13 C 244/2020 - 415

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] se sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] se sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] se sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] se sídlem [Adresa advokáta B] o zřízení služebnosti cesty a stezky takto:

Výrok

I. Zamítá se v celém rozsahu žaloba, kterou se žalobkyně domáhá ve prospěch všech svých pozemků zapsaných na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] zřízení služebnosti stezky a cesty k tíži pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v témže katastrálním území v rozsahu dle geometrického plánu, který by měl tvořit přílohu rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady tohoto řízení ve výši 73 978 Kč, tyto k rukám advokáta žalované, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně dne [datum] podala žalobu, kterou se domáhala zřízení služebnosti stezky a cesty ke svému areálu. Tvrdila, že je vlastnicí pozemků a na nich se nacházejících staveb v k. ú. [adresa], konkrétně st. p. č. [hodnota]-109, jakož i p. p. č. [hodnota] zapsané tamtéž. Žalovaná je pak vlastnicí p. p. č. 120/24 v témže k. ú., a tato parcela se nachází před areálem žalované a tvoří překážku pro přístup žalobkyně. Právní předchůdce žalované při koupi p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] od [právnická osoba]. (dále jen „[Anonymizováno]“) vzal na vědomí, že pozemek sloužil a slouží jako přístupová cesta, a zavázal se umožnit vlastníkovi stavby na st. p. č. [hodnota] přechod a přejezd. I současný vlastník o situaci a o tom, že tento pozemek tvoří překážku, věděl a ví. Strany mimosoudně jednaly, žalovaná však trvala na tom, aby žalobkyně její pozemek bez právního důvodu neužívala, odmítla jí věcné břemeno zřídit, naopak nabídla odkup pozemků žalobkyně, a v přístupu k nim jí brání. St. p. č. [hodnota] je situována „uvnitř“ pozemku žalované, další budovy, resp. pozemky, jichž jsou budovy součástí, jsou pak za hranicí pozemku žalované s p. p. č. [hodnota]. Žalobkyně nemá jinou možnost, jak realizovat své vlastnické právo, ani právní ani faktickou, než přes pozemek žalované, který tak navrhuje břemeny zatížit, aby mohla ke svým pozemkům přijíždět, a aby byl zajištěn i pěší přístup pro návštěvníky, když v okolí jsou lesy a z hlediska terénu není ani jiný přístup možný. Kudy by měla cesta vést, načrtla s tím, že vymezit konkrétně by to měl geometrický plán, který navrhla, aby zadal soud.

2. Žalovaná odmítla důvodnost žaloby s tím, že žalobkyně zkresluje situaci a jí uváděné údaje jsou zavádějící. Poukazovala na právní úpravu, zejména § 1032 odst. 1 a § 1029 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jakož i judikaturu a výklad k nim, kdy nelze povolit nezbytnou cestu, pokud se přístupu vlastník zbavil úmyslně či z hrubé nedbalosti, nebo žádá-li se jen pohodlnější cesta, jakož i na to, že nevhodné navržení cesty musí vést rovněž k zamítnutí žaloby. Konkrétně odcitovala z nabývacího titulu svého předchůdce zbývající část textu jinak zmiňovaného žalobkyní, a to o tom, že tento stav, kdy pozemek slouží jako přístupová cesta, není nijak smluvně ošetřen, což je zde rovněž výslovně uvedeno, a zdůraznila, že jde o smlouvu, kterou uzavřely jiné subjekty. Žalobkyně se pak o svá práva řádně nestarala, a to ani v době, kdy pozemek žalované vlastnily [Anonymizováno]. Stav neřešila, a nemůže proto spoléhat na paternalistickou ochranu státu v rozporu se zásadou, že bdělým náležejí práva. Kromě toho je zde jiná cesta, užívaná místními, která vede k vratům z druhé části areálu žalobkyně, a která byla i v minulosti používána, vrata jsou dosud dle znaleckého posudku, který si nechala sama žalobkyně vyhotovit, plně funkční. Žalobkyně se tak domáhá jen pohodlnějšího spojení, kdy není pravdivé ani její tvrzení o terénní nevhodnosti, neboť žalovaná tuto cestu projela bez problémů osobním automobilem a pořídila při tom fotky. Při žalobkyní navrženém řešení by pak došlo k neúměrné škodě způsobené žalované, neboť cesta by vedla téměř přes celý její pozemek, zatížení by bylo nepřiměřené, paralyzovalo by využití jejího pozemku, a nelze připustit, aby výhoda pro žalobkyni byla menší, než újma tím způsobená žalované, kdy si současnou situaci sama žalobkyně zavinila svou liknavostí.

3. Při prvním nařízeném jednání pak žalobkyně doplnila, že nemovitosti, ke kterým by jí měla být zřízena věcná břemena, tvoří funkční celek, jde o rekreační areál tvořený jednotlivými chatičkami k rekreaci a jejich zázemí uvnitř pozemku p. p. č. [hodnota]. Areál zakoupila v roce [Anonymizováno] od [Anonymizováno], kdy v roce [Anonymizováno] ještě dokoupila pozemek pod budovou č. [hodnota], který stojí mimo, uvnitř pozemku žalované p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] před jejím areálem, a který by měl být zatížen. Měla za to, že i tento pozemek jí také [Anonymizováno] prodají, i když k tomu nechtěly nic písemně uzavřít, nakonec ale zjistila, že ho prodaly předchůdci žalované. Nijak to nevysvětlily, a upozorněním ve smlouvě to po prodeji pro [Anonymizováno] skončilo. V roce [Anonymizováno] pořídila geometrický plán, kterým byla p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vymezena, a očekávala prodej, [Anonymizováno] ji ale ani nijak nekontaktovaly, přestože proběhl v podstatě současně prodej p. p. č. [hodnota] i p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v dubnu a květnu [Anonymizováno], a žalobkyně tak zůstala uvnitř pozemků [Anonymizováno] bez přístupu. Dříve pozemek za souhlasu [Anonymizováno] užívala, i když žádná smlouva s nimi na to nebyla.

4. Žalovaná k tomu uvedla, že žalobkyně nadále jen situaci zkresluje, kdy ani nelze uvěřit tomu, že pokud měla o pozemek zájem, nesledovala by veřejné nabídky [Anonymizováno]. Ví, s ohledem na stejného jednatele, že její předchůdkyně nabyla pozemek právě v takovém řízení, které i dle zákona muselo proběhnout, a kterého se účastnila ale i sama žalobkyně. Pozemek nenabyla proto, že nenabídla cenu vyšší, a situaci nijak neřešila celých 7 let předtím, domáhat prodeje od [Anonymizováno] se začala, až když sama neuspěla v nabídkovém řízení. V přístupu k pozemku st. p. č. [hodnota] a na něm stojící budově, cca 10 m od společné hranice, žalované nikdy nebránila, a ve smlouvě s její předchůdkyní je toto navíc zmíněno jen v článku ohledně odpovědnosti za vady, aby se nemohla ničeho proti prodávajícímu dovolávat, žádný titul to nezakládá.

5. Soud ve věci rozhodoval již dne 26. 11. 2020, rozsudkem č. j. 13 C 244/2020-133, který byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu č. j. 29 Co 71/2021-184 ze dne 23. 11. 2021, a dospěl zde k závěru, že si situaci zavinila svým hrubě nedbalým přístupem sama žalobkyně, s čímž se odvolací soud ztotožnil. Následně byl rozsudek odvolacího soudu zrušen soudem dovolacím ze dne 17. 5. 2023 č. j. 22 Cdo 1309/2022-217, který se s tímto závěrem neztotožnil. Odvolací soud poté zrušil i rozsudek okresního soudu, aby ve věci pokračoval prováděním dokazování, které jím nebylo s ohledem na původní názor v dostatečném rozsahu provedeno.

6. V řízení byl proveden důkaz LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], ze kterého zjistil, že je zde zapsáno vlastnické právo žalobkyně ke st. p. č. [hodnota] – [Anonymizováno], jejichž součástí jsou budovy - stavby bez čp. a č. e., jakož i k p. p. č. [hodnota]. Nabývacími tituly k nim jsou kupní smlouvy, první z [datum] s právními účinky vkladu [datum], druhá pak z [datum] s právními účinky vkladu k [datum]. Z LV č. [hodnota] pro totéž k. ú. pak bylo zjištěno, že smlouvou kupní ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum] bylo zapsáno vlastnické právo k p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro [právnická osoba] Mezi účastnicemi bylo nesporné, že od této společnosti pozemek nabyla žalovaná, kdy nahlédnutím do katastru přes web bylo toto při jednání soudem ověřeno. Z geometrického plánu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vyplývá, že byl dne [datum] vyhotoven [tituly před jménem] [jméno FO] za účelem dělení pozemku, kdy z parcely p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] o původní výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2 byla oddělena parcela p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, kopírovány byly sloupky stávajícího oplocení. V nákresu je ohraničena nová parcela červenou barvou a je z něho patrné, že pozemek st. p. č. [hodnota] se nachází „uvnitř“ této nově vzniklé parcely, se kterou pak sousedí parcela p. č. [hodnota], „uvnitř“ které se nachází parcela st. p. č. [hodnota] s budovou, jakož i parcely st. p. č. [hodnota]-[Anonymizováno] s dalšími budovami. Tento areál je pak ze zbývající strany, kde nesousedí s parcelou p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], obklopen zbylou částí pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a jde o pozemek lesní.

7. Ze zprávy [Anonymizováno], kterou reagovaly na dotazy soudu dne [datum], plyne, že prodej pozemku p. č. [hodnota] (základ areálu žalobkyně), nerealizovaly v roce [Anonymizováno] [Anonymizováno], ale patrně firma [právnická osoba]., které byl areál dříve prodán opět nikoliv [Anonymizováno], ale Ministerstvem obrany. Od toho si pak žalobkyně koupila i zbytek areálu, kdy ani na jednom z těchto převodů tak neměly [Anonymizováno] žádnou účast, a žalobkyně byla výslovně upozorněna na to, že s pozemkem p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož v té době byla součástí později oddělená část jako nově vzniklý p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], hospodaří jiný subjekt. Tato svá tvrzení [Anonymizováno] doložily předložením odkazovaných kupních smluv mezi ČR - Ministerstvem obrany a žalobkyní, a se společností [právnická osoba]. Z připojených smluv plyne, že [právnická osoba]. si měla koupit, patrně v roce [Anonymizováno] toliko stavbu na st. p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] od ČR – Ministerstva obrany. Od toho pak ale smlouvou uzavřenou [datum], celý areál, včetně této stavby, koupila žalobkyně. Šlo o areál „[Anonymizováno] a [Anonymizováno] zařízení [adresa]“, tvořený jinými stavbami na st. p. č. [hodnota] - [Anonymizováno], a o st. p. č. [hodnota] - [Anonymizováno] a o p. p. č. [hodnota]. Co se stalo s první smlouvou, a proč i stavbu na st. p. č. [hodnota] opět prodávalo ČR – Ministerstvo obrany a nikoliv [právnická osoba]. není zřejmé, v kontextu zápisu nabývacích titulů na shora uvedeném LV lze učinit ten závěr, že celý areál, kromě pozemku st. p. č. [hodnota] nabyla žalobkyně skutečně od ČR- Ministerstva obrany a [Anonymizováno] s tímto skutečně neměly nic společného. Z nabývací smlouvy žalobkyně je pak zřejmé i výslovné upozornění, že přístup k předmětu převodu je (jen) přes pozemky p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], s nimiž hospodaří jiný subjekt a na cizím pozemku se nachází i stavba na st. p. č. [hodnota] a část průhledného oplocení. [Anonymizováno] ve své zprávě pro soud pak i výslovně uvedly, že historickým účelem pozemku p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl přístup do areálu, který později nabyla žalobkyně, což vždy respektovaly. Současně uvedly i to, že sloužil nejen jako cesta pro pěší, ale i pro užívání běžnými osobními vozidly, a že takto tomu bylo na rozdíl od p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kde žádná takováto cesta nikdy nebyla.

8. Ke zprávě [Anonymizováno] byla připojena i dokumentace k výběrovému řízení, kdy zveřejněna byla nabídka pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], nikoliv dle GP, ale již zapsaného na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], který slouží jako přístupová cesta k sousedním nemovitostem, opět s výslovným upozorněním, že stav není nijak smluvně ošetřen, kdy podmínkou bylo, že se nabyvatel zaváže umožnit přes parcelu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] přístup, nikoliv do areálu žalobkyně, ale toliko ke stavbě umístěné na pozemku st. p. č. [hodnota], jež se nachází v převáděné parcele č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] uvnitř. Z kupní smlouvy vítěze výběrového řízení pak plyne, že je skutečně upozorňován, a to v čl. VI. s prohlášeními stran a týkajícím se odpovědnosti za vady, že pozemek je využíván jako přístupová cesta, jakož i to, že smluvně toto nijak ošetřeno není. Nabyvatel pak přebírá smluvní povinnost umožnit přechod a přejezd pozemku p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve prospěch vlastníka stavby nacházející se na st. p. č. [hodnota]. Z doplnění odpovědi [Anonymizováno] soudu ze dne [datum] vyplývá, že druhý pozemek, obklopující p. p. č. [hodnota], kde se nachází areál žalobkyně, k přístupu do něho nesloužil, cesta jako taková přes něj nikdy nevedla, pouze na něj [Anonymizováno] nárazově vjížděly lesní technikou. S poukazem na to, že jde o pozemek lesní s odpovídající ochranou odmítly možnost užívání jako cesty smluvit s tím, že pozemek i zarůstá v místech, kde byly náznaky ježdění a toto považují za žádoucí stav do budoucna, kdy výhradně jako pozemek lesní jej i chtějí nadále užívat.

9. Při místním šetření bylo zjištěno, že vjezd na pozemek si žalovaná osadila novou bránou, původní stará rezavá se dle jejího jednatele nezamykala, areál byl přístupný. Proto ani předchůdkyni žalované nebyl nijak předáván, [Anonymizováno] ji jen odkázaly na to, aby se přístupného areálu toliko na základě uzavřené smlouvy přímo chopila. Jednatel žalované, jak sdělil, se v lokalitě pohybuje cca dvacet let, a ví tedy, že areál byl vždy přístupný, brána se nezamykala. Rekreanti skrz ni chodili pěšky, areálem se běžně procházelo, i on sám cestu takto používal, do areálu se chodilo na houby, i on sám tak činil. Dokud nebyla vybudovaná asfaltová cesta k bráně, nebyl schopen autobus až k areálu zajet, a stavěl u rybníka, dříve tak i k bráně vedla jen vyjetá lesní cesta, jako nyní pokračuje a je vidět za bránou. Areál obsluhovala z těchto důvodů terénní vozidla typu Gaz, zavážela kuchyni v areálu, za klubovnou, protože dále v areálu už k takové obsluze nic moc není. Od brány na pozemku žalované pak, jak soud zjistil, vede dosud zjevná cesta, vyjeté koleje používáním, o kterých jednatel žalované potvrdil, že tudy se vždy do areálu jezdilo. Viditelná cesta vedla dle jednatele až ke klubovně žalobkyně na pozemku žalované, dále byla spíše jen ve vyšlapané podobě, a kolem klubovny se dále stáčela do areálu žalobkyně. Provoz auty byl totiž podle jednatele žalované malý, nicméně se vždy koleje znovu více zviditelnily, stačilo, aby dvakrát třikrát Gaz projel. Tento provoz vozidly Gaz sám vídal i v době před nabytím pozemku žalovanou. Koleje ke klubovně jednatel i ukazoval jako jasně viditelné sám ještě na fotografii z roku 2017, kdy pozemek pořídil, a sděloval, že v důsledku nepoužívání areálu žalobkyní až později vše značně zarostlo, proto nyní již takto patrné nejsou, v době pořízení areálu ale byly. Od klubovny se pak jezdilo k chatičkám v areálu žalobkyně, a právě zavážet kuchyň, která je hned za ní, byl toho sám svědkem.

10. Mj. bylo při místním šetření dále zjištěno, že z „venkovní“ strany, kolem pozemku žalované, a z cyklostezky, která podle něho vede, se k areálu nedá dostat, natož projet. Jde o les a louky, v závěrečná části zcela nepřístupné i pro pěší. Jednatel žalované pak sám popsal, že k oné zadní bráně do areálu žalobkyně, by zbývalo překonat ještě i prostor střelnice, pro kterou byl ovšem z obou stran, jak od brány z areálu, tak z venkovních pozemků, vytvořen terénní val kvůli bezpečnosti a provozu na střelnici, za kterými je tak skrytá. Uvedl rovněž, že k tomu došlo ještě před nabytím pozemku žalovanou, resp. i její předchůdkyní, cca šlo o rok [Anonymizováno], od kdy je situace stejná. Na bránu proto z nejblíže přístupného místa nebylo při místní šetření ani vidět, a to nejen z venkovní strany po údajné cestě, kterou však popírají [Anonymizováno], ale stejně tak i zvnitřku areálu, od brány, nebylo možné pro ony terénní valy ani dohlédnout k poslednímu místu, kam se dalo z venkovní části přijít. Není tedy možné, aby se tímto způsobem do areálu dostávali ani pěší, natož vozidla, jak žalovaná v řízení tvrdila. Nepřerušený a funkční přístup zde nebyl zjištěn, a nemohl být s ohledem na uvedené údaje, nejméně od roku [Anonymizováno], kdy nejen žalovaná ale ani její předchůdkyně p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nevlastnila, a šlo o majetek [Anonymizováno], které umožňovaly přístup včetně příjezdu vozidly právě přes tuto parcelu.

11. S ohledem na to, že takto zjištěný stav umožňoval ve věci rozhodnout, neprováděl soud další, již pro věc tedy nadbytečné dokazování. Pokud jde o výslech úřednice ze stavebního úřadu, tento byl proveden k variantám, o kterých účastnice jednaly jako o možném smíru, a kde se jim soud pro to snažil zajistit maximum informací, aby domluvené řešení nepoškozovalo žádnou z nich, když ke smíru se je snažil opakovaně dovést.

12. Skutkově shrnuto dospěl soud k závěru, že areál žalobkyně v roce [Anonymizováno] koupila od ČR – Ministerstva obrany, a tohoto procesu se nijak neúčastnily [Anonymizováno], kterým patřil sousední a historicky přístupový pozemek. Ty až samy vypsaly veřejnou nabídku na odkup sousedního pozemku, resp. jeho části, přes kterou cesta vedla, oddělené geometrickým plánem, který žalobkyně od roku [Anonymizováno] jako cestu fakticky využívala, což jí zjevně umožňovaly, a potvrdily i ve své zprávě. A to nejen sama k závozu kuchyně atp. pro fungování areálu vůbec, ale stejně tak ji využívali i její „rekreanti“/hosté v areálu. Areál byl navíc volně přístupný i pro veřejnost jako lesní cesta, bez omezení ji užívali např. houbaři, jedním z nich byl i sám jednatel žalované, který toto popsal. [Anonymizováno] ji označují za historicky daný přístup, aniž by, byť dříve, měla být podle nich takto používána cesta lesem (neprůchozí a zatarasená terénními úpravami nejméně od roku 2015) pro běžný přístup do areálu žalobkyně. Jejich pozemek z venkovní strany zůstává i nadále lesem, zatímco pozemek nabytý později žalovanou, již tento charakter nemá. Byť byl provoz do areálu nárazový, a nebyl často třeba ani provoz vozidel (což je dané s ohledem na chatky bez zateplení čistě k letnímu provozu), jakož i spartánský způsob užívání a vybavení celého areálu, byl areál propojen s příjezdovou komunikací přes pozemek žalované lesní cestou, zjevnými vyjetými kolejemi, v první části v pevném povrchu, kde se trvale vyjezdily a i nyní je jasně patrná cesta, a v travnaté části pak méně zřetelně, ale kolem klubovny ke kuchyni, kam vozidla zajížděla, a což potvrdil jednatel žalované, stav měl i nafocen, areál koupil za první společnost s takto patrnou faktickou cestou, v terénu viditelnou a zjistitelnou. S ohledem na opakovaná vyjádření [Anonymizováno] tak byl původně jejich pozemek užíván nejen s jejich vědomím, ale i souhlasem, kdy právě tuto cestu jako dřívější vlastník vědomě umožnily, a ponechaly pro využití nejen pro vlastníka chatkového areálu, ale i jeho obsluhu, a dále pak i pro veřejnost v podobě ubytovaných hostů či turistů. Jak opakovaně uvedly, respektovaly takto historicky daný přístup a provozu včetně průjezdu vozidel nijak nebránily. Žalovaná sama prostřednictvím jednatele, který byl a je jednatelem i její předchůdkyně, o tom měla informace, situaci v místě znala, a o podobě a existenci této cesty věděla dříve, než pozemek se vším tímto vědomím koupila. Z vyjádření a tvrzení při místním šetření a nálezu na místě samém toto jednoznačně plyne.

13. Podle § 1029 odst. 1 o. z. v případě, že vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Soud ji dle odst. 2 může povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

14. Z výše uvedeného plyne, že prvotní podmínkou pro vyhovění žalobě je situace, kdy nemovitost není spojena s veřejnou cestou, a z tohoto důvodu ji nelze řádně užívat. Jakmile je spojení zjištěno, vylučuje to, aby žalobkyně mohla se žalobou uspět. Sama žalovaná od počátku řízení tvrdila, že k areálu žalobkyně existuje cest více, a to jednak cesta přes zbývající část lesního pozemku [Anonymizováno] p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jejíž existence se však v řízení neprokázala, a tento přístup navíc nemohl být k zadní bráně užíván nejméně od roku [Anonymizováno] (a až v tomto stavu nabývala pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nejen žalovaná, ale i její právní předchůdkyně, jak uvedl jednatel obou těchto společností), ale cesta právě přes jí nabytý pozemek. Žalovaná netvrdila, že přes její pozemek by cesta nevedla, ale že existuje jiná, byť méně pohodlná, a nesouhlasila s tím, že by cesta měla být cestou veřejnou, a že jde o účelovou komunikaci. Při místním šetření toto však bylo vyvráceno, a byl zjištěn charakter cesty, která přes pozemek žalované vede, a byla takto užívána do doby, než se strany ohledně toho dostaly do sporu.

15. Žalobkyně zakoupila areál určený k užívání celou řadou dalších osob, podle smlouvy šlo o výcvikové a školicí středisko, užíván byl dle shodného tvrzení stran i k rekreaci, čemuž odpovídá i jeho podoba. Areál původně ve vlastnictví státu, se kterým hospodařilo Ministerstvo obrany, měl zajištěn historicky přístup přes původně lesní pozemek spravovaný [Anonymizováno], které přes jeho část, která se nyní nachází na z něho vzniklé parcele nabyté žalovanou, umožňovaly. A to zcela vědomě, když i později upozorňovaly, že slouží jako přístupová cesta, a tvrdí to dodnes. Smluvně sice zavázaly předchůdkyni žalované jako nabyvatelku, aby umožnila přístup výslovně jen k st. p. č. [hodnota], nicméně obecně hovořily vždy o tom, že původně přes jejich pozemek vede přístupová cesta do areálu jako takového. Jednatel žalované i její předchůdkyně potvrdil, že přes p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] jezdilo odjakživa do areálu žalobkyně zásobování vozy Gaz, neboť v tu dobu ještě nebyl dostatečně kvalitní příjezd vůbec k pozemku žalované, nicméně obslužnost areálu probíhala právě tudy. Stejně tak přes areál chodili ubytovaní a personál žalobkyně a jejích předchůdců, a byl přístupný a otevřený po viditelné cestě skrz umístěnou bránu i pro veřejnost, bez omezení, nejen tedy přímo ubytovaní rekreanti v něm, ale i ostatní, i on sám jako jeden z houbařů, používali cestu, která přes pozemek žalované fakticky vedla.

16. Z toho vyplývá, že nikoliv žalovaná, ale již v době vlastnictví státu, kdy s pozemkem hospodařily [Anonymizováno], s jejich nejen plným vědomím, ale i úmyslem a cíleně, byla přes pozemek žalované zřízena komunikace bez omezení na konkrétní osoby, po které přistupovaly různé subjekty do areálu nyní ve vlastnictví žalobkyně, prováděly jeho zásobování, ubytovávaly se, chodily z areálu ven a nazpět, a to aniž by tu bylo jiné napojení na silnici. Z hlediska kategorizace komunikací jde ve smyslu § 7 odst. l zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „silniční zákon“) o komunikaci účelovou, a tudíž i veřejně přístupnou. Účelová komunikace je definována jako pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Podle odst. 2 je dokonce účelovou komunikací i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel prostoru nebo objektu. Podle § 3 silničního zákona se o zařazování komunikací jako účelových nerozhoduje. Zařazovány rozhodnutím jsou až ostatní kategorie uvedené v § 2 silničního zákona, nikoliv komunikace účelové (dálnice, silnice, a místní komunikace) a ve všech případech se jedná o dopravní cestu určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Na tom nic nemění, že vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba, s čím zákon v § 9 odst. 1 výslovně počítá, a jsou jím tak omezeny ve výkonu svého vlastnického práva. Zákon rovněž upravuje obecné užívání pozemních komunikací, včetně účelových. Podle § 19 odst. 1 smí v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny.

17. V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1868/2000 z 21. listopadu 2000 Nejvyšší soud uzavřel, že posoudit, zda jde o účelovou komunikaci či nikoliv, je oprávněn dle § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve sporu soud jako otázku předběžnou. Dále pak vyložil, že v případě účelové komunikace jde o to, zda naplňuje její znaky dle § 7 silničního zákona, a nemusí jít o stavbu, která by vyžadovala stavební povolení, které zpravidla nevyžaduje zřízení cest lesních nebo polních, které nejsou stavbami ani samostatnými věcmi, a jde jen o určitým způsobem užívaný pozemek, který tak je pozemní komunikací. Jestliže jde o dopravní cestu určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci, sloužící ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků, stávají se při splnění těchto kritérií, účelovou komunikací ze zákona, aniž by bylo třeba o jeho kategorizaci jako účelové komunikace vydávat správní rozhodnutí.

18. Zřídí-li tedy vlastník pozemku účelovou komunikaci anebo souhlasí-li, byť i konkludentně, s jejím zřízením, stává se tato komunikace veřejně přístupnou a vztahuje se na ni nadále obecné užívání pozemní komunikace. Soukromá práva vlastníka jsou v tomto případě omezena veřejně právním institutem obecného užívání pozemní komunikace, a nadále vlastník toto nemůže změnit svým prohlášením. Nejvyšší soud rovněž rozvedl, že zřídí-li pozemní komunikaci, která by jinak byla účelovou komunikací i někdo jiný než vlastník a vlastník neprojeví, byť i konkludentně, což postačuje, souhlas s existencí a užíváním této komunikace, může se domáhat ochrany negatorní žalobou. Je-li však účelová komunikace v souladu s vůlí (vědomím) vlastníka zřízena, nemůže již její vlastník jednostranně zamezit jejímu obecnému užívání, což plyne z ustanovení silničního zákona, která váží (následnou) regulaci provozu na veřejně přístupných účelových komunikacích (po jejich zřízení) na rozhodnutí příslušného orgánu, nikoliv na rozhodnutí vlastníka. K takové regulaci tedy nejsou oprávněni ani právní nástupci původního vlastníka. Vlastník není zbaven možnosti provoz na účelové komunikaci regulovat, případně komunikaci ji zcela uzavřít, může tak ale učinit jen na základě rozhodnutí příslušného správního orgánu, kterým o konkrétní regulaci (jediný) rozhodne.

19. V usnesení ve věci sp. zn. 22 Cdo 616/2017 ze dne 12. dubna 2017 pak Nejvyšší soud shrnul, že judikatura (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2010, č. j. 5 As 3/2009-76, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, č. j. 1 As 32/2012-42, či nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 268/06), je zajedno v tom, že veřejně přístupná účelová komunikace existuje za současného naplnění čtyř znaků, kterými jsou stálost a znatelnost komunikace v terénu podle § 2 odst. 1 silničního zákona, zákonný účel podle § 7 odst. 1 tohoto zákona, souhlas vlastníka s veřejným užíváním a nutná komunikační potřeba. Všechny tyto znaky, jak je rozebráno výše, byly v případě komunikace na pozemku žalobkyně p. č. 124/1, naplněny.

20. Navíc citované rozhodnutí ohledně souhlasu vlastníka shrnuje dále, že judikatura právě dovodila, že může být buď výslovný, či konkludentní. Jestliže vlastník se zřízením účelové komunikace souhlasil, jsou jeho práva nadále omezena a užívání nemůže být vyloučeno jednostranným úkonem vlastníka, jenž takový souhlas udělil, ani jeho právními nástupci, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1173/2005. Jestliže vlastník pozemku v minulosti, kdy pozemek začal sloužit jako účelová komunikace, s tímto nevyslovil kvalifikovaný nesouhlas, jde o účelovou komunikaci vzniklou ze zákona. Stačí, aby vlastník strpěl užívání pozemku jako komunikace, v případě nesouhlasu musí však jít o aktivní jednání (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 5 As 27/2009-66, a ze dne 22. 12. 2009, č. j. 1 As 76/2009-60). Pokud vznikne účelová komunikace, je její právní status závazný i pro budoucí majitele pozemku – účelové komunikace, tito nejsou oprávněni komunikaci ze své vůle uzavřít (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 5213/2009, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 268/06). Veřejnou cestou se tedy pozemek stává jeho věnováním obecnému užívání, ať již vlastníkem výslovně projeveným souhlasem nebo konkludentním strpěním, který musí být dán ve vztahu k veřejnosti, tedy neomezenému okruhu osob. Za veřejnou nelze považovat takovou cestu, jejímuž užívání sice vlastník nebrání, má však stále přehled o tom, kdo konkrétně ji užívá.

21. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že [Anonymizováno], resp. Česká republika, nejméně umožnila pro veřejnosti přístupný areál určený k ubytovávání hostů (tvořený či navazující v té době i na lesní pozemky přístupné i pro širokou veřejnost), aby přes její pozemek jako historicky přístupový k tomuto areálu, a na něm, fakticky, způsobem jeho užívání nejen jako cesta pro pěší ale i pro vozidla, což umožnilo provoz areálu žalobkyně vůbec, vznikla účelová komunikace, a to jako jediné napojení nejméně pro příjezd vozidly. Komunikace měla podobu trvale a zřetelně vyjetých kolejí v lesním terénu i trávě, a takto byla trvale historicky užívána, nejméně v době nabytí žalovanou, resp. její předchůdkyní byla i jasně viditelná po celé její délce a nafocená. Pozdější vytrácení v trávníku v důsledku sporů a nevyužívání areálu na tom nic nemůže ex post změnit. Rozhodně [Anonymizováno] neměly přehled o konkrétních uživatelích cesty, a ani ho z podstaty v případě rekreačního areálu, přístupného i neubytovaným turistům, mít nemohly, stejně jako o nijak blíže nekonkretizovaných dodavatelích do areálu atd. Souhlas (i) žalované jako pozdějšího vlastníka části pozemku, na které se tato (již zřízená a exitující) účelová komunikace nacházela, nebyl potřebný, a naopak ke změně jen ze svého rozhodnutí, aniž by šlo o rozhodnutí k tomu příslušného orgánu, nebyl tuto účelovou komunikaci zajištující obslužnost a přístupnost areálu žalobkyně oprávněn nejen znepřístupnit, ale ani regulovat. Takové rozhodnutí pak nebylo ani tvrzeno, že by kdy bylo vydáno.

22. Jelikož ale existuje veřejná účelová komunikace, nemůže být za tohoto stavu zřizována žalobkyni soudem cesta jiná, formou, které se v tomto řízení domáhala. Žalobu tak soud po doplněném dokazování místním šetřením zamítl. Místním šetřením byla zjištěna existence účelové komunikace na pozemku žalované, naplnění všech znaků pro její vznik již za doby hospodaření [Anonymizováno], a to, že i [Anonymizováno] se chybně domnívaly, že je třeba toto řešit smluvně, není podstatné. Jejich vyjádření, ale i písemnosti z doby prodeje, ve vzájemné souvislosti s poznatky z místního šetření umožňují učinit jednoznačný závěr o již dříve vzniklé účelové komunikaci, pro kterou nejen smluvní úprava, ale ani soudní či jiné rozhodnutí není potřebné, a brání vyhovění žalobě.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení plně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení. Nelze uvažovat o žalobkyní tvrzeném „jejím faktickém úspěchu“, a to právě proto, že byla zjištěna existence cesty, pro kterou nebylo možné vyhovět její žalobě, aby byla jiná formou služebnosti zřizována. Žalobkyně od počátku tvrdila, že žádná cesta neexistuje, a musí ji zřídit soud, neboť smluvně se takového užívání pozemku žalované nepodařilo docílit. To, čeho se v řízení domáhala, se jí nedostalo, a ani základní rozhodné skutečnosti, o které žalobou uplatněný nárok opírala, nebyly správné, ale v řízení vyvráceny. Na tom nic nemění, že soud toto zjistil až při místním šetření. Dříve je s ohledem na názor, který zaujal jak prvostupňový, tak i odvolací soud, nebyl důvod provádět, a kdyby žalobkyně měla pravdu ve svých tvrzeních, místní šetření by je potvrdilo, nikoliv vyvrátilo. Žalobkyně nikdy netvrdila, že na pozemku žalované se nachází účelová komunikace, byť měla znalost poměrů narozdíl od soudu, a ostatně kdyby ano, byla by žaloba zamítnuta bez dalšího a rovnou z tohoto důvodu. Její žaloba byla postavena právě na neexistenci cesty, které se tak domáhá, a o úspěchu tak lze jen těžko hovořit.

24. Judikát, ze kterého primárně současné rozhodnutí vychází, je z konce roku 2000, a žalobkyni, která byla i při podání žaloby zastoupena osobou s právním vzděláním, nic nebránilo, aby se podle něho zařídila a primárně řešila otázku veřejné komunikace, než zahájí řízení, kde tvrdí, že žádná taková neexistuje. Tím spíše, že jí pro uplatnění žalovaného nároku ani neplynula žádná lhůta, která by jej ohrožovala. Původní zástupce žalobkyně pak v řízení tvrdil skutečnosti, které byly zcela v rozporu s realitou, neseznámil se ani s podklady, jak žalobkyně vůbec nabývala, a řízení zanesl řadou později vyvrácených tvrzení, která postup i chování žalobkyně stavěla do pozice, která v její prospěch nevyznívala. Na řadu takových skutečností pak i reagovala žalovaná, a situaci mezi stranami to zbytečně vyhrotilo a bránilo smysluplné dohodě. Soud se proto neztotožnil s tím, že by za situace, kdy se nepotvrdila skutková verze žalobkyně, a její žaloba byla zamítnuta, neměla žalobkyně nahrazovat v plném rozsahu účelně vynaložené náklady žalované v tomto řízení.

25. Náklady žalované jsou tvořeny náklady právního zastoupení, kdy žalobkyně nárokovala odměnu advokáta za úkony, režijní paušály k nim, a dále výdaje spojené s cestou advokáta k jednáním. Z jí účtovaných úkonů za její zastupování advokátem jako důvodné přiznal soud odměnu za převzetí věci, za vyjádření k žalobě dne 27. 7. 2020, za účast u jednání dne 8. 10. 2020 a 26. 11. 2020, za vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání 23. 11. 2021, vyjádření k dovolání, účast u jednání 7. 11. 2023 v délce přes dvě hodiny, taktéž pak u jednání této délky 20. 2. 2024 a u jednání delším jak dvě hodiny 16. 4. 2024, účast na místním šetření 4. 6. 2024 v délce přes dvě hodiny, a účast u jednání 3. 9. 2024, tj. celkem 16 úkonů právní služby. Advokát má v uplatněném rozsahu nárok na odměnu stanovenou dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty určené podle § 9 odst. 3 písm. c) a.t. ve výši 35 000 Kč sestávající tak z částky 2 500 Kč za každý z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. Ke každému z úkonů pak náleží i účtovaná paušální náhrada výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. 40 000 Kč + 4 800 Kč, celkem tedy 44 800 Kč.

26. Advokát žalobkyně na všechna jednání i místní šetření přijel z Prahy, kdy použil k cestě osobní automobil AUDI B8 a ujel při obou cestách v roce 2020 celkem 460 km (dvě cesty 2x115 km). Z technického průkazu k uvedenému vozidlu plyne, že kombinovaná spotřeba paliva je 10,5 l na 100 km, což při ujetí 460 km a průměrné ceně za 1 litr benzinu 32 Kč podle vyhl. č. 358/2019 Sb. činí 1 545,60 Kč za PHM a 1 932 Kč na náhradě za opotřebení vozu při sazbě 4,20 Kč za 1 km, celkem tedy 3 477,60 Kč. Dalších 230 km ujel advokát v roce 2021 k odvolacímu jednání (2x115), což při průměrné ceně za 1 litr benzinu 33,80Kč podle vyhl. č. 589/2020 Sb. činí 816,30 Kč za PHM a 1 012 Kč na náhradě za opotřebení vozu při sazbě 4,40 Kč za 1 km, celkem tedy 1 828,30 Kč. Za stejnou cestu k jednání v roce 2023 činí při průměrné ceně za 1 litr benzinu 41,20 Kč podle vyhl. č. 467/2022 Sb. náklady 995 Kč za PHM a 1 196 Kč na náhradě za opotřebení vozu při sazbě 5,20 Kč za 1 km, celkem tedy 2 191 Kč. V roce 2024 vykonal takto 4 cesty, tři k soudu a jednu na místní šetření, kdy vždy účtoval 2x 115 km, neboť cesta do Chrastné je shodně dlouhá, celkem tedy důvodně účtoval 920 km celkem. Při průměrné ceně za 1 litr benzinu 38,20 Kč podle vyhl. č. 398/2023 Sb. činí náklady 3 690 Kč za PHM a 5 152 Kč na náhradě za opotřebení vozu při sazbě 5,60 Kč za 1 km, celkem tedy 8 842 Kč za cesty v letošním roce.

27. Z těchto částek mu pak jako plátci této daně náleží i náhrada za DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř., a tedy z částek 44 800 Kč, 3 477,60 Kč, 1 828,30 Kč, 2 191 Kč a 8 842 Kč (celkem 61 138,90 Kč), kdy DPH činí dalších 12 839 Kč. Celkem se na shora účtovaných nákladech, které soud jako důvodné i přiznal, jedná o částku 73 978 Kč po zaokrouhlení. Náklady jsou splatné dle § 149 o. s. ř. k rukám advokáta, neboť žalovaná je zastoupena. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonná pro peněžité plnění.

28. Žalovaná nárokovala ještě odměnu za písemné podání ze dne 22. 10. 2020. Zde však šlo toliko o sdělení nacionálů svědka, které nebyla schopna uvést přímo u jednání, a o korekci původně chybně uvedeného jednoho tvrzení a předložení důkazu, který rovněž neměla při jednání, a i proto musela tvrzení korigovat. Úkon byl tedy v podstatě průvodním dopisem, technickým administrativním úkonem, nikoliv úkonem právní služby. Toto dodatečné doplnění údajů neobsahuje žádnou kvalifikovanou právní argumentaci a jen doplňuje, a to velmi stručně údaje, které při jednání advokát žalované neměl k dispozici, přestože jimi argumentoval, a nic mu tak nebránilo při řádné přípravě se tomuto kroku zcela vyhnout. Odměnu za toto podání tak soud nepřiznal, když průvodní dopis za právní úkon považovat nelze. Obdobně technické úkony a jen pouhá sdělení, nikoliv úkony ve věci samé, jsou i další účtované položky. Konkrétně sdělení ohledně mimosoudního jednání účastníků ze 14. 12. 2023, žádost o odročení jednání z 12. 1. 2024, žádost o zaslání podkladů z 15. 3. 2024, žádost o prodloužení lhůty z 26. 3. 2024 a předložení otázek pro stavební úřad z 28. 3. 2024. Pokud jde o vyjádření žalované z 10. 7. 2024, které se věci samé týká, tak toto soud nežádal, bylo možné je prezentovat při jednání, a písemně předem si je zpracovala žalovaná z vlastní vůle, ani za ně tak soud odměnu nepřiznal, neboť argumentace byla navíc činěna v době, kdy strany byly domluvené na smíru, který byl až později zmařen, šlo o několik bodů, které si v podstatě žalovaná připravila spíše pro závěrečnou argumentaci, kdy sdělovala, že právní názor soudu a náhled na věc shrnutý po místním šetření nesdílí. Tyto účtované položky tak soud v náhradě nákladů narozdíl od výše uvedených nepřiznal.

Poučení