13 C 201/2023 - 55

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] se sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] [Jméno advokáta B] se sídlem [Adresa advokáta B] o náhradu škody takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 68 080 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 18 515 Kč, tyto k rukám advokáta žalobce, rovněž do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Právní zástupce žalovaného je povinen nahradit žalobci separátní náklady řízení ve výši 1 600 Kč, tyto k rukám advokáta žalobce, rovněž do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce zahájil [datum] řízení o náhradu škody spočívající ve ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a v nákladech na péči o svou osobu v tuto dobu, která mu byla způsobena dopravní nehodou ze dne [datum]. Žalovaný jako řidič vozu [Anonymizováno] [Anonymizováno] rg. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] mu jako řidiči motocyklu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], rg. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] nedal přednost a způsobil mu tržnou ránu a zhmoždění levé nohy od kolene dolů. Do konce roku [Anonymizováno] byl v pracovní neschopnosti, kdy mu za tuto dobu ušel výdělek ve výši [částka] a dále nárokoval náklady, které vynaložil na péči o svou osobu, protože nemohl chodit a běžně fungovat. K výzvě soudu doplnil, že jde o částku [částka] na hodinu za celkem [hodnota] hodin výpomoci [jméno FO], na kterou byl odkázán, neboť žije sám a neměl žádnou blízkou osobu, která by se o něho mohla starat. Celkem tedy nárokoval žalobce částku [částka] s tím, že vina žalovaného byla zjištěna v trestním řízení a v souvislosti s nehodou byl i odsouzen zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka].

2. Pokud jde o ztrátu na výdělku, tvrdil žalobce, že od [datum] měl uzavřenou pracovní smlouvu se společností [právnická osoba]., kam měl nastoupit. K tomu nedošlo právě kvůli poškození zdraví při dopravní nehodě, a byla mu pouze vyplácena nemocenská, nejprve od původního zaměstnavatele [právnická osoba], a později od [Anonymizováno]. Konkrétně mu bylo vyplaceno [datum] nemocenské [částka], dalších [částka] pak za období od [datum] do [datum], a od následujícího dne do konce roku ještě [částka]. Ze zaměstnání si měl vydělat za říjen 2022 částku [částka], za listopad pak [částka] a za prosinec [Anonymizováno] dalších [částka]. Po odečtení nemocenské tak ztratil na příjmu žalovanou částku, když mzda byla sjednána ve výši [částka] na hodinu.

3. Co se týká nákladů na péči, pak žalobce doplnil, že se nemohl starat ani sám o sebe, o základní potřeby, ani o domácnost, nemohl chodit. Bylo tak nezbytné, aby mu jiná osoba nakoupila, uvařila, postarala se o prádlo i úklid v domácnosti. Zpočátku potřeboval péči v rozsahu několika hodin denně, vynechat šlo minimálně, později postačovalo obden, a interval se dále prodlužoval. Nebylo to stejné a pravidelné, celkově za DPN šlo sečteno o 180 hodin, kdy za první dva měsíce to lze zprůměrovat jako 4x týdně. E. [jméno FO] za ním navíc dojížděla do [adresa], kde bydlí. Při prvním nařízeném termínu, který byl odročen z důvodu na straně advokáta žalovaného, zdůraznil, že žalovaný mu sám žádnou pomoc nenabídl, i s jeho pojišťovnou musel vše kolem motocyklu po totální nehodě vyřizovat sám. Doklady ke mzdě a nemocenské v té době ještě žádné neměl, a nebyl na tom ani dobře, aby se tím zabýval. Musel řešit i příspěvek na bydlení, protože se dostal do tíživé situace. V době nehody s ním jela právě [Anonymizováno]. [jméno FO], věděla tak o jeho situaci, a „nenechala ho v tom“.

4. Žalovaný potvrdil, že k uvedené nehodě i k jeho odsouzení za ni došlo, rovněž učinil nesporným zranění žalovaného. Přesto odmítl smírné řešení, a i jakoukoli úhradu, aniž by toto nějak odůvodnil s tím, že žalobci nechce napovídat. Pouze uvedl, že tak, jak byla koncipována žaloba, jí nelze vyhovět, protože nemá „potřebná specifika“.

5. Soud provedl důkazy navržené a předložené žalobcem, když žalovaný s ohledem na výše uvedené učinil až v závěru jediný návrh, aby bylo zjištěno, zda [právnická osoba]. na [Anonymizováno] v říjnu [Anonymizováno] přihlásil žalobce jako zaměstnance. Tento důkazní návrh soud zamítl, neboť žalobce ani netvrdil, že by do zaměstnání v tuto dobu nastoupil, ale tvrdil právě to, že kvůli dopravní nehodě nastoupit od domluveného [datum] nemohl, neboť po nehodě byl v DPN.

6. Z potvrzení o zaměstnání vystaveném společností [právnická osoba] vyplývá, že žalobce u této společnosti byl zaměstnán jako doručovatel zásilek a řidič od [datum] do [datum]. Z dokladu o výši čtvrtletního příjmu vystaveného tímto zaměstnavatelem vyplývá, že mu byla vyplacena náhrada mzdy za dobu DPN ve výši [částka]. Z pracovní smlouvy podepsané [datum] se společností [právnická osoba]. bylo dále zjištěno, že si s ní od [datum] žalobce sjednal pracovní poměr na dobu určitou do [datum], jako obsluha CNC soustruhu, náplň práce byla rozepsána samostatně. Pracovní doba byla ve smlouvě sjednána na 40 hodin týdně, mzda pak s odkazem na mzdový výměr. V něm pak bylo s datem [datum] uvedeno, že mzda činí [částka] za hodinu. Ze mzdového výměru z [datum] vyplývá zvýšení hodinové mzdy od [datum] na [částka] na hodinu, a z dodatku datovaného [datum] pak prodloužení pracovního poměru na dobu neurčitou.

7. Protože se nejednalo o tvrzenou pracovní smlouvu z října [Anonymizováno], byl žalobce vyzván, aby ji předložil, byť podle ní nenastoupil. Z původně uzavřené pracovní smlouvy ze dne [datum] pak soud zjistil, že její obsah byl totožný, žalobce měl nastoupit jako obsluha CNC soustruhu s pracovní dobou v rozsahu 40 hodin týdně do pracovního poměru na dobu určitou šesti měsíců, ovšem již od [datum]. Žalobce k tomu uvedl, že v [Anonymizováno] 2022 dal výpověď v předchozím zaměstnání, kde mu slíbili, že ho uvolní dříve, pokud za něho seženou náhradu. O tom mu dali vědět [datum], a domluvili se tak na rozvázání následující den, a on tedy podepsal smlouvu s [právnická osoba]. od středy [datum]. V ono pondělí [datum] večer však došlo k dopravní nehodě. Nemohl tak do nové práce nastoupit, a nedošlo už ani k domluvenému dřívějšímu rozvázání dosavadního pracovního poměru, zůstal zraněný doma. K prokázání těchto skutečností byl žalobce rovněž vyzván.

8. K výzvě soudu předložil žalobce dohodu o rozvázání pracovního poměru u [právnická osoba] podepsanou [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], podle které měl jeho pracovní poměr skončit [datum]. Rovněž bylo předloženo prohlášení jednatele této společnosti, [jméno FO], že na [datum] bylo se žalobcem domluveno podepsání dohody o rozvázání pracovního poměru, která měla nahradit dříve uzavřenou dohodu z [datum], podle které měl jinak skončit až k [datum].

9. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalobce byl v pracovní neschopnosti pro úraz, konkrétně motonehodu, ke které došlo [datum], až do [datum]. Z výpisu z účtu žalobce, resp. vyfiltrovaných plateb od [Anonymizováno], dále plyne, že za období od [datum] do [datum] mu bylo vyplaceno nemocenské, konkrétně denní dávka od 15. dne ve výši [částka], od 31. dne pak ve výši [částka], což celkem činilo [částka] připsaných na účet žalobci [datum]. Za období od [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. do [datum] mu pak bylo vyplaceno od 55. dne na denní dávce [částka], a od 61. dne pak [částka], celkem tedy bylo připsáno [datum] na účet žalobce [částka] s tím, že nárok na výplatu [datum] současně zanikl, jak je uvedeno v připojené zprávě k platbě pro jejího příjemce.

10. Z prohlášení [právnická osoba]. vyhotoveného dne [datum] ohledně výše výdělku, kterého by dosáhl žalobce v měsících říjen, listopad a prosinec u této společnosti, bylo zjištěno, že žalobce měl nastoupit na základě pracovního pohovoru, který proběhl [datum], do pracovního poměru jako obsluha CNC soustruhu, a to ode dne [datum]. Nástupní hrubá mzda činila [částka] na hodinu, a předpokládaná mzda za říjen 2022 tedy činila [částka], za listopad 2022 pak [částka] a za prosinec dalších [částka].

11. Soud rovněž vyslechl svědkyni [jméno FO], která vypověděla, že dříve tvořili se žalobcem pár, už dlouho před nehodou se rozešli, vztahy však mají nadále přátelské. Na motocyklu v době dopravní nehody jela se žalobcem, na rozdíl od něho však neměla zásadní zranění. Pán v autě jim nedal přednost, žalobce měl roztrženou nohu a spadla mu na ni motorka. Pán z auta i ostatní řidiči jim pomáhali, než je odvezla sanita. Žalobce neměl zlomeninu, měl něco přetrženého, dostal ortézu a berle. Měl bolesti a neměl se o něho kdo postarat, proto zajistila odvoz a přespala u něho. Nebyl schopný chodit, pouze ležel, ani stát ani sedět mu nešlo, a cca měsíc a půl na tom byl špatně. Jezdila k němu odpoledne, jak to šlo po škole, což bylo nejdříve ve 14. hodin, někdy až v 16. hodin, podle rozvrhu. Cestou vzala nákup, uvařila na ten den i na další, aby mu mohla nechat jídlo, obstarala úklid a kočku, o kterou se bylo potřeba také postarat. Žalobce kontrolovala přes den ze školy, stěžoval si na bolesti, vyzvedávala mu i léky. U postele mu nechávala jídlo na dobu, než přijde další den. Žalobce patrně i pro ty bolesti nebyl schopný chodit, i potřebu byl nucen vykonávat do pet-lahve. Po více jak měsíci se to začalo lepšit, zvládal se dostat k jídlu a ohřát si ho, a do koupelny, kam mu musela pomoci, aby se mohl vykoupat. Postupně přestala jezdit každý den, stačilo obden, i třetí den, byli spolu v kontaktu, ale pomoc potřeboval asi tři měsíce, a bylo to pro ni hodně práce.

12. Ohledně odměny svědkyně uvedla, že za nákupy pro žalobce a pro jeho kočku měla výdaje, na to potřebovala od žalobce peníze, a také to bylo i pro ni náročné a hodně práce, takže si sama řekla, aby i jí něco dával. I když je to kamarád, bylo to [právnická osoba] brigáda, tak to i brala. Dívali se na internetu, kolik by stály pečovatelské služby, bylo to drahé, až [částka] na hodinu. Po měsíci řešili, kolik by měla dostat, žalobce jí pak navrhl částku, a ona to akceptovala, je to kamarád a potřeboval pomoct. Neměl moc peněz, ale něco jí dával měsíčně, tak jak peníze obvykle chodí, a zatím jí posplácel 16,5 tis Kč. Ještě má dostat doplatek do 19,5 tis Kč nebo 20 tis Kč, není si úplně jistá, kolik vyšla přesně celková suma, na kterou se dopočítali. Řešil to spíše žalobce a počítal, nechala to na něm, žádnou písemnou evidenci si společně nevedli, ani nepodepisovali převzetí peněz, které si od něho brala. Žalobce hned po nehodě řešil, že nemůže zůstat sám, nemůže fungovat, takže mu pomoc automaticky nabídla, když viděla, jak na tom je. Žalobcova maminka se po úmrtí jeho dědy musela starat o dědovu maminku, která po něm zůstala, a neměl se tak o žalobce kdo z jeho rodiny starat. Když byl např. potřeba větší nákup, pomáhala jí s tím její rodina, ne žalobcova. Žalobce doprovázela i k lékaři, nejprve do nemocnice, a potom k jeho obvodnímu lékaři.

13. Skutkově bylo prokázáno, že žalobce utrpěl [datum] poškození zdraví při dopravní nehodě, kterou způsobil žalovaný. V souvislosti s ní, jak potvrdil žalobcův lékař, byl v DPN až do konce roku [Anonymizováno], čemuž odpovídá i zpráva [Anonymizováno] o tom, že posledním dnem roku mu zanikl nárok na dávky nemocenské. V tuto dobu měl již podepsanou smlouvu se svým současným zaměstnavatelem [právnická osoba]., kde dosud pracuje. Podle smlouvy podepsané těsně před nehodou, ve stejný den, měl do pracovního poměru nastoupit od [datum], [datum] měl podepsat dohodu o skončení v tu dobu ještě trvajícího pracovního poměru u [právnická osoba] Z této společnosti potvrdili, že se na ukončení pracovního poměru s ním dohodli již v [Anonymizováno], a nakonec ho byli ochotní ukončit dříve. Rovněž současný zaměstnavatel potvrdil, že místo u nich bylo nabízeno žalobci již na základě zářijového pohovoru. Nejde tedy o nic účelového, jen „na oko“, což potvrzuje i to, že pro [právnická osoba]. žalobce nadále pracuje, poměr mu změnili na dobu neurčitou, a zvýšili mu mzdu. Při běžném běhu věcí, pokud by do života žalobci nezasáhla dopravní nehoda, by žalobce den po ní mohl jet podepsat předjednanou dohodu o skončení dosavadního poměru, a již další den by nastoupil k současnému zaměstnavateli za nástupní mzdu [částka] na hodinu. Vzhledem k dokumentům od obou zaměstnavatelů, i jejich potvrzení, která jsou spolu v souladu, a navazují na sebe, nemá soud pochybnosti, že vše toto zhatila právě a jen ona dopravní nehoda.

