13 C 257/2025 - 60

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Zoratto ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] pro 81 753,04 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 350 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 45 403,04 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 708,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 114,72 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 133,12 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, s úrokem 24,36 % ročně z částky 29 133,12 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 739,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 677,02 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 440,85 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, s úrokem 18,17 % ročně z částky 10 440,85 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 81 753,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen „věřitel“) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 32 965 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 25 597 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 686 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 999 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, vzniklo žalobkyni právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 29 133,12 Kč, dlužný poplatek ve výši 31 324,32 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 114,72 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 708,14 Kč, a dále úrok ve výši 24,36 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící od [datum] do zaplacení. Žalovaná uhradila do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek částku ve výši 1 150 Kč a poté niž neuhradila ničeho. Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen „věřitel“) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 14 185 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 7 651 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 474 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 52 týdenních splátkách ve výši 562 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, vzniklo žalobkyni právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 10 440,85 Kč, dlužný poplatek ve výši 10 854,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 677,02 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 739,85 Kč, a dále úrok ve výši 24,36 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící od [datum] do zaplacení. Žalovaná uhradila do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek částku ve výši 7 500 Kč a poté niž neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu dne [datum] se nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a žalobkyně.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - Ze zákaznické karty ze dne [datum], že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce ověřila úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených mu žalovanou a rovněž ověřených pracovnicí věřitele, což žalovaná potvrdila svým podpisem na kartě. Ze zákaznické karty plyne, že žalovaná byla zaměstnána u [adresa] na pozici údržba s měsíčním příjmem ve výši 15 148 Kč. Ostatní příjmy uvedla ve výši 5 190 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč měsíčně. Počet zdrojů příjmů uvedla 2. Měsíční výdaje pak odhadla na částku 5 000 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů. - Ze zákaznické karty ze dne [datum], že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce ověřila úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených mu žalovanou a rovněž ověřených pracovnicí věřitele, což žalovaná potvrdila svým podpisem na kartě. Ze zákaznické karty plyne, že žalovaná byla zaměstnána u [adresa] na pozici údržba s měsíčním příjmem ve výši 14 109 Kč. Ostatní příjmy uvedla ve výši 6 846 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč měsíčně. Počet zdrojů příjmů uvedla 2. Měsíční výdaje pak odhadla na částku 5 000 Kč, interní splátky ve výši 2 473 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů. - Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a ze smluvních podmínek, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou smlouvu částku 12 625 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 7 651 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 474 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 52 týdeních splátkách ve výši 562 Kč. - Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a ze smluvních podmínek, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou smlouvu částku 32 965 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 25 597 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 868 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 999 Kč. - Z tabulky umoření k č. smlouvy 238680588, že žalovaná uhradila celkově částku ve výši 7 500 Kč. - Z tabulky umoření k č. smlouvy 666267922, že žalovaná uhradila celkově částku ve výši 1 150 Kč. - Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že pohledávky za žalovanou ze smluv o zápůjčce byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupeny na žalobkyni, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], kde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 113 805,60 Kč žalobkyni jakožto novému věřiteli do 10-ti dnů od doručení dopisu, dopis byl podán na poštu dne [datum]. - Z výzvy k plnění ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum], že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne [datum] podaným na poštu téhož dne k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou po prověření úvěruschopnosti žalované dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 32 965 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 25 597 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 686 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 999 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná uhradila celkově částku ve výši 1 150 Kč.

6. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou po prověření úvěruschopnosti žalované dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 14 185 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 7 651 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 474 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 52 týdenních splátkách ve výši 562 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná uhradila celkově částku ve výši 7 500 Kč.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

9. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

10. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala.

13. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

15. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

17. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

22. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

23. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu vždy jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

24. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

25. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

26. Žalovaná vždy vyplnila listinu ohledně hodnocení bonity klienta – zákaznickou kartu. Co se týče této listiny, soud konstatuje, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany.

27. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaná v kartě hodnocení klienta dne [datum] uvedla, že byla zaměstnána u [adresa] na pozici údržba s měsíčním příjmem ve výši 15 148 Kč. Ostatní příjmy uvedla ve výši 5 190 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč měsíčně. Počet zdrojů příjmů uvedla 2. Měsíční výdaje pak odhadla na částku 5 000 Kč. V kartě klienta ze dne [datum] pak uvedla, že byla zaměstnána u [adresa] na pozici údržba s měsíčním příjmem ve výši 14 109 Kč. Ostatní příjmy uvedla ve výši 6 846 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč měsíčně. Počet zdrojů příjmů uvedla 2. Měsíční výdaje pak odhadla na částku 5 000 Kč, interní splátky ve výši 2 473 Kč. Žalobkyně si nikdy nevyžádala žádné zprávy stran ověření příjmu jako např historii transakcí žalované, jakkoli v žalobě tvrdila, že tak učinila. Co se týče výdajů žalované, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila, jak a kde a jakým způsobem zkoumala jednotlivé výdaje žalované. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, částku za „bydlení (nájemné, inkaso)“ neuvedla však žádnou. V této situaci pak bylo dle soudu povinností žalobkyně tuto skutečnost prověřit např. dotazem na rodiče žalované. Žalobkyně do výdajů žalované dále zahrnula částku 5 000 Kč, z čehož ovšem nelze dle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných výdajích žalované a dále nebyly uvedeny jiné výdaje, a to ani na cestování, stravu či záliby. Žalobkyně si nevyžádala jiné listiny, kupříkladu bankovní výpis žalované, z něhož by bylo možné toto tvrzení ověřit a zjistit cokoliv konkrétnějšího o dalších pravidelných a očekávatelných výdajích žalované. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou, tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalované.

28. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované a to opakovaně, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet výše uvedené dluhy. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

29. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

30. Soud proto výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil jako absolutně neplatné a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 30 000 Kč a žalovaná z této vrátila částku ve výši 1 150 Kč. Z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná z této vrátila částku ve výši 7 500 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku ve výši 36 350 Kč. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

31. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovanou výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 36 350 Kč. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na poplatky za poskytnutí úvěru a v tomto rozsahu byla žaloby výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

32. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok III. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

33. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná měla ve věci větší procesní úspěch, než žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalované – dle obsahu spisu – žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení