13 C 206/2017 - 128

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [ulice] [anonymizována tři slova] [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] Za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované 2): [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o zaplacení 201.015 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalované 1) a žalované 2) zaplatit žalobkyni částku ve výši 201 015 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, a to z částky 46 901 Kč za období od [datum] do zaplacení, z částky 38 700 Kč za období od [datum] do zaplacení, z částky 42 544 Kč za období od [datum] do zaplacení a z částky 72 870 Kč za období od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) náhradu nákladů řízení ve výši 3 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované 1).

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované 2).

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení na znalečném ve výši 20 490,14 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobním návrhem podaným k soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 165 261 Kč s úrokem z prodlení, z toho částky 38 700 Kč s příslušenstvím jako náhrady za ztrátu na výdělku, částky 46 901 Kč s příslušenstvím jako náhrady bolestného a částky 79 660 Kč s příslušenstvím jako náhrady ztížení společenského uplatnění. Tvrdila, že dne [datum] při odchodu z [anonymizována tři slova] upadla na chodníku v [anonymizována dvě slova], z něhož nebyl odstraněn sníh, utrpěla úraz, zlomený kotník a utržené vazy v koleni, musela se podrobit opakovanému lékařskému ošetření, byla vyřazena ze zaměstnání. Za dobu pracovní neschopnosti od ledna do října 2016 uplatňuje jako ztrátu na výdělku rozdíl mezi vyplacenými nemocenskými dávkami a mzdou, bolestné a ztížení společenského uplatnění podle lékařské zprávy.

2. Během jednání dne [datum] bylo řízení částečně, co do částky 30 000 Kč s příslušenstvím z této částky, a to ohledně nároku náhrady za ztížení společenského uplatnění, zastaveno, s ohledem na to, že žalobkyně vzala v tomto rozsahu svůj žalobní návrh zpět. Podáním ze dne [datum] pak žalobkyně specifikovala, že žalovaná částka, přestože zůstává stejná, se ve složení se mění tak, že se skládá z částky 45 076 Kč s příslušenstvím jako náhrady za ztrátu na výdělku, částky 47 641 Kč s příslušenstvím jako náhrady bolestného a částky 42 544 Kč s příslušenstvím jako náhrady ztížení společenského uplatnění. Podáním ze dne [datum] žalobkyně rozšířila svůj žalobní nárok o částku ve výši 65 754 Kč s příslušenstvím, který má představovat navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve smyslu zpracovaného znaleckého posudku. Usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 12. 2021, č.j. 13 C 206/2017-127, bylo návrhu na rozšíření žaloby vyhověno.

3. Podáním ze dne [datum] a ze dne [datum] žalobkyně upřesnila, že požaduje částku ve výši 46 901 Kč jako bolestné, k čemuž uvedla, že tato částka byla vypočtena lékařem na základě bodového ohodnocení, avšak podle tehdy již neplatné vyhlášky, kterou lékař vydávající potvrzení chybně použil. Ve znaleckém posudku, který soud nechal zpracovat, následně znalec bolestné ohodnotil částkou 42 347,20 Kč, ponechává tak k úvaze soudu, ke kterému z odborných vyjádření se přikloní. Příčinná souvislost dle žalobkyně plyne ze soudu doložených lékařských zpráv, vyjádření lékařů, hodnocená bolest byla vytrpěna čistě v důsledku úrazu, který žalobkyně utrpěla dne [datum]. Dále žalobkyně upřesnila, že požaduje částku ve výši 38 700 Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku za období od ledna 2016 do října 2016 včetně, k tomuto soudu uvedla, že za leden 2016 obdržela hrubou mzdu ve výši [částka] a náhradu v nemoci ve výši [částka], od [datum] pobírala dávky nemocenského pojištění, které činili za leden [částka], celkově tak za leden 2016 obdržela [částka], tj. o [částka] méně, za období od [datum] do [datum] namísto [částka] obdržela [částka], tj. o [částka] méně, celkem tedy žalobkyně žalobkyní uplatnila nárok na ztrátu na výdělku ve výši 38 700 Kč, přestože rozdíl za rozhodné období činí [částka]. Pracovní neschopnost a v souvislosti s tím ztráta na výdělku byly způsobeny čistě prodělaným úrazem a s ním spojenými zdravotními komplikacemi, neměla v té době žádná jiná zdravotní omezení, která by ji limitovala ve schopnosti vykonávat práci. Za ztížení společenského uplatnění pak žalobkyně nárokuje částku ve výši 115 414 Kč, tato výše byla vyhodnocena ustanoveným znalcem, žalobkyně byla do doby úrazu velice aktivní, lyžovala, jezdila na kole, běhala, plavala, neměla žádné problémy s pohybovým aparátem. Od doby úrazu nemůže popoběhnout, udělat podřep, má obtíže při chůzi do schodů, přičemž všechny tyto úkony provází bolest a podlomení postiženého kolene. Tento stav je již trvalý a bez šance na zlepšení.

4. K návrhu žalobkyně bylo zdejším soudem rozhodnutím ze dne 18. 7. 2022, č.j. 13 C 206/2017-154, rozhodnuto o změně žaloby tak, že žalobkyně nárokovala zaplacení částky ve výši 201 015 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 46 901 Kč za období od [datum], z částky 38 700 Kč za období od [datum] do zaplacení, z částky 42 544 Kč za období od [datum] do zaplacení a z částky 72 870 Kč za období od [datum] do zaplacení.

5. Žalovaná 1) ohledně rozšířeného nároku namítá promlčení, když samotná žaloba byla soudu doručena dne [datum] a již k tomuto dni byl znám zdravotní stav žalobkyně ustálen tak, že lékaři byli schopni vypracovat ohodnocení trvalých následků a ztížení společenského uplatnění. Dále k nároku uvedla, že jej neuznává a bránila se tím, že dle nařízení [anonymizováno] [obec], [anonymizována tři slova], [číslo] [anonymizováno], se komunikace [ulice] neudržuje, není na ní prováděn zimní úklid, jestliže dle právního předpisu není povinna provádět údržbu komunikace v části, kde došlo k úrazu, nemůže být dána její odpovědnost za případný úraz. Během ústního jednání dne [datum] výslovně prohlásila, že místní komunikace, [anonymizováno] [ulice], na [obec a číslo], je ve vlastnictví [územní celek] a její správou je pověřena [role v řízení]. Následně podáním ze dne [datum] pak žalovaná 1) namítla nedostatek své pasívní legitimace, a to s ohledem na to, že pasivně legitimovanou je [územní celek], jako právní nástupce [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova], [IČO], tak byla správcem pozemních komunikací, avšak k [datum] byl podstatným způsobem změněn předmět činnosti [anonymizována dvě slova], kdy zejména tato přestala být správcem pozemním komunikací na území [anonymizováno] [obec] a následně byla zrušena [anonymizována tři slova] [obec] [číslo] ze dne [datum], a to ke dni [datum] s tím, že veškerý majetek, práva a závazky, které [anonymizována dvě slova] k tomuto dni má, přecházejí na [anonymizováno] [obec]. Za úrazy, které nastaly od [datum] včetně, odpovídá žalovaná 1), úraz se však žalobkyni stal ke dni [datum].

6. K návrhu žalobkyně ze dne [datum] na přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, a to [územní celek], tak zdejší soud rozhodnutím ze dne 16. 2. 2023, č.j. 13 C 206/2017-178, připustil, aby do řízení na straně žalované přistoupilo [anonymizováno] [obec], a to jako žalovaná 2).

