13 C 2/2020-59

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Tůmovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona [číslo] sb. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 37 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zbytku požadované částky ve výši 102 500 Kč s příslušenstvím zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 666 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalované přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. spočívající v zaplacení 140 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tak, že dne [datum] podal Obvodnímu soudu pro Prahu 7 žádost o informace týkající se soudkyně tohoto soudu, JUDr. [jméno] [příjmení], ohledně stížností podaných na tuto soudkyni. Dne [datum] bylo žalobci v odpovědi na jeho žádost č.j. [spisová značka] mimo jiné sděleno, že dle možností dohledání v informačním systém soudu bylo dohledáno 5 stížností, které byly vypsány. Jelikož z této odpovědi bylo zřejmé, že se jedná pouze o částečné vyhovění podle možností informačního systému soudu, podal žalobce dne [datum] stížnost na postup při vyřizování žádosti. Dne [datum] žalobce podal stížnost na nečinnost správních orgánů – Obvodního soudu pro Prahu 7 a Ministerstva spravedlnosti, neboť jeho stížnost nebyla vyřízena v zákonné lhůtě. Dne [datum] žalobce podal k Městskému soudu v Praze žalobu na ochranu proti nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 7. Dne [datum] Ministerstvo spravedlnosti rozhodlo o stížnosti žalobce tak, že ji zamítlo. Rozsudkem ze dne 29.11.2016, č.j. 8 A 153/2016-34, bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, avšak na základě kasační stížnosti byl rozsudek Městského soudu v Praze rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2019, č.j. 5 As 18/2017-55, zrušen a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Dne [datum] byla ukončena nečinnost Obvodního soudu pro Prahu 7, neboť žalobci byly doručeny dodatečné informace o 12 stížnostech k jeho žádosti ze dne [datum]. Na základě této skutečnosti vzal žalobce zpět svou žalobu a následně bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.5.2019, č.j. 8 A 153/2016-71, řízení o žalobě zastaveno a žalobci byly přiznány náklady řízení. Celé řízení o žádosti o informace trvalo od [datum] do [datum], tedy 3 roky a 6 měsíců. Dne [datum] uplatnil žalobce u žalované nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které bylo částečně dne [datum] vyhověno co do poskytnutí omluvy, avšak co do peněžitého zadostiučinění žalobci vyhověno nebylo. Zákonná 6měsíční lhůta k vyřízení nároku u žalované uplynula dne [datum], a proto žalobce navrhuje přiznání úroků z prodlení od následujícího dne.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že žalobní nárok neuznává, když žalobci již mimosoudně poskytla přiměřené zadostiučinění ve formě odpovídající okolnostem věci. Ve svém stanovisku žalovaná dospěla k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce obou řízení a žalobci poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení a ve formě omluvy, což pokládá za přiměřenou satisfakci odpovídající okolnostem věci. Žalovaná ve svém vyjádření dále rekapitulovala řízení, která probíhala ohledně poskytnutí informací, přičemž tyto skutečnosti se shodovaly se skutečnostmi uvedenými žalobcem. Soudní řízení správní probíhalo na obou stupních soudů, přičemž řízení o kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu řízení trvalo 2 roky. Z těchto důvodů nelze považovat délku řízení jako nepřiměřenou. Dále má žalovaná za to, že význam informací byl pro žalobce nepatrný, neboť podstatná část mu byla poskytnuta v zákonné lhůtě, co se týče historických stížností z let 2007 až 2012, tak tyto informace neměly pro žalobce význam. Žalovaná dále s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20, namítá, že příslušnou organizační složkou k jednání jménem státu má být dle zákona č. 82/1998 Sb., Ministerstvo vnitra.

3. Na vyjádření žalované žalobce dále uvedl, že mu nepřiměřenou délkou řízení vznikla nemajetková újma pociťovaná jako deziluze a frustrace z faktické nevymahatelnosti práva v reálném čase, to jak pokud jde o právo na informace, tak o právo na soudní a jinou právní ochranu. Výši peněžitého zadostiučinění žalobce vyčíslil s ohledem na jiné případy, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují, kdy uvedl věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 84/2017-34, ve které bylo žalobci přiznáno zadostiučinění ve výši 47 250 Kč za nepřiměřenou délku řízení v trvání 18 měsíců a 27 dnů. K přiměřenosti vyčísleného zadostiučinění žalobce uvedl i další rozhodnutí vyšších soudů.

4. Ze žádosti o zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zák. č. 82/1998 Sb. soud zjistil, že žalobce podal dne [datum] tuto žádost emailem na adresu podatelny žalované, které byla žádost doručena dne [datum]. Žalobce po žalované požadoval zaplacení peněžitého zadostiučinění za vzniklou újmu ve výši 140 000 Kč a dále zaslání písemné omluvy doporučeným, datovaným, podpisem oprávněné úřední osoby a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem.

5. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] (dle stejných listin předložených žalobcem ze dne [datum] – pozn. soudu – mezi účastníky znění stanoviska a omluvy nesporné, nesporné rovněž doručení dne [datum]) soud zjistil, že žalovaná konstatovala porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, avšak k přiznání peněžitého zadostiučinění neshledala důvody, konstatování porušení práva žalobce považovala za dostatečné. Žalobce dále informovala, že bylo vyhověno jeho žádosti o poskytnutí omluvy, která mu bude zaslána samostatným podáním. Omluva byla žalobci poskytnuta dopisem ze dne [datum] (dle omluvy předložené žalobcem dne [datum] – viz výše).

6. Ze spisů Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 11 Si 241/2015, Ministerstva spravedlnosti sp. zn. MSP-257/16-OSV-OSV-ST, Městského soudu v Praze sp. zn. 8A 153/2016 a Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 18/2017 byly zjištěn následující skutečnosti, které nejsou mezi účastníky sporné: Spis Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 11 Si 241/2015: -) Dne [datum] žalobce podal žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., a to kdy byla soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] jmenována soudkyní, u kterých soudů vykonávala funkci, kde vykonávala čekatelskou praxi, zda na soudkyni byly v minulosti podány stížnosti a pokud ano, informace o stížnostech, zda byly soudkyni uloženy výtky, a pokud ano, podrobnosti o výtkách, informace o hrubém příjmu soudkyně za roky 2012 – 2015, v jakém roce je soudkyně narozena a ve které obci má trvalé bydliště. -) Dne [datum] byly žalobci odeslány požadované informace, ohledně stížnosti dle možností dohledání v informačním systému, a to mailem na elektronickou adresu. -) Dne [datum] žalobce podal stížnost podle § 16a zák. č. 106/1999 Sb., neboť poskytnuté informace považoval za neúplné. -) Dne [datum] byl spis se stížností postoupen Ministerstvu spravedlnosti. -) Dne 8.11.2016 Ministerstvo spravedlnosti rozhodnutím č.j. MSP-257/2016-OSV-OSV/3 rozhodlo o potvrzení postupu Obvodního soudu pro Prahu 7 a o zamítnutí stížnosti žalobce. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno emailem dne [datum]. -) Dne [datum] Obvodní soud pro Prahu 7 doplnil odpověď žalobci o informace o chybějících stížnostech. Doplnění odpovědi bylo žalobci doručeno dne [datum]. -) Součástí spisu jsou dále podklady k poskytnutým informacím. Spis Ministerstva spravedlnosti sp. zn. MSP-257/16-OSV-OSV-ST: -) Dne [datum] žalobce podal stížnost na nečinnost a žádost o přijetí opatření proti nečinnosti při vyřizování žádosti o informace ze dne [datum], stížnost směřovala proti Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a Ministerstvu spravedlnosti. -) Rozhodnutí č.j. MSP-257/2016-OSV-OSV/3, kterým Ministerstvo spravedlnosti rozhodlo o potvrzení postupu Obvodního soudu pro Prahu 7 a o zamítnutí stížnosti žalobce bylo žalobci doručeno dne [datum] poštou. Spis Městského soudu v Praze sp. zn. 8A 153/2016: -) Dne [datum] žalobce podal žalobu o ochranu proti nečinnosti správního orgánu a domáhal se, aby soud uložil žalované – Obvodnímu soudu pro Prahu 7, aby vydal rozhodnuto o jeho žádosti o informace ze dne [datum]. -) Dne [datum] se žalovaná k podané žalobě vyjádřila, vyjádření bylo zasláno žalobci, který na ně reagoval dne [datum] -) Dne [datum] proběhlo ve věci ústní jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek č.j. 8 A 153/2016-34, kterým byla žaloba zamítnuta -) Dne [datum] žalobce podal proti výše uvedenému rozsudku kasační stížnost. -) Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2019, č.j. 5 As 18/2017, byl výše uvedený rozsudek zrušen a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. -) Dne [datum] byl Obvodním soudem pro Prahu 7 zaslán předsedovi senátu 8A přehled stížností na JUDr. [jméno] [příjmení] od roku 1995 do roku 2012. -) Dne [datum] byla Obvodním soudem pro Prahu 7 žalobci doplněna odpověď ohledně vyžádaných informace, ve které bylo doplněno celkem 12 stížností v letech 1995 až 2012. -) Dne [datum] vzal žalobce žalobu o ochranu proti nečinnosti správního orgánu zpět z důvodu ukončení nečinnosti žalovaného. -) Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.5.2019, č.j. 8A 153/2016-71, bylo řízení zastaveno a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum] a stejného dne nabylo právní moci. Spis Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 18/2017: -) Dne [datum] byl Nejvyššímu správnímu soudu předložen spis Městského soudu v Praze sp. zn. 8 A 153/2016. -) Dne [datum] bylo Nejvyššímu správní soudu doručeno vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 7 ke kasační stížnosti. -) Usnesením ze dne 28.11.2017, č.j. 5 As 18/2017-15, byla věc postoupena rozšířenému senátu. -) Dne [datum] poslal žalobce vyjádření k věci předložené rozšířenému senátu a dne [datum] zaslal doplnění tohoto vyjádření. -) Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 20.11.2018, č.j. 5 As 18/2017-40, rozšířený senát rozhodl ve věci sporné otázky a vrátil věc k projednání a rozhodnutí desátému senátu. -) Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2019, č.j. 5 As 18/2017-54 byl Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29.11.2016, č.j. 8 A 153/2016-34, zrušen a věc se mu vrátila k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

7. Na základě provedených důkazů, které soud posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru a o věci samé: Žalobce podal dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 7 žádost o informace týkající se mimo jiné stížností na soudkyni JUDr. [jméno] [příjmení]. Dne [datum] mu byly požadované informace zaslány emailem, přičemž u informací ohledně podaných stížností bylo uvedeno, že se podávají informace dle možností informačního systému soudu. Z tohoto důvodu měl žalobce poskytnuté informace za neúplné, a proto podal proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 7 stížnost k Ministerstvu spravedlnosti O stížnosti bylo rozhodnuto dne [datum]. Žalobce se proti nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 7 a Ministerstva spravedlnosti bránil žalobou podanou k Městskému soudu v Praze dne [datum]. Dne [datum] bylo žalobci Obvodním soudem pro Prahu 7 zasláno doplnění odpovědi k jeho žádosti o informace ze dne [datum], ve kterém byly informace o dalších 12 dohledaných stížnostech v období od roku 1995 do roku 2012. Doplnění odpovědi bylo žalobci doručeno dne [datum]. Z důvodu ukončení nečinnost Obvodního soudu pro Prahu 7 vzal žalobce zpět žalobu proti nečinnosti. Řízení před Městským soudem v Praze skončilo bylo pravomocně skončeno dne [datum] rozhodnutím o zastavení řízení. Celé řízení o žádosti o informace tak trvalo od [datum] do [datum], tedy téměř 3 roky a 6 měsíců. Dne [datum] podal žalobce u žalované žádost o peněžité zadostiučinění ve výši 140 000 Kč a poskytnutí omluvy za nepřiměřeně dlouhé řízení. Žalovaná ve stanovisku, které bylo žalobci doručeno dne [datum] odmítla zaplacení zadostiučinění v penězích, avšak konstatovala porušení práva žalobce na rozhodnutí ve věci v přiměřené lhůtě a poskytla žalobci písemnou omluvu.

8. Na daný vztah mezi účastníky se vztahuje zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů.

9. Podle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 5 písm. b) citovaného zákona Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 3 citovaného zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

10. Podle § 6 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu ve znění do [datum], ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle odst. 2 tohoto ustanovení úřadem podle odstavce 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, a nebo příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

11. Podle § 14 odst. 1 výše citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 stejného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Soud se nejprve zabýval námitkou žalovaného, že v předmětném řízení má za stát jednat Ministerstvo vnitra, a nikoliv Ministerstvo spravedlnosti. Soud však setrval na svém právním závěru, který byl žalovanému sdělen přípisem ze dne [datum], tedy že předmětné řízení bylo ve všech stupních vedeno v rezortu Ministerstva spravedlnosti, přičemž ani ze zákona č. 2 /1992 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy [obec] socialistické republiky, nevyplývá, že by věc spadala do působnosti jiného ministerstva, a proto soud jednal s Ministerstvem spravedlnosti, které je příslušné za stát v tomto řízení jednat.

13. Soud na tomto místě konstatuje, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána u soudu včas.

14. Soud se dále zabýval otázkou, zda se na tento případ aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“). Na správní řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, se vztahuje i základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, zahrnující i právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Právo na informace, které bylo předmětem správního řízení, je základním právem, a proto se na ně vztahuje i základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, a tedy čl. 6 Úmluvy. V tomto ohledu soud odkazuje na Nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 570/20.

15. Dle článku 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo oprávněností jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

16. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále také jen„ Listina“) se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle odst. 2 kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Podle odst. 3 každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

17. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

18. Dojde-li tedy v řízení k porušení základního práva nebo svobody, je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, což se vztahuje na celkovou délku řízení, a nikoliv pouze na jednotlivé průtahy. V takovém případě se ke stanovení výše nemajetkové újmy použije Stanovisko Nejvyššího soudu č. z [datum], Cpjn 206/2010. Nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 862/10). Nemajetkovou újmu však poškozený musí tvrdit. Domněnka o vzniku nemajetkové újmy je pevná, avšak vyvratitelná. Rovněž tak má soud za naplněný předpoklad příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a nemajetkovou újmou, neboť příčinou vzniku nemajetkové újmy byl nesprávný úřední postup spočívající v tom, že správní orgány nerozhodly v zákonné lhůtě.

