13 C 297/2018-214

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa původní účastnice, žalované a žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa původní účastnice, žalované a žalobce] zastoupená advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitosti, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 4. 2023, č. j. 13 C 297/2018-182, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje v tomto správném znění: Žaloba, aby bylo určeno, že nemovité věci, a to pozemek parc. [číslo] o výměře 109 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba - budova [adresa] - objekt k bydlení a pozemek parc. [číslo] o výměře 687 m2 - zahrada, vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] vedeno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, náležely ke dni úmrtí právní předchůdkyně žalobců - [celé jméno původní účastnice] do společného jmění manželů žalobce a) a právní předchůdkyně žalobců [celé jméno původní účastnice], se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.

III. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Novém Jičíně dne [datum] se žalobce a) a [celé jméno původní účastnice] (dále„ původní žalobkyně“) domáhali určení, že vlastníky pozemku parc. [číslo] o výměře 109 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova [adresa] – objekt k bydlení a pozemku parc. [číslo] o výměře 687 m2 – zahrada, vše se nachází v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] vše vedeno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava (dále jen„ nemovitosti“), jsou manželé [celé jméno žalobce] a [celé jméno původní účastnice] a že nemovité věci náležejí do společného jmění manželů. Žalobu odůvodnili zejména tím, že dne [datum] uzavřeli se žalovanou darovací smlouvu, kterou darovali žalované výše uvedené nemovitosti a žalovaná se zavázala poskytnout dárcům veškerou potřebnou péči o jejich osobu a domácnost, zejména v době nemoci a stáří nebo toto zaopatření zajistit. Žalobci tvrdili, že žalovaná byla v průběhu roku 2017 těhotná a že se nastěhovala do výše specifikované nemovitosti koncem března 2018 společně s dítětem a jejím přítelem. Od nastěhování do nemovité věci byli žalobci pro žalovanou pouhým vzduchem a nevěnovala jim žádnou pozornost, s ničím jim nepomohla a zcela ignorovala jejich výzvy k poskytnutí pomoci. Žalobci opakovaně žalovanou vyzývali, nechť jim pomůže vyprat, vyžehlit, uklidit, posekat zahradu, uvařit, nakoupit základní potraviny a léky, umýt schody, vysát apod., což však žalovaná zcela ignorovala. Nevděk žalované se od března 2018 stupňoval, žalovaná zcela ignorovala žádosti žalobců a s ničím nepomáhala ani žádnou pomoc nezajistila. Z těchto důvodů byli žalobci nuceni odstoupit od smlouvy a odvolat výše specifikovaný dar pro nevděk ze strany žalované, neboť její jednání, respektive nejednání je ve značném rozporu s dobrými mravy. Dne [datum] předložili žalobci žalované osobně odstoupení od smlouvy a odvolání daru a vyzvali žalovanou k vrácení daru. Žalovaná převzetí odstoupení odmítla podepsat, proto byli žalobci nuceni zaslat odstoupení od smlouvy a odvolání daru prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne [datum] a bylo doručeno žalované dne [datum]. Dne [datum] byla žalované prostřednictvím právního zástupce žalobců zaslána výzva o odvolání daru a výzva k vrácení daru. Žalovaná však odmítla dar vydat. Pro případ, že by soud neposoudil uzavřenou smlouvu jako smlouvu darovací, měli žalobci za to, že došlo k odstoupení od smlouvy z důvodu porušení smluvních povinností žalovanou spočívající v neposkytnutí potřebné péče a pomoci.

2. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout, když namítala, že smlouva, kterou nabyla předmětné nemovitosti, nelze„ zcela označit jako darovací smlouvu“. Na předmětnou smlouvu totiž navazuje smlouva o finančním vyrovnání ze dne [datum] uzavřená mezi ní, tedy vnučkou původních žalobců a [celé jméno žalobce] mladším, druhým synem původních žalobců a za účasti původních žalobců jako svědků. Na základě uvedené smlouvy o finančním vyrovnání vyplatila [celé jméno žalobce] mladšímu částku ve výši 200 000 Kč, a to za přenechání jeho podílu na předmětných nemovitostech. [celé jméno žalobce] mladší a otec žalované [jméno] [celé jméno žalobce] jsou bratři. Uzavřením darovací smlouvy a smlouvy o finančním vyrovnání chtěli původní žalobci vlastně rozdělit svůj majetek mezi své potomky s tím, že nemovitosti nabude jedna z vnuček (dcera [jméno] [celé jméno žalobce]), která vyplatí druhého syna [celé jméno žalobce]. Na pořízení finančních prostředků pro vyplacení strýce si vzala úvěr, který doposud splácí. K uzavření dohody o vyplacení strýce došlo až po uplynutí předem domluveného„ bydlení na zkoušku“, kdy v nemovitosti bydlela spolu s původními žalobci (v nemovitosti začala bydlet po uzavření darovací smlouvy v srpnu 2016) a bylo tedy zřejmé, že společné bydlení„ funguje“. U předmětné darovací smlouvy se tedy vlastně nejednalo o darovací smlouvu, ale o vícestrannou smlouvu mezi původními žalobci a jejich potomky, dle které původní žalobci převedli vlastnictví k nemovitostem na jednoho z potomků (žalovanou), který za převod zaplatil úplatu jinému z potomků ([celé jméno žalobce] mladšímu). Nejednalo-li se o darování, tak ani nemohou být aplikována ustanovení o odvolání daru. Za podstatné však považovala to, že vůbec nejsou dány důvody odvolání daru. Původní žalobci s ní normálně komunikovali a navštěvovali se. Po celou dobu obývání domu společně s prarodiči nezaznamenala žádnou stížnost z jejich strany. Průběžně jim také nabízela pomoc s péčí o domácnost, péčí o zahradu, nákupy, vařením, s péčí o babičku. Na Vánoce 2017 se jí narodilo dítě a v březnu 2018 začal v domě se souhlasem žalobců též bydlet její partner [jméno] [příjmení]. V září 2018 pak provedli výměnu oken v jimi užívaných místnostech a stejná výměna je plánována k provedení v místnostech užívaných žalobci. Do nemovitosti tak již bylo investováno okolo 200 000 Kč. Po celou tuto dobu bylo soužití v domě bez problémů. Žalovaná se snažila původní žalobkyni zajistit péči pečovatelské služby, což však žalobce a) odmítl. Rovněž odmítl její nabídku, že bude babičce bezlepkově vařit vzhledem k podezření na začínající celiakii. Žalobce a) dokonce dne [datum] výslovně odmítnul pomoc při péči, a to„ do rozhodnutí právníka“. Má proto za to, že rozhodně nejsou dány důvody pro odvolání daru pro nevděk, zejména že by ublížila žalobcům úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že by zjevně porušila dobré mravy. Z její strany nedošlo ani k žádnému porušení„ darovací“ smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti ze dne [datum], a to ani k porušení závazku poskytnout dárcům veškerou potřebnou péči o jejich osobu a domácnost, nebo toto opatření zajistit, natož že by takové porušení zakládalo možnost odvolání daru pro nevděk. Jestliže poskytnutí péče nebo její zajištění odmítli, takto nelze považovat za porušení závazku z její strany.

3. Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 14. 2. 2020, č. j. 13 C 297/2018-38, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 2. 2020, č. j. 13 C 297/2018-42, rozhodl, že v řízení bude na místo původní žalobkyně [celé jméno původní účastnice], která zemřela dne [datum], pokračováno s „ dědicem [celé jméno žalobce], narozeným [datum]“ (dále též jen„ žalobce b)“).

4. Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, č. j. 13 C 297/2018-63, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že vlastníky pozemku [parcelní číslo] o výměře 109 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova [adresa] - objekt bydlení a pozemku [parcelní číslo] o výměře 687 m2 – zahrada, vše v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava (dále jen„ nemovitosti“), jsou žalobci a dále zavázal oba žalobce společně a nerozdílně k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 18 920,46 Kč Okresní soud dospěl k závěru, že darovací smlouva ze dne [datum] má sama o sobě veškeré náležitosti darovací smlouvy, avšak smlouvu je třeba posoudit v kontextu dalších smluvních vztahů, a to především smlouvy o finančním vyrovnání. Pokud se žalovaná zavázala zaplatit svému strýci [celé jméno žalobce] mladšímu (tj. žalobci b)) částku 200 000 Kč, pak uzavřená smlouva pozbyla základní znak smlouvy darovací, tj. bezúplatnost, proto na posuzovaný případ nelze aplikovat ust. § 2072 a následujících občanského zákoníku a darování odvolat. Nedošlo rovněž k platnému odstoupení původních žalobců od smlouvy, neboť původní žalobci nikdy neučinili úkon odstoupení od smlouvy pro porušení smluvních povinností žalované. Žalovaná inkriminované ustanovení smlouvy o poskytnutí pomoci neporušila. I kdyby k porušení smluvní povinnosti žalované poskytovat původním žalobcům pomoc došlo, nelze z tohoto důvodu od smlouvy odstoupit, protože se jedná pouze o vedlejší závazek.