7. Žalovaná 2) k podané žalobě uvedla ve věci samé, že žalobkyně je znalá místa, na kterém upadla a lze předpokládat, že žalobkyně je znalá poměrů a stavu místních komunikací, stejně jako obecně známé skutečnosti, že pro leden je typické zimní počasí a chodník může být kluzký. Žalobkyně mohla mít objektivně vědomost o aktuálních podmínkách a tím spíše měla přizpůsobit chůzi nebo ji neabsolvovat z důvodu nebezpečí úrazu. Dále žalovaná 2) dovozuje, že s ohledem na nedávnou operaci menisku žalobkyně, byla její schopnost účinného předcházení uklouznutí omezena do míry odpovídající snížené pohyblivosti žalobkyně. V neposlední řadě uplatnila žalovaná 2) námitku promlčení všech nároků žalobkyní uplatněných. Žalobkyně měla úraz utrpět dne [datum], znalecký posudek byl vypracován k [datum], nejpozději k [datum] došlo k promlčení práva na peněžitou náhradu za vytrpěné bolesti. K nároku žalobkyně na náhradu ztížení za společenské uplatnění uvedla, že to lze zpravidla vyčíslit po ustálení zdravotního stavu, což může být i rok od utrpění újmy, proto má i tento nárok za promlčený. K promlčení práva na peněžitou náhradu za ztrátu na výdělku pak došlo nejpozději k [datum], když od [datum] se žalobkyně ocitla v pracovní neschopnosti, která skončila k [datum]. Žalovaná 2) tak navrhla žalobu zamítnout.

8. Soud I. stupně o žalobě prvně rozhodl mezitimním rozsudkem ze dne 13. 1. 2020, č.j. 13 C 206/2017-58, kterým rozhodl o základu nároku tak, že je opodstatněn. K odvolání žalované 1) pak Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 9. 2020, č.j. 17 Co 216/2020-95, mezitimní rozsudek soud I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení a uvedl, nechť se soud zabývá tím, zda u každého z uplatněných nároků byly splněny všechny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované 1) za škodu.

9. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, účastnickým výslechem žalobkyně, výslechem svědkyně, a takto zjistil a vzal za prokázaná následující skutková zjištění: Žalovaná 2) je [anonymizována čtyři slova] [ulice], [obec a číslo], přičemž na této komunikaci neprobíhá údržba – nezajišťuje se sjízdnost a schůdnost odstraňování sněhu a náledí (nařízení [anonymizováno] [obec] [číslo] nařízení, kterým se mění [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum] mapa). Žalobkyně utrpěla dne [datum] úraz cestou do nemocnice na [anonymizováno]. Vyšla z [anonymizováno] a šla k hlavní silnici, kde ji čekala dcera, byla obuta v turistických botách, šla normálním tempem a chůzi přizpůsobila stavu chodníku. Následně byla vyšetřena lékařem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ten na základě rentgenu konstatoval čistou zlomeninu kotníku a utržený vnitřní vaz a natržený křížový vaz. Žalobkyně před úrazem a i po skončení pracovní neschopnosti, pracovala ve společnosti svého zetě [právnická osoba] jako [anonymizováno]. V pracovní neschopnosti byla až do října (výpověď žalobkyně a svědkyně [celé jméno svědkyně]). Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována čtyři slova] [část obce], ze dne [datum], [údaj o čase] hod. soud zjistil, že žalobkyně se dostavila pro pád na sněhu téhož dne. Žalobkyně si způsobila distorzi pravého hlezna a pravého kolena. Na RTG patrná zlomenina pravého hlezna [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [příjmení] následně dne [datum] provedl hodnocení za bolest u úrazu žalobkyně (lékařská zpráva z [datum]). Následně byla žalobkyně v období od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti. Poslední dávka nemocenského pojištění byla vyplacena dne [datum] (potvrzení [anonymizováno] o vyplacených dávkách nemocenského pojištění z [datum]).

10. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] se podává, že tento lékař hodnotil, bolestné žalobkyně položkou [číslo] – zlomenina dolního konce fibuly 1000 body, a položkou 15.34 přetržené křížového vazu kolena 80 body (pozn. soudu: ačkoli je ve zprávě uvedeno, že jde o hodnocení dle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, označení položek odpovídá nepřípadné vyhl. č. 276/2015 Sb.).

11. Soud ustanovil v řízení znalce z oboru ortopedie-traumatologie, stanovení nemateriální újmy na zdraví, [anonymizováno] [celé jméno znalce], [anonymizováno], který zpracoval znalecký posudek [číslo] ze dne [datum], který byl rovněž proveden k důkazu, avšak s ohledem na to, že se soud nejprve zabýval promlčením nároku žalobkyně, zmiňuje zejména závěr znalce, že zranění, které žalobkyně utrpěla odpovídá úrazovému ději, tzn. Uklouznutí a pád na pravou dolní končetinu a netto mechanismu byl uveden i v lékařské zprávě z [datum]. Ustálení zdravotního stavu uvedl ke dni kontroly ve [anonymizována dvě slova] [část obce] žalobkyně dne [datum].

