13 C 313/2021-39

Rubrum

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Dvořákovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa státního zastupitelství] o: přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným postupem ve výši 62 708 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 6. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 52 333 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 6. 11. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal poskytnutí zadostiučinění ve smyslu ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdil, že žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. 10. 2013 (věc vedena zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]) žádal [jméno] [jméno] po žalobci a Ing. [jméno] [příjmení], jako žalovaným, zaplacení částky 309 785,10 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo vedeno u soudů tří stupňů, meritorní rozhodnutí rozsudek vydal Okresní soud v Teplicích dne 14. 8. 2018 pod č. j. [číslo jednací], tedy téměř po pěti letech. Tímto rozsudkem byla žalobci a Ing. [jméno] [příjmení] uložena povinnost zaplatit [jméno] [jméno] společně a nerozdílně částku 229 412 Kč s příslušenstvím a co do zbytku byla žaloba zamítnuta. Žalobce a Ing. [příjmení] se proti tomuto rozsudku odvolali, Krajský soud v Ústí nad Labem napadené rozhodnutí rozsudkem č. j. 17 Co 20/2019-277 ze dne 22. 10. 2019 ve výroku I. potvrdil a současně změnil nákladové výroky. Proti tomuto pravomocnému rozsudku odvolacího soudu pak žalobce a Ing. [příjmení] podali v zákonné lhůtě dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud ČR dne 25. 8. 2020 rozsudkem č. j. 23 Cdo 1512/2020-305, kdy rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], a rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 8. 2018, č. j. [číslo jednací], v rozsahu výroků ad I. a nákladových výroků zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Teplicích k dalšímu řízení. Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], byl soudem schválen smír účastníků, usnesení Okresního soudu v Teplicích o schválení smíru č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 3. 2021 nabylo právní moci ve výroku I. dne 30. 3. 2021 a ve výroku II. dne 14. 4. 2021. Řízení, ve kterém žalobce vystupoval jako účastník, bylo tak pravomocně skončeno dne 14. 4. 2021. Délku řízení v trvání celkem 7 let a 5 měsíců nelze považovat za přiměřeně dlouhou, a to přesto, že řízení probíhalo před vícero instancemi. Příčinou nepřiměřené délky řízení byly jednoznačně průtahy za strany Okresního soudu v Teplicích, který první jednání nařídil po půl roce od podání žaloby a další až po čtrnácti měsících. Od jednání dne 6. 10. 2015, u kterého soud rozhodl o potřebě ustanovit znalce, pak uběhlo pět měsíců, než tak soud učinil, spisový materiál pak zaslal znalci až za další čtyři měsíce, od rozhodnutí ustanovit znalce až ke konečnému vypracování znaleckého posudku uplynulo třináct měsíců. V průtazích pak soud pokračoval i nadále, a to poté, co mu věc k dalšímu řízení vrátil Nejvyšší soud, neboť k nařízení jednání ve věci došlo po urgencích žalobce až po pěti měsících. Na průtazích se podílel i Krajský soud v Ústí nad Labem, který jednání od odvolání žalobce nařídil po devíti měsících poté, co mu byl spis okresním soudem doručen. Sám žalobce se na průtazích ničím nepodílel, naopak se svým aktivním přístupem snažil soudní řízení neprodlužovat, když se žádostmi a prosbami domáhal u Okresního soudu v Teplicích o nařízení jednání. Žalobce proto podáním doručeným Ministerstvu spravedlnosti dne 5. 5. 2021 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Za utrpěnou nemajetkovou újmu žalobce požadoval zadostiučinění ve výši 128 333 Kč. Tuto částku vypočítal tak, že za první dva roky řízení žádá částku 20 000 Kč (10 000 Kč za rok), za dalších pět let a pět měsíců částku 108 333 Kč (1 666,70 Kč za jeden měsíc). Žalovaná dne 11. 11. 2021 doručila žalobci své stanovisko ze dne 10. 11. 2021, ve kterém po zhodnocení případu sdělila, že žalobce má nárok na zadostiučinění ve výši 65 625 Kč. Své rozhodnutí odůvodnila tím, že celková doba řízení byla nepřiměřená, byly zjištěny četné průtahy na straně soudů okresního i krajského. Význam řízení pro žalobce však neshledala jako zvýšený, v řízení žalobce vystupoval s dalším žalovaným, jedná se o sdílení společného zájmu a případná nemajetková újma nemůže dosáhnout takové intenzity, jako újma, kterou by mohl žalobce pocítit v případě, že by v řízení vystupoval pouze sám. Žalobce se závěry žalované nesouhlasí a požaduje po započtení přiznaného zadostiučinění částku 62 708 Kč a úrok z prodlení z žalované částky 62 708 Kč v zákonné výši ode dne 6. 11. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě meritorně vyjádřila tak, že navrhla její zamítnutí a uvedla, že se na ni žalobce dne 5. 5. 2021 obrátil se svým nárokem na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona [číslo]. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se opíral o sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, a vyšel ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Řízení trvalo 7 let a 3 měsíce, a to od 4. 12. 2013, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že je proti němu zahájeno soudní řízení, do pravomocného skončení řízení dne 30. 3. 2021. V řízení bylo rozhodováno ve třech stupních, z toho meritorně 2x soudem I. stupně, 1x soudem odvolacím, 1x soudem dovolacím, řízení bylo ztíženo zejména skutkově, soud prováděl rozsáhlé dokazování listinami, vyslýchal svědky, znalce, ve věci byla konána řada ústních jednání a vypracovány dva znalecké posudky, žalobce rovněž v průběhu řízení měnil žalobu. Význam předmětu řízení pro žalobce nebyl žalovanou shledán jako zvýšený, neboť se jednalo o spor o peněžité plnění, v němž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení částky 309 785 Kč na základě smlouvy o dílo a ústní dohody o vícepracích, přičemž žalovaní svůj závazek nesplnili. Jednalo se o sdílenou újmu účastníků, neboť žalobce vystupoval v řízení na straně žalované s dalším žalovaným spoluvlastníkem předmětné nemovitosti, na níž byly opravy prováděny, případná nemajetková újma nemůže dosáhnout takové intenzity, jako újma, kterou by mohl žalobce pocítit v případě, že by v řízení vystupoval pouze sám. Základní sazba tak byla stanovena na částku 93 750 K, za jeden rok řízení 15 000 Kč, za první dva roky v poloviční výši. Poté přistoupil ke snížení základní částky zadostiučinění o 20 % s ohledem na složitost věci, dále o 10 % z důvodu, že řízení bylo vedeno před více stupni a o dalších 10 % s ohledem na tzv. sdílenou újmu. Naopak poté byla základní částka navýšena o 10 % za postup soudu. Celkem tedy byla základní částka přiznaného zadostiučinění snížena o 30 %. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 111 [číslo] bylo zjištěno, že řízení bylo zahájeno dne 22. 10. 2013, [jméno] [jméno] jako zhotovitel se jím domáhal po žalobci a [celé jméno žalobce] (dále jen„ žalovaní“) jako objednatelích díla - oprava fasády dle rozpočtu [číslo] na rodinném domě na adrese [adresa žalobce]. Ve věci byl vydán dne 26. 11. 2013 platební rozkaz, který byl žalovaným spolu se žalobou doručen do vlastních rukou dne 4. 12. 2013 a proti kterému podali žalovaní dne 16. 12. 2013 odpor a následně se dne 5. 2. 2014 k žalobě vyjádřili. Při prvním konaném jednání dne 1. 4. 2011 žalovaní navrhli zamítnutí žaloby, bylo provedeno dokazování předloženými listinami a jednání za účelem doplnění dokazování bylo odročeno na neurčito. Po žádostech žalovaných ze dne 1. 12. 2014, 15. 1. 2015 a návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 19. 5. 2015 bylo konáno jednání dne 16. 6. 2015, při kterém byl proveden účastnický výslech [jméno] [jméno], při dalších jednáních dne 3. 7. 2015, 11. 9. 2015 a 6. 10. 2015 bylo prováděno další dokazování a vyslechnut [celé jméno žalobce] a navržení svědci. Usnesením ze dne 24. 3. 2016 byl ustanoven znalec z oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné, vady a poruchy staveb Ing. [příjmení] za účelem vypracování písemného znaleckého posudku – stanovení, zda dílo bylo provedeno řádně dle smlouvy o dílo či nikoli a z jakých důvodů. Po žádosti znalce o prodloužení lhůty pro vypracování posudku byl tento soudu předložen dne 9. 11. 2016. Žalovaní se k znaleckému posudku vyjádřili dne 9. 12. 2016. Další jednání ve věci proběhlo dne 7. 4. 2017, kdy s ohledem na poskytnuté poučení soudu ohledně jiného právního posouzení věci žalovaní vznesli námitku promlčení nároku s ohledem na, v budoucnu možné, další náklady řízení. Poté, co nově ustanovená znalkyně z oboru stavebnictví a ekonomika Ing. [příjmení] požádala o zproštění ustanovení znalcem, byl soudem dne 10. 10. 2017 znovu ustanoven znalec [příjmení] [příjmení] k vypracování znaleckého posudku - stanovení výše peněžité náhrady (bezdůvodného obohacení) v souvislosti s odstoupením žalovaných od smlouvy o dílo. Znalecký posudek soudu došel dne 18. 12. 2017, žalovaní se k němu vyjádřili dne 22. 1. 2018. Při dalším konaném jednání dne 9. 8. 2018 byly předneseny závěrečné návrhy a dne 14. 8. 2018 vyhlášen rozsudek, na základě kterého byli žalovaní povinni zaplatit [jméno] [jméno] společně a nerozdílně částku 229 412 Kč s příslušenstvím, co do zbytku byla žaloba zamítnuta a žalovaným byla dále uložena povinnost zaplatit [jméno] [jméno] a státu náhradu nákladů řízení. Písemné vyhotovení tohoto rozsudku- č. j. [číslo jednací] bylo účastníkům doručeno dne 5. 11. 2018, respektive 6. 11. 2018 a žalovaní proti němu podali v zákonné lhůtě, dne 19. 11. 2018, odvolání. Věc byla Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako odvolacímu předložena dne 21. 1. 2019. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 22. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], [spisová značka] byl rozsudek zdejšího soudu ze dne 14. 8. 2018, č. j. [číslo jednací], ve výroku o povinnosti žalovaných uhradit [jméno] [jméno] společně a nerozdílně částku 229 412 Kč, potvrzen a změněny nákladové výroky, kdy byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a náhradu nákladů státu. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní v zákonné lhůtě, dne 18. 2. 2020, dovolání, které doplnili dne 8. 6. 2020. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2020, č. j. 23 Cdo 1512/2020-305, byly rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], 17 Co 19/2019 a zdejšího soudu ze dne 14. 8. 2018, č. j. [číslo jednací], zrušeny a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Po žádostech žalovaných o odstranění průtahů ze dne 30. 9. 2020, 11. 11. 2020, 18. 11. 2020, 12. 1. 2021 a návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 2. 2. 2021 bylo konáno jednání dne 16. 3. 2021, kdy po závěrečných návrzích požádali účastníci o odročení jednání s ohledem na možnost smírného vyřízení věci. Při jednání dne 23. 3. 2021 vzal [jméno] [jméno] žalobu o zaplacení částky 229 412 Kč s příslušenstvím zpět, řízení tak bylo v tomto rozsahu za souhlasu žalovaných zastaveno a ohledně nákladových výroků byl soudem schválen smír účastníků, dle kterého byla povinnost zaplatit žalovaným a státu náhradu nákladů řízení uložena [jméno] [jméno]. Usnesení zdejšího soudu ze dne 23. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], nabylo právní moci ve výroku I. dne 30. 3. 2021, ve výroku II. a III. dne 14. 4. 2021.

4. Z listiny nazvané Uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb. ze dne 5. 5. 2021 soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok ve výši 128 333 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka].

5. Ze stanoviska žalované ze dne 10. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná ukončila předběžné projednání nároku žalobce o přiměřené zadostiučinění dle žádosti ze dne 5. 5. 2021 a dospěla k závěru, že žalobce z důvodů shodně uvedených jako ve vyjádření se k žalobě shora, má nárok na zadostiučinění ve výši 65 625 Kč.

6. Dle Likvidační doložky plnění na základě mimosoudního vypořádání nároku na odškodnění byl dán pokyn žalované k proplacení částky 65 625 Kč příjemci – žalobci na účet č. [bankovní účet] ze dne 10. 11. 2021.

7. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Řízení pod sp. zn. [spisová značka] bylo u Okresního soudu v Teplicích zahájeno dne 22. 10. 2013, žalobce v tomto řízení vystupoval spolu s dalším účastníkem na straně žalované. Předmětem sporu bylo zaplacení částky 309 785,10 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené ceny díla podle smlouvy o dílo ze dne 21. 9. 2011, kde vystupoval v pozici objednatele. Žaloba spolu s vydaným platebním rozkazem byla žalobci doručena dne 4. 12. 2013. Řízení skončilo usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci ve výroku ad I. dne 30. 3. 2021, ve výrocích ad II. a III. dne 14. 4. 2021. Celková doba řízení pro poškozeného žalobce činila 7 let a 4 měsíce. V předmětné věci bylo řízení vedeno před třemi stupni soudní soustavy, když zdejší soud rozhodoval včetně platebního rozkazu 3x, odvolací a dovolací, každý z nich 1x. U soudů prvního a druhého stupně došlo taktéž k časovým prodlevám mezi jednotlivými úkony, zejména u soudu prvního stupně, a to přes opakované žádosti žalobce o odstranění průtahů, v obdobích od 9. 4. 2014 do 26. 5. 2015, kdy bylo nařízeno další jednání ve věci, od 6. 10. 2015, kdy bylo jednání odročeno za účelem ustanovení znalce, ten byl ustanoven až dne 24. 3. 2016 a samotný znalecký posudek soudu předložen až dne 9. 11. 2016 a konečně od 7. 10. 2020 do 10. 2. 2021, tedy ode dne vrácení spisu dovolacím soudem do nařízení dalšího jednání ve věci. [ulice] druhého stupně pak došlo k prodlevám od 21. 1. 2019, kdy mu věc byla předložena s odvoláním, do dne 9. 9. 2019, kdy bylo nařízeno odvolací jednání. Žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění dne 5. 5. 2021 v částce 128 333 Kč, žalovaná po prošetření dané věci v rámci mimosoudního projednání dospěla dne 10. 11. 2021 k závěru, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a vyplatila žalobci částku 65 625 Kč.

8. Dle ustanovení § 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je takové porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Dle ustanovení § 14 odst. 1 a § 6 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u Ministerstva spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení. Dle ustanovení § 14 odst. 3 uvedeného zákona uplatnění nároku na náhrady škody je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Dle ustanovení § 1, 2 uvedeného zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Dle ustanovení § 31a bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Dle nálezu Ústavního soudu II. ÚS 862/10 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 958/2009 je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit a pokud tak učiní, výsledné odůvodnění musí být dostatečné. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. Cdo 4041 [číslo], při stanovení výše zadostiučinění podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je třeba vyjít z určité částky za jeden rok trvání řízení, ve kterém došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, jež znásobena celkovou dobou trvání řízení umožní stanovit základní výši odškodnění. [jméno] je následně třeba upravit s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) - e) zákona č. 82/1998 Sb. Pro poměry České republiky se považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky řízení přihlíží pak soud k tomu, že během nich je újma způsobená nejnižší (na konec příliš dlouhým řízením) a teprve s uplynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. Dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoli tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Odůvodnění přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v něm se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznané za jednotku času řízení a následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31 odst. 3 písm. b) - e) zákona č. 82/1998 Sb. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Dle § 1 vládního nařízení č. 33/2010 Sb. se úrok z prodlení stanoví ve výši repo sazby ČNB platné k poslednímu dni kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.

9. Celková délka řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], jež bylo zahájeno dne 22. 10. 2013, žaloba byla doručena žalovanému (v tomto řízení žalobci) dne 4. 12. 2013 a skončeno, pokud jde o předmět řízení, dne 30. 3. 2021, činí jak rozvedeno výše 7 let a 4 měsíce. S ohledem na délku řízení, na předmět řízení, a tedy složitost, chování poškozeného, postup orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného, soud konstatuje, že celková doba řízení je nepřiměřeně dlouhá. Došlo tedy s odkazem na ustanovení § 13 odst. 1, věta třetí zákona č. 82/1998 Sb. k nesprávnému úřednímu postupu a dle ustanovení § 31a uvedeného zákona ke vzniku nároku poškozeného žalobce na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Toto zadostiučinění se dle ustanovení § 31 a odst. 2 zmiňovaného zákona a výše zadostiučinění se dle ustanovení § 31 a odst. 2 zmiňovaného zákona a výše uváděné judikatury poskytne v penězích, když újmu v daném případě není možné nahradit jinak a s ohledem na délku řízení, složitost řízení, jednání poškozeného, postup orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného, samotné konstatování porušení práva není dostačující. Základ žalobního nároku je tak nepochybně dán, žalovaná jej nijak nerozporuje, dokonce v průběhu mimosoudního projednání žalobcovy žádosti dobrovolně na tento nárok plnila a v rozsahu tohoto plnění byl také žalobcův původní nárok omezen.

10. Při stanovení výše zadostiučinění soud postupoval dle shora uvedeného Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 Cpjn 206/2010. Posuzování, zda bude stanoveno zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok či v částce vyšší, je přitom zcela na úvaze rozhodujícího soudu při zohlednění celkové doby řízení, která je v daném případě rozhodujícím ukazatelem. Žalobce byl účastníkem řízení v pozici žalovaného od jeho počátku do jeho skončení, avšak o řízení se dozvěděl o více než jeden měsíc později poté, co mu byl doručen platební rozkaz, tedy dne 4. 12. 2013. Podle judikatury Nejvyššího soudu České republiky bez vědomosti o probíhajícím řízení, které je způsobilé do jeho právního postavení zasáhnout, nemůže být poškozený (žalobce) ve stavu nejistoty ohledně jeho výsledku a nemůže mu tedy v jejím důsledku vznikat ani nemajetková újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Doba, ve které žalobci nesprávným úředním postupem vznikla nemajetková újma, tak činila 88 měsíců. Délku tohoto řízení soud ohodnotil výší zadostiučinění 15 000 Kč za rok trvání řízení, tj. 1 250 Kč za měsíc, s tím, že tuto částku v souladu se zásadami uvedenými v citovaném stanovisku Nejvyššího soudu snížil za první dva roky na polovinu, a to z toho důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Tedy za prvních 24 měsíců 15 000 Kč (24 x 625 Kč), za následujících 64 měsíců 80 000 Kč (64 x 1 250 Kč), celkem 95 000 Kč. Dle zmíněného Stanoviska Nejvyššího soudu České republiky Cpjn 206/2010 tuto částku pak upravil v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., a to tak, že základní částku 95 000 Kč v případě žalobce ponížil 30 % z důvodu složitosti řízení po stránce skutkové, neboť soud prvního stupně prováděl rozsáhlé dokazování výslechem účastníků, výslechy svědků, množstvím listinných důkazů a ve věci byly vypracovány i znalecké posudky, které znalec stvrdil. O složitosti řízení pak svědčí i to, že věc byla projednávána u tří stupňů soudní soustavy. Obecně, řízení ve více instancích představuje navíc dobu potřebnou pro předložení věci odvolacímu či dovolacímu soudu, pro jeho přezkum a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení. Od základní částky soud ještě odečetl 10 % za tzv. sdílenou újmu. Při hodnocení postupu orgánů veřejné moci dle ustanovení § 31a odst. 3 písm. d) citovaného zákona, soud k základní částce přičetl 10 % s ohledem na uvedenou, po určitou, nikoli nevýznamnou, dobu prodlev ze strany soudů. Konečně soud hodnotil chování žalobce, které se na délce řízení nijak negativně neprojevilo, naopak zde bylo nutno přihlédnout k jeho aktivnímu přístupu a snaze konání soudu. Uvedenému proto odpovídá další zvýšení základní částky o 10 %.

11. K další modifikaci soud nepřistoupil, a to ani v případě posouzení kritéria významu původního řízení pro poškozeného (dle ustanovení § 31a odst. 3 písm. e) citovaného zákona), které je, mezi ostatními, kritériem důležitým, protože zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného a ta je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Žalobce netvrdil a neprokazoval žádné skutečnosti, které by pro něho samotného význam předmětu řízení zvyšovaly, pouze obecně tvrdil, že požaduje kompenzaci stavu nejistoty a rizik spojených se skutečností, význam řízení pro žalobce je tak dle názoru soudu standardní, a proto na základě tohoto kritéria výši přiměřeného zadostiučinění nijak nekorigoval.

12. S ohledem na výše uvedené procentuální zhodnocení zmiňovaných kritérií soud dospěl k částce 76 000 Kč (částka 95 000 Kč ponížena o 20 %, tj. o 19 000 Kč), s tím, že žalobci náleží zadostiučinění v této výši. Žalobce uplatnil svůj nárok na zadostiučinění u žalované dne 5. 5. 2021 s částečným úspěchem, kdy mu žalovaná strana uhradila jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení částku ve výši 65 625 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 10 375 Kč, představující rozdíl mezi stanovenou částkou 76 000 Kč a přiznanou částkou 65 625 Kč. Co do zbytku žalované částky ve výši 52 333 Kč pak soud žalobu zamítl. Žalobce požadoval úroky z prodlení ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty pro uplatnění nároku do zaplacení. Soud proto uložil žalované také povinnost k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z částky 10 375 Kč od 6. 11. 2021 do zaplacení. Protože předmětem sporu zůstal i požadovaný zákonný úrok z prodlení, zamítl soud také žalobu, pokud se týká zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 52 333 Kč od 6. 11. 2021 do zaplacení.

13. Za situace, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované nahradit mu nemateriální újmu, což lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., i když mu nebyla přiznána plná výše požadovaného plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013), soud uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení v částce 12 342 Kč. Uvedená částka představuje náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem a sestává z odměny za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč (ustanovení § 9 odst. 4, písm. a/ advokátního tarifu), 3 režijních paušálů po 300 Kč (ustanovení § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) + 21% DPH přiznané dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř.

Poučení