31 313 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Rovněž má žalobce právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 843 Kč Náhradu nákladů řízení v celkové výši 186 266 Kč uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
69. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Shora uvedenému nároku žalobce bylo v plném rozsahu vyhověno, žalovaná byla v řízení zcela neúspěšná, proto je povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně náhradu nákladů řízení spojených s vyplacením svědečného. Svědečné bylo vyplaceno [jméno] [příjmení] ve výši 1 187 Kč na základě usnesení ze dne 21. 2. 2023, č.j. 13 C 2/2015-483, [jméno] [příjmení] ve výši 443 Kč na základě usnesení ze dne 21. 2. 2023, č.j. 13 C 2/2015-484, [jméno] [příjmení] ve výši 520 Kč na základě usnesení ze dne 21. 2. 2023, č.j. 13 C 2/2015-485, [jméno] [příjmení] ve výši 1 404 Kč na základě usnesení ze dne 21. 2. 2023, č.j. 13 C 2/2015-486 Celkem tak náklady státu činí 3 554 Kč, a proto je žalovaná povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 3 554 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.