12. Před uplatněním nároku žalobkyně na soud se žalobkyně dne [datum] obrátila na žalovanou 1) a nahlásila úraz žalovaná 1) sdělila žalobkyni, že žádost postupuje smluvní pojišťovně k posouzení možnosti úhrady pojištění (nahlášení úrazu ze dne [datum], dopis ze dne [datum]). Dne [datum] obrátila s žádostí o odškodnění na [anonymizována čtyři slova] [obec], sídlem [adresa žalované], načež jí bylo sděleno, že místo úrazu bylo zařazeno [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] mezi plochy, na kterých se nezajišťuje úklid sněhu a náledí, s tím, že žádosti nelze vyhovět. Žalobkyně opětovně požádala o odškodnění dopisem ze dne [datum] a ze dne [datum] [ulice] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba], zde žalovaná 1), opětovně odmítla odškodnit žalobkyni (dopis ze dne [datum] a ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum]). proběhla mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně] emailová komunikace, kde bylo uvedeno, že s účinností od [datum] se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a s žádostí o odškodnění úrazu se má obrátit na [anonymizována dvě slova] [obec] (emailová komunikace z [datum]).

13. Soud provedl dokazování i dalšími důkazy a vzhledem k tomu, že nemohly ve světle výše uvedených důkazů, přinést pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti, soud je v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje. Další důkazní návrh, a to vyžádání zprávy od [anonymizována tři slova] pro dny [anonymizováno] – [datum], přehled počasí, stejně jako další navržené a soudem neprovedené důkazy, soud neprovedl pro nadbytečnost, případně nerozhodnost pro věc.

14. Po právní stránce soud posoudil věc ve smyslu § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) dle kterého škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

15. Podle § 2952 občanského zákoníku se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

16. Podle § 2958 občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

17. Podle § 2960 občanského zákoníku škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

18. Podle § 609 občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

19. Podle § 610 občanského zákoníku (1) K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. (2) Jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana. To platí i v případě, že bylo plněno na základě zdánlivého právního jednání.

20. Podle § 619 občanského zákoníku (1) jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. (2) Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

21. Podle § 620 občanského zákoníku (1) Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. (2) Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody způsobené vadou výrobku podle § [číslo] zahrnují vědomost o škodě, vadě a totožnosti výrobce.

22. Podle § 629 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

23. Podle § 636 občanského zákoníku (1) Právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. (2) Byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. To platí i v případě vzniku škody nebo újmy porušením povinnosti v důsledku úplatkářství spočívajícího v nabídce, slibu nebo dání úplatku jiným než poškozeným nebo v přímém či nepřímém vyžádání úplatku od poškozeného. (3) Pro právo vzniklé z újmy na svobodě, životě nebo na zdraví se odstavce 1 a 2 nepoužijí.

24. Dle ustanovení § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) se závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

25. Dle ust. § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

26. Dle ust. § 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. [příjmení] pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody.

27. Dle ust. § 27 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích úseky silnic, místních komunikací a chodníků, na kterých se pro jejich malý dopravní význam nezajišťuje sjízdnost a schůdnost odstraňováním sněhu a náledí, je vlastník nebo správce, je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, povinen označit podle zvláštního právního předpisu nebo prováděcího právního předpisu. Vymezení takových úseků silnic stanoví příslušný kraj svým nařízením a vymezení úseků místních komunikací a chodníků stanoví příslušná obec svým nařízením.

28. Z výše citovaného ust. § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích vyplývá, že žalovaná 2) je v projednávané věci věcně pasivně legitimována, neboť je vlastníkem komunikace, kterou žalobkyně označila jako místo, kde došlo k úrazu.

