13 C 25/2024 - 92

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zrušení výživného pro manželku, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby soud změnil rozsudek Okresního soudu [adresa] - západ ze dne [datum], č.j. [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] - [Anonymizováno], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], tak, že se výživné stanovené žalobci těmito rozsudky počínaje dnem [datum] zrušuje, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to k rukám zástupkyně žalované do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby soud změnil rozsudek Okresního soudu [adresa] - západ ze dne [datum], č.j. [právnická osoba] 197/2021 - 203, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], tak, že se výživné stanovené žalobci těmito rozsudky počínaje dnem [datum] zrušuje, když od vydání označených soudních rozhodnutí došlo k takové změně poměrů, v jejichž důsledku není žalobce objektivně schopen hradit výživné ve stanovené výši. K tomu žalobce blíže uvedl, že soudy při stanovení vyživovací povinnosti vycházely ze zjištění, že majetek žalobce, jak movitý, tak nemovitý, dosahuje hodnoty stovek miliónů korun, přičemž i zůstatky na účtech žalobce jsou v řádech milionů korun; soudy se ovšem vůbec nezabývaly nutnými výdaji žalobce. Pro účely stanovení výživného jsou však dle názoru žalobce relevantní reálné, tj. disponibilní a likvidní příjmy. Takové příjmy žalobce, sestávající z jeho příjmů osoby samostatně výdělečně činné plynoucích z obhospodařování zděděného restituovaného majetku a dále ze zaměstnaneckého poměru, přitom dosahují výše [částka] hrubého ročně, tedy [částka] hrubého měsíčně, což činí cca [částka] čistého měsíčně. Tedy jen a pouze zmíněná částka reálných příjmů žalobce je určující pro stanovení výživného. To ovšem soudy při stanovení povinnosti žalobce platit žalované výživné nezohlednily; v důsledku je tak žalobce nucen k plnění vyživovací povinnosti na úkor správy majetku žalobce, resp. žalobce musí majetek postupně rozprodávat. To má pak za následek zmenšování množiny/rozsahu majetku žalobce, jehož obhospodařováním tento získává příjmy, což vede k postupnému snižování žalobcových disponibilních příjmů, jeho životní úroveň nevyjímaje. Oproti tomu žalovaná aktuálně pracuje na pozici osobního bankéře a v posledních měsících pobírala čistou měsíční mzdu okolo [částka]. Měsíční příjem žalované tak plně postačuje na krytí jejích běžných potřeb, tvorbu úspor i hrazení jiných volnočasových aktivit. Žalovaná nad rámec uvedeného příjmu měsíčně disponuje s částkou [částka] představující výživné manželky a nezletilých dcer. Nelze tedy dojít k jinému závěru, než že je v současné době životní úroveň žalobce a žalované stejná, ne-li v případě žalované dokonce vyšší. Nad rámec uvedeného žalobce dále uvedl, že pokud se dříve na výlohách domácnosti podílel vyšší částkou, pak to bylo dáno tím, že polovinu z těchto prostředků hradila matka žalobce, která ovšem zemřela. Pokud jde o majetek žalobce, tj. zmíněné zděděné restituované majetky zahrnující i lesy a rybníky, pak k tomu žalobce namítal, že aktuální náklady na správu majetku podstatným způsobem snižují nejen hodnotu majetku žalobce, ale i jeho aktuální životní úroveň. V této souvislosti žalobce poukazuje na plánovanou rekonstrukci lihovaru, kdy jde dle jeho tvrzení o nutný a zcela nezbytný náklad na zachování majetku, ze kterého pocházejí jeho příjmy žalobce. Plánované náklady na tuto rekonstrukci se přitom od období vydání výše označených soudních rozhodnutí navýšily z částky [částka] na částku [částka] včetně DPH, přičemž budou dále narůstat, a to i vzhledem k obecnému trendu a růstu cen materiálů, prací a služeb napříč všemi obory. Dále žalobce poukazuje na skutečnost, že lesy v České republice již několikátý rok po sobě postihuje kůrovcová kalamita. V jejím důsledku je žalobce povinen stromy napadené kůrovcem vytěžit (jedná se o jeho zákonnou povinnost). Taková nucená těžba v podstatě nekvalitního dřeva přináší nízkou prodejní cenu, když i při započtení účelově vázaných dotací na obnovu lesa, výtěžek z prodeje dřeva v podstatě ani nepokrývá náklady na údržbu lesních porostů. Tyto kalamity (tedy zejména lesy poničené kůrovcem, kdy žalobce zde musel vysadit nové stromy, z nichž některé ovšem nelze těžit) současně rapidně snižují příjmy žalobce z vytěženého dřeva i v budoucích 20 až 30 letech téměř k nule. S uvedeným pak dle tvrzení žalobce úzce souvisí i zůstatky na jeho bankovních účtech. Tyto totiž nijak nezvyšují příjmy žalobce, ale představují nutnou minimální rezervu pro udržení majetku žalobce v provozuschopném stavu, a dále fakticky umožňují čerpání zemědělských a lesních dotací, když poskytnutí dotací je vždy vázáno na