14. Svědkyně rovněž popsala stav žalobce, který nejen, že byl objektivně v pracovní neschopnosti, ale nebyl více jak měsíc schopen samostatně fungovat ani doma, pokud jde o něho samotného, v rámci bytu, kde žil sám, jak rovněž potvrdila. Nejen, že s ním tedy musela docházet k lékaři, a musela mu po dobu jeho DPN nakupovat, uklízet, starat se o prádlo a vařit, ale měsíc a půl o něho pečovala jako o vesměs ležícího pacienta. Jestliže mu nechávala připravené jídlo u postele, a jestliže žalobce vykonával i potřebu alternativním, a ne příliš důstojným způsobem, vyplývá z toho jediné, že k tomu byl objektivně nucen. Podobně diskomfortní situaci by se nikdo dobrovolně nevystavil. Svědkyně popisovala i bolesti, na které si intenzivně a dlouho žalobce stěžoval, a které ho upoutaly na lůžko. Vše, co uváděla ohledně žalobcova fungování, dávalo smysl, zodpověděla a věrohodně vysvětlila i všechny doplňující dotazy. To, že pro ni samotnou to byla namáhavá práce, jistě ne vždy příjemná, a že si za situace, kdy už byli se žalobcem dávno rozejití, a ona namísto brigády jezdila intenzivně k němu domů, a řekla si tak i o nějakou odměnu za práci, je nejen zcela pochopitelné, ale i odpovídající situaci. Nutno uvést, že svědkyně hovořila věcně, klidně, jen ony choulostivé momenty, jak žalobce fungoval v nejhorším období, se jí neříkaly zcela dobře, což je zcela pochopitelné. Její výpověď nebyla naučeným přednesem, a vůči žalovanému pak neprojevila sebemenší snahu ho nějak poškodit, ani zášť. Sama uvedla při popisu nehody, že se jim snažil pomoci. Její výpověď byla zcela věcná a věrohodná.

15. Dále svědkyně potvrdila, že se jí žalobce zavázal uhradit odměnu, jejíž celková výše, na kterou se dopočítali na konci, činila částku mezi 19,5 – 20 tis Kč, kdy konečnou sumu nevěděla úplně přesně, s tím, že již 16,5 tis Kč dostala, žalobce jí to splácí. V návaznosti na to, že odměnu, poté co vše trvalo již měsíc, a svědkyně si řekla o úhradu, navrhl žalobce, a ten také počítal hodiny, a kolik to má být, není nic divného na tom, že přesnou sumu věděl žalobce, na kterém její stanovení a dopočítávání svědkyně ponechala, a ona sama si stokorunami nebyla jistá. Koresponduje to i s tvrzeními žalobce, který od počátku uváděl, že on dopočítával, kolik to mělo být podle hodinové odměny. To, že nepopsal již v žalobě, že hledali se svědkyní podobné služby na internetu, což je ostatně také zcela běžné a i logické, není nic proti ničemu. Žalobu se snažil sepsat sám, uvedl v ní jen to nejzákladnější, a vady musel odstraňovat podle výzvy soudu, neboť nebyla úplná. Tento postup pak naopak svědčí o tom, že prověřoval i jiné možnosti, hledal úsporné řešení, a že se snažil nějak sumu racionálně nastavit, kdy svědkyně akceptovala hodinovou částku nižší, než dostávala na brigádě, kam jinak chodí, protože žalobce je kamarád. Je nutné vzít v potaz i to, že musela dojíždět ze sousedního města, což kromě jízdného znamená pokaždé nejméně další hodinu na zpáteční cestě, kdy cestou ze školy nakupovala, což rovněž zabere další čas. Odměnu stanovenou tak, jak to žalobce navrhl, soud nepovažuje za nijak nadhodnocenou, naopak, asi jako nejekonomičtější variantu, a nejen co do výše, ale i časového rozsahu, a za podstatné považuje, že takto (a rozumně) byla uzavřena mezi žalobcem a svědkyní smlouva, ze které mu vznikl závazek uhradit za péči.

16. Žalobce v žalobě shrnoval, že téměř denně potřeboval pomoc asi do [datum], od 16 hod do 20 hod, což odpovídá cca měsíci a půl, o kterém pak hovořila i svědkyně. Logické je, že nešlo po celou dobu jeho DPN o stejný rozsah, kdy i svědkyně potvrdila, že zpočátku vynechat téměř nešlo, později mohla přijít i obden, a dále interval prodlužovali. Svědkyně uváděla i dobu delší, kdy nejdříve kvůli škole mohla přicházet kolem 14 hodin, někdy až kolem 16 hod, ale zůstávala až do večera. I kdyby to za první měsíc a půl byly jen 6x týdně (žalobce i svědkyně tvrdí více) právě a jen 4 hodiny, jedná se o 144 hod, kdy dále již na druhý měsíc zbude pouhých 36 hodin, resp. až do konce DPN, což je i jen při 4 hodinách, jen dalších 9 návštěv. Tak, jak žalobce počítal a platil, není ani rozsahem tedy nijak nepřiměřené, natož pak přemrštěné. Pokud by si objednal profesionální službu, s pravděpodobností blížící se jistotě by byl výdaj podstatně vyšší. Pro úplnost soud dodává, že pokud by svědkyně detailně sdělila rozvrh i výpočty, jakož i přesnou sumu, bylo by to s odstupem, na rozdíl od toho, jak vypovídala, nevěrohodné. To, že si nevedli se žalobcem docházkový list, i to, že si nepodepisují převzetí peněz, zcela odpovídá charakteru vztahu, který oba popsali shodně. Nelze však opomíjet, že svědkyně již nebyla pro žalobce osobou blízkou, neměla naprosto žádnou povinnost se o něho podobným způsobem starat, a že šlo o skutečně velký rozsah práce, jak množstvím, tak časově. Zcela pochopitelné je i to, že takový výdaj, nad rámec běžného hospodaření, nebyl schopen žalobce uhradit najednou, a tedy nadále splácí to, co se svědkyní bylo domluveno.

17. Podle § 2900 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Ustanovení vyjadřuje tzv. obecnou prevenční povinnost, kterou zákon ukládá. Následkem zaviněného porušení takové povinnosti, je podle § 2910 o. z. povinnost nahradit poškozenému, co tím bylo způsobeno. Nedbalostní zavinění se při porušení zákonné povinnosti podle § 2911 o. z. presumuje, kdy zde navíc existuje rozhodnutí v trestní věci, kde je dle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud vázán závěrem o tom, že byl spáchán trestný čin, a o tom, kdo jej spáchal. V návaznosti na trestní řízení je tak dána, ostatně nijak nezpochybňovaná odpovědnost žalovaného, za dopravní nehodu ze dne [datum], při které byl žalobce poškozen na zdraví tak, jak je výše skutkově popsáno, a tedy i za takto jemu způsobenou škodu.

18. Nárok na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je upraven v § 2962 odst. 1 o. z., a jde o nárok na rozdíl mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu. Tím je žalobcem čerpaná nemocenská za dobu jeho pracovní neschopnosti, vyplacená v celkové výši [částka], která byla v řízení prokázána. Tu je třeba odečíst od výdělku, kterého by žalobce dosahoval, nebýt dopravní nehody a z ní vzniklého poškození zdraví. Smyslem ustanovení je reparace toho výdělku, který žalobci v příčinné souvislosti s poškozením zdraví ušel. V řízení bylo prokázáno, že pokud by nedošlo k dopravní nehodě, podepsal by následující den žalobce ujednané skončení pracovního poměru, a [datum] (od kdy náhradu i nárokuje) by nastoupil a vydělával si u společnosti [právnická osoba]. částku [částka] za hodinu práce, jejíž rozsah měl sjednán na 40 hodin týdně. Právě a jen o tento výdělek v příčinné souvislosti s nehodou skutečně přišel, neboť nebýt nehody, pak by již nepokračoval jeho dřívější pracovní poměr, a žalobce by pracoval od [datum] u [právnická osoba]., v souladu s pracovní smlouvou, kterou před nehodou podepsal s touto společností.

19. V takovém případě jde o výdělek tzv. pravděpodobný, kterého by dosáhl, neboť dle uzavřené pracovní smlouvy bylo i jeho povinností [datum] za sjednaných podmínek nastoupit. Průměrný výdělek v tomto zaměstnání nelze z již dosahovaných příjmů v tomto zaměstnání, a to podpůrně podle pracovněprávních předpisů, když Občanský zákoník sám jeho výpočet neupravuje, stanovit, neboť výkon práce měl začít dle smlouvy až druhý den po nehodě. Vzhledem k obsahu smlouvy je však možné stanovit výdělek, kterého by jinak žalobce dosáhl, a to s ohledem na 40 hodin týdně, pracovní týden od pondělí do pátku, a počet pracovních dnů. Žalobce v tomto směru i předložil vyčíslení výdělku, který by jinak byl při běžném běhu věcí vyplacen společností [právnická osoba]., u které začal práci konat až po skončení pracovní neschopnosti, a která jej i tímto způsobem stanovila. Toto ale ani nebylo nezbytné, neboť počet pracovních dnů je skutečnost známá, není třeba ji dokazovat, a mzda byla nárokována jen v základu nástupních [částka] na hodinu, vyplývajících z předložené uzavřené smlouvy a mzdového výměru.