29. K námitce nedostatku věcné legitimace, kterou v řízení vznesla žalovaná 1) uvádí soud následující. Žalobní návrh, u kterého bylo z počátku nejasné, zda směřuje proti [anonymizováno 5 slov], či [právnická osoba], následně žalobkyně soudu doplnila tak, že od počátku směřoval proti obchodní firmě: [ulice] [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]., [IČO]. K úrazu žalobkyně došlo dne [datum]. [anonymizována dvě slova], na které k úrazu došlo, byl však k tomuto dni pověřen subjekt odlišný od žalované 1). Jednalo se o [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována dvě slova], [IČO], (dále jen [anonymizována dvě slova]), která byla zřízena dne [datum] a podle § 27 odst. 6 zák. č. 13/1997 Sb. byla také odpovědná za škody způsobené uživatelům pozemních komunikací. Uvedená [anonymizována dvě slova] byla zrušena usnesením [anonymizováno] [územní celek] ze dne [datum] s tím, že veškerý její majetek, práva a závazky, které k tomuto dni měla, přešla na [územní celek] [anonymizována dvě slova] Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze zřizovací listiny [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována dvě slova], ze dne [datum], [anonymizována dvě slova] [územní celek] [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], ze dne [anonymizováno] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], harmonogramu postupu ukončení činnosti [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], výpisu z registru ekonomických subjektů ARES a výpisu z obchodního rejstříku ohledně společnosti: [ulice] [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]. Za situace, kdy v řízení před soudem nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by předmětný závazek správce komunikace podle zákona č. 13/1997 Sb. přešel na jiný subjekt, soud shledal, že žalovaná 1) ve věci není pasivně legitimována, neboť se jedná o subjekt odlišný od [anonymizována dvě slova], která v rozhodné době vykonávala [anonymizováno] předmětné komunikace. Na druhou stranu pasivní legitimace žalované 2) v dané věci je nepochybně založena, neboť novelou zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, účinnou od 31. 12. 2015, byl zákonodárcem rozšířen okruh subjektů odpovídajících za škody způsobené uživatelům pozemních komunikací (§ 27 odst. 6 citovaného zákona). Je na poškozeném, zda žaluje správce komunikace či jejího vlastníka, přičemž vlastníka (zde [územní celek]) staví zákon do pozice jakéhosi ručitele, jenž ručí za splnění povinnosti k náhradě škody.

30. S ohledem na výše uvedené tak bylo nutné žalobu vůči žalované 1) z důvodu nedostatku pasivní legitimace zamítnout (výrok I. rozsudku). Vzhledem k tomu, že pasivní legitimace žalované 2) naopak dána je, v dalším kroku se soud zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou 2).

31. Přestože žalobkyně podala návrh na zahájení řízení žalobou podanou k soudu dne [datum], svůj nárok vůči žalované 2) u soudu uplatnila až podáním doručeným soudu dne [datum], kdy žalobkyně navrhla, aby soud připustil přistoupení žalované 2) do řízení. Jednotlivé nároky na náhradu škody na zdraví jsou samostatnými nároky, u nichž běží vlastní promlčecí doby. Počátek jejich běhu je stanoven okamžikem, kdy se poškozený dozví o škodě a odpovědné osobě. Jedná se o tzv. subjektivní promlčecí dobu, přičemž tzv. objektivní promlčecí doba se v případě nároku na náhradu škody na zdraví neuplatňuje. Počátek subjektivní promlčecí doby u práva na náhradu škody se váže k okamžiku, kdy poškozený prokazatelně nabyl vědomost o tom, že na jeho úkor došlo ke škodě a kdo za ni odpovídá. V případě nároku na odškodnění bolesti a za ztížení společenského uplatnění poškozeného se poškozený dozví o škodě v době, kdy lze objektivně provést bodové ohodnocení bolesti a ztížení jeho společenského uplatnění; od tohoto okamžiku běží subjektivní promlčecí doba. Posouzení otázky, kdy se zdravotní stav poškozeného ustáli, je závislý na vyjádření lékaře. Při škodě na zdraví se poškozenému (kromě jiného) nahrazují formou peněžitého důchodu ztráty na výdělku vznikající mu v souvislosti se ztrátou či snížením jeho pracovní schopnosti vlivem újmy na zdraví. Obecně platí, že subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu ztráty na výdělku začíná běžet ode dne, kdy poškozený zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody, kdo za ni odpovídá, a orientačně (přibližně) i její rozsah (aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích); není třeba, aby znal rozsah (výši) škody přesně, postačuje, aby mu byly známy takové skutkové okolnosti, jež jsou způsobilé pro závěr o finančním vyjádření způsobené majetkové újmy. O výši škody spočívající ve ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti se poškozený dozví zpravidla v okamžiku, kdy mu byla vyplacena poslední dávka nemocenského, a kdy může ztrátu na výdělku blíže specifikovat. (srov. např. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 9. 1974, sp. zn. 2 Cz 19/74, publikovaný pod č. 38/1975 Sbírky, stanovisko č. j. Cpj 10/83, publikované pod č. 3/1984 Sbírky, dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2656/2004, ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3113/2011, a rozsudek ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 61/2003, Soubor C [číslo], usnesení ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 599/2006, či usnesení ze dne 29. 11. 2006, 25 Cdo 1089/2006, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, 25 Cdo 561/2020).