vynaložení finančních prostředků i ze strany žalobce, a to vždy minimálně ve výši požadované dotace. Nadto dle žalobce soudy v původním řízení špatně posoudily povahu příjmů žalobce, když část příjmů kvalifikovaly jako příjmy z dividend společnosti, přestože se jednalo o příjmy z nájmu. Soudy se pak v původním řízení dle názoru žalobce nevypořádaly s námitkou, že v důsledku [podezřelý výraz] stavu žalobce, který trpí dystrofií FSHD (tj. [podezřelý výraz] s progredující degenerací svalstva, zhoršující se s věkem), lze důvodně předpokládat, že [podezřelý výraz] stav žalobce se bude v budoucnu rapidně zhoršovat, což si v důsledku vyžádá výdaje nejen na péči odbornou (rehabilitace, lékař), ale i péči od jiných (úklid, nákupy, chod domácnosti). Konečně soudy v původním řízení nesprávně posoudily též námitku rozporu s dobrými mravy, pokud ji vztáhly pouze k nároku na výživné rozvedené manželky; žalobce proto v tomto řízení opakovaně dokládá incidenty, ke kterým mezi manžely v minulosti docházelo, z nichž je zřejmé, že žalobce musel opakovaně čelil agresivním výpadům (urážkám, zesměšňování, naschválům, křiku, apod.) ze strany žalované, která zároveň proti žalovanému cíleně naváděla i jejich nezletilé dcery.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žádný důvod ke zrušení výživného neshledává, přičemž poukázala na to, že žalobce sice v žalobě tvrdí, že jeho majetkové poměry se od vydání shora označených rozhodnutí obecných soudů podstatně změnily, v žalobě nicméně používá argumenty a údaje, které používal jako procesní obranu v řízení o výživném manželky a v ústavní stížnosti, i v řízení o úpravě poměrů ke společným dětem. Žalobce přitom zcela nesprávně interpretuje judikaturu zejména Ústavního soudu, z níž chybně dovozuje, že pro rozhodnutí o stanovení výživného manžela je rozhodující toliko reálný, tj. disponibilní příjem, aniž by byly zohledněny celkové poměry (majetkové a osobní) obou manželů. Žalovaná nadto považuje žalobcova tvrzení ohledně jeho finanční situace s ohledem na rozsah jeho majetku za účelová, přičemž se plně ztotožňuje se závěrem Okresního soudu [adresa] - západ vyjádřeným v rozsudku ze dne [datum], č. j. [právnická osoba] 197/2021 - 203, tedy že žalobce na rozdíl od žalované vlastní majetek v řádech milionů Kč, úspory též v řádech milionů Kč, pořizuje si drahé automobily a elektrokolo a má vícero příjmů. V tomto ohledu nedošlo dle názoru žalované k žádným změnám, když žádné zásadní změny žalobce neprokázal. Žalobce dále podle žalované neprokázal ani tvrzení, že jeho měsíční čistý příjem činí cca [částka], když do měsíčního příjmu je nutné pro účely určení výživného zahrnout i odpisy na nemovitý majetek a hmotný majetek, což však žalobce neučinil. Pokud žalobce naopak poukazoval na výši aktuálních příjmů žalované, pak tato namítala, že žalobce zcela pominul výdaje žalované včetně skutečnosti, že žalovaná sama pečuje o tři společné dcery účastníků řízení. Konkrétně k tvrzené změně poměrů spočívající v údajné kůrovcové kalamitě a s tím souvisejícím tvrzeném ztrátovém potenciálu hospodaření v oboru lesnictví, pak žalovaná namítala, že žalobce nijak konkrétně netvrdí, jaké jsou jeho současné příjmy z obhospodařování lesů a jak vysoké jsou jeho výdaje na jejich správu a udržení. Pokud žalobce argumentoval nutnou rekonstrukcí provozních cca 200 let starých budov lihovaru a stavebních částí rybníků, namítala žalovaná, že dokumenty předložené žalobcem jako důkaz o havarijním stavu objektu lihovaru s nutností rozsáhlých oprav považuje za účelové. K tomu blíže uvedla, že v létě 2020 byla s nejstarší dcerou Simonou pozvaná do lihovaru, kde je [tituly před jménem] Šitner (spolumajitel a jednatel společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], jež má areál lihovaru žalobce v nájmu) provedl celým objektem za účelem jeho kontroly. Závěr [tituly před jménem] Šitnera v létě 2020 byl, že celý objekt je ve velmi dobrém stavu, jelikož žalobce se o něj výborně stará; společnost tak mohla investovat do zařízení, které žalované bylo ukázáno, i do stavby nové haly. K žalobním tvrzením stran [podezřelý výraz] stavu žalobce pak žalovaná poukázala na to, že žalobce nijak neprokazuje časový horizont předpokládané progrese [podezřelý výraz] či snad výši očekávaných nákladů. V této souvislosti je dle žalované třeba zohlednit i skutečnost, že povinnost žalobce platit na výživu žalované částku [částka] měsíčně není stavem doživotním, ale tato povinnost bude trvat do právní moci rozsudku o rozvodu manželství žalobce a žalované. Konečně ani žalobcem tvrzené chování žalované nemůže být, s ohledem na jeho intenzitu, důvodem pro zpochybnění výživného pro rozpor s dobrými mravy. Závěrem žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

3. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno bylo rozsudkem ze dne [datum], který však dosud nenabyl právní moci.

4. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že matka žalobce zemřela dne [datum].

5. Z rozsudku Okresního soudu [adresa] - západ ze dne [datum], č.j. [právnická osoba] 197/2021 - 203, soud zjistil, že se jedná o rozsudek ve věci, v níž se nynější žalovaná domáhala přiznání výživného manželky ve výši [částka] měsíčně do rozvodu manželství účastníků. Žalovaný manžel (nynější žalobce) pak na svou obranu uvedl, že jeho životní úroveň je stejná s tou manželky, ne-li nižší, když jeho průměrný měsíční příjem činí cca [částka] měsíčně, přičemž pro účely stanovení výživného jsou relevantní pouze reálné příjmy, tj. příjmy likvidní a disponibilní, a výnosy z majetku (nikoli jeho hodnota). Výnosy z majetku však tehdy dle tvrzení žalovaného manžela jen stěží pokrývaly náklady na jeho obhospodařování. K tomu žalovaný manžel blíže tvrdil, že jeho lesy jsou postiženy kůrovcovou kalamitou a že hospodaření žalovaného v lesích bude v následujících 20 až 30 letech ztrátové a nebude generovat zisk. Dále žalovaný manžel argumentoval tím, že jeho majetek si žádal opravy, ať již jde o cca 200 let staré budovy lihovaru či stavební části rybníků; jen na rekonstrukci lihovaru bude třeba vynaložit částku [částka], na rekonstrukci hromosvodů asi [částka]. V budoucnu se nadto bude rapidně zhoršovat [podezřelý výraz] stav žalovaného manžela, pročež bude nucen vynakládat prostředky na lékařskou péči. Z označeného rozsudku soud dále zjistil, že soud prvního stupně zmíněné žalobě v plném rozsahu vyhověl, když dospěl k závěru, že existuje značný rozdíl v majetkové sféře manželů, kdy manžel (nynější žalobce) na rozdíl od manželky vlastní majetek v řádech milionů Kč, úspory též v řádech milionů Kč (zde soud odkázal na skutková zjištění, zejména na zejména částky a pohyby na spořicím účtu), pořizuje si drahé automobily či elektrokolo (o kterém v rozporu se svou výpovědí podanou v opatrovnickém řízení pouze tvrdil, ale nedokládal, že je v obchodním majetku) a má vícero příjmů (z podnikání, z nájmu, ze samostatné činnosti, z držení cenných papírů); celkové zjištěné majetkové poměry žalovaného manžela pak dle názoru soudu prvního stupně opodstatnily stanovení výživného na manželku (jejíž hmotná a kulturní úroveň má být srovnatelná s žalovaným) v požadované výši, když žalovaný manžel soud nepřesvědčil o tom, že by jeho životní úroveň byla srovnatelná či dokonce horší než současná životní úroveň žalobkyně. Soud prvního stupně se dále v odůvodnění označeného rozsudku vypořádal s dílčími námitkami žalovaného manžela (nynějšího žalobce), přičemž pokud žalovaný manžel tvrdil a dokládal čestným prohlášením, že jeho lesy v okolí Blatné jsou napadeny kůrovcem a budou vyžadovat vynaložení (blíže nevyčíslených) nákladů, pak tuto skutečnost dle závěrů soudu nebylo možné bez dalšího vztahovat také k ostatním lesním pozemkům vlastněným žalovaným. Žalovaný manžel pak dle závěrů soudu prvního stupně netvrdil a nedokládal, že by hospodaření na veškerém jeho rozsáhlém majetku mělo být v budoucnu ztrátové či že by tento svůj majetek nebyl schopen za částky v řádech sta milionů Kč zpeněžit. Ani předpokládané náklady na opravu a údržbu [právnická osoba] a pivovaru [adresa] pak dle názoru soudu prvního stupně nemohly nic změnit na výše uvedených závěrech soudu, když se s ohledem na hodnotu veškerého majetku žalovaného manžela jedná o částku nevýznamnou, o které navíc nelze mít jednoznačně za to, že bude skutečně vynakládána z výlučného majetku žalovaného a nikoli zcela či dílem z majetku [právnická osoba]

6. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], soud zjistil, že tímto rozsudkem Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, resp. napadený rozsudek změnil pouze co do výroku o dlužném výživném, a to s ohledem na plynutí času. Odvolací soud přitom v označeném rozsudku konstatoval, že shledal správnými závěry soudu prvního stupně, že žalovaný manžel (nynější žalobce) neprokázal, že by jeho životní úroveň byla srovnatelná či dokonce horší než současná životní úroveň manželky, že jeho lesy (mimo těch v okolí Blatné) jsou napadeny kůrovcem a budou vyžadovat vynaložení nákladů, že by hospodaření na veškerém jeho rozsáhlém majetku mělo být v budoucnu ztrátové, že již tehdy vynakládal finanční prostředky za lékařskou péči ve výši [částka] ročně a že do budoucna očekává zvýšené náklady na péči o svou osobu (z důvodu závažného [podezřelý výraz]).

7. Z plánu opravy a údržby lihovaru ze dne [datum] včetně e-mailu z téhož dne, soud zjistil, že posledně zmíněný e-mail žalobci zaslal dne [datum] pan [jméno FO], který v tomto žalobci sděluje, že mu v příloze zasílá požadovaný sumář pro údržbu a opravy v Zámeckém lihovaru a pivovaru v Blatné (z e-mailu je zřejmý připojený soubor ve formátu .xlsx s označením - [adresa] oprav a údržby [právnická osoba] a pivovaru [adresa]). Z vlastního plánu oprav soud zjistil, že se jedná o rekapitulaci rekonstrukce označených staveb [právnická osoba] a pivovaru [adresa], která je kalkulována celkovou částkou 9 750 000 bez DPH, tedy částkou 11 797 500 s DPH.

8. Z úřední činnosti je soudu dále známo, že výše označené rozsudky nabyly právní moci dne [datum].

9. Veškeré ostatní důkazní návrhy obou účastníků řízení soud zamítl, neboť měl výše uvedená skutková zjištění za dostatečná, aby mohl věc rozhodnout, a další dokazování by proto bylo nadbytečné, a to z důvodů podrobně uvedených níže.

10. Na základě výše uvedeného soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu, které na tomto místně uvádí a shrnuje v bodech nejdůležitějších pro rozhodnutí soudu, přičemž ve zbytku odkazuje na shora podrobně rozvedená skutková zjištění:

11. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum], přičemž rozvedeno bylo rozsudkem ze dne [datum], který však dosud nenabyl právní moci. Stran výživného pro manželku již pravomocně rozhodl zdejší soud ve svém rozsudku ze dne [datum], č.j. [právnická osoba] 197/2021 -203, když plně vyhověl žalobě manželky (nynější žalovaná), kterou se posledně zmíněná domáhala přiznání výživného ve výši [částka] měsíčně do rozvodu manželství účastníků, a to s odůvodněním, že existuje značný rozdíl v majetkové sféře manželů. Obranu žalovaného manžela (nynějšího žalobce), jenž v řízení argumentoval prakticky shodně jako v předmětné žalobě, soud v posledně označeném rozsudku neshledal důvodnou (podrobně viz odst. 5 rozsudku). Tento rozsudek následně v plném rozsahu přezkoumal Krajský soud v Praze jako soud odvolací, přičemž se plně ztotožnil se závěry vyslovenými soudem prvního stupně a napadený rozsudek proto v podstatném rozsahu potvrdil důvodnou (podrobně viz odst. 6 rozsudku). Matka žalobce zemřela dne [datum].

12. Podle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Podle § 697 odst. 2 o. z. pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

13. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

14. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného [právnická osoba] i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

15. Podle § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak platí, že jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.

16. Podle § 163 o. s. ř. je možno rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

17. Na základě výše citovaných zákonných ustanovení soud posoudil žalobu následovně.

18. V daném případě se žalobce žalobou domáhal zrušení jeho povinnosti platit žalované výživné, kdy o této povinnosti dříve rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne [datum], č.j. [právnická osoba] 197/2021 - 203, přičemž tento rozsudek ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], nabyl právní moci dne [datum].

19. Pravomocné rozsudky soudů jsou přitom ze zásady nezměnitelné. Případný zásah do takových rozhodnutí v podobě jejich změny pak je možný pouze na základě zákona a za podmínek zákonem stanovených.

20. Dle výše citovaného ustanovení § 163 o. s. ř. platí, že rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek; nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Na základě citovaného ustanovení tedy je možné změnit pravomocný rozsudek, kterým byla žalobci stanovena povinnost platit výživné manželky, nicméně pouze za podmínek v tomto ustanovení stanovených, přičemž tyto podmínky je třeba vykládat restriktivně, neboť se jedná o výjimku ze zásady nezměnitelnosti pravomocných a vykonatelných soudních rozhodnutí; takovou podmínkou a zároveň důvodem pro změnu původního rozsudku odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek je pak podstatná změna okolností, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek.

21. Z uvedeného vyplývá, že soud při rozhodování v řízení o změně rozsudku poměřuje skutečnosti, které nově zjišťuje jako změnu původních okolností (poměrů), s okolnostmi (poměry), které byly zjištěny v původním rozsudku, včetně zohlednění těch, které změny nedoznaly. Předmětem takového řízení naopak není nové (nezávislé) posouzení určení plnění (určení vztahů) či přezkum správnosti původního rozhodnutí, když jde pouze o modifikaci původního rozhodnutí s ohledem na změnu okolností (poměrů), ke které došlo až po právní moci takového rozhodnutí (zde soud odkazuje např. na NS [spisová značka], Rc 33/1967). Musí se přitom jednat o podstatnou změnu okolností. K výkladu pojmu podstatné změny okolností pak soud odkazuje na ustálenou judikaturu vyšších soudů, z níž vyplývá, že důvody ospravedlňující změnu rozhodnutí musejí skutečně dosáhnout intenzity změn závažnějšího rázu, která je důsledkem podstatné změny v těch skutečnostech, které tvořily podklad pro původní rozhodnutí soudu (obdobně NS Cpj 33/78, S I s. 265–277, B 31/72, [právnická osoba]/79). Nové úpravy naopak nelze dosáhnout každou nepatrnou, podružnou nebo přechodnou změnou, která se neprojevuje výraznějším, resp. závažnějším způsobem v poměrech účastníků (Rc 3/1967).

22. Žalobce by tedy musel v tomto řízení uvést (a následně případně prokázat) takové skutečnosti, které by znamenaly podstatnou změnu okolností, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek, tj. v daném případě by musel uvést okolnosti, které by znamenaly podstatnou změnu poměrů oproti stavu, z něhož vycházely soudu v dřívějších rozhodnutích, kterými byla povinnost žalobce hradit výživné manželky stanovena.

23. Již ze samotné žaloby, při zohlednění výše uvedených východisek, je nicméně zřejmé, že nic z toho, co žalobce uvedl, a zároveň výslovně označil jako změnu poměrů, nelze posoudit jako změnu zásadních skutečností, ze kterých soudy vycházely v původních rozsudcích při stanovení výživného včetně jeho výše.

24. Z obsahu rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [právnická osoba] 197/2021-203, který soud v tomto řízení provedl k důkazu, je zcela zřejmé, že žalobce v původním řízení o stanovení výživného manželky uplatnil na svou obranu ty samé argumenty, které v aktuálně posuzované žalobě uvádí a označuje za podstatnou změnu poměrů. Důvodem pro změnu označeného rozsudku však mohly být pouze takové okolnosti, které nastaly po právní moci tohoto rozsudku, resp. po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, a to za předpokladu, že by představovaly podstatnou změnu zásadních skutečností, ze kterých při posouzení věci vycházel soud ve svém původním rozhodnutí.

25. Konkrétně soud poukazuje na to, že žalobce již v předchozím řízení argumentoval kůrovcovou kalamitou, jež postihla lesy v jeho vlastnictví; přičemž i v původním řízení tvrdil, že z tohoto důvodu bude jeho hospodaření v příštích 20 až 30 letech ztrátové. Stejně tak žalobce v původním řízení tvrdil, že pro určení výše příjmů jsou rozhodné jeho reálné příjmy, které činí [částka], z čehož dovozoval, že životní úroveň jeho i manželky je stejná, ne-li v případě manželky dokonce vyšší. K majetkovým poměrům pak žalobce v původním řízení shodně jako v aktuálně posuzované žalobě dále argumentoval potřebou rekonstrukce [právnická osoba] a pivovaru [adresa].

26. Všechny výše uvedené argumenty pak byly soudy v původním řízení vypořádány, přičemž (jak bylo podrobně vysvětleno pod body 20. a 21. tohoto rozsudku) v aktuálně vedeném řízení soudu nepřísluší takové závěry jakkoliv přezkoumávat či nahrazovat.

27. Stran argumentace vztahující se k plánované rekonstrukci lihovaru, soud pro úplnost uvádí, že podstatnou změnu okolností nelze spatřovat ani v navýšení ceny rekonstrukce, jak byla zjištěna z důkazu označeného jako [adresa] opravy a údržby lihovaru, a to především proto, že se jedná o výdaj, který žalobce doposud nevynaložil, a proto jej nelze zohlednit, když v případě změny poměrů nemůže jít o okolnost, která má nastat teprve v budoucnu, neboť pro rozhodnutí soudu je zásadní stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Znamená to mimo jiné, že předchozí rozsudek nelze změnit, jestliže se poměry, které byly rozhodující při předchozím rozhodování, dosud nezměnily a ke změně má dojít teprve až v budoucnu. Soud je nadto toho názoru, že doložený nárůst ceny rekonstrukce lihovaru [právnická osoba] a pivovaru [adresa] nelze hodnotit jako podstatnou změnu poměrů i s ohledem na dříve prokázané majetkové poměry účastníků.

28. Pokud pak žalobce tvrdil, že změnou poměrů je i úmrtí jeho matky, která žalobci přispívala na chod domácnosti, pak takový argument zjevně nemůže dostát, když v řízení bylo zjištěno, že matka žalobce zemřela v roce 2020, tedy o několik let dříve, než původní soudní rozhodnutí nabylo právní moci.

29. Pokud žalobce dále argumentoval svým špatným [podezřelý výraz] stavem, tak i zde pouze opakuje argumentaci uplatněnou již v původním řízení, kdy soud se i s touto argumentací v původním rozsudku vypořádal (viz odst. 29 rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [právnická osoba] 197/2021 - 203). Nicméně soud uvádí, že ani v tomto případě by nebylo možné takové skutečnosti tvrzené žalobcem posoudit jako podstatnou změnu poměrů ve smyslu změny zásadních skutečností, ze kterých soud vycházel v původním rozsudku, když jak již soud vysvětlil výše pod bodem 27. tohoto rozsudku, takové tvrzení je z pohledu předmětu aktuálně vedeného řízení zcela irrelevantní, neboť žalobce ani netvrdí, že v tuto chvíli již k progresi jeho [podezřelý výraz] dochází. V této souvislosti soud ostatně poukazuje i na to, že vyživovací povinnost žalobce vůči manželce není časově neomezená, resp. žalobce je touto povinností vázán pouze do rozvodu manželství. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že v řízení o rozvodu účastníků již bylo rozhodnuto, přičemž příslušné rozhodnutí nabude v nejbližší době právní moci, je zřejmé, že předmětem sporu je částka [částka], tj. částka při zohlednění dříve zjištěných majetkových poměrů žalobce zcela zanedbatelná.

30. Konečně ani argument, že povinnost žalobce platit žalované výživné odporuje dobrým mravům, neobstojí, když i v tomto případě žalobce toliko recykluje svou původní argumentaci. Žalobce ostatně sám v žalobě tvrdí, že žalovaná se k němu špatně chovala vždy, tedy již před vydáním původních soudních rozhodnutí, přičemž i tvrzené incidenty, jak je žalobce v žalobě vylíčil, časově předchází právní moci zmíněných rozhodnutí.

31. Pokud pak žalobce v žalobě poukazoval na další pochybení soudu v původním řízení, tak zde soud opět odkazuje na výklad ustanovení § 163 o. s. ř., jak jej blíže rozebral pod body 20. a 21. tohoto rozsudku, z něhož je zřejmé, že úkolem soudu při rozhodování v řízení o změně rozsudku není přezkum správnosti původní rozhodnutí. I pokud by soud v některých ohledech dal žalobci za pravdu (např. ohledně žalobních tvrzení, že soud se v původním řízení vůbec nezabýval výdaji žalovaného manžela - nynějšího žalobce - či že soud nesprávně kvalifikoval část příjmů žalobce jako dividendy, přestože se jednalo o příjmy z nájmu), nemohl by s odkazem na takové důvody původní pravomocná rozhodnutí soudu změnit, neboť v takovém případě by překročil meze ustanovení § 163 o. s. ř. a jeho postup by ve své podstatě představoval nepřípustnou nápravu původních rozhodnutí (k tomu soud odkazuje např. na Rc 27/1974).

32. Z výše uvedených důvodů pak tedy ani nebylo na místě provádět ohledně shora uvedených tvrzení žalobce, které tedy nelze posoudit jako změnu zásadních skutečností, ze kterých soudy vycházely v původních rozsudcích, nad rámec výše uvedeného další dokazování, čemuž odpovídá shora uvedené zamítnutí důkazních návrhů ze strany soudu.

33. S ohledem na vše shora uvedené tedy soud předmětnou žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalované náleží odměna ve výši [částka] stanovená podle § 8 odst. 2 ve spojení s § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), za každý ze 4 provedených úkonů právní služby, a to konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě, doloženou další poradu s klientem ze dne [datum] přesahující jednu hodinu a účast na jednání dne [datum], včetně paušální náhrady hotových výdajů v částce [částka] za každý ze 4 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 AT a konečně též náhrada za DPH v sazbě 21% z výše uvedených částek. Náklady žalobkyně tedy činí celkem částku [částka]. Lhůta k zaplacení nákladů byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určena delší, patnáctidenní, aby měl žalobce dostatek časového prostoru k řádnému splnění své povinnosti, s povinností plnit k rukám zástupkyně žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

35. Pro úplnost soud uvádí, že při výpočtu odměny advokáta vycházel nikoliv z ustanovení § 9 odst. 1 AT, nýbrž z ustanovení § 8 odst. 2 AT, a to v souladu se závěry Ústavního soudu vyslovenými v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2108/21, v němž Ústavní soud konstatoval, že je-li veden spor o peněžité plnění v konkrétní pravidelné výši za určité časové období (byť není rozhodováno o přiznání plnění, nýbrž o jeho zrušení), v němž je celkovou spornou peněžitou částku možno zjistit jednoduchým početním úkonem, je postup, ve kterém je dána přednost použití § 8 odst. 2 před § 9 odst. 1 AT v souladu s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V posuzovaném případě sice nebyla povinnost žalobce platit výživné manželce stanovena na časově jasně určené období, nicméně žalobce byl k povinnosti platit manželce výživné zavázán do rozvodu manželství. V řízení pak bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo nepravomocně rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], přičemž s ohledem na procesní stanoviska obou manželů je zřejmé, že posledně označený rozsudek nabude v dohledné době právní moci. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaná při kalkulaci nákladů řízení vycházela z tarifní hodnoty [částka], jež představuje výživné manželky za měsíce leden až červen 2024. Konečně soud uvádí, že se od vyúčtování nákladů řízení nicméně částečně odchýlil, když žalované nepřiznal odměnu za jeden úkon právní služby, a to další poradu s klientem, kdy tento úkon soud vyhodnotil jako ne zcela účelný, když od doby podání vyjádření k žalobě se v řízení z procesního hlediska ničeho nezměnilo, a taková porada tudíž nebyla z pohledu soudu nutná.

Poučení