20. V měsíci [Anonymizováno] bylo v období od [datum] do konce měsíce 14 pracovních dnů. Při sjednané nástupní mzdě by tak měl žalobce nárok za 112 hodin na částku uvedenou i v prohlášení zaměstnavatele, tj. právě [částka]. Za měsíc [Anonymizováno] [Anonymizováno] bylo pracovních dnů 22, a tedy by žalobce měl nárok na uvedených [částka] nejméně, neboť by jinak dostal i náhradu za svátek, který na jeden pracovní den připadl, a o který zaměstnavatel vyčíslil nárok menší (správně [částka]). V prosinci bylo pracovních dnů 20 a za 160 hodin by měl mít žalobce nárok vyšší než uvedených [částka], konkrétně na [částka]. Žalobce však žaloval dle vyčíslení zaměstnavatele, a jeho nárok nemůže soud překročit. Proto od tvrzeného a nárokovaného ušlého výdělku [částka], který prokázán byl, po odečtení vyplacené nemocenské [částka], je důvodný nárok na ztrátu na výdělku ve výši [částka], který byl učiněn předmětem řízení. Soud tuto částku žalobci přiznal, neboť jde o sumu, o kterou skutečně přišel.

21. Pro úplnost soud uvádí, že průměrný výdělek se stanovuje podle § 352 a násl. Zákoníku práce, a pokud nastane situace jako v tomto řízení, kdy jej nelze vypočítat z doby předchozí v témže zaměstnání, stanoví se právě jako výdělek pravděpodobný, kterého by zaměstnance zřejmě dosáhl podle odst. 2 § 355, a primárně se pracuje dle § 356 odst. 1 Zákoníku práce právě s výdělkem hodinovým. Kdyby bylo pracováno s výdělkem měsíčním, k čemu nebyl za daných okolností důvod (byl znám počet neodpracovaných hodin, bylo uzavřeno škodní období přesahující měsíc, a ani nemocenské nebylo vypláceno po měsících), byl by průměrný měsíční výdělek ještě vyšší. Podle odst. 2 § 356 Zákoníku práce by se výdělek hodinový, násobený počtem pracovních hodin v týdnu ([částka]), musel vynásobit koeficientem průměrného počtu týdnů v roce 4,348, a činil by tak dokonce [částka]. Způsob zvolený žalobcem, kdy vyčíslil skutečnou ušlou mzdu, základní, za nejmenší rozsah hodin, které by skutečně odpracoval, byl nejen co nejvěrnějším vyčíslením skutečně vzniklé škody, ale i minimalizací uplatněného nároku.

22. Pokud byla k náhradě uplatněna částka za péči [jméno FO], jedná se o nárok dle § 2690 o. z., podle kterého v případě, kdy je způsobena škoda na zdraví, hradí škůdce rovněž účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil. Žalobce v řízení prokázal, že byl po nehodě odkázaný na péči jiné osoby, a že se cca měsíc a půl nebyl schopen postarat ani sám o sebe, byl převážně ležícím pacientem, který nezvládal ani nezbytné úkony osobní péče provádět sám a bez pomoci. To, že si domluvil osobu, která se postará o něho samotného, jakož i o jeho domácnost a její provoz, a další zcela nezbytné záležitosti jako nákupy, péči o prádlo, úklid a pomoc s návštěvami lékaře, je nejen zcela pochopitelné, ale podle výsledků dokazování to bylo nezbytné. Náklady, které mu takto vznikly, byly náklady účelně vynaloženými, a jak je výše skutkově rozebráno, nešlo o rozsah péče přemrštěný či o přemrštěnou cenu, naopak. Svědkyně za péči, která nepochybně neměla vždy podobu té nejpříjemnější práce, a byla nejen časově náročná, ale i namáhavá, dostávala odměnu nižší, než na brigádě, kterou jinak měla sjednanou.

23. Jestliže tedy za dobu léčby tento náklad žalobce činil celkově částku [částka], jde o nárok, který je podle výše uvedeného ustanovení žalobce povinen uhradit (viz např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, ve věci sp. zn. 25 Cdo 3838/2018). Je třeba poznamenat, že žalovaný ani k tvrzením žalobce, že mu žalovaný sám žádnou pomoc nenabídl, ani se nezajímal o to, v jakém je stavu, mlčel, a i s ohledem na jeho postoj během řízení, to tak zjevně bylo. To, že se žalobci zásadně zkomplikoval život v důsledku způsobeného stavu, je evidentní, a podle všeho skutečně byl i v tíživé finanční situaci, když dostával jen nemocenské. Služby svědkyně neměl uhradit z čeho ani po jednotlivých měsících, jak popsala, a musel je splácet. Jakkoliv nejde o úmyslné poškození, a dopravní nehoda se může stát komukoliv, měl by se její viník k nastalé situaci odpovídajícím způsobem postavit, a snažit se i bez soudního řízení odčinit její následky. Nemluvě o tom, že pro takový případ je povinen mít pojištění odpovědnosti, ze kterého lze tyto nároky odškodnit, a měl se obrátit na svou pojišťovnu, která by je měla uhradit. V opačné pozici by nepochybně nesl situaci, do které se žalobce dostal, i žalovaný úkorně. V řízení se však soustředil jen na to, jak najít alespoň podle jeho přesvědčení formální nedostatky, pro které by se jakémukoliv plnění mohl vyhnout. Ani na vstřícnou nabídku žalobce, že se spokojí jen s částí nároku, kdy se vše rychle uzavře, nereflektoval, a bránil se poskytnout cokoliv, přestože bylo nepochybné, že žalobce skončil v několikaměsíční pracovní neschopnosti.

24. Jak judikatura, tak i celá současní právní úprava náhrady škody stojí na principu plného odčinění následků, které by měly být zcela poškozenému kompenzovány. Zdraví je pak spolu se životem tím nejcennějším, co člověk má, a tedy i jednou z nejvíce chráněných hodnot. I v případě rodinných příslušníků, kterým svědkyně nebyla, se zastává v právní praxi princip, že by se za jejich péči o podobně postiženou osobu mělo dostat náhrady, pokud rozsah pomoci přesahuje běžnou rodinnou pomoc (viz Rc 44/2015). V takových případech se pak stanovuje náhradním způsobem, jak by měla být úplata stanovena. Ústavní soud opakovaně odmítl náhradu jen ve výši minimální mzdy, a přiklání se k úhradě dle prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb. k zákonu o sociálních službách (viz nálezy ve věcech sp. zn. I. ÚS 46/12 a I. ÚS 2930/13), podle které sazba za terénní pečovatelskou službu činila dle § 5 odst. 2 částku [částka]. Tedy sazba, kterou si domluvili žalobce se slečnou [jméno FO] tuto částku nepřesáhla, a jelikož ani nejde o rodinného příslušníka, je podstatné, že konkrétní výdaj, který nebyl nepřiměřeně vysoký, žalobci vznikl. Podpůrné stanovení, které ovšem plně odůvodnilo, jak byla platba za služby stanovena, nebylo ani tak detailně, jako se objasnilo, třeba. Zkoumalo se, zda žalobce potřeboval péči, jaký náklad na ni vynaložil, a zda jde o náklad nezbytný. Pokud ano, interní mechanismus, úvaha žalobce a svědkyně, jak sjednat hodinovou sazbu, zkoumání nabídek na internetu atd., bylo v podstatě nad rámec nutného k unesení důkazního břemene a vzniku nároku za náklady na jiného (mimo rodinu a blízké osoby stojícího) poskytovatele, který má nárok nejen na kompenzaci, ale i přiměřený zisk.

25. V řízení plně úspěšnému žalobci náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení, kterou mu soud přiznal. Žalobce sice žalovanému nezasílal předžalobní výzvu, jejím smyslem však je, aby ten, kdo plnit chce a toliko opomněl, měl možnost dříve, než bude žalován, ještě bez následků uhradit. V daném případě by výzva na věci nic nezměnila, postoj žalovaného byl striktně odmítavý až do konce řízení. O žalobce žádný zájem neprojevil od doby, kdy ho srazil na motorce, a žádnou pomoc či náhradu mu nenabídl, nezajímal se ani o jeho stav. Za těchto okolností je zcela namístě žalobci vynaložené náklady řízení přiznat. Ostatně kromě soudního poplatku by patrně ani další nevznikly, pokud by žalovaný v řízení nevystupoval zcela odmítavě, kdy ještě k prvnímu jednání se žalobce dostavil sám, bez advokáta, a převzetí věci vyplynulo z průběhu prvního jednání.

26. Náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 3 414 Kč, a dále náklady právního zastoupení žalobce. Odměna za jeho zastupování činí ze žalované částky jako tarifní hodnoty ve výši 68 020 Kč za úkon právní služby podle § 7 a § 8 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a. t.“), částku 3 860 Kč. Advokát žalobce věc převzal a účastnil se jednání v délce nad dvě hodiny, tj. jedná se o 3 úkony právní služby, dle § 11 odst. 1 písm. a/ a g/ a. t. Ke každému úkonu dále náleží paušální náhrada po 300 Kč jako náhrada advokátových hotových výdajů, náležejících k úkonům právní služby podle § 13 odst. 3 a. t. Náklady zastoupení tak činí celkem 12 480 Kč. Advokátu pak náleží z odměny i náhrada za DPH, jelikož je plátcem, ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., a tedy ve výši 2 621 Kč. Náklady zastoupení včetně DPH činí 15 101 Kč, a náklady řízení včetně soudního poplatku pak 18 515 Kč, které byly žalobci v návaznosti na výsledek řízení přiznány.

27. Naopak s úspěšností řízení nijak nesouvisí tzv. separační, zbytečně vzniklé náklady řízení, podle § 147 o. s. ř. Podle jeho odst. 1 lze takové náklady uložit buď účastníku řízení nebo jeho zástupci, který zavinil vznik nákladů, které by jinak nebyly vznikly, anebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila. Jejich režim je zcela samostatný, právě proto, že nejde o účelné náklady řízení, ale o náklady, které by se vůbec neměly objevit. Tyto náklady svou podstatou uplatnil žalobce, který se dostavil k nařízenému jednání [datum], k němuž se nedostavil ani žalovaný ani jeho advokát, který současně z důvodu, že zastoupení žalovaného převzal až 4. 12. 2023, a nestihl se tak ně připravit, žádal o odročení tohoto termínu.

28. K takové situaci však vůbec dojít nemělo, žalovaný byl včas obeslán, a měl možnost zajistit si včas právní zastoupení. Jestliže tak činil až den před jednáním, bylo na advokátu, aby takové zastoupení převzal jen, pokud by byl schopen věc převzít tak, aby již nařízený termín jednání nezmařil. Jeho omluva, pro kterou o odročení žádal, nebyla omluvou důvodnou, pro kterou by mu mělo být vyhověno. Soud ho v této souvislosti předem upozornil na to, že tak jednání odročí jen, pokud by s tím souhlasil žalobce, kterého už nemá jak předem vyrozumět. Rovněž byl advokát upozorněn na to, že pokud s tím bude žalobce souhlasit, ale vyvolá to náklady, budou separovány.

29. Žalobce se k jednání řádně dostavil, byl ochotný souhlasit s odročením, nicméně bude-li mu uhrazen ušlý výdělek. K jednání přinesl vyplněný formulář s potvrzením o mzdě, která mu v ten den ušla, za směnu, na kterou se již nemá kam vrátit, neboť ji zaměstnavatel musel obsadit jiným zaměstnancem, a která činí 200 Kč za hodinu. Současně nabízel i smírné řešení s tím, že je ochoten se části nároku vzdát, a ohledně dalšího termínu žádal o termín odpolední, aby mu žádné další náklady nevznikly. Jeho přístup byl vstřícný a korektní, a bylo by za těchto okolností nespravedlivé, aby přišel za vyhovění žalovanému o výdělek za celou jednu osmihodinovou pracovní směnu. Zejména s přihlédnutím k tomu, že pokud by žalovanému nevyhověl, mohl soud ve věci jednat, řízení zkoncentrovat, a věc uzavřít bez žalovaného.

30. Po podání žaloby a odstranění jejích vady soud vyzval žalovaného usnesením ze [datum], aby se k věci vyjádřil. Obeslán byl na adresu trvalého pobytu, kde mu zásilka byla marně uložena až do [datum]. Soud tak nařídil ve věci jednání na [datum], kdy ani tato zásilka nebyla žalovaným vyzvednuta v úložní době a [datum] byla vhozena do schránky. Žalovaný tedy měl času více než dost, pokud by si řádně zajistil přebírání pošty. Nicméně v bezprostřední souvislosti se zbytečně vzniklými náklady na straně žalobce nebyla tato jeho liknavost, ale rozhodnutí advokáta věc převzít a žádat o odročení, neboť řádně zastupovat není v běžící věci schopen. Převezme-li advokát zastoupení "na poslední chvíli", je na něm, jak se se svými zákonnými i etickými povinnostmi vypořádá (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 83/96).

31. Pokud se tedy rozhodl zastoupení převzít, a řešit věc nedůvodnou žádostí o odročení, musel být srozuměn s možnými následky, i pokud by jej soud na ně předem neupozorňoval. I přes takové upozornění pak advokát na požadavku na odročení setrval, a k termínu v nijak skutkově ani právně složité věci, a přes minimum navrhovaných důkazů, které se provádí až při jednání, kde se s nimi seznámí a může do nich nahlédnout, se nedostavil. Je tedy jeho zaviněním, že žalobce zbytečně nenastoupil do práce a směna byla převzata jinou osobou. Za sjednanou pracovní dobu osmi placených hodin denně by si žalobce vydělal 1 600 Kč, a tuto částku tak soud uložil k úhradě v režimu separace advokátu žalovaného.

32. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. Náklady účastníka, který je zastoupen, jsou pak splatné dle § 149 o.s.ř. k rukám advokáta, který je tak platebním místem žalobce.

Poučení