19. Podle § 14 odst. 5 písm. d) zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím nerozhodne-li podle § 15 (o odmítnutí žádosti), poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění; je-li zapotřebí licence podle § 14a, předloží v této lhůtě žadateli konečnou licenční nabídku.

20. Žalobce v řízení požadoval přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7, Ministerstva spravedlnosti, Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu. V řízení bylo prokázáno, že řízení probíhalo od [datum] do [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí Městského soudu v Praze o zastavení řízení o žalobě proti nečinnosti. Řízení tak trvalo téměř 3 roky a 6 měsíců, což soud považuje zejména s ohledem na předmět řízení, ve kterém se žalobce domáhal poskytnutí informací, které měl žalovaný od počátku řízení k dispozici, za nepřiměřeně dlouhou dobu. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je co do základu důvodná, neboť délkou řízení v trvání tří a půl roku došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces.

21. Soud se tak dále zabýval otázkou způsobu a případně výše přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobci. Soud přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný již poskytl žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu konstatováním porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a zároveň žalobci poskytla písemnou omluvu. Soud však s ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy řízení o poskytnutí informací, které mají být ze zákona poskytnuty ve lhůtě 15 dnů, a Obvodní soud pro Prahu 7 dané informace měl k dispozici od počátku řízení, přičemž jejich vydání trvalo téměř 3 roky a 6 měsíců, považuje soud tuto délku řízení za zjevně nedůvodnou. Informace, které mají být ze zákona poskytnuty ve lhůtě 15 dnů, kdy v tomto případě se nejednalo o nijak velký objem informací, tyto informace by zároveň měly být s ohledem na jejich povahu zjistitelné s vynaložením přiměřeného úsilí, přičemž se nelze odvolávat na skutečnost, že informace za nějaké období, ve kterém nefungoval informační systém soudu, jsou obtížně dohledatelné. Skutečnost, že požadované informace nelze zjistit vyhledáním v informačním systému, neodůvodňuje délku řízení o poskytnutí informací v trvání 3 let a 6 měsíců. Soud přihlédl i k chování žalobce, který se domáhal poskytnutí informací všemi dostupnými prostředky včetně podání žaloby proti nečinnosti, přičemž se mu nedostalo náležité ochrany. Sám tak nepřispěl k nepřiměřené délce řízení, naopak vynaložil značné úsilí, aby řízení o poskytnutí informací co nejdříve skončilo. Dále soud přihlédl k postupu Obvodního soudu pro Prahu 7, který požadované informace nakonec dne [datum] žalobci poskytl, přičemž se jednalo o doplnění informací o 12 stížnostech v průběhu let 1995 až 2012. Soud má za to, že tyto informace mohly být Obvodním soudem pro Prahu 7 poskytnuty mnohem dříve, doplnění odpovědi navíc nebylo nijak zvlášť obsáhlé. Ze všech výše uvedených důvodů má soud za to, že ve věci již nepostačí pouze konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí v přiměřené době, a poskytnutí omluvy, ale je na místě peněžitá forma zadostiučinění. Při určení výše přiměřeného hodnocení soud vyšel ze základní výše přiměřeného zadostiučinění vyplývajícího ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR, ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“). Nejvyšší soud ve Stanovisku dospěl k závěru, že„ pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba ji přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000 Kč až 20.000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500 Kč až 10.000 Kč).“ S ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu vyšel soud ze základní částky 15 000 Kč pro rok řízení, přičemž s ohledem na skutečnost, že každé řízení vyžaduje určité trvání, snížil soud odškodnění za první dva roky o polovinu. Řízení v dané věci trvalo 3 roky a 6 měsíců, tudíž základní částka přiměřeného zadostiučinění tak činí za první a druhý rok trvání průtahů 7 500 Kč/ročně, za třetí rok trvání průtahů činí 15 000 Kč, za 6 měsíců činí 7 500 Kč, tj. celkem 37 500 Kč.

22. Soud přihlédl rovněž k významu řízení pro žalobce, kdy dospěl k závěru, že význam řízení nebyl pro žalobce nijak významný, považoval jej tedy za průměrný. S ohledem na další kritéria hodnocení při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, které soud zhodnotil v předchozím odstavci, soud nepřistoupil k žádné modifikaci základní částky zadostiučinění. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl o přiznání peněžitého zadostiučinění žalobci ve výši 37 500 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Soud tak přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 666 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 500 Kč sestávající z částky 2 620 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 600 Kč ve výši 3 066 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení do rukou advokátky.

24. Lhůtu k plnění soud k návrhu žalované stanovil na 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

Poučení