13 C 3/2024 - 119

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] - [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] za níž jedná [Anonymizováno] - [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 206 989,45 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75% ročně z částky 206 989,45 Kč od 2. 1. 2024 do[Anonymizováno]zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky ve výši 43 010,55 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 2. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 44 362,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 2. 1. 2024 se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 250 000 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp.zn. [spisová značka], které trvalo od podání žaloby dne 22. 7. 2009 do právní moci usnesení Ústavního soudu, sp.zn. [Anonymizováno] dne 15. 5. 2023, tj. 13 let a 9 měsíců. Tuto délku považuje žalobce za zjevně nepřiměřenou i s ohledem na to, že předmětem řízení byl nárok na odškodnění nepřiměřené délky předchozího řízení, ve kterém šlo o nezákonná rozhodnutí o odnětí cestovních pasů žalobce zasahující do jeho základních práv a svobod). Žalobce dále tvrdí, že mu vznikla nemajetková újma pociťovaná jako příkoří a frustrace z reálné nevymahatelnosti práva v reálném čase. Dne 30. 6. 2023 žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění a dne 21. 1. 22023 žalovaná zaslal písemnou omluvu a stanovisko, ze kterého vyplynulo, že nebude poskytnuto peněžité odškodnění.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Učinila nesporným, že žalobce uplatnil dne 30. 6. 2023 svůj nárok a ke dni 21. 12. 2023 došlo k projednání jeho žádosti a konstatování, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Zkonstatovala průběh řízení [spisová značka] a uvedla, že v činnosti soudu byla místy shledána nekoncentrovanost a prodlevy, zejm. od 9. 1. 2012 do 10. 4. 2013. Došlo ke zrušení rozsudku soudu I. stupně pro nepřezkoumatelnost a v důsledku toho je délka řízení hodnocena jako nepřiměřená. Připomněla, že v předmětném řízení došlo k zamítnutí žaloby a odkázala na závěry Ústavního soudu, který odmítl ústavní stížnost žalobce s tím, že „jakkoliv je odpovědnost státu za škodu objektivní, nejde o odpovědnost absolutní v tom smyslu, že by nastupovala vždy bez výjimky. V daném případě se stěžovatel plnění svých zákonných a soudním rozhodnutím mu uložených povinností (uspokojení pohledávky ve výši 600 000 Kč s příslušenstvím a platba výživného na dvě děti) vyhnul odcestováním do Velké Británie v roce 2005, a kde mu také uplynutím času skončila platnost obou cestovních dokladů. Ústavní soud připomněl zásadu nemo turpitudinem suam allegare potest, tedy že nikdo nemůže mít prospěch z vlastního nepoctivého jednání. Nelze požadovat odškodnění imateriální újmy po státu, neboť to byl stěžovatel sám, kdo svým protizákonným jednáním odnětí cestovních dokladů v roce 2004 způsobil. Tato tradiční maxima (srov. Codex Iustinianus 7, 8, 5) se uplatňuje v judikatuře Ústavního soudu a je též zakotvena v § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník“. Z tohoto důvodu žalovaná shledala značně snížený význam kompenzačního řízení pro žalobce a má za to, že poskytnuté odškodnění odpovídá všem okolnostem případu.

3. Žalobce k tomu uvedl, že i kdyby řízení mělo pro žalobce pouze běžný význam, pak i v takovém případě má právo na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která se zásadně poskytuje v penězích. Vzhledem k tomu, že se jedná o řízení kompenzační jedná se o řízení se zvýšeným významem pro poškozeného. Nepřiměřenou délku zapříčinila výhradně neschopnost soudů věc správně právně posoudit a z toho plynoucí trojí projednání věci nalézacím a odvolacím soudem.

4. Zdejší soud ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 27. 6. 2024, č.j. [Anonymizováno] přičemž rozsudek byl pro odvolání žalobce usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2024, č.j. [spisová značka], zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytknul nalézacímu soudu, že bylo provedeno dokazování spisem sp.zn. [spisová značka] v rozporu se § 129 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když byl bez dalšího konstatován podstatný obsah spisu a není zřejmé jaké konkrétní listiny byly provedeny. Uložil soudu I. stupně, aby ve věci provedl regulérní dokazování listinami ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp.zn. [spisová značka], aby se zabýval průběhem posuzovaného řízení a tento hodnotil dle kritérií § 31a zákona č. 82/1998 Sb., aby hodnotil konkrétní okolnosti souzené věci, i charakter posuzovaného řízení. Připomněl, že mimořádná délka posuzovaného kompenzačního řízení, na jejíž délce se žalobce nijak významně nepodílel, obvykle vede k závěru o finančním odškodnění, nikoli k závěru, že konstatování porušení práva je přiměřeným zadostiučiněním.

5. Soud provedl dokazování žádostí o zadostiučinění ze dne 30. 6. 2023, potvrzením o přijetí žádosti, stanoviskem žalované a omluvou žalované ze dne 21. 12. 2023, celým spisem Obvodního soudu po [adresa], sp.zn. [spisová značka] a celým spisem sp.zn. [spisová značka]. Z výše uvedeného a též z nesporných vyjádření účastníků (nesporným označen celý oddíl 4. vyjádření žalované ze dne 15. 2. 2024), soud zjistil následující skutkový stav: - Dne 22. 7. 2009 bylo u Obvodního soudu pro [adresa] zahájeno řízení, ve kterém žalobce vystupoval v pozici jednoho ze tří žalobců, pod sp.zn. [spisová značka], a domáhal se zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč, která mu byla způsobena nezákonnými rozhodnutími správních orgánů a soudu o odnětí cestovního pasu, jakož i nesprávným úředním postupem. - Dne 10. 3. 2010 bylo vydáno usnesení, kterým se návrh žalobce b) [jméno FO] vylučuje k samotnému projednání. - Dne 3. 5. 2010 bylo vydáno usnesení, kterým Obvodní soud pro [adresa] vyslovuje nedostatek místní příslušnosti. - Dne 27. 5. 2010, 28. 5. 2010 podáno odvolání žalobců proti usnesení ze dne 3. 5. 2010 a návrh na vyslovení neúčinnosti doručení tohoto usnesení. - Doplnění odvolání podáno 15. 6. 2010 a 24. 6. 2010 spis doručen odvolacímu soudu, dne 2. 9. 2010 vráceno bez věcného vyřízení zpět. - Dne 10. 8. 2010 doplněno odvolání žalobcem [Jméno žalobce]. - Dne 20. 9. 2010 bylo vydáno usnesení, kterým se zamítá návrh na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení ze dne 3. 5. 2010. - Dne 12. 10. 2010 žádost o řádné doručení usnesení a návrh na prohlášení neúčinnosti doručení, odvolání žalobce [jméno FO] proti usnesení ze dne 20. 9. 2010. Doplnění odvolání podáno dne 15. 10. 2010. - Dne 13. 10. 2010 žádost o řádné doručení usnesení a návrh na prohlášení neúčinnosti doručení, odvolání žalobce [Jméno žalobce] proti usnesení ze dne 20. 9. 2010. Odůvodnění podáno dne 18. 10. 2010. - Dne 21. 10. 2010 spis doručen k rozhodnutí o odvolání. - Dne 20. 12. 2010 bylo vydáno usnesení odvolacího soudu, kterým se napadené usnesení ze dne 20. 9. 2010 potvrzuje. - Dne 3. 2. 2011 spis doručen k rozhodnutí o odvolání. Věc vrácena bez věcného vyřízení dne 31. 3. 2011. - Dne 25. 7. 2011 bylo vydáno usnesení odvolacího soudu, kterým se usnesení soudu I. stupně mění tak, že se místní příslušnost Obvodního soudu pro [adresa] nevyslovuje. - Dne 3. 11. 2011 informuje žalobce [jméno FO] o změně adresy bydliště. - Dne 14. 11. 2011 podává žalovaná 1) a 2) vyjádření k žalobě. - Dne 20. 9. 2011 se vylučuje návrh žalobce [Jméno žalobce] k samostatnému projednání, usnesení nabylo právní moc ke dni 17. 10. 2011. - Řízení bylo dále vedeno u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. - Dne 20. 3. 2013 dán soudcem pokyn k rozeslání žaloby a výzva k vyjádření k ní. Vyjádření podáno 19. 4. 2013. - Dne 3. 5. 2013 nařízeno jednání na 29. 8. 2013. - Dne 19. 8. 2013 rozšířil žalobce žalobu. - Dne 29. 8. 2013 ústní jednání, zahájení jednání ve věci samé, výslech žalobce, připuštěna změna žaloby. Vstup vedlejšího účastníka [jméno FO] do řízení na straně žalobce. - Dne 12. 9. 2013 námitky žalované 1) proti přípustnosti vedlejšího účastníka. - Dne 16. 9. 2013 nesouhlas soudního exekutora se vstupem do řízení na straně žalovaných jako vedlejší účastník. - Dne 6. 12. 2013 bylo vydáno usnesení, kterým soud nepřipouští, aby do řízení na straně žalobce jako vedlejší účastník přistoupil [jméno FO]. - Dne 10. 12. 2013 proběhlo další ústní jednání, prováděno dokazování, výslech svědka. - Dne 18. 3. 2014 proběhlo další ústní jednání, prováděno dokazování výslech svědkyně, odročeno na 17. 6. 2014. - Dne 16. 6. 2014 z důvodu absence spisu [Anonymizováno], sp.zn. [spisová značka] odročeno na 23. 10. 2014. - Dne 23. 10. 2014 ústní jednání, prováděno dokazování. - Dne 30. 10. 2014 byl vyhlášen rozsudek. - Dne 23. 1. 2015 bylo vydáno opravné usnesení rozsudku. Dne 28. 11. 2014 a dne 19. 12. 2014 žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení a vypravení rozhodnutí. Rozsudek na č.l. 187 vypraven i s opravným usnesením na č.l. 197 dne 26. 1. 2014. Žalobci bylo vyhověno co do částky 125 875 Kč a ve zbylé části ohledně 174 125 Kč byla žaloba zamítnuta. - Dne 9. 2. 2015 podáno odvolání 2. žalované. Dne 11. 2. 2015 bylo podáno odvolání 1. žalované. Dne 23. 2. 2015 odvolání žalobce proti rozsudku a proti opravnému usnesení. - Dne 2. 6. 2015 podáno doplnění odvolání žalobce. - Dne 10. 6. 2015 podáno vyjádření žalobce k odvolání žalované 1). - Dne 23. 7. 2015 podáno vyjádření žalobce k odvolání žalované 2). - Dne 13. 10. 2015 spis doručen k rozhodnutí o odvolání. - Dne 14. 3. 2016 byl vydán rozsudek odvolacího soudu, kterým se napadený rozsudek zrušuje (nesplněny podmínky pro rozhodnutí ve věci konečným způsobem) a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. Spis vrácen nalézacímu soudu 22. 3. 2016, stranám rozesláno rozhodnutí na základě pokynu ze dne 17. 5. 2016. - Dne 6. 6. 2016 bylo vydáno usnesení, kterým se žalobce vyzývá dle § 43 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), aby odstranil vady žaloby. - Dne 23. 6. 2016 doplnění žaloby na výzvu soudu. - Dne 13. 7. 2016 podáno vyjádření k doplnění žaloby žalovanými. - Dne 3. 10. 