32. Žalobkyně utrpěla úraz zlomeniny vnějšího kotníku a natržení křížového vazu kolenního dne [datum], bodové ohodnocení bolesti bylo [anonymizováno] [jméno] [příjmení] provedeno ke dni [datum], od tohoto okamžiku počala běžet subjektivní promlčecí doba nároku na odškodnění bolesti, která uplynula ke dni [datum]. Žalobkyně uplatnila nárok vůči žalovanému 2) dne [datum] a k tomuto dni tak byl nárok již promlčen.

33. V případě nároku za ztížení společenského uplatnění je pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty stěžejní, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu, k tomuto se vyjádřil znalecký posudek ustanoveného znalce [příjmení] [celé jméno znalce], který uvedl, že ustálení zdravotního stavu došlo k [datum], shodně jako nárok na bolestné, je i nárok za ztížení společenského uplatnění tedy promlčen.

34. Ohledně nároku na náhradu za ušlý výdělek pak bylo pro běh promlčecí lhůty zásadní, kdy se žalobkyně dozvěděla o výši škody, a tomu bylo k okamžiku, kdy jí byla vyplacena poslední dávka nemocenského pojištění. Poslední dávka nemocenského pojištění jí byla vyplacena k [datum], od [datum] počala běžet promlčecí lhůta, ke dni uplatnění nároku vůči žalované 2) tak byl nárok na náhradu ušlého výdělku stejně jako zbylé uplatněné nároky, promlčen.

35. Žalobkyně k námitce promlčení žalované 2) zejména namítala, že okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a o osobě povinné, o které se žalobkyně mohla dozvědět nejdříve až [datum], tj. [anonymizována dvě slova] a fakticky se dozvěděla až [datum] z dopisu žalované 1). Soud má však za to, že již od chvíle, kdy k úrazu žalobkyně došlo, tedy již k [datum] bylo zcela zřejmé, kdo je odpovídá za škodu, respektive, kdo je osobou povinnou. Zcela zřejmé taky po celou dobu bylo, kdo je vlastníkem komunikace. Žalobkyně byla zastoupena právním zástupcem a nelze v žádném případě přenášet povinnost ohledně vědomosti, kdo odpovídá za škodu na žalovanou. Žalobkyni ničemu nebránilo, aby zejména s ohledem na právní zastoupení, označila již od počátku osobu věcně pasivně legitimovanou, neboť toto od počátku s ohledem na výše uvedené právní předpisy bylo známo. Soud podotýká, že je to právě žalobkyně, kdo disponuje řízením, a kdo je odpovědný za to, koho označí na straně žalované, proti komu bude nárok uplatňovat, v žádném případě nemůže jít k tíži žalovaného, že námitku nedostatku pasivní legitimace uplatnil až po několika letech sporu, protože je to žalobkyně, kterou tíží povinnost řádně označit účastníky řízení. Žalovaná 1) naopak neměla možnost zvolit si, zda bude účastníkem řízení, v žádném případě tato volba neležela na ní. Žalobkyni ničeho nebránilo, aby v případě nejistoty žalovala jak žalovanou 1), tak i žalovanou 2), k čemuž následně také přistoupila.