5. K odvolání žalobce a) Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 8. 2021, č. j. 16 Co 119/2021-97, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že v průběhu řízení došlo„ s ohledem na změnu účastníků od podání žaloby“ ke změně žaloby, neboť žalobci se domáhali určení, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, avšak takto změněná žaloba (bez ohledu na to, že okresní soud o změně žaloby ve smyslu § 95 o. s. ř. nerozhodoval) nemá zákonem požadované náležitosti. Nemovitosti nebyly předmětem pozůstalostního řízení po původní žalobkyni [celé jméno původní účastnice], takže dědictví ohledně sporných nemovitostí nebylo vypořádáno. Žalobci se změněnou žalobou domáhali určení, že jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, aniž by uvedli, jakého podílu na nemovitostech se každý z nich domáhá; žalobní petit je proto neurčitý. Tato vada žaloby musí být podle ust. § 43 odst. 2 o. s. ř. odstraněna a poté musí okresní soud o změně žaloby v souladu s ust. § 95 o. s. ř. rozhodnout. Dále odvolací soud uložil okresnímu soudu, aby se věnoval otázce naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Za účelem usměrnění dalších úvah odvolací soud konstatoval, že nesouhlasí s názorem prvostupňového soudu, že předmětná smlouva uzavřená dne [datum] nemá povahu darovací smlouvy.

6. Žalobci následně žalobu se souhlasem okresního soudu změnili a domáhali se určení, že„ nemovité věci, a to pozemek parc. [číslo] o výměře 109 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba - budova [adresa] - objekt k bydlení a pozemek parc. [číslo] o výměře 687 m2 - zahrada, vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] vedeno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, náležely ke dni úmrtí právní předchůdkyně žalobců - [celé jméno původní účastnice] do společného jmění manželů žalobce a) a právní předchůdkyně žalobců [celé jméno původní účastnice]“.

7. Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 14. 12. 2021, č. j. 13 C 297/2018-114, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že nemovité věci, a to pozemek parc. [číslo] o výměře 109 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba - budova [adresa] - objekt k bydlení a pozemek parc. [číslo] o výměře 687 m2 - zahrada, vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] vedeno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, náležely ke dni úmrtí právní předchůdkyně žalobců - [celé jméno původní účastnice] do společného jmění manželů žalobce a) a právní předchůdkyně žalobců [celé jméno původní účastnice], a dále zavázal oba žalobce k náhradě nákladů řízení žalované, o jejichž výši bude rozhodnuto v samostatném usnesení. Okresní soud vzal za prokázáno, že dne [datum] uzavřeli původní žalobci se žalovanou darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene – služebnosti, kterou žalovaná nabyla výše specifikované nemovitosti. Dále se žalovaná touto smlouvou zavázala„ prarodičům poskytnout veškerou potřebnou péči o jejich osobu a domácnost, zejména v době nemoci a stáří, nebo toto zaopatření zajistit.“ Žalobce a) adresoval žalované dopis ze dne [datum] nadepsaný„ Odstoupení od darovací smlouvy“, kde za sebe i za svou manželku (která však tuto listinu nepodepsala) žalované vyčítá, že se o ně nestará. Dne [datum] byl zaslán žalované dopis nazvaný„ Vyrozumění o odstoupení od smlouvy“, ve kterém je uvedeno, že [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] odstupují od darovací smlouvy, dopis není podepsán. Dne [datum] žalobce a) písemně sdělil žalované, že odmítá péči o sebe a svou manželku do„ rozhodnutí právníka“. Zástupce žalobců zaslal žalované dne [datum] ještě přípis nazvaný„ odvolání daru pro nevděk“. Okresní soud dospěl k závěru, že k platnému odstoupení od smlouvy ze dne [datum] nedošlo. Nemovitosti byly ve společném jmění [jméno] a [celé jméno žalobce] staršího, úkon k navrácení této nemovitosti do společného jmění manželů nemůže učinit jen jeden z manželů bez druhého, k formální platnosti takového úkonu je třeba souhlasu obou manželů. [příjmení] odstoupení od smlouvy hovoří listina vytištěná na tiskárně s ručně dopsaným datem [datum], která je podepsána pouze žalobcem a) a ručně psaná listina datovaná [datum], která postrádá podpisy. Listina nazvaná„ odvolání daru pro nevděk“ ze dne [datum] sepsaná zástupcem původních žalobců, vzhledem ke svému obsahu nemůže vyvolat účinky odstoupení od smlouvy. Okresní soud dále setrval na závěru, že žalovaná neporušila ustanovení smlouvy o poskytnutí pomoci a usoudil, že původní vlastníci nemovitostí se mylně domnívali, že„ žalovaná jim bude zcela k dispozici, bez ohledu na to, že chodila do zaměstnání, byla těhotná a posléze pečovala o malé dítě“. Soud uvedl, že„ takovéto rozdílné pohledy na věc vyplývají především z dvougeneračního rozdílu mezi stranami, kdy velmi často důchodci již nejsou schopni reálně odhadnout časové možnosti zaměstnaného člověka, natož člověka pečujícího o malé dítě. Lze si těžko představit, že žalovaná, která se v zaměstnání stará o mentálně postižené v charitě v [obec] by byla lhostejná a necitlivá ke svým vlastním prarodičům. Byl to naopak žalobce [příjmení]), kdo porušil své povinnosti, jak vyplývá z listiny předložené žalující stranou, když na nemovitosti žalované začal sám o své vůli provádět výměnu radiátorů a ještě se dožadoval pomoci. Vyčítat jí, že se na druhou půlku těhotenství odstěhovala ke své matce a vrátila se, až po porodu jen svědčí o nepochopení možností těhotné žalované. Nicméně vzhledem k tomu, že citovaný dopis je napsán na počítači a vytisknut, lze pochybovat o tom, že je to dílo nyní 87letého žalobce a). Tyto úvahy vyplývající z obsahu předložených listin a zkušenosti soudu s podobnými spory však nejsou tak podstatné jako písemné odmítnutí pomoci samotným žalobcem a) a je lhostejno, že tak učinil až po pokusu od smlouvy odstoupit. Tento dopis dokumentuje postoj žalobce a) k žalované a k případné pomoci. Pokud v červenci 2018 zcela odmítá od žalované pomoc, aniž by ji měl jinak zajištěnu, tak buď nejedná zcela racionálně, nebo tato pomoc nebyla tak nezbytná, jak se tvrdí v žalobě“.

8. K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě usnesením ze 31. 8. 2022, č.j. 16 Co 83/2022-161, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud souhlasil s okresním soudem, že za odstoupení od smlouvy lze pokládat přípis ze dne [datum], který je podepsán pouze žalobcem a), ovšem to na platnosti odstoupení od smlouvy nic nemění. Podle ustanovení § 714 odst. 1 občanského zákoníku v záležitostech týkajících se společného jmění, které nelze považovat za běžné, což je nepochybně také případ odstoupení od výše uvedené smlouvy, může jednat jen jeden manžel, pokud má k takovému jednání souhlas druhého. Nicméně i kdyby v případě, kdy je souhlasu manžela zapotřebí, jednal manžel bez souhlasu druhého, je přesto takové jednání platné, ledaže by se druhý manžel dovolal v souladu s ustanovením § 714 odst. 2 občanského zákoníku jeho neplatnosti. V posuzovaném případě od smlouvy odstoupil žalobce a), ovšem nepodává se, že by se (již zemřelá) původní žalobkyně neplatnosti jeho jednání dovolala. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že nedošlo k naplnění podmínek pro odvolání daru z pohledu ustanovení § 2072 odst. 1 občanského zákoníku, kdy je podstatné, zda a do jaké míry bylo chování žalované způsobilé žalobcům zjevně ublížit. Odvolací soud při posuzování výše uvedené otázky vycházel z údajů, které jsou uvedeny v odstoupení od darovací smlouvy ze dne [datum] a usoudil, že i kdyby všechny tam uvedené skutečnosti (podrobně popsané v bodě 13. odůvodnění toho rozsudku) byly pravdivé, nesplňovalo jednání žalované podmínky stanovené § 2072 odst. 1 občanského zákoníku. Pouhé subjektivní přesvědčení dárců o tom, že obdarovaný se vůči nim zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení) samo o sobě k úspěšné revokaci daru nemůže vést. Skutečnosti popsané v odvolání daru nejsou způsobilé žalobcům zjevně ublížit, popsané jednání žalované nelze hodnotit jako jednání úmyslné nebo z hrubé nedbalosti, zjevně porušující dobré mravy. Ve skutečnostech popsaných ve sdělení ze dne [datum] (že žalovaná žalobcům nevaří, neuklízí, nepomáhá se zahradou, nákupy, atd.) se významně promítá subjektivní hledisko žalobce a), patrně významně ovlivněné tehdejším vážným onemocněním původní žalobkyně. Žalobce a) vyjadřuje své vlastní představy o tom, jak by měla pomoc žalované vypadat, aniž by zohlednil, zda žalovaná by vůbec činnosti po ní požadované byla schopna objektivně zastat. Jde například o koupání původní žalobkyně jako těžce nemocné osoby (např. tato činnost vyžaduje fyzickou sílu). Kromě toho žalobce a) připouští, že všechny činnosti požadované po žalované vykonává sám (tj. vaří, pere, uklízí), navíc prováděl náročné rekonstrukční práce (výměnu radiátorů); je tedy zřejmé, že žalobce a) byl všechny tyto záležitosti schopen obstarat sám, péče žalované v tomto směru nebyla potřebná. Jestliže žalovaná (podle tvrzení žaloby) žalobcům nevařila, neuklízela, nepomáhala při výměně radiátorů, nekoupala původní žalobkyni, nesekala zahradu, nedělala údržbu domu, auta, zahrady, a to v době, kdy byla nejprve těhotná a pak se starala o malé dítě, nelze (posuzováno objektivním hlediskem), dojít k závěru, že se z její strany jednalo o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárcům ublížilo. Okresní soud se sice zabýval zákonnými podmínkami pro odstoupení od smlouvy ve smyslu § 2002 odst. 1 občanského zákoníku, ale odvolací soud s jeho závěry, že k porušení smluvních povinností nedošlo, jako s přinejmenším předčasnými, nesouhlasil. Závěr okresního soudu, že žalobkyně neporušila povinnost poskytnout dárcům péči nebo toto zaopatření zajistit, nemá oporu v provedeném dokazování, když okresní soud své závěry založil výhradně na vlastních úvahách o generačním rozdílu mezi stranami, aniž ovšem provedl jakýkoli důkaz, který byl účastníky v tomto směru navržen.

9. Okresní soud v Novém Jičíně následně rozsudkem identifikovaným v záhlaví rozhodl, že žaloba, aby bylo určeno, že vlastníky pozemku [parcelní číslo] o výměře 109 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova [adresa] - objekt bydlení a pozemku [parcelní číslo] o výměře 687 m2 – zahrada, vše v k.ú. [obec] u [obec], [územní celek], zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava jsou žalobci, se zamítá, a rozhodl o nákladech řízení účastníků. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že dne [datum] uzavřeli původní žalobci se žalovanou darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene – služebnosti, kterou žalovaná nabyla výše specifikované nemovitosti. Dále se žalovaná touto smlouvou zavázala„ prarodičům poskytnout veškerou potřebnou péči o jejich osobu a domácnost, zejména v době nemoci a stáří, nebo toto zaopatření zajistit.“ Žalobce a) adresoval žalované dopis ze dne [datum] nadepsaný„ Odstoupení od darovací smlouvy“, kde za sebe i za svou manželku (která však tuto listinu nepodepsala) žalované vyčítá, že se o ně nestará. Dne [datum] byl zaslán žalované dopis nazvaný„ Vyrozumění o odstoupení od smlouvy“, ve kterém je uvedeno, že [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] odstupují od darovací smlouvy, dopis není podepsán. Dne [datum] žalobce a) písemně sdělil žalované, že odmítá péči o sebe a svou manželku do„ rozhodnutí právníka“. Zástupce žalobců zaslal žalované dne [datum] ještě přípis nazvaný„ odvolání daru pro nevděk“. Dne [datum] původní žalobkyně zemřela a na její místo do řízení vstoupil po skončení dědického řízení její syn [celé jméno žalobce] mladší (žalobce b)). Mezi účastníky jsou dlouhodobě velmi špatné vztahy, když žalobci nemají pro žalovanou jediného pozitivního slova a jejich vztah k ní je místy až nenávistný. Tento svůj vztah se žalobci ani nesnažili jakkoliv skrývat či mírnit. Vztahy mezi dárci a obdarovanou byly zpočátku relativně dobré, i když žalobce a) nikdy neskrýval svou skepsi vůči žalované. Postupem doby se však vztahy začaly zhoršovat obzvláště v době, kdy žalovaná otěhotněla a přivedla si do domu svého partnera. Zároveň se začal velmi zhoršovat zdravotní stav babičky žalované, na což žalovaná reagovala nabídkou zajištění pomoci s péčí o ni třetí osobou. To však žalobce a) odmítl. V době hospitalizace babičky ji pak žalovaná navštěvovala v nemocnici Ani toto se nesetkalo s pochopením u žalobců a bylo to hanlivě komentováno. Bylo především na žalobci a) aby zformuloval své představy a požadavky vůči žalované ohledně její péče o něho, jeho manželku a dům. Ten však žádné svoje konkrétní představy o pomoci žalované nikdy nesdělil s odůvodněním, že je dost vzdělaná, aby na to přišla sama. V současnosti v předmětném domě obývá žalovaná se svým partnerem a dvěma dětmi prvé patro a žalobce a) přízemí. Komunikace mezi obyvateli domu je nyní minimální, spíše žádná. Žalobkyně od nabytí nemovitostí provedla výměnu oken v domě kromě části, kterou užívá žalobce a), jenž s tím nesouhlasil, a také provedla zateplení střechy. Popsané skutečnosti okresní soud vyhodnotil tak, že nelze mít za to, že by žalovaná úmyslně či z hrubé nedbalosti ublížila dárcům – svým prarodičům. Ani kdyby soud vycházel pouze z tvrzení obou žalobců, nedosahovalo by chování žalované takové intenzity, aby to splňovalo podmínky ustanovení § 2072 občanského zákoníku pro odvolání daru pro nevděk. Žalobce a) sám uvedl, že to, co potřebovali po žalované, ji nesdělovali, ale měla na to přijít sama vzhledem ke svému vzdělání. Následnou iniciativu žalované, aby ji konkrétně bylo sděleno, co je v rámci pomoci po ní požadováno, žalobce a) ignoroval s tím, že již po ní nic nechce. Soužití dárců a obdarované popsané účastníky i svědkem lze těžko hodnotit jako úmysl či alespoň její hrubá nedbalost žalované ubližující jejím prarodičům. Lze to maximálně hodnotit jako neshody vyplývající z odlišných představ a nedostatku vzájemné komunikace. Rozsah požadované pomoci žalované nebyl definován ani v předmětné smlouvě, když ta obsahuje obecnou formulaci, že má poskytnout veškerou potřebnou péči o jejich osobu a domácnost, zejména v době nemoci a stáří, nebo toto zaopatření zajistit. Kromě toho, že žalovaná se v rámci svých možností snažila péči poskytovat, je dle názoru okresního soudu nutno také přihlédnout k tomu, že nebyla povinna požadovanou pomoc zajišťovat osobně, ale mohla tuto pomoc zajistit i jinak, například péčí profesionální ošetřovatelky. Takovýto návrh žalované však byl ze strany žalobce a) odmítnut. Již jen z tohoto důvodu nelze dospět k závěru, že žalovaná uzavřenou darovací smlouvu porušila v bodě, kde se zavazuje poskytnout dárcům veškerou potřebnou péči, a tudíž nemohlo dojít ani k odstoupení od darovací smlouvy pro porušení smlouvy podstatným způsobem podle § 2002 občanského zákoníku.

10. Proti rozsudku podali žalobci odvolání. V odvolání uvedli, že předně mají za to, že rozhodnutí okresního soudu je stiženo vadou, neboť ve výroku soud rozhodl o něčem, co žalobci nenavrhovali, když v průběhu řízení byl změněn petit žaloby a soud tedy pochybil, když rozhodoval o jiném nároku. Dále mají žalobci za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná neposkytovala péči, ke které se zavázala v darovací smlouvě, čímž byly naplněny podmínky pro odstoupení od darovací smlouvy. Z výpovědí obou žalobců vyplynulo, že žalovaná neposkytovala žádnou péčí prarodičům v pokročilém věku a teprve po odstoupení od smlouvy si nechala podepsat, že po ní nic nechtějí. Žalobce a) a jeho manželka si dali jako podmínku do darovací smlouvy, že žalovaná o ně bude pečovat, což bylo pro žalobce a) zcela zásadní. Pokud by žalobce a) a jeho manželka věděli, že žalovaná o ně nebude vůbec pečovat, pak by zcela jistě smlouvu neuzavřeli, což musela žalovaná vědět, neboť to bylo zakomponováno v textu darovací smlouvy. Avšak žalovaná nijak v domácnosti nepomáhala, péči o žalobce a jeho manželku neposkytovala a nijak se o ně nestarala, jak vyplynulo z výpovědí žalobců a [jméno] [celé jméno žalobce]. Žalobci dále nesouhlasí s tvrzením okresního soudu, že žalovaná nebyla povinna poskytnout veškerou potřebnou pomoc zajistit osobně, když se k tomuto zavázala ve smlouvě, na základě které přijala do svého vlastnictví nemovitosti značné hodnoty. Okresní soud však žalobu zamítnul, jak z odůvodnění vyplývá, neboť žalobce a) odmítl, aby se o ně v pokročilém věku starala cizí osoba, ačkoliv nemovité věci darovali své vnučce, která se zavázala, že o ně bude pečovat a dokonce má vzdělání v této sociální oblasti. Okresní soud však již jen z odmítnutí toho, aby o ně pečovala cizí osoba, měl za to, že žalovaná smlouvu neporušila. Okresní soud však zcela pomíjí, že kdyby chtěli žalobci, aby se o ně starala cizí osoba, byli schopni si tuto sami zajistit a nebylo nutné darovat nemovité věci žalované, která se o ně měla starat, což neučinila. Nelze také pominout, že písemné odmítnutí pomoci žalobcem a) bylo učiněno až po odstoupení od smlouvy. Je naprosto zásadní, že potvrzení bylo učiněno až po odstoupení od smlouvy, kdy již byla smlouva zrušena, neboť žalovaná porušila své povinnosti podstatným způsobem tím, že neposkytovala žalobci a) a jeho manželce žádnou péči. Potvrzení směřuje do budoucna a nikoliv za dobu, kdy žalovaná smlouvu porušovala podstatným způsobem, proto bylo platně v souladu s ustanovením § 2002 občanského zákoníku odstoupeno od smlouvy. S ohledem na výše uvedené mají žalobci za to, že je na místě rozsudek okresního soud změnit tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno.

11. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když inkriminované ustanovení smlouvy o poskytnutí pomoci neporušila. Ve vztahu mezi původními žalobci a žalovanou se jednalo o běžné rodinné vztahy. Původní žalobci a žalovaná spolu normálně komunikovali a navštěvovali se. Žalovaná po celou dobu obývání domu společně s prarodiči nezaznamenala žádnou stížnost ze strany dědy či babičky. Žalovaná se s původními žalobci dohodla, že když budou potřebovat s čímkoliv pomoci, řeknou žalované. Žalovaná průběžně také žalobcům nabízela pomoc s péčí o domácnost, péčí o zahradu, nákupy, vařením, s péčí o babičku. Zopakovala, že žalobce 1) dokonce dne [datum] výslovně odmítnul pomoc při péči o vlastní osobu a osobu původní žalobkyně 2), a to„ do rozhodnutí právníka“. Ze strany žalované prostě nedošlo k žádnému porušení smlouvy ze dne [datum], a to ani k porušení závazku poskytnout dárcům veškerou potřebnou péči o jejich osobu a domácnost, nebo toto opatření zajistit, natož že by takové porušení zakládalo možnost odvolání daru pro nevděk nebo možnost od smlouvy odstoupit.

12. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)) po zjištění, že odvolání žalobců proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

13. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 3. a 5. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.

14. K námitkám proti skutkovému stavu odvolací soud v obecné rovině uvádí, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí okresního soudu, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti. Povinností okresního soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti okresního soudu při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu okresní soud dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů okresním soudem může být proto považováno, pokud okresní soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017). V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany okresního soudu žádné pochybení ve shora uvedeném směru. Odvolací soud neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování okresním soudem nic excesivního a nespatřoval důvod dokazování opakovat či doplňovat. Odvolací soud tak souhlasí s hodnocením věrohodnosti účastnických výpovědí žalobce a) i žalobce b), které okresní soud, byť poněkud expresivně, učinil v bodě 5. napadeného rozsudku.

15. Nad rámec výše uvedeného považuje odvolací soud za vhodné k podanému odvolání žalobců uvést následující. Z darovací smlouvy ze dne [datum] jednoznačně vyplývá, že žalovaná se zavázala poskytnout žalobci a) a právní předchůdkyni žalobců [celé jméno původní účastnice] (dárcům) veškerou potřebou péči nebo toto zaopatření zajistit, tedy pokud žalovaná dárcům navrhla, že péči zajistí prostřednictvím třetí osoby, darovací smlouvu ze dne [datum] ve smyslu § 2002 odst. 1 občanského zákoníku neporušila. Předmětná ustanovení darovací smlouvy ze dne [datum] jsou zcela jednoznačná a nepřipouštějí jiný výklad. Nesouhlas žalobců s tvrzením okresního soudu, že žalovaná nebyla povinna poskytnout veškerou potřebnou pomoc zajistit osobně, když se k tomuto zavázala ve smlouvě, se tak míjí s jednoznačným textem darovací smlouvy ze dne [datum]. Pokud žalobce a) a právní předchůdkyně žalobců [celé jméno původní účastnice] (dárci) nechtěli, aby se o ně případně starala třetí osoba, takto měli (mohli) v textu darovací smlouvy ze dne [datum] uvést, avšak, jak již bylo řečeno, v textu je uvedeno … nebo toto zaopatření zajistit.

16. Rozsah potřebné péče nebyl v darovací smlouvě ze dne [datum] uveden a žalovaná svou účastnickou výpovědí prokázala, že v rámci svých možností tuto péči v obecné rovině (nákupy, sociální kontakt apod.) poskytovala. S touto účastnickou výpovědí žalované koresponduje svědecká výpověď [jméno] [celé jméno žalobce], ze které vyplývá, že do doby než žalovaná otěhotněla, byly vztahy v pořádku (Když se tam [jméno] (žalovaná, pozn. odvolacího soudu) nastěhovala, byla sama, vztah měla s babičkou ([celé jméno původní účastnice], pozn. odvolacího soudu), myslím si, že jako vnučka s babičkou, chovala se k ní hezky….), pak se však vztahy zhoršily (… potom v době, kdy [jméno] otěhotněla, se to stupňovalo tady tohle, že nepomáhá, že tam není a potom tam přišel její přítel a od té doby v podstatě vztahy byly na bodě mrazu….). Je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že na Vánoce 2017 se žalované narodilo dítě (v březnu 2018 začal v domě bydlet její partner), je zřejmé, že pokud žalovaná byla těhotná (od jara 2017) a následně se starala o novorozené dítě, tak logicky nemohla péči poskytovat žalobci a) a právní předchůdkyni žalobců [celé jméno původní účastnice] (dárcům) ve stejném rozsahu jako před otěhotněním. Žalovaná navrhovala pomoc prostřednictvím třetí osoby, což však bylo opakovaně odmítnuto. Pokud pak dárci měli specifické požadavky, bylo třeba žalovanou s nimi seznámit, a ne pouze lakonicky konstatovat, jak to učinil žalobce a) – Když má dvě vysoké školy, měla by na to přijít sama. Pro úplnost je třeba uvést, že účastnickou výpověď žalované nevyvrací ani účastnická výpověď žalobce b), bez ohledu na její věrohodnost, jak ji hodnotil okresní soud, neboť žalobce b) hovořil o době, kdy již bylo odstoupeno od smlouvy ([datum]), když např. hovořil, že … tak tam bývala minimálně, když už tam tedy byla, takto bylo poznat, protože její malá dcerka, samozřejmě dítě, běhala a bylo to slyšet přes strop (děti začínají obvykle běhat okolo jednoho roku věku); Jednou jsme tam byli na Vánoce a tady slečna [celé jméno původní účastnice] (žalovaná, pozn. odvolacího soudu) uklízela a protože uklízela i schody, tak se po těch schodech dostala až ke dveřím, které oddělovaly přízemí a první patro a začla tam takovým způsobem lomozit… (na Vánoce 2017 se žalované narodilo dítě a v roce 2016 mezi účastníky spory ještě nebyly). Odvolací soud proto souhlasí s okresním soudem, že žalovaná se porušení darovací smlouvy ze dne [datum] ve smyslu § 2002 odst. 1 občanského zákoníku nedopustila.

17. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl rozsudek okresního soudu shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen, včetně jeho nákladové části, která odpovídá výsledku sporu, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na bod 7. odůvodnění rozsudku okresního soudu. Okresní soud se ve výroku I. napadeného rozsudku zjevně mechanicky převzal text výroku z rozsudku ze dne 9. 2. 2021, čj. 13 C 297/2018-63, aniž by reflektoval na změnu žaloby, kterou připustil usnesením ze dne 14. 12. 2021, čj. 13 C 297/2018-147 verte, proto odvolací soud tuto chybu okresního soudu napravil a potvrdil rozsudek ve správném znění.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná, a proto jí byly přiznány požadované náklady odvolacího řízení představující náklady právního zastoupení v celkové výši 8 228 Kč Náklady právního zastoupení se skládají z úkonů právní služby – sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání á 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., příslušného počtu režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byli žalobci zavázáni zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalované, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.