2016 nařízeno jednání na 24. 1. 2017. - Dne 24. 1. 2017 jednání, odročeno na 27. 2. 2017. - Dne 27. 2. 2017 vyhlášen rozsudek, vypraven 24. 4. 2017. - Dne 9. 5. 2017 odvolání 2. žalované proti rozsudku. - Dne 10. 5. 2017 odvolání žalované 1) proti rozsudku. - Dne 16. 5. 2017 odvolání žalobce proti rozsudku. - Usnesením ze dne 7. 6. 2017 žalovaná 2) vyzvána k doplnění odvolání. Podáno dne 14. 6. 2017. - Vyjádření žalobce k odvolání žalovaných podáno dne 15. 6. 2017 a doplňující vyjádření dne 7. 7. 2017. - Dne 27. 7. 2017 spis doručen k rozhodnutí o odvolání. - Další vyjádření žalobce dne 28. 7. 2017. - Dne 30. 11. 2017 bylo vydáno usnesení odvolacího soudu, kterým soud nepřipouští zastoupení žalobce [tituly před jménem] [jméno FO]. Rozsudek soudu I. stupně se zrušuje (nepřezkoumatelnost) a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. - Dne 2. 1. 2018 žádost o prodloužení lhůty k vypravení rozhodnutí, vypraveno 25. 1. 2018. - Dne 10. 4. 2018 nařízeno jednání na 25. 6. 2018. - Dne 17. 4. 2018 podává žalobce návrh na přerušení řízení. - Dne 19. 4. 2018 bylo vydáno usnesení, kterým se řízení přerušuje podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. do doby pravomocného skončení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti pod sp. zn. I. ÚS 1168/19, usnesení nabylo právní moc ke dni 19. 5. 2018. - Dne 23. 4. 2018 byla odmítnuta ústavní stížnost. - Dne 4. 6. 2019 bylo vydáno usnesení, kterým se v řízení pokračuje, usnesení nabylo právní moc ke dni 11. 9. 2019 (v období od 19. 5. 2018 do 11. 9. 2019 bylo tak řízení přerušeno). - Dne 17. 6. 2019 odvolání žalobce proti usnesení ze dne 4. 6. 2019. - Věc předložena odvolacímu soud dne 27. 6. 2019. - Dne 23. 8. 2019 bylo vydáno usnesení, kterým se napadené usnesení ze dne 4. 6. 2019 potvrzuje. - Dne 9. 12. 2019 nařízeno jednání na 11. 3. 2020. - Dne 11. 3. 2020 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Dne 7. 4. 2020 a dne 11. 5. 2020 podána žádost o prodloužení lhůty k odeslání rozsudku. Rozsudek vypraven 9. 6. 2020. - Dne 30. 6. 2020 podal žalobce odvolání proti rozsudku. - Dne 1. 7. 2020 vydáno opravné usnesení rozsudku. - Dne 3. 9. 2020 byl spis doručen k rozhodnutí o odvolání. - Dne 8. 12. 2020 byl vydán rozsudek odvolacího soudu, kterým se napadený rozsudek potvrzuje, toto rozhodnutí nabylo právní moci ke dni 25. 1. 2021. - Dne 23. 3. 2021 podal žalobce dovolání. - Usnesením ze dne 27. 4. 2021 žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, zaplacen dne 14. 5. 2021. - Dne 28. 5. 2021 spis doručen dovolacímu soudu. - Usnesením ze dne 25. 2. 2022 bylo rozhodnuto o dovolaní tak, že dovolací soud dovolání odmítnul. Právní moc k 24. 6. 2022. Dne 9. 5. 2023 byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce pod sp. zn. III. ÚS 2350/22, která byla žalobci doručena dne 15. 5. 2023. Žalobce dne 30. 6. 2023 „žádostí o poskytnutí zadostiučinění“ uplatnil svůj nárok, ve stejné výši a s vylíčením shodných skutkových tvrzení jako v žalobě, u žalované. Žalovaná žalobci přípisem ze dne 21. 12. 2023 sdělila projednání žádosti a konstatovala porušení práva žalobce, když v kompenzačním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu.

6. Návrh žalobce na provedení spisu žalované spisové značky [Anonymizováno]- [Anonymizováno] soud pro nadbytečnost zamítl, neboť pro rozhodnutí měl z provedeného dokazování dostatečně ucelená skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci a interní spis žalované na tomto nemohl ničeho změnit.

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, přičemž též přihlédl k dále citovaným ust. Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

8. Dle ust. 13 odst. 1 zákon č. 82/1998 Sb.: „Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 9. Dle ust. 14 odst. 3 zákon č. 82/1998 Sb.: „(3) Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.“ 10. Dle ust. 31a zákon č. 82/1998 Sb.: „(1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. ([právnická osoba] případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.“ 11. Dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“): „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 12. Dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010: „Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona.“„Z pohledu těchto údajů pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč).“ 13. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 210, sp.zn. 30 Cdo 763/2009, Nejvyšší soud uvedl, že dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je na místě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Rovněž ve Stanovisku (část V.) Nejvyšší soud konstatoval, že ESLP jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný). K uvedenému závěru se Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně přihlásil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3683/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 722/2015). V usnesení ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 40/2009, Nejvyšší soud uvedl, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době postačí například tehdy, byla-li délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný, a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce.

14. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022, sp.zn. 30 Cdo 980/2022 Nejvyšší soud připomněl, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka [ § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk], tj. to, co je pro poškozeného v sázce, je přitom nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění [srov. část IV. písm. d) Stanoviska a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010 ]. Nejvyšší soud rovněž ustáleně vykládá kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného tak, že v případě nižšího významu předmětu řízení pro poškozeného tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o této okolnosti žalovanou stranu a není povinností soudu zjišťovat nad rámec tvrzení účastníků okolnosti rozhodné pro posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného. Naopak zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený. Výjimku z uvedeného pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou například věci trestní, opatrovnické, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu, je třeba vyřídit přednostně, u nichž se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk presumuje. Nejde-li však o shora vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ani k případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 765/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3172/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1302/2020). Z citovaných judikaturních závěrů tak vyplývá, že i případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému.

15. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. II. ÚS 2577/14, na téma dalšího odškodňování kompenzačních řízení uvedl, že v případě (slovy Ústavního soudu) tzv. kompenzačních řízení na druhou, v nichž poškozený požaduje zadostiučinění za průtahy způsobené v předchozím kompenzačním řízení vedeném rovněž kvůli průtahům, není zcela vyloučeno, že mohou nastat průtahy v samotném kompenzačním řízení, které jsou zaviněné soudy. Přesto podle Ústavního soudu je třeba se stavět k nárokům uplatňovaným účastníky řízení opakovaně zdrženlivě a vždy s ohledem na individuální rozměr každého případu právě kvůli možnému zneužití práv v důsledku řetězení jednotlivých kompenzačních řízení.

16. V rozsudku ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 891/2020, Nejvyšší soud uvedl, že pro účely újmy způsobené při výkonu veřejné moci zakládá povinnost odčinit nemajetkovou újmu § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ani toto ustanovení však nelze vykládat extenzivně, tedy tak, že při nesprávném výkonu veřejné moci by měla být odčiněna i prostá nemajetková újma spočívající v tom, že poškozený vnímá úkorně, že veřejná moc nečiní to, co má, případně činí to, co nemá. Takovýto výklad by totiž vedl k bezbřehému odčiňování nemajetkové újmy při jakémkoliv (byť sebemenším) pochybení veřejné moci. Ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk je třeba vykládat v souvislosti s principy vycházejícími z obecné úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nemajetkovou újmu tudíž nepůsobí každé pochybení veřejné moci (každý nesprávný úřední postupu či nezákonné rozhodnutí), ale pouze pochybení takové, které svou intenzitou zjevně zasahuje též do přirozených práv poškozené osoby garantovaných první částí občanského zákoníku.

17. Na projednávanou věc pak čl. 6 odst. 1 Úmluvy jednoznačně dopadá, když se jedná o soudní řízení o občanských právech žalobce. S ohledem na tento závěr se pak nemajetková újma vzniklá žalobci presumuje.