36. Žalobkyně dále namítala, že námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Je nutné připomenout, že pro všechny subjekty soukromoprávních vztahů platí zásada "bdělým náležejí práva", přičemž žalobkyni bylo, či přinejmenším již ke dni podání žaloby mělo být známo, kdo je pasivně legitimován, tato skutečnost se odvíjela od právní úpravy zákona o pozemních komunikací, respektive od novely tohoto zákona účinné od 31. 12. 2015 a bylo tak na žalobkyni, koho zvolí za žalovaného. Postup žalované 2) nebyl veden snahou žalobce poškodit, nejedná se z jeho strany o šikanu a žalobce byl při uplatňování svých nároků zastoupen advokátem, který byl povinen pečovat o jeho práva včetně zachování lhůt k uplatnění nároků. Námitka promlčení tak dle závěru soudu není v rozporu s dobrými mravy (k otázce posouzení vznesené námitky promlčení z hlediska korektivu dobrých mravů srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněného pod [číslo] Sb. rozh. obč., rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2011 sp. zn. 21 Cdo 85/2010, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. 25 Cdo 4223/2016, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. 21 Cdo 2057/2017, který byl uveřejněn pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 2019, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017 sp. zn. 21 Cdo 2159/2017 a v nich uvedený právní názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje; uplatnění námitky promlčení se však příčí dobrým mravům v těch výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž je za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, přičemž tyto okolnosti musí být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

37. O nákladech řízení, včetně nákladů odvolacího řízení, rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s ust. § 224 odst. 3 o.s.ř., neboť obě žalované, včetně vedlejšího účastníka na straně žalované 2), měly úspěch v bránění práva a náleží jim náhrada nákladů řízení. V případě [anonymizována dvě slova] (stejně jako v případě [anonymizována dvě slova]) se zásadně presumuje, že jeho personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musel vyhledávat právní pomoc advokátů, jejichž náklady pak nelze mít za účelně vynaložené, není-li v řízení prokázán opak (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], č. j. I. ÚS 2315/15-1). Jelikož v tomto případě nejde o problematiku, jež by představovala výjimku z této zásady (tzn. velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou apod.), naopak jde o spor týkající se relativně typizované a časté agendy žalované 1) i 2) přistoupil soud k závěru, že žalovaným bude přiznána náhrada jako nezastoupenému účastníkovi (výrok II. až IV. rozsudku).

38. Žalované 1) tak bylo přiznáno právo na náhradu nákladů představovaných paušálních náhradou hotových výdajů nezastoupeného účastníka za vyjádření ze dne [datum], [datum], ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], odvolání ze dne [datum], a účast na jednání před soudem dne [datum], [datum], [datum], [datum] podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, tj. 3 600 Kč (300 x 12).

39. Žalované 2) tak bylo í přiznáno právo na náhradu nákladů představovaných paušálních náhradou hotových výdajů nezastoupeného účastníka za vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum] a dne [datum] podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, tj. 1 200 Kč (300 x 4).

40. Vedlejšímu účastníkovi na straně žalované 2) tak bylo přiznáno právo na náhradu nákladů představovaných paušálních náhradou hotových výdajů nezastoupeného účastníka účast na jednání před soudem dne [datum] podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, tj. 300 Kč.

41. O povinnosti žalobkyně, jakožto neúspěšného účastníka řízení k náhradě nákladů řízení vzniklých státu na znalečném soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. výrokem V. tohoto rozsudku. Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, stát vynaložil náklady vyplacením znalečného, a to ve výši 20 490,14 Kč, které tak uložil k zaplacení neúspěšné žalobkyni.

42. Během závěrečného návrhu žalobkyně navrhla, nechť soud rozhodne o nákladech řízení ve smyslu ust. § 150 o.s.ř., avšak tomuto návrhu soud nevyhověl, když neměl za to, že by mu byly známy důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo na místě k tomuto, na úkor žalované strany přistoupit. Přičemž důvod, že žalobkyně nevěděla, koho má žalovat, případně, že jí žalovaná 1) měla zmást, není důvodem k takovémuto postupu soudu, a to ani v případě, že se jedná o náhradu škody na zdraví.

43. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když tyto určil třídenní.

Poučení