13 C 20/2021 - 86

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 273 385,60 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22 022 Kč spolu s úrokem v zákonné výši 9% ročně z částky 22 022 Kč od 15. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 251 363,60 Kč spolu s úrokem v zákonné výši 9% ročně z částky 251 363,60 Kč od 15. 9. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 2 268 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 1. 2021 domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 273 385,60 Kč spolu s příslušenstvím jako náhrady škody za nezákonná rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen“ OdškZ”). V žalobě uvedl, že dne 13. 1. 2014 bylo [anonymizována tři slova] fondem (dále jen“ [anonymizováno]) zahájeno správní řízení o vrácení finančních prostředků poskytnutých v rámci opatření zalesňování zemědělské půdy pro rok 2011. Dne 5. 5. 2014 bylo vydáno rozhodnutí č.j. SZFI/2014/014550, kterým [anonymizováno] uložilo žalobci povinnost vrátit finanční prostředky ve výši 448 429,86 Kč, které mu byly poskytnuty jako část dotace v rámci opatření zalesňování zemědělské půdy pro rok 2011. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, přičemž [stát. instituce] rozhodnutím ze dne 24. 9. 2014, č.j. 67659/2014-MZE-14132, odvolání žalobce zamítlo a potvrdilo rozhodnutí [anonymizováno]. Následně žalobce napadl rozhodnutí u správního soudu, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 8. 2017, č.j. 8 A 188/2014-48, rozhodl o zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Následně tak Ministerstvo zemědělství dne 16. 1. 2018 vydalo rozhodnutí č.j. 1386/2018-MZE-14132, kterým rozhodlo, že se rozhodnutí [anonymizováno] č.j. SZFI/2014/014550 zrušuje a zastavuje. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2017, č.j. 8 A 188/2014-48, byla podána kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že rozsudek ze dne 9. 8. 2018, č.j. 9 Afs 280/2017-57, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a věc vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze dne 31. 1. 2019 vydal rozsudek č.j. 8 A 188/2014-88, kterým rozhodl, že rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 24. 9. 2014, č.j. 67659/2014-MZE-14132, je nicotné. Proti tomuto rozsudku byla podána kasační stížnost a dne 21. 4. 2020 rozhodl Nejvyšší správní soudu rozsudkem č.j. 9 Afs 49/2019-27 tak, že rozsudek Městského soudu zrušil a zrušil také rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 24. 9. 2014, [číslo jednací]. Věc tak byla vrácena [stát. instituce] k dalšímu řízení, dne 23. 6. 2020 vydala žalovaná rozhodnutí č.j. 28092/2020-MZE-14132, že se řízení o odvolání proti rozhodnutí [anonymizováno] o vrácení dotace zrušuje a řízení se zastavuje.

2. Dále žalobce napadá také řízení o zaplacení penále, které bylo zahájeno [anonymizováno] dne 26. 6. 2017 pod č.j. [spisová značka], z titulu opožděného vrácení části dotace, avšak poté, co došlo rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 16. 1. 2018, č.j. 1386/2018-MZE-14132, ke zrušení rozhodnutí [anonymizováno] o vrácení dotace a zastavení řízení, bylo rozhodnuto [anonymizováno] č.j. [spisová značka], o zastavení řízení o zaplacení penále, dne 2. 3. 2018.

3. Škodu žalobce vyčíslil následovně: 23 000 Kč jako škoda spočívající v nákladech na první zastoupení v rámci správního řízení o vrácení dotace, 25 361,60 Kč jako škoda spočívající v nákladech na právní zastoupení v rámci vymáhání bezdůvodného obohacení na straně [anonymizováno], který neprodleně po nabytí právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2018, č.j. 1386/2018-MZE-14132, nevrátil žalobci zpět finanční prostředky, 6 292 Kč jako náhrada nákladů na právní zastoupení ve správním řízení o zaplacení penále, částku ve výši 215 599 Kč jako náhradu škody za nemožnost disponovat s finančními prostředky v důsledku nezákonnosti rozhodnutí odpovídající úroku z částky 448 429,86 Kč od 2. 11. 2014 do 15. 2. 2018 a z částky 18 385,63 Kč od 3. 11. 2014 do 8. 3. 2018 a částku ve výši 3 133 Kč jako zákonný úrok z prodlení s vrácením částky 448 429,86 Kč od 17. 1. 2018 do 15. 2. 2018 za opožděné vrácení.

4. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Uplatnila námitku promlčení, když rozhodnutí, kterým bylo zrušeno rozhodnutí, které žalobce považuje za nezákonné, bylo žalobci doručeno dne 29. 8. 2017. Žalovaná má za to, že ve věci neexistuje nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdškZ a není tak splněna základní podmínka vzniku odpovědnosti žalované. Žalovaná namítá, že porušení podmínek vyplývajících z nařízení vlády č. 239/2007 Sb. žalobcem nikdy nebylo vyvráceno ani zpochybněno, a to ani rozsudkem Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu. Rozhodnutí o vratce bylo rozhodnutím zákonným a nemůže tak být příčinou vzniku jakékoliv škody. Žalobce přestože nesplnil podmínky pro získání dotace tak nyní těmito prostředky disponuje a proto by náhrada škody byla v rozporu s dobrými mravy.

5. K poučení soudu dle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na doplnění a doložení tvrzení ohledně požadované majetkové škody, kterou vyčíslil, jak je uvedeno výše, žalobce doplnil, že nemohl disponovat s finančními prostředky, a to na základě nezákonných rozhodnutí, a právě tím, že s nimi nemohl disponovat mu vznikla újma, kterou je cena finančních prostředků v čase určena úrokovou mírou. Tedy byla mu znemožněna dispozice s finančními prostředky po určité období, kdy je újma vyjádřena ztrátou peněz v čase. Na dotaz soudu při ústním jednání pak žalobce upřesnil, že se náhrady škody domáhá pouze z titulu nezákonného rozhodnutí.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce uplatnil dne 14. 3. 2018 u žalované nárok na náhradu škody ve smyslu OdškZ a opakovaně dne 11. 1. 2021 s odůvodněním, že překážka odpadla (žádost o náhradu škody ze dne 13. 3. 2018, dodejka datové zprávy, doplnění žádosti ze dne 11. 1. 2021). Žalovaná reagovala podáním ze dne 14. 3. 2018, ve kterém uvedla, že s ohledem na probíhající řízení o opravném prostředku proti rozsudku správního soudu, z něhož je dovozována existence nezákonného rozhodnutí, považuje žádost za předčasně uplatněnou. Následně pak podáním ze dne 13. 1. 2021 po doplnění žádosti ze strany žalobce, dospěla žalovaná k závěru, že uplatněný nárok není oprávněný z důvodu neexistence nezákonného rozhodnutí (reakce na žádost o náhradu škody ze dne 14. 3. 2018 a ze dne 13. 1. 2021). Rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 10. 4. 2012, č.j. [spisová značka], bylo rozhodnuto o poskytnutí dotace na založení lesního porostu v rámci opatření Zalesňování zemědělské půdy v celkové výši 1 337 347,90 Kč na celkovou výměru [číslo] ha pro rok 2011, žalobci. Podáním ze dne 10. 1. 2014 byl žalobce vyrozuměn o zahájení řízení o vrácení finančních prostředků poskytnutých v rámci opatření zalesňování zemědělské půdy pro rok 2011, a to ve výši 448 429,86 Kč. Následně došlo ke kontrole na místě, načež bylo zjištěno porušení podmínky pro poskytování dotací. Dne 23. 1. 2014 prostudoval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce správní spis. Dne 5. 5. 2014 vydal [anonymizováno] rozhodnutí č.j. [spisová značka], kterým bylo žalobci uložena povinnost, aby do 60-ti dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí vrátil finanční prostředky ve výši 448 429,86 Kč, které mu byly poskytnuty jako část dotace v rámci opatření zalesňování zemědělské půdy pro rok 2011, proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Dne 1. 9. 2014 podal žalobce žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti vůči Ministerstvu zemědělství Ministerstvo zemědělství přezkoumalo napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení a rozhodnutím č.j.: 67659/2014-MZE-14132 ze dne 24. 9. 2014 odvolání zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo. Následně žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, o které rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 8 A 188/2014-48 ze dne 29. 8. 2017 tak, že zrušil napadené rozhodnutí Ministerstva zemědělství č.j. 67659/2014-MZE-14132 ze dne 24. 9. 2014 a věc vrátil k dalšímu řízení, přičemž uvedl, že [anonymizováno] zahájil řízení o vrácení dotace v rozporu s § 11a odst. 3 zákona [číslo] Sb, tedy až poté, co mu zaniklo ke dni 31. 12. 2013 právo řízení zahájit. Dne 14. 7. 2017 prostudoval žalobce prostřednictvím právního zástupce správní spis a dne 28. 11. 2017 urgoval vydání rozhodnutí. Dne 16. 1. 2018, č.j. 1386/2018-MZE-14132, rozhodlo Ministerstvo zemědělství o odvolání tak, že rozhodnutí [anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne 5. 5. 2014 zrušil a řízení zastavil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 1. 2018. Podáním ze dne 22. 1. 2018 vyzval žalobce [příjmení] k vydání bezdůvodného obohacení. Dne 6. 3. 2018 bylo [anonymizováno] vydáno vyrozumění o pokračování v přerušeném řízení a oznámení usnesení o zastavení řízení o povinnosti zaplatit penále ve výši 50 672,57 Kč poznamenaném do spisu sp.zn. 16/ PEN/000/000022, č.j [spisová značka]. Rozsudkem ze dne 9. 8. 2018 rozhodl Nejvyšší správní soud, č.j. 9 Afs 280/2017-57, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2017, č.j. 8 A 188/2014-48, tak, že tento rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 8. 2018. Z odůvodnění plyne, že počátek běhu lhůty pro zahájení řízení o vrácení dotace začal nejpozději dne 26. 10. 2012, poslední den lhůty tak dle § 11a odst. 3 zákona č. 256/2000 Sb., připadl na 31. 12. 2013, avšak správní řízení bylo zahájeno dne 13. 1. 2014. K nesrovnalostem došlo nejdříve v roce 2011 a žalobou napadené rozhodnutí, kterým bylo uloženo vrácení dotace, nabylo právní moci dne 24. 9. 2014, čtyřletá promlčecí lhůta tak byla zachována. O námitkách proti kontrolnímu protokolu bylo pravomocně rozhodnuto dne 7. 3. 2013, s tímto spojuje NSS počátek běhu prekluzivní lhůty dle čl. 54 Nařízení 1306/2013, přičemž rozhodnutí o vrácení dotace ze dne 5. 5. 2014, doručené žalobci dne 13. 5. 2014, bylo vydáno a doručeno v rámci 18 měsíční prekluzivní lhůty. Pokud by byla aplikována lhůta dle zákona č. 256/200 Sb., došlo by tak k porušení Nařízení č. 1306/2013. Napadené rozhodnutí tedy nemůže být nezákonné z toho důvodu, že překročilo prekluzivní lhůtu v tomto ustanovení vnitrostátního právního předpisu zakotvenou. Kasační námitka, dle níž nebylo správní opatření uloženo po uplynutí prekluzivní lhůty k tomu stanovené, byla důvodná a z tohoto důvodu byl napadený rozsudek zrušen. Městský soud v Praze poté dne 31. 1. 2019, rozhodl rozsudkem, č.j. 8 A 188/2014-88, tak, že rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 24. 9. 2014, č.j. 67659/2014-MZE-14132, sp.zn. 8RV22197/ 2014 [číslo], je nicotné. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 4. 2020, č.j. 9 Afs 49/2019-27, tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, č.j. 8 A 188/2014-88 zrušil a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 24. 9. 2014, č.j. 67659/2014-MZE-14132, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění je shrnuto, že došlo k tomu, že se žalobcem podané odvolání stalo bezpředmětným. Žalobce sice podal odvolání ještě v době, kdy bylo prvostupňové rozhodnutí platným správním aktem, jeho následným zrušením však odvolání ztratilo význam, neboť nelze přezkoumávat něco, co neexistuje. Pokud odpadl předmět odvolacího řízení, nezbývá než odvolací řízení zastavit. Meritorní rozhodnutí odvolacího orgánu je za takové situace nezákonné, nikoli nicotné. Z tohoto důvodu NSS rozsudek městského soudu jako nezákonný zrušil. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 23. 6. 2020, č.j. 28092/2020-MZE-14132, bylo následně rozhodnuto tak, že řízení o odvolání proti rozhodnutí [anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne 5. 5. 2014, se zastavuje. (spis [anonymizováno] ohledně poskytnutí dotace sp.zn. 2014 [číslo], spis Ministerstva zemědělství 8RV22197/ 2014 [číslo]).

7. Souběžně s řízením o vrácení dotace a navazujícím soudním řízení probíhalo také řízení o penále, které bylo zahájeno oznámením ze dne 26. 6. 2017, č.j. [spisová značka]. Žalobce požádal o přerušení správního řízení podáním ze dne 28. 8. 2017 a usnesením [anonymizováno] ze dne 4. 10. 2017, č.j. [spisová značka], bylo správní řízení o povinnosti zaplatit penále ve výši 50 672,57 Kč, zahájené Fondem z moci úřední dne 26. 6. 2017, přerušeno, do pravomocného skončení správního řízení vedeného u NSS pod sp.zn. 9 Afs 280/2017. Usnesením [anonymizováno] ze dne 1. 3. 2018 pak bylo řízení o vrácení penále zastaveno výrokem I. a výrokem II. bylo rozhodnuto o tom, že příjemci dotace budou po nabytí právní moci vyplaceny finanční prostředky ve výši 18 385,63 Kč. Dne 6. 3. 2018 bylo [anonymizováno] vydáno vyrozumění o pokračování v přerušeném řízení a oznámení usnesení o zastavení řízení o povinnosti zaplatit penále ve výši 50 672,57 Kč poznamenaném do spisu sp.zn. 16/ PEN/000/000022, č.j [spisová značka] (spis [anonymizováno] řízení o penále, sp.zn. 2014 [číslo]).

8. Dále k poskytnutým službám právního zástupce bylo zjištěno, že žalobce nejprve zastupovala [anonymizováno] [jméno] [příjmení], následně pak [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení]. Dne 19. 1. 2014 a 21. 1. 2014 poskytnuta porada s žalobcem a vodním hospodářem přesahující jednu hodinu (k tomuto žalobce uvedl, že osobní porada byla provedena s ohledně na složitost věci, nutnosti aplikace evropských předpisů a nutnost výpočtu rozsahu zalesnění), bylo nahlíženo do spisu dne 23. 1. 2014, bylo podáno vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 5. 2. 2014, podán návrh na zastavení řízení ze dne 5. 2. 2014, podána žádost o uplatnění nečinnosti [anonymizováno] ze dne 7. 5. 2014, podáno odvolání proti rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 27. 5. 2014 a stejným podáním také podnět k zahájení přezkumného řízení, dne 22. 1. 2018 vyzval žalobce [příjmení] k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 448 429,86 Kč, představující vrácení části dotace a penále ve výši 18 385,63 Kč, k čemuž následně ze strany [anonymizováno] došlo ke dni 15. 2. 2018 a ke dni 8. 3. 2018, dne 14. 7. 2017 došlo k prostudování správního spisu, dne 22. 8. 2017 bylo podáno vyjádření žalobce k podkladům rozhodnutí, dne 28. 8. 2017 byla podána žádost o přerušení správního řízení, dne (protokol ze dne 23. 1. 2014 o prostudování spisu, odvolání a podnět k přezkumu ze dne 27. 5. 2014, potvrzení o poskytnutí právních služeb ze dne 5. 3. 2018, faktura [číslo] ze dne 3. 12. 2014, plná moc ze dne 22. 1. 2018, předžalobní výzva k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 22. 1. 2018 včetně doručenky, potvrzení o platbě na účtu, plná moc ze dne 29. 6. 2017, protokol o prostudování spisu ze dne 14. 7. 2017, vyjádření příjemce dotace k podkladům rozhodnutí, žádost o přerušení správního řízení ze dne 28. 8. 2017).

9. Soud provedl dokazování i dalšími listinnými důkazy, avšak tyto již blíže nejsou zmiňovány v odůvodnění rozsudku, když nemohly ve světle výše uvedených důkazů, přinést pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti. Další dokazování, a to návrhem žalobce na provedení důkazu dotazem na ČNB ohledně výše sazby úroku za období neoprávněně zadržené peněžní částky dle časových řad [příjmení], soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

10. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

11. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Podle § 5 OdškZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 7 odst. 1 OdškZ právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Podle § 8 OdškZ (1) Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (2) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. (3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

15. Podle § 14 odst. 1, 3 OdškZ (1) Nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. (3) Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 OdškZ (1) Přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. (2) Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31 OdškZ (1) náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. (2) Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. (3) Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

18. Podle § 32 odst. 1,2 OdškZ (1) Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. (2) Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

19. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2533/2013 uvedl, že:„ …. náhrada nákladů řízení ani náhrada nákladů zastoupení podle zákona č. 82/1998 Sb. nebyla a není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně či důvodně vynaložené náklady.“ 20. K tomu soud poznamenává, že obecně je třeba pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody podle OdškZ, prokázat splnění tří předpokladů: existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi. Třetí podmínkou vzniku odpovědnosti je existence příčinné souvislosti, která musí být řešena vždy v konkrétním případě, nestačí pouhá pravděpodobnost příčinné souvislosti či okolnosti nasvědčující její existenci, avšak příčinnou souvislost je třeba vždy prokázat.

21. Za použití výše zmíněné právní úpravy na skutkový stav, který byl v řízení v průběhu dokazování zjištěn, soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná.

22. Základní podmínkou objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je mimo jiné existence nezákonného rozhodnutí. V řízení o odpovědnosti státu za škodu není soud oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Zrušujícím rozhodnutím je soud vázán a není oprávněn sám posuzovat, zda ke zrušení došlo právem, či nikoliv. Je zároveň vázán důvody, pro které příslušný orgán rozhodnutí zrušil.

23. Soud se zabýval v prvé řadě otázkou, zda v předmětném řízení existuje nezákonné rozhodnutí. V předmětné věci došlo ke specifické situaci, kdy rozhodnutí o vrácení dotace [anonymizováno] ze dne 5. 5. 2014, které bylo prvotním podkladem celého správního řízení o vrácení dotace, proti čemuž žalobce u správního a následně i soudního orgánu brojil, bylo zrušeno rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 16. 1. 2018, č.j. 1386/2018-MZE-14132 a řízení bylo zastaveno (v právní moci k 16. 1. 2018). Jak vyplývá z výše uvedeného zjištěnému skutkovému stavu, k tomuto došlo až poté, kdy bylo již jedno rozhodnutí Ministerstva zemědělství o odvolání proti vrácení dotace Městským soudem v Praze pro nezákonnost zrušeno, avšak ke zrušení a zastavení došlo v mezidobí, kdy bylo rozhodováno o kasační stížnosti. Toto rozhodnutí však zůstalo v právní moci a na jeho základě došlo také k rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 1. 3. 2018, č.j. [spisová značka], kterým bylo zastaveno řízení o zaplacení penále a vrácení penále zaplaceného. První rozhodnutí Ministerstva zemědělství o odvolání proti rozhodnutí [anonymizováno] o vrácení dotace však bylo finálně zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2020, č.j. 9 Afs 49/2019-27. Soud tedy dospěl k závěru, že podmínka existence nezákonného rozhodnutí jako základní podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je splněna, když rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 16. 1. 2018, č.j. 1386/2018-MZE-14132, bylo žalobcem napadené rozhodnutí [anonymizováno] č.j. [spisová značka], ze dne 5. 5. 2014, zrušeno.

24. Dále se soud zabýval námitkou promlčení nároku vznesenou žalovanou. Žalobce uplatnil nárok u žalované prvně dne 14. 3. 2018. Žalovaná však žalobci podáním téhož dne sdělila, že považuje žádost za předčasnou a blíže se k ní nevyjádřila, a to ani ve lhůtě 6 měsíců. Žalobce opakovaně uplatnil nárok u žalované dne 11. 1. 2021, kdy měl za to, že překážka uvedená žalovanou měla odpadnout a žalovaná podáním ze dne 13. 1. 2021 odmítla nárok žalobce. Právní moc rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 16. 1. 2018, č.j. 1386/2018-MZE-14132, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o vrácení dotace [anonymizováno] ze dne 5. 5. 2014, nastala dne 16. 1. 2018. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované již 14. 3. 2018 a žalobu v projednávané věci soudu doručil dne 14. 1. 2021, tedy v rámci lhůty stanovené v ust. § 32 odst. 1 OdškZ, když promlčecí lhůta může počít běžet nejdříve až dnem následujícím po dni, kdy zrušující rozhodnutí nabylo právní moci. Nárok tedy není promlčen.

25. K nároku na náhradu účelně vynaložených nákladů se soud zabýval otázkou, zda ve smyslu ust. § 31 OdškZ byly žalobcem vyčíslené náklady řízení vynaloženy účelně na zrušení nezákonného rozhodnutí. S ohledem na to, že žalobce ve správním a potažmo i soudním řízení brojil proti rozhodnutí, kterým mu bylo uloženo vrátit dotace a toto rozhodnutí následně bylo pro nezákonnost zrušeno, přestože k tomuto došlo zejména následkem tzv. instančního ping-pongu a skutečnosti, že již nebylo jak rozhodnutí, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o vrácení dotace, odklidit, protože rozhodování v rámci soudní řízení správního trvalo delší dobu. Přesto však má soud za to, že toto nemůže jít žalobci k tíži a náklady na právní zastoupení, které musel vynaložit v rámci správního řízení o vrácení dotace a v rámci vymáhání bezdůvodného obohacení poté, co žalobci nebyly včas vráceny odňaté dotace, byly vynaloženy účelně, a to právě za zrušením a v důsledku zrušení nezákonného rozhodnutí. Stejně tak ve správním řízení o zaplacení penále, které na nezákonné rozhodnutí o vrácení dotace přímo navazovalo. To vše v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Soud shledal tedy za účelně vynaložené v rámci zastoupení ve správním řízení těchto 10 úkonů: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne 16. 1. 2014, porada s klientem a lesním hospodářem ve dnech 19. 1. 2014 a 21. 1. 2014, prostudování spisu dne 23. 1. 2014, vyjádření k podkladům a návrh ve věci samé jako jeden úkon ze dne 5. 2. 2014, žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 7. 5. 2014, odvolání proti rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 27. 5. 2014, podnět k zahájení přezkumného řízení ze dne 27. 5. 2014, výzvu ze dne 22. 1. 2018 za účelem vrácení finančních prostředků, a v rámci správního řízení o vrácení penále pak shledal účelně vynaložené tyto 4 úkony: převzetí a příprava, prostudování spisu dne 14. 7. 2017, vyjádření ve věci ze dne 22. 8. 2017, žádost o přerušení řízení ze dne 28. 8. 2017. Za 1 úkon dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů a zmocněnci náležela v předmětné věci odměna za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč a režijní paušál 300 Kč + DPH. Celkem tedy náhrada škody za účelně vynaložené náklady správního řízení ve výši 22 022 Kč. Ohledně úkonu vyjádření k podkladům a návrh na zastavení řízení ze dne 5. 2. 2014 soud považuje tento úkon za úkon jediný, nikoliv za dva úkony právní služby, co se týče náhrady za zastoupení při vymáhání bezdůvodného obohacení, soud přiznal žalobci náhradu za výzvu správnímu orgánu, který včasně peněžní prostředky nevrátil, a to v rámci správního řízení, nikoliv v rámci civilního řízení, kterému měla zřejmě předžalobní výzva předcházet a rovněž tak neshledal, že by žalobci mělo být opětovně přiznáno převzetí a příprava, když s tímto problém právě v rámci správního řízení, již seznámen byl. Ve zbylé části ohledně částky 32 631,60 Kč, pak bylo na místě žalobu zamítnout, jak je uvedeno v rámci výroku II. rozsudku.

26. K nároku na zaplacení škody za nemožnost disponovat s finančními prostředky, které byl žalobce na základě nezákonného rozhodnutí povinen [anonymizováno] vrátit a zaplatit, pak soud neshledal za škodu, která by žalobci vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Důvodem byla právě skutečnost, že je soud vázán nejen rozhodnutím samotným, ale také jeho odůvodněním. Z rozsudků Nejvyššího správního soudu pak zřejmě plyne, že správní orgán a potažmo Ministerstvo zemědělství řádně požadovali po žalobci vrácení finančních prostředků. Jediným důvodem proč městský soud zrušil první rozhodnutí žalované, kterým bylo rozhodováno o odvolání proti rozhodnutí [anonymizováno] ohledně uložené povinnosti vrácení dotace, byla chybná aplikace práva a s tím spojená domněnka správního soudu, že došlo k uplynutí prekluzivní lhůty, po kterou lze vrácení dotace požadovat. Kasační soud se však ve věci vyjádřil jasně, když uvedl, že správní orgán postupoval správně a žalobci tak odejmutá část dotace zůstala jen následkem pochybení rozhodujících orgánů, nikoliv z důvodu, že by měl na finanční prostředky nárok. S ohledem na to je pak zřejmé, že kdyby k nezákonnému rozhodnutí nedošlo a postup orgánů správního a navazujícího soudního orgánu, byl zcela bezchybný, tak by k rozmnožení finančních prostředků mu odebraných na základě nezákonného rozhodnutí nikdy nemohlo dojít, neboť by mu část dotace byla odejmuta. S ohledem na to tak nebyla soudem shledána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a požadovanou náhradou škody v podobě odpovídajícího úroku, přičemž nedostatek příčinné souvislosti, jako jedné ze tří podmínek vzniku odpovědnosti za škodu, vede v této části k zamítnutí žaloby, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

27. Pokud jde o úrok z prodlení, v řízení bylo prokázáno, že nárok byl uplatněn u žalované dne 14. 3. 2018, od tohoto dne započala běžet šestiměsíční lhůta k dobrovolné úhradě, která uplynula dne 14. 9. 2018 a dne 15. 9. 2018 již byla žalovaná v prodlení s plněním. S ohledem na výše uvedené tak přiznal žalobci ohledně částky 22 022 Kč, ve které vyhověl žalobě, také nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od tohoto dne, tj. od 15. 9. 2018 do zaplacení z částky 22 022 Kč.

28. Z těchto důvodů soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobě co do částky 22 022 Kč spolu s příslušenstvím vyhověl a ohledně nároku na náhradu škody ve výši 251 363,60 Kč, výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (bod III. výroku rozsudku) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, žalobce v 8% svých žalobních požadavků, žalovaná byla tedy úspěšná v 92% sporu. Soud proto uložil povinnost převážně neúspěšnému žalobci nahradit převážně úspěšné žalované 84% žalovanou vynaložených nákladů řízení (v poměru odpovídajícím rozdílu poměru úspěchu žalobce ve věci a poměru jeho neúspěchu), tj. 2 268 Kč. Při stanovení výše soud postupoval dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky [číslo] tak, že přiznal žalované, která nebyla v řízení zastoupena, paušální náhradu ve výši 300 Kč, a to za celkem 9 úkonů, tak jak požadovala (vyjádření ze dne 28. 5. 2021, ze dne 15. 8. 2022 a ze dne 17. 1. 2023, dále příprava na jednání a následná účast dne 9. 5. 2022, dne 11. 7. 2022, dne 26. 1. 2023).

Poučení