18. Vzhledem k tomu, že skutkový stav a průběh soudního řízení byl mezi účastníky nesporný, stejně jako nepřiměřenost celkové délky soudního řízení, bylo předmětem řízení především právní posouzení nároku žalobce na nemajetkovou újmu kompenzovanou v penězích. Předmětem posuzování je v dané věci kompenzační řízení, v němž se žalobce žalobou domáhal zaplacení částky v celkové výši 300 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného před správními orgány a soudy ve věci odnětí jeho cestovních dokladů ve výši 120 000 Kč a 180 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající ve vydání tří nezákonných rozhodnutí o odnětí jeho cestovních dokladů. Těmito rozhodnutími mělo být zasaženo do osobnostních práv žalobce, zejména jeho práva na svobodu pobytu a pohybu. Toto kompenzační řízení bylo zahájeno dne 22. 7. 2009 a bylo ukončeno rozhodnutím dovolacího soudu, jež nabylo právní moci dne 24. 6. 2022, následně žalobce podal ústavní stížnost, která byla odmítnuta rozhodnutím ze dne 9. 5. 2023, které mu bylo doručeno dne 15. 5. 2023.

19. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp.zn. 30 Cdo 1084/2017, uvádí, že kompenzační řízení je tedy zahájeno dnem, kdy žalobce uplatnil svůj nárok na odškodnění u příslušného úřadu, neboť předběžné uplatnění nároku podle § 14 zákon č. 82/1998 Sb. je obligatorní zákonnou podmínkou pro případné uplatnění práva u soudu (viz § 14 odst. 3 zákon č. 82/1998 Sb. ve spojení s § 15 odst. 2 zákon č. 82/1998 Sb.). Na mimosoudní projednání nároku pak navazuje, je-li neuspokojený nárok uplatněn žalobou, řízení soudní, které může probíhat na všech stupních soudní soustavy, případně i před Ústavním soudem. Při posuzovaní odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, je tak v případě řízení, jehož předmětem byl nárok, který bylo třeba předběžně uplatnit podle § 14 a 15 zákon č. 82/1998 Sb., nutno do celkové délky řízení započítat i dobu tohoto předběžného projednání, maximálně však dobu 6 měsíců (§ 15 odst. 2 zákon č. 82/1998 Sb).

20. V posuzovaném řízení žalobce požádal o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne 22. 7. 2009, tedy téhož dne, kdy byla podána žaloba. Soud hodnotí celkovou délku řízení, s ohledem na typ řízení a jeho složitost, nepřiměřeně dlouhou, a to nehledě na to, že po určitou dobu (od 19. 5. 2018 do 11. 9. 2019) bylo řízení přerušeno, a to na návrh účastníka, avšak ve smyslu ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a bylo na soudu, aby si posoudil důvodnost přerušení sám. Přerušení v důsledku vyčkání vyřešení otázky mající přímý dopad do řízení lze vyhodnotit jako účelné. Řízení před soudním orgánem celkem trvalo necelých 14 let (od 22. 7. 2009 do 15. 5. 2023, tj. 13 let, 9 měsíců a 24 dnů). K uplatnění nároku došlo 30. 6. 2023 a žalovaná konstatovala porušení práva žalobce podáním ze dne 21. 12. 2023. Celková délka řízení činí 13 let, 9 měsíců a 24 dnů. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Podle shora uvedeného stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 nepřiměřená doba řízení zpravidla vždy způsobuje účastníkům řízení nemajetkovou újmu, k jejíž kompenzaci nepostačí samotné konstatování porušení práva, ale je třeba finanční kompenzace. Nemajetková újma v důsledku nepřiměřeně dlouhého soudního řízení, kterou žalobce tvrdil, se v případě řízení, na která dopadají čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, garantující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, presumuje a netřeba ji prokazovat. Vzhledem k tomu, že soud má za prokázaný nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení i jím vyvolanou nemajetkovou újmu, je namístě poškozenému žalobci poskytnout zadostiučinění, avšak je třeba také vzít na vědomí, že žalovaná již sama poskytla žalobci zadostiučinění v podobě konstatování porušení jeho práva.

21. Soud při stanovení kompenzace přihlédl ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 zákon č. 82/1998 Sb., a to a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk je však třeba vykládat v souvislosti s principy vycházejícími z obecné úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nemajetkovou újmu tudíž nepůsobí každé pochybení veřejné moci (každý nesprávný úřední postupu či nezákonné rozhodnutí), ale pouze pochybení takové, které svou intenzitou zjevně zasahuje též do přirozených práv poškozené osoby garantovaných první částí občanského zákoníku. Žalobce požadoval zadostiučinění ve výši 250 000 Kč, s tím, že tvrdil zvýšený význam řízení na jeho osobu, jež vyplývá z toho, že se jednalo o řízení kompenzační. Dále uvedl, že újmu úkorně pociťoval jako příkoří a frustraci z reálné nevymahatelnosti práva v reálném čase. Jak bylo konstatováno výše, celková délka řízení téměř 14 let je nepřiměřeně dlouhou, o tomto nemůže být sporu.

22. Složitost řízení hodnotil soud nebylo zcela jednoduché, když původně tři žalobci včetně žalobce uplatňovali více nároků a k vyjasnění předmětu řízení muselo být soudem přistoupeno k výzvě. Po procesní stránce byla tak věc mírně obtížná zejména do vyloučení věci k samostatnému projednání, bylo také nutné vypořádat se s návrhy na vstup vedlejšího účastníka do řízení. Zároveň se však nejednalo o věc mimořádně složitou, která by zasluhovala zohlednění v rámci posuzování přiměřené délky řízení. Věc sama byla rozhodována na třech stupních soudní soustavy a rovněž u Ústavního soudu, soud prvního stupně rozhodoval třikrát, rozsudek mu byl dvakrát zrušen, třikrát rozhodoval i soud odvolací a Nejvyšší soud jedenkrát.

23. Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení hodnotí soud tak, že sám žalobce nepřispěl k průtahům, využíval procesní obrany, jež mu předpisy umožňují, což mu v žádném případě nelze klást k tíži.

24. Postup orgánů veřejné moci během řízení soud hodnotil jako převážně plynulý, řízení bylo průtahové v období od vyloučení věci, když usnesení o vyloučení nabylo právní moci dne 17. 10. 2011 a další pokyn soudce ve vyloučeném řízení byl až v březnu 2013, když první jednání ve věci bylo až 29. 8. 2013, celkovou délku řízení způsobila opakovaná nutnost rozhodování, vrácení spisu odvolacím soudem bez věcného vyřízení, dvakrát bylo rozhodnutí zrušeno odvolacím soudem, až po prvním zrušujícím rozsudku byla činěna výzva dle § 43 o.s.ř. k opravě žaloby, také si soud opožděně ujasnil, která organizační složka bude jednat za stranu žalovanou a vypořádání se s procesními návrhy. Nesprávný postup orgánu veřejné moci spočíval zejména v příliš dlouhém časovém rozestupu od nápadu žaloby do nařízení prvního jednání ve věci, což soud zohlednil již ve výše zmíněném kritériu celkové délky řízení.

25. Soud se dále zabýval významem daného řízení pro žalobce. Žalobce tvrdil zvýšený význam řízení, který vyplývá právě z toho, že se jedná o řízení kompenzační. Tomuto soud nepřisvědčil a naopak vyšel ze skutečnosti, že posuzované řízení nemá typově vyšší význam pro účastníka řízení, jako tomu je například v případě řízení trestního, opatrovnického, řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích. Otázka, zda kompenzační řízení požívá, čistě ze své povahy, zvýšeného významu pro žalobce, byla judikována Nejvyšším soudem opakovaně, když dospěl k závěru, že kompenzační řízení není výjimkou, a není tedy ani možné činit závěry, že by takové řízení mělo skončit dříve (nebo naopak později) oproti řízením jiným. Kompenzační řízení nelze postavit na roveň řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovně-právních, osobního stavu, sociálního zabezpečení, či týkajících se zdraví nebo života, jež mají pro své účastníky zvýšený význam (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1987/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 805/15). Soud však nepřisvědčil ani tvrzenému sníženému významu řízení pro žalobce, a to s ohledem na to, že žalovaná i při poučení soudu neuvedla důkazy, které by ke svým tvrzením označila, přičemž při absenci skutečností zakládajících zvýšený nebo snížený význam předmětu řízení pro poškozeného je třeba dojít k závěru o jeho významu standardním. V případě nižšího významu předmětu řízení pro poškozeného, tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o této okolnosti žalovanou a soud nad rámec tvrzení okolnosti rozhodné pro posouzení významu nezjišťuje.

26. S ohledem na vše výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že základní částka za rok trvání řízení činí 19 000 Kč, v této zohlednil mimořádně nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, která byla značně nepřiměřená. Za první dva roky trvání řízení pak počítal s částkou v poloviční výši. Celkem základní částka za řízení dlouhé 13 let, 9 měsíců a 24 dnů, činí 243 517 Kč. Tuto částku soud modifikoval, a to tak, že ji ponížil o 5 % z důvodu počáteční procesní obtížnosti věci, kdy byly ve věci tři žalobci, s různými nároky, a věc byla vylučována; o dalších 10% z důvodu rozhodování na více stupních soudní soustavy. K modifikaci v podobě zvýšení částky pak soud nepřistoupil, neboť uvedené průtahy v řízení soud zohlednil při posouzení dané délky řízení jako nepřiměřené a jednalo by se o duplicitní odškodnění. Soud tak dospěl k závěru, že žalobci náleží zadostiučinění ve výši 206 989,45 Kč, ohledně této částky tak žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku) a ve zbylé části ohledně částky 43 010,55 Kč žalobu zamítl.

27. Úrok z prodlení žalobci náleží ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku u žalované, přičemž žádost byla žalované doručena dne 30. 6. 2023 a žalobce požadoval úroku od 2. 1. 2024, ohledně příslušenství tak žalobnímu návrhu vyhověl. Výše odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č 351/2013 Sb.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobní nárok, co do základu byl po právu a výše plnění závisela na úvaze soudu, přiznal soud žalobci náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Náklady řízení v částce 44 362,10 Kč sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, platný do 31. 1. 2024 (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty vy výši 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) a.t.) sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 6 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, podání ve věci samé ze dne 9. 4. 2024, za podání odvolání do rozsudku včetně všech doplnění, účast na ústním jednání soudu dne 27. 6. 2024, účast na ústním jednání odvolacího soudu dne 12. 12. 2024) a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, platný od 1. 1. 2025 (dále jen „a.t. od 1. 1. 2025“) z tarifní hodnoty vy výši 206 989,45 Kč (§ 9a odst. 2 písm. a) a.t. od 1. 1. 2025) sestávající z částky 9 140 Kč za účast na jednání dne 18. 2. 2025 dle § 11 odst. 1 a. t. od 1. 1. 2025 a z částky 4 570 Kč za účast při vyhlášení rozsudku dne 27. 2. 2025 dle § 11 odst. 2 a.t. od 1. 1. 2025 včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. od 1. 1. 2025. Soud nepřiznal žalobci náhradu za vyjádření ze dne 12. 12. 2024, které žalobce činil bez výzvy soudu a soud jej tak neshledal jako účelný úkon zastoupení. Součástí náhrady nákladů je s ohledem na to, že je právní zástupce žalobce plátcem DPH také DPH ve výši 21% z částky 35 010 Kč ve výši 7 352,10 Kč.

29. Lhůtu k plnění stanovil soud dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení